Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Vybrané nálezy z kontrol FÚ (Prosinec 2010)

6. 1. 2011

Daň z příjmů fyzických osob – nedodržení daňových povinností

Daňový subjekt – fyzická osoba (dále jen DS) byl seznámen s kontrolním zjištěním správce daně, na základě kterého byl daňovému subjektu zvýšen základ daně za rok 2006 o částku cca 3 mil. Kč. Tato částka představuje hodnotu pohledávek k 1. 1. 2006, které nebyly zahrnuty do základu daně při přechodu na účetnictví k 1. 1. 2006.
Na tuto skutečnost DS reagoval tak, že závěr správce daně, že základ daně za rok 2006 nebyl navýšen o žádný díl hodnoty pohledávek není správný, protože byl zvýšen o cca 30,- Kč. Toto tvrzení se však neprokázalo. Posléze DS prohlásil, že z jeho pohledu nedošlo k žádnému zkrácení daně vzhledem k tomu, že základ daně byl navýšen o hodnotu pohledávek, tj. cca 3 mil. Kč za zdaňovací období roku 2008.
Správce daně vyhodnotil svá zjištění a tvrzení DS v souladu s § 2 odst. 3 ZSDP tak, že DS neprojevil v daňovém přiznání za rok 2006 vůli postupovat dle ustanovení § 23 odst. 14 ZDP, protože za toto zdaňovací období nezahrnul do základu daně žádnou část ze stavu pohledávek evidovaných k 1. 1. 2006. Z toho je zřejmé, že nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 23 odst. 14 ZDP a základ daně bude postupem dle bodu 1. Přílohy č. 3 ZDP navýšen o 100 % hodnotu pohledávek evidovaných k 1. 1. 2006, tedy o částku cca 3 mil. Kč. Z takto zvýšeného základu daně byla dodatečně vyměřena daň ve výši cca 1 mil.Kč.
DS se proti doměřené dani za rok 2006 odvolal a z hmotně-právního hlediska argumentoval především tím, že rozhodnutí správce daně je nezákonné, když v jeho důsledku je DS zdaněn (ke stejným položkám daňového základu) dvakrát. Dle DS tímto postupem správce daně porušil ustanovení § 23 odst. 4 písm. d) ZDP.
Odvolací orgán potvrdil rozhodnutí správce daně s odůvodněním, že DS byl v souvislosti s přechodem na účetnictví povinen postupovat dle Přílohy č.3 ZDP a ust. § 23 odst. 14 ZDP, tj. zvýšit základ daně o hodnotu pohledávek ve výši cca 3 mil., Kč a to buď jednorázově v době zahájení účetnictví nebo postupně po dobu 9 následujících zdaňovacích období, počínaje zdaňovacím obdobím zahájení vedení účetnictví. DS takto za rok 2006 neučinil. Nedodržení zákonných povinností, vztahujících se ke zdaňovacímu období roku 2006, nelze obhajovat jejich dodatečným naplněním až ve zdaňovacím období roku 2008 s odkazem na ust. § 23 odst. 4 písm. d) ZDP a tvrzením, že úvahy správce daně jsou formalistické, neboť je nutno vzít v úvahu, že i přes případné chyby nakonec k přiznání daňové povinnosti došlo (byť až v daňovém přiznání za rok 2008).
Tato argumentace DS není relevantní, protože kontrolní zjištění u DS představuje situaci, na kterou nelze aplikovat ustanovení § 23 odst. 4 písm. d) ZDP, protože v konkrétní situaci absentuje zdanění pohledávek v daném roce. A přesun povinnosti zdanění pohledávek dle libovůle DS do dalších let – konkrétně do roku 2008, je v rozporu ze ZDP. Z toho důvodu nelze postup správce daně považovat za formalismus, ale nedodržení zákonných povinností DS.

 

Daň z příjmů právnických osob – dodatečně vyměřená daň

Finanční úřad v Českých Budějovicích provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2007 a 2008 u společnosti s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikatelské činnosti bylo provádění staveb, jejich změn a odstraňování.
V kontrolovaném zdaňovacím období 2007 a 2008 měla společnost sídlo na adrese v Praze. V průběhu roku 2009 koupila společnost současná jednatelka a změnila sídlo společnosti. Při zahájení kontroly jednatelka společnosti uvedla, že koupila společnost v roce 2009 za 80.000,- Kč a od bývalého jednatele neobdržela žádné doklady vztahující se ke zdaňovacímu období 2007 a 2008 a z tohoto důvodu nebyly správci daně při zahájení kontroly žádné doklady předloženy. V přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2007 byly vykázány příjmy ve výši 26,718.000,- Kč a náklady ve výši 26,662.000,- Kč a za zdaňovací období 2008 byly vykázány příjmy ve výši 2,081.000,- Kč a náklady ve výši 26,752.000,- Kč. Správce daně měl ke kontrole za zdaňovací období 2007 a 2008 k dispozici pouze výpisy z bankovního účtu vedeného na jméno společnosti, který byl poskytnut finančnímu úřadu na základě součinnosti třetích osob. Jediným disponentem účtu byl bývalý jednatel společnosti. Prověřením výpisu z účtu za kontrolované zdaňovací období 2007 byly zjištěny přijaté částky v celkové výši 26,452.995,59 Kč. Dále bylo zjištěno, že vždy stejný den nebo následující pracovní den po přijetí plateb, byly tyto finanční prostředky v celkové výši 22,000.000,- Kč vybrány v hotovosti bývalým jednatelem. Obdobné finanční operace probíhaly na účtu společnosti i v roce 2008. Byly zjištěny přijaté částky ve výši 25,738.008,95 Kč, v hotovosti byly vybrány finanční prostředky ve výši 26,400.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt nepředložil ke kontrole žádné doklady, správce daně vyzval poplatníka podle § 16 odst. 2 písm. c) a § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků k předložení účetních dokladů a jiných dokladů a písemností, které prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti. Daňový subjekt doklady ani na základě výzvy nepředložil a ani žádným jiným způsobem neprokázal údaje uváděné v daňovém přiznání za zdaňovací období 2007 a 2008. Správce daně proto přistoupil ke stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek, které si sám opatřil, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem, v souladu s ustanovením § 31 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků. Finanční úřad dodatečně vyměřil daň za zdaňovací období roku 2007 ve výši 2,025.360,- Kč a za zdaňovací období roku 2008 daň ve výši 1,353.450,- Kč.
Finanční úřad bude plnit oznamovací povinnost podle § 8 trestního řádu

 

Daň z přidané hodnoty – pochybnosti o přijetí zdanitelných plnění

Finanční úřad provedl kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2007 - prosinec 2009 u akciové společnosti, jejímž předmětem činnosti je provádění staveb, jejich změn a odstraňování, obchod a služby, výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení.
V průběhu daňové kontroly vznikly správci daně pochybnosti o existenci přijatých zdanitelných plnění a to ve zdaňovacích obdobích leden, únor, duben, červenec až září a listopad 2007 ve výši 1,978.463,- Kč dle přijatých faktur za technickou a inženýrskou pomoc při zpracování dokumentace a existenci přijatých zdanitelných plnění ve výši 2,656.845,- Kč dle přijatých faktur za stavební práce. Z přijatých zdanitelných plnění daňový subjekt uplatnil nárok na odpočet v celkové výši 627.317,- Kč. Na fakturách uvedení dodavatelé obchodní vztah s plátcem vyloučili a ani v jejich účetnictví se tyto údajně jimi vystavené faktury nenacházely. K přijatým zdanitelným plněním deklarovaným jako stavení práce následně daňový subjekt při ústním jednání do protokolu uvedl, že tato zdanitelná plnění nikdy nepřijal a nárok na odpočet uplatnil neoprávněně. K přijatým zdanitelným plněním deklarovaným jako inženýrská a technická pomoc se nevyjádřil. Správce daně proto plátce vyzval, aby prokázal, že zdanitelná plnění za inženýrskou a technickou pomoc skutečně přijal od osoby uvedené na dokladu. Plátce se ke skutečnostem uvedeným ve výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a porušil ustanovení § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění.
Správci daně dále vznikly pochybnosti o přijetí zdanitelných plnění v jednotlivých zdaňovacích obdobích roku 2007 až 2009 v celkové výši 53,991.460,- Kč od společnosti, která vůči správci daně vystupovala jako nekontaktní, její účetnictví nebylo správci daně k dispozici a z jí podaných daňových přiznání bylo zřejmé, že v těchto daňových přiznáních neuvedla veškerá plnění popsaná na dokladech, které plátce předložil k daňové kontrole. Vedle účetních a daňových dokladů nenavrhl plátce k prokázání přijetí zdanitelných plnění žádné další důkazní prostředky. Veškerá komunikace měla probíhat telefonicky, e-mailem nebo faxem, přičemž žádné důkazní prostředky prokazující přijetí zboží nebo služeb nebyly správci daně předloženy a dále byly zjištěny rozpory v popisu a množství zdanitelných plnění uvedených na fakturách přijatých a vydaných, dnech uskutečnění zdanitelného plnění, obecné a nekonkrétní popisy zdanitelných plnění a skutečnost, že zboží dodávané touto společností plátce nevykázal ve skladové evidenci. Dle zjištění správce daně plátce uhradil této společnosti v letech 2007, 2008 a 2009 celkem 53,991.479,- Kč a to převážně v hotovosti. Bezhotovostní platby plátce neprokázal a následně změnil bezhotovostní platby na platby v hotovosti, avšak v jeho vyjádřeních se vyskytovaly rozpory. Správce daně mj. zjistil, že některé platby (úplaty) za přijatá zdanitelná plnění nemohl plátce uskutečnit, neboť dle svého účetnictví neměl v těchto dnech dostatek hotovosti. Správce daně proto plátce vyzval, aby prokázal, že tato plnění skutečně přijal od společnosti uvedené na dokladech a použil ke své ekonomické činnosti a o jaká konkrétní plnění se mělo jednat. Plátce se ke skutečnostem uvedeným ve výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a porušil ustanovení § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění.
Správce daně dále zjistil, že plátce uplatnil ve zdaňovacích obdobích květen, červenec, září, listopad, prosinec 2007 a duben 2008 nárok na odpočet ve výši 728.365,- Kč z plnění, popsaného jako zprostředkovatelská/koordinační činnost a nebylo zřejmé, jaké konkrétní služby měl dodavatel plátci poskytnout. Vyjádření plátce k tomuto přijatému zdanitelnému plnění bylo v rozporu s výpovědí dodavatele. Správce daně proto kontrolovaný subjekt vyzval, aby prokázal, že přijal zprostředkovatelské či koordinační služby uvedené na dokladech, jaké konkrétní služby byly dodavatelem poskytnuty, že tyto služby použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti a k jaké konkrétní ekonomické činnosti. Plátce se ke skutečnostem uvedeným ve výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a porušil ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění.
Správce daně dále porovnáním bankovních výpisů z účtů plátce a předloženého účetnictví zjistil, že na běžný účet plátce byly v letech 2007 a 2008 zasílány úhrady, o kterých plátce neúčtoval. K těmto platbám plátce do protokolu o ústním jednání uvedl, že se jedná o příjmy za poskytnutá zdanitelné plnění, která nebyla zdaněna. Kopie jednotlivých faktur v celkové výši 2,648.260,- Kč následně plátce předložil správci daně. Plátce porušil ustanovení § 21 odst. 1) a ustanovení § 108 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění.
Finanční úřad za kontrolovaná zdaňovací období dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty ve výši 10,479.341,- Kč.
Finanční úřad bude plnit oznamovací povinnost podle § 8 trestního řádu.

 

Právnická osoba – náklady na reklamu

Při daňové kontrole za zdaňovací období roku 2006, 2007 a 2008 správce daně zjistil, že daňový subjekt zahrnul do nákladů ovlivňujících základ daně z příjmů právnických osob částky vynaložené za zprostředkování propagace, a to umístění reklamy na billboardech u dálnice a na návěsech jiného subjektu. Daňový subjekt předložil faktury vystavené dvěma společnostmi, smlouvy uzavřené s těmito společnostmi a fotodokumentaci zachycující realizaci předmětné reklamy. V průběhu daňové kontroly však daňový subjekt neprokázal, že k poskytnutí služeb došlo v místě, čase a rozsahu tak, jak je uvedeno na jednotlivých fakturách.
Správce daně na základě provedené daňové kontroly zvýšil základ daně za uvedená zdaňovací období v souladu s ustanovením § 23 odst. 3 písm. a) bod 2. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) o částky, které nelze zahrnout do výdajů (nákladů) podle ZDP, neboť se jedná o částky vynaložené v souvislosti s deklarovaným zprostředkováním propagace (reklama na billboardech nebo návěsech) daňového subjektu, u kterých tento neprokázal, že byly vynaloženy v souladu s ustanovením § 24 ZDP, resp. že byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Výše doměrku daně z tohoto titulu: 1,841.520,- Kč

 

Daň z příjmů fyzických osob – dodatečné stanovení daně za použití pomůcek

Poplatník (fyzická osoba), jehož předmětem činnosti byla ostraha objektů, nepodal daňové přiznání za zdaňovací období roku 2008 v řádném termínu, tj. do 31. března 2009. Poté doručil správci daně žádost o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období roku 2008 do 31. srpna 2009 z důvodu odcizení dokladů, což prokazoval potvrzením Policie ČR. Ani v prodloužené lhůtě pro podání daňového přiznání však nebylo daňové přiznání správci daně doručeno. Správce daně proto zaslal poplatníkovi výzvu k podání daňového přiznání. Poplatník na výzvu nereagoval a daňové přiznání za zdaňovací období roku 2008 nepodal. Správce daně proto předpokládal, že poplatník vykázal daň ve výši nula. Tuto daň správce daně ke dni 8. července 2010 vyměřil.
Daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 byla zahájena 6. srpna 2010. Poplatníkovi byla zaslána výzva k předložení daňové evidence a dokladů nebo jiných důkazních prostředků, které by prokazovaly skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně. Na tuto výzvu poplatník odpověděl, že se vzdává lhůty pro předložení důkazních prostředků. Uvedl, že nemá co k danému období doplnit, neboť mu byly doklady odcizeny.
S ohledem na skutečnost, že správce daně dospěl k závěru, že poplatník v roce 2008 dosáhl zdanitelných příjmů a daňovou povinnost za zdaňovací období roku 2008 nelze stanovit dokazováním, přistoupil správce daně ke stanovení daně za použití pomůcek. Správce daně rovněž přihlédl ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro poplatníka, i když jím nebyly za řízení uplatněny.
Na základě daňové kontroly byla poplatníkovi dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 ve výši 512.400,- Kč.

 

Daň z příjmů fyzických osob – neoprávněné snížení základu daně

Správce daně provedl daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 u fyzické osoby zabývající se vodoinstalací. Daňový subjekt vedl daňovou evidenci.
Při kontrole bylo zjištěno, že daňový subjekt má ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů výdaje na nákup materiálu. K těmto výdajům nevykázal daňový subjekt příjmy. Daňový subjekt neprokázal ani po výzvě, že výdaje na nákup materiálu byly vynaloženy k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Daňový subjekt snížil neoprávněně za rok 2006 základ daně o částku 1,007.306,- Kč a správcem daně mu tak byla doměřena daň ve výši 321.734,- Kč.
Současný stav: Daňový subjekt se proti platebnímu výměru neodvolal. Správce daně podá trestní oznámení.

 

Daň z příjmů fyzických osob – zvýšení základu daně

Při vytýkacím řízení na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 správce daně zjistil, že daňový subjekt neoprávněně snížil základ daně z příjmů fyzických osob za rok 2009 o nezdanitelnou částku ve výši 20.736,- Kč, která představovala úroky ze stavebního úvěru na pořízení bytu, neboť v rámci dokazování daňový subjekt neprokázal, že předmětný byt používal ke svému trvalému bydlení.
Dále správce daně dále zjistil, že daňový subjekt nezahrnul do daňového přiznání příjmy z pronájmu předmětného bytu. Správce daně dle zjištěných údajů stanovil daňovému subjektu dílčí základ daně ve výši 9.200,- Kč a tento základ zahrnul do daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2009.
Základ daně byl zvýšen o 29.936,- Kč. Daň po uplatnění slevy byla správcem daně zvýšena o částku 4.485,- Kč.

 

Daň z příjmů právnických osob – doměřená daň

Daňová kontrola byla zahájena na základě analýzy účetních výkazů, kdy správce daně pojal pochybnosti týkající se hodnot vykázaných ve stavu zásob a vykázaných tržeb. V průběhu daňové kontroly za rok 2008 byly potvrzeny počáteční pochybnosti správce daně týkající se hodnoty zásob, které daňový subjekt vykazoval v účetních výkazech.
Správce daně vyzval daňový subjekt, aby předložil inventurní soupisy zboží na skladě k 31.12.2007 a prokázal, že se v případě zboží v hodnotě 3,034.455,- Kč jedná o náklad vynaložený za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu zákona o daních z příjmů. V odpovědi na výzvu daňový subjekt uvedl, že nemá inventurní soupisy ani jiné důkazní prostředky. Správce daně tak učinil závěr, že daňový subjekt neprokázal, že stavy jím uvedené na účtu „Zboží na skladě“ k 01. 01. 2008 odpovídají skutečnosti, tedy neprokázal, že zboží v celkové hodnotě 3,034.455,- Kč vlastnil a následně prodal. Na základě těchto skutečností správce daně posoudil částku 3,034.455,- Kč jako daňově neúčinnou.
Kontrolou byly zjištěny i další nesrovnalosti týkající se nákladů. Jednalo se o řadu menších nákladových položek (v celkové hodnotě 99.084,- Kč), které daňový subjekt řádně nedoložil a neprokázal.
V důsledku kontrolních zjištění správce daně snížil daňovou ztrátu o 2,880.587,- Kč a zvýšil základ daně na částku 252.951,- Kč. Výsledkem daňové kontroly byla doměřená daň ve výši 52.920,- Kč. Současný stav: Daňový subjekt daň uhradil.

Daň z přidané hodnoty – čerpání nadměrných odpočtů

Při kontrole daně z přidané hodnoty u podnikající fyzické osoby byla zjištěna řada nedostatků. Vzhledem k opakovanému čerpání nadměrných odpočtů byla kontrola zaměřena především na ověření oprávněnosti uplatněných nároků na odpočet daně. Plátce si například uplatnil nárok na odpočet daně z nákupu řady předmětů osobní potřeby. U některých nákupů, jež by k podnikání sloužit mohly, plátce neprokázal, že byly k podnikání skutečně použity. Došlo tak k porušení § 72 odst. 1 zákona o DPH.
Vzhledem k tomu, že došlo u uvedené fyzické osoby ke zrušení registrace DPH, bylo též ověřováno, zda tento subjekt při zrušení registrace snížil svůj nárok na odpočet daně u majetku, který k datu zrušení registrace byl jeho obchodním majetkem a u kterého si uplatnil nárok na odpočet daně. Bylo zjištěno, že plátce tak neučinil a porušil § 74 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem bylo kontrolované fyzické osobě doměřeno 198.878 Kč.

Daň z přidané hodnoty – neuznání odpočtu

V daňové přiznání k DPH uplatnila společnost s. r. o.nárok na odpočet daně ve výši 1,266 329,- Kč.
Daňový subjekt uplatnil daň na vstupu z přijatého zdanitelného plnění za nákup dvou bytů, základ daně 6,325.000,- Kč, daň ve výši 1,265.000,- Kč.
Plátce daně nedoložil a neprokázal, že zdanitelné plnění použije k uskutečnění své ekonomické činnosti.Tímto bylo porušeno ustanovení § 72 odst. 1a 2 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, v platném znění.
Správce daně plátci neuznal nárok na odpočet v částce 1,265.000,- Kč .

Slevy na dani, investiční pobídky a odpisy majetku

Daňovou kontrolu nadnárodní společnosti vyrábějící solární moduly zahájil finanční úřad na základě zákona o investičních pobídkách, neboť společnosti s ručením omezeným byl poskytnut jejich příslib. Jelikož společnost uplatnila slevu na dani již ve druhém roce po vydání příslibu o poskytnutí investičních pobídek, bylo předmětem kontroly jednak splnění zvláštních podmínek a současně též podmínek všeobecných. Daň z příjmů právnických osob byla kontrolována za jedno zdaňovací období a to hospodářského roku 2007/2008 v němž společnost dosáhla obratu přesahujícího 2 mld. Kč.
Všeobecné podmínky dle ust. § 2 odst. 2 zákona o investičních pobídkách společnost splnila, ale skutečnosti ovlivňující správnost odvedené daně byly zjištěny v případě uplatněné slevy na dani. Společnost nesplnila zvláštní podmínku vymezenou v ust. § 35a odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů, neboť neuplatnila daňové odpisy majetku v nejvyšší možné míře. Nesplnění této zvláštní podmínky mělo za následek nesprávně vyšší základ daně, z toho plynoucí nesprávně vyšší daň a následně nesprávně vyšší uplatnění slevy na dani. Dalším zjištěním bylo nesprávné zařazení hmotného majetku do odpisových skupin, což si ovšem vyžádalo nové stanovení a přepočet uplatněných odpisů v souladu se zákonem o daních z příjmů.
Správné stanovení vstupních cen majetku a jeho zařazení do odpisových skupin je významné nejen u společností uplatňujících slevy na dani v rámci investičních podmínek, neboť podstatně ovlivňuje základ daně a daňovou povinnost.
Jednání společnosti nebylo zřejmě vedeno s úmyslem krátit daňovou povinnost, ale pochybení spočívající v porušení ust. § 35a odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů, jež správce daně zjistil, vedlo ke snížení základu daně o téměř 6 miliónů korun a zvýšení daňové povinnosti o částku cca 2,5 mil. Kč.

Rekonstrukce účetnictví, mimořádný zisk, nerozdělený zisk minulých let

Správce daně zahájil kontrolu na základě podnětu pracovníků analyticko-vyhledávacího referátu, který signalizoval možnost existence polhůtních závazků a existenci nesrovnalostí v účetnictví a účetních výkazů přiložených k daňovému přiznání. Zjištění správce daně vedlo k následnému dodatečnému stanovení daně z níže uvedených důvodů:
Nezdaněný mimořádný zisk
Z účetních rozvah předložených s daňovými přiznáními za rok 2008 a 2009 správce daně zjistil, že daňový subjekt porušil bilanční kontinuitu účetnictví 2008-2009, uvedl výrazně odlišné zůstatky rozvahových účtů k 31.12.2008 v rozvaze za rok 2008 a k 1.1.2009 v rozvaze za rok 2009. Na účtu 428 vykázal daňový subjekt k 31.12.2008 a 1.1.2009 několikamilionový nárůst nerozděleného zisku minulých let.
Správce daně vyzval výzvou daňový subjekt, aby prokázal a doložil, že tento nárůst nerozděleného zisku vznikl ze zisku zdaněného v souladu se zákonem č.586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném znění (dále ZDP), aby vysvětlil a doložil tento rozdíl a aby dále prokázal, k jakým jednotlivým konkrétním opravám v účetnictví po provedení účetní závěrky 2008 a podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2008 došlo. Vyzval daňový subjekt též k předložení účetních dokladů, na základě kterých byly účetní zápisy o opravách provedeny, uvedení, kdo a kdy tyto opravy provedl, jaký byl původní obsah jednotlivých účetních záznamů a jaký byl jejich nový obsah a doložení dokladů, smluv či jiných průkazných důkazních prostředků, které prokazují, jaké konkrétní skutečnosti byly těmito doklady zaúčtovány.
Ve svém vyjádření k výzvě daňový subjekt podal vysvětlení, že bylo zrekonstruováno účetnictví roků 2005 a 2006, výsledek hospodaření těchto let se výrazně liší od podaných přiznání a zároveň uvedl, že zdaněno nebylo, s poznámkou, že již nemůže být zdaněno, neboť se jedná o promlčené období. Daňový subjekt předložil správci daně pouze účetnictví po tzv. „rekonstrukci“, nepředložil správci daně účetnictví původní ani nijak nedoložil a neprokázal, jaké konkrétní změny vedly k nárůstu nerozděleného zisku v roce 2008, kdy k těmto změnám došlo a jak a kdy se vypořádal s dopadem těchto změn do daňového základu.
Správce daně na základě účetních výkazů přiložených k řádnému daňovému přiznání roku 2008 a k řádnému daňovému přiznání za rok 2009 konstatoval, že daňový subjekt provedl změny v účetnictví do zdaňovacího období roku 2008, a to po účetní uzávěrce za tento rok, neboť jediným zákonným způsobem objektivizace účetnictví je aplikace ustanovení §17 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platné znění (dále jen „zákon o účetnictví“), které stanoví, že nejpozději do okamžiku schválení účetní závěrky, nejpozději však do konce následujícího účetního období, může účetní jednotka pouze z důvodů, že obsah položek účetní závěrky neodpovídá skutečnému stavu, již uzavřené účetní knihy opět otevřít a provést případnou opravu účetních zápisů a sestavit novou účetní závěrku, která se tímto stává účetní závěrkou podle tohoto zákona. Provedení změn v účetnictví v tomto období potvrzuje i daňovým subjektem předložená faktura za provedené účetní práce daňového poradce ze dne 31.12.2009, které daňový subjekt označil jako výdaje „za opravu těch minulých let, za rekonstrukci“.
Opravy minulých období se v případě, že se jedná o částky významné, účtují v souladu s vyhláškou č.500/2002Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví hlava I, §§35 a 36 a účetním standardem č.019, bod 4.7.3. a 3.10.5 na mimořádné výsledkové účty a tyto jsou zdrojem mimořádného hospodářského zisku.
Z předložených výkazů k daňovým přiznáním však vyplývá, že daňový subjekt opravy minulých období v účetním období roku 2008 nezachytil na výsledkových účtech, ale uvedl je pouze přímo změnou na rozvahovém účtu 428 – nerozdělený zisk minulých let. Tímto způsobem se daňový subjekt vyhnul vykázání mimořádného hospodářského výsledku v hospodářském výsledku společnosti za rok 2008, z něhož se vychází při stanovení daňového základu.
Interpretace I – 11 Národní účetní rady - Srovnatelnost informací za běžné a minulé účetní období v účetní závěrce podnikatelům sice doporučuje zachycení změn výsledkových účtů týkajících se minulých období přímo na rozvahové kapitálové účty (nerozdělený zisk minulých let), ovšem pouze z důvodů srovnatelnosti účetních období. Toto doporučení však nemůže vést k zastření a ignorování té skutečnosti, že nárůst nerozděleného zisku na účtu 428 k 31.12.2008 mohl vzniknout prioritně pouze z titulu změn na výsledkových účtech a nemůže zbavit daňový subjekt jeho povinnosti zahrnout mimořádný zisk, který na základě změn na výsledkových účtech vznikl, do daňového základu (§23 odst.1 ZDP).
Daňový subjekt tento mimořádný zisk ve zdaňovacím období do daňového základu nezahrnul, a to ani dodatečně v žádném platně podaném dodatečném daňovém přiznání.
Správce daně zvýšil v souladu s §23, odst.1 daňový základ o 11 milionů Kč.
Daňovému subjektu byla při kontrole rovněž doměřena daň:

  • z tzv. polhůtních závazků
    Jednalo se o závazky, které dle výkazů vykazovaly charakter polhůtních závazků (§23, odst.3, a) bod 12 ZDP) a u nichž daňový subjekt ani na výzvu správce daně nedoložil, jakým způsobem zanikly, když po tzv. rekonstrukci již vykazovaly stav 0. Zánik závazků rekonstrukcí účetnictví není titulem, který §23, odst.3, a) bod 12 ZDP uznává jako daňově účinný.
  • z neprokázaných nákladů na opravy
    Daňový subjekt zaúčtoval do nákladů jako opravu výdaje na rekonstrukci pronajaté nemovitosti v paušální výši Kč 3 000 000,-- ročně. Dle předložené projektové dokumentace, technických zpráv před a po provedení stavebních prací i z kolaudačního rozhodnutí vyplývá, že se jednalo o takové zásahy do majetku, které mají za následek podstatnou změnu jeho parametrů a užití a jedná se tedy o technické zhodnocení hmotného majetku dle § 33 ZDP.

Celkově z výše uvedených pochybení, správce daně společnosti zvýšil základ daně o cca 53 mil. a dodatečně vyměřil daň ve výši 11 mil. Kč.

DPH – odpočet uplatněný na základě faktury vystavené společností v likvidaci na neuskutečněné zdanitelné plnění

U daňového subjektu společnosti s ručením omezeným bylo po přezkoumání přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2009 zahájeno vytýkací řízení z důvodu opakovaného uplatňování nadměrného odpočtu. Předmětem činnosti společnosti byla výroba potravinových a kosmetických výrobků.
Daňový subjekt v průběhu vytýkacího řízení na výzvu správce daně postupně předkládal důkazní prostředky a podal správci daně i vysvětlení ústně do protokolu. Správce daně vyhodnotil předložené důkazní prostředky a ústní sdělení tak, že daňový subjekt použil zdanitelná plnění uvedená na daňových dokladech pro svou ekonomickou činnost v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, až na jeden doklad.
Na základě tohoto dokladu si daňový subjekt uplatnil nárok na odpočet daně ve výši základu daně 5 899 tis. Kč a daně v základní sazbě 1 121 tis. Kč, a to ze zdanitelného plnění: „Fakturace na základě Smlouvy o převodu ocenitelných práv ke knize“. Doklad byl vystaven dodavatelem v likvidaci a dle sdělení daňového subjektu do protokolu nebylo zdanitelné plnění uskutečněno z důvodu storna dokladu likvidátorem v důsledku likvidace dodavatelské společnosti. Odpočet za uvedené zdanitelné plnění tedy byl uplatněn neoprávněně.
Na základě výše uvedených skutečností správce daně v souladu s ustanovením § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty snížil přijatá zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku celkem o částku 5 899 tis. Kč a daň v základní sazbě o částku 1 121 tis. Kč.