Vybrané nálezy z kontrol FÚ (Prosinec 2009)
Daň z příjmů právnických osob – doměření daně
Podle daňovým subjektem předloženého písemného projektu výzkumu a vývoje (jednalo se o právnickou osobu) měl být v letech 2006 a 2007 řešen „vývoj automatizace uhelných kotelen“. Ve skutečnosti však byla řešena konstrukční úprava automatického kotle z hlediska vyhovění pro emisní limity ČR.
Kromě chybně vymezené činnosti ve výzkumu a vývoji neobsahoval předložený projekt též předpokládané celkové náklady na řešení projektu a předpokládané náklady v jednotlivých letech řešení projektu a navíc byl vypracován nikoli před zahájením řešení, ale až v průběhu řešení, jak bylo uvedeno na harmonogramu prací podle jednotlivých etap. Daňový subjekt tak porušil § 34 odst.5 zákona č.586/1992 Sb.,o daních z příjmů (dále jen ZDP), což bylo potvrzeno i dalším zjištěním správce daně v průběhu kontroly, že v celém projektu spolupracoval daňový subjekt se zahraničním výrobcem kotlů. Obě firmy se podílely svými náklady na vývoji, přestože písemný projekt nebyl koncipován jako „společný projekt“. Správce daně tak nemohl přihlédnout ke všem souvislostem.
Vzhledem ke skutečnosti, že pro posouzení, zda se v případě tohoto projektu jedná o výzkum a vývoj (ve smyslu § 2 odst.1 zákona č.130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje) není rozhodné pouze formální pojmenování zadání úkolu, ale rozhodující je věcná náplň zadání, vyzval správce daně daňový subjekt k vyjádření, v čem konkrétně spočívá ocenitelný prvek novosti či vyjasnění vědecké nebo technické nejistoty u předmětného projektu.
Podle daňového subjektu mělo být cílem projektu splnění emisních limitů u předmětných kotlů a z těchto kotlů vytvářet ekologické kotelny. Součástí projektu se tak staly 3 konkrétní zakázky pro 3 různé odběratele, pro něž daňový subjekt na základě smluv o dílo provedl kompletní rekonstrukce uhelných kotelen. Jednalo se tedy, z pohledu správce daně, o běžnou podnikatelskou činnost a nikoli činnost vývojovou.
Jelikož přetrvávala u správce daně pochybnost o oprávněnosti uplatnění odčitatelných položek z titulu § 34 odst. 4 ZDP, vzešla ze strany daňového subjektu iniciativa doložit k uvedené problematice oponentní posudek. V následném období daňový subjekt předložil 2 odborné posudky 2 různých organizací (z toho 1 organizace byla auditorská a účetní) k posouzení vývoje, avšak oba tyto posudky hodnotily předložený projekt pouze z hlediska naplnění daňových předpisů (konkrétně Pokynu D-288) v obecné rovině a žádný z nich nespecifikoval ocenitelný – významný prvek novosti po odborné – technické stránce.
Správce daně tak dospěl k závěru, že pouhé konstrukční přizpůsobení kotle zahraniční výroby s cílem splnění emisních limitů ČR znamenalo sice zlepšení výkonových charakteristik, avšak nejedná se o takové zlepšení výrobku (kotle), jež by mělo za následek získání zcela nové významné vlastnosti, kterou stávající výrobek dříve neměl, resp. by byl schopen vykonávat další podstatné činnosti, které dříve vykonávat nemohl, apod. ve smyslu ustanovení § 2 odst.1 zákona č.130/2002 Sb. V daném případě se spíše jednalo o činnost inovačního charakteru, kdy i ze související dokumentace (projekční popis návrhu prototypu kotlů) bylo zřejmé, že původní kotle zahraničního výrobce měly být pouze dovybaveny běžně na trhu dostupnými komponenty.
Doměřená daň (DPPO) činila v letech 2006 a 2007 řádově statisíce Kč.
Daň z přidané hodnoty – zvýšení daňové povinnosti
Finanční úřad na základě získaných poznatků zahájil u společnosti s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikání je výroba elektřiny ve fotovoltaické elektrárně, vytýkací řízení daně z přidané hodnoty. Daňovému subjektu byla zaslána výzva k odstranění pochybností správce daně o správnosti a úplnosti daňového přiznání.
V průběhu daňového řízení daňový subjekt na výzvu správce daně předložil mj. evidenci pro daňové účely, daňové doklady vztahující se k přijatým a uskutečněným zdanitelným plněním a rovněž kupní smlouvu na prodej elektrárny, ze které bylo zřejmé, že daňový subjekt uskutečnil prodej fotovoltaické elektrárny leasingové společnosti.
Bylo zjištěno, že daňový subjekt do evidence pro daňové účely nezahrnul údaje o prodeji elektrárny, daň z přidané hodnoty neuvedl v daňovém přiznání a neodvedl ji. Správce daně projednal uvedené zjištění se zástupcem daňového subjektu, který nenavrhl žádné další důkazní prostředky a souhlasil se zvýšením vlastní daňové povinnosti o 24.735 tis. Kč.
Daňová exekuce
Na základě provedené daňové kontroly za zdaňovací období r. 1993-1997 doměřil Finanční úřad daňovému subjektu dodatečnými platebními výměry ze dne 12. listopadu 1999 daň v celkové výši Kč 8,384.781,-- (DP 72 – Kč 4,820.886,-- a DP 70 – Kč 3,563.895,--). Vzhledem k existenci nedoplatků sestavil dne 18. února 2000 Finanční úřad výkaz nedoplatků. V mezidobí dne 22. listopadu 1999 daňový dlužník veškeré nemovitosti daroval svým čtyřem dětem, přičemž v rámci vymáhání bylo zjištěno, že další majetek dlužník nevlastní. Z důvodu existence vymahatelných pohledávek a darování nemovitostí svým dětem podal Finanční úřad k Okresnímu soudu žalobu dle § 42a Obč. zák., jíž se domáhal určení neúčinnosti právních úkonů spočívajících v darování nemovitostí svým dětem. O této žalobě rozhodl Okresní soud ve prospěch správce daně dne 7. června 2001. Po nabytí právní moci předmětného rozhodnutí soudu podal Finanční úřad dne 15. ledna 2002 návrh na zřízení soudcovského zástavního práva, a to opět u Okresního soudu, o němž soud rozhodl svým usnesením dne 22. dubna 2002.
Vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka, které nevedly k úhradě nedoplatku, podal FÚ dne 30. července 2002 u Okresního soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného. Jmenovaný soud výkon rozhodnutí nařídil usnesením Okresního soudu 20. ledna 2003. Po skončení odvolacího řízení v dané věci Okresní soud svým usnesením z 28. února 2006 určil cenu nemovitostí přibližně na 10 mil. Kč. Jelikož daňový dlužník nedoplatek uhrazoval, byl výkon rozhodnutí odložen do 31. srpna 2008. Prováděné úhrady byl penalizovány a vznikaly další nedoplatky. Před ukončením této lhůty požádal daňový dlužník o povolení splátek do 31. července 2009 s tím, že slíbil správci daně uhradit veškeré nedoplatky. Daňový dlužník však splátkový kalendář nedodržel. Finanční úřad proto jednal s daňovým dlužníkem ohledně úhrady daňového nedoplatku s tím, že Finanční úřad již výkon rozhodnutí u OS neodloží a bude vydána dražební vyhláška na prodej nemovitostí, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí. Daňovému dlužníku byla dána lhůta k úhradě nedoplatku, který byl předmětem výkonu rozhodnutí do 31. července 2009. V průběhu července r. 2009 daňový dlužník složil na bankovní účet v rámci daňové exekuce v několika částkách celkem Kč 2,633 mil. Ačkoliv daňový dlužník nevlastní žádný majetek, pouze na základě obavy z prodeje nemovitostí, které převedl na své děti, se podařilo daňový nedoplatek vymoci.
Daň z přidané hodnoty – neuznaný nárok na odpočet daně
U fyzické osoby, která poskytovala ubytovací služby a pronajímala nemovitosti, provedl správce daně daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od III. Q 2008 a I. Q 2009 a vytýkací řízení k daňovým přiznáním na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. Q 2008 a za zdaňovací období II. Q 2009. Správce daně zjistil, že plátce stavěl rodinný domek (dodavatelé v souladu se zákonem uplatňovali sníženou sazbu daně), který následně bude součástí jeho obchodního majetku a na základě nákupů zboží a služeb, které použil na jeho výstavbu, uplatňoval odpočet daně na vstupu. Plátce nedoložil, že bude tuto stavbu pronajímat osobě registrované k dani z přidané hodnoty. Tímto plátce porušil ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Dále plátce uplatňoval odpočet daně na vstupu, ale v několika případech neprokázal použití přijatých zdanitelných plnění k uskutečňování své ekonomické činnosti. Tímto plátce porušil ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V několika případech plátce uskutečňoval zdanitelná plnění, používal část obchodního majetku (počítač a objekt penzionu) pro svou osobní potřebu a daň nepřiznal ke dni uskutečnění zdanitelného plnění a neuvedl ji v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty. Tímto plátce nepostupoval v souladu s ustanovením § 14 odst. 3 písm. a) a § 14 odst. 4 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů a porušil ustanovení § 21 odst. 1 a § 101 odst. 1 tohoto zákona. Plátce také pronajímal garáže a daň nepřiznal ke dni uskutečnění zdanitelného plnění a neuvedl ji v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty. Tímto plátce porušil ustanovení § 21 odst. 1 a § 101 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Dodatečně vyměřená daň z přidané hodnoty činila 181.576,- Kč a v rámci vytýkacích řízení nebyl uznán nárok na odpočet daně ve výši 379.380,- Kč.
Trestní oznámení nebude podáno.
Daň z příjmů fyzických osob – dodatečné vyměření daně
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 a 2007 u fyzické osoby, která podnikala v předmětu podnikání hostinská činnost. Svým charakterem poskytovaných služeb se jednalo o provoz běžných restauračních zařízení.
Jelikož poplatník nepodal v řádném termínu přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2007, správce daně jej vyzval k podání daňového přiznání za zdaňovací období 2007 podle § 40 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Poplatník daňové přiznání nepodal, daň byla vyměřena ve výši 0,- Kč.
Ke kontrole předložil poplatník neúplnou daňovou evidenci. Správce daně proto vyzval poplatníka dle ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, k předložení dokladů a písemností daňové evidence. Výzvě poplatník vyhověl pouze částečně. Z předložených dokladů a písemností daňové evidence měl správce daně pochybnosti o vykázané výši obchodní přirážky ve výši 38,72 % za zdaňovací období 2006 a 62,19% za zdaňovací období 2007 a dále o vykázaném základu daně. Na základě veškerých shromážděných důkazních prostředků, tj. dokladů z daňové evidence, důkazních prostředků zjištěných vyhledávací činností a z vyjádření poplatníka o připravovaných nejběžnějších jídlech správce daně zjistil skutečně používanou průměrnou obchodní přirážku u celého sortimentu nabízených služeb, tj. alkoholických nápojů, nealkoholických nápojů, cigaret a připravovaných jídel, a to ve výši 134,73 % za zdaňovací období 2006 a ve výši 207,84% za zdaňovací období 2007. Pochybnosti správce daně o správné výši dosažených příjmů z prodeje zboží a jídel se zvýšily i na základě skutečnosti, že poplatník nezahrnul do daňové evidence veškeré zboží a veškeré suroviny pro výrobu jídel, jejichž nákupy uskutečnil. Správce daně proto vyzval poplatníka dle ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) a e) a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění platných předpisů, kromě jiného k prokázání výše vykázaných daňových výdajů a k prokázání výše vykázaných zdanitelných příjmů. Poplatník ani na druhou výzvu nepředložil veškeré požadované doklady a neprokázal požadované skutečnosti, ke kterým byl správcem daně vyzýván.
Finanční úřad stanovil základ daně a daň za rok 2006 a 2007 podle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, tj. na základě pomůcek, přičemž vycházel z vlastních poznatků o výši obchodní přirážky používané poplatníkem a zjištěné z jeho daňové evidence. Při stanovení základu daně a daně za rok 2007 vycházel navíc z údajů zjištěných z vyhledávací činnosti, zejména ze zjištěného objemu nakoupeného zboží a surovin v tomto zdaňovacím období.
Finanční úřad dodatečně vyměřil daň za zdaňovací období 2006 ve výši 69.512,- Kč a za zdaňovací období 2007 ve výši 782.620,- Kč.
Trestní oznámení nebude podáno.
Daň z příjmů fyzických osob – neodvedené zálohy
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období 2006, 2007, 2008 a leden až září 2009 u akciové společnosti, jejíž předmětem činnosti je pronájem nebytových prostor.
V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že plátce ve zdaňovacím období 2009 srážel zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, avšak tyto zálohy v rozporu s § 38h odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, správci daně neodváděl. Celkem za období leden – září 2009 nebylo odvedeno 750.945,- Kč.
Plátce dále v měsíci leden, srpen a září 2009 srážel daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, kterou však správci daně ve stanoveném termínu neodvedl. Celkem se jednalo o částku 1.650,- Kč. Daňový subjekt porušil ustanovení § 38d odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Finanční úřad předepsal celkem k přímému placení daň ve výši 752.595,- Kč.
Trestní oznámení bude podáno.
Fyzická osoba - prodej části podniku
Ve zdaňovacím období roku 2006 došlo k prodeji části podniku daňovým subjektem akciové společnosti. Kupní cena byla ve smlouvě ujednána ve výši 1,- Kč.
Vzhledem k tomu, že prodávající daňový subjekt a kupující akciová společnost jsou kapitálově i jinak spojené osoby dle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), vznikly správci daně pochybnosti o stanovení výše kupní ceny.
Protože nebylo možno předmětnou obchodní transakci porovnat s jiným obdobným případem, správce daně oslovil znalecký ústav v oboru ekonomiky. Tržní hodnota prodávané části podniku byla znaleckým posudkem stanovena ve výši cca 20 mil. Kč.
Správce daně vyzval daňový subjekt, aby uspokojivě doložil rozdíl mezi kupní cenou stanovenou a cenou stanovenou na základě znaleckého posudku.
Na základě výzvy daňový subjekt předložil oponentní znalecký posudek, ve kterém byla hodnota prodávané části podniku stanovena za použití odlišné oceňovací metody ve výši cca 9,5 mil. Kč.
V dalším průběhu daňového řízení správce daně znalecký posudek daňovému subjektu osvědčil jako důkaz a to jednak vzhledem k tomu, že v tomto případě neexistuje možnost posouzení předmětné transakce u srovnatelných daňových subjektů za stejných či obdobných podmínek, a jednak vzhledem k obtížnosti a zdlouhavosti posouzení, která z použitých metod je správná.
Daňový subjekt neprokázal, že se kupní cena rovnala částce 1,- Kč, naopak jako důkazní prostředek předložil znalecký posudek, který ocenil hodnotu prodávané části podniku na cca 9,5 mil. Kč, proto mu byl dle § 23 odst. 3 písm. a) ZDP zvýšen základ daně o tuto částku.
DPH – neoprávněné uplatnění nároku na odpočet daně z poskytnutých služeb
Správce daně na základě podnětu PČR zahájil u daňového subjektu daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za tři zdaňovací období (měsíční plátce).
Z předloženého účetnictví a daňových dokladů bylo zjištěno, že daňový subjekt uzavřel obchodní smlouvy se společností ABC (v současné době je společnost v likvidaci) přičemž předmětem plnění bylo zajištění zprostředkování stavebních zakázek a reklamních prezentací pro daňový subjekt. Z těchto přijatých zdanitelných plnění uplatnil daňový subjekt nárok na odpočet daně.
Správce daně prověřoval skutečnosti týkající se realizace deklarovaných služeb výše uvedenou společností formou dožádáním, výzvami k součinnosti třetích osob a svědeckými výpověďmi. Provedené svědecké výpovědi však věrohodně neprokázaly, že by společnost ABC předmětná plnění pro daňový subjekt uskutečnila. Dále bylo zjištěno, že společnost ABC je pro správce daně dlouhodobě nekontaktní a že její obchodní činnost již dříve prověřoval místě příslušný správce daně a to v rámci vytýkacích řízení.
Na základě uvedeného zjištění správce daně vedl důkazní řízení za účelem prokázání, zda daňový subjekt fakticky přijal zdanitelné plnění od dodavatele, resp. od plátce daně, který byl uveden na daňovém dokladu jako osoba, která uskutečnila zdanitelné plnění podle ustanovení § 9 odst. 1 písm.e/ z. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů a v souladu s ustanovením § 111 bod 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dani z přidané hodnoty) a vystavila daňový doklad podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.
Na výzvu správce daně reagoval daňový subjekt předložením „rámcových smluv o vzájemné spolupráci, smluv o zprostředkování a smluv o provedení reklamních kampaní“. Daňový subjekt v rámci důkazního řízení předložil správci daně důkazní prostředky k prokázání jím tvrzených skutečností. Z těchto důkazních prostředků však nevyplývalo, že by byla předmětná zdanitelná plnění pro daňový subjekt doopravdy uskutečněna uvedenou společností ABC.
Vzhledem ke všem zjištěním správce daně nebyly předložené důkazní prostředky, přestože byly po formální stránce správné, uznány za důkazy prokazující, že zprostředkování stavebních zakázek a zajištění reklamní a propagační kampaně bylo přijato od dodavatele deklarovaného na daňových dokladech - společnosti ABC.
Správce daně proto daňovému subjektu neuznal nárok na odpočet daně a zvýšil vlastní daňovou povinnost za kontrolovaná tři zdaňovací období. Celkem bylo daňovému subjektu dodatečně doměřeno cca 1,5 mil Kč. Daňový subjekt se v zákonné lhůtě odvolal proti dodatečným platebním výměrům.
Daň z příjmů fyzických osob – doměření daně
Daňovému subjektu – fyzické osobě byla na základě výsledků kontroly doměřena dodatečným platebním výměrem daň z příjmů fyzických osob. Daňový subjekt se proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru neodvolal a toto rozhodnutí nabylo právní moci.
Za 8 měsíců byly správci daně doručeny kopie dvou písemností, první písemnost bylo odvolání proti uvedenému dodatečnému platebnímu výměru, druhou písemností byla kopie „urgenčního“ dopisu s dotazem, v jakém stadiu je odvolací řízení. Oba dopisy měly podací razítko správce daně s datem převzetí. Z data na odvolání na první písemnosti vyplývalo, že odvolání mělo být podáno osobně správci daně v zákonné lhůtě.
Správce daně po šetření zjistil, že uvedené odvolání ani urgenční dopis se u správce daně nenacházejí a pojal podezření, že uvedené dvě písemnosti ve skutečnosti správci daně nebyly nikdy předány. Tuto pochybnost potvrdily závěry soudního znalce v oblasti technické zkoumání listin a písmoznalectví, který prozkoumal originální listiny s údajně vytištěnými doručovacími razítky správce daně, které správci daně zapůjčil daňový subjekt. Znalecký posudek potvrdil, že podací razítka správce daně nebyla ani na jednu z těchto písemností natištěna správcem daně, otisky razítka tedy nejsou originální, vyhotovené otištěním razítka zvlhčeného razítkovou barvou, přičemž ani datum nebyl originální, vyhotovený napsáním nějakým druhem psacího prostředku. Razítka byla na dokumentech vyhotovena metodou barevného inkoustového tisku prostřednictvím inkoustové tiskárny nebo inkoustové kopírky. Při následném osobním jednání s poplatníkem na FÚ byl naprosto zaskočen zjištěními správce daně, evidentně neuvažoval o možnosti, že si správce daně nechá vyhotovit znalecký posudek k prozkoumání listin a nedokázal k podvodnému jednání vůbec nic sdělit.
Správce daně následně zamítl odvolání jako podané po stanovené lhůtě. Pokud by bylo toto „odvolání“ uznáno jako podané ve lhůtě, došlo by již k překročení lhůty k pravomocnému doměření daně dle § 47 zákona o správě daní a poplatků. Bude podán i podnět orgánům činným v trestním řízení.
Daň z přidané hodnoty – nesprávné uplatnění osvobození
Správce daně provedl u daňového subjektu kontrolu daně z přidané hodnoty. Daňový subjekt dodal obchodnímu partnerovi se sídlem v jiném členském státě technologické zařízení a na daňovém dokladu nevyčíslil daň z přidané hodnoty s odkazem na osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu. Při provedené kontrole bylo správcem daně zjištěno, že předmětné zařízení nebylo nikdy přepraveno do jiného členského státu a stále se nachází v provozovně daňového subjektu. Vzhledem k tomu, že ve skutečnosti zboží nebylo přepraveno nebo odesláno z tuzemska a daňový subjekt nebyl schopen prokázat, že se jednalo o plnění osvobozené od daně ve smyslu ustanovení §64 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, správce daně přistoupil k doměření daňové povinnosti ve výši 5,000.000,-Kč.
Závěry vyplývající z kontrolní činnosti :
U společností s ručením omezeným:
- V rámci daňové kontroly za zdaňovací období 2005 byl daňový subjekt vyzván k prokázání tvorby opravných položek v souladu s ustanoveními zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách, v platném znění, a to zejména k těmto skutečnostem:
že pohledávky jsou zaúčtované na rozvahových účtech společnosti a že o pohledávkách bylo při jejich vzniku účtováno ve výnosech.
K této výzvě daňový subjekt sdělil, že není možné zajistit adekvátní doklady, nedoložil žádné doklady ani neuvedl jiné skutečnosti, které by prokazovaly oprávněnost tvorby opravných položek.
Na základě uvedených skutečností byl základ daně zvýšen o 1,022 000,- Kč, doměřená daň činí 265.720,- Kč. Daňový subjekt se neodvolal.
2.
V rámci daňové kontroly za zdaňovací období roku 2006 byl daňový subjekt vyzván k prokázání údajů uvedených v DaP, k předložení prvotních dokladů k zaúčtovaným účetním operacím, dále veškerých smluv případně jiných důkazních prostředků.
Daňový subjekt doklady požadované doklady nedoložil. Během probíhající kontroly bylo DS umožněno realizovat veškerá práva a správce daně přihlédl ke všemu, co v rámci daňové kontroly vyšlo najevo, tj. k veškerým tvrzením a podáním DS, umožnil DS vyjádřit se k prováděné kontrole. Po zhodnocení všech předložených a dostupných důkazních prostředků nebylo správci daně prokázáno oprávněné vynaložení nákladů v celkové výši 1,044.880,- Kč, o tuto částku byl zvýšen základ daně, doměřená daň je 250.650,- Kč. Daňový subjekt se neodvolal.
U akciové společnosti:
Ve zdaňovacím období 2006 kontrolou bylo zjištěno, že daňový subjekt uplatnil v rozporu s ust. § 24 odst. 2 i) z.č. 586/92 Sb. o daních z příjmů v platném znění jako daňový náklad:
- rezervu na soudní spory a dovolenou,
- opravné položky k technickému zhodnocení, k zásobám, k zálohám na dlouhodobý majetek,
tento postup je v rozporu se zákonem o rezervách č. 593/1992 Sb. o rezervách, který stanoví pro daňové účely způsob tvorby rezerv a opravných položek a jejich výši.
Dále do daňových nákladů byl zahrnut rozdíl z přecenění derivátů - daňový subjekt nedoložil o jaký druh derivátu se jedná, nedoložil způsob stanovení reálné hodnoty derivátů a dále neprokázal, že se jedná o zajišťovací derivát, tj. dle § 52 odst. 3 a 4 vyhl. MF č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení z.č. 563/1991 Sb., o účetnictví - „Derivát, který splňuje podmínky - na počátku zajištění je zajišťovací vztah zdokumentován, zajištění je efektivní, efektivita je spolehlivě měřitelná a průběžně posuzovaná“.
Na základě výše uvedených skutečností správce daně neuznal jako daňový náklad o rozdíl z přecenění derivátů. Celkový výsledek kontroly - snížení ztráty o 31,695.369,- Kč.
