Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Vybrané nálezy z kontrol FÚ (Srpen 2009)

8. 9. 2009

Daň z příjmů právnických osob – tvorba rezervy na opravu hmotného majetku

 Správce daně provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 a 2007 u daňového subjektu, který vykazoval v daňových přiznáních za tato období tvorbu a stav rezerv ve výši několika milionů korun. Správce daně zjistil, že v obou zdaňovacích obdobích se jedná o tvorbu rezervy na opravu hmotného majetku - nemovitosti (zařazené do 5.odpisové skupiny). K opravě majetku, na niž byla rezerva vytvořena, daňový subjekt předložil nabídkový rozpočet. Cena stavebních prací bez DPH byla stanovena ve výši 11,000.000,- Kč a DPH ve výši 2,000.000,- Kč. Prověřením celkové částky plánovaných stavebních prací správce daně zjistil, že daňový subjekt uplatnil do výdajů (nákladů) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v letech 2006 a 2007 částku deklarovaných prací dle rozpočtu včetně DPH. Dle ustanovení § 7 odst.10 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen zákon o rezervách), vychází poplatník, který je plátcem DPH, při stanovení výše rezervy z rozpočtu nákladů na opravu v ocenění bez DPH. Postupem DS došlo k porušení výše citovaného ustanovení a tudíž částka ve výši 2,000.000,- Kč byla vyloučena z daňově účinných nákladů.
Dále správce daně prověřoval jednotlivé stavební práce deklarované v předloženém rozpočtu. Na základě zjištění správce daně a z vyjádření samotného daňového subjektu vyplynulo, že v některých případech by se jednalo o změnu technických parametrů. Správce daně posoudil charakter těchto plánovaných stavebních prací na nemovitosti jako technické zhodnocení, které upravuje ustanovení § 33 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a tvorbu rezervy jako rezervu na technické zhodnocení, která byla tvořena v rozporu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona o rezervách, kdy za opravy podle tohoto zákona se nepovažuje technické zhodnocení, a vyloučil tyto náklady jako daňově neúčinné. Na základě těchto kontrolních zjištění byla daňovému subjektu doměřena daň ve výši 1,200.000,- Kč.

Daň z přidané hodnoty a daň z příjmů právnických osob – nevěrohodné doklady

V průběhu daňové kontroly za zdaňovací období roků 2001 až 2004 správce daně zjistil, že v účetnictví daňového subjektu jsou mj. uloženy přijaté faktury za zprostředkování, akviziční činnost, zprostředkování reklamních kampaní, za poskytnutí reklamních práv apod. Po provedení složitého důkazního řízení dospěl finanční úřad k závěru, že daňový subjekt neprokázal provedení prací, na které byly uvedené doklady vystaveny, a neprokázal oprávněnost zaúčtování takovýchto dokladů do nákladů kontrolovaných účetních období ani oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Doklady byly správcem daně označeny jako nevěrohodné a některé za fiktivní.
Kontrolovaná společnost v průběhu kontroly se správcem daně nespolupracovala. Daňový subjekt kontrolu záměrně prodlužoval, korespondenci přebíral v nejzazších možných termínech, v několika případech nepřevzal vůbec, žádal o prodlužování lhůt, nedodržoval dohodnuté termíny jednání. Během kontroly došlo k prodeji firmy, kdy byl vymazán jednatel a nový jednatel zapsán nebyl. Proto bylo třeba ustanovit zástupce. Z celého průběhu kontroly bylo zřejmé, že daňový subjekt byl veden snahou znemožnit, aby daň byla pravomocně doměřena, když nemohl vyvrátit zjištění a závěry správce daně.
Na základě výsledků provedené daňové kontroly vydal finanční úřad celkem třicet dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty, kterými doměřil DPH v celkové výši 5,561.000,- Kč, a čtyři dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob, kterými doměřil daň v celkové výši 3,077.000,- Kč.
Proti rozhodnutím správce daně podala společnost odvolání, ale ani v odvolacím řízení nepředložila ani nenavrhla takové důkazní prostředky, kterými by prokázala správnost svých tvrzení a vyvrátila zjištění učiněná správcem daně. Odvolací orgán proto odvolání pro jejich nedůvodnost zamítl.

Daň z příjmů fyzických osob a daň z přidané hodnoty – doměření daní

 V roce 2009 byla finančním úřadem ukončena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 a 2007. Předmětem činnosti kontrolovaného subjektu byla obchodní činnost.
Daňová kontrola byla zahájena na základě plánu kontrol. Již při zahájení daňové kontroly měl správce daně pochybnosti o správnosti údajů v daňových přiznáních, a to vzhledem k vykázanému objemu zboží pořízeného z dovozu a výši realizovaných tržeb z jeho prodeje. V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že daňovému subjektu bylo v rámci celního řízení propuštěno do volného oběhu zboží, o kterém nebylo účtováno. V rámci součinnosti třetích osob byly zaslány výzvy na konkrétní celní úřady, které správci daně poskytly kopie Jednotných celních deklarací a faktur za nákup procleného zboží. Porovnáním materiálů předaných k daňové kontrole daňovým subjektem a materiálů získaných správcem daně vyplynulo, že v roce 2006 nebylo účtováno (ani evidováno – pro účely DPH) o pořízení zboží v hodnotě 375.000,- Kč; 3.000,- USD; 29.000,- EUR a v roce 2007 v hodnotě 725.000,- Kč; 3.000,- USD; 100.000,- EUR.
Dále správce daně zjistil, že část daňovým subjektem předložených dokladů byla v evidenci pro účely DPH zahrnuta nesprávně, pokud se týče výše sazby daně; že bylo účtováno o velkém objemu zboží na skladě (k 31.12.2006 – cca 5,000.000,- Kč a 31. 12. 2007 – cca 13,000.000,- Kč), ač daňový subjekt dle svého vyjádření obchodoval se zbožím rychle podléhajícímu zkáze (mražené ryby a zelenina) a nedisponoval skladovými prostorami.
V rámci daňové kontroly byly daňovému subjektu (respektive jeho zástupci) zaslány výzvy k prokázání skutečností a realizována ústní jednání. Jak odpovědi na výzvy, tak protokolovaná jednání nevyvrátily pochybnosti správce daně o úplnosti účetnictví a evidencí pro daňové účely. Z vyjádření zástupce daňového subjektu vyplynulo, že zaúčtováno bylo jen to, co daňový subjekt doporučil. Žádné důkazní prostředky prokazující skutečný objem prodaného zboží, správnost vykázaných tržeb a provedení fyzické inventury zásob zboží nebyly daňovým subjektem ani jeho zástupcem během kontroly předloženy.
Po zhodnocení všech získaných důkazních prostředků konstatoval správce daně že, daňovou povinnost nelze stanovit dokazováním, a proto bylo využito ustanovení § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, a daňová povinnost byla stanovena za použití pomůcek. Daňový subjekt proti dodatečnému vyměření daně nepodal odvolání.
Výsledek daňové kontroly
Doměřená daň:

  • DPFO
    2006 - 225.648 Kč
    2007 – 482.980 Kč
  • DPH
    2006 - 470.615 Kč
    2007 – 726.339 Kč

 

Daň z příjmů právnických osob – nesrovnalosti v účetnictví

 Slovenská s. r. o. zřídila na území ČR organizační složku, která měla povahu stálé provozovny dle § 22 Zákona o daních z příjmů. Správce daně provedl kontrolu této organizační složky (s. r. o.), a to daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004 a 2005 a DPH za příslušná zdaňovací období roku 2004 a 2005.
Organizační složka (s. r. o.) poskytovala v roce 2004 na základě uzavřených smluv o dílo své zaměstnance (Slováky) a slovenské živnostníky českým firmám. Od roku 2005 tuto činnost vykonávala jako agentura práce na základě povolení Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Kontrolou zdaňovacího období roku 2004 bylo zjištěno, že mimo jiné byla do nákladů organizační složky uplatněna v řádu statisíců daň z příjmů ze závislé činnosti, kterou odváděly české firmy jako „ekonomický uživatel pracovní síly“ dle § 6 odst. 2 zákona č. 582/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platných předpisů (dále jen ZDP). Organizační složka (s. r. o.) si tudíž uplatnila ve zdanitelných nákladech, jak hrubé mzdy a cestovní náhrady zaměstnanců a další náklady spojené se zaměstnanci, tak i tuto daň ze závislé činnosti, kterou dle § 25 odst. 1 písm. s) a r) ZDP nelze považovat za náklad vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Taktéž byly zjištěny nesrovnalosti v uplatňovaných cestovních náhradách, kdy některé tytéž cestovní náhrady vyplácené dle slovenského zákona o cestovních náhradách byly uplatněny v nákladech dvakrát nebo na druhé straně nebyly proúčtovány do nákladů organizační složky (s. r. o.) a v rámci daňové kontroly byly následně zohledněny. Kontrolou přepočtu faktur evidovaných v cizí měně na českou měnu bylo např. zjištěno, že účetní „posunula desetinnou čárku“ a tím místo cca 20.000,- Kč byla uplatněna do nákladů částka 200,000,- Kč.
Skutečnost, že do nákladů byly zahrnuty služby na základě přijatých faktur a tytéž služby opakovaně na základě provedené úhrady rovněž správce daně nenechal bez povšimnutí.
Organizační složka (s. r. o.) zajišťovala na svoje náklady ubytování jak svým zaměstnancům, tak i živnostníkům, se kterými uzavřela Smlouvy o dílo. Ubytování nebylo následně přefakturováno živnostníkům a bylo ponecháno ve zdanitelných nákladech organizační složky (s. r. o.), což bylo v rozporu s ust. § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP, kdy ubytování je součástí cestovních náhrad, které přísluší pouze zaměstnancům. Výsledná dodatečně stanovená daň za toto zdaňovací období byla v řádu statisíců korun.
V roce 2005, kdy již organizační složka s. r. o. vykonávala na českém území činnost agentury práce na základě povolení Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, bylo pokračováno v nedostatcích obdobně jako v roce 2004, tj. např. nesrovnalosti v cestovních náhradách, uplatňování v nákladech ubytování živnostníků a daně ze závislé činnosti, které srážely a odváděly české firmy (§ 6 odst. 2 ZDP).
Jako nejzásadnější pochybení bylo zjištěno, že s některými českými firmami – uživateli pracovní síly byly uzavřeny Rámcové dohody o dočasném přidělování zaměstnanců agentury práce k výkonu práce u uživatele pod hlavičkou Slovenské s. r. o., a tyto dosažené příjmy ze zdrojů na území ČR cca 7,000.000,- Kč nebyly proúčtovány v účetnictví organizační složky (s. r. o.) a nebyly přiznány ke zdanění na území ČR. Správce daně samozřejmě v rámci daňové kontroly zohlednil k těmto příjmům i příslušné náklady, které nebyly proúčtovány, a které organizační složka (s. r. o.) dodatečně doložila.
Výsledná dodatečně stanovená daňová povinnost vzhledem k zohlednění nákladů již nebyla tak vysoká jako v předchozím kontrolovaném zdaňovacím období.

Daň z přidané hodnoty – nadměrný odpočet

 V průběhu vytýkacího řízení k přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2008 u společnosti s ručením omezeným s předmětem činnosti pronájem nemovitostí. finanční úřad zjistil, že daňový subjekt v přiznání k dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2008, vykázal nárok na nadměrný odpočet v celkové výši 1,050.378,- Kč a jednalo se pouze o přijatá zdanitelná plnění. Správce daně měl informace z předchozích šetření, že má daňový subjekt uzavřenou nájemní smlouvu na pronájem vodáckého centra s datem vystavení faktury 5. 10. 2008, z tohoto důvodu správce daně daňovému subjektu zaslal výzvu k odstranění pochybností o údajích uvedených v daňovém přiznání. Daňový subjekt v odpovědi na výzvu uvedl, že převážná část nárokovaného odpočtu se týká investic na vybudování vodáckého centra a k uskutečněným zdanitelným plněním sdělil, že nájemné bylo uhrazeno formou záloh v měsíci září 2008, v měsíci říjnu 2008 byla vystavena faktura za nájemné ze dne 5. 10. 2008, DPH byla ale odvedena ze záloh již ve 3. čtvrtletí 2008. Finanční úřad za účelem ověření nadměrného odpočtu provedl místní šetření, v průběhu kterého zjistil, že nadměrný odpočet tvořilo zejména uplatnění nároku na odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění spočívajícího v pořízení investice – výstavby vodáckého centra ve výši základ daně 5,487. 256,- Kč, DPH 1,042.578,- Kč. K tomu byly předloženy faktura č.13 ze dne 31. 1. 2008, základ daně 2,000 000,- Kč, DPH 380.000,- Kč, faktura č. 26 ze dne 14. 2. 2008, základ daně 840.336,- Kč, DPH 159.664,- Kč a faktura č. 38 ze dne 31. 3. 2008, základ daně 2,646.920,- Kč, DPH 502.915,- Kč. Kromě těchto daňových dokladů – faktur byla předložena Smlouva o dílo na provedení prací na stavbě „ Vodácké centrum“, uzavřená mezi daňovým subjektem a společností s ručením omezeným, předávací protokoly ze dne 31. 1. 2008, 14. 2. 2008 a 31. 3. 2008, dle kterých společnost předává stavbu vodácký kemp – objekt dřevěné chatky a dále soupisy provedených prací k jednotlivým fakturám. Správce daně zjistil, že plátce nárok na odpočet daně dle výše uvedených daňových dokladů-faktur uplatnil již v přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2008. Výsledkem vytýkacího řízení za 1. čtvrtletí 2008 bylo neuznání nároku na odpočet daně z výše uvedených faktur, neboť předmětné plnění dodala jiná společnost, než která byla uvedena na dokladech. Daňový subjekt tak porušil ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže daňový subjekt opakovaně v jiném zdaňovacím období uplatňuje nárok na odpočet daně shodnými daňovými doklady, o kterých tvrdí na rozdíl od pravomocného rozhodnutí správce daně, že plnění bylo přijato tak, jak je jimi deklarováno, nelze dospět k jinému závěru než, že tyto daňové doklady, uplatněné v řádném daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2008, nemohou prokázat nárok na odpočet daně nejenom v tomto zdaňovacím období, ale ani v žádném jiném zdaňovacím období, když o jejich nevěrohodnosti bylo již pravomocně rozhodnuto. Správce daně na základě vytýkacího řízení za 4. čtvrtletí 2008 snížil uplatněný nadměrný odpočet daně o částku 1,042.579,- Kč.
Trestní oznámení bude podáno.

Daň z příjmů fyzických osob – dodatečné vyměření daně

Ke kontrole daně z příjmů fyzických osob a funkčních požitků za zdaňovací období 2005 a 2006 byl vytipován daňový subjekt s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje, neboť z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 bylo zřejmé, že v tomto roce již neprováděl podnikatelskou činnost. Vzhledem k tomu, že k 31. 12. 2006 však vykazoval značné zásoby zboží, byla u něj zahájena daňová kontrola za předchozí zdaňovací období, tj. za rok 2005 a 2006. Správce daně zjistil, že subjekt v minulosti prodal zboží spojené právnické osobě, které však nebylo uhrazeno. V roce 2005 vzniklou pohledávku ve výši 101.000,- Kč zrušil zápočtem na úhradu závazku z titulu nově nakoupeného dalšího zboží od téže společnosti. Správce daně však kontrolou předložené daňové evidence a inventury k 31. 12. 2005 zjistil, že poplatník předmětné zboží neprodal ani neevidoval v inventuře ke konci zdaňovacího období. Daňový subjekt v odpovědi na výzvu správce daně uvedl, že byla pouze vystavena faktura, ale k faktickému převzetí zboží z jeho strany nikdy nedošlo. Z uvedených důvodů k deklarovanému zápočtu pohledávek a závazků nedošlo ale daňový subjekt nesnížil ani původní pohledávky. Z daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob a dani z přidané hodnoty vyplynulo, že poplatník přerušil podnikatelskou činnost k 31. 12. 2006. Tuto skutečnost potvrdil do protokolu o ústním jednání, s tím že podnikatelskou činnost doposud neobnovil. Při přerušení podnikatelské činnosti však jsou subjekty, kteří vedou daňovou evidenci vázány ustanovením § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, tj. ke zvýšení základu daně mimo jiné o nespotřebované zásoby a pohledávky. Daňový subjekt, vedoucí daňovou evidenci, nezvýšil základ daně při přerušení činnosti o nespotřebované zásoby ve výši a pohledávky Správce daně za zdaňovací období roku 2006 zvýšil základ daně z příjmů fyzických osob o 1, 372.300,- Kč a dodatečně vyměřena daň ve výši 436.021,- Kč.
Trestní oznámení nebude podáno.

Daň z příjmů fyzických osob – finanční bonus

Při kontrole daně z příjmů fyzických osob u daňového subjektu, který provozuje restaurační zařízení bylo mimo jiné zjištěno, že daňový subjekt obdržel finanční bonus v částce cca 900.000,- Kč od výrobce piva a nezahrnul ho do příjmů dosažených za kontrolované zdaňovací období. Na základě výzvy k součinnosti zaslané bance bylo zjištěno, že si daňový subjekt finanční bonus nechal zaslat cizí soukromý účet s tím, že část přijatého bonusu následně použil jako osobní vklady do podnikání ke krytí dosažené daňové ztráty.
Na základě provedené kontroly daně z příjmů fyzických osob byla zrušena daňová ztráta ve výši cca 800.000,- Kč a dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši cca 5.000,- Kč.

Daň z příjmů právnických osob a daň z přidané hodnoty – prokázání uplatněných výdajů

Podnětem k zahájení daňové kontroly daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty u společnosti s ručeným omezeným, provádějící přípravné a dokončovací stavební práce, byla signální informace podaná spolu s žádostí o provedení úkonu na dožádání jiného finančního úřadu. Již při zahájení kontroly měl správce daně k dispozici dostatečné indicie vedoucí k pochybnostem o faktickém provedení prací údajnými dodavateli a oprávněnosti uplatněných daňových výdajů. Tyto pochybnosti daňovému subjektu sdělil a současně jej vyzval k prokázání uplatněných výdajů a jejich využití ke zdanitelným příjmům.
Daňový subjekt nejprve tvrdil, že předmětné náklady využil k dosažení zdanitelných příjmů (konkrétních zakázek). V době, kdy výše uplatněných nákladů stejně jako jejich souvislost se zdanitelnými příjmy byla zpochybněna, již tvrdil, že příjmy byly dosaženy nelegální trestnou činností a s ohledem na personální změny ve společnosti žádal správce daně o prověření příjmové stránky společnosti. Realizované příjmy za práce a služby provedené a fakturované byly uskutečněny prostřednictvím bezhotovostního převodu finančních částek z účtu odběratele na bankovní účet daňového subjektu a v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 Zákona o daních z příjmů (dále ZDP) byly též součástí zdanitelných příjmů v daňovém přiznání. Ze skutečností zjištěných v průběhu kontroly nevyplynulo, že příjmy dosažené společností byly zřejmě příjmy z trestné činnosti, jak daňový subjekt uvedl.
Podle ustanovení § 24 odst. 1 ZDP je pro daňovou účinnost výdajů nezbytné splnění základních podmínek, tj. prokázání výše výdajů a jejich vynaložení na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Daňový subjekt sice předložil po formální stránce bezvadné doklady (faktury), ale faktické provedení prací v množství a objemu v nich deklarovaných dodavateli neprokázal, stejně jako je neprokázaly daňovým subjektem navržené výslechy svědků, které obsahem pouze obecného charakteru nejsou nositelem informací využitelných v daňovém řízení. Správce daně dodatečně doměřil daň z příjmů v částce přesahující 1,000.000,- Kč a s tím související neoprávněně uplatněné odpočty DPH ve výši téměř 800.000,- Kč. Práva na odvolání daňový subjekt nevyužil.