Vybrané nálezy z kontrol FÚ (Květen 2009)

Daň z příjmů fyzických osob - fingované smlouvy a faktury

Na základě písemného sdělení, v němž neznámý pisatel upozorňoval na možné krácení daní pomocí fingovaných smluv a faktur, zahájil správce daně daňovou kontrolu u praktického lékaře.
Kontrolou předložených daňových evidencí bylo zjištěno, že daňový subjekt v průběhu kontrolovaných let 2004 až 2006 pořídil větší množství (až 30 ks za rok) různých lékařských přístrojů v hodnotách do 40.000 Kč, které dále neevidoval. Ověřením u specializovaných dodavatelů zdravotnické techniky bylo zjištěno pořízení jen 1 ks přístroje, a to v roce 2003. Pořízení ostatních přístrojů daňový subjekt doložil písemnými smlouvami o prodeji a koupi sepsanými s fyzickými osobami (nepodnikateli), které však (až na jednu výjimku) byly všechny po smrti. Tuto skutečnost zjistil správce daně z registru obyvatel, když hodlal předmětné prodeje přístrojů ověřit. Správce daně vyzval tedy daňový subjekt k prokázání, že uskutečněné nákupy byly výdaji ve smyslu § 24 odst.1 ZDP a uvedení, kde se předmětné přístroje nacházejí k případnému ověření fyzické existence.
Místním šetřením v ordinaci uvedené předměty nebyly zjištěny a daňový subjekt následně uvedl, že zdravotnické přístroje byly povětšinou uloženy u něj ve sklepě a garáži, kde je zcela marně nabízel k opravě či prodeji. Dále subjekt uvedl, že mu v uvedených prostorách po 1-2 sezónách zrezavěly a ztrouchnivěly v „elektrobakelitovou změť“, kterou naložil do pytlů a rozvezl po skládkách, kde byly zlikvidovány. K některým přístrojům uvedl, že je dále odprodal fyzickým osobám (nepodnikatelům) a k těmto skutečnostem doložil jím vyhotovené doklady. Provedenými svědeckými výpověďmi s těmito osobami následný odprodej nebyl věrohodně prokázán. Provedenými svědeckými výpověďmi osob žijících ve společné domácnosti v době prodeje s již zemřelými osobami, jež daňový subjekt označil jako dodavatele zdravotnické techniky, rovněž nebyly potvrzeny skutečnosti ohledně existence těchto přístrojů. Jediný žijící dodavatel dosvědčil, že označený přístroj nikdy nevlastnil a podpis na smlouvě není jeho.
Správce daně vzal v úvahu i skutečnost, že kontrolovaný praktický lékař neměl tyto přístroje uvedeny předepsaným způsobem ve smlouvách se zdravotními pojišťovnami o úhradách výkonů, tudíž pokud by je skutečně pořídil a používal je k výkonu své praxe, nedostával by úhrady od pojišťoven, ale musel by přijímat platby v hotovosti od pacientů. Takové příjmy však ve své daňové evidenci zaznamenané neměl.
Správce daně tudíž i přes protesty daňového subjektu neuznal zaevidované výdaje spojené s pořízením těchto předmětů a doměřil daň z příjmů fyzických osob v celkové výši téměř miliónu korun. Daňový subjekt se odvolal.

Daň z příjmů fyzických osob – nezahrnutí příjmů z podnikatelské činnosti do zdanitelných příjmů

DS se v kontrolovaném zdaňovacím období r. 2006 zabýval prováděním zemních a stavebních prací. Svoji činnost vykonával sám bez zaměstnanců formou poddodávek pro stavební společnost.
V přiznání k dani z příjmů fyzických osob DS uvedl příjmy dosažené z podnikatelské činnosti ve výši více než sto tisíc korun. K těmto příjmům uplatnil výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle ustanovení § 7 odst. 9 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), ve výši 50 %.
Správce daně v rámci své vyhledávací a kontrolní činnosti zjistil, že DS vystavil pro stavební společnost faktury za provedené stavební práce, které nezahrnul do příjmů zahrnovaných do základu daně a neuvedl je ani v přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Dle výdajových pokladních dokladů vystavených stavební společností DS obdržel v hotovosti finanční prostředky za úhradu jím vystavených faktur ve výši několika miliónů korun, jejichž převzetí potvrdil svým podpisem.
DS potvrdil do protokolu o ústním jednání, že faktury na provedené práce vystavil a výdajové pokladní doklady vystavené stavební společností podepsal. Předání finančních prostředků na úhradu faktur potvrdil i svědek, který tyto finanční prostředky jménem stavební společnosti DS předával.
DS porušil ustanovení § 3, § 5, § 7 a § 23 ZDP tím, že nezahrnul příjem dosažený v rámci své podnikatelské činnosti do zdanitelných příjmů. Současně správce daně v souladu s ustanovením § 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, uplatnil DS k příjmům dosaženým z podnikatelské činnosti a neuvedeným v přiznání výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve výši 50 %.
Nezaevidováním všech příjmů dosažených v rámci podnikatelské činnosti do příjmů zahrnovaných do základu daně došlo u DS k neoprávněnému snížení základu daně o více než milión korun a tím ke krácení daně z příjmů fyzických osob o více než půlmiliónu korun.
Po zjištění skutečností uvedených ve zprávě o daňové kontrole byl DS z důvodu překročení obratu registrován i jako plátce daně z přidané hodnoty.

Daň z příjmů právnických osob – opravné položky k pohledávkám z obchodního styku

 Finanční úřad při kontrole daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 a 2007 u obchodní společnosti zjistil, že společnost v obou zdaňovacích obdobích ve svém účetnictví evidovala pohledávky z obchodního styku a k těmto pohledávkám zaúčtovala opravné položky v nesprávné výši. V jednom případě společnost vytvořila vyšší opravnou položku k pohledávce, aniž by ji přihlásila do konkursu v soudem stanovené lhůtě. V dalších případech byly vytvořeny vyšší opravné položky k pohledávkám, ohledně nichž nebylo zahájeno soudní ani správní řízení. Správce daně dále zjistil, že společnost ve zdaňovacím období roku 2007 nezrušila opravné položky k pohledávkám, které byly v tomto zdaňovacím období uhrazeny. Dále společnost ve zdaňovacím období roku 2007 nezvýšila základ daně z příjmů právnických osob o částky pokut, penále, úroků z prodlení a exekučních nákladů, které jsou daňově neuznatelné ve smyslu ustanovení § 25 odst. 1 písm. f) a písm. y) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Finanční úřad za zdaňovací období roku 2006 dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob ve výši desítek tisíc korun a za zdaňovací období roku 2007 ve výši statisíců korun.
Trestní oznámení nebude podáno.

Daň z příjmů právnických osob a daň z přidané hodnoty – falešné faktury

 V průběhu kontroly daně z přidané hodnoty zjistil správce daně, že plátce uplatnil nárok na odpočet daně z dokladů od jiného plátce za dodání materiálu na opravy aut (předmětem činnosti kontrolovaného subjektu byly opravy motorových vozidel). Množství tohoto materiálu neodpovídalo realizovaným výkonům – uskutečněným zdanitelným plněním. Správce daně proto zaslal na FÚ místně příslušný dodavateli dožádání ohledně ověření uskutečnění zdanitelných plnění ve prospěch šetřeného plátce. Po obdržení negativní odpovědi od dožádaného FÚ vydal správce daně výzvu a požadoval, aby plátce prokázal, že uplatnil nárok na odpočet daně v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty. V této fázi byla zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob za rok 2007. Bylo provedeno místní šetření v provozovně dodavatele, při kterém získal správce daně informace o způsobu fakturace a fakturačních formulářích používaných touto provozovnou v roce 2007 (tyto se výrazně lišily od dokladů předložených kontrolovaným daňovým subjektem) a dále informace o možných svědcích. Rovněž ke kontrole daně z příjmů právnických osob byla vydána výzva k prokázání předmětných skutečností. V rámci daňových kontrol byly provedeny výslechy svědků. Daňový subjekt se k těmto úkonům nedostavil, ač byl o nich zpraven. Na výzvy správce daně neodpověděl.
Po zhodnocení všech získaných důkazních prostředků správce daně konstatoval, že dodavatel uvedený na předmětných fakturách – daňových dokladech tyto nevystavil a tudíž ani nezahrnul do svého účetnictví, dle svědků nebyla v kontrolovaném období realizována žádná obchodní spolupráce s kontrolovaným daňovým subjektem a předložené faktury nebyly provozovnou dodavatele vystaveny a ani forma a grafická úprava těchto dokladů nebyla totožná s těmi, které byly běžně používané. Daňový subjekt na výzvy k prokázání skutečností nereagoval a svědeckých výpovědí se nezúčastnil. Správce daně proto dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal uplatnění nákladů v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů a nárok na odpočet daně v souladu s ustanovením § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.
Výsledkem kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007 je doměření daně ve výši více než půl miliónu korun a výsledkem kontroly daně z přidané hodnoty za I. až. IV. čtvrtletí roku 2007 doměření daně ve výši téměř půl miliónu korun. Vydané dodatečné platební výměry jsou již v právní moci.

Daň z příjmů právnických osob - výkup kovového odpadu

 Správce daně provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za r. 2005 a 2006 a vytýkací řízení za r. 2007 u obchodní společnosti zabývající se obchodem s kovovým odpadem (převážně nerezem a barevnými kovy). Přibližně čtvrtina objemu obchodovaného odpadu byla dle předložených dokladů vykupována za hotovost od fyzických osob. Dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a Vyhlášky MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady je provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu kovů povinen vést evidenci osob, od kterých odpady odebral nebo vykoupil, a za tímto účelem má právo požadovat předložení průkazu totožnosti osoby, od které odpad odebírá.
Správce daně zjistil z evidence obyvatelstva, že ve většině případů nelze dle uvedených údajů v evidenci identifikovat osobu, od které byl odpad vykoupen, a vyzval daňový subjekt, aby údaje doplnil, popř. navrhl jiné důkazní prostředky a prokázal tak dodavatele kovového odpadu, datum nákupu, jeho druh a množství a výši a datum úhrady výkupní ceny. Daňový subjekt údaje nedoplnil a většina jím navržených svědků prodej odpadu při svědecké výpovědi nepotvrdila. Správce daně neuznal náklady na výkup odpadů v případě, že nebylo možné prodejce identifikovat a daňový subjekt potřebné údaje nedoplnil a rovněž i v případě, kdy náklady na výkup odpadů nebyly prokázány svědeckou výpovědí ani jiným důkazním prostředkem.
Celkem nebyly daňovým subjektem prokázány náklady ve výši několika miliónů korun, daň z příjmů právnických osob byla proto doměřena ve výši řádově statisíců korun. Dodatečné platební výměry za zdaňovací období roku 2005 a 2006 i platební výměr za rok 2007 (vydaný na základě vytýkacího řízení) jsou již pravomocné.

Daň z přidané hodnoty – výherní hrací přístroje

 Pracovníci finančního úřadu při provádění daňové kontroly daně z přidané hodnoty mj. zjistili, že kontrolovaná právnická osoba má se dvěma jinými společnostmi uzavřeny smlouvy o umístění výherních hracích přístrojů v prostorech svých provozoven. Ze znění smluv jednoznačně vyplynulo, že kontrolovaný daňový subjekt poskytoval provozovatelům výherních hracích přístrojů služby související s jejich provozováním, jako např. obsluha a údržba, které jsou předmětem daně z přidané hodnoty. Daňový subjekt však z výnosů získaných na základě výše uvedených smluv tuto daň nepřiznával.
Na základě výše uvedených zjištění správce daně dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 2005 ve výši 117.197 Kč, roku 2006 ve výši 127.635 Kč a roku 2007 ve výši 172.312 Kč, celkem tedy daň ve výši 417.144 Kč.

Daň z příjmů fyzických osob – krácení tržeb

 Daňový subjekt (FO – hostinská činnost). Daňový subjekt byl vybrán ke kontrole DPFO z důvodu opakující se ztráty, a to po několik zdaňovacích období po sobě. Z podaných daňových přiznání a z údajů v nich uvedených vyplynuly pochybnosti správce daně o správnosti výše přiznaných tržeb. V těchto pochybnostech jej utvrdily i výsledky místního šetření (protokol ze spisu daňového subjektu), které bylo správcem daně provedeno na provozovně daňového subjektu a týkalo se obchodní přirážky na zboží za předchozí zdaňovací období. Při porovnání obchodní přirážky zjištěné při místním šetření a z dokladů předložených k daňové kontrole bylo naprosto zřejmé a evidentní krácení tržeb. Prvním úkonem provedeným správcem daně při kontrole daně proto bylo rozeslání výzev k součinnosti všem dodavatelům, jejichž doklady byly v předložené daňové evidenci nalezeny. Z doručených odpovědí těchto dodavatelů pak vyplynulo, že daňový subjekt nezahrnul do daňové evidence všechny doklady, které při nákupu zboží přijal. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt v průběhu kontroly správci daně doložil všechny daňové doklady nezbytné pro stanovení daně dokazováním, přistoupil správce daně k vyhotovení tabulek ve kterých byly uvedeny všechny doklady zahrnuté v daňové evidenci, včetně uvedení jednotlivých druhů zboží a tržby z jeho prodeje dosažené, stanovené podle ceníků předložených daňovým subjektem. Dále byly vyhotoveny tabulky na zboží z dokladů nezahrnutých do daňové evidence a tržby dosažené z prodeje jednotlivých druhů zboží na nich uvedených. Takto zpracované tabulky potvrdily domněnku a podezření správce daně o krácení tržeb. Zjištěné rozdíly ve výši tržeb byly pak daňovému subjektu doměřeny.
Ze stejných údajů správce daně pak vycházel i při zjišťování správnosti výše uskutečněných zdanitelných plnění uvedených v přiznání k DPH za kontrolovaná období. Z nepřiznané tržby vyměřena daň na výstupu. Na DPFO bylo v jednom zdaňovacím období doměřeno cca 1 mil. Kč a v druhém zdaňovacím období došlo ke snížení ztráty o cca 0,5 mil. Kč. Kontrola DPH nebyla dosud ukončena.

Daň z přidané hodnoty - fingované společnosti

 V rámci vyhledávací činnosti zjistil správce daně osobu, která dlouhodobě zakládá obchodní společnosti, které postupně prodává. Takových společností založila již více než sto. Správce daně zaměřil svoji pozornost na takto založené subjekty, které se přistěhují do oblasti v jeho místní příslušnosti. Bylo zjištěno 5 subjektů, kteří se přestěhovaly, zároveň se zaregistrovaly jako plátci DPH a současně uplatnily odpočet DPH. Měly se zabývat stavební činností, neměly žádné zaměstnance, kteří by tyto práce prováděli a měly vždy pouze jediného jednatele bez předchozích znalostí a zkušeností v tomto oboru. U jednoho subjektu provedl správce daně vytýkací řízení včetně projednání výsledků. Ostatní subjekty byly v průběhu řízení přestěhovány z důvodu změny místní příslušnosti.
Uplatňované odpočty DPH vznikly na základě dokladů za pořízení materiálu a dodávky stavebních prací. U vytypovaných dodavatelů materiálu byly provedeny svědecké výpovědi a bylo potvrzeno, že ti je nevystavili a stavební materiál nedodali. Dodavateli stavebních prací byly dvě společnosti, jejichž společníky a jednateli jsou nerezidenti. Tito dodavatelé se vyskytovali i u ostatních odstěhovaných daňových subjektů. Z odpovědí dožádaných správců daně vyplynulo, že společnosti jsou nekontaktní, v sídlech uvedených v obchodním rejstříku se nezdržují, jedná se tzv. administrativní servis, nedeklarují uskutečnění jakýchkoli zdanitelných plnění a vykonávání jakékoliv ekonomické činností podáním daňových přiznání. Veškeré písemnosti jsou doručovány veřejnou vyhláškou. Správci daně vznikly pochybnosti o tom, že stavební práce skutečně dodali uvedení dodavatelé. Na vznik takových pochybností odkazuje i rozsudek NSS č. 2 Afs 177/2006 – 61, když mimo jiné uvádí, že pochybnosti správce daně mohou být vyvráceny a to tím, že je existence uskutečnění zdanitelného plnění prokázána jinak. Na daňovém subjektu lze spravedlivě požadovat, aby při úvahách o rentabilitě svého podnikání zvážil i skutečnost, zda je jeho obchodní partner seriozní. Jinými slovy je na daňovém subjektu, aby zvážil, zda při sjednávání svých obchodů bude věnovat v rámci možností náležitou pozornost prověření solidnosti smluvního partnera a shromažďování důkazů.
Jednatel daňového subjektu byl dle svého sdělení osobou, která byla se zástupci dodavatelů v kontaktu, a to při podpisech smluv, předávání provedených prací, předávání hotovosti za provedené práce. Správce daně požadoval na daňovém subjektu zajištění účasti jednatelů dodavatelů na daňovém řízení, když na jeho předvolání nebylo reagováno. Zástupce daňového subjektu uvedl, že na ně nyní nemá kontakt a jejich účast na řízení nemůže zajistit a že důkazem o tom, že práce provedl plátce daně z přidané hodnoty je smlouva o dílo a faktury. Tyto důkazní prostředky však nebylo možno nijak ověřit. Zástupce daňového subjektu navrhoval porovnání podpisů na smlouvách a na fakturách s podpisovými vzory na zakladatelských listinách společností. Toto porovnání však nebylo možno uskutečnit, protože listiny nejsou přístupné. Skutečnost, že samotné faktury a listiny, které není možno nijak ověřit nemohou obstát jako důkaz vedle toho, že v daňovém řízení nebylo nijak prokázáno, že by dodavatelé vyvíjeli jakékoliv aktivity a uskutečňovali zdanitelná plnění vychází i z rozsudku NSS č. 9Afs73/2008-162. V této souvislosti by bylo potřeba dalších důkazní prostředků, aby daňový subjekt prokázal své tvrzení, že dodavateli prací byly společnosti uvedené na daňových dokladech. Žádné další důkazní prostředky však zástupce daňového subjektu nenavrhl ani nepředložil.
Prokazování nároku na odpočet daně daňovými doklady řeší i nález ÚS sp. zn. I. ÚS 1841/07 a následně rozsudek NSS č. 9 Afs 73/2008 – 162, ve kterém je uvedeno, že prokazování nároku na odpočet je prvotně záležitostí dokladovou, současně je však třeba respektovat soulad s faktickým stavem. To znamená, že ani doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemohou být podkladem pro uznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak je v dokladech prezentováno. I v rozsudku NSS č. 2 Afs 177/2006 – 61 je uvedeno, že daňový doklad, který jen simuluje uskutečnění zdanitelného plnění, není relevantním důkazem a jeho předložení může vést k formulaci požadavku směřujícího k dokázání hmotně právního úkonu, tj. k důkazu existence zdanitelného plnění. Proto nemůže být jen samotné doložení po formální stránce bezvadného dokladu dostatečným podkladem pro uznání nároku na odpočet daně, vždy musí být v první řadě podložen existujícím zdanitelným plněním. Stejně tak není dostatečným doložením existence zdanitelného plnění uzavřená smlouva, a to ani za předpokladu, že by o ní nebyla žádná pochybnost.
Pochybnosti správce daně o tom, kdo práce skutečně provedl, a kdo vystavil zmíněné faktury, tj. zda to byl plátce, nebyly v daňovém řízení odstraněny. Nebylo prokázáno, že práce provedly skutečně společnosti uvedené na dokladu a tedy plátci DPH. Nebyla splněna podmínka uvedená v § 73 odst. 1 zákona o DPH, a to, že nárok na odpočet daně prokazuje plátce daňovým dokladem vystaveným plátcem. V průběhu vytýkacích řízení došlo ke změně místní příslušnosti a novým správcem daně bude dodatečně neuznán odpočet ve výši více jak sto tisíc Kč a dodatečně doměřena daň téměř sto tisíc Kč.v