Vybrané nálezy z kontrol FÚ (Říjen 2009)

9. 11. 2009

Daň z příjmů fyzických osob – doměření daně

Kontrolou daňového subjektu (FO) bylo zjištěno, že v daňové evidenci byly zahrnuty za zdaňovací období roku 2005 faktury jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů na rekonstrukci provozovny A v celkové výši 1,775.000,- Kč. Daňový subjekt uvedl, že byly do nákladů proúčtovány na základě sdělení, že se jedná o opravy a důvodem bylo složité jednání s pronajímatelem. Skutečnost, že se jednalo o rekonstrukci provozovny A bylo v důkazním řízení prokázáno, mimo jiné doklady z Městského úřadu, když se jednalo u této provozovny o povolenou změnu účelu z prodejny na pivnici. Daňový subjekt porušil ustanovení § 25 odst. 1 písm. p) zákona č. 586/1992 Sb. (dále jen ZDP) - jednalo se o výdaje na technické zhodnocení dle ustanovením § 33 ZDP.
Daňový subjekt dále zahrnul do daňové evidence roku 2005 doklady cca ve výši 100.000,- Kč za stavební a instalační materiál jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů, u kterých tvrdil, že se jednalo o nákupy na provozovnu B – jednalo se dle předložené smlouvy o opravu provozovny B. Dle zjištění správce daně měl daňový subjekt tuto provozovnu B v pronájmu až od října roku 2006. Vzhledem k tomu, že se jednalo o materiál zakoupený v roce 2005 před uzavřením smlouvy o pronájmu a současně probíhala rekonstrukce provozovny A (byla možnost, že daňový subjekt ve skutečnosti vynaložil tyto náklady na úhradu materiálu použitého na provozovně A), měl správce daně pochybnosti o oprávněnosti zaúčtování těchto výdajů do nákladů ovlivňujících základ daně a vedl v tomto směru důkazní řízení.
Daňový subjekt neprokázal v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 ZDP, že tento stavební materiál byl použit na opravu provozovny B. V případě nákladů týkajících se provozovny A bylo porušeno ustanovení § 25 odst. 1 písm. p) ZDP – jednalo se o výdaje na technické zhodnocení dle ustanovení § 33 ZDP. Všechny tyto výdaje tak byly vyloučeny z nákladů ovlivňujících základ daně z příjmů.
V souvislosti s výsledkem uvedené daňové kontroly byla za zdaňovací období roku 2005 kontrolovanému daňovému subjektu snížena daňová ztráta o 1,696.741,- Kč a doměřena daň ve výši 23.460,- Kč.

Daň z přidané hodnoty – neprokázání dodání zboží do jiného členského státu

Správce daně provedl kontrolu DPH u fyzické osoby za zdaňovací období roku 2006, roku 2007 a části roku 2008. Kontrolou předložených dokladů bylo zjištěno, že veškeré zboží (DVD-porno) bylo nakoupeno od jednoho dodavatele v tuzemsku a bylo dodáno jednomu odběrateli na Slovensku.Všechny platby probíhaly v hotovosti. Jednalo se o menší měsíční obraty, převoz zboží se uskutečňoval osobním vozem. Bylo zasláno dožádání místně příslušnému správci daně v tuzemsku k prověření deklarovaného nákupu zboží u daňových dokladů, ze kterých byl nárokován odpočet DPH.
Místně příslušný správce v tuzemsku potvrdil, že přijatá plnění se uskutečnila. Jelikož správci daně vznikly pochybnosti, zda přijatá zdanitelná plnění uvedená na ř. 310 byla použita k uskutečnění zdanitelných plnění osvobozených při dodání zboží do jiného členského státu v souladu s ustanovením §64 zákona 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH) uvedených na ř. 410, zaslal mezinárodní dožádání slovenskému správci daně k prověření, zda zboží bylo dodáno na Slovensko. Slovenský správce sdělil, že jednatel společnosti popřel, že obchodoval s naším daňovým subjektem a zároveň popřel, že razítko a podpis uvedený mu patří.
Daňový subjekt neprokázal dodání zboží do jiného členského státu dle ustanovení §64 zákona o DPH. Veškerá uskutečněná zdanitelná plnění byla posouzena jako uskutečněná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku s povinností přiznat DPH na výstupu. Celkem byla doměřena DPH ve výši více než milión Kč. Bude podáno trestní oznámení.

Daň z příjmů - neproúčtování na účet finančních výnosů

Správce daně provedl daňovou kontrolu u daňového subjektu – právnické osoby podnikající v oblasti stavebních prací.
V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že společnost měla uzavřeny leasingové smlouvy v cizí měně (v €), platby prováděla společnost v €. Rozdíl mezi oceněným závazkem podle splátkového kalendáře a provedenou platbou měla společnost proúčtovat jako kurzový rozdíl (ztráta nebo zisk). Podle přílohy k účetní závěrce účetní jednotka používala pro přepočet cizích měn pevný kurz, který byl stanoven jako kurz ČNB v první pracovní den v kalendářním roce. Tento kurz používala po celou dobu celého účetního období.
Společnost kurzové rozdíly vzniklé při úhradě závazků vyplývajících z leasingových smluv neproúčtovala na účet finančních výnosů a snížila tak výsledek hospodaření o cca 320.000 Kč. Porušila tím § 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů „účetní jednotky účtují o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí, § 60 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona a § 23 odst. 1 zák. 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nerespektovala časovou souvislost výdajů ve zdaňovacím období.
Dále společnost uvedla v daňovém přiznání na řádku 112. částku cca 3 mil. Kč. Ve zvláštní příloze k daňovému přiznání k řádku 112 uvedla text:„ §23, odst. 3, písm.c) – rozpuštění účetní opravné položky, která při tvorbě nebyla daňovým nákladem. V průběhu kontroly správce daně zjistil, že se jednalo o chybu ve vyplňování daňového přiznání (částka již byla správně uplatněna v roce předcházejícím roku daň. kontroly), v řádku č.112 DaP měla být nula.
Společnost neprokázala oprávněnost snížení výsledku hospodaření o tuto částku, porušila ustanovení § 23 odst. 3 písm. b) a c) ZDP, výsledek hospodaření snížila neoprávněně. Výsledkem daňové kontroly je doměření daňových povinností na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2006 až 2007 ve výši cca 800 tis. Kč.

Faktura není jediným důkazním prostředkem

Daňový subjekt předložil jako doklad pro prokázání daňových výdajů faktury vystavené společnostmi, o kterých měl správce daně informace, že jsou nekontaktní, nepodávají daňová přiznání a vystavují fiktivní faktury. Proto se středočeský správce daně v rámci daňového řízení zaměřil na ověření všech podstatných skutečností souvisejících s těmito obchodními transakcemi. Poplatník byl jednak seznámen s informacemi, které se o předmětných společnostech správce daně v rámci dožádání dověděl a vyzván k prokázání, že fakturované zboží bylo dodáno a služby realizovány tak, jak je uvedeno na předložených fakturách. Daňový subjekt v průběhu daňové kontroly pouze tvrdil, že zboží mu předal muž, kterého osobně nezná a tomu také zboží uhradil. Žádné důkazní prostředky nepředložil ani nenavrhl, nevyvrátil pochybnosti správce daně a neprokázal žádným způsobem, že zboží bylo dodáno tak, jak bylo uvedeno na předložených fakturách, tj. společnosti která fakturu vystavila a této společnosti, že bylo zaplaceno. Poplatník nevedl žádnou evidenci zásob a ani zaměstnanci nepotvrdili jeho tvrzení, že dodaná navigace a přehrávače jim byly přiděleny k využití při služebních cestách. V průběhu daňového řízení bylo naopak zjištěno,že dodavatelská společnost neměla žádné zaměstnance, jediný jednatel a statutární zástupce společnosti byl ve vazbě a mimo území ČR, takže fakticky neexistovala žádná kompetentní osoba, která by byla oprávněna za společnost jednat. Po vyhodnocení všech zjištěných skutečností došel správce daně k závěru, že daňový subjekt nesplnil jednu ze svých základních povinností – neunesl důkazní břemeno. Logickým důsledkem toho pak byl závěr správce daně, který na základě těchto skutečností vyloučil výdaje dokládané fiktivními fakturami a zvýšil základ daně o téměř 600 tis. Kč.
Stejný problém byl odhalen na základě podnětu Policie ČR, když byly středočeským finančním úřadem zahájeny daňové kontroly u několika daňových subjektů. Jedním z nich byla i právnická osoba zabývající se pěstební činností v lesích, těžbou dřeva a různými pracemi se dřevem. Provedená daňová kontrola za roky 2005 a 2006 odhalila v účetnictví kontrolovaného subjektu faktury v řádech několika milionů korun týkající se pěstební činnosti v lesích, dodávek a zpracování dřeva. V průběhu kontroly však nebylo v rámci rozsáhlého důkazního řízení daňovým subjektem prokázáno, že dodávky byly uskutečněny tak, jak daňový subjekt tvrdil. Správce daně proto neuznal předmětné náklady jako náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Za kontrolovaná zdaňovací období byla správcem daně dodatečně vyměřena daň převyšující 2 miliony korun.

Pozorné čtení zákona se vyplatí

Daňový subjekt nakoupil ojeté osobní automobily. Při jejich prodeji uplatnil zvláštní režim. Dle ustanovení § 90 odst.4 ZDPH je při použití zvláštního režimu základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Prodejní cenou se rozumí úplata, která byla nebo má být získána obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno nebo třetí strany, včetně dotace k ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů, jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst.5 a 1. Pořizovací cenou se rozumí úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má být získána od obchodníka osobou, která mu zboží dodává.
Daňový subjekt v rozporu s tímto ustanovením z přirážky neodvedl správně daň na výstupu, neboť dle zjištění správce daně do pořizovacích cen prodávaných automobilů zahrnul částky za opravy těchto vozidel. Z popsané právní úpravy vyplývá, že pořizovací cena je úplata, která se týká pouze osoby, která obchodníkovi zboží dodává a do pořizovacích cen nelze započítávat částky, které obchodník vynaloží před dalším prodejem použitého zboží. Důsledné nerespektování zákonné normy stálo poplatníka daň ve výši téměř 100 tis. Kč.

I rezervy mají svá úskalí

Společnosti s ručením omezeným se sídlem ve Středočeském kraji, která je oprávněna k hornické činnosti, byla za rok 2005 dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši přesahující 100 tis. Kč, a to z důvodu nesplnění podmínek stanovených zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Společnost vytvořila v roce 2005 rezervu na sanaci pozemků dotčených těžbou v kamenolomu. Povinnost tvořit rezervu vyplývá pro tuto společnost z horního zákona. Přitom zákon o rezervách v tomto případě stanoví, že peněžní prostředky (představující výši vytvořené rezervy v daném zdaňovacím období) se ukládají na zvláštní vázaný účet v bance, který je určen výhradně pro ukládání prostředků rezerv. Správcem daně však bylo zjištěno nedodržení této podmínky, protože společnost neuložila finanční prostředky na zvláštním vázaném účtu v zákonném termínu. Z těchto důvodů byla v roce 2005 vytvořená rezerva správcem daně vyloučena z nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Daň z příjmů právnických osob – tržby zasílané na soukromý účet

Správce daně provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za roky 2005 a 2006 u DS zabývajícího se nákupem knižních publikací od vydavatelů a jejich následným prodejem.
DS při daňové kontrole nedoložil doklady, účetnictví, skladovou evidenci ani jiné listiny potřebné pro ověření údajů uvedených na daňových přiznáních. Správce daně získal část údajů od externího účetního a od Policie ČR v elektronické podobě, a to za celý rok 2005 a leden až květen 2006. Z informací získaných od Policie ČR vyplynulo, že část tržeb za prodané knihy nebyla na základě pokynů zplnomocněného zástupce DS zasílána jednotlivými prodejci na bankovní účet DS, nýbrž na soukromý účet otce zplnomocněného zástupce. Tyto tržby nebyly zahrnuty do účetnictví společnosti a byly předmětem doměření daně z příjmů právnických osob.
Nesplnění zákonných povinností ze strany DS způsobilo, že nebylo možné stanovit daňovou povinnost dokazováním podle § 31 odst. 1 až 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP). Správce daně proto v souladu s § 31 odst. 5 ZSDP stanovil daňové povinnosti za použití pomůcek, které měl k dispozici nebo které si obstaral bez součinnosti s daňovým subjektem. DS byla doměřena daňová povinnost ve výši 2,068.000,- Kč za rok 2005 a 40.000,- Kč za rok 2006.

Daň z příjmů fyzických osob – chybně vedené účetnictví

V roce 2009 byla finančním úřadem ukončena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005. Jednalo se o kontrolu fyzické osoby, která vede účetnictví. Předmětem podnikání daňového subjektu je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje.
V průběhu daňové kontroly vznikly správci daně pochybnosti o tom, zda byly v účetnictví zaúčtovány do výnosů veškeré tržby z prodeje zboží a zda byla stanovena v daňovém přiznání správná výše základu daně a daň, jelikož daňový subjekt vykázal velmi nízkou obchodní přirážku (marži).
Při kontrole roku 2005 bylo z předloženého účetnictví pracovníkem správcem daně zjištěno, že účetní zápisy v deníku neodpovídají účetním zápisům v hlavní knize, nebyly předloženy inventarizace majetku a závazků, nebyla předložena skladová evidence zásob a vnitřní předpisy stanovující způsob (postup) při oceňování zásob, účtování zásob, vedení skladové evidence zásob, stanovení norem přirozených úbytků zásob. Účetnictví daňového subjektu se stalo nesprávným, neúplným, neprůkazným a nesrozumitelným.
Daňový subjekt byl vyzván k prokázání skutečností uváděných v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005. S ohledem na skutečnost, že daňový subjekt neprokázal (ani po výzvě) v daňovém přiznání uváděné skutečnosti a správce daně nemohl z předloženého účetnictví správně stanovit daňovou povinnost dokazováním, přistoupil správce daně ke stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek dle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě výše uvedených zjištění byla daňovému subjektu dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 433.884,- Kč.

Daň z příjmů fyzických osob – dodatečně vyměřená daň

V roce 2009 byla finančním úřadem dále ukončena daňová kontrola za zdaňovací období roku 2005 u fyzické osoby, která vedla daňovou evidenci. Předmětem podnikání daňového subjektu je reklamní činnost v mezích živnosti volné.
Při zahájení kontroly předložil daňový subjekt doklad nazvaný Návrh na vzájemný zápočet pohledávek mezi právnickou osobou a daňovým subjektem ze dne 30. 09. 2005. V tomto Návrhu bylo uvedeno, že částku 203.197,90 Kč, která tvoří rozdíl započtených pohledávek, uhradí právnická osoba nejpozději do 15. 10. 2005 na běžný účet daňového subjektu. Tento návrh na vzájemný zápočet pohledávek podepsali jednatel společnosti a daňový subjekt. Bez součinnosti s daňovým subjektem bylo zjištěno, že společnost účtovala ve svém účetnictví o výdajovém podkladním dokladu ze dne 30. 09. 2005, dle kterého byla částka 203.197,90 Kč vyplacena daňovému subjektu. Daňový subjekt však tuto částku neuvedl v daňové evidenci, ani ve svém daňovém přiznání.
Při kontrole bylo dále zjištěno, že v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 daňový subjekt uvedl v příloze č. 1 na začátku zdaňovacího období pohledávky ve výši 556.628,00 Kč a na konci zdaňovacího období ve výši 426.852,00 Kč (rozdíl je 129.776,00 Kč). V daňovém přiznání však daňový subjekt uvedl příjmy pouze ve výši 60.034,00 Kč. Pracovníkovi správce daně vznikly pochybnosti, zda byla správně stanovena daňová povinnost za zdaňovací období roku 2005. Pracovník správce daně vyzval daňový subjekt, aby v náhradní lhůtě tyto pochybnosti odstranil a prokázal svá tvrzení, která uvádí v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005. Daňový subjekt na tuto výzvu nereagoval.
Pracovník správce daně posoudil předložené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti podle § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a dospěl k závěru, že poplatník neprokázal, že byly zdaněny veškeré příjmy podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb. Na základě výše uvedených zjištění byla daňovému subjektu dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 103.232,- Kč.

Daň z příjmů právnických osob – neověřená účetní závěrka auditorem

Místně příslušný správce daně zahájil podle správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) správní řízení ve věci uložení pokuty za nedodržení povinností vyplývajících ze zákona o účetnictví (č. 563/1991 Sb.) u společnosti s ručením omezeným.
Správce daně výchozí informace získal při daňové kontrole daně z příjmů právnických osob za rok 2007.
V daném případě se konkrétně se jednalo o porušení povinnosti ověřit účetní závěrku auditorem, vyhotovit výroční zprávu a zveřejnit účetní závěrku i výroční zprávu do sbírky listin obchodního rejstříku na příslušném krajském soudu.
Dle zákona o účetnictví řádnou a mimořádnou účetní závěrku je povinna mít ověřenu auditorem společnost s ručením omezeným, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje a účetního období bezprostředně předcházející překročily nebo již dosáhly alespoň dvou ze tří uvedených kritérií. Jedná se o tato kritéria:

aktiva celkem více než 40 000.000 Kč
roční úhrn čistého obratu více než 80 000.000 Kč
průměrný přepočtený počet zaměstnanců více než 50

Výchozí pochybení společnosti s ručením omezeným tedy spočívalo v tom, že tato účetní jednotka neměla ověřenu účetní závěrku auditorem, ačkoliv za předmětné období a období předcházející překročila dvě ze tří kritérií výše uvedených. V daném případě společnost v obou obdobích, tj. v roce 2007 a 2006 překročila kritérium o počtu pracovníků a rovněž i kritérium aktiv. Překročení těchto dvou kritérií nastolilo povinnost pro společnost s ručením omezeným ověřit účetní závěrky auditorem. Na toto pochybení navázala ještě další pochybení společnosti, tj., že nedošlo k vyhotovení výroční zprávy a zveřejnění účetní závěrky i výroční zprávy do sbírky listin obchodního rejstříku na příslušném krajském soudu.
Důsledkem nedodržení výše uvedených povinností bylo stanovení pokuty správcem daně ve smyslu příslušného ustanovení zákona o účetnictví (§ 37).
Před vydáním rozhodnutí o uložení pokuty za zjištěné nedostatky byla účetní jednotce dána možnost se k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřit. Účetní jednotka závěry správce daně akceptovala.
Finanční úřad při stanovení výše pokuty postupoval dle příslušného ustanovení zákona o účetnictví.
Finanční úřad přihlédl při určení výměry pokuty účetní jednotce k závažnosti protiprávního jednání, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž bylo spácháno (k době trvání protiprávního stavu, k četnosti porušení povinností, k následkům protiprávního jednání apod.)
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem rozhodl finanční úřad uložit účetní jednotce pokutu v dolní hranici a to následovně:

za porušení povinnosti mít ověřenou účetní závěrku roku 2007 auditorem;
za porušení povinnosti vyhotovit výroční zprávu;
za porušení povinnosti zveřejnit účetní závěrku i výroční zprávu do sbírky listin obchodního rejstříku na příslušném krajském soudu;

Celková výše pokuty činila 150.000,- Kč.

Daň z přidané hodnoty – doměření daně

Správce daně provedl daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty u daňového subjektu, právnické osoby s předmětem podnikání obchodní živnost-nákup a prodej zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelská činnost a reklamní činnost.
Při daňové kontrole správce daně zjistil následující skutečnosti:

Byla zjištěna fakturace mezi dvěma daňovými subjekty z ČR, kdy dodavatel odběrateli fakturoval dodání zboží (movitých věcí) včetně montáže provedené na území Slovenské republiky a toto plnění zatížil českou DPH. Místem plnění této dodávky bylo Slovensko - místo, kde byla dodávka zboží s montáží realizována. Odběratelská česká firma, tedy kontrolovaný daňový subjekt tedy neměl přijaté zdanitelné plnění, které by ho opravňovalo uplatnit si na vstupu nárok na odpočet DPH.
V tomto případě správce daně doměřil DPH na vstupu.
Dále správce daně při daňové kontrole daně z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období zjistil, že daňový subjekt prováděl nákupy zboží ze třetích zemí, toto zboží bylo dopraveno do České republiky a bylo propuštěno do celního režimu uskladňování v celním skladu. Nebylo tedy propuštěno do celního režimu volný oběh ani do žádného jiného režimu, u kterého by byla povinnost přiznat DPH na výstupu a v případě použití tohoto zboží pro svoji ekonomickou činnost by byl na vstupu nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Celní režim uskladňování v celním skladu byl ukončen celně schváleným určením zpětný vývoz, následovaný režimem tranzit z území ČR mimo území Evropské unie-do třetích zemí. Jednalo se o dodávky textilního a obuvnického zboží při sjednané dopravní podmínce EXW. Tedy dopravní náklady a také náklady pojištění s tímto zbožím spojené šly k tíži odběratelů ze třetích zemí. Finanční úřad zastává v tomto případě názor, že místo plnění při dodávce tohoto předmětného zboží je ČR, tedy místo, kde začíná jeho doprava, a že na plnění od českého dodavatele odběratelům z území mimo EU měla být na výstupu uplatňována česká DPH. Správce daně rovněž zastává názor, že dodávky tohoto zboží nepodléhaly osvobození od DPH s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty (tento odpočet DPH nemohl být ani realizován – nejednalo se o žádný z režimů uvedených v § 23 platného zákona o DPH), protože nakoupené zboží pocházející z Asie bylo propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu, nestalo se unijním zbožím, zůstalo zbožím zahraničním a proto se na něj režim popsaný v § 66 z.č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném pro rok 2005, tedy režim osvobození od této daně s nárokem na její odpočet, nevztahoval, neboť § 66 zákona o DPH odkazoval na čl. 161 a čl.145 nařízení Rady (EHS) č.2913/92, tedy na režimy vývoz a pasivní zušlechťovací styk, které však mluví o zboží, které se stalo zbožím Společenství. Předmětné zboží u na výstupu doměřovaného českého daňového subjektu se však zbožím. Společenství nikdy nestalo a zůstalo zbožím zahraničním.
V tomto případě správce daně doměřil daň na výstupu.
Došlo k porušení § 72 odst.1, § 2,13,21 odst.2,§100 zákona 235/2004 Sb. o DPH.
Celkem byla doměřena daň z přidané hodnoty ve výši cca 1,4 mil. Kč.

Daň z příjmu právnických osob - nezahrnuté výnosové úroky z dluhopisů do základu daně

Daňový subjekt se v kontrolovaných zdaňovacích období zabýval činností realitních makléřů, zprostředkováním prodeje různých finančních produktů (pojištění, půjčky), pořádáním školení realitních makléřů a ubytovací a stravovací činností.
Daňovou kontrolou daně z příjmů právnických osob bylo z předloženého účetnictví zjištěno, že daňový subjekt evidoval na účtu dlouhodobého finančního majetku 069 dluhopisy. Jednalo se o diskontované státní dluhopisy se splatností 20 let vztahující se k „projektu ABC“, v rámci kterého byla na jedné straně poskytnuta fyzickými osobami kontrolované společnosti půjčka ve výši cca 60 tis. Kč na 20 let a na straně druhé byly kontrolovanou společností fyzické osobě převedeny 2 ks cenných papírů na účet cenných papírů vedený na jméno fyzické osoby jako zajištění půjčky. Daňový subjekt v kontrolovaných zdaňovacích období zaúčtoval do výnosů úroky z držení těchto cenných papírů za oba kontrolované roky ve výši cca 13,5 mil. Kč celkem.
Správce daně zjišťoval daňovou kontrolou skutečné množství dluhopisů daňového subjektu prostřednictvím obchodníků s cennými papíry a tímto bylo zjištěno, že skutečné množství cenných papírů je vyšší, než-li množství evidované v účetnictví daňového subjektu. Správcem daně byl proveden výpočet úroků z takto zjištěných dluhopisů a bylo zjištěno, že celková správná částka výnosových úroků činí za obě kontrolovaná zdaňovací období cca 17,7 mil. Kč celkem. Proto byl daňový subjekt vyzván, aby předložil evidenci veškerých dluhopisů pořízených v období odpovídající době trvání projektu ABC a aby prokázal, že výnosové úroky ve výši cca 17,7 mil. Kč celkem z držby cenných papírů byly řádně zahrnuty do základu daně v obou zdaňovacích obdobích v souladu s § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Daňový subjekt v rámci důkazního řízení předložil správci daně pouze evidenci nákupu dluhopisů, která však byla odlišná od částek zaúčtovaných na účtech 069, tedy nepřeložil důkaz o tom, že úrokové výnosy ve výši cca 17,7 mil.Kč byly řádně zahrnuty do základu daně podle § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů za kontrolovaná zdaňovací období, do výnosů byla daňovým subjektem zahrnuta částka pouze ve výši 13,5 mil.Kč.
Na základě uvedených skutečností daňový subjekt neprokázal, že výnosové úroky z držby dluhových cenných papírů za kontrolovaná zdaňovací období ve výši cca 4,2 mil. Kč, tedy ve výši rozdílu mezi částkou úrokových výnosů zaúčtovanou daňovým subjektem na účtu 662.030 (cca 13,5 mil. Kč) a částkou úrokových výnosů vypočtenou správcem daně z podkladů získaných od obchodníků s cennými papíry (cca 17,7 mil. Kč) byly zahrnuty do základu daně podle § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Na základě výše uvedených skutečností byla správcem daně doměřena daň z příjmů právnických osob za kontrolovaná zdaňovací období v celkové výši cca 1 mil. Kč.
Vzhledem k těmto zjištěním byla zahájena daňová kontrola i na následující zdaňovací období.

Daň z příjmu právnických osob – sponzorský dar

Daňový subjekt, právnická osoba, která nebyla založena za účelem podnikání, která provozovala FITNESS. Správce daně získal na základě vyhledávací činnosti podezření, že tato právnická osoba přijímá vysoké finanční částky, které vydává za přijaté dary. Kontrolou bylo zjištěno, že se ve skutečnosti jedná o finanční částky za provedenou reklamní činnost pro jiné právnické osoby (tzv. sponzorský dar), které však nebyly zahrnovány do účetnictví daňového subjektu. Došlo k porušení ust. § 18 odst. 3 ZoDP a § 23 ZoDP.
Na základě výše uvedeného byla DS dodatečně doměřena daň z příjmů ve výši 1,8 mil. Kč.

Daň z příjmů fyzických osob – nezahrnutí finančních bonusů do základu daně

DS: fyzická osoba zapsaná do OR
Daňová kontrola za zdaňovací období r. 2006
Předmětem podnikání DS je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, výkon lékárnického povolání, výdejní činnost pro veřejnost, výdej na žádanky pro ambulantní zdravotnické zařízení, příprava léčiv, kontrola vstupní, lékárenská pohotovostní služba.
Ve zdaňovacím období 2006 měl DS příjmy dle § 6,§ 7, § 8, a § 9.
U příjmů dle

§ 7 – Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti vedl DS účetnictví
§ 9 – Příjmy z pronájmu vedl DS daňovou evidenci

Daňová kontrola u tohoto daňového subjektu byla provedena na základě předání informací z vyhledávací činnosti Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu. DS byly poukazovány finanční bonusy za odběry zboží od společnosti XY lékárenský velkoobchod.

Příjmy dle § 7

Kontrolou bylo zjištěno, že finanční bonusy, které byly předmětem signální inf. a byly poukazované na účet vedený u České spořitelny, a.s. DS zaúčtoval do výnosů. Daňovou kontrolou, vyhledávací činností formou součinnosti s peněžními ústavy byly však zjištěny další přijaté finanční bonusy na účet vedený u Komerční banky, celkem ve výši 375.667,00 Kč, které, však do výnosů DS nebyly zaúčtovány.
Tím, že DS nezahrnul veškeré přijaté finanční bonusy do základu daně, porušil ust. § 5 odst. 2 a § 7 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů. ve znění p.p.

Příjmy dle § 9

Daňovou kontrolu vlastní vyhledávací činností bylo zjištěno, že DS na účet vedený u UniCredit Bank Czech Republic, a.s. byl poukázán příjem ve výši 375.000,00 Kč od společnosti ABC. Kontrolou bylo zjištěno, že tento příjem nebyl zanesen do daňové evidence DS a že se jedná o příjmy z pronájmu od uvedené společnosti.

Tím, že DS nezahrnul veškeré příjmy z pronájmu do daňového základu, porušil ust. § 5 odst. 2 a § 9 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů. ve znění p.p.
Výsledek daňové kontroly: dodatečné doměření DPFO za r. 2006 ve výši Kč 240 192,-

Daň z příjmů fyzických osob – nepřiznané tržby

DS: fyzická osoba
Daňová kontrola za zdaňovací období r. 2006
Bez součinnosti s DS bylo provedeným šetřením zjištěno u jiného daňového subjektu a porovnáním zjištěných uhrazených faktur s daňovou evidencí, že některé uhrazené přijaté faktury za nákup zboží nebyly zahrnuty ve výdajích ovlivňujících základ daně a zároveň v tržbách za prodej zboží.
Zástupce DS do protokolu uvedl, že uvedené faktury nebyly účetní předány k zaúčtování, a že se zvýšením výdajů za nákup zboží a zvýšením příjmů za prodej zboží souhlasí. DS do protokolu již dříve uvedl, že obchodní přirážka činila Kč 60 %.
Součástí šetření v rámci daňové kontroly bylo i zahrnutí přijatého bonusu od dodavatele ve výši 550 000,- Kč. DS se osobně dostavil na FÚ a byl s ním sepsán protokol, ve kterém uvedl, že příjem byl přijat v hotovosti v říjnu 2006, avšak nebyl zahrnut do příjmů ovlivňujících základ daně. DS uvedl, že doklad nebyl omylem předán účetní k zaúčtování.
DS byly v souladu s ust. § 23 odst. 3 písm. a) bod 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů zvýšeny příjmy o částku přijatého bonusu ve výši 550 000,- Kč a o nepřiznané tržby ve výši 34 814,- Kč a v souladu s ust. § 23 odst. 3 písm. c) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů zvýšeny výdaje o faktury za nákup zboží ve výši 21 892,- Kč.
Výsledkem kontroly bylo zvýšení daňové povinnosti o 98 160,- Kč a snížení daňového bonusu o 21 852,- Kč.