Vybrané nálezy z kontrol FÚ (Únor 2009)

Daň z příjmů právnických osob – prodej výrobků za odlišné ceny

 V průběhu kontroly daně z příjmů právnických osob bylo zjištěno, že společnost – právnické osoba, jejímž 100% vlastníkem je zahraniční subjekt, prodává své výrobky za odlišné ceny mateřské společnosti a dceřiným společnostem (podniky ve skupině považovány za podniky sdružené ve smyslu čl. 9 bodu 1 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění) a ostatním nezávislým podnikům v zahraničí. Toto zjištění bylo provedeno na základě předložených vydaných faktur a ceníků výrobků.
Daňovému subjektu (dále jen DS) byla zaslána výzva ke zdůvodnění rozdílů mezi cenami pro odběratele v rámci skupiny a pro nezávislé odběratele (tj. mimo skupinu). Tento rozdíl nebyl uspokojivě doložen ve smyslu § 23 odst.7 ZDP.
Z celého sortimentu výrobků vybral správce daně náhodný vzorek – jednalo se zhruba o polovinu sortimentu. Při bližším zkoumání bylo zjištěno, že výrobky fakturované podnikům ve skupině jsou asi v 75%-tech případů dodávány přímo od kontrolovaného DS konečnému spotřebiteli, tj. neprocházejí skladem podniků ve skupině, takže nevznikají žádné náklady (pouze na dokladovou předfakturaci). Z toho plyne, že podniky ve skupině navyšují konečné ceny, aniž by prováděly jakékoliv operace se zbožím.
Správce daně provedl funkční analýzu vztahů mezi mateřskou společností a kontrolovaným DS, podmínek v oblasti marketingu a reklamy a v dalších oblastech. Přitom zjistil, že kontrolovaný DS se podílí vysokými finančními částkami (v řádech milionů) např. na reklamě, zaměstnávání a vyplácení vrcholových pracovníků mateřské firmy a také na vyplácení zprostředkovatelů prodeje v evropských zemích (formou mezd v době působení u DS), což bylo v rozporu s argumenty kontrolovaného DS, že marketingové a distribuční funkce byly zajišťovány tzv. „matkou“ v Německu a tzv. „sestrou“ v Rakousku. Správcem daně požadoval vyčíslení nákladů ve spojitosti se zajištěním těchto funkcí. Ze strany uvedených společností však předloženo nebylo.
V průběhu daňové kontroly předložil kontrolovaný DS faktury, které vystavily podniky ve skupině konečným odběratelům, tudíž nebylo nutno využít např. mezinárodního dožádání. Na základě předložených dokladů mohl správce daně vyčíslit absolutní rozdíl v cenách, který činil zhruba desítky miliónů korun (za použití jedné z metod doporučených Směrnicí OECD).
Správce daně vyhodnotil daný postup DS jako porušení ustanovení § 23 odst.1 a 7 ZDP a čl. 9 příslušné Smlouvy o zamezení dvojího zdanění v návaznosti na ustanovení § 37 ZDP. Byla zrušena ztráta několika miliónů korun a doměřena daň ve výši několika miliónů korun. Návazně byl aplikován vyčíslený rozdíl jako podíl na zisku dle § 22 odst.1 písm. g) bodu 3. ZDP. Bylo konstatováno, že DS nesplnil svoji povinnost plátce daně, tj. nesrazil a neodvedl příslušnou daň. K přímému placení pak byla předepsána daň ve výši více než milión korun. DS uhradil doměřenou daň v plné výši a v zákonné lhůtě se odvolal.

Daň z příjmů právnických osob – neuznané hovorné

 Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za rok 2006 u daňového subjektu, který měl jednoho zaměstnance. Dle rozpisů vyúčtování telefonních hovorů bylo v rámci kontrolovaného období využíváno 11 až 15 telefonních čísel. Daňový subjekt si celkem uplatnil jako náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) poplatky za telefonní služby v celkové výši několika set tisíc korun.
Na výzvy správce daně ohledně prokázání uplatnění nákladu dle § 24 odst. 1 ZDP daňový subjekt ve svém vyjádření uvedl uživatele jednotlivých telefonů. Dvě telefonní čísla užívaly zaměstnankyně, které v průběhu roku ukončily pracovní poměr s kontrolovanou společností, ale náklady na hovorné z jejich telefonních čísel byly uplatňovány i po zbytek roku, další tři telefonní čísla patřila osobám, které neměly k daňovému subjektu žádný vztah; hovorné jim bylo zpočátku přefakturováváno, později však nikoli, přestože bylo nadále uplatňováno do nákladů. Další telefonní číslo používala osoba, která uzavřela s daňovým subjektem Smlouvu o obchodním zastoupení a agenturní činnosti, ze smlouvy však nevyplývala povinnost daňového subjektu hradit jí hovorné. U tří telefonních čísel neuvedl daňový subjekt uživatele žádného, případně uvedl osobu, která neměla ke společnosti žádný vztah a hovorné jí nebylo přefakturováváno. K jednomu telefonnímu číslu daňový subjekt uvedl, že byl určen pro kancelář, vzhledem se skutečnosti, že každý zaměstnanec měl k dispozici jeden mobilní telefon, neshledal správce daně daný náklad za náklad dle § 24 odst. 1 ZDP.
Daňový subjekt zahrnul veškeré náklady z dokladů přijatých na základě vyúčtování za jednotlivá telefonní čísla do daňově uznatelných nákladů, neprokázal však, že by veškeré náklady vynaložil na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 1 ZDP a § 31 odst. 9 ZSDP. Z tohoto důvodu došlo k nesprávnému vyčíslení základu daně dle § 23 odst. 1 ZDP. V daňově uznatelných nákladech byly ponechány náklady na telefonní číslo jednatele, na telefonní čísla, která dle vyjádření daňového subjektu využívali po dobu uzavřeného pracovního poměru zaměstnanci, a to právě jen po tuto dobu, a dále náklady na hovorné, které bylo přefakturováno třetím osobám. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem správce daně vyčíslil hodnotu nákladů, které nebyly použity pro dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v souladu s § 24 odst. 1 ZDP. Tato hodnota činila 63% nákladů uplatněných daňovým subjektem a byla daňovému subjektu doměřena.

Daň z příjmů právnických osob – odcizené účetnictví

 Finanční úřad při kontrole daně z příjmu právnických osob podnikající v oblasti stavební výroby za zdaňovací období roku 2004 zjistil, že účetnictví daňového subjektu bylo odcizeno. Správce daně vyzval daňový subjekt dle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, k prokázání údajů uvedených v jeho daňovém přiznání. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt nesplnil svoji zákonnou povinnost při dokazování, takže správce daně nemohl stanovit daňovou povinnost dokazováním, stanovil daňovou povinnost za použití pomůcek v souladu s §31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění. Za zdaňovací období roku 2004 správce daně dodatečně vyměřil daň ve výši více než milión korun.
Trestní oznámení nebude podáno.

Daň z příjmů fyzických osob – snížené ztráty

 Při kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 a 2005 u fyzické osoby podnikající v obchodní činnosti Finanční úřad zjistil, že daňový subjekt v rozporu s § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění, v řadě případů nezahrnul do zdanitelných příjmů částky za dílčí zálohovou úhradu vystavených faktur.
Současně správce daně v průběhu kontroly daňové kontroly zjistil, že zboží nakoupené ze zahraničí, daňový subjekt zaúčtoval na základě celních dokladů, kdy do výdajů zaúčtoval statistickou hodnotu nakoupeného zboží, přestože dle prvotních dokladů o pořízení zboží byly částky nižší. Dále daňový subjekt ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů uplatňoval některé položky duplicitně, poprvé daňový subjekt zaúčtoval a základě přijaté faktury, podruhé při uskutečnění platby. Vyskytly se i případy účtování některých výdajů bez jakéhokoliv dokladu. Daňový subjekt v rozporu s ustanovením § 25 odst.1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění, uplatnil výdaje na pořízení hmotného majetku jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Finanční úřad za zdaňovací období roku 2004 snížil ztrátu o více než milión korun, za zdaňovací období roku 2005 snížil ztrátu o několik miliónů korun a dodatečně vyměřil daň ve výši několika statisíců korun.
Trestní oznámení nebude podáno.

Daň z příjmů fyzických osob – stav ujetých kilometrů

Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob u fyzické osoby, která vykonávala podnikatelskou činnost v předmětu podnikání zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb. Konkrétně se jednalo o ekonomickou činnost, provádění průzkumu trhu, navazování obchodních kontaktů a zajišťování marketingových informací v regionu Jižní Čechy, Západní Čechy a Jižní Morava.
Kontrolou dokladů správce daně zjistil, že poplatník v období 2003 - 2006 zahrnul do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů výdaje související s provozem soukromého vozidla Mazda 626 ve výši několika set tisíc korun. Správce daně zjistil významný rozdíl mezi ujetými kilometry evidovanými poplatníkem a kilometry evidovanými při záručních prohlídkách, opravách a při prohlídkách ve Stanicích technické kontroly. Významný byl tento rozdíl i v porovnání se stavem tachometru v průběhu kontroly, kdy ke dni 29.6.2007 byl údaj na tachometru 146 465 km, zatímco poplatník vykazoval dle předložené knihy jízd počet ujetých kilometrů ke dni 31.7.2006 ve výši 315 891 km. Správce daně vyzval poplatníka, aby prokázal, že výdaje uplatněné v souvislosti s používáním soukromého vozidla Mazda 626 byly výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Poplatník předložil písemnosti vztahující se k předmětnému vozidlu - rozpočet na opravu, zprostředkovatelskou smlouvu o prodeji vozidla, smlouvu o prodeji, kupní smlouvu a fotografie ze dne 29.07.2007. Správce daně ověřoval věrohodnost údajů uvedených v předložených písemnostech, především záznamy o stavu ujetých kilometrů na tachometru k určitému dni se záznamy uvedenými v protokolech při prohlídkách ve Stanicích technické kontroly a zjistil, že údaje o stavu ujetých km se neshodují. Dále poplatník navrhl svědka, který je posledním majitelem uvedeného vozidla. Provedenou svědeckou výpověď správce daně vyhodnotil jako účelové a nedůvěryhodné tvrzení svědka ve prospěch poplatníka.
Poplatník rovněž v období 2003 - 2006 zahrnul do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů výdaje související s používáním vysokozdvižného vozíku ve výši statisíců korun. Poplatník uvedl, že v roce 2003 prováděl manipulaci s vysokozdvižným vozíkem pro firmu, v jejímž areálu vysokozdvižný vozík bezplatně parkoval. Tato manipulace byla realizována v měsících duben, květen a červen roku 2003 a to celkem 40 hodin. V roce 2004, 2005 a 2006 měl být vysokozdvižný vozík dále využíván v pronajatém skladě a případně v areálu další firmy, pro kterou poplatník vykonával ekonomickou činnost. Poplatník na podporu svého tvrzení nepředložil žádné důkazní prostředky týkající se využívání tohoto vozíku a k fakturám vystaveným za manipulace v měsících duben, květen a červen roku 2003 předložil pouze dodací listy vystavené v jiném zdaňovacím období.
Dále poplatník uvedl, že si v roce 2004 - 2006 pronajal pozemek, který využíval jako sklad ke skladování zboží firmy, pro kterou vykonával ekonomickou činnost, a výdaje související s pronájmem tohoto pozemku ve výši více než milión korun uplatnil jako výdaje daňové. Správce daně zjišťoval, zda byl předmětný pozemek v rozhodném období vůbec využívaný a zda byl na tomto pozemku uskladněn nějaký materiál, se kterým by bylo manipulováno. Správce daně mimo jiné provedl svědecké výpovědi tří osob, majících trvalé bydliště v blízkém okolí či v sousedství předmětného pozemku. Svědci shodně vypověděli, že v rozhodném období nebyl na pozemku uskladněn žádný materiál a pozemek nebyl nijak využívaný.
Na základě výše uvedených zjištění dospěl správce daně k závěru, že poplatník neprokázal oprávněnost výše uvedených výdajů, předloženými důkazními prostředky, sdělením poplatníka a výpovědi svědků v souladu s ustanovením § 24 odst.1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Finanční úřad za zdaňovací období roku 2003 dodatečně vyměřil daň ve výši statisíců korun, za zdaňovací období roku 2004 dodatečně vyměřil daň ve výši též statisíců korun, za zdaňovací období roku 2005 dodatečně vyměřil daň ve výši více než jednostotisíc korun a za zdaňovací období roku 2006 dodatečně vyměřil daň ve výši desetitisíců korun, tj. celkem více než půl miliónu korun.
Trestní oznámení bude podáno.

Daň z příjmů právnických osob – zprostředkování ošetřovatelek

 Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2005 u obchodní společnosti, jejímž předmětem činnosti bylo zprostředkování ošetřovatelek a au-pair pro zahraniční rodiny převážně z Rakouska a Německa.
Se zahraničními zájemci byla uzavírána Smlouva o oboustranné dohodě, ve které je sjednán poplatek ve výši 1 100,- popřípadě 1 300,- EUR za zprostředkování ošetřovatelek po dobu jednoho roku. V případě au-pair činil tento poplatek 450,- EUR. V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že daňový subjekt se zájemci (ošetřovatelky a au-pair) převážně z České republiky a Slovenska uzavíral Smlouvu o obstarání pobytu, ve které byl sjednán poplatek v celkové výši 26 180,-- Kč za zprostředkování činnosti po dobu jednoho roku.
Z provedeného dokazování mimo jiné vyplynulo, že podmínkou pro uzavření Smlouvy o oboustranné dohodě mezi poplatníkem a zahraničním zájemcem bylo zaplacení daru ve výši 350,- EUR nadaci. Obdobná podmínka platila i pro uzavření Smlouvy o obstarání pobytu mezi poplatníkem a ošetřovatelkami, které zaplatily nadaci dar ve výši 2 000,- Kč. Z daňového řízení rovněž vyplynulo, že obě společnosti jsou personálně propojené, sídlily na stejné adrese a zaměstnankyně jedné společnosti pracovaly i pro druhou společnost. Vyhledávací činností ( za spolupráce Policie ČR ) správce daně zjistil, že společnost měla založen bankovní účet v Rakouské republice, o kterém ve svém účetnictví neúčtovala. Na tento účet zasílali poplatky zahraniční klienti, kteří uzavřeli s kontrolovaným daňovým subjektem Smlouvy o oboustranné dohodě. Finanční úřad zjistil, že daňový subjekt nepřiznal v souladu s § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ke zdanění po přepočtu na českou měnu příjmy v roce 2005 ve výši desítek miliónů korun.
V rámci vyhledávací činnosti správce daně dále zjistil, že daňový subjekt obdržel prostřednictvím poštovních, šekových a mezinárodních poukázek České pošty platby od osob z České a Slovenské republiky. Částky na těchto poukázkách odpovídaly výši poplatků za zprostředkování, které hradily daňovému subjektu na základě Smlouvy o obstarání pobytu ošetřovatelky. Správce daně zjistil, že daňový subjekt v rozporu s § 23 zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal v roce 2005 částku několika miliónů korun.
Na základě dalších důkazních prostředků získaných v průběhu daňové kontroly ( vlastní evidence a kartotéka poplatníka) správce daně zjistil, že daňový subjekt v rozporu s § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal další příjmy ze zprostředkování, a to v roce 2005 ve výši několika miliónů korun.
Finanční úřad za zdaňovací období 2005 dodatečně vyměřil daň ve výši několika miliónů korun.
Trestní oznámení nebude podáno. Od roku 2007 je Policií ČR trestně stíhána jednatelka této společnosti.

Daň z příjmů právnických osob a daň z přidané hodnoty – kovový odpad

 Finanční úřad na základě získaných poznatků zahájil u obchodní společnosti, která se zabývá obchodováním s kovovým odpadem, vytýkací řízení a daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty.
V průběhu daňového řízení bylo zjištěno, že daňový subjekt uplatnil nárok na odpočet daně a zároveň náklady na základě faktur na dodávky kovového odpadu, který měl dodat daňový jiný subjekt, obchodní společnost. Ve spolupráci s místně příslušným správcem daně bylo zjištěno, že uvedený dodavatel nepodával daňová přiznání již od roku 2005.
Vzhledem k této skutečnosti pojal správce daně podezření o oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně a uplatněných nákladů. Provedl proto rozsáhlé důkazní řízení, při kterém byla zjištěna řada nesrovnalostí. Například nebyla potvrzena tvrzení jednatelky daňového subjektu o tom, jakým způsobem a kde byl přebírán a skladován kovový odpad. Bylo zjištěno, že mělo docházet k předávání hotovostních plateb v řádu milionů korun, což ovšem důkazními prostředky rovněž nebylo prokázáno. Bylo zjištěno, že plná moc, na základě které měl jednat údajný zástupce dodavatele, byla falzifikát. Dále bylo rovněž zjištěno následné doplňování účetnictví kontrolovaného daňového subjektu o fiktivní účetní operace.
Správce daně neměl pochybnosti o tom, že existovaly dodávky kovového odpadu, které skončily fyzicky u odběratelů daňového subjektu, neboť dodávky kovového odpadu byly prověřeny místně příslušnými správci daně odběratelů. V daňovém řízení vyšlo najevo, že kontrolovaná společnost nevykazovala žádné pořízení zboží od plátců z jiných členských zemí, zatímco těmito dodavateli bylo dodání zboží vykázáno. Finanční úřad dospěl k závěru, že úmyslem daňového subjektu bylo zřejmě zkrátit zejména daň z přidané hodnoty na základě operace, kdy doklady o pořízení či dovozu kovového odpadu byly v účetnictví daňového subjektu nahrazeny doklady údajně vystavenými českým plátcem.
Závěrem důkazního řízení správce daně konstatoval, že daňový subjekt neprokázal oprávněnost uplatněných nároků na odpočet DPH ani oprávněnost uplatněných nákladů, a dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty v celkové výši desítek miliónů korun a daň z příjmů právnických osob ve výši též desítek miliónů korun.
Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou pravomocné.

Daň z přidané hodnoty – nepodané přiznání

Daňový subjekt - obchodní společnost.
DPH za zdaňovací období I. Q 2007
Na základě mezinárodní výměny informací bylo zjištěno, že společnost v I.Q 2007 pořídila nové i opotřebované automobily od osoby registrované v jiném členském státě.
Podle ust. § 2 odst.1 písm. c) ZDPH je pořízení nového dopravního prostředku za úplatu z jiného členského státu do tuzemska vždy předmětem daně v tuzemsku.Dle ust. § 19 odst. 3 ZDPH plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek/dle § 4 odst.3 písm. b. ZDPH/ od osoby registrované v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu.Daňový subjekt měl povinnost dle ust. § 25 odst. 1 ZDPH přiznat daň.
Vzhledem k tomu, že tato společnost nepodala přiznání k DPH za toto období ani po výzvě správce daně, správce daně v souladu s § 44 zák. č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků stanovil daň podle pomůcek, které měl k dispozici/ § 31 odst. 5 ZSDP/.
Doměřená daňová povinnost je více než milión korun.

Daň z přidané hodnoty – nákup od neplátce DPH

Správce daně prováděl kontrolu na DPH za zdaňovací období srpen až prosinec 2003, rok 2004, 2005, leden až červenec 2006 u společnosti zabývající se reklamní činností a pronájmem reklamních ploch.
Daňový subjekt v průběhu kontroly se správcem daně spolupracoval, i když některé písemnosti byly dokládány až na výzvy správce daně. V průběhu kontroly bylo zjištěno, že u společnosti došlo k porušení § 19, odst. 2 zákona č. 588/1992 Sb., o DPH, ve znění p.p., a k porušení § 73, odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění p.p., kdy daňový subjekt provedl nákup od neplátce DPH a dále DS neprokázal přijetí zdanitelného plnění od dodavatele uvedeného na dokladu. Na základě šetření byla daňová povinnost na DPH za výše uvedená období navýšena o několik miliónů korun.

Daň z přidané hodnoty – neprokázaný nárok na odpočet

 U daňového subjektu – právnické osoby byla provedena kontrola na DPH za roky 2005, 2006 a 2007. Provedenou kontrolou bylo zjištěno, že si daňový subjekt uplatnil odpočet daně na vstupu na základě daňových dokladů za nákup zboží. Správce daně v rámci probíhající kontroly prověřil uskutečnění zdanitelných plnění u dodavatele zboží. Tímto šetřením se uskutečnění zdanitelného plnění (dodání zboží) neprokázalo. Daňový subjekt v průběhu důkazního řízení přestal se správcem daně komunikovat a na výzvy správce daně nereagoval. Na základě těchto skutečností neprokázal nárok na odpočet daně dle § 72 odstavce 1 a 2 zákona o DPH. Výsledkem kontroly bylo dodatečné vyměření daně v celkové výši několika miliónů korun.

Daň z příjmů právnických osob – neprokázané náklady

 U daňového subjektu – právnické osoby byla provedena kontrola na DPPO za zdaňovací období roku 2006. Kontrolou předloženého účetnictví bylo zjištěno, že daňový subjekt uplatňuje do daňově uznatelných nákladů faktury za prodané zboží. Daňový subjekt neprokázal, že faktury, kterými dokládal své náklady na pořízení zboží ve skutečnosti vystavila společnost, která je na fakturách uvedena jako dodavatel zboží. Tím nesplnil podmínku uvedenou v § 24 odst. 1 ZDP, tj., prokázat, že se jedná o náklady sloužící k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Výsledkem kontroly bylo dodatečné vyměření daně v celkové výši více než milión korun.

Daň z převodu nemovitostí – chybně zpracovaný znalecký posudek

 Daňový subjekt podal v řádném termínu přiznání k dani z převodu nemovitostí včetně předepsaných příloh, tj. znaleckého posudku a kupní smlouvy, na jejímž základě došlo k převodu nemovitostí. Předmětem převodu byly nemovitosti průmyslového areálu. Daňový subjekt uvedl v daňovém přiznání k dani z převodu nemovitostí cenu zjištěnou dle znaleckého posudku přibližně ve výši miliónu korun a cenu sjednanou ve výši necelého miliónu korun. Daň tedy DS vypočítal z ceny zjištěné ve výši desítek tisíc korun, a tu v termínu uhradil.
Při kontrole znaleckého posudku vznikly správci daně pochybnosti o jeho správnosti, a proto vyzval DS k jejich odstranění. Pochybnosti se týkaly jak výše opotřebení nemovitostí, tak i toho, že v doloženém znaleckém posudku nebyly uvedeny všechny prodávané nemovitosti. K tomuto závěru správce daně došel jednak při místním šetření na místě samém, jednak z dokladů vyžádaných v rámci součinnosti od stavebního úřadu.
Na výzvu DS sice reagoval v uloženém termínu písemným vyjádřením, avšak nesrovnalosti řádně nevysvětlil, proto správce daně rozhodl o přibrání soudního znalce za účelem zhotovení revizního znaleckého posudku.
Dle revizního znaleckého posudku činí zjištěná cena nemovitostí několik miliónů korun a je zjevné, že ZP, který doložil DS, je nesprávný v řadě ukazatelů, např. nesprávná výměra obestavěného prostoru, nesprávné koeficienty K2 a K3 a Kp, chybně spočítané opotřebení, nesprávné zatřídění nemovitostí a jak je výše uvedeno, některé nemovitosti ve znaleckém posudku chybí zcela.
Revizní znalecký posudek byl projednán se zástupcem DS, kterého DS následně zmocnil, aby ho zastupoval v plném rozsahu při jednání na FÚ. Zmocněný zástupce nevznesl k reviznímu ZP při jeho projednání na úřadě zásadní připomínky, pouze si vyžádal jeho kopii k detailnímu prostudování. Následně při projednání zprávy o vytýkacím řízení připustil DS určité nesrovnalosti jím předloženého znaleckého posudku, zároveň ovšem vyjádřil i určité pochybnosti o správnosti revizního ZP a vyžádal si lhůtu k vyjádření se ke zprávě. Po marném uplynutí lhůty, kdy DS svého práva nevyužil, vydal správce daně platební výměr na daň z převodu nemovitostí na částku několika statisíců korun ze základu daně miliónů korun, tj. zvýšil daň o řádově statisíce korun a základ daně o milióny korun.
Závěrem lze konstatovat, že se opětovně potvrzuje, že kontrole znaleckých posudků správcem daně je třeba stále věnovat patřičnou pozornost, i nadále se v praxi běžně setkáváme s případy chybně zpracovaných znaleckých posudků. Výše uvedený případ je ojedinělý markantním rozdílem zjištěné ceny dvou zpracovaných ZP a naskýtá se otázka způsobilosti znalce k provedení ZP nesprávného v tolika parametrech. V daném případě svůj postup znalec částečně ospravedlňuje tím, že při zpracování ZP vycházel zejména z dispozic zadaných daňovým subjektem a nelze mu tedy přičítat k tíži nesprávnost vyhotovení ZP jako celku. V návaznosti na výše popsaná pochybení správce daně ovšem toto vysvětlení plně nesdílí.V daném případě se rovněž nabízí otázka okolností sjednání výše kupní ceny mezi převodcem a nabyvatelem v porovnání s cenou nemovitostí vyčíslenou v revizním znaleckém posudku.

Daň z příjmů právnických osob – Dohoda o technické podpoře

Kontrolou DPPO bylo u obchodní společnosti zjištěno, že uzavřela s japonskou společností Dohodu o technické podpoře. V článku IV, odstavec 4.2. dohody je uvedeno, že japonská společnost vyšle do naší společnosti přiměřený počet svých techniků nebo jiných technických konzultantů s tím, že naše společnost souhlasí, že ponese přiměřené náklady na jejich ubytování. Na základě této dohody bylo účtováno do nákladů na účet 518.009 různé nájemné za byty a domy, které naše společnost pronajala svým jménem pro tyto japonské pracovníky. Zaměstnavatelem těchto pracovníků je japonská společnost (= pronajímatel pracovních sil), ekonomickým zaměstnavatelem (= nájemce pracovní síly) dle § 6 odst. 2 ZDP je tuzemský daňový subjekt, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím zahraničního subjektu. Tyto příjmy jsou dále považovány za příjmy ze závislé činnosti vyplácené tuzemským daňovým subjektem. Pracovníci činní na základě mezinárodního pronájmu pracovní síly jsou tedy z hlediska zákona o daních z příjmů posuzováni jako kterýkoliv jiný zaměstnanec. Všichni tito zahraniční experti měli tedy v rozhodné době příjmy podrobené dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, takže měli příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky ( § 17 odst. 1 a § 20 odst. 3 ZDP ). Pro poplatníka s příjmy ze závislé činnosti je však v § 6 odst. 2 ZDP zavedena legislativní zkratka „zaměstnanec“, která se má v dalších ustanoveních téhož zákona používat, přičemž tento pojem je výslovně uveden i ohledně dalších nákladů, které se podle § 24 odst. 2 ZDP považují za daňové výdaje nebo které naopak podle § 25 odst. 1 téhož zákona za takové výdaje uznat nelze. Náklady zahraničních expertů tedy není možné považovat ani za výdaje na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na jejich pracovněprávní nároky umožněné kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem podle § 24 odst. 2 písm.j) ZDP, neboť tato plnění přímo nesouvisela s výkonem jejich pracovní činnosti a ani příslušné právní předpisy, které definují jednotlivé pracovněprávní nároky zaměstnanců, se o nich nezmiňují. Tyto náklady nelze posuzovat ani v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. k ) ZDP, neboť se nejedná o ubytování spojené s pracovními cestami, kterými jsou podle § 2 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, pouze cesty pracovníka k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště.
Z titulu výše uvedeného nájemného byly daňové náklady neoprávněně zvýšeny o několik miliónů korun. Celkem byla ztráta snížena o částku několika miliónů korun.

Dotace

 Daňový subjekt - fyzická osoba zabývající se potravinářskou výrobou, čerpal úvěr na pořízení výrobního zařízení do své provozovny. Vzhledem k tomu, že ve stanovených termínech nerealizoval splátky dle stanoveného kalendáře, byl FÚ poskytovatelem úvěru kontaktován. Při prováděné kontrole bylo zjištěno, že mimo nerealizovaných splátek daňový subjekt prostředky použil v rozporu se stanovenými podmínkami dle Smlouvy o úvěru. Mimo to bylo zjištěno, že údaje které byly předloženy k žádosti o úvěr neodpovídají skutečnosti u správce daně, a doklady kterými toto bylo doloženo byly falšovány (včetně podpisů a úředních razítek, písemnosti vystavené pod deklarovanými čísly jednacími byly vydány jinému subjektu a jednalo se o jiný typ) písemností. Subjektu byla předepsána k odvodu částka téměř milión korun, a v přibližně stejné výši také penále.
Daňový subjekt - občanské sdružení obdrželo dotaci na úhradu nákladů stavební a technologické části objektu, sloužícího ke sportovní činnosti. Kontrolou bylo zjištěno, že dotace nebyla použita v souladu se smlouvami uzavřenými se zhotovitelem zakázky, nebyly dodrženy vlastní zdroje účastníka programu a rovněž nebyly dodrženy všechny stanovené závazné parametry akce. Dále bylo zjištěno, že v rozporu s Podmínkami dal subjekt dotovaný majetek do zástavy a pronájmu (s dobou delší než 30 dnů). Subjektu byl uložen odvod ve výši několika miliónů korun, a v obdobné částce také penále.

DPPO – odpis pohledávky

 U obchodní společnosti zabývající se potravinářskou kontrolou bylo zjištěno, že subjekt provedl odpis pohledávky, který měl být realizován v souladu s ust. § 24, odst. 2/, písm. y), zákona č. 586/1992Sb., o daní z příjmů, na základě výsledků konkurzního řízení. Ve zdaňovacím období, ve kterém subjekt odpis pohledávky realizoval však konkurz ukončen nebyl, proto nemohl subjekt k uvedenému kroku přikročit. Výsledkem bylo zvýšení základu daně o několik miliónů korun. Stejný subjekt v následujícím zdaňovacím období provedl odpis pohledávky za subjektem, u kterého sice k ukončení konkurzu došlo, nicméně subjekt se jej nezúčastnil, neboť existenci pohledávek nebyl schopen doložit. V tomto případě představovalo zvýšení základu daně částku též několik miliónů korun.

DPFO – fiktivní kupní smlouvy

 Daňový subjekt - fyzická osoba zabývající se profesionální sportovní činností uplatnil do výdajů ovlivňujících základ daně výdaje na nákup posilovacích strojů, rehabilitačních zařízení od jiných fyzických osob (profesionálních sportovců i osob nepodnikajících). Tato zařízení byla nakupována formou kupních smluv. Na základě provedeného šetření bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že se jednalo o fiktivní kupní smlouvy, při současném konstatování falšování podpisů prodávajících. Daňovému subjektu byla zvýšena daňová povinnost o více než jedno stotisíc korun.