Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Správní trestání 2020

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni, i obě rozhodnutí Finanční správy. NSS se poprvé vyjádřil k otázce, zda lze u pokut ukládaných za porušení zákona o účetnictví, tj. v případě, kdy zákon nestanoví pokutu s pevně nastavenou horní hranicí, uplatnit delší tříletou promlčecí dobu dle zákona o odpovědnosti za přestupky. NSS vyložil, že pro tato řízení není možné delší promlčecí dobu uplatnit. Jednoletá objektivní promlčecí doba je zásadou zákona o odpovědnosti za přestupky, tříletá doba je pouze výjimkou z této zásady, která platí jen pro přestupky, které mají horní hranicí sazby alespoň 100 000 Kč, přičemž zákon požaduje výslovné stanovení horní hranice (v případě pokut za účetnictví je však výše sankce určena % z aktiv). V posuzovaném případě tak odpovědnost za přestupek zanikla ještě před zahájením řízení.


NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy. Předmětem sporu byla uložená pokuta za účetnictví, přičemž spornou bylo odůvodnění výše pokuty, kdy NSS uvedl, že odůvodnění Finanční správy bylo dostatečné, srozumitelné a logické. V řízení bylo dle NSS podstatné, že byl porušen zákon o účetnictví, což naplňuje skutkovou podstatu tohoto ohrožovacího deliktu. NSS dále potvrdil, že doměření daně a stanovení penále nepostihuje nesprávné vedení účetnictví, jedná se o samostatná nezávislá řízení, kdy Finanční správa není povinna doměření daně a uložení penále posuzovat jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty.
 

NSS svým rozsudkem vyhověl kasační stížnosti odvolatele. NSS posuzoval, zda lze v předmětném řízení o kasační stížnosti aplikovat závěry z nálezu Ústavního soudu, který zrušil § 112 odst. 2 větu první zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. NSS hodnotil specifickou procesní situaci, v rámci které došlo nejprve k vydání napadeného rozsudku krajského soudu (který nabyl právní moci) a až po té ke zrušení citovaného ustanovení Ústavním soudem. NSS se přiklonil k aplikaci nálezu Ústavního soudu a uzavřel, že nelze odepřít ochranu práv účastníka řízení z toho důvodu, že krajský soud nesprávně posoudil soulad uvedeného ustanovení s ústavním pořádkem (jmenovitě čl. 40 odst. 6 Listiny). Dle NSS měl být stav nesouladu uvedeného ustanovení s ústavním pořádkem zjištěn již správními orgány, resp. krajským soudem. Aplikací uvedených závěrů dospěl NSS k tomu, že odpovědnost účastníka řízení za přestupek (dříve správní delikt, podle zákona o omezení plateb v hotovosti) zanikla ještě před samotným zahájením řízením o přestupku.

2021 2020 2019