Dotace 2024

NSS shledal částečně nepřípustnou, avšak ve zbytku důvodnou kasační stížnost správce daně, a proto zrušil rozsudek MS v Praze o zásahové žalobě ve věci vrácení přeplatku vzniklého z titulu zaplacení vyšší částky odvodu za porušení rozpočtové kázně, než kolik činila jeho výše po prominutí jeho části. NSS přitom zdůraznil, že na žádost o vrácení vratitelného přeplatku se neuplatní ustanovení § 258 DŘ, nýbrž obecné ustanovení § 155 DŘ.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup KS v Brně, který odmítl žalobu daňového subjektu z důvodu, že žalobou napadené rozhodnutí bylo změněno v přezkumném řízení podle § 123 odst. 5 DŘ, pročež odpadl předmět řízení. K odpadnutí předmětu řízení dojde bez ohledu na to, z jak velké míry bylo přezkoumávané rozhodnutí změněno. Změnové rozhodnutí totiž stanovilo daňovému subjektu odlišné povinnosti oproti původnímu žalobou napadenému rozhodnutí. Změnou původního rozhodnutí zanikly z hlediska soudní ochrany právní účinky tohoto rozhodnutí. Proti rozhodnutí o porušení rozpočtové kázně a uložení odvodu je tak nutné se bránit žalobou směřující proti změnovému rozhodnutí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Předpokladem pro vyměření penále je existence pravomocného rozhodnutí o uložení odvodu a tento byl splněn, když NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v řízení o uložení odvodu. Přestože daňový subjekt rozporuje pouze to, že porušil rozpočtovou kázeň, což bylo předmětem jiného řízení vedeného NSS, soudní praxe se v tomto směru ustálila tak, že i takovouto kasační stížnost lze meritorně projednat. V opačném případě by odmítnutí kasační stížnosti totiž znamenalo, že by se daňový subjekt nemohl žádným způsobem proti platebnímu výměru bránit, namítal-li by pouze to, že rozpočtovou kázeň neporušil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci žádosti o prominutí odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně. NSS uvedl, že GFŘ se zabývalo dostatečně konkrétními skutkovými okolnostmi a přezkoumatelným způsobem vysvětlilo, proč žádosti nebylo vyhověno. Skutečnost, že dvě instituce neshledaly v rámci průběžných kontrol v postupu daňového subjektu pochybení, nemohla naplnit jeho legitimní očekávání. NSS nad to zdůraznil, že taková námitka je uplatnitelná spíše v řízení o vyměření odvodu. Co se týče otázky zjišťování skutkového stavu, k té NSS připomněl, že v řízení o žádosti o prominutí je v zájmu žadatele předložit veškeré podklady a tvrdit všechny skutečnosti na podporu uváděných důvodů, není totiž povinností správního orgánu aktivně vyhledávat další možné důvody, které by mohly vést k úspěchu žadatele.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. K námitce o možnosti liberace z objektivní odpovědnosti daňového subjektu za porušení rozpočtové kázně NSS uvedl, že s ohledem na zákonnou konstrukci odvodu za porušení rozpočtové kázně, který je svou povahou daní, a nikoliv trestní nebo správní sankcí, a existenci institutu prominutí zakotveného v zákoně o rozpočtových pravidlech, nemohou soudy dotvářet liberační ustanovení nad rámec zákona, by byla porušena dělba státní moci. Předpokladem vzniku odvodu není zavinění, jedná se o odpovědnostní následek koncipovaný na základě objektivní odpovědnosti příjemce dotace a plynoucí ze vztahu poskytovatele a příjemce dotace.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci řízení o prominutí penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Dle NSS daňový subjekt žádost o prominutí penále pojal jako další opravný prostředek proti vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. V řízení o prominutí se však správce daně může zabývat pouze otázkou, jsou-li dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možné žádosti vyhovět (zcela nebo zčásti). NSS pak nepřisvědčil ani námitce, že je daňový subjekt trestán za smrt otce vlivem údajně vleklého dědického řízení. To se však z hlediska časové souslednosti na prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně nemohlo podepsat.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně a potvrdil tak závěry správce daně o neoprávněném rozdělení předmětu veřejné zakázky. Tím, že daňový subjekt nerespektoval podmínky dotace stanovující limit pro přímé nákupy v rámci Programu švýcarsko-české spolupráce a zadal zpracování e-learningových textů bez provedení výběrového řízení dvěma konkrétním autorům, vyloučil jakékoliv soutěžní prostředí. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 10. 2018, č.j. 1 Afs 291/2017-33 pak NSS připomněl, že o porušení rozpočtové kázně se bude jednat i tehdy, pokud porušení podmínek nemělo vliv na účel dotace. Dále se NSS vyjádřil k zásadě legitimního očekávání, jíž se příjemce dotace může dovolávat, je-li mu poskytnuto ze strany příslušného orgánu konkrétní a kvalifikované (vážné) ujištění, že jeho počínání není v rozporu s podmínkami poskytnuté dotace. To se však v posuzovaném případě nestalo. Závěrem NSS uvedl, že v nyní řešené věci nebyly splněny podmínky pro aplikaci výzvy k vrácení dotačních prostředků podle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech, když poskytovatel dotace neprováděl vlastní kontrolu, ale porušení rozpočtové kázně bylo autoritativně zjištěno až v průběhu daňové kontroly.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně a potvrdil tak závěry správce daně o neoprávněném rozdělení předmětu veřejné zakázky. Jádrem sporu bylo posouzení otázky, zda spolu předměty veřejných zakázek souvisely v takové míře, že měly být zadány v jednom zadávacím řízení. Při zohlednění všech okolností případu, zejména s ohledem na věcné, funkční a technologické hledisko, NSS uzavřel, že obě plnění nejsou natolik samostatná, že by je bylo možné pořídit skrze samostatnou veřejnou zakázku. Umělým rozdělením veřejné zakázky tak daňový subjekt dosáhl stavu, kdy se na něj vztahovala méně přísná pravidla.