Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Dotace 2022

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil tak postup OFŘ ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Mimořádně nízkou nabídkovou cenu uchazeče o veřejnou zakázku dle NSS nelze posuzovat pouze porovnáním s nabídkami dalších uchazečů a s předpokládanou hodnotou zakázky, tato by měla být posouzena ve vztahu k povaze dané veřejné zakázky (tj. zejména ve vztahu k obvyklé ceně obdobných plnění). NSS připomněl, že jednací řízení bez uveřejnění lze užít pouze výjimečně s tím, že zadavatel musí unést důkazní břemeno k prokázání naplnění zákonných podmínek pro jeho použití, což v tomto případě splněno nebylo.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil tak postup OFS ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně, ztotožnil se s nosnými závěry žalovaného a v podrobnostech na ně odkazoval. K námitce stěžovatele stran neexistence rozhodnutí o nesprávném vedení účetnictví NSS uvedl, že zákon nepodmiňuje vydání rozhodnutí o porušení rozpočtové kázně vydáním rozhodnutí o nesprávném vedené účetnictví. NSS dále připomněl kompetence poskytovatele dotace a správce daně ke kontrole dotací, přičemž v postupu OFS neshledal nepřípustné opakované trestání. Závěrem výši odvodu shledal řádně odůvodněnou.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil postup Finanční správy ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS shodně s Krajským soudem v Brně a Finanční správou uzavřel, že stěžovatel porušil podmínky dotace, když práva a povinnosti vyplývající pro něj z rozhodnutí o poskytnutí dotace převedl na jinou osobu, a to bez předchozího souhlasu poskytovatele, resp. učinil tak i přes zamítavé stanovisko poskytovatele. NSS uzavřel, že u dotací jde o vzácný statek a zacházení s ním je po právu veřejnoprávně přísně regulováno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za vícečetné porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace, a to v nerealizování projektu v souladu se žádostí, nezavedení dotované inovace do výroby, nesplnění snížení negativního vlivu na životní prostředí, nedodržení závazných ukazatelů, neukončení projektu ve stanoveném termínu, nezahájení velkokapacitní výroby, nevedení účetnictví v souladu se zákonem, nearchivování dokumentace projektu, nezákonném, nehospodárném a neefektivním postupu při výběru dodavatele, nesplnění informační povinnosti o dodatečném daňovém přiznání daňového subjektu, o kterých měl tento informovat poskytovatele dotace. Ačkoliv se NSS neztotožnil se závěry ohledně porušení rozpočtové kázně u posledního zjištění (informační povinnost), s ostatním vyhodnocením porušení dotačních podmínek se s orgány Finanční správy ztotožnil. Porušení ostatních dotačních podmínek svou závažností samo o sobě opravňovalo správní orgány k uložení odvodu v plné výši poskytnuté dotace. 

NSS vyhověl kasační stížnosti žalobkyně a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z důvodu nepřiměřenosti stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně, spočívajícího v pozdní úhradě pojistného na zdravotní a sociální pojištění vycházející z dohody o poskytnutí příspěvku (dotace) úřadem práce. Byť tato dohoda stanovila, že v případě předmětného porušení je třeba vrátit vyplacený měsíční příspěvek, tedy v takové výši, v jaké byl odvod vyměřen, NSS ve shodě se svou předchozí judikaturou naznal, že odvod nemůže vycházet striktně z textu dohod a je třeba i v takovém případě uplatnit princip proporcionality. Bylo tedy třeba vážit, zda je důvod k odvodu v plné výši poskytnutého měsíčního příspěvku, či pouze k odvodu v částce odpovídající oddělitelné části dotace (pojistného) při zvážení závažnosti a významu porušení povinnosti.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, kdy předmětem sporu bylo penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Ačkoliv NSS potvrdil výrok rozsudku Krajského soudu v Brně, jenž zrušil rozhodnutí o odvolání, přisvědčil však Finanční správě s odkazem na svou předchozí judikaturu v tom, že přiznání odkladného účinku žalobě o odvodu nemá vliv na možnost Finanční správy vyměřit penále za prodlení, přičemž krajský soud tuto ustálenou judikaturu pominul. Dále pak vytkl NSS krajskému soudu nevhodný postup, kdy tento nejprve rozhodl o příslušenství daně a teprve poté o věci hlavní. Přesto však NSS uzavřel, že není přijatelná existence (po určitou dobu) pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o příslušenství daně, které nemá z důvodu zrušení rozhodnutí o odvolání ve věci odvodu oporu v pravomocně stanovené daňové povinnosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, který byl žalobkyni vyměřen v důsledku nesplnění závazných monitorovacích indikátorů dotačního projektu. NSS vytkl krajskému soudu, že se nezabýval všemi žalobními body.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně vyměřeného z důvodu neoprávněného zadání víceprací v jednacím řízení bez uveřejnění. Většinu uplatněných kasačních námitek shledal NSS nepřípustnými, tyto totiž buď nekorespondovaly s žádným z napadených výroků rozsudku Krajského soudu v Plzni, nebo byly uplatněny až v řízení před kasačním soudem. Jako přípustné tak NSS shledal pouze námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku a nutnosti použití pozdější příznivější právní úpravy, ty však shledal nedůvodnými. K námitce použití pozdější právní úpravy, konkrétně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, NSS odkázal na dřívější rozsudek sp. zn. 6 Afs 160/2020a konstatoval, že není důvod se od závěrů tam uvedených odchýlit, neboť odvod za porušení rozpočtové kázně není trestní sankcí, a proto je odkaz na Listinu základních práv a svobod v tomto ohledu nepřípadný.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil tak rozsudek Krajského soudu v Brně ve sporné věci – nepřiměřenosti stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v pozdní úhradě pojistného na zdravotní a sociální pojištění vycházející z dohody o poskytnutí příspěvku (dotace) Úřadem práce ČR. Byť tato dohoda stanovila, že v případě předmětného porušení je třeba vrátit vyplacený měsíční příspěvek, resp. v takové výši, v jaké byl odvod vyměřen, NSS naznal, že odvod nemůže vycházet striktně z textu dohod a je třeba i v takovém případě uplatnit princip proporcionality. Správní orgány musí odlišit případy nízké závažnosti (jako je ten žalobkyně) od těch zjevně mnohem závažnějších, což v daném případě nenastalo. Stoprocentní odvod tak nemůže být důvodný, jedná-li se o marginální nedostatek při čerpání dotace.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně a potvrdil tak závěry Finanční správy. Předmětem sporu byla otázka, zda a za jakých podmínek mohl příjemce dotace odstoupit od projektu. NSS se ztotožnil se závěry Finanční správy, které potvrdil i Krajský soud v Brně, že podmínky dotace odstoupení od projektu neumožňovaly, nadto v momentě, kdy již byla dotace vyplacena, a projekt byl zrealizován. Jelikož porušení rozpočtové kázně bylo zjištěno čistě na základě daňové kontroly, nepřipadal zde v úvahu postup dle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil tak správnost postupu Finanční správy při vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. K námitce, že by při vyměření penále mělo být přihlédnuto k okolnostem případu a časovému odstupu od vyměření odvodu, NSS zopakoval s odkazem na své předchozí judikáty závěry, že právní úprava penále neposkytuje finančním orgánům prostor pro správní uvážení, zákon o rozpočtových pravidlech určuje okamžik počátku prodlení bezvýjimečně, či že právní úprava penále obsažená v § 44a zákona o rozpočtových pravidlech je považována za legitimní. NSS dále zdůraznil, že úprava penále je založená na objektivní odpovědnosti, přičemž na věc je třeba nahlížet optikou toho, že dotace je formou určitého dobrodiní ze strany státu a její poskytnutí je tím pádem spojeno s přísnými následky při jejím neoprávněném použití.

NSS vyhověl kasační stížnosti stěžovatele a zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Ostravě  – pobočka v Olomouci, tak rozhodnutí odvolacího orgánu, a to z důvodu nepřiměřenosti stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně, spočívajícího v pozdní úhradě pojistného na zdravotní a sociální pojištění vycházející z dohody o poskytnutí příspěvku (dotace) úřadem práce. Byť tato dohoda stanovila, že v případě předmětného porušení je třeba vrátit vyplacený měsíční příspěvek, tedy v takové výši, v jaké byl odvod vyměřen, NSS naznal, že odvod nemůže vycházet striktně z textu dohod a je třeba i v takovém případě uplatnit princip proporcionality. Bylo tedy třeba vážit, zda je důvod k odvodu v plné výši poskytnutého měsíčního příspěvku, či pouze k odvodu v částce odpovídající oddělitelné části dotace (pojistného) při zvážení závažnosti a významu porušení povinnosti.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. NSS zamítl kasační námitky stran „zastaralé“ judikatury z důvodu, že otázka penále je dle NSS řešena samotným zákonem (rozpočtová pravidla), orgány Finanční správy ani správní soudy nemají prostor pro odlišné rozhodování či snad vytváření „modernější“ judikatury. NSS upozornil, že i když je právní úprava penále přísná, není dle Ústavního soudu protiústavní, má motivovat příjemce dotace k vrácení neoprávněně použitých prostředků dotace státu co nejdříve. Počátek doby prodlení a výši penále zákon určuje bezvýjimečně.

2022 2021 2020 2019