Dotace 2022

NSS vyhověl kasační stížnost žalobkyně a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně pro jeho nepřezkoumatelnost. Dle NSS není nic špatného na tom, když krajský soud odkáže na relevantní pasáže žalobou napadeného rozhodnutí, pokud se se závěry tam uvedenými ztotožňuje a žalobní body se překrývají s odvolacími důvody. V nyní řešené věci se však žalobní důvody s odvolacími neshodovaly, nestačilo tak pouze odkaz krajského soudu do žalobou napadeného rozhodnutí, takové vypořádání žalobní námitek není dostatečné.

NSS zamítl kasační stížnost žalobce ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. NSS částečně přisvědčil kasační stížnosti stěžovatele, když shledal porušení rozpočtové kázně při použití jednacího řízení bez uveřejnění na nákup osobních automobilů pouze u 1 ze 2 veřejných zakázek. Dalším námitkám nepřisvědčil, ztotožnil se se závěrem žalovaného o porušení zásady hospodárnosti organizační složky státu, když nakoupená vozidla bezprostředně po nákupu vyřadil ze svého majetku pro nepotřebnost, aniž by se nějak změnily jeho poměry, vozidla tak zjevně nebyla nakoupena pro krytí nezbytných potřeb stěžovatele.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. Namítané zmatečnosti řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem NSS nepřisvědčil. Změna ve složení senátu krajského soudu rozhodujícím o žalobě neznamená porušení zákona a nemůže proto vést ke zrušení soudního rozhodnutí. V řešené věci totiž nebyly naplněny podmínky dle § 103 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného NSS taktéž nepřisvědčil, neboť shledal, že z obsahu napadeného rozhodnutí bylo dobře patrné, v čem spořívalo porušení rozpočtové kázně a za co byl žalobkyni odvod uložen.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil správnost postupu Finanční správy při vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. S odkazem na svoji předchozí judikaturu NSS naznal, že námitky stěžovatele zpochybňující zákonnost odvodu nejsou v řízení týkajícím se penále relevantní. Mimo neurčitost některých dalších námitek stěžovatele NSS reagoval i na námitku podané žaloby proti rozhodnutí týkající se odvodu a uzavřel, že žaloba ani následná kasační stížnost nemá sama o sobě vliv na právní moc tohoto rozhodnutí, a tedy orgány FS postupovaly zcela správně, pokud v návaznosti na pravomocné rozhodnutí o odvodu vydaly rovněž související předmětné rozhodnutí o penále.

NSS zamítl kasační stížnost OFŘ ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS se zabýval téměř výhradně otázkou nevyplacení části prostředků příjemci, kdy se ztotožnil se závěrem MS v Praze, že skutkový stav ohledně této skutečnosti je nejasný. Jako nelogické se NSS jeví, aby se prostředky vracely někam, kde nechybí, resp. odkud neplynuly, nebyly odejmuty.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil správnost postupu Finanční správy při vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. S odkazem na svoji předchozí judikaturu NSS uzavřel, že přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o odvodu nebrání vydání platebního výměru na penále. Připomněl dále, že dotace je dobrodiním státu, které je spojeno s přísnými následky, přičemž právní úpravu penále neshledává NSS, stejně jako Ústavní soud, za protiústavní. Penále vzniká ze zákona, jeho výši a okamžik počátku a konce doby prodlení určuje zákon bezvýjimečně.

NSS zamítl kasační stížnost OFŘ ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2191/20, který řešil skutkově obdobnou věc, tj. omezení počtu uchazečů o veřejnou zakázku prostřednictvím elektronického losovacího zařízení, a který považuje pro nynější věc za rozhodující. V napadeném rozhodnutí stěžovatel postupoval způsobem, který Ústavní soud označil za nevyhovující, když nezohlednil veškeré okolnosti losování a neodůvodnil, proč kroky, které zadavatel provedl, nepostačovaly k dosažení transparentnosti losování.

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost Finanční správy a Ministerstva financí a s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Afs 89/2022 uzavřel, že ukončená řízení týkající se porušení rozpočtové kázně dle zákona č. 248/2000 Sb. v důsledku novely provedené zákonem č. 251/2021 Sb. přebírá Finanční správa, tj. v soudních řízeních bude dále jednáno s Odvolacím finančním ředitelstvím.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil tak postup OFŘ ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Meritem sporu byla oprávněnost zadání víceprací v jednacím řízení bez uveřejnění. NSS potvrdil závěry OFŘ i Krajského soudu v Brně, že dodatky ke smlouvě o dílo uzavřela žalobkyně neoprávněně, jelikož nebyla splněna podmínka nezbytnosti dotčených prací. NSS pak ke kasační námitce uzavřel, že řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně a řízení o správním deliktu (vedeném ÚOHS) jsou na sobě nezávislá a závěry přijaté v jednom z těchto řízení nejsou automaticky přenositelné do řízení druhého.

NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil tím postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. Upozornil, že v kasační stížnosti musejí kasační důvody směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, přičemž opakování argumentů užitých v odvolání a žalobě toto nesplňuje. Shodně s Městským soudem v Praze pak uzavřel, že daňový subjekt pochybil při zadávání veřejných zakázek. Potvrdil ustálenou rozhodovací praxi, tedy že každé porušení dotačních podmínek zakládá porušení rozpočtové kázně, přičemž závažnost porušení se pak zohledňuje při vyměření odvodu prostřednictvím zásady přiměřenosti, přičemž tato kritéria byla ze strany Finanční správy splněna. 

NSS vyhověl kasační stížnosti stěžovatele a zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak rozhodnutí OFŘ ve věci porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení ZVZ (podstatná změna smlouvy). NSS na rozdíl od názoru orgánů FS a krajského soudu shledal, že DS nenaplnil podmínky dotovaného zadavatele dle ZVZ (dotace na projekt představovala méně než 50 % z předpokládané hodnoty VZ), a zároveň DS nemohl dobrovolně přijmout tuto roli. V obnoveném řízení je třeba prvotně vyřešit otázku, zda DS je jiným zadavatelem dle ZVZ, resp. zda na DS vůbec dopadá působnost ZVZ.

NSS přisvědčil kasační stížnosti OFŘ a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS potvrdil závěry OFS, že účastník řízení stanovil nepřiměřený kvalifikační předpoklad pro realizaci veřejné zakázky a tím porušil zásadu zákazu diskriminace. Současně shledal nesprávným postup Městského soudu v Praze, když tento zrušil i platební výměry správce daně a věc vrátil OFŘ k dalšímu řízení. Takový postup není možný, neboť zrušením platebního výměru daňové řízení končí a nelze o dani rozhodnout znovu.

NSS zamítl kasační stížnost OFŘ a potvrdil závěry Krajského soudu v Praze ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně a souvisejícího penále. Dle NSS nelze pojem účel dotace a podmínky dotace ztotožnit. OFS by pak nemohly rozlišovat na škále intenzity porušení podmínek dotace, což by bylo v rozporu s požadavkem testu proporcionality. Ačkoliv je nesporné, že určité dotační podmínky žalobkyně porušila, měl žalovaný řádně odůvodnit, co bylo účelem projektu a zda byl tento zachován či porušen.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Procesní opatrnost, pro kterou tuto kasační stížnost podal, nemůže být kasačním důvodem, neukazuje totiž na žádnou hmotněprávní či procesní nesprávnost rozsudku krajského soudu.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil tak postup orgánů Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. Meritum sporu spočívalo ve výkladu pojmu účel dotace. NSS se ztotožnil se závěrem orgánů Finanční správy, že stěžovatelka neprokázala, že naplnila účel, na který jí byla poskytnuta dotace, přičemž účel vymezuje závazně poskytovatel. K namítaným svědeckým výpovědím NSS ve shodě s krajským soudem uzavřel, že tyto nepřinesly do daňového řízení nic relevantního nebo byly neprůkazné.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil postup OFS při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS konstatoval, že ve smlouvě o poskytnutí dotace a její příloze je stanoveno, které náklady z poskytnuté dotace hradit nelze, přičemž tyto podmínky byly vymezeny jednoznačným způsobem. Jestliže žalobkyně tyto prostředky použila v rozporu s takto jasně stanovenými podmínkami, dopustila se porušení rozpočtové kázně

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil postup OFS při vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, když jediná kasační námitka nekorespondovala s jádrem věci. Připomněl, že výši penále jasně stanovuje zákon o rozpočtových pravidlech a není zde dán žádný prostor pro správní uvážení jako při stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. K námitce týkající se případného prominutí GFŘ dodal NSS, že případná moderace u penále přichází v úvahu až zpětně, kdy je rozhodováno o jeho (ne)prominutí, a to v samostatném řízení.

NSS zamítl kasační stížnost OFŘ ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, jíž brojil proti závěru MS v Praze, že nelze státnímu fondu uložit odvod do Národního fondu. Tento závěr NSS korigoval a dal OFŘ z části za pravdu s tím, že státní fond je právnickou osobou jinou než stát, pro kterou jsou podmínky odvodu upraveny v ust. § 44a odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech vzhledem k jejich původu. Pro jednoznačné určení jejich původu však neshledal dostatečné podklady. NSS pak dále aproboval závěr MS v Praze o nezákonnosti rozhodnutí FS, podle něhož žalobce s předmětnými prostředky fakticky nenakládal, jelikož mu tyto byly při jejich poskytnutí z důvodu porušení podmínek kráceny. 

NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil závěry Finanční správy o porušení rozpočtové kázně, tedy že k prokázání splnění termínu realizace akce bylo třeba vydání kolaudačního souhlasu. Shledal, že podmínky dotace byly v tomto ohledu stanoveny jednoznačně. Dále se vyjádřil k otázce přiměřenosti odvodu, který vychází z procentní sazby stanovené poskytovatelem dotace, kdy potvrdil svoji dosavadní rozhodovací praxi, že správce daně je povinen zhodnotit, zda je poskytovatelem stanovená sazba odvodu přiměřená závažnosti porušení a okolnostem případu, přičemž se od ní lze odchýlit. V nynější věci shledal, že tomuto požadavku orgány Finanční správy dostály.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil tak postup OFŘ ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Mimořádně nízkou nabídkovou cenu uchazeče o veřejnou zakázku dle NSS nelze posuzovat pouze porovnáním s nabídkami dalších uchazečů a s předpokládanou hodnotou zakázky, tato by měla být posouzena ve vztahu k povaze dané veřejné zakázky (tj. zejména ve vztahu k obvyklé ceně obdobných plnění). NSS připomněl, že jednací řízení bez uveřejnění lze užít pouze výjimečně s tím, že zadavatel musí unést důkazní břemeno k prokázání naplnění zákonných podmínek pro jeho použití, což v tomto případě splněno nebylo.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil tak postup OFS ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně, ztotožnil se s nosnými závěry žalovaného a v podrobnostech na ně odkazoval. K námitce stěžovatele stran neexistence rozhodnutí o nesprávném vedení účetnictví NSS uvedl, že zákon nepodmiňuje vydání rozhodnutí o porušení rozpočtové kázně vydáním rozhodnutí o nesprávném vedené účetnictví. NSS dále připomněl kompetence poskytovatele dotace a správce daně ke kontrole dotací, přičemž v postupu OFS neshledal nepřípustné opakované trestání. Závěrem výši odvodu shledal řádně odůvodněnou.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil postup Finanční správy ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS shodně s Krajským soudem v Brně a Finanční správou uzavřel, že stěžovatel porušil podmínky dotace, když práva a povinnosti vyplývající pro něj z rozhodnutí o poskytnutí dotace převedl na jinou osobu, a to bez předchozího souhlasu poskytovatele, resp. učinil tak i přes zamítavé stanovisko poskytovatele. NSS uzavřel, že u dotací jde o vzácný statek a zacházení s ním je po právu veřejnoprávně přísně regulováno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za vícečetné porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace, a to v nerealizování projektu v souladu se žádostí, nezavedení dotované inovace do výroby, nesplnění snížení negativního vlivu na životní prostředí, nedodržení závazných ukazatelů, neukončení projektu ve stanoveném termínu, nezahájení velkokapacitní výroby, nevedení účetnictví v souladu se zákonem, nearchivování dokumentace projektu, nezákonném, nehospodárném a neefektivním postupu při výběru dodavatele, nesplnění informační povinnosti o dodatečném daňovém přiznání daňového subjektu, o kterých měl tento informovat poskytovatele dotace. Ačkoliv se NSS neztotožnil se závěry ohledně porušení rozpočtové kázně u posledního zjištění (informační povinnost), s ostatním vyhodnocením porušení dotačních podmínek se s orgány Finanční správy ztotožnil. Porušení ostatních dotačních podmínek svou závažností samo o sobě opravňovalo správní orgány k uložení odvodu v plné výši poskytnuté dotace. 

NSS vyhověl kasační stížnosti žalobkyně a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z důvodu nepřiměřenosti stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně, spočívajícího v pozdní úhradě pojistného na zdravotní a sociální pojištění vycházející z dohody o poskytnutí příspěvku (dotace) úřadem práce. Byť tato dohoda stanovila, že v případě předmětného porušení je třeba vrátit vyplacený měsíční příspěvek, tedy v takové výši, v jaké byl odvod vyměřen, NSS ve shodě se svou předchozí judikaturou naznal, že odvod nemůže vycházet striktně z textu dohod a je třeba i v takovém případě uplatnit princip proporcionality. Bylo tedy třeba vážit, zda je důvod k odvodu v plné výši poskytnutého měsíčního příspěvku, či pouze k odvodu v částce odpovídající oddělitelné části dotace (pojistného) při zvážení závažnosti a významu porušení povinnosti.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, kdy předmětem sporu bylo penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Ačkoliv NSS potvrdil výrok rozsudku Krajského soudu v Brně, jenž zrušil rozhodnutí o odvolání, přisvědčil však Finanční správě s odkazem na svou předchozí judikaturu v tom, že přiznání odkladného účinku žalobě o odvodu nemá vliv na možnost Finanční správy vyměřit penále za prodlení, přičemž krajský soud tuto ustálenou judikaturu pominul. Dále pak vytkl NSS krajskému soudu nevhodný postup, kdy tento nejprve rozhodl o příslušenství daně a teprve poté o věci hlavní. Přesto však NSS uzavřel, že není přijatelná existence (po určitou dobu) pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o příslušenství daně, které nemá z důvodu zrušení rozhodnutí o odvolání ve věci odvodu oporu v pravomocně stanovené daňové povinnosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, který byl žalobkyni vyměřen v důsledku nesplnění závazných monitorovacích indikátorů dotačního projektu. NSS vytkl krajskému soudu, že se nezabýval všemi žalobními body.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně vyměřeného z důvodu neoprávněného zadání víceprací v jednacím řízení bez uveřejnění. Většinu uplatněných kasačních námitek shledal NSS nepřípustnými, tyto totiž buď nekorespondovaly s žádným z napadených výroků rozsudku Krajského soudu v Plzni, nebo byly uplatněny až v řízení před kasačním soudem. Jako přípustné tak NSS shledal pouze námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku a nutnosti použití pozdější příznivější právní úpravy, ty však shledal nedůvodnými. K námitce použití pozdější právní úpravy, konkrétně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, NSS odkázal na dřívější rozsudek sp. zn. 6 Afs 160/2020a konstatoval, že není důvod se od závěrů tam uvedených odchýlit, neboť odvod za porušení rozpočtové kázně není trestní sankcí, a proto je odkaz na Listinu základních práv a svobod v tomto ohledu nepřípadný.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil tak rozsudek Krajského soudu v Brně ve sporné věci – nepřiměřenosti stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v pozdní úhradě pojistného na zdravotní a sociální pojištění vycházející z dohody o poskytnutí příspěvku (dotace) Úřadem práce ČR. Byť tato dohoda stanovila, že v případě předmětného porušení je třeba vrátit vyplacený měsíční příspěvek, resp. v takové výši, v jaké byl odvod vyměřen, NSS naznal, že odvod nemůže vycházet striktně z textu dohod a je třeba i v takovém případě uplatnit princip proporcionality. Správní orgány musí odlišit případy nízké závažnosti (jako je ten žalobkyně) od těch zjevně mnohem závažnějších, což v daném případě nenastalo. Stoprocentní odvod tak nemůže být důvodný, jedná-li se o marginální nedostatek při čerpání dotace.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně a potvrdil tak závěry Finanční správy. Předmětem sporu byla otázka, zda a za jakých podmínek mohl příjemce dotace odstoupit od projektu. NSS se ztotožnil se závěry Finanční správy, které potvrdil i Krajský soud v Brně, že podmínky dotace odstoupení od projektu neumožňovaly, nadto v momentě, kdy již byla dotace vyplacena, a projekt byl zrealizován. Jelikož porušení rozpočtové kázně bylo zjištěno čistě na základě daňové kontroly, nepřipadal zde v úvahu postup dle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil tak správnost postupu Finanční správy při vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. K námitce, že by při vyměření penále mělo být přihlédnuto k okolnostem případu a časovému odstupu od vyměření odvodu, NSS zopakoval s odkazem na své předchozí judikáty závěry, že právní úprava penále neposkytuje finančním orgánům prostor pro správní uvážení, zákon o rozpočtových pravidlech určuje okamžik počátku prodlení bezvýjimečně, či že právní úprava penále obsažená v § 44a zákona o rozpočtových pravidlech je považována za legitimní. NSS dále zdůraznil, že úprava penále je založená na objektivní odpovědnosti, přičemž na věc je třeba nahlížet optikou toho, že dotace je formou určitého dobrodiní ze strany státu a její poskytnutí je tím pádem spojeno s přísnými následky při jejím neoprávněném použití.

NSS vyhověl kasační stížnosti stěžovatele a zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Ostravě  – pobočka v Olomouci, tak rozhodnutí odvolacího orgánu, a to z důvodu nepřiměřenosti stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně, spočívajícího v pozdní úhradě pojistného na zdravotní a sociální pojištění vycházející z dohody o poskytnutí příspěvku (dotace) úřadem práce. Byť tato dohoda stanovila, že v případě předmětného porušení je třeba vrátit vyplacený měsíční příspěvek, tedy v takové výši, v jaké byl odvod vyměřen, NSS naznal, že odvod nemůže vycházet striktně z textu dohod a je třeba i v takovém případě uplatnit princip proporcionality. Bylo tedy třeba vážit, zda je důvod k odvodu v plné výši poskytnutého měsíčního příspěvku, či pouze k odvodu v částce odpovídající oddělitelné části dotace (pojistného) při zvážení závažnosti a významu porušení povinnosti.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. NSS zamítl kasační námitky stran „zastaralé“ judikatury z důvodu, že otázka penále je dle NSS řešena samotným zákonem (rozpočtová pravidla), orgány Finanční správy ani správní soudy nemají prostor pro odlišné rozhodování či snad vytváření „modernější“ judikatury. NSS upozornil, že i když je právní úprava penále přísná, není dle Ústavního soudu protiústavní, má motivovat příjemce dotace k vrácení neoprávněně použitých prostředků dotace státu co nejdříve. Počátek doby prodlení a výši penále zákon určuje bezvýjimečně.