Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Odvod za porušení rozpočtové kázně

2021

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vyměření penále za prodlení s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS dospěl k závěru, že Krajský soud v Plzni je v každém případě povinen dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování daňových orgánů v posuzované věci. Posouzení toho, zda daňový subjekt porušil či neporušil rozpočtovou kázeň, jež bylo předmětem v té době neukončeného řízení před krajským soudem, tak dle NSS prejudiciální otázku nepředstavovalo. V posuzované věci v rozhodné době existovala pravomocná rozhodnutí o stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně, přičemž na této skutečnosti by nemohlo nic změnit ani případné pozdější zrušení těchto rozhodnutí správním soudem.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. Jádrem sporu byla otázka, kdo je konečným příjemcem dotace. NSS uvedl, že z právního hlediska byl příjemcem celého objemu poskytnutých prostředků žalobce, který proto zodpovídá za použití dotace v souladu se stanovenými podmínkami, a nese zároveň odpovědnost za jejich dodržování.

 


NSS zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak rozhodnutí žalovaného a věc vrátil k dalšímu řízení. Obdobný případ téhož subjektu již NSS judikoval v roce 2020 (sp. zn. 5 Afs 11/2019), z důvodu pasivní kasace však žalovaný neměl jinou možnost než vyčkat rozsudku NSS. Předmětem sporu v rámci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně bylo posouzení změny projektu, jež spočívala v zavedení pozic asistentů postdoktorandů. NSS se neztotožnil s názorem Finanční správy a judikoval, že již rozhodnutí žalovaného je založeno na zásadních vadách řízení v rámci zjišťování skutkového stavu věci, pro který mělo být zrušeno. Dle názoru NSS se žalovaný nevypořádal s povahou změny (podstatná vs. nepodstatná) a z toho vyplývajícími důsledky, nezjišťoval stanovisko poskytovatele ke schválení nepodstatné změny, stejně jako krajský soud nezohlednil několikanásobné schválení postupu stěžovatele poskytovatelem a rovněž nevypořádal řádně námitky stěžovatele.

 


NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i rozhodnutí žalovaného ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS dospěl k závěru, že dohoda o poskytnutí příspěvku na zřízení chráněného pracovního místa umožňovala více výkladů, a proto je třeba přijmout takový výklad, který do práv stěžovatele zasahuje méně, tedy ten, že prostředky, které žalobce ušetřil u některé z položek, jež na zřízení pracovního místa pořizoval, mohl použít na pokrytí položek jiných, kde došlo k navýšení pořizovací ceny. Dohoda totiž na žádném místě výslovně nestanovuje, že částky uvedené pro jednotlivé položky jsou maximální a nepřekročitelné. Z hlediska naplnění účelu je pak dle NSS bezpředmětné, jakým způsobem bude poskytnutá částka mezi jednotlivé položky rozdělena.

 


NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve sporu týkajícím se nezpůsobilých výdajů projektu v návaznosti na přiměřenost a dostatečnost odůvodnění stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně v rámci těchto nezpůsobilých výdajů. NSS ve shodě s Krajským soudem v Ústí nad Labem uzavřel, že žalovaný se dostatečně nezabýval otázkou proporcionality užité sazby odvodu, když úvahy o proporcionalitě odvodu vyloučil už jen na základě formálního podřazení pochybení žalobkyně pod vynaložení nezpůsobilého výdaje v rozporu s Rozhodnutím. Bylo však na žalovaném, aby v tomto směru učinil přezkoumatelnou úvahu zohledňující konkrétní okolnosti případu a od nich odvodil svůj závěr o závažnosti a rozsahu porušení rozpočtové kázně ústící následně do výše odvodu.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve věci nastavení nepřiměřených a diskriminačních kvalifikačních předpokladů při zadání zakázky na dodávku technologické linky na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny, a dále přesného nespecifikování předmětu veřejné zakázky.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo, zda v případě odvodu za porušení rozpočtové kázně a jeho posečkání, vzniká úrok z posečkání. NSS uzavřel, že zákon o rozpočtových pravidlech jako lex specialis neobsahuje vlastní úpravu posečkání, a proto se použije daňový řád, po dobu posečkání tak vzniká úrok z posečkání. Ve věci tvrzené sankční povahy úroku z posečkání NSS dovodil, že není-li správní sankcí úrok z prodlení, tím méně jí může být úrok z posečkání, jehož sazba je nižší a pozitivně motivuje daňový subjekt ke spolupráci se správcem daně.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve věci neuzavření smlouvy o dílo včas, neodeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění a opožděným podáním průběžných monitorovacích zpráv. NSS naznal, že kasační stížnost je velmi obecná a zároveň je téměř výhradně kopií žaloby, se kterou se již dostatečně vypořádal Krajský soud v Plzni. I přes to se NSS vyjádřil ke skutkovým zjištěním, legitimnímu očekávání a zákonnosti vyměřeného odvodu, kdy se ztotožnil s krajským soudem. Námitku stěžovatele, že mu nebyla dána možnost účastnit se jednání prostřednictvím videokonferenčního zařízení umístěného v sídle jiného soudu, NSS zamítl z důvodu, že stěžovatel o tuto možnost nepožádal.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši poskytnuté dotace spočívající ve zcizení předmětu pořízeného z dotace před uplynutím období udržitelnosti projektu, a to v důsledku insolvenčního řízení. NSS uzavřel, že k prodeji předmětu dotace z majetkové podstaty společnosti nedošlo vlivem „objektivně neovladatelné události“, neboť úpadek společnosti nastal v důsledku podnikatelských rozhodnutí, která společnost činila vědomě. Závažnost porušení se pak odráží ve výši vyměřeného odvodu, který je dle NSS přiměřený, jelikož ztrátou kontroly nad předmětem dotace ztrácí poskytovatel dotace možnost uplatňovat vůči jejímu příjemci práva plynoucí z rozhodnutí o dotaci.

 


NSS zčásti vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zčásti ji zamítl. Porušení rozpočtové kázně NSS potvrdil, nicméně uzavřel, že i v případě, kdy výši odvodu stanoví v podmínkách poskytovatel dotace (např. pevnou procentní sazbou), je třeba uplatnit princip proporcionality a zvážit závažnost porušení, vliv na dosažení cíle dotace a hospodárnost uložené sankce, a to s ohledem na individuální okolnosti případu.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. NSS uzavřel, že při splnění podmínek pro vydání platebních výměrů na penále, byly daňové orgány ze zákona povinny penále vyměřit, k vyčkání pravomocného rozhodnutí krajského soudu ve věci odvodu nebyl důvod, pro pravomocné platební výměry na odvod totiž platí presumpce správnosti.

 


NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni v oblasti odvodu za porušení rozpočtové kázně z důvodu nedostatečného vypořádání žalobních námitek, tj. pro nepřezkoumatelnost.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když uzavřel, že nebyl důvod, aby orgány Finanční správy vyčkávaly s vydáním platebního výměru na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci odvodu. Podání žaloby proti rozhodnutí o odvolání nepředstavovalo překážku pro vyměření penále, nemohlo proto dojít k porušení zásady zdrženlivosti a přiměřenosti, naopak Finanční správa postupovala dle zásady rychlosti řízení.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Výpočet penále shledal souladným se zákonnou úpravou, s odkazem na nálezy Ústavního soudu uzavřel, že zákonná úprava penále dle zákona o rozpočtových pravidlech není v rozporu s ústavním pořádkem. Ačkoliv se může zdát tato právní úprava přísná, jejím cílem je motivovat k dodržování rozpočtové kázně.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozhodnutí Finanční správy ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně neoprávněným rozdělením předmětu veřejné zakázky. Konstatoval, že základním kritériem posouzení předmětu veřejné zakázky je souvislost. Dílčí rozdíly v použité technologii pro opravu místních komunikací proto neznamenají, že by spolu veřejné zakázky nesouvisely. Zákonný postup nelze obcházet pro politický zájem na dosažení cíle nebo z praktických či ekonomických důvodů.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil tak postup Finanční správy včetně závěrů o porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu byl střet zájmů mezi stěžovatelkou a subdodavatelem realizované zakázky, kdy mezi těmito existoval přímý ekonomický zájem. Zadávací řízení se tím stalo netransparentním..

 


NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí o odvolání. Žalobce v případě odvodu do státního rozpočtu figuroval jako státní fond zřízený příslušným zákonem s vlastní právní subjektivitou a nelze mu tak uložit odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, jako kdyby byl organizační složkou státu, ledaže by bylo prokázáno, že se jedná v řízení o porušení rozpočtové kázně o výdaje financované dotací ze státního rozpočtu.

 


NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a přisvědčil námitce daňového subjektu o nesrozumitelnosti výpočtu penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Penále má být dle NSS vypočteno ve vztahu ke všem dílčím porušením rozpočtové kázně, a to od rozhodného data každého jednotlivého porušení. Ve výpočtu dílčích částí penále je pak třeba zohlednit jejich „zastropování“, a to výší vyměřeného odvodu.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil postup Finanční správy ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále. Předmětem sporu byla podstatná změna smlouvy o dílo. NSS se ztotožnil s právním posouzením Finanční správy, že se jednalo o změnu podstatnou, jelikož délka záruky na provedené stavební dílo byla jedním z hodnotících kritérií zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil závěry Finanční správy o porušení rozpočtové kázně stěžovatelem, který po podpisu smlouvy s vybraným uchazečem o veřejnou zakázku změnil zadávací podmínky tím, že obměnil profesní složení týmu správce stavby.

 


NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy v otázce odvodu za porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu bylo porušení podmínek, za nichž byl daňovému subjektu poskytnut příspěvek Úřadu práce na zřízení pracovních míst. NSS konstatoval, že stanovením odvodu ve výši odpovídající platbám na pojistném, jež daňový subjekt uhradil později, než byl dle dohody s Úřadem práce povinen, stěžovatel naplnil pouze jeden z požadavků zásady přiměřenosti. V úvahu měl dále vzít individuální okolnosti případu, jako vliv porušení dohody na účel, ke kterému byl příspěvek poskytnut.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil závěry Finanční správy v oblasti porušení rozpočtové kázně stěžovatelem, který při omezení počtu uchazečů o veřejnou zakázku náhodným výběrem losem postupoval v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Odmítnutím požadavku jednoho z uchazečů o veřejnou zakázku založil stěžovatel pochybnosti o férovosti a korektnosti zadávacího řízení, neboť jiná kontrola losovacího postupu nebyla z povahy losovacího zařízení fakticky možná.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil závěry Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně v případě porušení zásady transparentnosti zadávacího řízení při omezení uchazečů o veřejnou zakázku prostřednictvím losovacího zařízení.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně v případě několikanásobného porušení zákona o veřejných zakázkách. Meritem sporu byla správní úvaha vedoucí k vyměření odvodu a samotná výše odvodu, další kasační námitky NSS označil jako nepřípustné, neboť nebyly uplatněny v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem. NSS konstatoval shodně s krajským soudem, že dílčí úspěch stěžovatele v odvolacím řízení nemohl mít s ohledem na další porušení, jichž se dopustil a která byla závažnějšího charakteru, vliv na výši odvodu, přičemž orgány Finanční správy se jednotlivými argumenty stěžovatele zabývaly a žalovaný rovněž vysvětlil, proč dílčí úspěch stěžovatele neměl na změnu výše odvodu vliv.

2020

NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil postup Finanční správy ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v nesplnění povinnosti příjemce dotace posoudit prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů zájemcem v souladu s podmínkami uvedenými v kvalifikační dokumentaci o veřejnou zakázku. Žalobce tohoto zájemce ze zadávacího řízení nevyloučil, čímž mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. NSS po analýze kasační stížnosti konstatoval, že tato je obdobou žalobních námitek již řádně, správně a přezkoumatelně vypořádaných Krajským soudem v Ostravě, aniž by žalobce jakkoliv na jeho právní závěry reagoval. Žalobce tak neuvedl nic, co by dostatečně konkrétně zpochybnilo právní závěry vyslovené krajským soudem k otázce porušení rozpočtové kázně a zákona o veřejných zakázkách.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil tak postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně za pochybení při realizaci veřejné zakázky. NSS nejprve k otázce neoprávněného použití poskytnutých prostředků odkázal na rozšířený senát, jenž v usnesení sp. zn. 1 Afs 291/2017 ze dne 30. 10. 2018 zdůraznil, že zákon o rozpočtových pravidlech neoprávněné použití definuje zcela jasně, a to jako porušení povinnosti stanovené právním předpisem, rozhodnutím, ale i podmínek, za kterých byly prostředky poskytnuty. Dále NSS uvedl, že stanovením technického požadavku s uvedením konkrétního výrobce, čímž stěžovatelka vyloučila ze zadávacího řízení určitý okruh potenciálních dodavatelů, porušila stanovená pravidla. K otázce použití jednacího řízení bez uveřejnění na dodatečné stavební práce NSS uzavřel, že pro jeho užití nebyly splněny zákonné podmínky. Dostavba nebyla nutná pro provedení původních stavebních prací a nepředstavovala ani objektivně nepředvídané vícepráce. Závěrem NSS uzavřel, že pouhé řádné plnění pracovních úkolů neospravedlňuje přiznání mimořádné odměny administrátorce projektu, kterážto navíc nebyla řádně odůvodněna.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil postup Finanční správy, kdy byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně za opožděné předložení monitorovací zprávy. Jádrem sporu byla otázka legitimního očekávání stran tvrzené dohody s projektovým manažerem poskytovatele dotace o zaslání monitorovací zprávy za jiné období a v jiném termínu, než bylo stanoveno rozhodnutím o poskytnutí dotace a jeho přílohami. Stěžovatel však dle NSS neunesl důkazní břemeno, neboť nepředložil žádné důkazní prostředky, ani nenavrhl jejich provedení, které by jeho tvrzení, resp. dohodu, dokládaly.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil postup Finanční správy ve vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně při porušení podmínek dotace. NSS jednak zdůraznil, že nelze rozdělit zakázku s cílem vyhnout se výběrovému řízení. Rozdíl mezi Pravidly pro výběr dodavatelů a zákonem o veřejných zakázkách je pouze ve finančním limitu, který nesmí být obcházen. V otázce namítané nejasnosti Pravidel pro výběr dodavatelů dospěl NSS k závěru, že případné pochybnosti o určitosti dotačních pravidel mohl stěžovatel vznést již ve fázi rozhodování o poskytnutí dotace, nikoliv až následně, kdy se jeho obrana jeví účelovou.

 


NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve věci vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Podstatou sporu byla v řešeném případě otázka, zda byl postup krajského soudu, který nepřistoupil k návrhu žalobce na spojení řízení ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně a příslušného penále do jedné věci, správný a nezasáhl do subjektivních dispozičních práv stěžovatele. Proti meritu věci – penále – stěžovatel nic nenamítal. NSS v postupu krajského soudu neshledal žádná pochybení či vady, které by mohly vést k nezákonnosti jeho rozsudku. Připomněl princip zákonného soudce s tím, že součástí tohoto základního práva je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů dle pravidel stanovených rozvrhem práce soudů. V tomto kontextu pak NSS zdůraznil, že stěžovatel podal dvě samostatné žaloby ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále, jež je jeho příslušenstvím, a to v různém časovém období, přičemž správní soud je povinen vždy uvážit skutkový a právní rámec té které projednávané věci. Tak učinil i v řešené věci a s návrhem žalobce na spojení věci se vypořádal ve svém rozsudku.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil dosavadní postup Finanční správy. Předmětem sporu bylo penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, jádrem sporu bylo určení správného časového znění zákona o rozpočtových pravidlech ve vztahu k platebním výměrům na odvod a platebním výměrům na penále (jiná znění zákona), kde NSS přisvědčil postupu Finanční správy. NSS dále odmítl s odkazem na znění zákona o rozpočtových pravidlech námitku, že by se vyměření penále opíralo o správní akt (např. rozhodnutí o poskytnutí dotace) namísto zákona, a uvedl, že zde není prostor pro vlastní uvážení správce daně. K délce penalizační doby NSS uvedl, že žalobce měl možnost odvod uhradit již ke dni porušení rozpočtové kázně nebo kdykoliv později, čímž by výši penále ovlivnil. Na závěr NSS připomenul, že porušení rozpočtové kázně není správním deliktem, stejně tak uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně není trestní sankcí.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil postup Finanční správy ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v nesplnění povinnosti příjemce dotace písemně předem informovat poskytovatele v souvislosti s návrhem na zahájení insolvenčního řízení. NSS neshledal žádný důvod, pro který by tato povinnost neměla stěžovatelku stíhat. V podmínkách projednávané věci rovněž neshledal potřebu jakéhokoli upřesnění této podmínky v souvislosti s přijetím insolvenčního zákona, které by bylo nezbytné k zachování určitosti povinnosti, která byla stěžovatelce uložena. Konstatoval, že stěžovatelka se k poskytování tohoto druhu informací v souvislosti s přijetím dotace zavázala a tuto povinnost vůči poskytovateli nesplnila. Námitce nesrozumitelnosti výše odvodu (5% z částky dotace) NSS nepřisvědčil a ztotožnil se se správní úvahou orgánů Finanční správy.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil postup Finanční správy ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v provedení podstatné změny smlouvy po ukončení zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Určení, zda je změna smlouvy podstatná či nepodstatná, je dle NSS stěžejní pro posouzení toho, zda došlo k porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace, a odkazuje v tomto na typové situace (skutkové podstaty) představující podstatné změny smlouvy, jak je vymezil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku C-454/06 ze dne 19. 6. 2008 ve věci Pressetext. K otázce legitimního očekávání NSS uvedl, že jednání poskytovatele sice může příjemci dotace založit legitimní očekávání, musí k tomu však být splněny i další podmínky, což v nyní řešené věci nenastalo. Závěrem se NSS vyjádřil k otázce přiměřenosti výše odvodu, kdy uzavřel, že tato byla orgány Finanční správy řádně odůvodněna a stanovena v souladu s příslušnými právními předpisy i judikaturou NSS.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil dosavadní postup Finanční správy. Předmětem sporu bylo penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, jádrem sporu pak to, zda měl být aplikován postup dle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech, což by mělo vliv na následné vyměření penále. NSS uzavřel, že postup dle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech se neuplatní v situaci, jako byla tato, kdy byla daňová kontrola provedena z vlastní vyhledávací činnosti správce daně a nepředcházela jí kontrola poskytovatele a podnět.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Připomněl, že v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), jsou stanoveny podmínky pro výpočet výše penále zcela jednoznačně a správce daně je povinen penále vyměřit vždy, dojde-li k prodlení s úhradou odvodu, přičemž není oprávněn přihlížet ke skutkovým okolnostem případu a vyměřit jej v jiné než zákonem stanovené výši. Případná tvrdost vyměřeného penále může být po zvážení skutkových okolností zohledněna při posuzování žádosti o prominutí penále, nikoliv však v řízení o vyměření tohoto penále.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce ve věci penále za porušení rozpočtové kázně a potvrdil tak postup Finanční správy. Připomněl, že přezkum rozhodnutí ve věci penále je omezen pouze na posouzení zákonnosti jeho vydání, tj. zda existuje pravomocné rozhodnutí o stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně, který nebyl k datu jeho stanovení odveden. Ani případné následné zrušení platebních výměrů na odvod nemá vliv na to, že k datu vydání platebních výměrů na penále zde existovalo pravomocné rozhodnutí o odvodu.

 


NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. NSS uzavřel, že nelze přičítat k tíži daňovému subjektu, že nedostál určitým požadavkům, které od něho poskytovatel dotace sice později vyžadoval, avšak v rozhodnutí o poskytnutí dotace je jasně a srozumitelně neuvedl. Je výlučnou povinností poskytovatele dotace vymezit dotační podmínky jednoznačným určitým a srozumitelným způsobem a vytvořit tak právní rámec, v jehož mezích je příjemce dotace povinen se pohybovat. Dále NSS konstatoval, že nelze lpět na ryze formalistickém přístupu při konstatování porušení rozpočtové kázně ze strany Finanční správy v situaci, kdy daňový subjekt povinnost předložit poskytovateli finanční vypořádání dotace splnil v řádném termínu, avšak jeho podání obsahovalo vady. K odstranění vad tohoto podání totiž měl dle vyhlášky č. 52/2008 Sb. daňový subjekt vyzvat poskytovatel dotace.

 


NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a přisvědčil dílčím závěrům Krajského soudu v Plzni, tj. že stěžovatel v rámci odvolacího řízení ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně vnesl do řízení nové skutkové otázky, s jejichž obsahem nebyla žalobkyně srozuměna dle § 115 odst. 2 daňového řádu a bylo jí tím upřeno právo na spravedlivý proces. Ve druhé zásadní otázce týkající se provedeného „vyměření odvodu bez zahájení daňové kontroly“ však NSS odmítl závěr krajského soudu, že tímto postupem byla žalobkyně krácena na svých právech. Správce daně v řádně zahájeném vyměřovacím řízení zpřístupnil žalobkyni obstarané důkazní prostředky, aby se mohla seznámit s jejich obsahem a případně navrhnout provedení dalších důkazních prostředků, které by jeho zjištění upřesnily, korigovaly či vyvrátily. NSS uvedl, že ačkoliv správce daně nepostupoval striktně dle litery zákona, tak kvalitativně, především pak z hlediska zachování práv daňového subjektu, se tento postup při vedení vyměřovacího řízení v konečném důsledku nijak neodlišoval od toho, jakým by byl správce daně povinen postupovat v rámci daňové kontroly. Bylo tak ze strany krajského soudu přepjatým formalismem, že pro ryze formální pochybení bez dopadů do veřejných subjektivních práv žalobkyně označil postup správce daně za vadu, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Podstatou samotného sporu bylo, zda správce daně vycházel při uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně z náležitě zjištěného skutkového stavu. V tomto smyslu NSS zhodnotil, že správce daně měl k dispozici dostatek podkladů (především znalecké posudky erudovaných odborníků) vedoucích k závěru o porušení rozpočtové kázně. Naopak daňovým subjektem předložený znalecký posudek postrádal náležité odůvodnění a nebylo z něj patrné, jakým způsobem znalec ke svým závěrům dospěl. Správce daně se se závěrem stran nízké vypovídací hodnoty tohoto znaleckého posudku dostatečně vypořádal a blíže rozvedl, z jakého důvodu nebyla v něm obsažená tvrzení způsobilá zvrátit závěr o nesplnění dvou dílčích projektů.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a ztotožnil se závěry Finanční správy, že daňový subjekt rozdělením předmětu zakázky, kterým došlo ke snížení předpokládané ceny jednotlivých zakázek pod stanovený finanční limit a zadáním dílčích stavebních prací jako jednotlivých zakázek bez provedení výběrového řízení, vyloučil hospodářskou soutěž mezi zájemci. 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně, které se týkalo porušení zákona o veřejných zakázkách při výběru dodavatele předmětu veřejné zakázky prostřednictvím elektronického losovacího zařízení, a potvrdil tímto obvyklou rozhodovací praxi Finanční správy. NSS zdůraznil, že při posuzování transparentnosti losování nelze odhlédnout od toho, že právě v souvislosti s náhodným losováním do užšího výběru na základě podobných zařízení se děly nejrůznější podvody a machinace, proto je nezbytné trvat na losování co nejčistším a nejtransparentnějším.

 


NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. Hlavním předmětem sporu bylo posouzení nutnosti dělení předmětu veřejné zakázky na části. V tomto kontextu NSS uvedl, že je naprosto klíčové si nejprve ujasnit, jaký byl předmět posuzovaných plnění (zda se jednalo o projektovou dokumentaci pro stavební povolení nebo pro výběr zhotovitele stavby), což však žalovaný neučinil. Toto není zřejmé ani z rozsudku Městského soudu v Praze.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně, které se konkrétně týkalo porušení zákona o veřejných zakázkách při výběru dodavatele předmětu veřejné zakázky prostřednictvím elektronického losovacího zařízení, a potvrdil tímto obvyklou rozhodovací praxi Finanční správy. NSS připomněl, že skutkově obdobnými případy, ve kterých bylo zamítnutí požadavku na přečíslování uchazečů shledáno rozporným se zásadou transparentnosti, se již správní soudy zabývaly a k dispozici je tudíž relativně četná judikatura. V nyní posuzovaném případě proto NSS vycházel ze svého rozsudku ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 1 Afs 64/2013 – 49.

 


NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil postup Finanční správy ve věci správy penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. V době vydání platebního výměru na penále existovalo pravomocné rozhodnutí – platební výměr na odvod - byla tak splněna základní podmínka pro vznik penále.

 


NSS vyhověl kasační stížnosti žalobkyně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Jako důvodnou shledal NSS námitku ve vztahu k porušení podmínek nevyloučením dodavatele pro nesplnění kvalifikačního předpokladu k referenčním zakázkám.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu bylo posouzení míry naplnění monitorovacího ukazatele „zvýšení osob přepravovaných veřejnou dopravou“ a posouzení výše stanoveného odvodu v souvislosti s pozdním odesláním poslední monitorovací zprávy. Ve vztahu k nenaplnění předmětného ukazatele NSS nepřehlédl to, že stěžovatelka tento ukazatel navrhla sama, a to již ve fázi před poskytnutím dotace. Vycházeje z této skutečnosti, zhodnotil nakonec stěžovatelčinu nově předestřenou konstrukci a výpočet předmětného ukazatele za účelovou. Co se týče výše stanoveného odvodu, v tomto kontextu NSS konstatoval, že při absenci výslovného určení výše odvodu v aktu o poskytnutí dotace umožňuje stanovení výše odvodu procentním podílem z celkové částky dotace oproti stanovení pevné částky pro všechny příjemce dotace za typově stejné porušení relevantnější zohlednění všech individuálních okolností případu. Samotnou výši odvodu poté NSS, vědom si určité míry diskrece ze strany orgánů Finanční správy, kterou musí řádně odůvodnit z hlediska principu přiměřenosti, považuje za přiměřenou.


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy. Podstatou sporu byl nepřiměřený zásah do práva daňového subjektu na samosprávu, resp. odepření vlastního uvážení v rámci zákona o veřejných zakázkách. NSS konstatoval, že správce daně nijak nezasáhl do pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jelikož je při posuzování, zda došlo k porušení rozpočtové kázně, oprávněn zkoumat, zda došlo k porušení zákona o veřejných zakázkách, přičemž zdůraznil, že tuto pravomoc správce daně je třeba oddělit od pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který je oprávněn trestat přestupky na úseku veřejných zakázek. Užití vlastní úvahy daňového subjektu při realizace veřejné zakázky je dle NSS přípustné, ovšem tato se musí vždy pohybovat v rámci pravidel poskytování dotací. Daňový subjekt jako vyšší územní samosprávný celek však nemůže z práva na samosprávu dovozovat, že by měl v oblasti dotací právo na širší uvážení než jiní příjemci dotací.

 


NSS na základě kasační stížnosti podané Finanční správou zrušil rozsudek KS v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podstatou tohoto dlouhodobého soudního sporu je to, zdali byl postup správce daně, který na základě žádosti stěžovatelky vrátil peněžní prostředky převedené na účet správce daně před vydáním platebního výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně zpět na účet stěžovatelky, souladný se zákonem (daňovým řádem) a s tím souviseje, zda bylo možné vyměřit penále za prodlení s tímto odvodem i za období po vrácení těchto prostředků. Pro posouzení těchto otázek bylo zásadní určit, zdali lze předčasně uhrazený odvod považovat za daňový nedoplatek, nebo vratitelný přeplatek. V tomto kontextu se NSS přiklonil k argumentaci Finanční správy, tedy že povinnost k úhradě odvodu vzniká až na základě platebního výměru se zpětnými účinky k okamžiku porušení rozpočtové kázně (přestože z hlediska hmotného práva vzniká povinnost úhrady odvodu již k okamžiku porušení rozpočtové kázně). Do doby rozhodnutí správce daně se tak jedná pouze o potenciální daňovou povinnost a dobrovolnou platbu, byť z pohledu daňového subjektu racionální (předcházení vzniku, resp. navyšování penále). Dle názoru NSS tudíž, neměla-li stěžovatelka jinou neuhrazenou daňovou povinnost, bylo povinností správce daně peněžní prostředky na žádost stěžovatelky vrátit postupem dle § 155 daňového řádu, nikoliv si je „uzurpovat“ s argumentací, že v budoucnu (teoreticky) vznikne vyměřením daně na osobním daňovém účtu nedoplatek. NSS tak uzavřel, že postup správce daně byl správný, když peněžní prostředky vrátil zpět na účet stěžovatelky, a rovněž přisvědčil postupu správce daně při vyměření příslušného penále i za období následující po jejich vrácení.

 


NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti odvodu za porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu bylo posouzení změny projektu, jež spočívala v zavedení pozic asistentů postdoktorandů, resp. osob organizujících workshop. Dle NSS je třeba se vypořádat s povahou změny projektu a z toho vyplývajícími důsledky a v následném řízení zhodnotit i otázku schválení sporného postupu daňového subjektu poskytovatelem dotace.

 


NSS svým rozsudkem vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení, a to z důvodu opomenutí vypořádání některých žalobních námitek krajským soudem. Žalobce je totiž oprávněn uvést v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné, tomu nebrání ani skutečnost, že některé z nich neuplatnil již v odvolacím řízení, i když tak učinit mohl. Právní ochrana poskytovaná správními soudy je ochranou originální a není pokračováním správního řízení.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci správy penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. NSS hodnotil specifickou procesní situaci, kdy žalobu podala insolvenční správkyně daňového subjektu, zatímco kasační stížnost podal samotný úpadce (daňový subjekt) prostřednictvím svého zástupce. V tomto kontextu, vědom si změny právního názoru, s odkazem na dřívější usnesení rozšířeného senátu NSS uzavřel, že úpadce je i nadále účastníkem řízení ve správním soudnictví a má plné oprávnění v něm činit veškeré procesní úkony. Dále pak NSS uzavřel, že podání žaloby proti platebnímu výměru na odvod nevyvolávalo nutnost vyčkat v případě vyměření penále do rozhodnutí o žalobě, neboť tato neměla vliv na existenci, právní moc ani vykonatelnost platebního výměru na odvod. Ve vztahu k odkladnému účinku žaloby následně konstatoval, že její podání nemá odkladní účinek. V souvislosti se zásadou zdrženlivosti uvedl, že je právní úprava v projednávané věci jednoznačná a umožňuje správci daně toliko jediný možný postup, tj. existuje-li rozhodnutí o odvodu a je-li povinná osoba v prodlení, vzniká penále. Toto přitom vzniká přímo ze zákona, nikoliv až vydáním platebního výměru. Správce daně je za těchto předpokladů povinen vydat deklaratorní platební výměr.

 


NSS rozsudkem zamítl kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení (insolvenční správce daňového subjektu) ve věci zřízeného zástavního práva k obchodnímu závodu. V daném případě dospěl NSS k závěru, že zástavní právo k obchodnímu závodu stěžovatele bylo zřízeno v souladu s § 170 daňového řádu i se soukromoprávní úpravou zástavního práva, přičemž se zároveň nejednalo o postup nepřiměřený, byť již část totožných pohledávek byla zajištěna zástavními právy k movitým a nemovitým věcem.

2019

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně z důvodu neoprávněného rozdělení předmětu veřejné zakázky a potvrdil tak postup Finanční správy. Konstatoval, že úmysl daňového subjektu rozdělit zakázku v daném ohledu není rozhodující a nemá vliv na posouzení zákonnosti jeho postupu. Dále se NSS zabýval posouzením otázky diskriminačního stanovení technických kvalifikačních předpokladů a dospěl ke shodnému závěru jako orgány Finanční správy, že samotná zkušenost dodavatele se zakázkami financovanými z fondů EU nijak neprokazuje jejich schopnost plnit danou zakázku po věcné stránce. Stejně tak požadavek na publikační činnost členů realizačního týmu bez dalšího nemůže zajistit dostatečnou odbornost dané člena, pokud současně není stanoven požadavek i na kvalitu takového výstupu.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně z důvodu nesplnění účelu poskytnuté dotace. Cílem dotace bylo poskytování nových sociálních služeb a aktivit v určeném objektu v dané obci, tento však daňový subjekt nenaplnil ani částečně, tudíž se nemůže domáhat aplikace zásady proporcionality a snížení uloženého odvodu. V rozhodnutí o poskytnutí dotace totiž byl sjednán následek za porušení podmínek v podobě odvodu ve výši celé poskytnuté dotace. Daňový subjekt si tak musel být od počátku vědom toho, jaký postih mu za porušení sjednaných podmínek bude uložen.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve věci diskriminačního nastavení kvalifikačních předpokladů pro veřejnou zakázku. NSS konstatoval, že pokud daňový subjekt požadoval předložení seznamu referenčních veřejných zakázek, kdy alespoň jedna musela být ve výši min 400 mil. Kč a financována z fondů EU, pak tento požadavek nebyl racionálně odůvodněn a vedl k porušení zákazu diskriminace, neboť tímto byl nepřípustně zúžen okruh potenciálních uchazečů, kteří by jinak byli k plnění předmětu zakázky objektivně způsobilí. Dále NSS konstatoval, že pokud Finanční správa převzala závěry z kontroly provedené orgány Ministerstva životního prostředí, nejedná se o pochybení, ale o postup v souladu s rozpočtovými pravidly, která v § 44a odst. 1 větě první a druhé stanoví, že správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají finanční úřady podle daňového řádu a porušitel rozpočtové kázně má při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně postavení daňového subjektu. NSS dodává, že Ministerstvo životního prostředí bylo v posuzované věci orgánem, který v souladu s § 25 odst. 4 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), předal svá zjištění o nedostatcích příslušnému orgánu (správci daně), který je oprávněn ve své působnosti činit opatření k nápravě zjištěného stavu nebo ukládat sankce za zjištěné nedostatky. Naopak závěry NKÚ nepředstavují závazný podklad pro správní či daňová řízení.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS konstatoval, že bylo povinností daňového subjektu ohlásit bezodkladně změny v provádění díla (úmrtí dodavatele) poskytovateli a pokud k tomu nedošlo, odpovědnost za to, že tím došlo k porušení podmínek dotace, nese daňový subjekt. Smlouva o poskytnutí dotace neumožňuje, aby daňový subjekt provedl (dokončil) stavbu svépomocí namísto zhotovitele. NSS dále uvádí, že neoprávněným použitím dotace je třeba rozumět nejen vynaložení finančních prostředků v rozporu s podmínkami jejich poskytnutí ve vztahu k účelu vynaloženého výdaje, ale i ve vztahu k ostatním podmínkám této dotace.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu. Podstatou sporu je posouzení postupu krajského soudu v případě, kdy existovala vada podání (žaloby) a žaloba podaná poslední den lhůty neobsahovala byť jediný projednatelný žalobní bod. NSS s odkazem na svá předchozí rozhodnutí rozšířeného senátu konstatoval, že v určitých situacích již výzva soudu dle § 37 odst. 5 soudního řádu správního nebude objektivně možná a účelná. V daném případě byla žaloba doručena místně nepříslušnému krajskému soudu, v poslední den lhůty, prostřednictvím pošty, kdy navíc žalobce nesdělil, zda disponuje datovou schránkou. NSS proto na základě těchto skutečností uzavřel, že za situace, kdy by musela být výzva doručována rovněž poštou a nemohla by být doručena včas, aby jí žalobce stihl vyhovět, by trvání na povinnosti soudu vyzývat stěžovatele k odstranění vad žaloby, které již nemohly být odstraněny, bylo ryze formalistické.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup FS. Podstatou sporu je posouzení postupu zadavatele při omezení počtu zájemců pro účast v užším řízení dle § 61 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách. NSS v dané věci vyslovil konstantní názor s odkazem na svoji bohatou judikaturu ve vztahu k ÚOHS, a to, že pokud zadavatel neumožní změnu přidělených čísel, tak jako v posuzovaném případě, vytváří to nutně pochybnosti o transparentnosti a férovosti losování.

 


NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy. Podstatou sporu je toliko to, zda se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně v důsledku nesplnění termínu dokončení akce. NSS ve shodě s příslušným krajským soudem a v duchu zásady „in dubio mitius“ uzavřel, že stěžovatel neprokázal porušení dotačních podmínek ze strany žalobce, neboť nebylo možné s dostatečnou přesností určit, jak by byl změněn termín dokončení akce, pokud by rozhodnutí MŽP reflektovalo nové termíny stanovené změnovým rozhodnutím Komise. Kromě předchozího NSS v duchu dříve vydaného usnesení rozšířeného senátu uzavřel, že porušení rozpočtové kázně nelze omezovat toliko na případy nedodržení účelového vymezení dotace, nižší závažnost je třeba zohlednit až při stanovení výše odvodu.

 


NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Městský soud svým postupem znemožnil správním orgánům pokračovat v daňovém řízení, jelikož předmětná rozhodnutí shledal nezákonnými pouze ve věci jednoho kontrolního zjištění (nesprávně stanovený technický kvalifikační předpoklad), přičemž zrušená rozhodnutí se týkala celkem tří kontrolních zjištění (dále nárokování nezpůsobilých výdajů a nesprávné označení veřejné zakázky). Platební výměry tak vydány být měly, avšak na odlišnou (nižší) částku.

 


NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kdy předmětem sporu byla otázka, zda daňový subjekt porušil rozpočtovou kázeň tím, že poskytl dotace neoprávněnému žadateli. NSS uvedl, že odpovědnost daňového subjektu jako řídícího orgánu je třeba hledat v nedostatcích při plnění jemu uložených povinností, nenastupuje tak automaticky jako přímý důsledek neúspěchu ve snaze uložit odvod za porušení rozpočtové kázně konečnému příjemci. Je pak otázkou odpovědnostního vztahu mezi daňovým subjektem a konečným příjemcem dotace, zda byl tento oprávněným žadatelem.

 


NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu bylo, zda byl postup Finanční správy v rozporu se závazným právním názorem NSS. Ačkoli NSS uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou zřejmé úvahy správce daně sledující myšlenkovou linku závazného právního názoru soudu, neztotožnil se následně s právní argumentací a s hodnocením, k jaké právní otázce bylo posouzení provedeno. Ta spočívala v tom, že dle soudu OFŘ nerespektovalo závazný právní názor vyslovený v předchozím rozsudku NSS ohledně porušení rozpočtové kázně a vyměření odvodu.

 


NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci určení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně. Podstatou sporu bylo to, v jaké výši měl být vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s flagrantním porušením jednotlivých ustanovení zákona o veřejných zakázkách při současném prokázaném střetu zájmů mezi zadavatelem a dodavatelem. Dle NSS nebyly v daném případě promítnuty do výše odvodu individuální okolnosti porušení rozpočtové kázně včetně míry naplnění účelu dotace, byť shledané pochybení zasahuje celý objem poskytnuté dotace. Stěžovatel musí posoudit, jaký konkrétní dopad měla tato porušení na čerpání dotace a poté musí důsledně zvážit, jak by se změnilo využití poskytnuté dotace, kdyby byly peněžní prostředky využity zcela v souladu s jejími podmínkami. Na základě tohoto rozdílu poté musí být stanoven i odvod. Závěrem vyslovil NSS důležitý závěr, a to, že odvod mít likvidační dopad může, avšak nelze jej zohlednit již při jeho ukládání, nýbrž až v rámci dodatečných řízení o posečkání nebo prominutí.

 


Hodnocení závažného porušení rozpočtové kázně s vlivem na účel dle zásady proporcionality NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce v otázce proporcionální výše uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS rozhodoval dle závěrů svého rozšířeného senátu, když uvedl, že odvod, týká-li se porušení povinnosti oddělitelné části poskytnuté dotace má být stanoven pouze částkou odpovídající této části dotace.

 


Zákon o rozpočtových pravidlech nebrání uložit odvod za PRK obcím NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu z oblasti odvodu za porušení rozpočtové kázně, když se v prvé řadě zabýval otázkou, zda ekonomickými zájmy příjemce dotace lze omlouvat nedodržení dotačních podmínek. Dále se vyjádřil k otázce vyměření odvodu územně samosprávním celkům v tom smyslu, že zákon o rozpočtových pravidlech umožňuje uložit odvod i orgánům obcí, stejně tak zákon o obcích nebrání tomu, aby obce čerpaly dotace, stejně tak nezapovídá poskytovatelům stanovit podmínky čerpání.

 


NSS aproboval uložení daně (odvodu za PRK) dle výše stanovené poskytovatelem dotace. NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy v několika oblastech. V prvé řadě se vyjádřil k otázce porušení rozpočtové kázně v důsledku nedodržení účelu dotace, tedy že o porušení rozpočtové kázně se jedná i tehdy, pokud porušení dotačních podmínek nemělo vliv na účel. Dále se vyjádřil k otázce přiměřenosti výše odvodu, a to tak, že pokud je výše odvodu za porušení rozpočtové kázně stanovena přímo v rozhodnutí o poskytnuté dotace, nemůže soud do výše odvodu již zasahovat.

 


V dané věci NSS posuzoval otázku, zda byla Finanční správa oprávněna vyměřit odvod za porušení rozpočtové kázně v případě nevrácení přeplatku na výzvu Úřadu práce ČR. Z dřívějšího rozsudku NSS č. j. 4 Ads 190/2015 - 72 ze dne 26. 11. 2015 totiž vyplynulo, že taková výzva je rozhodnutím, proti kterému má být připuštěn opravný prostředek, a orgány Finanční správy by měly vyčkat pravomocného rozhodnutí. NSS zde nakonec potvrdil postup Finanční správy, neboť tento byl souladný s tehdy účinnou zákonnou úpravou, z níž nevyplývalo, že by výzva Úřadu práce ČR byla rozhodnutím.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když konstatoval s odkazem na usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 Afs 291/2017 – 33 ze dne 30. 10. 2018, že závažnost porušení dotačních podmínek má význam při stanovení výše odvodu, nikoliv pro závěr o tom, zda byla porušena rozpočtová kázeň. NSS potvrdil postup Finanční správy, kdy byla výše odvodu stanovena podle pravidel určených poskytovatelem v rozhodnutí o poskytnutí dotace, s doplněním, že vždy je třeba přihlédnout k závažnosti porušené povinnosti, vlivu na dosažení cíle dotace a hospodárnost uložené platební povinnosti.