Dotace 2023

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. NSS ve shodě s Městským soudem v Praze nepovažuje v nynější věci neprojednání zprávy o daňové kontrole se žalobkyní za vadu, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Jestliže žalobkyně hodlala při ústním projednání zprávy o daňové kontrole polemizovat nad výsledky kontrolního zjištění, pak NSS připomněl, že na takovou polemiku není při projednání zprávy v souladu s § 88 odst. 3 daňového řádu již žádný prostor.

NSS vyhověl kasační stížnosti stěžovatelky ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo vytvoření nových pracovních míst a jejich udržení po stanovenou dobu, dále pak rozpor smlouvy o poskytnutí dotace a příručky, pokud jde o výpočet způsobilých výdajů. NSS se neztotožnil se závěry Finanční správy stran vzájemného vztahu smlouvy a příručky, přičemž dospěl k závěru, že případný vzájemný rozpor je třeba přičítat k tíži poskytovatele dotace, nikoliv stěžovatelce. V ostatním NSS přisvědčil závěrům Finanční správy.

NSS vyhověl kasační stížnost žalobce a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS dospěl k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, když ten nevyhověl žádosti o odročení ústního jednání z důvodu náhlé nemoci zástupce žalobce. Krajský soud se zabýval toliko důvodností omluvy, kterou odmítl z důvodu, že pracovní neschopnost zástupce žalobce nebyla dostatečně osvědčena, ale již se nezabýval okolnostmi žádosti o odročení jednání, přičemž předchozí žádost zástupce žalobce o odročení jednání byla formulována ještě stručněji, doložena stejným způsobem a krajský soud ve vztahu k ní nevyjádřil žádné pochybnosti a žádosti bez dalšího vyhověl.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. NSS zdůraznil, že je odpovědností stěžovatele specifikovat skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti pak předurčuje obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Stěžovatelka nepřednesla žádné konkrétní argumenty, kterými by vyvrátila závěry krajského soudu, potažmo žalovaného, přičemž krajský soud vysvětlil, z čeho dovozuje správnost závěrů žalovaného a jeho odůvodnění shledal NSS dostatečným.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. S odkazem na závěry Ústavního soudu zopakoval ustálenou rozhodovací praxi, že z hlediska soudního přezkumu se v případě rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně a rozhodnutí o penále za prodlení s tímto odvodem jedná o dvě samostatná rozhodnutí, proti nimž se lze bránit samostatně. Rozhodnutí o penále byla založena na pravomocných rozhodnutích o odvodu. Závěrem NSS připomněl, že výše penále je stanovena zákonem a správce daně není při jeho vyměření oprávněn přihlížet ke skutkovým okolnostem případu a vyměřit jej v jiné, než zákonem stanovené, výši.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil tak závěry OFS ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívajícího v nárokování nezpůsobilých výdajů. Otázka pozastavení plateb poskytovatelem dotace není dle NSS sama o sobě rozhodná pro závěr o porušení rozpočtové kázně. K otázce určení, zda byly výdaje žalobkyní hrazeny z vlastních či dotačních prostředků, NSS uvedl, že pro takové posouzení je podstatné, zda příjemce dotace dané výdaje uplatňuje jako způsobilé (pak tím projevuje záměr tyto hradit z dotačních prostředků) či nikoliv. Příjemce dotace totiž nemá důvod hradit způsobilé výdaje projektu z vlastních prostředků.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení zásady zákazu diskriminace, když tato vymezila předmět veřejné zakázky příliš úzce a striktně, a dále v rozporu se zadávací dokumentací nevyřadila nabídku vítězného uchazeče. NSS nepřisvědčil stěžovatelce v její snaze bagatelizovat porušení rozpočtové kázně s odkazem na naplnění účelu a ztotožnil se s posouzením orgánů FS a krajského soudu. Jako dostatečné rovněž shledal zohlednění principu proporcionality při úvaze o výši odvodu.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil tak závěry OFŘ ve věci porušení rozpočtové kázně spočívající v rozdělení předmětu veřejné zakázky pod limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách. NSS uvedl, že kritéria místní, časové, věcné a funkční souvislosti nemusí být vždy splněna všechna. Ztotožnil se se závěry žalovaného i krajského soudu, že poptávaná plnění spolu souvisela, neboť produkty byly dodány na tutéž prodejnu, v téže době, byly poptány v rámci jedné stejné rekonstrukce a všechny lze užít k výrobě nebo prodeji cukrářských produktů. I souhrn určitých relativně samostatných plnění může být jedinou veřejnou zakázkou, pokud se zadání plnění týká spolu úzce souvisejících (pro zadavatele klíčových) činností.

NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce a zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí OFŘ o odvolání ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v opožděném dokončení projektu. Ačkoliv se NSS ztotožnil s krajským soudem a orgány FS v otázce porušení rozpočtové kázně, nepoužití příznivější pozdější právní úpravy a legitimního očekávání, v případě aplikace proporcionality odvodu posoudil postup orgánů FS jako nesprávný. NSS naznal, že poskytovatel dotace ve svém rozhodnutí vymezil odvod nezákonně, jelikož tento měl být uveden jako procentní rozmezí, a nikoliv jako tři různé sazby odvodu. Odvod v poskytovatelem určené procentní sazbě pak neměly orgány FS v řízení toliko aplikovat, nýbrž ho stanovit způsobem, který by odrážel závažnost a význam porušení rozpočtové kázně.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně spočívající v dělení předmětu veřejné zakázky pod zákonem stanovené limity. Další pochybení spočívalo v tom, že žalobkyně uzavřela smlouvu o výkonu interního auditu formou outsourcingu, ačkoliv služby interního auditu měla zajistit sama vlastními prostředky. Žalobkyně pouze obecně namítala, že se Městský soud v Praze nevypořádal s jejími žalobními námitkami, což NSS odmítl s poukázáním do příslušných bodů napadeného rozsudku. Odůvodnění městského soudu považuje NSS za dostačující.

NSS zamítl kasační stížnost žalobce ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení zásady zákazu diskriminace, když tento stanovil technický kvalifikační předpoklad nepřiměřeně ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. NSS se ztotožnil se závěry žalovaného i krajského soudu, kteří řádně odůvodnili, v čem při zvoleném kritériu spočívá ona diskriminace. Zdůraznil, že pro odpovědnost za porušení rozpočtové kázně není podstatné to, zda pochybení mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, to může být relevantní až při posuzování přiměřenosti výše odvodu.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení zásady zákazu diskriminace, když tato vymezila předmět veřejné zakázky příliš úzce a striktně, a dále v rozporu se zadávací dokumentací nevyřadila nabídku vítězného uchazeče. NSS nepřisvědčil stěžovatelce v její snaze bagatelizovat porušení rozpočtové kázně s odkazem na naplnění účelu a ztotožnil se s posouzením orgánů FS a krajského soudu. Jako dostatečné rovněž shledal zohlednění principu proporcionality při úvaze o výši odvodu.