Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Daň z nabytí nemovitých věcí 2023

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byl výklad § 7 odst. 1 písm. a) ZOS ve vztahu k osvobození pozemku funkčně souvisejícího s pozemkem, jehož součástí je stavba rodinného domu. S odkazem na svou dřívější judikaturu NSS (např. sp. zn. 7 Afs 437/2018) uzavřel, že osvobození dle tohoto ustanovení dopadá pouze na objekty přímo určené k bydlení, nikoliv na pozemky, které s těmito objekty nějak funkčně souvisí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byl výklad § 7 ZOS, konkrétně spor o to, zda je nutno pojem "bytový dům" obsažený v § 7 odst. 1 písm. c) bod 1. ZOS vyložit podle § 2 písm. a) bodu 1. vyhlášky č. 501/2006 Sb. S odkazem na svou dřívější judikaturu NSS potvrdil aplikovatelnost uvedené vyhlášky a uzavřel, že text ZOS v § 7 odst. 1 písm. c) bodu 1. jasně stanoví, že od daně z nabytí nemovitých věcí je osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva k jednotce v nové stavbě bytového domu. Bytovým jednotkám vymezeným v polyfunkční stavbě nelze přiznat osvobození od daně, pokud více jak polovina podlahové plochy neodpovídá požadavkům na trvalé bydlení.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil závěry KS v Brně ve věci naplnění podmínek pro zánik daňové povinnosti dle § 55 zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí (ZOS) v případě odstoupení od smlouvy o zřízení práva stavby coby nemovité věci. Konkrétně bylo mezi stranami sporné naplnění podmínky dle odst. 2 písm. a) daného ustanovení, podle něhož daňová povinnost zaniká pouze tehdy, pokud vlastníkem nemovité věci je původní vlastník nebo osoba, jejíž vlastnické právo vzniklo v důsledku existence vlastnického práva původního vlastníka (právo stavby však odstoupením od smlouvy zaniklo). NSS se v dané věci přiklonil k teleologickému výkladu právní normy namísto výkladu gramatického a uvedl, že zde daňové orgány nezohlednily smysl a účel § 55 odst. 2 písm. a) ZOS. Smyslem dané úpravy v obecnější rovině je, aby ten, kdo má daňovou povinnost související s nabytím určité nemovité věci, nemusel tuto daňovou povinnost plnit i v případě, že důvod pro vznik daňové povinnosti zanikl s účinky ex tunc. Účelem zániku daňové povinnosti je tedy zrušení daňové povinnosti v případech, kdy fakticky dojde k obnovení původního stavu (to v daném případě znamená neexistence práva stavby).

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Předmětem sporu bylo přiznání osvobození dle § 7 odst. 1 písm. c) ZOS u víceúčelové stavby, resp. otázka, v jakém rozsahu měl správce daně prokazovat, zda je stavba bytový domem či víceúčelovou stavbou, když k prokázání druhu stavby si opatřil vyjádření stavebního úřadu, že se nejedná o stavbu bytového domu. KS dospěl k závěru, že správce daně měl závěry stavebního úřadu sám „validovat“ a k tomu ve spise neměl shromážděno dostatek důkazních prostředků. NSS odmítl názor KS a s odkazem na přenesení důkazního břemene výzvou k odstranění pochybností na daňový subjekt uvedl, že pokud daňový subjekt nedoložil dostatek důkazních prostředků k posouzení správnosti sdělení stavebního úřadu, nelze požadovat po správci daně, aby „validoval správnost“ sdělení stavebního úřadu. Plně tedy postačoval odkaz na sdělení stavebního úřadu, dle něhož se nejednalo o bytový dům, ale o víceúčelovou stavbu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí. Předmětem sporu byla otázka, zda do základu daně z nabytí nemovitých věcí mělo být promítnuto snížení sjednané ceny dohodnuté v dodatku kupní smlouvy, který nebyl spolu s kupní smlouvou předložen katastrálnímu úřadu (dodatek sepsán s odlišným datem než kupní smlouva). NSS s odkazem na svou dřívější judikaturu a s odkazem na úzkou provázanost se stavem zápisů v katastru nemovitostí uvedl, že  pro posouzení otázek vzniku a rozsahu daňové povinnosti u daně z nabytí nemovitých věcí je rozhodující stav zápisu v katastru nemovitostí, resp. okamžik vzniku skutečnosti zakládající daňovou povinnost, kterým  je den právních účinků vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Ke snížení kupní ceny provedené dodatkem přihlédnout dle NSS nelze.

Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti podané daňovým subjektem zrušil rozsudek KS  a rozhodnutí OFŘ a vyjádřil se k právní otázce osvobození pozemků podle § 4 odst. 1 písm. a)  ZDNV. NSS odmítl správní praxi Finanční správy týkající se posuzování osvobození dle tohoto ustanovení jako osobního  a uvedl, že i když je státní podnik podnikatelem již na základě faktu, že je zapsán v obchodním rejstříku, tak § 4 odst. 1 písm. a) ZDNV nestanoví, že se osvobození od daně nevztahuje na pozemky ve vlastnictví České republiky, s nimiž hospodaří podnikatel. Z osvobození vylučuje  pozemky, které jsou užívány k podnikání bez ohledu na to, který subjekt je takto užívá. Osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDNV je proto osvobozením věcným, rozhodující proto je skutečný způsob využití pozemku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla otázka zda je základ daně pro výpočet daně z nabytí nemovitých věcí tvořen zjištěnou cenou práva stavby bez hodnoty již existující stavby, anebo s ní.
NSS přisvědčil jak orgánům Finanční správy,  když uvedl, že s ohledem na to, že účastníci smlouvu o zřízení práva stavby nevložili do katastru nemovitostí ještě před zahájením stavby, stala se stavba součástí pozemku, přičemž její součástí byla i ke dni vzniku daňové povinnosti. Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, pokud při stanovení daně z nabytí nemovitých věcí zohlednily hodnotu stavby, která je součástí pozemku. Pro stanovení daně je irelevantní, na čí náklady byla stavba postavena.