Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Daň z nabytí nemovitých věcí

2021

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo posouzení aplikace osvobození dle § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., ve specifickém případě, kdy daňový subjekt uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek, přičemž v době právních účinků vkladu do katastru nemovitostí této kupní smlouvy, byla součástí převáděného pozemku rozestavěná stavba. Finanční správa vycházela z názoru, že stavba rodinného domu není samostatnou nemovitou věcí, nýbrž je součástí pozemku, který byl převeden do vlastnictví nabyvatele (daňového subjektu) již na základě kupní smlouvy. NSS uvedl, že zásadní pro posouzení v dané věci je, ke kterému okamžiku nabyla kupní smlouva účinnosti, tedy, ke kterému okamžiku se nabyvatel stal vlastníkem nemovité věci a zda v tomto okamžiku byla součástí pozemku stavba rozestavěná nebo dokončená. NSS uvedl, že v daném případě nelze odkázat na závaznost zápisu v katastru nemovitostí, a to s ohledem na sjednanou smlouvu o dílo a znění kupní smlouvy, kde podle NSS byla v tomto smyslu sjednána odkládací podmínka.

 


NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, kdy předmětem sporu bylo posouzení podmínek pro uznání osvobození dle § 9 odst. 2 zákona o dani z nabytí nemovitých věcí. NSS přisvědčil argumentaci Finanční správy, když uvedl, že splnění podmínek pro osvobození podle § 9 odst. 2 zákona o dani z nabytí nemovitých věcí je nutné posuzovat vždy k okamžiku vzniku daňové povinnosti, resp. naplnění předmětu daně.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla otázka vzniku předmětu daně z nabytí nemovitých věcí v případě směnné smlouvy na základě zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném od 1. 11. 2016. NSS potvrdil názor Finanční správy, když uvedl, že odlišnost mezi směnnou smlouvou a kupní smlouvu je pouze a jedině v tom, jaké protiplnění je za převod pozemku poskytováno. V případě kupní smlouvy jsou to peníze a v případě směnné smlouvy jiné věcné plnění. Z praktického pohledu je ale jak směnná smlouva, tak i smlouva kupní, úplatným kontraktem. Proto je zcela správný závěr, že nabytí vlastnického práva k pozemku prostřednictvím směnné smlouvy, jíž je směněn jeden pozemek za druhý, představuje úplatné nabytí vlastnického práva s úplatou v nepeněžité formě, a proto podléhá zdanění.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy podstatou sporu byla otázka, zda se stavba víceúčelové haly stala součástí pozemku poté, co vlastník pozemku odstoupil od původní smlouvy o zřízení práva stavby, a zda je tak součástí nově zřízeného práva stavby, z něhož je daňový subjekt povinen zaplatit daň z nabytí nemovitých věcí. NSS potvrdil názor, že jelikož za trvání smlouvy o zřízení práva stavby došlo na pozemku k výstavbě haly, zřízená stavba po zániku práva stavby ze zákona připadla vlastníkovi pozemku. Správní orgány tedy nepochybily, pokud při stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí ve vazbě k nově zřízenému právu stavby zohlednily hodnotu stavby, která byla součástí původně ujednaného práva stavby, a která se v důsledku odstoupení od původní smlouvy o zřízení práva stavby stala součástí pozemku.

 


NSS na základě kasační stížnosti podané daňovým subjektem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a vyjádřil se k právní otázce osvobození pozemků podle § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2019, konkrétně k osvobození pozemků remízků, hájů, větrolamů a mezí, které se nacházejí na jiném druhu půdy, než na orné půdě nebo trvalém travním porostu. NSS historickým a teologickým výkladem dospěl k závěru, že i pozemkům remízů, hájů, větrolamů a mezí nacházejících se na jiném druhu půdy, než jak je specifikováno v § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2019, lze přiznat osvobození z důvodu, že se na nich remízek, háj, větrolam nebo mez nacházejí. Podle NSS by v případě jiného výkladu byl popřen smysl tohoto ustanovení.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kde hlavním předmětem sporu byla otázka vyměření daně z nabytí nemovitých věcí v případě, kdy daňová povinnost vznikla v souvislosti s převodem nemovitých věcí na základě kupní smlouvy uzavřené s insolvenčním správcem dlužníka, jehož byl daňový subjekt současně věřitelem. NSS neshledal, že by daňový subjekt šikanózním jednáním či pod nátlakem byl donucen uzavřít smlouvu, neboť určení lhůty pro uzavření kupní smlouvy výborem věřitelů je zcela legálním postupem v insolvenčním řízení. Další spornou otázkou bylo, zda podání učiněné e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem na e-mailovou adresu podatelny správce daně je účinným podáním ve smyslu § 71 odst. 1 daňového řádu, bez nutnosti jeho potvrzení či opakování podle § 71 odst. 3 daňového řádu. V této otázce NSS odkázal na rozsudek ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 1 Afs 428/2019 s tím, že takové podání je kvalifikovaným podáním ve smyslu § 71 odst. 1 daňového řádu. Avšak vzhledem k tomu, že správce daně v průběhu řízení vždy na zaslané e-maily věcně reagoval a zabýval se jimi, nebyl daňový subjekt krácen na svých právech.

2020

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci daně z nabytí nemovitých věcí. Předmětem řízení u NSS byl spor o právní otázku způsobu stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí v situaci, kdy součástí obchodního závodu vloženého do společnosti byly nemovité věci. Sporná právní otázka tedy zněla, zda lze vklad části obchodního závodu, jehož součástí jsou nemovité věci, podřadit pod množinu „nabytí vlastnického práva k obchodnímu závodu nebo jeho části“ a určit nabývací hodnotu pro účely daně z nabytí nemovitých věcí pomocí zjištěné ceny podle § 23 písm. a) bodu 4. zákonného opatření nebo pod množinu „vklad nemovité věci do kapitálové společnosti“ a určit nabývací hodnotu pomocí zvláštní ceny podle § 18 odst. 1 písm. c) zákonného opatření. NSS dospěl k závěru, že pravidlo obsažené v § 12 odst. 4 zákonného opatření „nepřebíjí“ pravidla obsažená v předchozích odstavcích tohoto ustanovení a rozhodující pro klasifikaci určité transakce pro účely zdanění daní z nabytí nemovitých věcí je právě obsah dané smlouvy, tedy charakter plnění. Na základě toho dospěl NSS k závěru, že pokud šlo skutečně o nabytí vlastnického práva k části obchodního závodu ve smyslu § 23 písm. a) bodu 4. zákonného opatření, bylo třeba jako nabývací hodnotu využít výlučně zjištěnou cenu, tedy podle jeho § 16 právě cenu zjištěnou podle zákona o oceňování majetku.

 


NSS se vyjádřil k otázce, zda na první úplatné nabytí bytové jednotky v rodinném domě dopadá osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí dle § 7 odst. 1 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 10. 2019. NSS dospěl k odlišnému právnímu názoru, než zastávaly orgány Finanční správy. Orgány Finanční správy vycházely při aplikaci osvobození ze znění § 7 odst. 1 písm. c) zákonné opatření Senátu, ve znění účinném do 31. 10. 2019. NSS svým analogickým výkladem vyplnil mezeru v zákoně spočívající v neuvedení rodinných domů ve výčtu nemovitých věcí, ve kterých je bytová jednotka osvobozena a připustil osvobození prvního úplatného nabytí bytových jednotek v rodinných domech.

 


NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze v otázce, zda na první úplatné nabytí bytové jednotky v rodinném domě dopadá osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí dle § 7 odst. 1 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 10. 2019. NSS dospěl k odlišnému právnímu názoru, než zastávaly orgány Finanční správy. Orgány Finanční správy vycházely při aplikaci osvobození ze znění § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření Senátu, ve znění účinném do 31. 10. 2019, kdy osvobození podléhaly jen jednotky v bytových domech. NSS zrušil jak rozhodnutí Městského soudu v Praze, tak rozhodnutí OFŘ. NSS plně odkázal na rozsudek sp. zn. 4 Afs 89/2020, kde analogickým výkladem vyplnil mezeru v zákoně spočívající v neuvedení rodinných domů ve výčtu nemovitých věcí, ve kterých je bytová jednotka osvobozena a připustil osvobození prvního úplatného nabytí bytových jednotek v rodinných domech.

 


NSS se vyjádřil k otázce, zda na první úplatné nabytí bytové jednotky v rodinném domě dopadá osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí dle § 7 odst. 1 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 10. 2019. NSS dospěl k odlišnému právnímu názoru, než zastávaly orgány Finanční správy. Orgány Finanční správy vycházely při aplikaci osvobození ze znění § 7 odst. 1 písm. c) zákonné opatření Senátu, ve znění účinném do 31. 10. 2019. NSS svým analogickým výkladem vyplnil mezeru v zákoně spočívající v neuvedení rodinných domů ve výčtu nemovitých věcí, ve kterých je bytová jednotka osvobozena a připustil osvobození prvního úplatného nabytí bytových jednotek v rodinných domech.

 


Podstatou sporu bylo posouzení právní otázky vyměření daně z převodu nemovitostí v případě zpochybnění platnosti kupní smlouvy, přičemž v době rozhodování probíhalo o této otázce řízení před civilními soudy. Správce daně v rámci předběžné otázky posoudil věc tak, že vznikl předmět daně z převodu nemovitostí. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl. NSS v daném případě shledal kasační stížnost důvodnou a zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí OFŘ z důvodu nesprávně posouzené otázky vlastnického práva, přičemž konstatoval, že otázka vlastnického práva musí být správcem daně postavena najisto nebo se má vyčkat pravomocného rozhodnutí civilních soudů.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy v oblasti daně z nabytí nemovitých věcí. Podstatou sporu byla otázka, zdali kupní smlouvou převedená bytová jednotka ve stavbě – polyfunkční objekt, který nenaplňuje definici bytového domu dle vyhlášky č. 501/2006 Sb. (tj. méně než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a stavba není primárně určena k trvalému bydlení, ale k více účelům), je dle § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření osvobozena od daně z nabytí nemovitých věcí či nikoliv. Výklad Finanční správy je v tomto případě konzistentní a udává, že toto osvobození dopadá výhradně na jednotky nacházející se ve stavbě bytového domu a nikoli ve stavbě víceúčelové.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdit praxi Finanční správy ve věci výkladu § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření, který upravuje věcné osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí u nových staveb. Konkrétně, zda uvedené osvobození v případě pozemku, jehož součástí je nová stavba rodinného domu, dopadá výhradně na pozemek, jehož součástí je tato novostavba nebo rovněž na společně převáděný pozemek, z něhož byl pozemek zastavěný novostavbou vydělen a který s ním tvoří jeden funkční celek (dům se zahradou). Výklad Finanční správy je v tomto případě konzistentní a udává, že toto osvobození dopadá výhradně na pozemek, jehož součástí je novostavba.

2019

Předmětem sporu řešeném v rozsudku NSS byl soulad zákonné úpravy zdanění emisních povolenek darovací daní v letech 2011 a 2012 s právem Evropské unie a ústavním pořádkem ČR. NSS v daném případě potvrdil postup Finanční správy a odmítl námitky daňového subjektu. V případě zdanění emisních povolenek daní darovací odkázal na další své rozsudky např. č. j. 1 Afs 6/2013 -184, 6 Afs 307/2016-39 nebo 1 Afs 346/2016-54. Názor NSS je v souladu s praxí Finanční správy.

 


Předmětem sporu řešeného v rozsudku NSS byl soulad zákonné úpravy zdanění emisních povolenek darovací daní v letech 2011 a 2012 s právem Evropské unie a ústavním pořádkem ČR. NSS v daném případě potvrdil postup Finanční správy a odmítl námitky daňového subjektu. V případě zdanění emisních povolenek daní darovací odkázal na další své rozsudky např. č. j. 1 Afs 6/2013 -184, 6 Afs 307/2016-39 nebo 1 Afs 346/2016-54. Názor NSS je v souladu s praxí Finanční správy.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správní praxi Finanční správy, když se vyjádřil k posuzování vzniku přeplatku na dani z převodu nemovitostí v souvislosti s odstoupením od kupní smlouvy. V daném případě byl řešen spor o to, zda stěžovateli vznikl přeplatek na dani z převodu nemovitostí v souvislosti s odstoupením od kupní smlouvy. NSS s odkazem na § 9 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí uvedl, že skutečnost, že později došlo k odstoupení od kupní smlouvy, na vzniku daňové povinnosti nic nemění, přičemž odkázal na ustálenou judikaturu v této věci. NSS konstatoval, že vzhledem k tomu, že v tomto případě došlo k právně perfektnímu převodu, vznikla daňová povinnost na dani z převodu nemovitostí a vyměřená daň byla uhrazena v souladu se zákonem, nevznikl žádný přeplatek na této dani.

 


NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy z oblasti stanovení základu daně při směně nemovitých věcí. Dle NSS v případě, kdy absentuje v právním předpisu pravidlo, kterým se v případě směny určuje sjednaná cena, není možné sjednanou cenu stanovit vůbec a není proto možné z ní při stanovení daňové povinnosti vycházet, v důsledku toho není možné vycházet ani ze srovnávací daňové hodnoty. Správce daně měl proto postupovat při stanovení daňové povinnosti při směně pozemků při stanovení nabývací hodnoty pouze z ceny zjištěné. Názor NSS je v rozporu s praxí Finanční správy.

 


NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z nabytí nemovitých věci. Konkrétně se řešilo, zda má být aplikována právní úprava, která předcházela právní úpravě současné, když dřívější právní úprava byla pro daňový subjekt výhodnější. NSS potvrdil, že daňová povinnost k dani z nabytí nemovitých věcí vzniká dnem zápisu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí bez ohledu na výhodnost či nevýhodnost právní úpravy.