Daň z nabytí nemovitých věcí 2022

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla otázka, zda na základě dohody o zrušení kupní smlouvy uzavřené dle § 1981 občanského zákoníku s účinky ex tunc zanikla daňová povinnost na dani z nabytí nemovitých věcí podle § 55 zákonného opatření. NSS přisvědčil jak orgánům Finanční správy, když uvedl, že s ohledem na právní úpravu obsaženou v § 55 zákonného opatření nemá dohoda o zrušení kupní smlouvy za následek zánik již vzniklé daňové povinnosti. Ustanovení § 55 odst. 1 zákonného opatření obsahuje taxativní výčet důvodů pro zánik daňové povinnosti.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla otázka, zdali zanikla daňová povinnost na dani z nabytí nemovitých věcí podle § 55 zákonného opatření, resp. zda byla naplněna druhá podmínka dle § 55 odst. 2 písm. a) zákonného opatření. NSS přisvědčil jak orgánům Finanční správy, tak krajskému soudu, když s odkazem na § 2005 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku uvedl, že vzhledem k tomu, že daňový subjekt se odstoupením od kupní smlouvy nestal vlastníkem nemovitých věcí (§ 55 odst. 2 písm. a) zákonného opatření), nebyla splněna jedna z podmínek pro zánik daňové povinnosti na dani z nabytí nemovitých věcí a daňovému subjektu tudíž daňová povinnost vznikla.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo posouzení vodovodní infrastruktury jako nemovité věci a předmětu daně ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákonného opatření č. 340/2013 Sb. ve znění účinném do 30.10.2016, kdy daňový subjekt tvrdil, že se nejedná o nemovitou věc, protože části vodovodní infrastruktury lze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty či jejího znehodnocení. NSS s odkazem na svou dřívější judikaturu potvrdil názor Finanční správy, že na vodovodní infrastrukturu, jako inženýrskou síť je třeba pohlížet jako na funkční celek a nelze jejich jednotlivé části posuzovat striktně odděleně. Jde o nemovitou věc, která je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí. Názor NSS je v souladu s praxí finanční správy.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost daňového subjektu zamítl. Předmětem sporu byla otázka výkladu § 2 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., konkrétně námitka daňového subjektu, že pro zdanění je nutný úplatný převod vlastnického práva, k čemuž v tomto případě zajišťovacího převodu práva nedošlo. Nejvyšší správní soud uvedl, že ač se jedná v případě zajišťovacího převodu práva o neúplatný převod, smlouva o zajišťovacím převodu práva spadá do předmětu daně z nabytí nemovitých věcí. Tento názor Nejvyššího správního soudu je v souladu s praxí orgánů finanční správy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo to, zda převáděná jednotka podléhá osvobození dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 2 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, když daňový subjekt  provedl v bytovém domě rozděleném na jednotky stavební práce, které neměly za následek vznik nové bytové jednotky (jednalo se pouze o modernizaci). NSS uvedl, že hlediska osvobození následného úplatného nabytí jednotky nacházející se v této stavbě od daně z nabytí nemovité věci bylo klíčové to, zda daná jednotka změnou stavby fakticky nově vznikla, nebo zda již dříve existovala. Odkázal přitom na rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 1 Afs 72/2019 – 31, podle něhož modernizace již existující jednotky či její zhodnocení, byť by bylo spojeno se značnými náklady, nepředstavuje důvod pro osvobození následného úplatného nabytí takové jednotky od daně z nabytí nemovitých věcí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo posouzení  vodovodní infrastruktury jako nemovité věci a předmětu daně ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákonného opatření č. 340/2013 Sb., kdy tvrdil, že se nejedná o nemovitou věc, protože části vodovodní infrastruktury lze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty či jejího znehodnocení. NSS s odkazem na svou dřívější judikaturu potvrdil názor Finanční správy, že vodovodní infrastruktura je nemovitou věcí  a předmětem daně z nabytí nemovitých věcí. Názor NSS je v souladu s praxí finanční správy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla otázka, zda-li kupní smlouvou převedená bytová jednotka nacházející se v budově víceúčelové stavby podléhá osvobození dle § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, resp. zda budova, ve které se předmětná jednotka nachází, naplňuje definici bytového domu dle § 2 písm. a) bod 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. NSS uvedl, že ze znění § 2 písm. a) bodu 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. plyne, že aby budova mohla být považována za bytový dům, musela by v době vzniku daňové povinnosti více jak polovina její podlahové plochy odpovídat požadavkům na trvalé bydlení a musela by být k tomu účelu (tj. k účelu trvalého bydlení) určena. S přihlédnutím ke shromážděným důkazním prostředkům NSS konstatoval, že v řešeném případě tomuto požadavku budova nedostála a převedené jednotce osvobození dle § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí nenáleží.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy byla posuzována zákonnost výzvy k úhradě daňového nedoplatku ručitelem na dani z nabytí nemovitých věcí, přičemž předmětem sporu byl způsob stanovení základu daně, který byl stanoven na základě ceny zjištěné a stanovené dle zákona o oceňování majetku a oceňovací vyhlášky, protože dle daňového subjektu oceňovací vyhláška neodpovídala smyslu a účelu zákona o oceňování majetku. NSS uvedl, že na danou věc aplikovala Finanční správa oceňovací vyhlášku zákonným způsobem.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a vyjádřil se k právní otázce osvobození pozemků podle § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2019, konkrétně k osvobození pozemků remízků, hájů, větrolamů a mezí, které se nacházejí na jiném druhu půdy, než na orné půdě nebo trvalém travním porostu. Stejnou problematikou se zabýval i rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 7/2021 a sp. zn. 10 Afs 8/2021 a NSS se od závěrů vyslovených v těchto rozsudcích neshledal důvod odchýlit.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci daně z nabytí nemovitých věcí. Spornou otázkou bylo zhodnocení naplnění podmínky spočívající v předmětu osvobození, zda vznikla nová jednotka nebo jednotka vznikla formou nástavby, přístavby či stavební úpravy. NSS uvedl, že Finanční správa při interpretaci osvobození dle daného ustanovení vycházela pouze z jazykového výkladu, přičemž opomněla smysl daného osvobození, a to podporu bytové výstavby.