NSS zamítl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci úroku z neoprávněného jednání správce daně a úroku z nesprávně stanovené daně z titulu nezákonných dodatečných platebních výměrů. Daňový subjekt se domáhal přiznání těchto úroků ve dvojnásobné sazbě dle § 254 odst. 2 DŘ účinného do 31. 12. 2020, resp. dle § 254 odst. 5 DŘ účinného po 1. 1. 2021, jelikož doměření daně předcházelo zajištění dosud nestanovené daně a na jeho základě provedená zajišťovací exekuce. NSS nepřisvědčil argumentaci daňového subjektu, že by nezákonnost dodatečných platebních výměrů svědčila o nezákonnosti zajišťovacích příkazů, jelikož se jedná o rozhodnutí vycházející z rozdílných zákonných podmínek a rozhodných skutečností, mezi nimiž taková provázanost, jakou tvrdil daňový subjekt, dána není. Jelikož zajišťovací příkazy nikdy nebyly zrušeny nebo změněny pro nezákonnost, zajišťovací exekuce nikdy nebyla prohlášena za neoprávněnou a z titulu dodatečných platebních výměrů žádné exekuční řízení zahájeno nebylo, nemohl daňovému subjektu vzniknout nárok na úrok v dvojnásobné sazbě. Současně NSS potvrdil postup daňových orgánů, které při výpočtu úroku z titulu nezákonného doměření daně vycházely ze splatnosti takové daně určené okamžikem jejího pravomocného stanovení. Dodatečné platební výměry sice obsahovaly odlišný údaj o splatnosti dle tehdejší správní praxe, ale v okamžiku přiznání úroku dle § 254 DŘ již byly dodatečné platební výměry zrušeny a nebyl tak zákonný důvod z nich vycházet.
