Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci úroku z prodlení úhrady daně z příjmů. NSS korigoval hodnocení krajského soudu v otázce existence překážky věci rozhodnuté, když tuto uzavřel s tím, že v případě, kdy bylo předchozí rozhodnutí o úroku z prodlení zrušeno a řízení bylo zastaveno, nedošlo zde ke stanovení povinnosti a věc sama byla ponechána otevřenou. Dále hodnotil situaci, kdy správní soud přezkoumává rozhodnutí o příslušenství daně, ačkoli rozhodnutí o dani bylo (následně) zrušeno. NSS dospěl k závěru, že na řešenou situaci nelze aplikovat prolomení pravidla dle § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkumu rozhodnutí týkajícího se příslušenství daně, protože v době vydání napadeného správního rozhodnutí zrušující rozsudek soudu týkající se daňové povinnosti neexistoval. V době po vydání rozhodnutí sice bylo rozhodnutí o dani zrušeno, nicméně daňové řízení se vrátilo do fáze odvolacího řízení se závazným právním názorem krajského soudu, jenž uložil provést určité důkazní návrhy, tj. původně doměřená daňová povinnost nezanikla.