Daň z přidané hodnoty 2023

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci určení místa plnění o odvodu DPH v ČR. Daňový subjekt nakupoval potravinářské a drogistické zboží na Slovensku a dodával ho do dalších členských státu (nikoliv do České republiky). NSS souhlasně se správcem daně konstatoval, že v takovém případě měl daňový subjekt v souladu s ust. § 11 odst. 2 zákona o DPH povinnost odvést DPH v tuzemsku, neboť neprokázal, že daň odvedl v jiném členském státě, ale nevznikl mu nárok na odpočet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet daně ze služeb (kontrola zaměstnanců odvolatele, vyhledávání zaměstnanců aj.). NSS dospěl k závěru, že správce daně předestřel v průběhu daňového řízení zásadní nesrovnalosti vážící se k důkazům předloženým daňovým subjektem, čímž kvalifikovaně zpochybnil tvrzení daňového subjektu o faktické realizaci sporných plnění, přičemž daňový subjekt tyto nesrovnalosti věrohodně nevysvětlil ani nevyvrátil a neunesl tedy své důkazní břemeno.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s leteckým petrolejem. NSS přisvědčil Krajskému soudu v Brně, že daňové orgány spolehlivě neprokázaly splnění první podmínky nutné pro odepření nároku na odpočet z důvodu zapojení do podvodného řetězce, tj. existenci podvodného jednání zacíleného na získání neoprávněné daňové výhody. Pochybení správce je podle NSS především v tom, že se spokojili se zjištěním o nezaplacení vlastní daňové povinnosti, kterou dodavatel Gloria Vendor vykázal v daňových přiznáních, aniž zkoumal vyjádření dodavatele k tomuto stavu, resp. zda se nejednalo pouze o podnikatelské selhání.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání osvobození při zajištění služby vracení daně zahraničním fyzickým osobám ze třetích zemí, neboť tyto služby fakticky neposkytoval daňový subjekt, ale jiná společnost.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na daňovém podvodu při obchodování s mobilními telefony   a absorbéry elektromagnetické radiace. NSS dospěl k závěru, že zjištění shromážděná správcem daně dostatečně svědčí o vědomosti daňového subjektu a jeho možné účasti na podvodu na DPH, pokud začal obchodovat s novým dodavatelem, jehož jediným společníkem byl cizí státní příslušník, zasílal platby na účty mimo tuzemsko a neprověřoval původ zboží ani neprováděl žádnou jeho fyzickou kontrolu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s elektronikou tzv. OEM licenčními štítky. NSS označil námitky daňového subjektu za nedůvodné a souhlasně se správcem daně konstatoval, že zjištěné skutečnosti ve svém souhrnu a vzájemné souvislosti nasvědčují tomu, že se stěžovatelka odchýlila od běžných podmínek realizace obdobných obchodů a že její zapojení do popsaného odběratelsko-dodavatelského řetězce postrádalo rozumný ekonomický důvod.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění z důvodu účasti na podvodu. NSS konstatoval, že po daňových orgánech nelze požadovat, aby přesně popsaly, který článek řetězce z neodvedení daně profitoval. Pokud se prokáže, že daňový subjekt věděl nebo měl a vědět, že pořízením určitého zboží či služeb se účastní plnění zasaženého únikem na DPH, účastní se tohoto úniku, i když z něj nemá sám žádný prospěch. Ochota daňového subjektu přistoupit na neoprávněně vysoké ceny za reklamu, aniž by zjišťoval nabídky od jiných společností či si alespoň zajistil reálně vymahatelnou smluvní dokumentaci, je vskutku krajně podezřelá a svědčí o závěru, že neprojevil žádnou snahu se ujistit, že se přijetím plnění nebude podílet na daňovém úniku.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni i rozhodnutí odvolacího orgánu. Předmětem sporu byl odpočet z pořízení 3 automobilů SUBARU, kdy daňový subjekt neprokázal, že byl oprávněn s nimi disponovat jako vlastník. NSS dospěl k závěru, že nebyla dodržena procesní práva daňového subjektu, pokud nebyl daňový subjekt v rámci odvolacího řízení seznámen s hodnocením důkazu stran souběžného prodeje jednoho z automobilů jinému subjektu, stejně jako mu nebylo umožněno být přítomen výpovědi svědka, která se uskutečnila v rámci dožádání. Postup správce daně tak byl nezákonný a rozhodnutí nepřezkoumatelné.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (stavební práce na materiál), který správce daně odmítnul z části z důvodu neprokázání fakticity a rozsahu (nebylo předmětem kasační stížnosti), z části z důvodu účasti na podvodu a z části z důvodu neprokázání využití pro ekonomickou činnost. Co se týče prokázání podvodu a vědomé účasti daňového subjektu na něm NSS konstatoval, že samotná nemožnost ověřit realizaci zdanitelných plnění u dodavatelů k závěru o vědomé účasti na podvodu nepostačuje a vymezené okolnosti (nestandardnosti) správcem daně jsou pro závěr o podvodném jednání nedostačující. Ve věci prokázání použití části přijatých zdanitelných plnění pro ekonomickou činnost NSS konstatoval, že rozhodnutí správce daně neobstojí, neboť se dostatečně nevypořádal s důkazními prostředky doloženými daňovým subjektem.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni i rozhodnutí o odvolání ve věci registrace plátce DPH. Dle NSS není ze správního spisu zřejmé, zda v okamžiku vydání rozhodnutí o registraci (rok 2018) již uplynula tříletá prekluzivní lhůta k dodatečné registraci plátce ke dni 31. 3. 2010, resp. zda po celou dobu trvaly důvody registrace, které spočívaly v podnikaní daňového subjektu ve sdružení se společností Česká síť.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet u insolvenční správkyně z důvodu zapojení do podvodu na DPH. NSS o věci rozhodoval po druhé, kdy v prvním případě vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil předchozí rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. NSS uvedl, že krajský soud nepochybil, pokud nyní přehodnotil své závěry ohledně vědomosti daňového subjektu o podvodu v návaznosti na právní názor NSS, kterým byl vázán. NSS zdůraznil, že již v prvním rozsudku konstatoval, že objektivními okolnostmi bylo prokázáno zapojení daňového subjektu do podvodu, a navíc je prakticky vyloučeno, aby u některého ze dvou do podvodu zapojených subjektů chyběl záměr se na podvodu podílet. NSS také potvrdil, že neplnění daňových povinností dodavatele představovalo narušení neutrality daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání splnění podmínek pro osvobození od daně při dodání mědi do jiného členského státu z důvodu, že dodání neprobíhalo za běžných obchodních podmínek a bylo součástí daňového podvodu, o kterém daňový subjekt věděl nebo mohl a měl vědět. NSS konstatoval, že chování daňového subjektu zjevně postrádalo ekonomický smysl a pouze fingoval prověřování maďarských obchodních partnerů. K argumentu daňového subjektu, že výsledek trestního řízení je zásadní pro vyřešení předběžné otázky, zda je obchod je stižen daňovým podvodem, NSS uvedl, že i když je úzká vazba mezi řízením trestním a daňovým, výsledky řízení nemusí být tytéž., neboť tyto řízení mají odlišné zásady řízení a způsoby vedení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci stanovení DPH náhradním způsobem podle § 98 zákona o DPH ve znění účinném do 31.12.2012 za nesplnění registrační povinnosti. NSS rozhodoval v tomto sporu již podruhé, kdy v prvním kole konstatoval nedostatky v odůvodnění rozhodnutí správce daně. Nyní NSS seznal, že správce daně vady odstranil a respektoval pokyny soudu. Pokud daňový subjekt nesplnil svoje povinnosti ke správě DPH a ani nebyl schopen prokazatelně doložit svoje přijatá a uskutečněná plnění, lze toto přičíst pouze k jeho tíži.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byl podvod na DPH při obchodování s tonery. NSS uvedl, že povinností správce daně není konkrétně vyčíslit chybějící daň, ale shromáždit podklady, které svědčí o její existenci a nestandardních okolnostech obchodování. Příčinná souvislost mezi nezaplacenou daní a neoprávněným daňovým zvýhodněním pak vznikne už v okamžiku, kdy se daňový subjekt, který uplatňuje odpočet, zapojí do obchodních vztahů se subjekty, které vykazují podezřelé znaky.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí odvolacího orgánu. Předmětem sporu byl neuznaný nárok na odpočet DPH z přijatých plnění od deklarovaného dodavatele. Důvodem vyhovění kasační stížnosti byl fakt, že se NSS neztotožnil se závěrem městského soudu, že na daný případ nelze aplikovat rozsudek rozšířeného senátu NSS ve věci Kemwater a uvedl, že daňový subjekt nemohl vědět, že má svá tvrzení a důkazní návrhy směřovat i tím směrem, že jeho dodavatelem mohla být jiná osoba v postavení plátce, proto je třeba důkazní řízení doplnit.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci nespolehlivého plátce. NSS potvrdil argumentaci Finanční správy, že rozhodnutí o nespolehlivém plátci není trestní sankcí, ale administrativním opatřením, jehož cílem není trestat, ale předcházet problémům s výběrem daní v budoucnu. Důvodem pro přiznání statusu nespolehlivého plátce bylo neuhrazení zajišťovacích příkazů  a NSS tak označil závěr městského soudu o retroaktivním působení § 106a zákona o dani z přidané hodnoty za nesprávný.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a rozhodnutí o odvolání ve věci pokuty za kontrolní hlášení. V rozsudku se NSS zabýval tím, zda bylo Generální finanční ředitelství oprávněno stanovit závaznou strukturu elektronického podání  (kontrolního hlášení) formou pokynu GFŘ – D-24. NSS dospěl k závěru, že GFŘ takovou kompetencí nedisponovalo, neboť k tomu nebylo zmocněno zákonem, a proto i když se daňový subjekt odchýlil od stanovené struktury kontrolního hlášení, nemohlo být jeho podání vyhodnoceno jako neúčinné a rozhodnutí o uložení pokuty je tedy nezákonné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH ve věci přijatých plnění na zajištění pracovníků v kinech a stravovacích provozech. NSS konstatoval shodně se správcem daně, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran nároku na odpočet, protože kromě listinných důkazů, které správce daně zpochybnil, nepředložil žádné jiné důkazy, které by jeho tvrzení osvědčily, pouze navrhoval svědecké výpovědi, které však nebylo možno provést nebo svědci plnění nepotvrdili.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku  z přijatých nákupů PHM, nákupu motocyklu a přijatých plnění od firmy ZIEMNIOK, neboť daňový subjekt neunesl důkazní břemeno a neprokázal jejich využití v rámci svých ekonomické činnosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z důvodu vědomé účasti daňového subjektu v obchodování se čpavkem zatíženém podvodem na DPH. NSS se neztotožnil se závěry Finanční správy, že výměna dlouholetého dodavatele za novou firmu bez obchodní historie měla být pro daňový subjekt důvodem pro zvýšení obezřetnosti, ale přijal vysvětlení daňového subjektu, že se domníval, že se jedná o prosté organizačně obchodní opatření ze strany distributora, zejména za situace, že mu nového dodavatele doporučila osoba, která jednala i za původního.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočtu DPH z pořízení osobního automobilu Ferrari 430 Scuderia, neboť daňový subjekt neprokázal jeho využití v rámci ekonomické činnosti. NSS uvedl, že daňový subjekt v rámci daňového řízení neprokázal využití automobilu pro krátkodobé pronájmy ani pro investiční činnost, jak se snažil následně tvrdit, poté, co správce daně znevěrohodnil jeho původní tvrzení o uskutečněných pronájmech.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně. Předmětem sporu byl podvod na DPH při obchodování s pneumatikami v rámci EU v účelově konstruovaném řetězci. NSS konstatoval, že krajský soud pochybil, pokud z pouhého tvrzení daňového subjektu a nedostatečných podkladů ve správním spise uzavřel, že odběratel na Slovensku řádně uhradil veškerou „chybějící daň“. Současně NSS uvedl, že v daňovém řízení bylo prokázáno, že cílem obchodního řetězce bylo zatajit skutečného odběratele zboží a umožnit provedení daňového úniku spočívajícího v nepřiznání daně jeho skutečným pořizovatelem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatých plnění ( reklamní a propagační služby), neboť tyto byly zatíženy podvodem na DPH. NSS neuznal kasační námitky daňového subjektu za důvodné a ztotožnil se se závěry správce daně, že reklamní plnění byly přijaty za zjevně nadhodnocenou cenu.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byl podvod na DPH, kdy správce daně odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet DPH, neboť dospěl k závěru, že se vědomě účastnil pěti obchodních řetězců, ve kterých došlo k podvodu na DPH, přičemž podstatnou část těchto řetězců vlastní činností vytvořil. NSS se ztotožnil s Finanční správou, že pokud existují nestandardní okolnosti v řetězci, v němž původně došlo k daňovému úniku, pak i přes dodatečné přiznání a uhrazení daně missing traderem je možné konstatovat existenci podvodu na DPH a nárok na odpočet daně odepřít.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byla přijatá zdanitelná plnění – zprostředkování reklamy na LED obrazovkách. NSS přisvědčil závěrům správce, že daňový subjekt neprokázal faktické přijetí zdanitelného plnění – zprostředkovatelské činnosti. Dále se NSS vyjádřil i k námitkám nekompletnosti spisového materiálu, kdy shledal, že veškeré listiny, na jejichž absenci daňový subjekt poukazoval, jsou součástí správního spisu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu v podvodu při obchodování s masem. NSS se podrobně zabýval jak existencí samotného podvodu v jednotlivých řetězcích, tak okolnostmi svědčícími o vědomosti daňového subjektu o zapojení do podvodu i nedostatečností přijatých opatření. NSS zdůraznil, že finanční orgány nemají povinnost identifikovat přesnou výši chybějící daně ani že chybějící daň u jednoho z článků řetězce nemusí odpovídat odepřené výši požadovaného odpočtu u jiného článku. Podstatné je, že zjištění daňových orgánů ve svém souhrnu s dostatečnou pravděpodobností nasvědčují tomu, že jednání článků řetězce a jejich nesoučinnost se správcem daně měla za následek nemožnost daňových orgánů zkontrolovat, jestli byla daň přiznána pravdivě. NSS také zdůraznil, že není podstatné, že spornými obchody daňový subjekt nezískal žádnou zjevnou výhodu. Nestandardnost předmětných obchodů vyplývala ze zjištěných objektivních okolností, které jsou dostatečné pro závěr, že daňový subjekt měl být zvlášť obezřetný a přijmout rozumná opatření proti zapojení do daňového podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně. Předmětem sporu bylo doměření DPH při dovozu zboží a jeho následném přemístění do jiného členského státu. NSS konstatoval, že správce daně unesl důkazní břemeno ve věci prokázání existence vážných a důvodných pochybností ohledně tvrzeného pořízení zboží i jeho následném prodeji., a proto dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, pokud vycházel pouze z formálního stavu vyplývajícího z daňových dokladů, jež vypovídají toliko o fakturačním toku, nikoli o skutečném průběhu obchodní transakce.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázaného deklarovaného dodavatele u úklidových a zahradnických prací a z důvodu neprokázání v rozsahu plnění přijatého od dodavatele reklamních služeb. NSS konstatoval, že městský soud v několika bodech svého rozhodnutí převzal text z jiných svých rozsudků nesouvisejících s danou věcí, a proto nelze z velké části seznat, jaký názor městský soud zaujal vůči podstatným skutkovým a právním otázkám nyní projednávané věci, a proto mu vrátil věc k dalšímu řízení.  NSS se přesto vyjádřil k otázce přípustnosti dodatečně uplatněné žalobní námitky týkající se aplikace rozsudku Kemwater, kterou označil jako relevantní a zavázal soud se ji zabývat.  Zároveň posuzoval i přenos důkazního břemene ve věci prokazování rozsahu plnění a dospěl k závěru, že správce daně nepochybil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění (validační práce ke strojům), neboť daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání fakticity těchto prací, v čemž se NSS plně ztotožnil se správcem daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu obchodování v řetězci zatíženém podvodem na DPH. Stěžejní námitkou daňového subjektu bylo tvrzení, že svou spoluprací se správcem daně přispěl k výraznému snížení chybějící daně, která byla vybrána u jeho dodavatele na základě zajišťovacího příkazu. K tomu NSS uvedl, že následné jednání daňového subjektu (pozdržení úhrady do vydání zajišťovacího příkazu) v rámci ověřování nároku na odpočet správcem daně nelze považovat za přijaté opatření, kterým by daňový subjekt zabránil své účasti na podvodu, zejména za situace, kdy sám fakticky figuroval na počátku řetězce jako dodavatel ze Slovenska. NSS nepřisvědčil ani námitce daňového subjektu, že došlo k porušení neutrality, pokud mu správce daně neuznal nárok na odpočet DPH alespoň částečně, a to v rozsahu uhrazené daně.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu v této věci byl podvod na DPH s mobilními telefony, kdy NSS rozhodoval v dané věci již podruhé (v prvním kole na základě kasační stížnosti Finanční správy rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení). NSS k předmětu sporu uvedl, že se jedná o hraniční případ, nicméně se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že správce daně dostatečně neprokázal, že daňový subjekt, který je zavedenou společností s více než 50 zaměstnanci, měl a mohl vědět, že se účastnil řetězce zasaženého podvodem na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil zrušující rozsudek Městského soudu v Praze ve věci doměření DPH. Meritem sporu byla prekluze lhůty pro stanovení daně, kdy NSS potvrdil své již dříve prezentované závěry (rozsudek Česká síť a Fitness), že lhůta dle § 148 daňového řádku je speciální oproti úpravě v  § 33 daňového řádu, a proto prekluzivní lhůta pro stanovení daně počala znovu běžet v den, kdy byla zahájena daňová kontrola, nikoliv až v den následující. Ke konci lhůty, resp. zda končí v pracovní nebo nepracovní den, se NSS přímo nevyjádřil, neboť dle jeho názoru lhůta v tomto případě skončila v den pracovní.  

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatých plnění z důvodu neunesení důkazního břemene daňovým subjektem. NSS se ztotožnil se závěry správce daně, že z předložených listin není zřejmé, co vlastně bylo předmětem plnění, a proto se nejedná o dílčí formální nejasnost, ale o nesplnění hmotněprávních podmínek pro odpočet DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt nevyvrátil pochybnosti správce daně, že předmětné reklamní služby mu byly dodány deklarovaným dodavatelem uvedeným na fakturách. K argumentaci daňového subjektu ve smyslu aplikace rozsudku Kemwater NSS uvedl, že z provedeného dokazování nevyplynulo, kdo byl skutečným dodavatelem plnění místo dodavatele deklarovaného na dokladech, a proto nelze ověřit, že se jednalo o plátce DPH,  a proto správce daně postupoval správně, pokud konstatoval  nenaplnění hmotně právních podmínek pro uplatnění odpočtu DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem sporu byla pokuta za nepodání kontrolního hlášení, kdy daňový subjekt podal kontrolní hlášení přes daňový portál bez podpisu nebo jiného ověření a potvrzení se zaručeným elektronickým podpisem poslal na mailovou adresu podatelny Ministerstva financí. NSS uvedl, že podání prostřednictvím e-mailu na elektronickou adresu podatelny Ministerstva financí je kvalifikovaným podáním ve smyslu § 71 odst. 1 daňového řádu. NSS však nemohl ze správního spisu posoudit, zda potvrzení ze dne 25. 7. 2017 bylo podáno účinně, neboť nebylo obsahem správního spisu. Proto zrušil rozsudek městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, neboť nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věco neuznání nároku na odpočet DPH.  Sporné bylo prokázání faktického přijetí zdanitelného plnění (odvoz a uložení zeminy). NSS konstatoval, že správce daně na základě relevantních zjištění, která učinil, tvrzení daňového subjektu o přijetí sporného zdanitelného plnění dostatečně zpochybnil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu obchodování v řetězci zatíženém podvodem na DPH. NSS konstatoval, že správce daně shromáždil dostatek důkazů pro závěr, že obchody s nářadím byly součástí podvodu, o němž daňový subjekt přinejmenším mohl a měl vědět. V případě obchodního řetězce se společností TARIM, která vůbec nevykázala dané transakce v daňovém přiznání a kontrolním hlášení (to podala až dodatečně) NSS uvedl, že názor daňového subjektu, že pouhým deklarováním určitých transakcí dojde k negaci jakéhokoliv následného závěru o existenci daňového podvodu, je zcela absurdní.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH ve věci pořízení krmné linky. NSS se sice neztotožnil se závěrem, že daňový subjekt nemohl s linkou nakládat, pokud se nacházela v uzavřeném areálu, do kterého neměl přístup, neboť toto dle NSS nebránilo daňovému subjektu samostatně právně disponovat, ale přisvědčil správci daně, že nárok na odpočet vznikne daňovému subjektu pouze za předpokladu, že přijaté zdanitelné plnění použije v rámci své ekonomické činnosti, což daňový subjekt neprokázal. Povinnost zajistit si důkazy způsobilé prokázat naplnění hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na odpočet daně na vstupu je na daňovém subjektu a není úkolem soudu ani správce daně vymýšlet způsob, jak má daňový subjekt tuto povinnost splnit.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH při řetězových dodávkách PHM. NSS dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, neboť z jeho odůvodnění nelze seznat, zda krajský soud vytýká správci daně, že jeho pochybnosti nebyly dostatečné k přenesení důkazního břemene na daňový subjekt, nebo že nesprávně vyhodnotil důkazní prostředky předložené daňovým subjektem. Proto NSS vrátil věc zpět krajskému soudu k novému rozhodnutí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých nákupů PHM a právních služeb, neboť daňový subjekt neprokázal jejich využití v rámci ekonomické činnosti. NSS konstatoval, že požadavky správce daně na průkaznost záznamů v knihách jízd nebyly nijak přehnané a byl to právě daňový subjekt, který svou liknavostí a nedostatečností záznamů neunesl důkazní břemeno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých nákupů PHM (obdobně jako v rozsudku 8 Afs 165/2021 také ze dne 5.1.2023), neboť daňový subjekt neprokázal jejich využití v rámci ekonomické činnosti. NSS konstatoval, že požadavky správce daně na průkaznost záznamů v knihách jízd nebyly nijak přehnané a byl to právě daňový subjekt, který svoji liknavostí a nedostatečností záznamů neunesl důkazní břemeno.

Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci nezákonného zásahu v případě zaevidování úroku z neoprávněného jednání správce daně. NSS uložil krajskému soudu, aby opětovně posoudil podání žalobce  - požadovanou změnu žaloby s ohledem na relevantní okolnosti případu, které svědčí o tom, že krajský soudu tuto změnu přijal.