Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Daň z přidané hodnoty 2023

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. Předmětem ekonomické činnosti daňového subjektu byl nákup a prodej luxusních osobních vozů, kdy na konkrétní přání zákazníka vyhledal vůz v zahraničí, který nakoupil prostřednictvím dodavatelů z tuzemska. Účast dodavatelů daňového subjektu na obchodních transakcích byla ryze formální, jelikož se zahraničními prodejci jednal vždy jednatel daňového subjektu a vozy byly ze zahraničí dováženy přímo daňovému subjektu. Na základě zjištěných skutečností správcem daně NSS konstatoval, že kasační námitky daňového subjektu nejsou důvodné a správce daně existenci podvodu i vědomost daňového subjektu o něm dostatečně prokázal.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem, neboť tento porušil dispoziční zásadu a přezkoumal napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů. Předmětem sporu v této věci bylo neprokázání splnění podmínek osvobození při dodání zboží do jiného členského státu, a to podmínky dodání zboží osobě registrované k dani. KS v Ústí nad Labem nad rámec žaloby učinil spornou i otázku prokázání přepravy, což správce daně ani daňový subjekt netvrdili. NSS v souvislosti s prokázáním podmínky dodání zboží osobě registrované k dani připomenul, že by bylo vhodné vyčkat do zodpovězení předběžné otázky SDEU ve věci B2-Energy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu při přijetí reklamního plnění. NSS na základě spisového materiálu dospěl k závěru, že správce daně unesl svoje důkazní břemeno a prokázal jednak existenci daňového podvodu na DPH, ale i vědomost daňového subjektu o něm.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH při dodání dřevěných palet z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu. NSS odmítl návrh daňového subjektu na předložení věci rozšířenému senátu pro existující rozpor v judikatuře a vysvětlil, že v otázce vztahu k tzv. chybějící dani (narušení neutrality DPH) a podvodného jednání rozpornost judikatury neshledává, naopak daňový subjekt judikaturu nesprávně vykládá, neboť není povinností správce daně zkoumat subjektivní pohnutky subjektu, u něhož byla zjištěna tzv. chybějící daň (narušení neutrality DPH). Z judikatury rovněž neplyne požadavek, aby správce daně prokazoval, že u subjektu, jemuž je nárok na odpočet odepřen, musí být hlavní motivací k uskutečnění obchodu daňový únik. Dle NSS také daňový subjekt ve vztahu k otázce prokázání existence podvodu a prokázání vědomosti daňového subjektu o podvodu požadavky judikatury nesprávně zaměňuje.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neprokázání osvobození od DPH při dodání zboží (mraženého masa) do jiného členského státu. NSS rozhodoval v této věci již podruhé, kdy v prvním řízení na základě kasační stížnosti daňového subjektu zrušil rozsudek MS v Praze pro nepřezkoumatelnost. V současném řízení pak NSS osvědčil, že MS v Praze svoji argumentaci řádně doplnil. Důvodem pro nepřiznání osvobození byly nejen pochybnosti o tom, zda zboží v jiném členském státě bylo dodáno osobě registrované k dani, ale i pochybnosti správce daně o tom, zda daňový subjekt vůbec měl právo nakládat se zbožím jako vlastník a zda jej přepravil do jiného členského státu, neboť neprokázal, kde bylo zboží vyloženo a kdo je vlastně přebral, přičemž důvodně byly zpochybněny jak CMR listy, tak informace o průběhu dopravy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně zneužití práva ve vytvoření řetězce za účelem úspory na DPH při poskytnutí služby mimo tuzemsko, aby se vzápětí vůz po renovaci dostal do sféry původní majitelky v tuzemsku. NSS konstatoval, že ze zjištěných objektivních a subjektivních okolností vyplývá, že v posuzované věci došlo za účasti daňového subjektu ke zneužití práva spočívajícího ve formálním začlenění rakouské společnosti do řetězce vlastníků předmětného historického automobilu Jaguar E-type za účelem nezatížení poskytnuté služby do jiného členského státu ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o DPH českou DPH.

NSS v dané věci rozhodoval již podruhé, kdy v předchozím řízení na základě kasační stížnosti správce daně zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem. NSS také konstatoval, že správní orgán může vyhotovit a podepsat rozhodnutí v elektronické i v listinné podobě. DŘ požaduje pouze uvedení data podpisu rozhodnutí. V tomto řízení NSS uvedl, že se KS v Ústí nad Labem řídil jeho závazným právním názorem a kasační stížnost není důvodná.

NSS na základě kasačních stížností podaných správcem daně i daňovým subjektem zrušil rozsudek KS v Brně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Předmětem sporu byl neuznaný nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění, a to z důvodu neprokázání deklarovaného dodavatele a účasti na podvodu. Daňový subjekt byl úspěšný ve svých námitkách pouze v rozsahu zdaňovacího období září 2014, kde NSS uvedl, že rozsudek KS v Brně byl v tomto nepřezkoumatelný, neboť soud zaměnil zdaňovací období a námitky směřující k tomuto období vůbec nevypořádal. Kasační stížnost správce daně zase brojila proti nesprávnému posouzení uplynutí prekluzivní lhůty u zdaňovacího období prosinec 2014, čemuž NSS přisvědčil.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Předmětem sporu bylo DPH u řetězové dodávky oleje, který byl nakoupen od švýcarské společnosti EAC v německém přístavu Rostock a transportován do Itálie, kde byl dále prodán kyperské společnosti. Správce daně dospěl na základě zjištěných důkazů k závěru, že dopravu je nutné přičíst k transakci uskutečněné mezi švýcarskou společností a daňovým subjektem a místem plnění byla Itálie, neboť dopravu zajišťovala výhradně švýcarská společnost. S tímto postojem správce daně se NSS ztotožnil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s materiály s obsahem drahých kovů. NSS uvedl, že zjištěné indicie jsou natolik silné, že ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů o existenci podvodu na DPH. Uvedené indicie také spolehlivě prokazují, že daňový subjekt o podvodu věděl či alespoň vědět měl a mohl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci zamítnutí žádosti o vrácení DPH. NSS uvedl, že podle judikatury SDEU platí zvláštní zdaňovací režim pro cestovní služby i v případě, že poskytovatel není cestovní kanceláří nebo organizátorem turistických zájezdů v běžném smyslu, pokud při své činnosti uskutečňuje totožná plnění. Výklad, který by vyhrazoval použití zvláštního režimu pro cestovní službu jen pro cestovní kanceláře či organizátory turistických zájezdů v běžném smyslu, by totiž vedl k tomu, že by totožné služby spadaly pod různé daňové režimy v závislosti na formální povaze hospodářského subjektu. V předmětném případě je tedy zřejmé, že daňový subjekt při organizaci propagační akce jednoznačně poskytl cestovní služby, i když primárním účelem akce byla propagace firmy, neboť cestovní služby (ubytování, strava, doprava, zážitkový program) poskytnuté návštěvníkům akce tvořily podstatnou, ne-li stěžejní část akce. Daňovému subjektu tak nevznikl nárok na vrácení daně z přijatých plnění uskutečněných v tuzemsku.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Na základě spisového materiálu NSS konstatoval, že rozhodnutí správce daně není nepřezkoumatelné, neboť z něj a souvisejícího dokazování založeného ve spisu jednoznačně vyplývá, že správce daně zpochybnil samotnou existenci deklarovaných plnění, nikoliv pouze jejich přijetí od deklarovaného dodavatele.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění (výroba a dodání letáků), neboť daňový subjekt neprokázal, že plnění byla skutečně přijata. NSS konstatoval, že je to daňový subjekt, kdo je odpovědný za to, že jím předložené důkazy budou prokazovat jeho tvrzení, byl to tedy daňový subjekt, který nesl povinnost prokázat pořízení plnění, u nějž uplatnil odpočet daně. Tuto povinnost však nesplnil. Co se týče námitky prekluze, tak NSS zdůraznil, že daňový subjekt zcela pominul, že bylo zahájeno trestní stíhání související s touto daní, a proto lhůta pro stanovení daně po dobu tohoto řízení neběžela.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění (grafické návrhy letáků, jejich dodání a distribuce), neboť daňový subjekt neprokázal, že plnění byla skutečně přijata. NSS konstatoval, že je to daňový subjekt, kdo je odpovědný za to, že jím předložené důkazy budou prokazovat jeho tvrzení, byl to tedy daňový subjekt, který nesl povinnost prokázat pořízení plnění, u nějž uplatnil odpočet daně. Tuto povinnost však nesplnil.

NSS zamítl kasační stížnost podanou insolvenčním správcem daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně existence podvodu na DPH a správnosti odepření nároku na odpočet. Daňový subjekt obchodoval s mobilními telefony na tradingových platformách. K tomu NSS uvedl, že pokud se daňový subjekt rozhodl obchodovat v rizikovém prostředí, jakým jsou tradingové platformy, navíc s komoditou považovanou za rizikovou, a chtěl se vyhnout podezření o zapojení do daňových podvodů, měl si obchodní partnery prověřovat a na základě zjištěných pochybností mezi nimi udělat selekci a rovněž přijmout veškerá možná opatření. Ve vztahu ke zjištěným skutečnostem pak NSS uzavřel, že v daňovém řízení byla prokázána existence podvodu, o kterém daňový subjekt věděl, či minimálně vědět mohl a měl, a přesto nepostupoval dostatečně obezřetně a nepřijal opatření, která po něm bylo možno rozumně požadovat, aby svojí účastí na podvodném řetězci zabránil. Vzhledem k námitce uplynutí prekluzívní lhůty se NSS zabýval také otázkou důvodnosti mezinárodního dožádání, kdy neshledal vady v postupu správce daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně stran neuznání nároku na odpočet z obchodních transakcí s masem, které byly zatíženy podvodem na DPH. K procesním námitkám daňového subjektu NSS konstatoval, že správce daně nepochybil, pokud ukončil daňovou kontrolu dříve, než doručil daňovému subjektu vyrozumění o nedůvodnosti jeho stížnosti, a proto nelze považovat omluvu daňového subjektu z projednání zprávy o kontrole za důvodnou. K věcné části sporu, tedy účasti daňového subjektu na podvodu, NSS uvedl, že na základě zjištěných nestandardních okolností obchodování bylo prokázáno, že daňový subjekt minimálně měl vědět, že se může účastnit řetězce, který je stižen daňovým podvodem. Vědomostní test účasti na daňovém podvodu byl tedy splněn. Pokud daňový subjekt přesto nepřijal dostatečná preventivní opatření, dokládá to minimálně značnou nedbalost při výběru obchodních partnerů, jejímž konečným důsledkem je odepření nároku na odpočet DPH. NSS zdůraznil s odkazem na judikaturu SDEU, že pokud se prokáže, že osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že se pořízením určitého zboží či služeb účastní plnění zasaženého únikem na DPH, musí být takové osobě odepřen nárok na odpočet v plném rozsahu, i kdyby snad byla chybějící daň dodatečně (částečně) zaplacena/vymožena. NSS rovněž s odkazem na svou předcházející judikaturu odmítl přednostní aplikaci institutu ručení podle § 109 zákona o DPH, namísto neuznání nároku na odpočet z důvodu účasti na podvodu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z řetězových dodávek PHM. Předmětem sporu byl přenos důkazního břemene, kdy NSS konstatoval, že ačkoliv daňový subjekt unesl primární důkazní břemeno, tedy předložil daňové doklady vztahující se k dodávkám PHM, správci daně vznikly pochybnosti ohledně místa dodání. Pochybnosti vznikly správci daně na základě zjištění, že nakládka se uskutečnila v jiném členském státě, organizátorem přepravy byl daňový subjekt a náklady za dopravu do tuzemska šly k jeho tíži. Z místa nakládky až ke konečnému odběrateli se uskutečnil pouze jeden pohyb, kdy v rámci toho měly být PHM přeprodávány mezi několika subjekty. Relevantní a hlavní argument o rozdělení přepravy na přepravu v zahraničí a přepravu v tuzemsku byl vyvrácen správcem daně s odkazem na judikaturu SDEU, a proto námitka, že přechod důkazního břemene byl nezákonně posouzen, je nedůvodná.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze, kdy předmětem sporu byl způsob stanovení odpočtu daně u veřejnoprávního rozhlasového vysílání. NSS konstatoval, že daňový subjekt navzdory právní úpravě a judikaturním závěrům zastával názor, že vykonává jednu nedělitelnou ekonomickou činnost, a proto má nárok na odpočet daně v plné výši. Pro případ, že by měl být odpočet daně uplatněn pouze v částečné výši, odkázal daňový subjekt na způsob stanovení tzv. poměrného koeficientu pro snížení odpočtu daně tak, jak je upraven v § 75 odst. 1 ZDPH s účinností od 1. 7. 2017. Použití této pozdější právní úpravy na zdaňovací období dřívější (roky 2009 a 2010) správce daně odmítl a seznámil daňový subjekt s tím, že je třeba aplikovat vždy účinnou hmotněprávní úpravu, stejně tak správce daně odmítl, že by právní úprava od 1. 7. 2017 vyplnila mezeru v ZDPH. S tímto posouzením správce daně se NSS ztotožnil, poukázal na předchozí judikaturu NSS potvrzující tento závěr.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu MS v Praze, který odmítl žalobu daňového subjektu ve věci doměření DPH pro opožděnost. NSS konstatoval, že doručení rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, kterým správce daně opravil zřejmé nesprávnosti ve výroku svého rozhodnutí, nevede k novému běhu lhůty pro podání žaloby proti původnímu (opravovanému) rozhodnutí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost doměření DPH podle pomůcek. Daňový subjekt uskutečňoval prodej hudebních nástrojů a ozvučovací techniky a dále pojišťovací, finanční a zprostředkovatelskou činnosti, přičemž řádně nevedl daňovou evidenci. NSS konstatoval, že správce daně postupoval správně, pokud přistoupil pro nedostatek důkazů k doměření daně podle pomůcek. Zpochybňuje-li  daňový subjekt výběr konkrétních pomůcek, musí především tvrdit, že jeho výsledná daňová povinnost je v hrubém nepoměru s tou, která mu měla být správně stanovena, což však daňový subjekt v tomto případě nečinil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně stran odepření nároku na odpočet DPH. Daňový subjekt pořizoval zboží z jiných členských států, které měl dále dodávat do  Rakouska, u těchto transakcí však neprokázal, že se uskutečnily tak, jak tvrdil.  Dále daňový subjekt pořizoval od personálně spojených osob v řetězci plnění, kde byly jednoznačně prokázány nestandardnosti obchodování a tyto společnosti DPH neodvedly.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr KS v Brně a správce daně ve věci neprokázání faktického uskutečnění reklam. NSS konstatoval, že KS v Brně přezkoumatelným způsobem vypořádal žalobní námitky daňového subjektu a tento v kasační stížnosti závěry KS v Brně dostatečně nezpochybnil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr KS v Brně a správce daně ve věci neprokázání faktického uskutečnění reklam. NSS konstatoval, že KS v Brně přezkoumatelným způsobem vypořádal žalobní námitky daňového subjektu a tento v kasační stížnosti závěry KS v Brně dostatečně nezpochybnil.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě týkající se podvodu na DPH. Na rozdíl od KS v Ostravě NSS dospěl ve shodě se správcem daně k závěru, že v žalobou napadeném rozhodnutí jsou popsány zcela zřejmě skutečnosti, na základě nichž byl správcem daně v dané věci spatřován podvod na DPH i to, jak důvod doměření daně s tímto podvodem souvisel. Zároveň NSS vytkl KS v Ostravě, že požadavek prokazování nadhodnocení ceny u reklamních agentur byl v dané věci nesprávný.  

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Českých Budějovicích a rozhodnutí správce daně ve věci úroku z odpočtu. NSS v rozsudku kostatoval, že výše úroku se řídí předpisy platnými v době vzniku příslušného dluhu, nestanoví-li přechodná ustanovení pozdější právní úpravy jinak. V posuzovaném případě proto uzavřel, že daňovému subjektu náležel úrok z odpočtu ve výši dle § 155 DŘ, což vyplývá z rozsudků NSS ve věci KORDÁRNA a EP ENERGY TRADING. NSS rovněž potvrdil, že v souladu s výše uvedenými rozsudky je okamžik vzniku úročení navázan na uplynutí tří měsíců od posledního dne příslušného zdaňovacího období.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr KS v Praze a správce daně o neoprávněnosti nárokování odpočtu daně z přijatých pohonných hmot, neboť daňovým subjektem nebylo prokázáno jejich použití k uskutečňování vlastní ekonomické činnosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Plzni i rozhodnutí o odvolání. NSS se sice ztotožnil se správcem daně, že daňový subjekt neprokázal konkrétní rozsah a předmět přijatých plnění (opravy motorových vozidel a práce na kontejnerech), ale současně dospěl k závěru, že správce daně nedostál své povinnosti dbát na to, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. Vyšlo -li v řízení najevo, že svědek by měl mít v držení listiny prokazující skutkový stav, bylo povinností správce daně  vyzvat svědka k jejich předložení, případně přezkoumatelně zdůvodnit, proč nebylo vůbec možné či účelné tento důkaz provést.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně  ve věci odepření nároků na odpočet DPH z nákupu náhradních automobilových dílů z důvodu účasti na podvodu. NSS uzavřel, že při komplexním posouzení všech okolností vyplývá, že zjištěné objektivní okolnosti ve svém souhrnu nepředstavovaly pouhou odchylku od standardního způsobu obchodování, nýbrž se jednalo o indicie, které objektivně vzbuzovaly podezření o podvodném charakteru transakcí, tudíž  daňový subjekt o své účasti na podvodu na DPH vědět měl a mohl, přičemž nepřijal žádná relevantní opatření, která by svou povahou byla schopna reálně předejít a zabránit jeho účasti na podvodu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu proti usnesení KS v Brně, který shledal žalobu daňového subjektu nepřípustnou z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků. OFŘ nařídilo přezkoumání dodatečných platebních výměrů a řádně poučilo daňový subjekt o možnosti podat proti svému rozhodnutí odvolání. Daňový subjekt odvolání podal, ale aniž by vyčkal rozhodnutí odvolacího orgánu, jímž bylo v tomto případě GFŘ, podal žalobu. NSS uvedl, že KS nepochybil, pokud žalobu odmítl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byla různá přijatá plnění (servisní práce, instalace reklamy, kompletace vitrín, atp.), u kterých daňový subjekt neprokázal deklarovaného dodavatele ani rozsah plnění. K námitkám daňového subjektu NSS uvedl, že kasační stížnost je z velké části pouze zkopírovanou žalobou, a proto se jí NSS nemohl vůbec zabývat pro její nepřípustnost, neboť směřuje de facto pouze proti závěrům správce daně a nikoliv závěrům MS v Praze.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu v transakcích s hutním materiálem zatížených podvodem na DPH. NSS uzavřel, že správce daně dostatečným způsobem popsal chybějící daň i nestandardní okolnosti obchodních transakcí a že ze zjištěných okolností je zřejmé, že obchodní transakce byly součástí daňového podvodu. NSS přisvědčil správci daně i v tom, že ze zjištěných skutečností v jejich souhrnu vyplývá, že daňový subjekt o podvodu  věděl anebo alespoň vědět měl a mohl, přičemž nepřijal dostatečná opatření k tomu, aby se na podvodném jednání neúčastnil. K daňovým subjektem předloženým znaleckým posudkům týkajícím se chybějící daně NSS uvedl, že tyto nebyl soud povinen akceptovat, neboť si úsudek mohl učinit sám a nepotřeboval k tomu odborné znalosti znalce.

NSS za základě kasační stížnosti správce daně zrušil rozsudek KS v Ostravě a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Předmětem sporu je prokázání uskutečnění  plnění tak,  jak je deklarováno na daňovém dokladu. NSS konstatoval, že rozsudek KS v Ostravě  je v části prokázání uskutečnění služeb vnitřně rozporný, neboť KS na jednu stranu shledává plnění pro odběratele za prokázané, a na druhou stranu uvádí, že pochybnosti správce daně ohledně uskutečnění tohoto plnění jsou důvodné. Tento vnitřní rozpor v odůvodnění rozsudku působí částečnou nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně, který odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet při obchodování se surovými hovězími kůžemi původem z Polska z důvodu zapojení do řetězce zatíženého podvodem. NSS uvedl, že ze zjištěných indicií je zřejmé, že tyto měly vzbudit v daňovém subjektu podezření, že se účastní daňového podvodu. Dané obchody se vyznačovaly takovými nestandardnostmi, které prokazují, že o své účasti měl vědět a přijmout dostatečná opatření, aby tomu předešel.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně stran nepřiznání osvobození z dodávek uhlí, neboť daňový subjekt neprokázal faktické uskutečnění přepravy do Polska. Daňový subjekt sice předložil CMR listy za většinu zdaňovacích období, ale uvedený ukrajinský dopravce popřel uskutečnění přepravy i pravost razítek. NSS tedy konstatoval, že daňový subjekt pouze pasivně spoléhal, že zboží bude do jiného členského státu skutečně přepraveno, ale dopravu nijak nekontroloval  a neprovedl žádné kroky, aby si svého obchodního partnera prověřil.

NSS částečně vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Plzni a rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání faktického přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů v uváděném rozsahu. Stran prokázání nároku na odpočet DPH z přijatých služeb školení NSS uvedl, že správce daně pochybil, neboť neprovedl výslechy navržených svědků s odkazem, že nebyli dostatečně identifikování, byť měl k dispozici prezenční listinu včetně jejich telefonních čísel. K pronájmu vozů NSS uvedl, že v tomto bodě je rozsudek KS v Plzni nepřezkoumatelný, neboť se soud vůbec nevyjádřil k námitce neprovedení svědeckých výpovědí, a stran reklamních služeb na LED obrazovkách NSS uvedl, že se ztotožňuje se závěry správce daně, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně stran neuznání nároku na odpočet z nákupu unispotů (virtuální poukázky na reklamní a inzertní sdělení) v hodnotě přes 10 mil. Kč mezi spřízněnými firmami z důvodu neprokázání uskutečnění plnění ani jeho použití pro ekonomickou činnost. NSS souhlasně se správcem daně uvedl, že důkazy a tvrzení uváděné daňovým subjektem neprokazují fakticitu uskutečněné transakce, ale pouze podporují pochybnosti ohledně obchodní činnosti daňového subjektu a jeho spolupráce s personálně propojenými společnostmi.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně stran neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neunesení důkazního břemene daňovým subjektem. Daňový subjekt v řízení uváděl, že není schopen předložit daňové doklady, neboť mu byly zabaveny Policií ČR. K tomu NSS uvedl, že teprve za situace, kdy by daňový subjekt věrohodně doložil, že orgány činné v trestním řízení nereflektovaly jeho právně relevantní snahu získat pro účely daňového řízení dokumentaci zabavenou v trestním řízení, mohla by být opodstatněná námitka, že byl požadavek, aby nárok na odpočet daně prokázal daňový subjekt, objektivně nesplnitelný.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně stran odmítnutí nároku na odpočet z dodávek hutního materiálu. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal přijetí zboží od deklarovaných dodavatelů, neboť tito se zbožím nikdy nedisponovali a zboží za ně přebíral přímo daňový subjekt na základě plných mocí s nepravými podpisy. Daňový subjekt tak neprokázal splnění hmotněprávních podmínek pro přiznání nároku na odpočet DPH. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Plzni i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl nárok na odpočet z poskytnutí pracovní síly (poskytnutých služeb) deklarovaným dodavatelem v neprokázaném rozsahu. NSS se při svém posuzování zaměřil toliko na otázku prokázání poskytnutí předmětných služeb  jmenným seznamem pracovníků a zopakoval svůj již dříve vyslovený závěr v rozsudku k jinému zdaňovacímu období u stejného daňového subjektu, a to že požadavek na předložení jmenných seznamů zaměstnanců dodavatelů je v případě dodání služeb (výsledků práce pracovníků) nepřiměřený.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně stran odepření nároku na odpočet DPH z dodání zboží deklarovaným dodavatelem.  NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ve věci prokázání deklarovaného dodavatele,  a to ani navrhovanými svědeckými výpověďmi, neboť tyto buď nemohly osvědčit předmět sporu, nebo byly nevěrohodné. Daňový subjekt také neprokázal náhradního dodavatele v postavení plátce, a proto lze uzavřít, že nesplnil podmínky nároku na odpočet ani v rámci kritérií vymezených v rozsudcích SDEU a rozšířeného senátu ve věci Kemwater ProChemie.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH a osvobození při dodání zboží do jiného členského státu z důvodu účasti daňového subjektu v podvodném řetězci. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran svých tvrzení a prokázání opatření k zabránění účasti na podvodu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z přijatých plnění (pronájem ubytovacích kapacit), neboť daňový subjekt neunesl důkazní břemeno. NSS konstatoval, že kasační námitky jsou nepřípustné, neboť je daňový subjekt neuplatnil před MS v Praze. Jako jedinou přípustnou námitku NSS označil námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, kterou vyhodnotil jako nedůvodnou.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci neuznaného nároku na odpočet DPH z reklamních služeb od deklarovaného dodavatele. KS v Ostravě většinu námitek daňového subjektu sice neshledal důvodnými, důvodnou však shledal námitku, že nebyl řádně dokončen výslech svědkyně, vůči čemuž podal správce daně kasační stížnost, kterou shledal NSS nedůvodnou. Daňovému subjektu bylo umožněno klást svědkyni otázky (správce daně svědkyni vyslýchal 5 hodin a položil jí 82 otázek, daňový subjekt měl možnost klást svědkyni otázky 1,5 hodiny a položil 8 otázek), ale pak byl výslech z objektivních důvodu  přerušen a daňový subjekt neměl možnost ve svých otázkách pokračovat. NSS konstatoval, že správce daně pochybil, pokud ve výslechu v jiném termínu nepokračoval, a dokazování v daňovém řízení tak bylo zatíženo procesní vadou, která mohla mít vliv na meritorní závěr daňového řízení. 

NSS v rozšířeném senátu na základě kasační stížnosti daňového subjektu zrušil rozsudky MS v Praze i rozhodnutí odvolacího orgánu. Předmětem sporu bylo, zda byl správce daně oprávněn zastavit řízení ve věci dodatečného daňového přiznání k DPH podaného uplynutí lhůty k podání, tedy po konci měsíce následujícího po měsíci, v němž daňový subjekt zjistil, že daň má být nižší než poslední známá daň. Druhý senát NSS se neztotožnil se závěry dosavadní judikatury NSS v této otázce, ze kterých vycházel správce daně,  a předložil tuto věc k posouzení rozšířenému senátu NSS, který uzavřel, že daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší ve lhůtě pro stanovení daně. Lhůta stanovená v § 141 odst. 1 větě první daňového řádu (do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil, že daň má být vyšší než poslední známá daň) se pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší nepoužije.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil závěry Krajského soudu v Brně. Předmětem spory byly důvody pro obnovu řízení, kdy odvolací orgán nevyčkal z důvodu hospodárnosti na výsledky mezinárodního dožádání (provedení svědeckých výpovědí) a o odvolání rozhodl. Následně po doručení odpovědi ze Slovenska vydal rozhodnutí o obnově řízení, kde svoje rozhodnutí o odvolání změnil. NSS konstatoval, že je zásadně třeba vyčkat výsledků mezinárodního dožádání, ledaže existují závažné důvody odůvodňující opačný postup. Podstatou takových závažných důvodů pak je především převážení zájmu na hospodárnosti řízení nad zájmem na správném stanovení daně, takové důvody však odvolací orgán neuvedl. Extrémně závažným důvodem, jenž by odůvodňoval postup správce daně, pak nemůže být ani pasivita daňového subjektu v průběhu daňového řízení. V tomto ohledu je totiž bez významu, zda žalobce byl či nebyl pasivní či zda přišel s důkazními návrhy až v závěru daňového řízení. Je to totiž správce daně, který nese odpovědnost za vedení a průběh řízení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních služeb z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu. NSS konstatoval, že správce daně přesvědčivě popsal, v čem spočíval daňový podvod a objektivní okolnosti, jež jednoznačně prokazují vědomost daňového subjektu o podvodu. NSS rovněž odmítl kasační námitku spočívající v porušení legitimního očekávání, když uvedl, že správce daně nemusí vysvětlovat, proč neodmítl odpočty i u jiných transakcí.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH v rámci řetězových dodávek pohonných hmot. Dle závěru Krajského soudu v Praze, proti němuž kasační stížnost správce daně směřovala, nebyl u přijatých dodávek pohonných hmot daňovým subjektem dostatečně zjištěn skutkový stav. NSS v předmětném rozsudku uvedl, že v podané kasační stížnosti správce daně   dostatečně nezpochybnil závěry učiněné Krajským soudem, přičemž NSS nemohl přihlédnout ani k závěrům uvedeným v rozsudku NSS ze dne 16. 8. 2023 sp. zn. 1 Afs 386/2020. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup správce daně. Předmětem sporu bylo neuznání snížení daňové povinnosti k DPH v dodatečném daňovém přiznání, neboť daňový subjekt neprokázal skutkový stav, resp. zda se zdanitelné plnění uskutečnilo nebo ne.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet z přijatých reklamních služeb, neboť nebylo potvrzeno jejich faktické přijetí od deklarovaného dodavatele. Daňový subjekt namítl v kasační stížnosti řadu procesních pochybení správce daně (převzetí důkazů z trestního řízení, opakované výslechy svědků, zahájení daňové kontroly, aj.), s čímž se NSS neztotožnil a správnost postupu správce daně potvrdil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neprokázání splnění podmínek pro osvobození od daně při dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu podle § 64 odst. 2 ZDPH. NSS uzavřel, že z provedeného dokazování vyplývá, že daňový subjekt neprokázal, že v případě prodeje 50 nových nákladních automobilů odběrateli v Německu došlo k faktické přepravě tohoto zboží do jiného členského státu, resp. že automobily byly z ČR do Německa daňovým subjektem, odběratelem nebo zmocněnou třetí osobou odeslány nebo přepraveny.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatých plnění  - zajišťování technické pomoci s přípravou projektu kanalizační přípojky v obci. Důvodem odepření nároku na odpočet byla skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno rozsah plnění, ani to, že práce provedla osoba v postavení plátce DPH. Na základě předloženého spisového materiálu se pak NSS ztotožnil se závěry správce daně, že nebylo prokázáno, že plnění bylo poskytnuto v deklarovaném rozsahu a že je poskytl plátce DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH při řetězových dodávkách pohonných hmot z EU z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu. NSS uzavřel, že správce daně postupoval správně a shromáždil dostatečné množství indicií svědčících o existenci daňového podvodu, vědomosti daňového subjektu o něm a nedostatečnosti přijatých opatření. NSS uvedl, že pokud je narušení neutrality daně důsledkem podvodu na DPH, ani pozdější dobrovolná úhrada daně na výstupu nemůže vést k zániku podvodu. NSS v této souvislosti vyslovil, že za narušení daňové neutrality lze považovat i situaci, kdy je sice daň do veřejných rozpočtů odvedena, avšak stane se tak nedobrovolně, např. daňovou exekucí, a to právě s ohledem na účel odpírání nároku na odpočet DPH v případě daňových podvodů, jímž je ochrana systému DPH.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně, neboť neshledal odlišnosti v jednotlivých řízeních za jiná zdaňovací období. NSS tedy opětovně potvrdil své závěry ohledně uplatnění DPH v případě marketingových služeb, které posoudil jako samostatné plnění a nikoliv součást plnění v podobě distribuce (prodeje) léčiv, neboť bylo poskytované různým subjektům, přičemž optikou průměrného zákazníka nejde o jedno nedělitelné plnění.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost. NSS vyšel ze svého rozsudku sp. zn. 1 Afs 198/2022 ze dne 2.8.2023 a konstatoval, že městský soud nevypořádal žalobní námitku daňového subjektu o neprokázání důvodných pochybností správce daně, proto bylo předčasné zabývat se ostatními kasačními námitkami, zejm. námitkou, zda daňový subjekt unesl své důkazní břemeno o přijetí zpochybněných zdanitelných plnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání faktického pořízení vozidla tovární značky Bentley. NSS shledal závěry správce daně plynoucí z dokazování za správné a mající oporu ve spise. NSS nepřisvědčil ani procesním námitkám daňového subjektu týkajícím se ukončení daňové kontroly a účelovosti takového postupu z důvodu obavy o uplynutí lhůty pro stanovení daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu neunesení důkazního břemene daňovým subjektem. NSS shrnul, že krajský soud nepochybil, pokud shledal v posuzovaném případě, že daňový subjekt neprokázal faktické přijetí deklarovaných zdanitelných plnění v podobě pronájmu 6 luxusních automobilů, ani jejich užití k ekonomické činnosti.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z řetězových dodávek pohonných hmot. Sporným bylo místo plnění dodávek, kdy NSS aproboval posouzení správce daně, že místo plnění bylo v jiném členském státě. NSS uvedl, že správce daně ve výzvě k prokázání skutečností dostatečně vyjádřil racionální důvody, z nichž plynuly pochybnosti o místě plnění v tuzemsku, kdy tyto pochybnosti byly opřeny jak o skutečnosti stran faktického nakládání se zbožím, tak o smluvní ujednání. Daňový subjekt si pohonné hmoty vědomě vybral v jiném členském státě, zboží poté sám vyzvedl a vlastními dopravními prostředky přepravil, když od počátku pohonné hmoty vezl pro vlastní potřebu. Soud potvrdil na základě zjištěných skutkových okolností přechod práva nakládat se zbožím jako vlastník v jiném členském státě (JČS) a spolu s organizací přepravy byly naplněny podmínky místa plnění v JČS. Daňový subjekt tedy nemohl oprávněně uplatnit nárok na odpočet daně z tuzemského plnění.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i rozhodnutí odvolacího orgánu týkající se oprávněnosti odpočtu DPH z reklamy na motokrosových závodech. NSS shledal nesprávným závěr, že propagace neproběhla v rozsahu sjednaném ve smlouvě  z důvodu zranění jezdce a daňový subjekt tedy neprokázal rozsah plnění. Rozsah plnění byl ve smlouvě vymezen obecně a k takto sjednaným způsobům propagace dle NSS jednoznačně došlo. Zranění jezdce tak nevedlo k nemožnosti plnění, nýbrž pouze k využití jiných forem propagace nevymykajících se ze smluv.

"NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH, neboť obchodování daňového subjektu (nákup a prodej hřebíků) bylo zatíženo podvodem na DPH. NSS ve shodě s krajským soudem a správcem daně konstatoval, že v daném případě existovaly takové nestandardnosti a indicie, které ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, z nichž lze vyvodit závěr, že daňový subjekt přinejmenším vědět mohl a měl, že se účastní daňového podvodu. V rámci provedeného dokazování daňový subjekt napadal pouze jednotlivé indicie, z nichž v souhrnu správce daně dovozoval jeho vědomost o účasti na daňovém podvodu. Daňový subjekt nepředložil ucelenou argumentaci o své verzi obchodování, která by byla schopna vyvrátit závěry správce daně."

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z nákupu zboží od deklarovaného dodavatele a neuznání osvobození při dodání tohoto zboží do jiného členského státu. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno stran prokázání nároku na odpočet i splnění podmínek osvobození.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH v rámci řetězových dodávek pohonných hmot, kdy krajský soud konstatoval, že správce daně založil posouzení místa plnění pouze na kritériu organizace přepravy, s čímž se NSS neztotožnil. NSS tedy uložil krajskému soudu, aby se zabýval otázkou, zda daňový subjekt unesl důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnostem, které podmiňují určení místa plnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci doměření DPH podle pomůcek. NSS konstatoval, že daňový subjekt při daňové kontrole nedoložil přijatá plnění, která mu musela z podstaty věci vzniknout v souvislosti s jeho podnikáním v silniční nákladní dopravě, zejména nebyl s to předložit účetní dokumentaci vztahující k přijetí plnění ve formě pohonných hmot. Vzhledem k této skutečnosti správce daně správně přistoupil k náhradnímu způsobu stanovení daně, a to za použití pomůcek.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu jeho účasti na podvodu. NSS konstatoval, že sada objektivních skutečností, které popsal ve svém rozhodnutí správce daně, jednoznačně ukazuje na to, že daňový subjekt o svém zapojení do podvodu na DPH mohl a měl vědět. Rovněž dle NSS správce daně dostatečně idenfitikoval narušení neutrality DPH v řetězci transakci stižených podvodem. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o odepření nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání skutečného dodavatele. Daňový subjekt dostatečně neprokázal dodání předmětných zdanitelných plnění od jeho dodavatelů, jak bylo tvrzeno na daňových dokladech a současně nevyplynuly žádné indicie, které by ukazovaly na existenci jiného (skutečného) dodavatele jako plátce DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl neuznaný nárok na odpočet DPH z reklamních plnění a pronájmu kopírovacích strojů, tímto se však NSS vůbec nezabýval, neboť konstatoval, že Městský soud v Praze nevypořádal žalobní námitku daňového subjektu o neprokázání důvodných pochybností správce daně. Z toho důvodu by bylo dle NSS předčasné zabývat se námitkami, zda daňový subjekt unesl své důkazní břemeno o přijetí zpochybněných zdanitelných plnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do řetězových transakcí, které jsou stiženy podvodem. NSS uvedl, že subjekty zapojené v řetězci neodvedly daň a zároveň neoprávněně nárokovaly odpočet DPH z fiktivních plnění, přičemž byla v obchodním řetězci současně zjištěna celá řada nestandardních okolností. Správce daně unesl své důkazní břemeno a dostatečně prokázal, že se daňový subjekt účastnil obchodních transakcí stižených podvodem na DPH, o kterém věděl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci doměření DPH podle pomůcek. NSS uzavřel, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že daňový subjekt nezahrnul do evidence pro účely DPH veškerá přijatá zdanitelná plnění na nákup tabákových výrobků od dodavatele, a to v částce několika desítek miliónů korun, a proto nebylo možné ověřit přesnou výši uskutečněných zdanitelných plnění. V takovém případě bylo doměření daně za použití pomůcek zcela na místě.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nakoupených IT služeb, neboť daňový subjekt neprokázal jejich poskytnutí v deklarovaném rozsahu. NSS konstatoval, že pro uznání nároku na odpočet daně nepostačuje pouze to, že se zdanitelné plnění určitým způsobem uskutečnilo, nýbrž je třeba prokázat také jeho provedení v deklarovaném rozsahu a předmětu odpovídajícím vymezení dle daňových dokladů. Pochybnosti o rozsahu plnění dle NSS prohlubovalo i samotné fungování obchodního modelu, kde daňový subjekt figuroval jen jako uměle vytvořené fakturační místo, na vlastní realizaci IT služeb se nijak nepodílel, přestože jejich poskytnutí následně fakturoval. Rovněž sloužil jako platební místo, neboť dodavatel měl bankovní účet zablokován správcem daně.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH při obchodování s pohonnými hmotami pořizovanými z Rakouska do ČR v rámci řetězce zatíženého podvodem na DPH. V rámci doplnění řízení byl spis doplněn o materiály z trestního spisu. NSS shrnul, že správce daně i městský soud se zevrubně zabývali okolnostmi obchodování daňového subjektu a nepochybili, pokud shledali, že v posuzovaném případě existovaly takové nestandardnosti a indicie, které ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, z nichž lze vyvodit vědomost daňového subjektu o účasti na daňového podvodu. Oporu ve spisu má i správní úvaha správce daně, že daňový subjekt nepřijal opatření k případnému vyhnutí se účasti na transakcích zasažených podvodem.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně stran neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění (antiradar, GPS kniha jízd, nákup materiálu, opravy strojů, úklidové práce), neboť daňový subjekt neprokázal jejich použití pro ekonomickou činnost. NSS konstatoval, že kasační námitky jsou velice obecné a pouze opakují již uplatněné odvolací a žalobní námitky, aniž by nějak reagovaly na závěry soudu. NSS je tedy posoudil jako nedůvodné.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Předmětem sporu byla účelnost žádosti správce daně o mezinárodní spolupráci v oblasti DPH, resp. její vliv na prekluzívní lhůtu. Správce daně sám městskému soudu sdělil, že přepočítal lhůty pro stanovení daně za zdaňovací období srpen až prosinec 2014, kdy uznaly, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci po uplynutí lhůty pro stanovení daně. Jiná situace však nastala ve zdaňovacím období červenec 2014, kde prekluzívní lhůta marně neuplynula. NSS na základě posouzeného mezinárodního dožádání konstatoval, že ve vztahu ke zdaňovacímu období červenec 2014 posoudil městský soud účelnost mezinárodního dožádání příliš restriktivně, neboť toto dožádání bylo ve vztahu ke zdaňovacímu období červenec 2014 účelné.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně  neprokázání splnění podmínek pro použití zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím ve smyslu § 90 zákona o DPH. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno u splnění podmínek zvláštního režimu pro použité zboží a nevyvrátil pochybnosti správce daně ohledně nákupu automobilů od deklarovaného dodavatele v jiném členském státě.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z důvodu obchodování se zinkem v řetězci zatíženém podvodem. NSS konstatoval, že stěžejní argument vedoucí k závěru o existenci podvodu na DPH spočívající ve snižovaní cen v řetězci učiněný správcem daně byl nedostatečně odůvodněn. NSS toto pak označil za klíčovou objektivní okolnost, bez které nelze považovat ostatní definované objektivní okolnosti za dostatečné pro prokázání vědomosti daňového subjektu o podvodu. NSS dospěl k názoru, že správcem daně předestřené objektivní okolnosti ani ve svém souhrnu nebyly dostatečné pro závěr o vědomosti daňového subjektu o řetězcích zasažených podvodem na DPH. Dle NSS byla za klíčovou objektivní okolnost považována nízká cena zboží v rámci řetězců. Pokud by byla prokázána nízká cena, pak by ve spojení s dalšími předestřenými okolnostmi přesvědčivě tyto okolnosti dokládaly, že si daňový subjekt měl být vědom svého zapojení do podvodných řetězců.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH v případě přijatých úklidových prací, převozu finanční hotovosti a zajištění bezpečnosti, z důvodu, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno stran faktického poskytnutí služeb deklarovaným dodavatelem. NSS konstatoval, že rozhodnutí Finanční správy je srozumitelně a přesvědčivě odůvodněno. Daňový subjekt nepředložil důkazy, které by obsahovaly podrobnosti o přijatých službách na úklidové a bezpečnostní práce.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně. Předmětem sporu byla povinnost odvést DPH v okamžiku přijetí platby před uskutečněním zdanitelného plnění (pronájem reklamního prostoru a zprostředkování a propagace). NSS konstatoval, že žalobní i kasační námitky daňového subjektu, kdy pouze opakoval svoji odvolací argumentaci, byly na hranici přezkoumatelnosti, velmi obecné a nedůvodné.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. Předmětem sporu byl odpočet DPH u řetězových dodávek PHM, jejichž přeprava začala v jiném členském státě EU a byla ukončena v tuzemsku. NSS v dané věci konstatoval, že závěry správce daně ohledně určení přechodu práva nakládat se zbožím jako vlastník byly správné a podložené zjištěnými skutečnostmi. K neprovedeným svědeckým výpovědím pak NSS uvedl, že žalobní námitka v této věci byla opožděná, tudíž se jí neměl krajský soud zabývat.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu obchodování se stříbrným granulátem a platinovými cihlami v řetězci společností zatíženém podvodem na DPH. NSS uzavřel, že v řízení byla prokázána existence podvodu na DPH s tím, že daňový subjekt mohl a měl vědět, že se podvodného řetězce účastní a nepostupoval dostatečně obezřetně a nepřijal opatření, která po něm bylo možno rozumně požadovat, aby svojí účasti na podvodném řetězci zabránil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci rozhodnutí o nespolehlivém plátci. NSS uvedl, že v posuzované věci daňový subjekt nezpochybnil, že jednání, jenž mu bylo vytýkáno (kumulativní nedoplatek na DPH převyšující částku 500 tis. Kč po dobu více jak šesti po sobě jdoucích kalendářních měsíců) lze považovat za porušení povinnosti vztahující se ke správě daně závažným způsobem. Toliko obecně namítal, že důvody, pro které zákonné povinnosti neplnil, jsou hodné zvláštního zřetele – tyto důvody však správci daně nijak neozřejmil ani neprokázal.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění zatížených podvodem. NSS konstatoval, že napadený rozsudek i rozhodnutí o odvolání neobsahuje dostatečně kvalifikované posouzení cenové situace v segmentu trhu s reklamou, a proto nebyla určena dostatečně přesvědčivě „referenční cena“, s níž by měla být porovnána cena, za kterou nakoupil reklamu daňový subjekt (bylo zjištěno, že cena v řetězci byla navýšena 30x oproti cenám, které poskytoval přímo fotbalový klub). Jako další pochybení NSS shledal, že nebyl řádně vyslechnut svědek, jehož výpověď by mohla přispět k objasnění vztahů mezi dodavatelem a daňovým subjektem.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání přechodu práva nakládat se zbožím jako vlastník. NSS uvedl, s odkazem na svou předchozí judikaturu ve věci daňového subjektu, že daňový subjekt neměl žádnou možnost ovlivnit právní osud zboží, o jehož nakoupení byl dodavatelem informován až zpětně, kdy již bylo zboží prodáno odběratelům. Právo nakládat se zbožím jako vlastník tak po celou dobu náleželo dodavateli, který toto právo nepozbyl, dokud zboží neprodal odběratelům (formálně jménem daňového subjektu).
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy při vydání rozhodnutí, kterými byly zamítnuty žádosti dlužníka o vrácení přeplatku na DPH (vrácení úroků z nadměrného odpočtu a o vrácení nadměrných odpočtů). Důvodem pro zamítnutí požadavků na vrácení přeplatků bylo usnesení o zajištění podle § 79a trestního řádu. NSS k tomu uvedl, že použití zajišťovacích prostředků v trestním řízení je primárně úkolem orgánů činných v trestním řízení. Proti zajištění finančních prostředků měl tedy daňový subjekt brojit v rámci trestního řízení. Finanční správa byla vázána usnesením o zajištění a  nemohla tedy žádostem vyhovět.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet  DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do obchodování v řetězci zatíženém podvodem. NSS rozhodoval v tomto řízení již podruhé, když v prvním kole vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a ztotožnil se s prokázáním existence chybějící daně. V tomto kole pak NSS uvedl, že správce daně unesl důkazní břemeno a dostatečně spolehlivě prokázal, že se daňový subjekt účastnil obchodních transakcí stižených podvodem na DPH, o kterém věděl, resp. minimálně vědět měl a mohl. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z reklamních a propagačních služeb  z důvodu zapojení do daňového podvodu. Chování všech zapojených subjektů i jejich obchodní transakce vyhodnotil správce daně jako vysoce nestandardní. NSS konstatoval, že nemá pochyb o chybějící dani, ani o dalších skutečnostech vedoucích k závěru o existenci podvodu na DPH, neboť správce daně popsal řadu objektivních okolností, které samy o sobě sice nejsou nezákonné, ale ve svém souhrnu vytvářejí logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci  odepření nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (montáž a kompletace skladovacích věží) z důvodu neunesení důkazního břemene. K uvedeným kasačním námitkám NSS uvedl, že argumentace daňového subjektu nesměřuje proti závěrům krajského soudu, ale pouze bez dalšího opakuje (parafrázuje) žalobní argumentaci nebo předkládá zcela obecné výhrady k postupu orgánů daňové správy. NSS tedy shledal kasační stížnost jako nedůvodnou.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odmítnutí nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání poskytnutí prací na skládce odpadu v deklarovaném rozsahu a deklarovaným dodavatelem. NSS uvedl, že v posuzované věci není doměření DPH založeno toliko na tom, že daňový subjekt neprokázal přijetí plnění od deklarovaného dodavatele,  ale také na tom, že neprokázal, že dotčené práce byly provedeny v deklarovaném rozsahu, ceně a čase. V takovém případě není na místě aplikovat judikaturu ve věci Kemwater. Z provedeného řízení je zřejmé, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že skutková zjištění vedla správně správce daně i krajský soud k závěru, že daňový subjekt neprokázal nabytí předmětných strojařských výrobků prostřednictvím deklarovaného dodavatele. V řízení pak byla důvodně zpochybněna nejen osoba dodavatele, ale i uskutečnění plnění jako takové.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o účasti daňového subjektu na obchodování se stříbrným granulátem v řetězci zatíženém podvodem na DPH. V rámci kasačních námitek řešil NSS také, zda byla lhůta ke stanovení daně stavěna v důsledku mezinárodního dožádání a dospěl k závěru,  že lhůta stavěna byla, neboť žádost o mezinárodní spolupráci byla podána správně (požadované informace souvisely s řízením a český správce daně je nemohl získat sám) a správce daně nevydal zprávu o daňové kontrole dříve, než dostal od dožádaného orgánu odpověď.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu. NSS  se neztotožnil s posouzením krajského soudu ohledně chybějící daně a konstatoval, že z nové judikatury SDEU i NSS jednoznačně vyplývá, že dodatečné uhrazení daňového dluhu nezpůsobuje „zahlazení“ znaku chybějící daně jako nutné okolnosti daňového podvodu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran tvrzení o uskutečnění zdanitelného plnění. K prokázání svého tvrzení navrhl daňový subjekt provést výslech svědka, k čemuž správce daně podnikl veškeré kroky  - svědka opakovaně předvolával a pokusil se i o předvedení, přesto se výslech zajistit nepodařilo, což jde k tíži daňového subjektu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno. Námitky daňového subjektu, které se vztahovaly k zajišťovacímu příkazů označil NSS jako nerelevantní pro danou věc (o zajišťovacím příkazu NSS rozhodoval v jiném řízení, kdy závěry Finanční správy taktéž potvrdil).

NSS na základě kasační stížnosti daňového subjektu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH u dodávek plynu, resp. zda dodavatelem plynu byla česká nebo britská firma. NSS se meritem věci vůbec nezabýval, důvodem zrušení rozsudku městského soudu bylo procesní pochybení, kdy městský soud nezaslal žalovanému (OFŘ)  na vědomí doplnění žaloby o trestní rozsudek  a neumožnil mu tak se s daným seznámit a reagovat. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové týkající se oprávněnosti odpočtu DPH z reklamy na motokrosových závodech. NSS shledal nesprávným závěr krajského soudu, že propagace neproběhla v rozsahu sjednaném ve smlouvě z důvodu zranění jezdce. Rozsah plnění byl ve smlouvě vymezen obecně a k takto sjednaným způsobům propagace dle NSS došlo a nejasnosti ohledně zranění jezdce byly daňovým subjektem vysvětleny, zranění jezdce tak nevedlo k nemožnosti plnění, nýbrž pouze k využití jiných forem propagace.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí správce daně ve věci odepření nároku na odpočet daně ze stavebního materiálu z důvodu neprokázání jeho použití pro uskutečňování ekonomické činnosti. NSS dospěl k závěru, že daňové orgány se v řízení řádně nevypořádaly se všemi důkazy (zejména ve vztahu ke dvěma zakázkám) a nehodnotily důkazy ve vzájemných souvislostech. Nepořádek ve skladové dokumentaci a další účetní evidenci ve spojení s dalšími provedenými důkazy dle NSS nebránil tomu, aby daňový subjekt, který je malou stavební firmou, ve svém nároku alespoň zčásti uspěl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet daně z pořízení osobního automobilu, mobilního telefonu aj. plnění. NSS se ztotožnil se závěrem správce daně, že daňový subjekt neprokázal, že předmětná plnění použil v rámci své ekonomické činnosti, neboť z podaných daňových přiznání nevyplývalo, že subjekt ekonomickou činnost uskutečňuje a v průběhu daňového ani soudního řízení daňový subjekt k souvislosti přijatých plnění s jeho ekonomickou činností neuvedl nic nad rámce obecných tvrzení.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni týkající se zpětné registrace daňového subjektu jako plátce DPH z titulu účasti na společnosti (sdružení). NSS shledal rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným pro nevypořádání tří okruhů žalobních námitek. Krajský soud bude v dalším řízení povinen vypořádat námitku daňového subjektu, že neprovozoval ekonomickou činnost v rámci sdružení, náležitě zdůvodnit, zda v daném případě nedošlo k prekluzi práva daňový subjekt k DPH registrovat a posoudit správnost data registrace k DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z důvodu neprokázání faktického přijetí plnění dle daňových dokladů a použití těchto plnění pro uskutečňování ekonomické činnosti daňového subjektu. NSS posoudil kasační námitky týkající se důkazního břemene za nedůvodné a ztotožnil se se závěry uvedenými v rozhodnutí správce daně. NSS uvedl, že daňový subjekt nenamítal žádné konkrétní skutečnosti, které by vedly k pochybnostem o postupu správce daně v průběhu dokazování.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu počítačového vybavení a souvisejících provozních nákladů. NSS konstatoval, že sice existence počítačových strojů byla prokázána, ale důkazní břemeno stran jejich použití pro ekonomickou činnost daňový subjekt neunesl. Zjištěné skutečnosti naopak svědčily o tom, že daňový subjekt neposkytoval službu dodání výpočetního výkonu třetí osobě, ale používal uvedená zařízení  k těžbě kryptoměny.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu. Předmětem sporu bylo unesení důkazního břemene v řízení před správcem daně, kdy bylo zastaveno odvolací řízení z důvodu, že dodatečné platební výměry nabyly právní moci vzhledem k ukončení přezkumného jednání. NSS neshledal, že by v řízení došlo k prokázání tvrzených skutečností, jakož ani neshledal žádnou z namítaných procesních vad řízení (upření procesních práv, porušení zásady sebeobviňování, zavádějící hodnocení důkazních prostředků). NSS dále potvrdil, že v řízení byla napadeným správním aktem rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Odvolací finanční ředitelství nemělo postavení žalovaného správního orgánu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Předmětem sporu byl podvod na DPH při poskytování reklamních spotů na ČT1. Důvodem pro zrušení rozsudku krajského soudu byla skutečnost, že v rámci ústního jednání u soudu daňový subjekt navrhl prokázání svých tvrzení provedením listinných důkazů, což krajský soud odmítl a s těmito důkazními návrhy se v odůvodnění rozsudku vůbec nevypořádal, ani neuvedl proč nepřistoupil k jejich provedení a proč podle jeho názoru neměly relevantní souvislost s předmětem řízení či nebyly způsobilé ovlivnit skutkový stav.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH na výstupu. V daném případě byl daňový subjekt registrován jako plátce DPH na základě právní skutečnosti, jíž bylo překročení stanoveného obratu. NSS k tomu uvádí, že daňový subjekt sám podal přihlášku k registraci a musel si tedy být vědom toho, že má být plátcem DPH. Navíc důkazní prostředky, které daňový subjekt doložil,  neodpovídají tomu, že by uvedená plnění na výstupu byla uskutečněna před tím, než došlo k registraci k DPH.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci podvodu na DPH. Předmětem sporu bylo obchodování s SSD disky v řetězci za navýšenou cenu, kdy daňový subjekt nakoupil toto zboží od firmy ELKO. NSS uvedl, že správce daně neunesl důkazní břemeno stran prokázání vědomosti daňového subjektu o jeho zapojení do podvodu na DPH. Správce daně uvedl jako objektivní okolnost, že daňový subjekt vložil ve společnost ELKO velkou důvěru, pokud s ní obchodoval pouze na „dobré slovo“, tato skutečnost však nemá relevanci k  prokázání vědomosti o účasti na podvodu, neboť porušení neutrality nebylo u společnosti ELKO, ale na začátku obchodního řetězce. V dalším řízení tedy NSS zavázal správce daně, aby zjistil, zda o podvodu věděla nebo měla vědět společnost ELKO, což může teprve svědčit i o vědomosti daňového subjektu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy. V daném případě daňový subjekt podal na výzvu správce daně dodatečná daňová přiznání na DPH, která správce daně konkludentně vyměřil, tudíž nemusel daňovému subjektu podle § 144 daňového řádu sdělovat výsledek řízení a daňový subjekt  neměl právo se proti takovému rozhodnutí odvolat. Přesto daňový subjekt odvolání podal a správce daně zastavil řízení pro nepřípustnost. NSS k tomu uvedl, že jelikož neměl správce daně o údajích uvedených daňovým subjektem v dodatečných daňových přiznáních žádné pochybnosti, které by jej vedly k postupu k odstranění pochybností, popř. k zahájení daňové kontroly, byl správný postup správce daně nedoručovat dodatečný platební výměr daňovému subjektu a odvolání bylo nepřípustné.

NSS  zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH podle pomůcek. NSS konstatoval, že prvostupňový správce daně sice pochybil, pokud přímo ve výroku rozhodnutí neuvedl, že daň byla stanovena podle pomůcek. Toto pochybení však nijak nezasáhlo do práv daňového subjektu a bylo odstraněno v odvolacím řízení. Práva daňového subjektu také nebyla nijak omezena tím, že daňovou kontrolu prováděl Finančním úřad pro Pardubický kraj  a dodatečný platební výměr vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z poradenských služeb. NSS k tomu uvedl, že  daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání deklarovaného rozsahu poskytnutých služeb ani jejich poskytnutí  deklarovanými dodavateli. Výslechy statutárních zástupců dodavatelů pochybnosti o rozsahu plnění neodstranily, ale naopak je ještě více prohloubily. Za takové situace nebyl ani důvod zabývat se otázkou pochybností stran deklarovaných dodavatelů sporných plnění v kontextu judikatury Kemwater ProChemie.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, kterým městský soud zrušil rozhodnutí o zamítnutí dobrovolné registrace plátce DPH, a to jak rozhodnutí odvolacího orgánu, tak rozhodnutí prvostupňového správce daně z důvodu nedostatečně definovaných pochybností ve výzvě dle § 128 daňového řádu. NSS konstatoval, že z reakce daňového subjektu na výzvu je zřejmé, že porozuměl pochybnostem správce daně, tudíž nelze  souhlasit s městským soudem, že řízení bylo zatíženo podstatnou vadou. Městský soud tedy nesprávně  zrušil nejen napadené rozhodnutí o odvolání, ale i rozhodnutí prvostupňového správce daně, a proto mu NSS uložil se v dalším řízení zabývat důvody odmítnutí registrace meritorně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z pořízení osobního automobilu z důvodu účasti na podvodu. NSS v dané věci rozhodoval již podruhé, kdy v prvním kole na základě kasační stížnosti Finanční správy zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. V nynějším řízení NSS konstatoval, že  správními orgány správně  identifikovaly objektivní okolnosti, které ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, které prokazují, že daňový subjekt měl a mohl vědět o tom, že daná obchodní transakce je zatížena podvodným jednáním, a proto bylo namístě nárokovaný odpočet daně nepřiznat.

NSS zamítl kasační stížnosti daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty z důvodu vědomé účasti na podvodu při obchodování s tonery. NSS nejprve posuzoval, zda byl dostatečně zjištěn správcem daně skutkový stav, když tento neprovedl daňovým subjektem navržené svědky, přičemž pochybení neshledal. Stran podvodu NSS potvrdil, že správce daně identifikoval a popsal, u kterého článku řetězce došlo k narušení neutrality a v čem spočívalo, zároveň vysvětlil, v čem tkvěla podstata daňového podvodu a jak přeprodej zboží v řetězci probíhal. Správce daně podrobně popsal nestandardní okolnosti, které prodej zboží provázely a které představují dostatečný podklad pro domněnku, že chybějící daň byla následkem cílené snahy získat neoprávněné daňové zvýhodnění. Správce daně současně ozřejmil, jako roli v řetězcích hrála stěžovatelka. K vědomosti o podvodu NSS potvrdil, že správcem daně shromážděné nestandardnosti vylučují, že by spolupráce společností v řetězci za účasti daňového subjektu představovala běžnou obchodní činnost, čehož si daňový subjekt musel být vědom, proto si musel být vědom toho, že se účastnil podvodu na DPH a nemohl být proto v dobré víře. Z tohoto důvodu bylo nadbytečné se zabývat tím, zda daňový subjekt přijal dostatečná preventivní opatření k zamezení účasti na podvodu.

NSS zamítl kasační stížnosti daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty z důvodu neprokázání dodání zboží deklarovanými dodavateli. NSS posuzoval, zda je nutno rozhodnutí správce daně vydané před rozsudkem SDEU ve věci Kemwater zrušit a vrátit věc do řízení, aby správce daně mohl prověřit a daňový subjekt prokázat, že měl skutečný dodavatel postavení plátce daně. NSS nejprve potvrdil, že judikatura Kemwater nepředstavuje paušální poukaz na zrušení rozhodnutí správce daně a následně uzavřel, že provedené dokazování vyloučilo, že by faktickými dodavateli zboží byly společnosti deklarované na dokladech, přičemž daňový subjekt neuvedl ani v náznaku žádnou indicii o tom, že by jiný faktický dodavatel zboží byl v postavení plátce DPH, přestože k tomu měl dostatečný prostor v řízení před krajským soudem. Takové indicie přitom nevyplynuly ani z obsahu správního spisu.

NSS zamítl kasační stížnosti Finanční správy a potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem sporu byl rozsah zmocnění v plné moci, kterou byl zmocněnec daňového subjektu zmocněn k zastupování ve věci platebních výměrů a s tím související otázka, zda správce daně měl vyzvat daňový subjekt k úpravě plné moci. NSS dospěl k závěru, že správce daně měl, s ohledem na obsah plné moci, nabýt pochybnost, k jaké fázi daňového řízení se plná moc váže, když tato byla předložena až zhruba 10 měsíců po vydání platebních výměrů v době, kdy u daňového subjektu probíhalo doměřovací řízení. Proto měl správce daně daňový subjekt ještě před doručováním dodatečných platebních výměrů vyzvat k úpravě plné moci, poučit jej o vadě a současně o tom vyrozumět zmocněnce, což neučinil. NSS dále označil výzvu k úpravě plné moci, kterou správce daně vydal až po doručení dodatečných platebních výměrů za nesrozumitelnou a shledal pochybení v tom, že tato výzva nebyla doručena také zmocněnci daňového subjektu.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci neuznání odpočtu daně z reklamních plnění stižených podvodem na DPH. Předmětem sporu byla skutečnost, zda bylo správcem daně prokázáno, že daňový subjekt o svém zapojení do podvodu věděl nebo vědět měl a mohl. NSS uvedl, že se správce daně otázkou vědomosti daňového subjektu o podvodu obsáhle zabýval a v této souvislosti považoval za klíčové tyto okolnosti: výběr dodavatelů, průběh obchodních transakcí, smlouvy o reklamě, nepřiměřeně vysokou cenu reklamy a přínos reklamy. NSS zdůraznil, že jednotlivé skutkové okolnosti nelze vytrhávat z kontextu a hodnotit je izolovaně, což platí také pro soudy a následně dospěl k závěru, že správce daně provedl komplexní hodnocení celkového přístupu daňového subjektu a správně zhodnotil nadhodnocenou cenu za plnění jako objektivní okolnost svědčící v kontextu s dalšími okolnostmi o zapojení daňového subjektu do daňového podvodu. Naopak to byl krajský soud, který posuzoval jednotlivé okolnosti izolovaně.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem doměření daně byl neuznaný nárok na odpočet DPH, městský soud se však při svém rozhodování zaměřil toliko na otázku, že správce daně překročil limity postupu k odstranění pochybností, a to jak z hlediska časového, tak i z hlediska věcného. NSS k tomu uvedl, že otázku nepřiměřenosti použitého kontrolního postupu připustil při svém rozhodování i správce daně, tato vada však byla odstraněna v rámci odvolacího řízení, kdy bylo daňovému subjektu umožněno dále prokazovat a s výsledky dokazování byl řádně seznámen. NSS tedy označil přístup městského soudu k posouzení věci, který se zaměřil na nesprávnost zvoleného kontrolního postupu bez posouzení dalších souvislostí, za zjednodušený,  a uložil mu se v dalším řízení zabývat posouzením vznesených věcných žalobních námitek.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění na opravu výrobní linky instantních nudlí a polévek. NSS rozhodoval v této věci již podruhé, kdy v prvním kole zrušil zrušující rozsudek Krajského soudu v Ostravě  a zavázal jej posoudit žalobní námitky v celém rozsahu. V tomto kole pak NSS uvedl, že z obsahu správního spisu vyplývá, že daňový subjekt neprokázal samotné uskutečnění deklarovaného plnění, a proto zavázal krajský soud, aby v dalším řízení znovu přezkoumal úvahy správce daně, a to komplexně, nikoliv izolovaně, jak činil doposud. Formální prokázání plnění předložením daňových dokladů není dostatečné pro prokázání jeho faktického uskutečnění.

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci úroku z prodlení. NSS se neztotožnil s argumentací daňového subjektu, že zásada zákazu dvojího trestání vylučuje současné uložení penále a úroku z prodlení. NSS dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro uplatnění dané zásady, jelikož úrok z prodlení nemá povahu trestní sankce a navíc v případě penále a úroku z prodlení není dána ani totožnost skutku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu luxusních automobilů od deklarovaného dodavatele a současně neuznal ani nárok na osvobození při dodání vozidla Porsche Cayenne do jiného členského státu. Ke kasačním námitkám daňového subjektu NSS uvedl, že většinou vůbec nereagují na závěry vyslovené krajským soudem nebo s nimi polemizují v tak obecné rovině, že nelze tato tvrzení považovat za projednatelnou kasační námitku. NSS se ale zabýval uplatněnou námitkou prekluze, kdy shledal, že správce daně nepochybil a rozhodnutí vydal před uplynutím lhůty pro stanovení daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH při obchodování s  kuřecím masem z důvodu účasti na podvodu. NSS  uvedl, že finanční orgány zjistily dostatečné množství objektivních okolností, které ve svém souhrnu svědčí minimálně o tom, že daňový subjekt měl vědět o svém zapojení do daňového podvodu (obchody v řádech milionů s novou společností bez historie a absence jakéhokoliv prověření).  Skutečnost, že daňový subjekt nepřijal žádná relevantní opatření, kterými by svého dodavatele prověřil nebo prověřil původ zboží, svědčí o jeho neobezřetnosti a popírají dobrou víru.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byl odvod DPH z dodání zboží v rámci projektu „Ovoce do škol“, kdy krajský soud rozhodoval o této věci již podruhé. V prvním kole krajský soud zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu  s odůvodněním, že daňový subjekt poskytuje zboží v rámci své ekonomické činnosti, kde úplatou je dotace poskytovaná Státním zemědělským a intervenčním fondem. Odvolací orgán tedy rozhodl v intencích tohoto rozsudku a doměřil daňovému subjektu DPH na výstupu ze základu daně, jímž byla právě poskytnutá dotace (úplata). Krajský soud ale zrušil jeho rozhodnutí podruhé. NSS však přisvědčil Finanční správě a konstatoval, že postup při doměření DPH byl správný, v souladu se zákonem,  a respektoval závazný právní názor krajského soudu vyslovený v prvním rozsudku.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí o odvolání ve věci neuznaného odpočtu DPH z nákupu vína. NSS sice přisvědčil správci daně ve věci důvodných pochybností o pořízení zboží i jeho přepravě, kterými správce daně přenesl důkazní břemeno stran prokázání nároku na odpočet na daňový subjekt, konstatoval ale, že povinností správce daně bylo dbát na to,  aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji, v čemž nebyl vázán jen návrhy daňového subjektu. Dle názoru NSS tak byl správce daně povinen provést výslech svědka – účetního, který měl dle výpovědi jednatele daňového subjektu většinu obchodních transakcí zařizovat, byť daňový subjekt tento výslech výslovně nenavrhl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z provedené rekonstrukce nemovitosti a nákupu koně. NSS souladně se správcem daně konstatoval, že daňový subjekt neprokázal využití předmětných přijatých zdanitelných plnění pro svoji ekonomickou činnost.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH. Spornou otázkou byla prekluze stanovení daně, kdy NSS konstatoval, že správce daně postupoval při doměření daně v souladu se zákonem, neboť daňový subjekt sám několik týdnů před koncem lhůty pro stanovení daně podal dodatečné daňové přiznání, čímž se lhůta prodloužila o 1 rok a následně zahájenou daňovou kontrolou začala tříletá prekluzívní lhůta běžet znova.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci registrace k dani z přidané hodnoty a doměření daně z příjmů právnických osob daňovému subjektu, který svou spolkovou činností zakrýval výkon komerční činnosti v podobě poskytování internetového připojení svým členům a členské příspěvky byly ve skutečnosti platbami za poskytované služby internetového připojení. NSS konstatoval, že ačkoliv daňový subjekt vykonával po faktické stránce tutéž činnost jako komerční provozovatelé internetového připojení, bylo jeho daňové zatížení znatelně nižší, neboť až do zásahu finančních orgánů nebyl plátcem daně z přidané hodnoty a členské příspěvky, byť se materiálně jednalo o platby za internetové připojení, nepodléhaly dani z příjmů. Postup daňového subjektu nebylo možno považovat za daňovou optimalizaci, neboť šel proti smyslu právní úpravy a zároveň neodůvodněně zvýhodňoval daňový subjekt oproti komerčním poskytovatelům internetového připojení.  Z pohledu DPPO tak tyto platby (členské příspěvky) nejsou od daně osvobozeny dle § 19 odst. 1 ZDP, ale jednalo se o příjmy dle § 18 odst. 1 ZDP podléhající zdanění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci účasti daňového subjektu na podvodu na DPH při realizaci reklamy v rámci sportovních a společenských akcí souvisejících s motoristickým sportem. V daném případě rozhodoval NSS ve věci již podruhé, kdy předtím  konstatoval, že pochybnosti správce daně o poskytnutí předmětných plnění deklarovaným dodavatelem nejsou dostatečně silné. Na základě tohoto závěru pak správce daně přehodnotil svůj právní názor a po doplnění důkazů v rámci odvolacího řízení po vrácení věci od NSS dospěl k závěru, že daňový subjekt byl účasten transakcí zasažených podvodem na DPH, o čemž vědět měl a mohl. NSS konstatoval, že správce daně řádně doložil skutečnosti, které jsou ve svém souhrnu podkladem pro důvodnou domněnku o existenci daňového podvodu (chybějící daně v řetězci), a zároveň uvedl objektivní nestandardní okolnosti, které ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, které spolehlivě prokazují, že daňový subjekt mohl a měl vědět, že se účastní řetězce zasaženého podvodem na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění, neboť transakce byla zasažena podvodem na DPH, jehož se daňový subjekt vědomě účastnil. NSS konstatoval, že se správce daně podrobně zabýval zjištěním skutkových okolností reklamních plnění poskytnutých v řetězci firem, kdy tato plnění byla postupně přeprodávána  a docházelo k výraznému navýšení ceny. NSS tak konstatoval, že správce daně zjistil řadu nestandardností při obchodování, které svědčily o vědomém zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH, jehož účelem bylo inkasování vratek DPH osobou ovládající tento řetězec.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu. Předmětem sporu byl institut zvláštního způsobu zajištění daně dle § 109a zákona o DPH, který umožňuje potenciálnímu ručiteli se ručitelského závazku zbavit prostřednictvím zvláštního způsobu zajištění daně. Mezi účastníky řízení byl veden spor o to, zda dobrovolně uhrazená částka jako zvláštní zajištění daně může být v určitých případech vrácena také osobě, která tuto platbu zaplatila, tzn. potencionálnímu ručiteli. NSS potvrdil rozhodnutí Finanční správy, že platbu vrátit nelze, ale korigoval učiněné právní závěry v tom směru, že kdyby bylo postaveno najito, že  nebyly-li splněny zákonné podmínky pro aplikaci § 109a zákona o DPH, nemohly by daňové orgány odmítat vrácení platby, která neodpovídá stanovené dani ani uskutečněnému zdanitelnému plnění, a byla tedy provedena bez právního důvodu. 

Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci zajišťovacího příkazu. Nejvyšší správní soud se neztototožnil s krajským soudem, potažmo se žalovaným ohledně otázky současného naplnění obou podmínek pro vydání zajišťovacího příkazu a shledal podmínku spočívající v obavě o dobytnost jako nedostatečnou. Orgánům finační správy tak vytknul nevyváženost posouzení rozhodných skutečností a úvahy o ekonomickém vývoji, když konstatoval, že zjištění orgánů finanční správy nejsou dostatečná pro konstatování intenzivní obavy o dobytnost.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z dodávek mobilních telefonů a webových služeb, neboť daňový subjekt nedoložil, že zboží a služby pochází od deklarovaného dodavatele, resp. plátce DPH. NSS v dané věci rozhodoval již potřetí, kdy v předcházejících řízeních 2x vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a vrátil věc k rozhodnutí zpět Krajskému soudu v Brně. Daňový subjekt namítal, že  již došlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, jelikož krajský soud opětovně zrušil pravomocné napadené rozhodnutí o odvolání a odvolací orgán pak v souladu se zrušujícím rozsudkem krajského soudu vydal v roce 2022 rozhodnutí o odvolání, kterými zrušil i rozhodnutí prvostupňového správce daně. K tomu NSS uvedl, že ex lege došlo k „obživnutí“ napadeného rozhodnutí o odvolání z roku 2017, které bylo vydáno v prekluzivní lhůtě a na které je třeba hledět, jako by existovalo po celou dobu (tímto rozhodnutím bylo odvolání zamítnuto). Současně došlo k naplnění podmínek použití § 124a daňového řádu a nová rozhodnutí o odvolání z roku 2022 se tak stala neúčinnými ke dni právní moci nyní napadeného rozsudku krajského soudu.  K vlivu rozsudku Kemwater na dané řízení NSS uvedl, že v rámci daňového řízení se nevyskytla žádná indicie ukazující na osobu odlišnou od deklarovaného dodavatele, která by mohla fakticky dodat sporné plnění, navíc daňový subjekt měl v rámci soudního řízení dostatek prostoru, aby případného náhradního dodavatele prokázal, což neučinil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že správce daně definoval konkrétní pochybnosti o přijatých plněních a daňový subjekt je nevyvrátil. Současně se také NSS neztotožnil s kasační námitkou, že nastal rozpor při posouzení stejného plnění u daňového subjektu a jeho dodavatele, neboť při daňové kontrole u dodavatele nebyly předloženy žádné důkazní prostředky, proto je nemohl správce daně posuzovat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů Finanční správy ve věci doměřené DPH podle pomůcek. NSS konstatoval, že daňový subjekt neumožnil provedení daňové kontroly a nepředložil účetnictví, proto byl správce daně oprávněn doměřit daň podle pomůcek, které měl k dispozici (účetní závěrku, údaje o pohybech na bankovních účtech nebo údaje z jiných daňových řízení) a nejednalo se o nepřípustné směšování způsobů stanovení daně - kombinace pomůcek a dokazování.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z pořízení hydraulického lisu. NSS konstatoval, že v řízení nebyla zpochybněna toliko osoba dodavatele, ale též uskutečnění plnění jako takového, neboť z provedeného dokazování vyplynula řada rozporů. NSS se tedy ztotožnil se správcem daně, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci podvodu na DPH při obchodování s dobíjecími telefonními kupóny. NSS uvedl, že objem dodaných kuponů na Slovensko, které však byly určeny pouze pro telefonní čísla tuzemských mobilních operátorů, představuje natolik nestandardní okolnost, na základě které se mohl správce daně důvodně domnívat, že jejich dodávky pro všechny slovenské odběratele mohly být zasaženy podvodem na DPH. Správce daně popsal i další okolnosti svědčící o nestandardnosti dotčených obchodních transakcí. NSS se také ztotožnil se závěry správce daně o tom, že daňový subjekt nepřijal dostatečná opatření, aby své účasti na podvodu zamezil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých nákupů PHM, stolního fotbalu a  služeb pro investiční výdaje na rekonstrukci, neboť daňový subjekt neprokázal jejich využití v rámci své ekonomické činnosti. NSS konstatoval, že nelze  souhlasit s námitkou daňového subjektu, že mu správní orgány znemožnily prokázat svá tvrzení, ale že to byl právě on, který  v důsledku své procesní pasivity neunesl důkazní břemeno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu bylo dodatečné uplatnění nároku na odpočet z faktury za nájemné, kdy daňový subjekt v rámci postupu k odstranění pochybností správci daně neprokázal předložením evidencí, že nárok na odpočet nebyl uplatněn již v dřívějších zdaňovacích obdobích. K námitce insolvenčního správce, že je zcela nepřiměřené po něm požadovat, aby jakožto insolvenční správce (tj. osoba odlišná od dlužníka) prokazoval skutečnosti nastalé před úpadkem dlužníka, NSS uvedl, že rozhodnutím o úpadku se daňová řízení nepřerušují, a proto je zřejmé, že daňové orgány jsou oprávněny po daňovém subjektu (respektive po jeho insolvenčním správci) i po zjištění úpadku požadovat  prokázání skutečností nastalých před úpadkem daňového subjektu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění spočívajících v pronájmu strojů, dodávkách materiálu a likvidaci odpadů. NSS zdůraznil, že v dané věci je důležité, že doměření DPH nebylo založeno toliko na neprokázaní přijetí plnění od deklarovaného dodavatele, ale také na neprokázání rozsahu deklarovaných plnění, jejich časového určení, a použití pro ekonomickou činnost, proto není třeba zohledňovat závěry rozsudku věci Kemwater. NSS tedy konstatoval, že správce daně pojal důvodné pochybnosti o věrohodnosti předložených daňových dokladů a daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.

"NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH za použité pomůcek. Daňovému subjektu byla  doměřena DPH za použití pomůcek poté, co správce daně seznal, že jeho účetnictví je neprůkazné a žádná z evidencí, kterou daňový subjekt v reakci na výzvu předložil, neprokazovala hodnověrně pohyb materiálu (masa) ve středisku Zábřeh. NSS konstatoval, že neunese-li daňový subjekt svoje důkazní břemeno, vystavuje se riziku „kontumačního“ stanovení daně podle pomůcek. Správce daně správně jako pomůcky použil důkazní prostředky, které nebyly zpochybněny, vysvětlení podaná daňovým subjektem a vlastní poznatky.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění – reklama na automobilech. NSS se ztotožnil se se závěry správce daně, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran faktické realizace reklamy, neboť v řízení nedoložil, že reklama byla na konkrétních vozidlech skutečně umístěna.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty z důvodu, že daňový subjekt neprokázal, že mu na dokladu deklarovaný dodavatel zprostředkoval reklamní služby v deklarovaném rozsahu a ceně. NSS, který o případu rozhodoval již po třetí, když první dva rozsudky krajského soudu zrušil, nyní konstatoval, že krajský soud správně dospěl k závěru, že judikatura Kemwater na případ daňového subjektu nedopadá, neboť z průběhu řízení ani vyjádření daňového subjektu neplyne žádná indicie o osobě odlišné od dodavatele, která mohla plnění dodat a zejména daňový subjekt neprokázal nejen dodavatele plnění, ale také deklarovaný rozsah a cenu plnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci registrace plátce DPH. Daňový subjekt jako spolek poskytoval služby internetového připojení  jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní členy a vykazoval tato plnění jako plnění osvobozená od DPH. Správce daně na základě rozsáhlého dokazování dospěl k závěru, že  daňový subjekt vykonává výdělečnou činnost v podobě poskytování služeb za úplatu, což tvoří hlavní účel jeho činnosti. Naopak deklarované hlavní cíle spolku tvořily činnost marginální, s čímž se NSS ztotožnil. Z uvedeného důvodu lze tedy daňový subjekt považovat za osobu povinnou k dani a poskytovaná plnění za plnění zdanitelná, proto NSS registraci spolku jako plátce DPH potvrdil.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě pro nepřezkoumatelnost, neboť z jeho rozsudku nebylo zřejmé, na základě čeho učinil závěr, že některé listiny byly neoprávněně založeny ve vyhledávací části spisu, ačkoliv měly potenciál být důkazem. NSS také zavázal krajský soud, aby posoudil, zda by chybné zařazení těchto listin bylo z hlediska práv daňového subjektu natolik závažnou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Předmětem doměření. Předmětem doměření daně byl podvod na DPH u reklamních služeb, tím se ale NSS dosud vůbec nezabýval.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatých plnění (pomocných stavebních prací), neboť nebylo prokázáno poskytnutí prací deklarovaným dodavatelem. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a zavázal ho posoudit správnost doměřené daně ve všech souvislostech. V tomto řízení pak NSS konstatoval, že daňový subjekt dostal dostatečně prostoru, aby prokázal, že plnění byla poskytnuta deklarovanými dodavateli nebo jinými osobami v postavení plátce, přesto svoje důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítnul kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry krajského soudu, že v době rozhodování správce daně i odvolacího orgánu o vratitelném přeplatku existovaly bez jakékoliv pochybnosti pravomocné dodatečné platební výměry, na jejichž základě byly předepsané daně (DPPO, DPH) uhrazeny a vratitelný přeplatek tak nevznikl. NSS dodal, že proti dodatečnému platebnímu výměru je možné podat odvolání a v něm namítat jakékoli jeho vady vč. prekluze a nelze věcný přezkum tohoto podkladového aktu provádět v rámci řízení o vratitelném přeplatku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zajišťovacích příkazů na DPH. Podmínku budoucího stanovení daně dle NSS orgány finanční správy vyhodnotily zcela správně, přičemž je tato opřena o silné důvody. O tom svědčil i fakt, že daňový subjekt sám v řízení přiznal ve vztahu k budoucí dani své pochybení. Naopak ve vztahu k obavě o budoucí nedobytnost NSS neshledal námitky daňového subjektu důvodnými, neboť orgány finanční správy řádně osvětlily v čem tato obava spočívá. NSS pak dal za pravdu i argumentu OFŘ, že generování zisku, který je obratem vybírán v hotovosti či převáděn na jiné účty, v kombinaci s vysoce likvidním majetkem či majetkem velmi nízké hodnoty, je silnou indicií ve vztahu k odůvodnění obavy o budoucí dobytnost daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal použití přijatých zdanitelných plnění (PHM a přepravní služby) pro svoji ekonomickou činnost. NSS uvedl, že je ve vlastním zájmu podnikatele, aby si opatřoval nad rámec svých běžných obchodních potřeb takový soubor důkazů, jimiž prokáže splnění podmínek pro přiznání nároku na odpočet daně. Pokud daňový subjekt nebyl schopen uspokojivě vysvětlit rozpory a vyvrátit pochybnosti správce daně, dostal se sám do důkazní nouze. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění od společnosti PROPAG-STORM z důvodu účasti na podvodu. NSS shledal postup i závěry správce daně za správné, k předloženému znaleckému posudku v rámci soudního jednání uvedl, že tento posudek vypracovaný až několik let po uskutečnění sporných transakcí nemůže nijak potvrdit, že k podvodu nebo vědomosti daňového subjektu o něm nedošlo.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil závěry Krajského soudu v Brně. Předmětem sporu bylo osvobození od DPH při dodání mraženého masa na Slovensko, u kterého správce daně konstatoval zasažení řetězce podvodem. NSS souhlasně s krajských soudem uvedl, že  daňové orgány neprokázaly, že by se jednání daňového subjektu odchylovalo od standardního modelu obchodovaní v oblasti dodávek masa, a neprokázaly tak existenci podvodu ani vědomost daňového subjektu. Navíc NSS shledal zásadní procesní pochybení spočívající v tom, že správce daně,  bez dostatečného odůvodnění neprovedl navrhovaný důkaz výslechem svědků.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých nákupů PHM, stavebních prací  a právních služeb, neboť daňový subjekt neprokázal jejich využití v rámci ekonomické činnosti. NSS konstatoval, že nelze  souhlasit s námitkou daňového subjektu,
že mu správní orgány znemožnily prokázat svá tvrzení, ale že to byl právě on, který  v důsledku své procesní pasivity neunesl důkazní břemeno. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu byla otázka, zda byly naplněny podmínky pro uplatnění zvláštního režimu podle § 90 zákona o DPH při obchodování s ojetými auty, které měl daňový subjekt pořídit z Rumunska od nekontaktního dodavatele. NSS se ztotožnil se správcem daně, že pokud nelze v daňovém řízení konkrétního dodavatele ztotožnit a nelze tedy zjistit, kdo konkrétní vozidlo dodal, nelze uplatnit zvláštní režim.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a částečně potvrdil závěry Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH u reklamních a propagačních služeb odepřený  z důvodu zasažení transakcí podvodem. NSS konstatoval, že správce daně pochybil, neboť dostatečně neodůvodnil souvislost chybějící daně u dodavatele s podvodným příběhem, resp.  získáním neoprávněného daňového zvýhodnění. V otázce dodatečné úhrady chybějící daně pak NSS korigoval nesprávný názor krajského soudu, že dodatečná úhrada existenci chybějící daně může eliminovat. NSS uvedl, že dosavadní nejednotná judikatura NSS byla v této věci překonána závazným rozsudkem SDEU  C-596/21 Finanzamt M.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH podle pomůcek. NSS konstatoval, že přechod na pomůcky není vázán na ukončení daňové kontroly ani vyhotovení zprávy o ní, nýbrž na porušení zákonné povinnosti daňového subjektu mající za následek nemožnost stanovit daň dokazováním. Správce daně tedy nepochybil, když ve zprávě o daňové kontrole odůvodnil splnění podmínek pro přechod ke stanovení daně prostřednictvím pomůcek, včetně jejich výběru.

"NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH z prodeje pozemků.  
NSS konstatoval, že z provedeného řízení a správního spisu je zřejmé, že předmětné pozemky nebylo možno považovat za dlouhodobý majetek, a to v návaznosti na posouzení charakteru ekonomické činnosti daňového subjektu, který se zabýval . developerskou činností a předmětné pozemky pro něj měly charakter zboží. "

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o  vědomé účasti na daňovém podvodu při obchodování s textilním  a jiným zbožím. NSS konstatoval, že z provedeného daňového řízení jednoznačně vyplývá, že v dané věci existovaly takové objektivní okolnosti, ze kterých bylo možno spolehlivě usuzovat, že porušení neutrality bylo v této věci následkem cílené snahy získat neoprávněné daňové zvýhodnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z bezúplatného dodání vstupenek na představení v O2 Areně. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal žádnými důkazními prostředky úplatnost poskytnutých vstupenek ani jejich souvislost s vyfakturovanými reklamními a propagačními službami.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, protože byla  částečně nedůvodná a částečně nepřípustná. Předmětem sporu byl neuznaný nárok na odpočet DPH ve věci pronájmu vozidel Rolls-Royce Phantom, Audi A 8 a AUDI S8, které měly sloužit k propagaci aktivit skupiny ČKD. K podané kasační stížnosti NSS konstatoval, že obecně nelze než souhlasit se závěry městského soudu a Finanční správy, u dalších námitek, které daňový subjekt specifikoval až v kasační stížnosti,  nemůže zkoumat jejich důvodnost, neboť městský soud se pro dřívější pasivitu stěžovatelky jimi nemohl zabývat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci rozhodnutí o nespolehlivém plátci. NSS konstatoval, že z ustálené judikatury vyplývá, že v řízení o nespolehlivém plátci již nelze přezkoumávat zákonnost zajišťovacích příkazů či dodatečných platebních výměrů na daň a posuzovat jejich správnost či okolnosti jejich vydání.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty. Předmětem sporu byla aplikace režimu přenesení daňové povinnosti u stavebních a montážních prací dle § 92e zákona o dani z přidané hodnoty. Daňový subjekt neodvedl daň na výstupu z dodaných movitých věcí (vozidlo, digitální váha, regály, lednice aj.), neboť tvrdil, že tato plnění souvisela se zhotovením díla spočívajícího v modernizaci Minimlékárny, a proto podléhala režimu přenesení daňové povinnosti. Tomuto názoru NSS nepřisvědčil a potvrdil názor správce daně a krajského soudu, že výklad předmětného ustanovení učiněný daňovým subjektem je nedůvodně široký a směřující k absurdnímu závěru, že plněním souvisejícím se stavebními a montážními pracemi může být v podstatě jakékoliv plnění související s tím, jak bude stavba využívána.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. NSS souhlasně se správcem daně konstatoval, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno pro nepřiznání nároku na odpočet DPH, pokud neprokázal jednoznačně rozsah deklarovaného zdanitelného plnění. Neunesení důkazního břemene stran rozsahu poskytnutého plnění postačuje k neuznání nároku na odpočet daně. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal, že se dodávky fakticky uskutečnily. NSS rozhodoval v této věci již podruhé, kdy v prvním kole zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu kvůli procesnímu pochybení při realizaci výslechu svědka  - pana Fleka. Toto procesní pochybení správce daně v následném řízení napravil, svědka vyslechl, ale ten přesto nebyl schopen potvrdit, že se dodávky zboží fakticky uskutečnily. K návrhům na výslech dalších svědků NSS uvedl, že daňový subjekt  ve vztahu k ním neučinil žádné relevantní tvrzení, jehož prokázání by mohlo mít vliv na rozhodné skutečnosti, a proto správce daně postupoval správně, pokud je neprovedl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal, že se dodávky fakticky uskutečnily. NSS rozhodoval v této věci již podruhé, kdy v prvním kole zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu kvůli procesnímu pochybení při realizaci výslechu svědka  - pana Fleka. Toto procesní pochybení správce daně v následném řízení napravil, svědka vyslechl, ale ten přesto nebyl schopen potvrdit, že se dodávky zboží fakticky uskutečnily. K návrhům na výslech dalších svědků NSS uvedl, že daňový subjekt  ve vztahu k ním neučinil žádné relevantní tvrzení, jehož prokázání by mohlo mít vliv na rozhodné skutečnosti, a proto správce daně postupoval správně, pokud je neprovedl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal, že se dodávky fakticky uskutečnily. NSS rozhodoval v této věci již podruhé, kdy v prvním kole zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu kvůli procesnímu pochybení při realizaci výslechu svědka  - pana Fleka. Toto procesní pochybení správce daně v následném řízení napravil, svědka vyslechl, ale ten přesto nebyl schopen potvrdit, že se dodávky zboží fakticky uskutečnily. K návrhům na výslech dalších svědků NSS uvedl, že daňový subjekt  ve vztahu k ním neučinil žádné relevantní tvrzení, jehož prokázání by mohlo mít vliv na rozhodné skutečnosti, a proto správce daně postupoval správně, pokud je neprovedl.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí o odvolání. Příčinnou sporu bylo doměření DPH při pořízení zboží z jiného členského státu, nepřiznání DPH na výstupu a neprokázání  použití přijatých plnění pro ekonomickou činnost daňového subjektu, neboť daňový subjekt nevedl příslušné evidence a nepředložil správci daně daňové doklady na výzvu. Některé relevantní daňové doklady však daňový subjekt doložil až v reakci na seznámení s výsledky kontrolního zjištění, kdy vzhledem k formě předložení toto správce daně přehlédl a nevyhodnotil. NSS shledal v tomto postupu správce daně pochybení, které nelze napravit až v řízení před soudem a nemůže je napravit ani soud sám, jakkoli lze chápat příčiny, které k tomuto přehlédnutí vedly.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo prokázání práva nakládat se zbožím jako vlastník ve smyslu zákona o DPH. NSS uvedl, že správce daně pochybil, pokud odmítl provést daňovým subjektem navržené svědecké výpovědi a odkázal pouze na obsah čestných prohlášení. Daňový subjekt se tímto návrhem snažil vyvrátit pochybnosti správce daně a správce daně mu to znemožnil, čímž porušil jeho práva. NSS dále konstatoval, že nelze dopředu předjímat obsah sdělení svědků a tím  ospravedlnit neprovedení svědeckých výpovědí, naopak správce daně měl výslechy nejprve provést a teprve posléze se zabývat tím, jestli jsou v rozporu s čestnými prohlášeními (notářskými zápisy).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH za použití pomůcek. NSS konstatoval, že daňový subjekt ani přes výzvu správce daně nepodal daňové přiznání, proto správce daně postupoval správně, pokud využil veškerých použitelných informací a skutečností, které měl pro stanovení daně k dispozici, resp. využil informace známé mu z daňových řízení za předcházející zdaňovací období. Daňovému subjektu ani při stanovení daně podle pomůcek nic nebránilo prokázat, že se právě v nyní posuzovaném zdaňovacím období jeho obchodní praktiky lišily a z tohoto důvodu (či z jiného důvodu) je zjištěná celková daňová povinnost hrubě nesprávná, toto ovšem neučinil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci určení místa plnění o odvodu DPH v ČR. NSS konstatoval, že nemá důvod se odchýlit od závěrů uvedených v rozsudku 8 Afs 206/2021 ze dne 28.2.2023 a uvedl, že pokud daňový subjekt nakupoval zboží na Slovensku a dodával je do jiných členských států (nikoliv do České republiky), ale dodavateli předal svoje české DIČ, měl povinnost odvést daň j souladu s ust. § 11 odst. 2 zákona o DPH v tuzemsku, neboť neprokázal, že daň odvedl v jiném členském státě. Současně mu s ohledem na judikaturu SDEU ( Facet) nevznikl nárok na odpočet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH v případě nákupu pohonných hmot, stavebního materiálu a dalších přijatých plnění, neboť daňový subjekt neprokázal, že přijatá plnění  fakticky přijal a použil ke své ekonomické činnosti. NSS zdůraznil, že „důkazní břemeno v průběhu řízení neputuje od daňového subjektu ke správci daně a naopak, naopak důkazní břemeno daňového subjektu o správce daně je jasně dané a každý si je nese v zákonem stanoveném rozsahu. V daném případě je jasné, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl, neboť nebyl schopen vyvrátit důvodné pochybnosti definované správcem daně.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Předmětem sporu byl podvod na DPH v souvislosti s reklamou umístěnou na závodním vozidle. NSS shledal rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným, neboť soud neposoudil objektivní okolnosti ve svém kontextu a zabýval se okolnostmi, které správce daně k tíži daňového subjektu nekladl. NSS tedy uložil krajskému soudu, aby přezkoumatelným způsobem posoudil, zda správce daně unesl důkazní břemeno ohledně zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH, tzn. posoudil jednotlivé objektivní okolnosti ve svém souhrnu a současně je zohlednil v rámci přijatých opatření.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z výkopových, bouracích a stavebních pracích a pronájmu lešení. NSS souhlasně se správcem daně konstatoval, že pro přiznání nároku na odpočet daně nepostačuje pouze to, že se zdanitelné plnění uskutečnilo, nýbrž je třeba prokázat jeho provedení v deklarovaném rozsahu. K námitce judikaturou Kemwater pak NSS uvedl, že za dané situace nebyl důvod se zabývat také otázkou pochybností správce daně stran deklarovaného dodavatele sporných plnění, neboť daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání rozsahu plnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění. NSS konstatoval, že správní orgány postupovaly správně a jejich závěr o nesplnění hmotněprávních podmínek pro přiznání nároku na odpočet DPH nemůže zvrátit opačný názor daňového subjektu, který není relevantně podložen.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu bylo neprokázání nároku na odpočet DPH spojeného s pořízením bytu  a s pořízením osobního automobilu TOYOTA z důvodu neprokázání využívání k ekonomické činnosti. Ve věci bytu se NSS ztotožnil se závěry městského soudu i správce daně, ve věci osobního automobilu NSS konstatoval, že městský soud pochybil, neboť nesprávně posoudil žalobní námitku a vypořádal ji zmatečně, neboť zaměnil různá vozidla.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH z prodeje cigaret za použití pomůcek. NSS konstatoval, že postup správce daně při stanovení daně podle pomůcek byl správný, neboť pokud správce daně měl k dispozici údaje o množství nakoupených a následně prodaných cigaret nebylo na místě zvolit jako pomůcku srovnatelný daňový subjekt.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem doměření daně byl neuznaný nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění, která byla součástí řetězového podvodu na DPH. Předmětem kasační stížnosti však bylo pouze uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, kdy NSS seznal, že rozhodnutí Finanční správy byla vydána před uplynutím prekluzívní lhůty, neboť jelikož se jednalo o zdaňovací období roku 2012, lhůta pro stanovení daně nebyla stavěna po dobu mezinárodního dožádání a dodatečné platební výměry byly vydány ve lhůtě méně než 12 měsíců před datem prekluze, čímž došlo k prodloužení prekluzívní lhůty o další rok.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran toho, že se daňový subjekt účastnil transakcí  (obchody s firewally a počítačovými uložišti) zatížených daňovým podvodem na DPH, o němž věděl či vědět mohl a měl. NSS se také vyjádřil k námitce daňového subjektu stran zrušení zajišťovacích příkazů, kdy uvedl, že řízení o vydání zajišťovacího příkazu sice představuje odlišné řízení oproti řízení nalézacímu, tyto řízení se však vzájemně ovlivňují. V daném případě byly zajišťovací příkazy ale soudem zrušeny z důvodu, že finanční orgány nedostatečně posoudily otázku budoucí nedobytnosti daně, což je otázka placení daně, nikoli nalézacího řízení, tudíž na doměření daně to vliv mít nemůže.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci určení místa plnění o odvodu DPH v ČR. Daňový subjekt nakupoval potravinářské a drogistické zboží na Slovensku a dodával ho do dalších členských státu (nikoliv do České republiky). NSS souhlasně se správcem daně konstatoval, že v takovém případě měl daňový subjekt v souladu s ust. § 11 odst. 2 zákona o DPH povinnost odvést DPH v tuzemsku, neboť neprokázal, že daň odvedl v jiném členském státě, ale nevznikl mu nárok na odpočet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet daně ze služeb (kontrola zaměstnanců odvolatele, vyhledávání zaměstnanců aj.). NSS dospěl k závěru, že správce daně předestřel v průběhu daňového řízení zásadní nesrovnalosti vážící se k důkazům předloženým daňovým subjektem, čímž kvalifikovaně zpochybnil tvrzení daňového subjektu o faktické realizaci sporných plnění, přičemž daňový subjekt tyto nesrovnalosti věrohodně nevysvětlil ani nevyvrátil a neunesl tedy své důkazní břemeno.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s leteckým petrolejem. NSS přisvědčil Krajskému soudu v Brně, že daňové orgány spolehlivě neprokázaly splnění první podmínky nutné pro odepření nároku na odpočet z důvodu zapojení do podvodného řetězce, tj. existenci podvodného jednání zacíleného na získání neoprávněné daňové výhody. Pochybení správce je podle NSS především v tom, že se spokojili se zjištěním o nezaplacení vlastní daňové povinnosti, kterou dodavatel Gloria Vendor vykázal v daňových přiznáních, aniž zkoumal vyjádření dodavatele k tomuto stavu, resp. zda se nejednalo pouze o podnikatelské selhání.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání osvobození při zajištění služby vracení daně zahraničním fyzickým osobám ze třetích zemí, neboť tyto služby fakticky neposkytoval daňový subjekt, ale jiná společnost.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na daňovém podvodu při obchodování s mobilními telefony   a absorbéry elektromagnetické radiace. NSS dospěl k závěru, že zjištění shromážděná správcem daně dostatečně svědčí o vědomosti daňového subjektu a jeho možné účasti na podvodu na DPH, pokud začal obchodovat s novým dodavatelem, jehož jediným společníkem byl cizí státní příslušník, zasílal platby na účty mimo tuzemsko a neprověřoval původ zboží ani neprováděl žádnou jeho fyzickou kontrolu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s elektronikou tzv. OEM licenčními štítky. NSS označil námitky daňového subjektu za nedůvodné a souhlasně se správcem daně konstatoval, že zjištěné skutečnosti ve svém souhrnu a vzájemné souvislosti nasvědčují tomu, že se stěžovatelka odchýlila od běžných podmínek realizace obdobných obchodů a že její zapojení do popsaného odběratelsko-dodavatelského řetězce postrádalo rozumný ekonomický důvod.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění z důvodu účasti na podvodu. NSS konstatoval, že po daňových orgánech nelze požadovat, aby přesně popsaly, který článek řetězce z neodvedení daně profitoval. Pokud se prokáže, že daňový subjekt věděl nebo měl a vědět, že pořízením určitého zboží či služeb se účastní plnění zasaženého únikem na DPH, účastní se tohoto úniku, i když z něj nemá sám žádný prospěch. Ochota daňového subjektu přistoupit na neoprávněně vysoké ceny za reklamu, aniž by zjišťoval nabídky od jiných společností či si alespoň zajistil reálně vymahatelnou smluvní dokumentaci, je vskutku krajně podezřelá a svědčí o závěru, že neprojevil žádnou snahu se ujistit, že se přijetím plnění nebude podílet na daňovém úniku.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni i rozhodnutí odvolacího orgánu. Předmětem sporu byl odpočet z pořízení 3 automobilů SUBARU, kdy daňový subjekt neprokázal, že byl oprávněn s nimi disponovat jako vlastník. NSS dospěl k závěru, že nebyla dodržena procesní práva daňového subjektu, pokud nebyl daňový subjekt v rámci odvolacího řízení seznámen s hodnocením důkazu stran souběžného prodeje jednoho z automobilů jinému subjektu, stejně jako mu nebylo umožněno být přítomen výpovědi svědka, která se uskutečnila v rámci dožádání. Postup správce daně tak byl nezákonný a rozhodnutí nepřezkoumatelné.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (stavební práce na materiál), který správce daně odmítnul z části z důvodu neprokázání fakticity a rozsahu (nebylo předmětem kasační stížnosti), z části z důvodu účasti na podvodu a z části z důvodu neprokázání využití pro ekonomickou činnost. Co se týče prokázání podvodu a vědomé účasti daňového subjektu na něm NSS konstatoval, že samotná nemožnost ověřit realizaci zdanitelných plnění u dodavatelů k závěru o vědomé účasti na podvodu nepostačuje a vymezené okolnosti (nestandardnosti) správcem daně jsou pro závěr o podvodném jednání nedostačující. Ve věci prokázání použití části přijatých zdanitelných plnění pro ekonomickou činnost NSS konstatoval, že rozhodnutí správce daně neobstojí, neboť se dostatečně nevypořádal s důkazními prostředky doloženými daňovým subjektem.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni i rozhodnutí o odvolání ve věci registrace plátce DPH. Dle NSS není ze správního spisu zřejmé, zda v okamžiku vydání rozhodnutí o registraci (rok 2018) již uplynula tříletá prekluzivní lhůta k dodatečné registraci plátce ke dni 31. 3. 2010, resp. zda po celou dobu trvaly důvody registrace, které spočívaly v podnikaní daňového subjektu ve sdružení se společností Česká síť.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet u insolvenční správkyně z důvodu zapojení do podvodu na DPH. NSS o věci rozhodoval po druhé, kdy v prvním případě vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil předchozí rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. NSS uvedl, že krajský soud nepochybil, pokud nyní přehodnotil své závěry ohledně vědomosti daňového subjektu o podvodu v návaznosti na právní názor NSS, kterým byl vázán. NSS zdůraznil, že již v prvním rozsudku konstatoval, že objektivními okolnostmi bylo prokázáno zapojení daňového subjektu do podvodu, a navíc je prakticky vyloučeno, aby u některého ze dvou do podvodu zapojených subjektů chyběl záměr se na podvodu podílet. NSS také potvrdil, že neplnění daňových povinností dodavatele představovalo narušení neutrality daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání splnění podmínek pro osvobození od daně při dodání mědi do jiného členského státu z důvodu, že dodání neprobíhalo za běžných obchodních podmínek a bylo součástí daňového podvodu, o kterém daňový subjekt věděl nebo mohl a měl vědět. NSS konstatoval, že chování daňového subjektu zjevně postrádalo ekonomický smysl a pouze fingoval prověřování maďarských obchodních partnerů. K argumentu daňového subjektu, že výsledek trestního řízení je zásadní pro vyřešení předběžné otázky, zda je obchod je stižen daňovým podvodem, NSS uvedl, že i když je úzká vazba mezi řízením trestním a daňovým, výsledky řízení nemusí být tytéž., neboť tyto řízení mají odlišné zásady řízení a způsoby vedení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci stanovení DPH náhradním způsobem podle § 98 zákona o DPH ve znění účinném do 31.12.2012 za nesplnění registrační povinnosti. NSS rozhodoval v tomto sporu již podruhé, kdy v prvním kole konstatoval nedostatky v odůvodnění rozhodnutí správce daně. Nyní NSS seznal, že správce daně vady odstranil a respektoval pokyny soudu. Pokud daňový subjekt nesplnil svoje povinnosti ke správě DPH a ani nebyl schopen prokazatelně doložit svoje přijatá a uskutečněná plnění, lze toto přičíst pouze k jeho tíži.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byl podvod na DPH při obchodování s tonery. NSS uvedl, že povinností správce daně není konkrétně vyčíslit chybějící daň, ale shromáždit podklady, které svědčí o její existenci a nestandardních okolnostech obchodování. Příčinná souvislost mezi nezaplacenou daní a neoprávněným daňovým zvýhodněním pak vznikne už v okamžiku, kdy se daňový subjekt, který uplatňuje odpočet, zapojí do obchodních vztahů se subjekty, které vykazují podezřelé znaky.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí odvolacího orgánu. Předmětem sporu byl neuznaný nárok na odpočet DPH z přijatých plnění od deklarovaného dodavatele. Důvodem vyhovění kasační stížnosti byl fakt, že se NSS neztotožnil se závěrem městského soudu, že na daný případ nelze aplikovat rozsudek rozšířeného senátu NSS ve věci Kemwater a uvedl, že daňový subjekt nemohl vědět, že má svá tvrzení a důkazní návrhy směřovat i tím směrem, že jeho dodavatelem mohla být jiná osoba v postavení plátce, proto je třeba důkazní řízení doplnit.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci nespolehlivého plátce. NSS potvrdil argumentaci Finanční správy, že rozhodnutí o nespolehlivém plátci není trestní sankcí, ale administrativním opatřením, jehož cílem není trestat, ale předcházet problémům s výběrem daní v budoucnu. Důvodem pro přiznání statusu nespolehlivého plátce bylo neuhrazení zajišťovacích příkazů  a NSS tak označil závěr městského soudu o retroaktivním působení § 106a zákona o dani z přidané hodnoty za nesprávný.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a rozhodnutí o odvolání ve věci pokuty za kontrolní hlášení. V rozsudku se NSS zabýval tím, zda bylo Generální finanční ředitelství oprávněno stanovit závaznou strukturu elektronického podání  (kontrolního hlášení) formou pokynu GFŘ – D-24. NSS dospěl k závěru, že GFŘ takovou kompetencí nedisponovalo, neboť k tomu nebylo zmocněno zákonem, a proto i když se daňový subjekt odchýlil od stanovené struktury kontrolního hlášení, nemohlo být jeho podání vyhodnoceno jako neúčinné a rozhodnutí o uložení pokuty je tedy nezákonné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH ve věci přijatých plnění na zajištění pracovníků v kinech a stravovacích provozech. NSS konstatoval shodně se správcem daně, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran nároku na odpočet, protože kromě listinných důkazů, které správce daně zpochybnil, nepředložil žádné jiné důkazy, které by jeho tvrzení osvědčily, pouze navrhoval svědecké výpovědi, které však nebylo možno provést nebo svědci plnění nepotvrdili.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku  z přijatých nákupů PHM, nákupu motocyklu a přijatých plnění od firmy ZIEMNIOK, neboť daňový subjekt neunesl důkazní břemeno a neprokázal jejich využití v rámci svých ekonomické činnosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z důvodu vědomé účasti daňového subjektu v obchodování se čpavkem zatíženém podvodem na DPH. NSS se neztotožnil se závěry Finanční správy, že výměna dlouholetého dodavatele za novou firmu bez obchodní historie měla být pro daňový subjekt důvodem pro zvýšení obezřetnosti, ale přijal vysvětlení daňového subjektu, že se domníval, že se jedná o prosté organizačně obchodní opatření ze strany distributora, zejména za situace, že mu nového dodavatele doporučila osoba, která jednala i za původního.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočtu DPH z pořízení osobního automobilu Ferrari 430 Scuderia, neboť daňový subjekt neprokázal jeho využití v rámci ekonomické činnosti. NSS uvedl, že daňový subjekt v rámci daňového řízení neprokázal využití automobilu pro krátkodobé pronájmy ani pro investiční činnost, jak se snažil následně tvrdit, poté, co správce daně znevěrohodnil jeho původní tvrzení o uskutečněných pronájmech.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně. Předmětem sporu byl podvod na DPH při obchodování s pneumatikami v rámci EU v účelově konstruovaném řetězci. NSS konstatoval, že krajský soud pochybil, pokud z pouhého tvrzení daňového subjektu a nedostatečných podkladů ve správním spise uzavřel, že odběratel na Slovensku řádně uhradil veškerou „chybějící daň“. Současně NSS uvedl, že v daňovém řízení bylo prokázáno, že cílem obchodního řetězce bylo zatajit skutečného odběratele zboží a umožnit provedení daňového úniku spočívajícího v nepřiznání daně jeho skutečným pořizovatelem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatých plnění ( reklamní a propagační služby), neboť tyto byly zatíženy podvodem na DPH. NSS neuznal kasační námitky daňového subjektu za důvodné a ztotožnil se se závěry správce daně, že reklamní plnění byly přijaty za zjevně nadhodnocenou cenu.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byl podvod na DPH, kdy správce daně odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet DPH, neboť dospěl k závěru, že se vědomě účastnil pěti obchodních řetězců, ve kterých došlo k podvodu na DPH, přičemž podstatnou část těchto řetězců vlastní činností vytvořil. NSS se ztotožnil s Finanční správou, že pokud existují nestandardní okolnosti v řetězci, v němž původně došlo k daňovému úniku, pak i přes dodatečné přiznání a uhrazení daně missing traderem je možné konstatovat existenci podvodu na DPH a nárok na odpočet daně odepřít.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byla přijatá zdanitelná plnění – zprostředkování reklamy na LED obrazovkách. NSS přisvědčil závěrům správce, že daňový subjekt neprokázal faktické přijetí zdanitelného plnění – zprostředkovatelské činnosti. Dále se NSS vyjádřil i k námitkám nekompletnosti spisového materiálu, kdy shledal, že veškeré listiny, na jejichž absenci daňový subjekt poukazoval, jsou součástí správního spisu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu v podvodu při obchodování s masem. NSS se podrobně zabýval jak existencí samotného podvodu v jednotlivých řetězcích, tak okolnostmi svědčícími o vědomosti daňového subjektu o zapojení do podvodu i nedostatečností přijatých opatření. NSS zdůraznil, že finanční orgány nemají povinnost identifikovat přesnou výši chybějící daně ani že chybějící daň u jednoho z článků řetězce nemusí odpovídat odepřené výši požadovaného odpočtu u jiného článku. Podstatné je, že zjištění daňových orgánů ve svém souhrnu s dostatečnou pravděpodobností nasvědčují tomu, že jednání článků řetězce a jejich nesoučinnost se správcem daně měla za následek nemožnost daňových orgánů zkontrolovat, jestli byla daň přiznána pravdivě. NSS také zdůraznil, že není podstatné, že spornými obchody daňový subjekt nezískal žádnou zjevnou výhodu. Nestandardnost předmětných obchodů vyplývala ze zjištěných objektivních okolností, které jsou dostatečné pro závěr, že daňový subjekt měl být zvlášť obezřetný a přijmout rozumná opatření proti zapojení do daňového podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně. Předmětem sporu bylo doměření DPH při dovozu zboží a jeho následném přemístění do jiného členského státu. NSS konstatoval, že správce daně unesl důkazní břemeno ve věci prokázání existence vážných a důvodných pochybností ohledně tvrzeného pořízení zboží i jeho následném prodeji., a proto dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, pokud vycházel pouze z formálního stavu vyplývajícího z daňových dokladů, jež vypovídají toliko o fakturačním toku, nikoli o skutečném průběhu obchodní transakce.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázaného deklarovaného dodavatele u úklidových a zahradnických prací a z důvodu neprokázání v rozsahu plnění přijatého od dodavatele reklamních služeb. NSS konstatoval, že městský soud v několika bodech svého rozhodnutí převzal text z jiných svých rozsudků nesouvisejících s danou věcí, a proto nelze z velké části seznat, jaký názor městský soud zaujal vůči podstatným skutkovým a právním otázkám nyní projednávané věci, a proto mu vrátil věc k dalšímu řízení.  NSS se přesto vyjádřil k otázce přípustnosti dodatečně uplatněné žalobní námitky týkající se aplikace rozsudku Kemwater, kterou označil jako relevantní a zavázal soud se ji zabývat.  Zároveň posuzoval i přenos důkazního břemene ve věci prokazování rozsahu plnění a dospěl k závěru, že správce daně nepochybil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění (validační práce ke strojům), neboť daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání fakticity těchto prací, v čemž se NSS plně ztotožnil se správcem daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu obchodování v řetězci zatíženém podvodem na DPH. Stěžejní námitkou daňového subjektu bylo tvrzení, že svou spoluprací se správcem daně přispěl k výraznému snížení chybějící daně, která byla vybrána u jeho dodavatele na základě zajišťovacího příkazu. K tomu NSS uvedl, že následné jednání daňového subjektu (pozdržení úhrady do vydání zajišťovacího příkazu) v rámci ověřování nároku na odpočet správcem daně nelze považovat za přijaté opatření, kterým by daňový subjekt zabránil své účasti na podvodu, zejména za situace, kdy sám fakticky figuroval na počátku řetězce jako dodavatel ze Slovenska. NSS nepřisvědčil ani námitce daňového subjektu, že došlo k porušení neutrality, pokud mu správce daně neuznal nárok na odpočet DPH alespoň částečně, a to v rozsahu uhrazené daně.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu v této věci byl podvod na DPH s mobilními telefony, kdy NSS rozhodoval v dané věci již podruhé (v prvním kole na základě kasační stížnosti Finanční správy rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení). NSS k předmětu sporu uvedl, že se jedná o hraniční případ, nicméně se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že správce daně dostatečně neprokázal, že daňový subjekt, který je zavedenou společností s více než 50 zaměstnanci, měl a mohl vědět, že se účastnil řetězce zasaženého podvodem na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil zrušující rozsudek Městského soudu v Praze ve věci doměření DPH. Meritem sporu byla prekluze lhůty pro stanovení daně, kdy NSS potvrdil své již dříve prezentované závěry (rozsudek Česká síť a Fitness), že lhůta dle § 148 daňového řádku je speciální oproti úpravě v  § 33 daňového řádu, a proto prekluzivní lhůta pro stanovení daně počala znovu běžet v den, kdy byla zahájena daňová kontrola, nikoliv až v den následující. Ke konci lhůty, resp. zda končí v pracovní nebo nepracovní den, se NSS přímo nevyjádřil, neboť dle jeho názoru lhůta v tomto případě skončila v den pracovní.  

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatých plnění z důvodu neunesení důkazního břemene daňovým subjektem. NSS se ztotožnil se závěry správce daně, že z předložených listin není zřejmé, co vlastně bylo předmětem plnění, a proto se nejedná o dílčí formální nejasnost, ale o nesplnění hmotněprávních podmínek pro odpočet DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt nevyvrátil pochybnosti správce daně, že předmětné reklamní služby mu byly dodány deklarovaným dodavatelem uvedeným na fakturách. K argumentaci daňového subjektu ve smyslu aplikace rozsudku Kemwater NSS uvedl, že z provedeného dokazování nevyplynulo, kdo byl skutečným dodavatelem plnění místo dodavatele deklarovaného na dokladech, a proto nelze ověřit, že se jednalo o plátce DPH,  a proto správce daně postupoval správně, pokud konstatoval  nenaplnění hmotně právních podmínek pro uplatnění odpočtu DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem sporu byla pokuta za nepodání kontrolního hlášení, kdy daňový subjekt podal kontrolní hlášení přes daňový portál bez podpisu nebo jiného ověření a potvrzení se zaručeným elektronickým podpisem poslal na mailovou adresu podatelny Ministerstva financí. NSS uvedl, že podání prostřednictvím e-mailu na elektronickou adresu podatelny Ministerstva financí je kvalifikovaným podáním ve smyslu § 71 odst. 1 daňového řádu. NSS však nemohl ze správního spisu posoudit, zda potvrzení ze dne 25. 7. 2017 bylo podáno účinně, neboť nebylo obsahem správního spisu. Proto zrušil rozsudek městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, neboť nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věco neuznání nároku na odpočet DPH.  Sporné bylo prokázání faktického přijetí zdanitelného plnění (odvoz a uložení zeminy). NSS konstatoval, že správce daně na základě relevantních zjištění, která učinil, tvrzení daňového subjektu o přijetí sporného zdanitelného plnění dostatečně zpochybnil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu obchodování v řetězci zatíženém podvodem na DPH. NSS konstatoval, že správce daně shromáždil dostatek důkazů pro závěr, že obchody s nářadím byly součástí podvodu, o němž daňový subjekt přinejmenším mohl a měl vědět. V případě obchodního řetězce se společností TARIM, která vůbec nevykázala dané transakce v daňovém přiznání a kontrolním hlášení (to podala až dodatečně) NSS uvedl, že názor daňového subjektu, že pouhým deklarováním určitých transakcí dojde k negaci jakéhokoliv následného závěru o existenci daňového podvodu, je zcela absurdní.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH ve věci pořízení krmné linky. NSS se sice neztotožnil se závěrem, že daňový subjekt nemohl s linkou nakládat, pokud se nacházela v uzavřeném areálu, do kterého neměl přístup, neboť toto dle NSS nebránilo daňovému subjektu samostatně právně disponovat, ale přisvědčil správci daně, že nárok na odpočet vznikne daňovému subjektu pouze za předpokladu, že přijaté zdanitelné plnění použije v rámci své ekonomické činnosti, což daňový subjekt neprokázal. Povinnost zajistit si důkazy způsobilé prokázat naplnění hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na odpočet daně na vstupu je na daňovém subjektu a není úkolem soudu ani správce daně vymýšlet způsob, jak má daňový subjekt tuto povinnost splnit.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH při řetězových dodávkách PHM. NSS dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, neboť z jeho odůvodnění nelze seznat, zda krajský soud vytýká správci daně, že jeho pochybnosti nebyly dostatečné k přenesení důkazního břemene na daňový subjekt, nebo že nesprávně vyhodnotil důkazní prostředky předložené daňovým subjektem. Proto NSS vrátil věc zpět krajskému soudu k novému rozhodnutí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých nákupů PHM a právních služeb, neboť daňový subjekt neprokázal jejich využití v rámci ekonomické činnosti. NSS konstatoval, že požadavky správce daně na průkaznost záznamů v knihách jízd nebyly nijak přehnané a byl to právě daňový subjekt, který svou liknavostí a nedostatečností záznamů neunesl důkazní břemeno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých nákupů PHM (obdobně jako v rozsudku 8 Afs 165/2021 také ze dne 5.1.2023), neboť daňový subjekt neprokázal jejich využití v rámci ekonomické činnosti. NSS konstatoval, že požadavky správce daně na průkaznost záznamů v knihách jízd nebyly nijak přehnané a byl to právě daňový subjekt, který svoji liknavostí a nedostatečností záznamů neunesl důkazní břemeno.

Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci nezákonného zásahu v případě zaevidování úroku z neoprávněného jednání správce daně. NSS uložil krajskému soudu, aby opětovně posoudil podání žalobce  - požadovanou změnu žaloby s ohledem na relevantní okolnosti případu, které svědčí o tom, že krajský soudu tuto změnu přijal.