Daň z přidané hodnoty 2024

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ostravě. Předmětem sporu byl odepřený nárok na odpočet DPH při obchodování s PHM v řetězci zatíženém podvodem. Prvotně se NSS zabýval otázkou prekluze, kdy shledal, že se KS dopustil hrubého pochybení, neboť ignoroval důkazní návrh daňového subjektu na výslech pracovnice správce daně za účelem prokázání žalobního tvrzení, že daňový subjekt telefonicky reagoval ve lhůtě stanovené výzvou podle § 87 odst. 2 DŘ k zahájení kontroly. Za takových okolností by totiž nebylo možno marné uplynutí této lhůty považovat za úkon přerušující běh lhůty pro stanovení daně. V dalším řízení tedy NSS zavázal KS znovu posoudit, zda došlo k prekluzi - pokud ne, bude se zabývat variabilitou cen v řetězci prodejů PHM v intencích uplatněných žalobních námitek.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH při obchodování s plastovým granulátem v řetězci zatíženém podvodem na DPH. NSS souhlasně se správcem daně konstatoval, že ve zdaňovacích obdobích předcházejících doručení výzvy od Policie ČR ve věci trestního stíhání osoby zastupující dodavatele nebyl soubor objektivních okolností svědčící pro závěr o vědomé účasti daňového subjektu na podvodu na DPH dostatečný, nicméně po obdržení daňovým subjektem od Policie ČR bylo jednoznačné, že daňový subjekt o podvodu na DPH mohl a měl vědět. Opatření přijatá daňovým subjektem byla nedostatečná, neboť daňový subjekt dodavatele neprověřil jinak než formálně ve veřejných rejstřících, nevyžadoval písemné smlouvy, neověřil skladovací prostory, resp. neučinil nic, čímž by riziku zamezil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet z nákupu masa v řetězci zatíženém podvodem na DPH a pořízení dalšího zboží od neprokázaného dodavatele. NSS uvedl, že správce daně zjistil řadu nestandardností v obchodním řetězci při nákupu masa z Polska, kdy daňový subjekt převzal podnikatelské aktivity v posuzovaném obchodním řetězci, poté co se původní účastník (personálně spřízněná osoba) stal předmětem vyšetřování policie. Z uvedeného vyplývá, že daňový subjekt nemohl nevědět o povaze podnikatelských aktivit v oblasti obchodů s masem z Polska. Co se týče dalších plnění daňový subjekt neprokázal, kdo byl jejich dodavatelem, když deklarovaný dodavatel byl správcem daně relevantně zpochybněn.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání osvobození od DPH při prodeji stavebního pozemku. NSS uvedl, že předmětné pozemky naplňovaly znaky stavebního pozemku ve smyslu zákona o DPH, neboť se nacházely v zastavitelné ploše s funkčním využitím obchodně průmyslová zóna, tj. byly podle územního plánu určeny k zastavění, i jejich cena byla obdobná okolním stavebním pozemkům. Daňový subjekt si nadto z nakoupených stavebních pozemků uplatnil nárok na odpočet daně. Subjektivní záměr nezhotovit na nich konkrétní stavbu a absence potřebného správního úkonu (stavební povolení) na tom nemohly nic změnit.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet ze služeb zprostředkování pronájmu nebytových prostor. NSS konstatoval, že daňovému subjektu se v souhrnu nepodařilo ani listinnými důkazy, jejichž věrohodnost správce daně zpochybnil, ani svědeckými výpověďmi, které navrhl, ani jinak prokázat, že došlo k deklarovanému přijatému zdanitelnému plnění. 
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet ze čtvrté faktury za zprostředkování reklamy na závodech ve freestyle motokrosu. NSS uvedl, že rozsah plnění uvedený na čtvrté faktuře nebyl zřejmý, neboť už z textu první a druhé faktury vyplývalo, že v těchto dvou fakturách byly zahrnuty veškeré poskytnuté služby za rok 2014. Ani na výzvu správce daně daňový subjekt tento rozpor nevysvětlil. Vysvětlil jej až v rámci podané kasační stížnosti, což je dle NSS nepřípustné, a proto se ztotožnil se správcem daně, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání osvobození od DPH na výstupu u služeb souvisejících s lázeňskou ambulantní péčí. Podstatou sporu je otázka, zda jsou ubytovací a stravovací služby, které daňový subjekt poskytoval v rozhodném období, osvobozeny od DPH v situaci, kdy byl registrován (jen) k poskytování ambulantní péče. Daňový subjekt namítal, že poskytoval i lůžkovou péči, byť k ní nebyl formálně registrován. K tomu NSS uvedl, že s poukazem na faktický charakter poskytovaných služeb nemůže daňový subjekt uspět, neboť dle znění § 58 odst. 1 zákona o DPH je osvobozena pouze služba uvedená v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, resp. služba právě s touto službou související. Jestliže tedy daňový subjekt poskytoval nad rámec svého oprávnění i lůžkovou péči, ke které nebyl registrován, jde toto „nedopatření“ k jeho daňové tíži.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při odepření nároku na odpočet při obchodování s betonářskou ocelí z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že v daném případě byla prokázána řada nestandardností při obchodování v řetězci, kdy daňový subjekt vstoupil na nový trh bez zkušeností v oboru, a navíc v situaci, kdy neměl k dispozici ani vlastní skladovací prostory a veškeré obchody za něj fakticky prováděl zplnomocněný zástupce. NSS uvedl, že skutečnost, že daňový subjekt pověřil obchodováním jinou osobu namísto svého jednatele jej nemůže vyvinit z podezření o účelovém zařazení článků do uměle vytvořeného řetězce pro získání výhody na DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z reklamních služeb. NSS konstatoval, že z provedeného dokazování vyplývá, že nebyly uskutečněny všechny závody dle uzavřené smlouvy, a proto daňový subjekt neprokázal uskutečnění přijatých zdanitelných plnění v deklarovaném rozsahu a ceně. Vzhledem k tomu, že nebylo možné určit, jakou konkrétní cenu měla sjednaná forma propagace na jednotlivých závodech, nebylo možné ani uznat odpočet DPH alespoň v částečné výši. NSS se dále vyjadřoval k prekluzivní lhůtě z důvodu skryté daňové kontroly a nutnosti vydat před zahájením daňové kontroly výzvu k podání dodatečného daňového přiznání.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno stran prokázání hmotněprávních podmínek odpočtu. NSS uvedl, že daňový subjekt navrženými důkazními prostředky neodstranil pochybnosti správce daně a neprokázal, že předmětná zdanitelná plnění skutečně přijal, jaký byl jejich obsah a rozsah a zda byla přijata od deklarovaných dodavatelů. Pro prokázání těchto skutečností nemohlo být rozhodné ani navržené místní šetření, v rámci kterého chtěl daňový subjekt prezentovat správci daně ukázku svého projektu – studie.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při doměření DPH na výstupu. Předmětem sporu byla otázka, zda daňovým subjektem poskytovaná plnění ostatním společníkům společnosti (sdružení) jsou služby za úplatu, které lze charakterizovat jako provozování loterií a jiných podobných her, které je osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet. NSS uzavřel, že správce daně správně posoudil poskytovaná plnění jako služby poskytnuté za úplatu (úplatou byl podíl na zisku společnosti). Pouhá skutečnost, že tato činnost (zajištění provozoven a doplňkové služby) byla vykonávaná v rámci společnosti, nemohla mít vliv na faktické posouzení povahy činností, tudíž ji bylo třeba posoudit jako zdanitelná plnění.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s tonery v řetězci. NSS uvedl, že se ztotožňuje s posouzením správce daně ohledně existence daňového podvodu a vědomé účasti daňového subjektu na něm. Účast daňového subjektu v pěti obchodních řetězcích, ve kterých došlo k podvodu na DPH, nebyla nevědomá, neboť podstatnou část těchto řetězců daňový subjekt vlastní činností vytvořil. Takovéto okolnosti dokonce svědčí o tom, že účast daňového subjektu na podvodech byla úmyslná, proto bylo nadbytečné zabývat se existencí případných přijatých opatření daňovým subjektem.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání osvobození od DPH při dodání zboží (obalových materiálů a balicích strojů) do jiného členského státu. NSS uvedl, že správce daně podrobně popsal veškeré skutečnosti, které vyvolaly jeho pochybnosti o tom, zda bylo zboží v předmětných zdaňovacích obdobích fakticky přepraveno do Polska. Proto ani předložené formální doklady nemohly prokázat splnění hmotněprávních podmínek pro osvobození vyplývající z § 64 zákona o DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu, že daňový subjekt neprokázal přijetí zdanitelných plnění (svářecí, zámečnické a pomocné práce) v deklarovaném rozsahu. NSS konstatoval, že z provedeného dokazování vyplývá, že daňový subjekt v průběhu daňového řízení neprokázal ani rozsah přijatých prací, ani jejich poskytnutí deklarovanými dodavateli. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani judikatura NSS ve věci Kemwater, neboť daňový subjekt vždy uváděl, že plnění poskytli deklarovaní dodavatelé. Jako opožděná se NSS jevila argumentace daňového subjektu týkající se osoby nezjištěného náhradního dodavatele, přičemž ji NSS považoval jako vnitřně rozpornou a účelovou.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně, který neuznal nárok na odpočet DPH z pořízení nemovitosti, protože daňový subjekt neprokázal reálný záměr o jejím využití. NSS uvedl, že správce daně opakovaně vyzýval daňový subjekt, aby prokázal budoucí využití nakoupené nemovitosti, nicméně i když šetření trvalo 3 roky, daňový subjekt uváděl pouze nepodložená tvrzení o budoucí výstavbě polyfunkčního domu a pronájmu prostor plátcům. NSS zhodnotil, že okolnosti věci nasvědčují spíše tomu, že ani sám daňový subjekt neměl zcela ujasněn způsob využití zakoupeného pozemku, natož konkrétně doložitelný reálný záměr. V takovém případě nebylo možné uplatnit plný nárok na odpočet, přestože jej daňový subjekt nárokoval.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění na akci Miss Junior 2017 z důvodu zapojení se do podvodu na DPH. NSS uvedl, že daňový subjekt sice splnil formální podmínky nároku na odpočet, ale přesto mu byl nárok na odpočet správně odepřen, neboť v dodavatelském řetězci došlo k podvodu na DPH a podle zjištěných objektivních okolností daňový subjekt o svém zapojení do podvodného řetězce mohl a měl vědět.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byla doměřená DPH z poskytnutí ambulantních lázeňských služeb, stravování a ubytování. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole sice přisvědčil správci daně ohledně nutnosti posoudit tyto služby jako samostatná uskutečněná plnění v tuzemsku, ale uložil správci daně doplnit dokazování ve věci určení základu daně jednotlivých služeb, resp. určení hodnoty osvobozených plnění zdravotní péče. Správce daně vyzval daňový subjekt, aby tyto skutečnosti prokázal, tento však nespolupracoval, a proto správce daně opětovně vyměřil DPH z celkové hodnoty služeb. NSS nyní konstatoval, že tento postup správce daně nebyl správný, neboť pokud z důvodu nespolupráce daňového subjektu nebylo možno stanovit daň dokazováním, měl správce daně doměřit daň podle pomůcek a podíl osvobozených plnění odhadnout, což neučinil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu reklamy z důvodu vědomé účasti na podvodu. NSS zdůraznil, že daňovému subjektu nebyly kladeny k tíži žádné okolnosti, které nastaly u jiných článků řetězce či které nastaly až s odstupem času po uskutečnění reklamního plnění. Vytýkány mu byly výhradně nestandardní okolnosti, které mu byly známé již v době provádění transakcí (neprovedení průzkumu trhu, neoslovení dalších možných dodavatelů, akceptace nadhodnocené ceny, nedostatečné prověření dodavatele, nevýhodné smluvní a platební podmínky, neověřování plnění smluv a nevyhodnocení efektu reklamy na podnikání daňového subjektu).
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně v případě neuznání nároku na odpočet z pořízených pracovních strojů a vozidel a splnění podmínek pro osvobození při dodání zboží do jiného členského státu. NSS uvedl, že správci daně zcela legitimně vznikly zásadní pochybnosti o tom, zda daňový subjekt skutečně nabyl a prodal předmětné stroje a vozidla za deklarovaných podmínek. NSS tedy uzavřel, že daňový subjekt neprokázal splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet dle § 72 a § 73 zákona o DPH a splnění podmínek pro osvobození od daně v rámci intrakomunitárního dodání zboží dle § 64 zákona o DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně. Předmětem sporu bylo prokázání nároku na odpočet z koupě použité lodi od deklarovaného dodavatele a prokázání uskutečnění reklamních služeb na výstupu. NSS k tomu uvedl, že z provedeného dokazování správcem daně vyplynuly vážné pochybnosti o faktickém uskutečnění koupě lodi od personálně spřízněného deklarovaného dodavatele (neexistovala písemná smlouva, platby v hotovosti, loď se nacházela stále na stejném místě). Co se týče uskutečnění plnění na výstupu NSS uvedl, že skutečnost, že se logo odběratele objevilo na nějakých bannerech a vozidlech, nemohla prokázat, že reklamní plnění poskytl právě daňový subjekt. Daňový subjekt však byl přesto povinen odvést DPH uvedenou na vystaveném daňovém dokladu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet ze zprostředkování zakázek, neboť daňový subjekt neprokázal faktické přijetí zdanitelného plnění.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu měděných katod z důvodu vědomé účasti na podvodu. NSS se neztotožnil s námitkou, že rozšíření daňové kontroly o další zdaňovací období nemá účinky dle § 148 odst. 3 DŘ a uvedl, že provádí-li správce daně daňovou kontrolu pro určité zdaňovací období a hodlá-li prověřovat také další zdaňovací období, může stávající daňovou kontrolu rozšířit, přičemž rozšíření daňové kontroly je v takovém případě formou zahájení daňové kontroly pro další zdaňovací období. NSS nepřisvědčil ani námitce porušení neutrality správcem daně v důsledku výběru daně v řetězci od více subjektů současně, když odkázal na evropskou i tuzemskou judikaturu, z níž plyne, že uvedený postup je odrazem ochrany a zajištění fungování systému DPH. NSS také potvrdil, že správce daně vycházel v rámci vědomostního testu z řady objektivních okolností, o nichž daňový subjekt mohl vědět (model obchodování, komodita, prověření a výběr dodavatele, smluvní dokumentace, cena a platby za zboží), a které ve svém souhrnu svědčí o vědomosti daňového subjektu o podvodu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu reklamy z důvodu vědomé účasti na podvodu. NSS potvrdil, že správce daně identifikoval a prokázal narušení neutrality daně i nestandardní okolnosti svědčící, že k narušení neutrality došlo důsledkem podvodu. Správce daně rovněž prokázal řadu objektivních okolností (způsob navázání kontaktu s dodavatelem, absence průzkumu trhu, akceptování nadhodnocené ceny reklamy bez souvislosti k místu a času reklamy, umělé navyšování četnosti reklamních spotů, vybírání plateb z účtu dodavatele na pokyn daňového subjektu), které ve svém souhrnu vedly k závěru, že daňový subjekt o daňovém podvodu mohl a měl vědět. Tvrzená opatření daňového subjektu shledal NSS nedostatečnými.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl nárok na odpočet z reklamních služeb poskytnutých od dvou dodavatelů, kdy v případě jednoho dodavatele KS konstatoval, že pochybnosti správce daně byly nedůvodné a daňový subjekt nárok na odpočet prokázal (plnění poskytnuta ve 2 zdaňovacích obdobích) a v případě druhého dodavatele se zcela ztotožnil se závěry správce daně, že nárok na odpočet prokázán nebyl (plnění poskytnuta v 6 zdaňovacích obdobích). Přesto KS na základě žaloby zrušil rozhodnutí o odvolání jako celek, tzn. v rozsahu všech 6 zdaňovacích období. NSS k tomu uvedl, že KS pochybil, pokud nezrušil rozhodnutí o odvolání pouze v rozsahu těch zdaňovacích období, kde shledal žalobní námitky důvodné, a založil tím nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil závěry KS v Hradci Králové, který zrušil dodatečný platební výměr správce daně, jelikož v řízení o doměření daně nebyly posouzeny a vyhodnoceny okolnosti týkající se podmínky plátcovství DPH dodavatele předmětných plnění, neboť odvolací řízení bylo zastaveno v důsledku naplnění podmínek stanovených v § 243 odst. 2 DŘ (došlo k úpadku daňového subjektu a k povolení jeho oddlužení, čímž nepravomocné rozhodnutí správce daně nabylo právní moci).
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo posouzení, zda část kupní ceny, ve smlouvě označena DPH, je součástí sjednané ceny pro účely daně z nabytí nemovitých věcí či nikoli, s ohledem na zjištění správce daně, že převedené jednotky nebyly zdanitelným plněním ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona o DPH. NSS nezpochybnil, že by dodání převáděné jednotky bylo plněním osvobozeným od DPH podle § 56 odst. 3 písm. a) zákona o DPH. NSS ale při posouzení případu vyšel z toho, že prodávající i přes výše uvedenou skutečnost (osvobození jednotky dle 56 odst. 3 písm. a) ZDPH) v souvislosti s touto transakcí vystavil daňový doklad, ve kterém uvedl DPH, a proto byl podle § 108 odst. 1 písm. j) zákona o DPH povinen tuto daň přiznat a následně též odvést. Bez ohledu na osvobození nabytí převáděné jednotky od DPH tak byla transakce mezi žalobcem a prodávajícím touto daní zatížena. Částku odpovídající DPH přitom podle konstantní judikatury NSS (např. č. j. 4 Afs 88/2017-35) není možné zahrnout do základu daně u daně z nabytí nemovitých věcí.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně, ale protože se neztotožnil s argumentací správce daně ohledně narušení neutrality daně a s ohledem na zásadu hospodárnosti zrušil i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu v dané věci je podvod na DPH v souvislosti s nákupem měděných katod. NSS uvedl, že závěry KS týkající se neexistence chybějící daně nemohou obstát, neboť KS nesprávně soustředil svoji pozornost výhradně na význam postupu správce daně dle § 152 odst. 4 DŘ, resp. započtení úhrady na dřívější daňové povinnosti. Otázkou narušení daňové neutrality se tedy nezabýval komplexně. Dle NSS je důležité upozornit, že použití úhrady daně na předchozí daňové nedoplatky nemůže být pro identifikaci chybějící daně rozhodující, neboť aplikace § 152 odst. 4 DŘ je pouze technickým postupem správce daně. Bylo by totiž absurdní připustit, že k úhradě daně ve výši přiznané daňovým subjektem nelze z hlediska identifikace chybějící daně přihlédnout tehdy, pokud tento subjekt má předchozí daňové nedoplatky. K takové situaci totiž může u mnoha daňových subjektů docházet zcela běžně z důvodu jejich nepříznivé ekonomické situace. Bylo tedy na správci daně, aby definoval jiné nestandardní okolnosti svědčící o narušení neutrality daně z důvodu podvodu. To se však v projednávané věci nestalo, neboť okolnosti popisované správcem daně ani ve svém úhrnu nemohou být pro závěr o identifikaci chybějící daně dle NSS dostatečné.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil zrušující rozsudek KS v Praze. Předmětem sporu bylo neprokázání nároku na odpočet DPH z různých přijatých plnění (úklidové práce, doprava, zámečnické práce atp.). Důvodem, proč KS v Praze zrušil rozhodnutí o odvolání, bylo nedostačené hodnocení svědecké výpovědi a odmítnutí opakovaného výslechu svědka. 
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z nakoupených telekomunikačních služeb (předplacené dobíjecí kupóny) z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že se daňovému subjektu nepodařilo vyvrátit klíčové poznatky správce daně, které ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které vedou k závěru o existenci daňového podvodu a o skutečnosti, že daňový subjekt o své účasti na podvodu na DPH měl a mohl vědět a nepřijal přitom dostatečná opatření, aby své účasti na podvodu zabránil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (montážní a demontážní, paličské, pomocné a úklidové práce). NSS uvedl, že z předloženého spisového materiálu vyplývá, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně prokázání faktického přijetí zdanitelného plnění tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech. Neprokázal tak faktické přijetí zdanitelného plnění od dodavatele tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o existenci daňového podvodu na DPH při obchodování s kuřecím masem a sýrem. Spor v daném případě spočíval v odepření nároku na odpočet DPH u nákupu zboží a současně odepření osvobození při dodání zboží do jiného členského státu z důvodu účasti daňového subjektu v řetězci plnění zatíženém podvodem na DPH. Dle NSS správce daně správně identifikoval narušení neutrality v řetězci i řadu objektivních okolností svědčících o vědomosti daňového subjektu o podvodu na DPH u zdanitelných plnění na vstupu i u plnění na výstupu, přičemž současně neučinil dostatečná opatření, byť byl zkušeným obchodníkem v daném odvětví, a proto mohl podezřelé okolnosti odhalit.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních služeb. NSS zhodnotil, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně prokázání podmínek nároku na odpočet DPH, neboť neprokázal faktické uskutečnění přijatých zdanitelných plnění v deklarovaném rozsahu od deklarovaného dodavatele.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně stanovení místa plnění u poskytovaných služeb pronájmu výpočetního výkonu pro distribuované blockchain výpočty včetně jeho údržby a potřebné elektrické energie odběrateli se sídlem v třetí zemi. Spornou otázkou v dané věci bylo, zda odběratel daňového subjektu je osobou povinnou k dani se sídlem ve třetí zemi. NSS shodně se správcem daně konstatoval, že na daný případ nelze aplikovat § 9 odst. 1 zákona o DPH, podle kterého místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo, neboť daňový subjekt neprokázal, že byl její odběratel osobou povinnou k dani.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z nákupu pneumatik, neboť daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně prokázání deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že daňovému subjektu byl poskytnut dostatečný prostor k objasnění deklarovaného dodavatele sporných přijatých plnění, nicméně daňový subjekt nenavrhl v tomto směru žádné relevantní důkazy ani netvrdil takové skutečnosti, které by prokázaly, že by předmětné zboží pořídil od jím deklarovaného dodavatele nebo jiných osob v postavení plátce DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění. Důvodem pro neuznání nároku byla skutečnost, že daňový subjekt neprokázal, že zdanitelná plnění byla uskutečněna deklarovaným dodavatelem, resp. že skutečný dodavatel byl osobou v postavení plátce, neboť deklarovaný dodavatel neměl jednatele a osoba, která za něj jednala, nijak neprokázala, že je oprávněna za něj jednat. NSS dále uvedl, že ani dodatečné vložení plateb do elektronické evidence tržeb za dané situace nemohlo rozptýlit pochybnosti správce daně o oprávněnosti nároku na odpočet daně.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo uplatnění nároku na odpočet při obchodování s plynem. NSS uvedl, že MS i správce daně pochybili, pokud konstatovali, že daňový subjekt neprokázal, že skutečným dodavatelem plynu byla společnost B&A CT. Správce daně konstatoval, že skutečným dodavatelem byla britská obchodní společnost B&A Capital Limited, které byl přidělen shipper kód pro obchodování s plynem v přenosové soustavě. NSS uvedl, že v posuzované věci se jednalo o obchodování se specifickou komoditou (zemním plynem), při kterém nedochází ke standardnímu fyzickému předání zboží, ale obchodování probíhá prostřednictvím operátora trhu NCG na základě tzv. nominací, které se zadávají do systému NCG s tím, že nominace obsahuje shipper kód protistrany, dohodnuté množství plynu, který má být zobchodován v rámci dané dodávky a plynárenský den. V případě, že NCG obdrží od kupujícího i prodávajícího shodnou nominaci, tyto propojí a obchod vypořádá. Užití administrativního údaje v podobě shipper kódu jinou zplnomocněnou společností z téže skupiny, než která jej měla zaregistrovaný u operátora trhu NCG, nic nemění na tom, že z dalších předložených důkazů vyplývá, že obchody s plynem fakticky proběhly a operátor trhu NCG je zaregistroval (o faktickém dodání a rozsahu pochybnosti nebyly). NSS také uvedl, že dle předložených dokumentů mohl být daňový subjekt v dobré víře, že plyn byl dodán deklarovaným dodavatelem.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (nákup pěny, omítky, pronájem lešení, úklidové práce) od deklarovaného dodavatele. NSS shledal, že daňový subjekt neprokázal oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně z prověřovaných přijatých plnění ve smyslu § 72 a § 73 zákona o DPH, neboť neprokázal faktické přijetí plnění od deklarovaného dodavatele nebo jiného plátce DPH.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě. V dané věci NSS rozhodoval již podruhé s tím, že v předchozím řízení také vyhověl kasační stížnosti správce daně, a to ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu účasti na podvodu na DPH. Předmětem sporu je nárok na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění od deklarovaného dodavatele. NSS konstatoval, že KS nad rámec žalobních námitek provedl výslech svědka a dospěl k závěru, že plnění uskutečnil náhradní dodavatel, což nemá oporu v řádně provedeném dokazování ani ve správním spisu. NSS tedy vrátil případ KS k dalšímu řízení a uložil mu, aby vyzval správce daně i daňový subjekt k vyjádření ve smyslu rozsudku Kemwater. Shledal-li by KS námitky ohledně deklarovaného dodavatele za důvodné, uložil mu NSS vydat dělený výrok, tzn. zrušit rozhodnutí o odvolání pouze v té části dodatečných platebních výměrů, kde byl deklarovaný dodavatel řešen.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu existence daňového podvodu v řetězcích obchodu s řepkovým olejem. NSS konstatoval, že správce daně shromáždil dostatečné důkazy svědčící o existenci podvodu v řetězcích i o objektivních skutečnostech, že daňový subjekt o podvodu na DPH v některých případech věděl, případně v jiných případech vědět mohl a měl, přičemž nepřijal dostatečná opatření, aby podvodu zamezil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet z nákupu drahých kovů z důvodu zapojení do řetězce zatíženého podvodem na DPH. NSS konstatoval, že správce daně shromáždil dostatečně důkazních prostředků, které prokazují nestandardní podmínky obchodování s drahými kovy v řetězci. Jestliže daňový subjekt s verzí správce daně nesouhlasil, bylo jen na něm, aby předestřel svou verzi podloženou relevantními skutečnostmi o tom, že obchodní transakce či některé její části byly v rámci její běžné obchodní praxe standardní, což však neučinil, neboť by verze daňového subjektu musela být také komplexní a neomezovat se jen na některé objektivní okolnosti.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neprokázání podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží (vysokozdvižných vozíků) na Slovensko. NSS uvedl, že primární povinností daňového subjektu bylo prokázat přepravu zboží na Slovensko, což se mu nepodařilo a nepodařilo se mu ani osvědčit svoji dobrou víru, neboť správce daně prokázal, že zejména CMR listy, které daňový subjekt předložil, obsahovaly neúplné, nesprávné či nečitelné údaje, čehož si byl daňový subjekt vědom.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění zasažených podvodem na DPH. NSS uvedl, že správce daně vedle chybějící daně zjistil také řadu dalších nestandardních okolností, které svědčí o existenci daňového podvodu a vědomosti daňového subjektu o něm.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. NSS uvedl, že daňový subjekt neprokázal při nákupu kulatiny a dřevní hmoty ke štěpkování hmotněprávní podmínky pro přiznání nároku na odpočet, neboť neprokázal, že přijal zdanitelná plnění od uvedených dodavatelů a v rozsahu deklarovaném na daňových dokladech.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu při prodeji zboží mezi personálně propojenými subjekty. NSS konstatoval, že objektivní okolnosti včetně zjevné až 100násobné nadhodnocení cen některých položek zboží, jež byly popsány správcem daně, jsou dostatečné pro závěr, že se jednalo o daňový podvod, o kterém daňový subjekt musel vědět.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění (reklama na závodních vozidlech) z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH, o kterém věděl nebo o něm vědět mohl a měl. NSS konstatoval, že ze spisového materiálu vyplývá, že k narušení neutrality DPH došlo u přímých dodavatelů daňového subjektu, kteří byli uměle vloženými články mezi daňovým subjektem a majitelem vozidla, který vše zařizoval. Závěr správce daně, že objektivní okolnosti nasvědčují tomu, že se jedná o účelově vytvořený řetězec, který sám o sobě postrádá smysl a jehož cílem byla participace na výhodách systému DPH, byl správný.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (úklidové, bezpečnostní služby a zprostředkování), neboť daňový subjekt neprokázal uskutečnění těchto plnění deklarovanými dodavateli a v deklarovaném rozsahu. NSS uvedl, že daňový subjekt předloženými důkazy ani provedenými výslechy (zejména svých zaměstnanců) nevyvrátil pochybnosti správce daně, že se uvedené služby uskutečnily v deklarovaném rozsahu a že je provedli konkrétní dodavatelé zdanitelných plnění ani dostatečně nedoložil, že dodavatelé (byť i neztotožnění) museli mít postavení plátců DPH.