Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Daň z přidané hodnoty 2022

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu proti rozhodnutí správce daně o zamítnutí žádosti o prominutí úroku z prodlení za pozdní úhradu DPH, neboť  žalobkyně v posledních třech letech závažně porušila daňové právní předpisy ve smyslu § 259c odst. 2 daňového řádu, tzn. splnila negativní podmínku, když nepodala včas řádné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018, řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2019 ani řádné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019. Ve vztahu k námitkám stran pandemické situace NSS uvedl, že žalobkyně neprokázala, že prodlení s úhradou daně je důsledkem mimořádných opatření vydaných za účelem prevence vzniku a rozšíření onemocnění covid-19.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z nákupu pohonných hmot, které měl daňový subjekt nakoupit od tuzemských dodavatelů s místem nakládky v jiných členských státech EU. NSS vyšel z judikatury SDEU a NSS k tzv. řetězovým dodávkám zboží a uvedl, že v předmětném případě je klíčovou otázkou unesení důkazního břemene, což platí i ve vztahu k otázce místa plnění, resp. místa nabytí práva nakládat se zbožím jako vlastník. Má-li správce daně řádné zpochybnit tvrzení daňového subjektu, musí ve vztahu k tvrzením a předloženým důkazům předestřít svou dostatečně konkrétní argumentaci opřenou o racionální důvody, které se musí týkat jak otázek skutkových, tak i právního hodnocení. Součástí racionálních důvodů, jimiž správce daně zpochybňuje tvrzení daňového subjektu o místu plnění, má být nejen popis skutkových okolností týkajících se zejména faktického nakládání se zbožím, ale též úvaha správce daně, z níž bude zřejmé, na základě jakého právního titulu má za to, že na daňový subjekt přešlo právo nakládat s věcí jako vlastník (právní nakládání s věcí).

Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty pro neprokázání oprávněnosti nároku na odpočet z přijatých reklamních služeb. V předmětném případě byl sporný rozsah uskutečněné reklamy na golfových turnajích. NSS uvedl, že daňový subjekt je povinen prokázat nejen to, že se pro něj plnění uskutečnilo, ale rovněž rozsah přijatého zdanitelného plnění. NSS se ztotožnil se závěrem správce daně, že se daňovému subjektu nepodařilo prokázat uskutečnění plnění v deklarovaném rozsahu ve vztahu k letákům a plakátům na turnajích a vůbec nebylo prokázáno uskutečnění plnění v podobě reklamy na LED obrazovkách. K možnosti uznání částečného nároku na odpočet daně NSS uvedl, že daňový subjekt žádná tvrzení ani důkazní návrhy, které by umožnily stanovit cenu prokázané části přijatého plnění, neučinil, proto považuje jeho námitku, že mu měla být uznána alespoň část uplatněného nároku na odpočet, za nedůvodnou.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí Finanční správy ve věci vyměření daně z přidané hodnoty. V předmětné věci byl spor o to, zda výzva, jíž byl zahájen postup k odstranění pochybností k podanému daňovému přiznání k DPH, naplnila požadavky   § 89 daňového řádu. NSS dospěl k závěru, že odůvodnění výzvy nepředstavuje dostatečně konkrétní a přesvědčivý skutkový poznatek správce daně, který mohl bez dalšího založit pochybnosti o pravdivosti údajů obsažených v předmětném daňovém přiznání. Správcem daně použitý ekonomický ukazatel (poměr přijatých a uskutečněných zdanitelných plněních) sám o sobě nic nevypovídá o ekonomické činnosti daňového subjektu a odůvodnění výzvy je navíc založeno na nesprávné úvaze správce daně týkající se souvislosti daně z přidané hodnoty a dosahování zisku. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty pro neprokázání oprávněnosti osvobození při dodání vozidel na Slovensko. NSS nepřitakal procesním námitkám daňového subjektu o nezákonnosti daňové kontroly, nesplnění podmínek pro použití dožádání dle § 17 daňového řádu, povinnosti správce daně vydat výzvu k podání dodatečného daňového přiznání a nezákonnosti předepsaného penále. NSS se ztotožnil s hmotněprávním posouzením věci a aproboval závěr správce daně, že daňový subjekt, který se spoléhal především na písemná prohlášení pořizovatele vozidel, aniž dále prověřoval jejich pravdivost, neprokázal splnění podmínek pro osvobození zboží od DPH. Rovněž tak NSS shledal, že daňový subjekt nedoložil, že by jakkoliv pořizovatele prověřoval z hlediska jeho důvěryhodnosti. NSS také potvrdil, že pokud z kupní smlouvy plynulo, že daň bude k ceně plnění připočtena ve výši dle právních předpisů, tak správce daně nepochybil, když ke sjednané ceně připočetl DPH (dle ust. § 37 odst. 1 zákona o DPH). K námitce nezákonného odmítnutí výslechu svědka, NSS shledal v neprovedení jeho výslechu vadu řízení, avšak vyhodnotil, že nešlo o pochybení, které mělo vliv na zákonnost rozhodnutí.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty. NSS nepřisvědčil procesním námitkám daňového subjektu o nezákonném ukončení daňové kontroly a porušení povinnosti odvolacího orgánu seznámit daňový subjekt se změnou právního názoru před vydáním rozhodnutí. NSS rovněž potvrdil závěr správce daně, že dodávky materiálu fakturované samostatnými daňovými doklady dodavatelem REMIA byly užity při stavebních a montážních pracích uskutečněných pro daňový subjekt tímto dodavatelem a měly proto být zahrnuty do základu daně předmětných prací a fakturovány v režimu přenesení daňové povinnosti dle § 92a zákona o DPH. Avšak ve vztahu k odmítnutí odpočtu daně z plnění, která měl daňovému subjektu poskytnout dodavatel ATANASTA, NSS odkázal na judikaturu SDEU a NSS ve věci Kemwater, a s ohledem na to, že dosavadní dokazování nebylo vedeno směrem, zda skutečný dodavatel (ač nebylo prokázáno, že šlo o dodavatele ANASTA), byl fakticky s jistotou plátcem DPH, rozhodnutí správce daně i městského soudu zrušil.

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost správce daně ve věci rozhodování o úroku z neoprávněného jednání správce daně. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s hodnocením krajského soudu, který uzavřel, že rozhodnutí o odvolání nevyčerpalo předmět řízení určený daňovým subjektem, tj. požadavek na vyplacení úroku z neoprávněného jednání správce daně a úroku z prověřovaného daňového odpočtu, když rozhodl jen ve věci úroku z neoprávněného jednání správce daně. Nejvyšší správní soud však korigoval názor krajského soudu ve věci počátku úročení a ztotožnil se s názorem finanční správy, že počátek doby úročení dle § 254 je třeba odvozovat od uplynutí lhůty dle § 105 ZDPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci doměření daně z přidané hodnoty podle pomůcek z důvodu neumožnění zahájení daňové kontroly. NSS dal za pravdu námitce správce daně, že je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný, neboť soud nezkoumal rozhodnutí odvolacího orgánu, ale jen rozhodnutí správce daně, nezabýval se tedy tím, zda odvolací orgán zhojil vady způsobené při zahájení daňové kontroly. Dále NSS shledal, že městský soud prováděl dokazování mimo jednání, čímž řízení zatížil vadou, která mohla mít vliv na zákonnost přezkoumávaného rozsudku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty při obchodování s elektronikou, které bylo zatíženo podvodem na DPH. NSS se ztotožnil se závěry správce daně, že došlo k prokázání existence podvodu na DPH a chybějící daně, dále že daňový subjekt mohl a měl o podvodné povaze obchodování vědět a nepřijal pro zabránění účasti na podvodu dostatečná preventivní opatření. K daňovým subjektem namítaným procesním vadám řízení, NSS uvedl, že ačkoli správce daně v několika ohledech nepostupoval správně (nedostatečně vypořádal některé odvolací námitky a důkazní návrhy, porušil ust. § 115 odst. 2 daňového řádu), nešlo o vady, kvůli nimž bylo třeba rozhodnutí správce daně rušit, neboť nezpůsobily nezákonnost samotného rozhodnutí. V této věci šlo o druhý rozsudek NSS, kdy v předchozím rozsudku NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty. Daňový subjekt v kasační stížnosti zejména namítal, že správce daně postupoval nezákonně, když odmítl provést navržené výslechy svědků. NSS nezákonný postup správce daně neshledal, neboť správce daně u každého svědka navrženého daňovým subjektem vysvětlil, proč nebylo potřebné jej vyslechnout, až již pro nadbytečnost nebo irelevantnost. Důvodem odmítnutí nebylo, že by správce daně předem hodnotil výpověď navržených svědků, jak tvrdil daňový subjekt. Správce daně pouze u některých svědků uvedl, že by nemohli osvědčit tvrzené skutečnosti, neboť k nim neměli žádný vztah, což NSS označil jako relevantní postup.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci uložení pokut za opožděné podání kontrolního hlášení na dani z přidané hodnoty. NSS uvedl, že krajský soud nepochybil, pokud se nezabýval námitkou daňového subjektu o porušení zákazu diskriminace mezi fyzickými a právnickými osobami při podávání kontrolních hlášení, neboť tato námitka nebyla řádně v žalobě vznesena, přičemž krajský soud ani nebyl povinen stěžovatelku vyzývat k doplnění žaloby.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem sporu byla oprávněnost odpočtu daně při obchodování s dobíjecími kupóny, které byly stiženy podvodem na DPH. NSS dal za pravdu námitce správce daně, že je rozsudek Městského soudu stižen vadou nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost. Podle NSS je nepochybné, že pokud na straně jedné Městský soud učinil závěr, že daňové orgány správně zjistily existenci podezřelých okolností provázejících obchody daňového subjektu s dobíjecími kupóny, jež mohly v jejich vzájemných souvislostech vzbudit při náležité pozornosti u daňového subjektu podezření o jeho možné účasti na podvodném jednání, stěží vedle toho může obstát závěr soudu opačný, a to, že existenci takových skutečností a vědomost daňového subjektu o nich daňové orgány nezjistily a neprokázaly a úvahy o tom v napadeném rozhodnutí chybějí.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty. NSS dospěl k závěru, že i změna právního názoru na úplně zjištěný skutkový stav, která vyústila v potvrzení dodatečného platebního výměru správce daně, znamenala rozhodnutí v neprospěch daňového subjektu o naplnění podmínek pro nárok na odpočet daně. Tato změna znamenala zásah do veřejných subjektivních práv, neboť nebyla pro daňový subjekt předvídatelná a napadené rozhodnutí bylo tudíž překvapivé. V takovém případě bylo povinností odvolacího orgánu v souladu s § 115 odst. 2 věty druhé daňového řádu s touto změnou právního názoru daňový subjekt seznámit a umožnit mu na tuto změnu reagovat. Nesprávný byl pak názor Městského soudu, že odvolací orgán nerozhodl v neprospěch daňového subjektu, nýbrž pouze potvrdil pro daňový subjekt nepříznivé rozhodnutí správce daně z jiných důvodů, a proto nebyl povinen postupovat dle citovaného ustanovení daňového řádu.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci úroku z prodlení úhrady daně z přidané hodnoty. Předmětem sporu byla povinnost správce daně zohlednit při výpočtu úroku z prodlení existenci úroku z vratitelného přeplatku, na který daňovému subjektu vznikal nárok též v době, kdy byl v prodlení. NSS dospěl k závěru, že k takovému postupu nebyl důvod, neboť teprve v okamžiku předepsání úroku z vratitelného přeplatku na osobní daňový účet jej lze použít na úhradu nedoplatku na dani. V projednávaném případě byl úrok z vratitelného přeplatku předepsán až dva roky po skončení prodlení s úhradou daně z přidané hodnoty, proto nemohl mít na výši úroku z prodlení žádný vliv.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci úroku ze zadržovaného nadměrného odpočtu. NSS shledal, že správce daně správně přiznal daňovému subjektu úrok z nadměrného odpočtu za 3.čtvrtletí 2012 podle rozsudku NSS Kordárna ode dne 1.1.2013, tj. od uplynutí tříměsíční lhůty ode dne následujícího po posledním dni příslušného zdaňovací období. NSS nepřisvědčil námitce daňového subjektu, že počátek doby úročení stanovený rozsudkem Kordárna byl následně modifikován rozsudkem NSS č.j. 1 Afs 445/2019-47, neboť tento se týkal aplikace ust. § 254a daňového řádu ve znění účinném od 1.1.2015 do 30.6.2017. Námitku daňového subjektu, že mu náleží úrok z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 odst. 1 daňového řádu, pak NSS shledal nepřípustnou, neboť byla poprvé uplatněna až v kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zajišťovacího příkazu, kterým byla zajištěna nestanovená daň z přidané hodnoty. Nejvyšší správní soud potvrdil, že v posuzovaném případě okolnosti zjištěné správcem daně podložily dostatečnou míru pravděpodobnosti, že se daňový subjekt účastnil daňového podvodu a daň jí proto bude v budoucnu stanovena. Dále potvrdil naplnění druhé podmínky pro vydání zajišťovacího příkazu tj. odůvodněné obavy o dobytnost, kdy byla řádně zhodnocena ekonomická situace daňového subjektu, neplnění povinností dle daňového řádu a další indicie (virtuální sídlo, absence internetových stránek, průtokový charakter bankovního účtu).

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet daně z důvodu vědomé účasti na podvodu na DPH při obchodování se stříbrným granulátem. NSS aproboval stavění běhu prekluzivní lhůty pro stanovení daně mezinárodním dožádáním na odběratele daňového subjektu, neboť se jednalo o úkon, který měl vztah k předmětnému řízení a nebyl činěn pouze účelově. K podvodu na DPH NSS uvedl, že existence podvodu byla správcem daně řádně prokázána a daňový subjekt klade na správce daně stran prokázání daňové ztráty nepřiměřené požadavky, které neplynou z judikatury SDEU (např. přesné vyčíslení chybějící daně). NSS se však neztotožnil s úvahami správce daně o stěžejních okolnostech prokazujících vědomé zapojení daňového subjektu do podvodu, když konstatoval, že ve světle argumentace daňového subjektu (částečně předložené až v žalobě) prozatím neobstojí úvaha správce daně o iracionálnosti a ekonomické nesmyslnosti daňovým subjektem zvoleného obchodního modelu. NSS nepřitakal ani objektivní okolnosti v podobě personálního propojení v řetězci a současně shledal pochybení správce daně v neprovedení navržených svědeckých výpovědí. NSS uzavřel, že obchodovanou komoditu bylo možno označit za rizikovou, stejně jako potvrdil, že obchodování daňového subjektu vykazovalo rizikové znaky, avšak všechny tyto faktory bude třeba vyhodnotit znovu po doplnění dokazování a posouzení ekonomického smyslu daného obchodního modelu.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (pobočka Pardubice) ve věci úroků ze zadržovaného odpočtu. NSS se ztotožnil s krajským soudem, že se v rozhodnutí správce daně nedostatečně vyrovnal s otázkou, zda je aplikovaná vnitrostátní právní úprava úroku ze zadržovaného odpočtu ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020 souladná s unijní právní úpravou a na ni navazující unijní judikaturou. Dle NSS mají povinnost se souladností s právní úpravou EU zabývat všechny orgány členského státu EU a to včetně správních orgánů.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty při obchodování se zinkem. NSS se ztotožnil s názorem správce daně, že daňový subjekt neprokázal, že se dodávky zinku uskutečnily tak, jak bylo deklarováno, tudíž neprokázal splnění hmotněprávních podmínek odpočtu daně. Ve věci neuznání osvobození od daně při dodání zinku do Polska v rámci třístranného obchodu z důvodu vědomé účasti daňového subjektu na podvodu, NSS konstatoval, že se daňovému subjektu nepodařilo zpochybnit klíčové zjištění správce daně o míře personálního propojení daňového subjektu a prostřední osoby figurující v řetězci jako buffer. Závěry správce daně o podvodu a vědomé účasti daňového subjektu na tomto podvodu, proto obstojí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty z důvodu neprokázání přijetí technického konopí a služeb jeho technologického zpracování a jejich použití pro ekonomickou činnost. NSS uvedl, že správci daně vznikly odůvodněné pochybnosti o správnosti a průkaznosti daňových dokladů, proto bylo povinností daňového subjektu prokázat, že došlo k přijetí sporných plnění a jejich použití pro ekonomickou činnost. To se však daňovému subjektu v průběhu daňového řízení nepodařilo, přičemž správce daně se předloženými důkazy pečlivě zabýval a provedl jejich řádné hodnocení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatého plnění (vysokozdvižných vozíků). NSS odmítl kasační námitku, že správce daně pochybil, pokud vydal zajišťovací příkazy z odůvodněním podezření na podvod a daňovou kontrolu uzavřel se závěrem, že daňový subjekt neprokázal faktickou existenci předmětu plnění. NSS tedy odmítl tedy názor daňového subjektu, že již zajišťovacím příkazem správce daně vymezil předmět celého řízení. NSS se také neztotožnil s námitkou, že řízení trpělo vadou že absence písemně precizované výzvy, neboť správce daně své konkrétní pochybnosti i „výzvu“ k jejich vyvrácení daňovému subjektu materiálně sdělil během ústního jednání, přičemž mu umožnil na toto sdělení reagovat. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z neprokázaných přijatých plnění (grafického návrhu). NSS konstatoval, že hodnocení a závěry daňových orgánů považuje za správné, neboť daňový subjekt  neprokázal přijetí zdanitelného plnění a neunesl důkazní břemeno splnění podmínek nároku na odpočet.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem sporu byl podvod na DPH s betonářskou ocelí, kdy správce daně konstatoval existenci podvodu a vědomost daňového subjektu o účasti na něm. Jako důvod zrušení rozsudku městského soudu NSS uvedl, že rozsudek trpí vnitřní rozporuplností, neboť soud zpochybnil faktickou realizaci šetřených obchodů a zároveň potvrdil odepření nároku na odpočet DPH z důvodu vědomé účasti daňového subjektu na podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i odvolacího orgánu. Předmětem sporu byl podvod v řetězci při obchodování s mobilními telefony. NSS konstatoval, že správce daně správně identifikoval jednotlivé články řetězce i existenci podvodu na DPH. Co se týče vědomosti daňového subjektu o podvodu se však NSS neztotožnil s hodnocením správce daně a konstatoval, že zjištěné skutečnosti (nedohledatelnost části IMEI kódů, personální propojenost, cena) nedosahují takové intenzity, aby prokazovaly, že daňový subjekt o svém zapojení do podvodu vědět měl a mohl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z úklidových a zahradnických prací, neboť nebylo prokázán deklarovaný dodavatel ani rozsah. NSS uvedl, že provedené dokazování prohlubovalo pochybnosti správce daně, aniž by přineslo jakoukoli indicii o tom, že by jako skutečný dodavatel sporných plnění přicházel reálně v úvahu někdo jiný, kdo byl v postavení plátce DPH, natož aby to bylo s jistotou prokázáno. Jelikož tedy zůstalo zcela nejasným, kdo plnění poskytl, nemá posun v judikatuře po rozsudku SDEU ve věci Kemwater pro výsledek posouzení praktický význam.

Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci nečinnosti finančního úřadu ve věci registrace k DPH a shledal, že správce daně měl na základě nové žádosti o registraci zahájit nové řízení, a nikoliv tuto posoudit v rámci probíhajícího řízení o první přihlášce k registraci. Totožnost předmětu řízení totiž není dána v případech, kdy navrhovatel uplatnil totožný návrhový nárok, který ovšem vychází buď ze zcela odlišných skutkových okolností věci, nebo sice ze skutkových okolností, které jsou co do základu totožné, ovšem byly ve významném ohledu změněny, a proto je přípustné vedení řízení o druhé přihlášce k registraci samostatně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci označení daňového subjektu nespolehlivým plátcem DPH pro závažné porušení povinností při správě daní. NSS potvrdil, že v případě, že má daňový subjekt, jehož předmětem podnikání je mj. hostinská činnost a prodej lihu a lihovin, pouze „virtuální sídlo“ bez faktických prostor, kde by uskutečňoval svoji činnost a přijímal zásadní rozhodnutí, nelze o tomto sídle tvrdit, že jde o skutečné sídlo ve smyslu zákona o DPH. Nelze proto dojít k jinému závěru, než že daňový subjekt nevyplnil řádně registrační údaje, pokud do kolonky skutečné sídlo uvedl sídlo virtuální, kde nemá žádné zázemí.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí Finanční správy. Předmětem sporu byla oprávněnost odpočtu daně z dodávky dvou osobních vozů, kdy správce daně dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal faktické přijetí vozů. NSS uvedl, že na základě okolností deklarovaných obchodů mohl správce daně zcela legitimně nabýt pochybnosti o skutečném přijetí vozů daňovým subjektem. Na druhou stranu však bylo dle NSS třeba vzít v potaz celkový obraz transakce a zohlednit nejen to, v čem se daňovým subjektem předložené důkazy liší, ale i to, v čem navzájem korespondují. NSS uzavřel, že shledává závažné indicie pro to, že u daňového subjektu došlo k přechodu práva nakládat se zbožím jako vlastník a v závislosti na tom by mu také náležel odpočet daně. Jako vadu řízení pak NSS označil neprovedení výslechu dvou svědků, neboť se neztotožnil s názorem správce daně, že by jejich svědectví nemohla přispět k zodpovězení otázky, zda stěžovatel deklarovaná plnění obdržel.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty a daně z důvodu neprokázání faktického přijetí služeb. NSS nepřisvědčil procesním námitkám daňového subjektu a aproboval správnost závěrů správce daně, neboť ze spisu ověřil, že na daňových dokladech nejsou dodávky nijak specifikovány, a to ani odkazem na konkrétní objednávky, neobsahují popis prací, pouze účtované částky a okolnosti poskytnutí tvrzených služeb neosvětlili ani vyslechnutí svědci.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání faktického přijetí zdanitelného plnění v podobě technických výkresů. NSS dospěl k závěru, že daňové orgány prokázaly existenci důvodných pochybností o uskutečnění plnění a daňový subjekt tyto pochybnosti nevyvrátil, když odkazoval pouze na skutečnost, že přijetí výkresů plyne z daňových dokladů a výkresů samotných, tyto však po celou dobu daňového ani soudního řízení nepředložil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran vyměření DPH na výstupu z bezúplatného poskytnutí elektrické energie vyrobené dvěma fotovoltaickými elektrárnami (FVE), z jejichž pořízení uplatnil daňový subjekt nárok na odpočet DPH. NSS dospěl k závěru, že závěry správce daně i krajského soudu jsou správné a nelze jim nic vytknout, neboť daňový subjekt neunesl důkazní břemeno k tvrzení, že veškerou vyrobenou elektřinu spotřeboval při vlastní ekonomické činnosti. Z řízení totiž vyplynulo, že část vyrobené elektřiny daňový subjekt bezúplatně poskytoval svým nájemcům, přičemž bezúplatné dodání části elektřiny vyrobené ve FVE, u kterých daňový subjekt uplatnil plný nárok na odpočet DPH, je třeba považovat ve smyslu § 13 odst. 4 písm. a) a § 13 odst. 5 zákona o DPH za dodání zboží za úplatu s povinností odvodu DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně. Předmětem sporu byla oprávněnost odpočtu daně z dodávek mokrosolené kůže, které byly stiženy podvodem na DPH. NSS dal za pravdu názoru správce daně, že aby byla shledána chybějící daň, jako základní předpoklad podvodu na DPH, není třeba neodvedenou daň přesně vyčíslit, neboť tento požadavek by bránil účinnému postihu daňových podvodů. Judikatura NSS zdůrazňuje, že nemožnost ověřit přesnou částku chybějící daně může být dána následným jednáním dotčených subjektů, přičemž i takové situace je třeba hodnotit jako případy chybějící daně. Jednání subjektů spočívající v tom, že po provedení podezřelých transakcí „zmizí ze scény“, je totiž pro daňové podvody typické.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí Finanční správy. Předmětem sporu byla v daném případě oprávněnost odpočtu daně z reklamních plnění. NSS uvedl, že v daňovém řízení vznikly správci daně důvodné pochybnosti o tom, že reklamní služby daňovému subjektu dodaly na dokladech deklarované společnosti, přičemž u části plnění panovaly důvodné pochybnosti o tom, zda vůbec daňový subjekt plnění přijal. NSS se sice ztotožnil se závěry správce daně, že daňový subjekt neprokázal přijetí plnění od konkrétních dodavatelů a u části plnění neprokázal ani to, že mu bylo poskytnuto, avšak s ohledem na judikaturu Kemwater, musí být dle NSS daňovému subjektu v dalším řízení dána možnost, aby doplnil svá tvrzení týkající se toho, že dodavatel plnění byl plátcem DPH.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci úroků ze zadržovaného nadměrného odpočtu, kdy předmětem sporu byla výše úročení po 1.7.2017. NSS k dané věci odkázal na svůj rozsudek sp. zn. 1 Afs 80/2021 ze dne 1.4.2022, kde dospěl k závěru, že pokud lhůta pro podání přiznání k DPH uplyne před nabytím účinnosti zákona č. 170/2017 Sb., podle jehož přechodného ustanovení by měl být použit úrok dle § 254a daňového řádu ve znění do 30.6.2017, které je však v rozporu s evropským právem, tak platí pravidla vymezená rozsudkem Kordárna, tedy daňovému subjektu náleží úrok dle ust. § 155 odst. 5 daňového řádu i za období od 1.7.2017. NSS konstatoval, že závěry zde uvedené plně dopadají i na nyní posuzovaný případ, proto nemá důvod se od posouzení odchýlit.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání faktického přijetí služeb daňovým subjektem. NSS nepřisvědčil procesním námitkám daňového subjektu a dospěl k závěru, že daňový subjekt sice předložil formální doklady osvědčující uplatněný nárok na odpočet (daňové doklady a smlouvy, z nichž však nevyplýval ani předmět a rozsah plnění), avšak daňové orgány prokázaly existenci důvodných pochybností o uskutečnění plnění a daňový subjekt následné důkazní břemeno neunesl, když samotný daňový subjekt ani jeho dodavatelé nedokázali popsat podstatu a okolnosti poskytovaných služeb. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z přijaté testovací služby pro přípravu spuštění provozu systému VIDEOBOARD na území Německa z důvodu neprokázání použití služby pro ekonomickou činnost. NSS nejprve korigoval závěry správce daně a městského soudu, neboť tito vycházeli z nesprávného předpokladu, že daňovému subjektu nemohl vzniknout nárok na odměnu 200 mil. Kč za odstoupení z teritoriálního území Německa, neboť z důkazů založených ve spise, právo na uvedenou odměnu daňovému subjektu plyne. Dle NSS však z důkazů ve spise není zřejmá daňovým subjektem tvrzená povinnost předat odběrateli za účelem dosažení odměny systém VIDEOBOARD v německé mutaci. NSS proto dospěl k závěru, že daňový subjekt kromě tvrzení, že by bez přijetí testovacích služeb nedosáhl příjmu 200 mil. Kč, nenabídl správci daně žádné důkazy za účelem prokázání přímé a bezprostřední souvislosti přijatých testovacích služeb se svojí ekonomickou činností. V tomto směru tedy správce daně i městský soud dospěli ke správným závěrům.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z nákupu dopravních prostředků z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS dospěl k závěru, že správce daně své důkazní břemeno o vědomosti daňového subjektu o podvodu unesl. Dále posuzoval, zda informace o dispozičních právech k bankovnímu účtu daňového subjektu získané správcem daně od banky jsou nepřípustným důkazem, protože byly získány nezákonně. K tomu NSS uvedl, že po novelizaci ust. § 57 odst. 3 daňového řádu od 4.6.2018 byly banky povinny poskytovat údaje o disponentech bankovního účtu. V předmětném případě sice byly informace o disponentech od banky získány bez opory v zákoně, tj. před novelizací předmětného ustanovení, nicméně takto získané informace lze v řízení použít, pokud v době, kdy z nich správce daně vyvozuje zjištění pro účely rozhodnutí, je jejich poskytnutí přípustné, tzn. pokud je rozhodnutí vydáno až novele předmětného ustanovení, což bylo v posuzovaném případě splněno. NSS uzavřel, že vada v postupu správce daně byla zhojena a navíc, ani pokud by ke zhojení vady nedošlo, neměla by tato vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť závěr správce daně by obstál i bez informací o disponentech účtu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění (internetová reklama), neboť daňový subjekt neprokázal, že mu byla poskytnuta v předmětu a rozsahu deklarovaném na daňových dokladech. NSS konstatoval, že s ohledem na správcem daně precizně formulované pochybnosti, které daňový subjekt neodstranil a zásadní nesrovnalosti v předložených dokladech nevysvětlil, nelze než konstatovat, že důkazní břemeno neunesl.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Předmětem sporu byla doměřená DPH z nákupu a prodeje cigaret, které daňový subjekt nevykazoval ve svém účetnictví. NSS konstatoval, že krajský soud hodnotil důkazy provedené v daňovém řízení izolovaně, bez vzájemné souvislosti a také tendenčně. Dle názoru NSS daňové orgány předestřely dostatek důkazů svědčících o tom, že faktickým odběratelem cigaret od firmy JAS byl daňový subjekt a nikoliv „bílý kůň“ uvedený na dokladech.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z neprokázaného plnění od deklarovaného dodavatele. NSS konstatoval, že daňový subjekt v rámci dokazování neprokázal, že by faktickým dodavatelem byl dodavatel deklarovaný na dokladech ani jiný dodavatel, který by byl bezesporu v postavení plátce DPH. Navíc u části plnění neprokázal ani jejich předmět a rozsah.

NSS zamítl kasační stížnost a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH při obchodování s mobilními telefony a bílou technikou z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS se ve svém rozsudku zabýval nejen posouzením správnosti postupu správce daně při prokazování podvodu na DPH, kde konstatoval, že správce daně své důkazní břemeno o vědomosti daňového subjektu unesl, ale také řadou procesních otázek vztahujících se k dělitelnosti výroku krajského soudu (část doměrku byly prekludovaná), otázkou nabytí právní moci platebních výměrů po přezkumném jednání v insolvenčním řízení, povinností správce daně vydat výzvu k podání dodatečného daňového přiznání před zahájením daňové kontroly z nichž žádný neoznačil jako důvod pro vyhovění kasační stížnosti.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření odpočtu DPH u podvodu při obchodování s pohonnými hmotami uvnitř daňového skladu. Daňový subjekt vystupoval v předmětném podvodném řetězci v několika pozicích, kdy prodával pohonné hmoty v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a poté stejné zboží nakupoval ve volném daňovém oběhu. Podstata podvodného jednání spočívala v tom, že dodavatelé daňového subjektu na fakturách sice poznamenávali, že spotřební daň je již zahrnuta v ceně pohonných hmot, ale ve skutečnosti to tak nebylo. To zjistily finanční orgány nepřímo porovnáváním cen pohonných hmot prodávaných v tentýž den v daňovém skladu (PetroJetem jako prodávajícím) a prodávaných mimo něj (PetroJetu jako kupujícímu). Ze srovnání vyplynulo, že spotřební daň nemohla být ve skutečnosti do ceny zahrnuta (i když to dodavatelé deklarovali), protože cena mimo sklad (s daní) byla nižší než cena uvnitř skladu. Správce daně tak dle NSS správně odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet kvůli vědomému zapojení do podvodného řetězce.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran stanovení místa plnění pro odvod DPH při pořízení zboží z jiného členského státu. Daňový subjekt nakupoval řepkový olej v Polsku, který dopravoval do skladu na Slovensku a poté dodával zpět do Polska, s tím, že nepřiznával a neplatil DPH při pořízení zboží z jiného členského státu na Slovensku. NSS tedy konstatoval, že správce daně správně aplikoval § 11 odst. 2 zákona o DPH, tzn. že při nesplnění povinnosti odvést daň na Slovensku vzniká daňovému subjektu povinnost odvést daň ve státě, který mu vydal DIČ tzn. v České republice. Nemá však v souladu s judikaturou SDEU ve věci Facet nárok na odpočet daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byla otázka přenosu důkazního břemene v rámci daňové kontroly ve věci faktického poskytnutí služeb na základě smlouvy o poradenství. NSS se ztotožnil se správcem daně, kdy konstatoval, že smlouva, doklady i výpovědi svědků byly natolik nekonkrétní, že nemohly pochybnosti správce daně relevantně odstranit. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pro jeho částečnou nepřezkoumatelnost v oblasti hodnocení svědeckých výpovědí. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění, kdy daňový subjekt neprokázal, že mu byly poskytnuty v deklarovaném rozsahu. Ke sporným svědeckým výpovědím NSS uvedl, že je správce daně hodnotil stroze a krajský soud vůbec.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci pokuty za kontrolní hlášení. NSS uvedl, že ze skutkového stavu vyplývá, že daňový subjekt včas nereagoval na výzvu k odstranění vad kontrolního hlášení, a proto správce daně správně pokutu ve výši 30.000 Kč uložil. Důvody, proč podal daňový subjekt následné kontrolní hlášení opožděně, nezakládají objektivní překážku, a proto nemohly být důvodem nevydání pokuty.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a rozhodnutí o odvolání ve věci pokuty za kontrolní hlášení. Správce daně předepsal daňovému subjektu pokutu za nepodání kontrolního hlášení ve výši 50.000 Kč, protože daňový subjekt nereagoval na výzvu správce daně a kontrolní hlášení za srpen 2019 nepodal. NSS však s ohledem na individuální okolnosti tvrzené daňovým subjektem (KH podané 1 den po lhůtě pro podání KH za srpen 2019 označené jako KH za leden 2019) uvedl, že správce daně měl mít důvodné pochybnosti o správnosti označení podaného kontrolního hlášení za leden 2019 a měl přistoupit k vydání výzvy k odstranění vad podání dle § 74 daňového řádu a vyjasnit, zda se jedná o následné KH za leden 2019 nebo řádné KH za srpen 2019.

NSS zamítl kasační stížnost a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odmítnutí nároku na odpočet DPH z nákupů řepkového oleje v řetězci zatíženém podvodem na DPH. NSS konstatoval, že daňové orgány dostatečně prokázaly existenci daňového podvodu, a to jak po stránce chybějící daně, tak po stránce podezřelých okolností svědčících o podvodném jednání. Jednání daňového subjektu a objektivní okolnosti svědčí o tom, že minimálně mohl a měl vědět, že se daňového podvodu účastní, a přesto nepřijal odpovídající opatření, aby své účasti zabránil, ale fungoval jako buffer. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že správce daně nesdělil daňovému subjektu v rámci odvolacího řízení, jaké částky daně jeho dodavatel následně uhradil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu mobilních telefonů, které daňový subjekt nakupoval v tuzemsku a prodával do jiných členských států v řetězci zatíženém podvodem na DPH. NSS se neztotožnil s kasačními námitkami daňového subjektu a uvedl, že zjištění správce daně o způsobu obchodování s rizikovou komoditou nasvědčuje závěrům o tom, že daňový subjekt na podvodu mohl a měl vědět a nepřijal žádná relevantní opatření, aby své účasti zabránil. K námitce vlivu provedeného mezinárodního dožádání na plynutí lhůty pro stanovení daně NSS uvedl, že toto dožádání bylo pro zjištění účelné, a tudíž na prekluzi vliv mělo. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu mobilních telefonů, které daňový subjekt nakupoval v tuzemsku a prodával do jiných členských států v řetězci zatíženém podvodem na DPH. NSS uvedl, že závěry správce daně o účastni daňového subjektu na podvodu, o kterém mohl a měl vědět, dokládají správcem daně zjištěné nestandardnosti obchodování (navázání kontaktu s dodavateli, absence písemných smluv, objem zboží atp.) a rezignace daňového subjektu na přijetí účinných opatření.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z nákupu tonerů od dodavatele PROMITECH, kdy daňový subjekt dle správce daně neprokázal přijetí zboží od deklarovaného dodavatele. Krajský soud v Ostravě zrušil rozhodnutí o odvolání s odůvodněním, že správce daně nepřenesl na daňový subjekt důkazní břemeno, neboť nevyjádřil dostatečné pochybnosti. NSS k tomu uvedl, že pokud na jedné straně transakce správce daně  dodavatele shledá, že dodavateli zboží vznikla daňová povinnost, a nezpochybní tak podstatu vzniku daňové povinnosti, tzn. uskutečnění zdanitelného plnění, avšak na druhé straně správce daně odběratele konstatuje, že nevznikne odběrateli nárok na odpočet DPH z důvodu, že ačkoliv nejsou pochybnosti o tom, že předmětné zdanitelné plnění bylo odběrateli dodáno, není prokázáno, že bylo zdanitelné plnění dodáno deklarovaným dodavatelem, jedná se o rozporné hodnocení identických skutkových otázek. Na tom nemění nic ani skutečnost, že dodavateli bylo vyměřena za použití pomůcek. V takovém případě jsou pak pochybnosti správce daně skutečně nerelevantní.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice a rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH ze stavebních prací od deklarovaných dodavatelů, kdy NSS s ohledem na rozsudek rozšířeného senátu ve věci Kemwater konstatoval, že klíčové v dalším řízení bude zjištění a prokázání toho, zda byla plnění dodána plátci DPH. Skutečnost, že o plněních panovaly i další pochybnosti týkající se rozsahu označil za marginální, neboť na nich rozhodnutí nestálo. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu osobního automobilu. NSS dospěl k závěru, že důvodné pochybnosti správce daně o tom, že vlastnické právo k automobilu nebylo na daňový subjekt převedeno v souladu s kupní smlouvou a přijatým daňovým dokladem od deklarovaného dodavatele nebyly rozptýleny ani daňovým subjektem předloženými podklady, ani provedenými svědeckými výpověďmi. K poukazu daňového subjektu na rozsudek ve věci Kemwater, NSS uvedl, že tento nemá na posuzovanou věc vliv, neboť zde zůstává sporná nejen osoba dodavatele, ale i řada dalších okolností prodeje vozidla (čas, kupní cena aj.) a neexistuje ani žádná indicie ukazující na osobu odlišnou od deklarovaného dodavatele, která fakticky plnění dodala a musela být s jistotou plátcem DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně pro vybočení z mezí soudního přezkumu. NSS uvedl, že v žalobě některé námitky stran existence podvodu na DPH a nestandardností v podvodu absentovaly a Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí Finanční správy mimo rámec vznesených žalobních námitek. Dle NSS nebyl Krajský soud oprávněn posuzovat věc mimo vymezené žalobní důvody, když důvody, pro které napadené rozhodnutí Finanční správy zrušil, nepřestavovaly takové důvody, ke kterým by správní soudy byly povinny přihlížet z úřední povinnosti. Z toho důvodu byl rozsudek Krajského soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, neboť MS dopěl k nesprávnému právnímu názoru ve věci povinnosti podávat kontrolní hlášení, resp. výkladu ust. § 101d odst. 2 zákona o DPH. NSS uvedl, že dle jazykového vyjádření zákonodárce je lhůta pro potvrzení podání bez uznávaného elektronického podpisu v případě kontrolního hlášení totožná se lhůtou pro podání samotného kontrolního hlášení. Systematickým výkladem vztahu obecné a zvláštní úpravy pak lze dojít k závěru, k němuž správně dospěly i orgány finanční správy, že úprava obsažená v § 101d odst. 2 zákona o DPH má jako úprava zvláštní aplikační přednost před úpravou § 71 odst. 3 daňového řádu (jako úpravou obecnou), a to na základě výkladového pravidla lex specialis derogat legi generali. Protože však § 101d odst. 2 zákona o DPH obsahuje toliko zvláštní úpravu lhůty, ve zbytku je nutno aplikovat obecná pravidla obsažená v § 71 daňového řádu, a sice pokud jde o formu potvrzení/opakování podání učiněného nekvalifikovanou formou, včetně následků jeho nepotvrzení/nezopakování v podobě neúčinnosti tohoto podání. Jazykový a systematický výklad potvrzuje dle NSS rovněž historický výklad vycházející z důvodové zprávy k zákonu č. 360/2014, kterým se mění zákon o DPH.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH v řetězovém obchodu s kosmetikou, kdy správce daně dospěl k závěru, že místo plnění bylo v Itálii, neboť sám daňový subjekt zajišťoval přepravu a choval se ke zboží jako vlastník, zatímco jeho dodavatel se dané transakce nijak fakticky neúčastnil (pouze dokladově). NSS však dospěl k závěru, že i když daňový subjekt organizoval přepravu zboží z Itálie do České republiky (do skladu, který si sám pronajímal), ve spise shromážděné podklady nesvědčí o tom, že by nakládal se zbožím jako vlastník již v Itálii, neboť na CMR figuroval jeho dodavatel, což ostatně potvrdil v čestném prohlášení i jednatel dodavatele.  Správce daně se tak  podle NSS dodatečně nevěnoval otázce, jaký byl záměr kupujícího, rovněž dostatečným způsobem nezohlednil vysvětlení daňového subjektu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet jednak z přijatých zdanitelných plnění zatížených podvodem na DPH a dále z přijatých plnění, u kterých nebyla prokázána osoba dodavatele. K podvodu na DPH NSS uvedl, že nárok na odpočet  byl odepřen  důvodně a správce daně řádně a komplexně posoudil objektivní okolnosti transakcí. K deklarovanému dodavateli pak NSS uvedl, že daňový subjekt  měl v daňovém řízení dostatek prostoru k tomu, aby správci daně předestřel tvrzení, ze kterých by postavení skutečného dodavatele jako plátce DPH vyplývalo, což se však nestalo, a proto lze uzavřít, že důkazní břemeno neunesl.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a rozhodnutí o odvolání ve věci neuznaného nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení do podvodu při obchodování se zemědělskými plodinami. NSS se při svém rozhodování omezil toliko na otázku posouzení prekluze,  a to ve vztahu k vlivu mezinárodního dožádání. NSS konstatoval, že aby mezinárodní dožádání způsobilo stavění prekluzivní lhůty, nepostačuje jakákoli jen prostá či velmi volná souvislost s předmětem daňové kontroly, naopak správce daně musí usilovat o objasnění podstatných okolností pro skutková zjištění, na nichž je založeno jeho rozhodnutí. Dle NSS měl správce daně v tomto případě před podáním žádosti relevantní informace přímo od daňového subjektu a  ze správního spisu nebylo patrné, že by o nich pojal nějaké důvodné pochybnosti.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci zamítnutí registrace daňového subjektu jako plátce DPH. NSS uvedl, že prokázat naplnění podmínek plátcovství  uvedených v zákoně o DPH je povinností daňového subjektu a pokud se nu to nepodařilo,  musí nést následky s tím spojené. Z obsahu správního ani soudního spisu nevyplývá, že by postup finančních orgánů či městského soudu byl vůči daňovému subjektu diskriminační.

Nejvyšší správní soud zamítnul kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neoprávněnosti uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj s ohledem na  nedoložení relevantních důkazních prostředků dokládajících skutečnou a správnou výši mzdových nákladů jednotlivých pracovníků, kteří se na výzkumu a vývoji podíleli. Současně NSS upozornil, že podjatostí úředních osob se krajský soud zabýval obiter dictum.

Nejvyšší správní soud zamítnul kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neoprávněnosti uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj s ohledem na daňovým subjektem nedostatečně specifikované konkrétní  důvody, pro které by měla být jeho činnost za výzkum a vývoj považována.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z reklamních služeb poskytovaných neprokázanými dodavateli. NSS na základě předloženého spisu  dospěl k závěru, že správcem daně byly v souladu s právními předpisy zjištěny všechny rozhodné skutečnosti potřebné k posouzení nároku na odpočet DPH a jeho závěry obstojí i ve světle citovaných rozhodnutí ve věci Kemwater.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z nákupu strojírenských výrobků z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS uvedl, že ze spisového materiálu je zřejmé, že   nelze racionálně objasnit jednání daňového subjektu, který zboží nakupoval  zprostředkovaně skrze společnosti s nulovými znalostmi v oboru strojírenství, kterým informace o dodavatelích či „typech“ na zboží přímo poskytuje osoba rodinně spřízněná s jednatelem daňového subjektu, aniž daňový subjekt sám nevyvíjí  snahu o zisk. NSS tedy uzavřel, že objektivní skutečnosti uvedené správcem daně svědčily o tom, že daňový subjekt věděl nebo minimálně měl a mohl vědět, že se svým jednáním účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH, a přesto nepřijal při výkonu své hospodářské činnosti přiměřená opatření, která od něj šlo rozumně vyžadovat, aby zajistil, že její plnění se součástí podvodu nestane.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci dodatečného daňového přiznání na DPH. Daňový subjekt podal dodatečné daňové přiznání k DPH, ve kterém snížil svoji daňovou povinnost, na výzvu správce daně k prokázání skutečností pak reagoval opožděně a skutečnosti uvedené v dodatečném daňovém přiznání neprokázal. NSS konstatoval, že důkazní břemeno stran prokázání splnění podmínek pro uplatnění oprav dle § 42 a § 43 zákona o dani z přidané hodnoty a rovněž skutečností, které tvrdil v dodatečném přiznání k DPH, bylo na daňovém subjektu. Správce daně si je nemohl opatřit sám, neboť z úředních evidencí vyplýval opak tvrzených skutečností a jiné důkazní prostředky k dispozici (bez jakékoliv součinnosti daňového subjektu) neměl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran doměření DPH z údajných intrakomunitárních transakcí. Daňový subjekt vykázal ve svém daňovém přiznání užití třístranného obchodu jako prostřední osoba při dodání zboží z Maďarska do Polska a dále osvobození od DPH při dodání tuzemského  zboží do Polska stejnému odběrateli, aniž by však prokázal, že k faktickému dodání zboží do Polska došlo. Obchodní transakce prověřoval správce daně formou mezinárodního dožádání, jehož výsledky pak využil v daňovém řízení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznaného nároku na odpočet DPH. Předmětem kasačních námitek  byla údajná prekluze stanovení daně, kdy rozhodnutí o odvolání bylo doručeno zmocněni daňového subjektu, který následně doručil odvolání plné moci (rozhodnutí o odvolání odesláno 3.2.2016, doručeno fikcí zmocněnci dne  15.2.2016, dne 17.2.2016 předložil zmocněnec správci daně  odvolání plné moci datované 11.2.2016). NSS k tomu uvedl, že k prekluzi nedošlo, neboť rozhodnutí bylo platně doručeno zmocněnci, neboť odvolání plné moci bylo vůči správci daně účinné až ode dne 17.2.2016. K odmítnutí nároku na u plnění deklarovaných jako zemědělské a stavební práce či služby NSS uvedl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že místo dodavatelů deklarovaných na předložených daňových dokladech byla plnění fakticky poskytnuta konkrétními pracovníky (většinou ukrajinské národnosti), u nichž nikdo netvrdil, že by byli plátci DPH. Judikatura SDEU ve věci Kemwater na danou situaci tedy nedopadá.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu při nákupu rostlinného oleje. NSS konstatoval, že správce daně shromáždil dostatek informací svědčících o existenci daňového podvodu a vědomosti daňového subjektu o něm, resp. že si minimálně nepočínal dostatečně obezřetně, aby se účasti na podvodu vyhnul.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu. Daňový subjekt nakoupil reklamu odvysílanou v ČT za cenu minimálně 5x navýšenou. Daňový subjekt zcela rezignoval na zjištění dodavatelských a finančních podmínek na trhu, neprováděl žádná cenová srovnání, nehledal alternativní dodavatele ani  neřešil nesplnění sjednaného rozsahu a  neanalyzoval účelnost nákladů, takto zcela rezignoval na přijetí opatření, která by jeho účasti na podvodu bránila. NSS k tomu uvedl, že skutečnost, že daňový subjekt takto výrazně navýšenou cenu přijal, aniž by si ověřil možnost obstarání stejných reklamních služeb u jiných poskytovatelů, když se jednalo o nezanedbatelný náklad přesahující milión korun, představuje jednoznačně indicii vedoucí k tomu, že o své vědomosti na daňovém podvodu věděl nebo měl vědět.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost. Předmětem doměření daně byl nárok na odpočet z kolotočového podvodu s mobilními telefony. NSS rozhodoval tuto věc již podruhé, kdy v prvním kole vyhověl kasační stížnosti Finanční správy. Nyní NSS konstatoval, že městský soud postupoval nesprávně, neboť pouze převzal dílčí závěry NSS z předchozího rozsudku, aniž by se vypořádal s podrobnou (byť nepřehlednou) žalobní argumentací  daňového subjektu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu  a potvrdil správnost postupu Finanční správy ve věci doměření DPH. Hlavní spornou otázkou bylo, zda byl odvolací orgán povinen v případě odmítnutí provedení důkazních návrhů (opakovaně navrhovaný výslech svědka) postupovat podle § 115 odst. 2 daňového řádu. NSS k této otázce uvedl, že odvolací orgán má povinnost seznamovat daňový subjekt pouze pokud provádí v rámci odvolacího řízení dokazování, či pokud dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Tato situace však nenastala, daňový subjekt pouze zopakoval svoje návrhy na provedení výslechu svědků, což už učinil v rámci daňové kontroly a správce daně se s tím vypořádal, ostatně důvody neprovedení těchto návrhů odvolací orgán daňovému subjektu sdělil v rámci vyrozumění a vypořádal je v rámci rozhodnutí o odvolání.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci uložení pokuty za opožděné podání kontrolního hlášení. Daňový subjekt porušil zákon o DPH a podával kontrolní hlášení čtvrtletně, i když jako právnická osoba je povinen tak činit měsíčně. Správce daně tedy nemohl jinak, než uložit daňovému subjektu pokuty za opožděné podání ve výši 1.000 Kč. NSS dále konstatoval, že žalobní argumentace daňového subjektu byla na hranici srozumitelnosti nebo až za ní.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o odepření nároku na odpočet DPH z nákupu automobilu Ferrari  z důvodu účasti na podvodu na DPH. Daňový subjekt nepopíral existenci daňového podvodu, ale rozporoval svoji vědomost na něm. K těmto námitkám NSS uvedl, že ze zjištěných skutečností v jejich souhrnu a zejména z personální propojenosti firem jednoznačně vyplývá vědomost daňového subjektu o existenci  podvodu a účelovost umístění dodavatele automobilu v obchodním řetězci. K námitkám prekluze se NSS vyjádřil v tom směru, že nelze přistoupit na výklad daňového subjektu o faktickém dřívějším zahájení daňové kontroly, neboť ze spisu je zřejmé, že místní šetření, na které daňový subjekt odkazuje,  proběhlo v rámci postupu k odstranění pochybností, který předcházel samotnému zahájení daňové kontroly.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Důvodem doměření byl neuznaný nárok na odpočet DPH, kdy krajský soud zrušil rozhodnutí o odvolání, neboť odvolací orgán neseznámil daňový subjekt s výsledkem ohledání webových stránek  s prezentací šicího stroje, na jehož výrobě daňový subjekt kooperoval. NSS uvedl, že se jednalo o pochybení odvolacího orgánu, neboť tento bezpochyby prováděl dokazování, nicméně toto pochybení nemohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že závěr o neuznání nároku na odpočet DPH by obstál i bez odkazu na podobu šicího stroje, neboť se zakládá především na hodnocení řady svědeckých výpovědí a dalších důkazních prostředcích, s čímž byl daňový subjekt řádně obeznámen. Krajský soud proto dle NSS nepostupoval správně, když pouze z důvodu této procesní vady rozhodnutí o odvolání zrušil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatého plnění  z důvodu účasti na podvodu. NSS konstatoval, že daňový subjekt nakoupil služby (umístění reklamy na fotbalovém stadionu) v řetězci za zjevně  nadhodnocenou cenu a nepřijal žádná opatření, aby své účasti na daňovém podvodu zabránil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že rozhodnutí správce daně  se neopírá pouze o závěr, že nebyl prokázán konkrétní dodavatel, ale také o druhý samostatný důvod spočívající v neprokázání rozsahu plnění. Ten sám o sobě stačí k neuznání nároku  na odpočet, neboť nebyly prokázány hmotněprávní podmínky pro odpočet DPH. Rozsudek krajského soudu ani rozhodnutí Finanční správy tak nelze označit za nezákonná a není důvod je rušit. NSS zopakoval, že nová judikatura ve věci deklarovaného dodavatele  nepředstavuje jakýsi paušální poukaz na zrušení všech zamítavých soudních i správních rozhodnutí, která předcházela rozsudkům ve věci Kemwater, bez ohledu na okolnosti konkrétní věci.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH. Daňový subjekt realizoval projekt „Propagační kampaň pro EU systém kvality zemědělských produktů“, v jehož rámci subdodavatelsky zajišťoval pro své členy propagaci jejich výrobků. Projekt byl financován z prostředků EU, Státního zemědělského intervenčního fondu a částečně z vlastních zdrojů.  NSS stejně jako správce daně dospěl k závěru, že činnost daňového subjektu  v rámci dotovaného projektu jako celek nesplňovala zákonné znaky ekonomické činnosti, a proto bylo třeba pro účely odpočtu DPH odlišit úplatná a bezúplatná plnění a nemohl být uznán plný nárok na odpočet.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH ze zprostředkování. NSS uvedl, že správní orgány, jakož i krajský soud postavily své závěry na neprokázání existence plnění, resp. zprostředkování dle § 2445 NOZ, čímž dle jeho názoru pochybily, neboť vyložily předmětné smluvní jednání v rozporu s jeho obsahem, postupovaly v rozporu se zásadou materiální pravdy, neboť i když se nejednalo o zprostředkování dle § 2445 NOZ, neznamená to, že žádné plnění poskytnuto nebylo.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH. NSS odmítl kasační námitky daňového subjektu týkající se nekonkrétnosti výzvy a nevhodnosti prověřování  správnosti daně postupem k odstranění pochybností, přisvědčil správnosti postupu správce daně a konstatoval, že daňový subjekt neunesl ani prvotní důkazní břemeno,  neboť v rozporu s § 73 odst. 1 zákona o DPH nepředložil žádné daňové doklady. Stanovení daně v jiné než tvrzené výši je tak procesním následkem jeho nesoučinnosti a pasivity.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem sporu byl odepřený nárok na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH při obchodování s řepkovým semínkem v rámci obchodního řetězce. NSS dospěl k závěru, že městský soud učinil závěr o neprokázání daňového podvodu, aniž se zabýval skutečnostmi, které existenci podvodu nasvědčovaly. Jeho posouzení tedy bylo neúplné a jednostranné, neboť zcela opomenul některé důvody rozhodnutí správce daně, aniž by je hodnotil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet, neboť daňový subjekt neprokázal, že přijal reklamní služby (reklamy na sportovních vozech) v tvrzeném rozsahu a ceně a od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že daňový subjekt sice na výzvu správce daně předložil smlouvy o reklamě, ty ale byly natolik obecné, že z nich nebylo možné přesvědčivě ověřit rozsah, cenu a vzhledem k pochybnostem ani dodavatele plnění. K námitce judikaturou Kemwater NSS uvedl, že daňový subjekt měl v daňovém řízení dostatek prostoru k tomu, aby označil skutečného dodavatele, neučinil tak však tehdy ani dodatečně. I po rozsudcích ve věci Kemwater tedy beze zbytku obstojí závěr krajského soudu, podle něhož pro odepření nároku na odpočet daně postačí, nebylo-li prokázáno, kdo zdanitelné plnění poskytl či dodal, a nelze tak určit, že to byla osoba povinná k dani.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu vědomé účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS shledal část námitek daňového subjektu nepřípustnými, když byly poprvé uplatněny až v kasační stížnosti a přípustné námitky shledal nedůvodnými, neboť směřovaly zejména k prokázání toho, zda se transakce uskutečnily, což daňové orgány nečinily sporným. Názor daňového subjektu, že k dostatečné obezřetnosti v obchodních vztazích postačuje ověřování statusu nespolehlivého plátce obchodních partnerů, a to bez ohledu na ostatní okolnosti obchodů, NSS odmítl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání faktického uskutečnění přijatého zdanitelného plnění  (průzkum chování studentů farmaceutických fakult v ČR při výběru budoucího zaměstnavatele, prezentace daňového subjektu na farmaceutických fakultách). NSS konstatoval, že důkazy předložené daňovým subjektem měly toliko formální povahu a existenci plnění vůbec nedokládaly. Naopak ze souhrnu důkazů, které shromáždil správce daně sám či za součinnosti Policie ČR, lze dospět k závěru, že k uskutečnění zdanitelného plnění nedošlo a faktura byla vystavena na fiktivní plnění. NSS rovněž potvrdil, že v předmětném případě byly splněny podmínky kladené judikaturou na možnost použití důkazů z trestního řízení v řízení daňovém.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání použití nakoupeného automobilu k ekonomické činnosti. NSS aproboval postup správce daně, který poté, co od daňového subjektu obdržel knihu jízd, která působila nevěrohodně, vyzval Policii ČR k poskytnutí údajů o pohybu vozidla, neboť bylo třeba ověřit použití vozidla pro ekonomickou činnost. NSS uvedl,  že údaje o pohybu vozidla tak byly pro správu daní nezbytné ve smyslu ust. § 57 odst. 1 daňového řádu, přičemž správce daně si je nemohl opatřit z vlastní evidence. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci ručitelské výzvy za nedoplatek na DPH neuhrazený nespolehlivým plátcem. NSS uvedl, že ručitelský závazek vznikl daňovému subjektu v souladu se zákonem, neboť obchodoval s dlužníkem i poté, co správce daně zveřejnil informaci o nespolehlivém plátci, a  nevyužil možnost danou § 109a zákona o dani z přidané hodnoty. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (pobočka Pardubice) i odvolacího orgánu. Předmětem sporu byl neuznaný nárok na odpočet DPH ze stavebního materiálu, náhradních dílů a masa, neboť daňový subjekt neprokázal přijetí zboží od deklarovaných dodavatelů. Co se týče stavebního materiálu a náhradních dílů tak NSS nepřisvědčil správci daně stran neprovedené výslechu svědka a hodnocení další svědecké výpovědi. K dodávkám kuřecího, vepřového a hovězího masa NSS uvedl, že způsob, jakým správce daně zpochybnil deklarovaného dodavatele (pochybnosti o subdodavateli) je nedostatečný, neboť správce daně požadoval prokázání něčeho, co nemá povinnost prokazovat.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích i rozhodnutí o odvolání, kdy předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z nákupu osobních automobilů. V případě nákupu automobilů MERCEDES a MASERATI NSS zcela přisvědčil závěrům Finanční správy o vědomé účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS dále shledal nedůvodnými procesní námitky daňového subjektu stran nezákonného ukončení daňové kontroly a neprovedení navrženého výslechu svědka. V případě nákupu automobilu PORSCHE, kdy správce daně učinil závěr, že nebylo prokázáno poskytnutí plnění deklarovaným dodavatelem, však NSS shledal tento závěr nesprávným, a to z důvodu, že je třeba důkladněji prověřit existenci kupní smlouvy na tento automobil.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl neuznaný nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (osivo, hnojivo, zemědělské stroje, reklamní služby) od deklarovaných dodavatelů. NSS v rámci svého rozhodování posuzoval zejména vyřízení žádostí daňového subjektu o prodloužení lhůty pro reakci na výsledky kontrolního zjištění a následně seznámení v odvolacím řízení, které správce daně vyhodnotil tyto požadavky  jako obstrukční, čemuž NSS nepřisvědčil, naopak konstatoval, že pokud správce daně konzumuje téměř celou lhůtu pro stanovení daně a seznamuje daňový subjekt s výsledky svých zjištění až na jejím konci, musí jít její uplynutí k tíži správce daně. Dále NSS hodnotil odmítnutí provedení svědeckých výpovědí, kde taktéž odůvodnění  správce daně nepřisvědčil.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl podvod na DPH při obchodování s feroslitina. NSS připomněl krajskému soudu, že zjištěné skutečnosti je třeba hodnotit souhrnně, nikoli selektivně a izolovaně. K chybějící dani NSS  uvedl, že jak vyplývá z ustálené judikatury, tato nemusí být přesně vyčíslena, a proto  i když se daňovým orgánům nepodařilo ověřit konkrétní částku neodvedené daně, nebrání to tomu, aby konstatovaly existenci daňového podvodu. Naopak, pro závěr o neodvedení DPH, resp. o podvodu na DPH, postačuje, že daňové subjekty neposkytly správci daně součinnost ani přes opakované výzvy. Opačný výklad by totiž do rukou podvodných podnikatelů vložil mocný nástroj, když by jakýkoliv podnikatel v řetězci, který podal přiznání k DPH a daň uhradil, by se vzápětí mohl stát nekontaktním, a správce daně by tak u něj nemohl ověřit, zda je DPH deklarována ve správné výši.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran doměření DPH podle pomůcek.  Daňový subjekt obchodoval s nábytkem a jeho evidence uskutečněných plnění neposkytovala dostatečně věrohodný, úplný, průkazný a správný obraz hospodaření, neboť mimo jiné vystavované paragony neměly ucelenou číselnou řadu a daňový subjekt neevidoval přijaté zálohy ani neprováděl inventarizaci zásob. NSS tedy konstatoval, že vzhledem ke zjištěným nedostatkům je nesporné, že správce daně nemohl stanovit daň dokazováním a byl oprávněn stanovit ji podle pomůcek.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem doměření daně bylo neuznání  nároku na odpočet DPH ze zprostředkování reklamních služeb. V tomto případě již rozhodoval NSS v dané věci podruhé, kdy opětovně zrušil zrušující rozsudek krajského soudu. Předmětem sporu v tomto kole bylo unesení důkazního břemene správcem daně, kdy NSS přisvědčil Finanční správě, že tuto námitku daňový subjekt v žalobě vůbec neuplatnil. V dalším řízení zavázal NSS krajský soud posoudit věc s ohledem na vývoj judikatury ve věci Kemwater.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové  - pobočka Pardubice a rozhodnutí o odvolání, neboť DPH byla doměřena po prekluzívní lhůtě. Předmětem doměření byl nárok na odpočet z přijatých zdanitelných plnění - reklamy umístěné na závodních vozech rallye. NSS konstatoval, že daňová kontrola nebyla zahájena až protokolem o zahájení daňové kontroly v lednu 2014, ale už při místním šetření v červnu 2013, kdy si správce daně vyžádal daňové doklady a smlouvy. Dodatečné platební výměry tak byly vydány  ve lhůtě delší než 3 roky od předmětného místního šetření. NSS se neztotožnil s názorem správce daně a krajského soudu, že místní šetření probíhalo pouze v rámci vyhledávací činnosti. NSS uvedl, že vyhledávací činnost vybočí ze svých zákonných limitů tehdy, jestliže správce daně v rámci tohoto postupu přistoupí k ověřování a zjišťování daňového základu nebo jiných okolností rozhodných pro správné stanovení daně – tedy k dokazování. Fakticky tak dochází k zahájení daňové kontroly. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z důvodu, že krajský soud nezohlednil rozdíly v posuzování skutkových okolností ve vztahu k DPH na straně jedné a k dani z příjmů na straně druhé. Důvodem doměření daně  (DPH a DPFO) bylo neodstranění pochybností správce daně stran dodávky kovovýrobků od deklarovaného dodavatele. Daňový subjekt argumentoval možností prokázání náhradního dodavatele, resp. nákladu, což posoudil NSS jako důvodnou námitku, neboť tím se krajský soud nezabýval. Další kasační námitky se vztahovaly k prekluzi stanovení daně, neboť správce daně pochybil při ukončení daňové kontroly a vady odstranil až v následném odvolacím řízení, kdy tuto námitku shledal NSS jako nedůvodnou.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu bylo údajné přijetí montážních, demontážních a obdobných pracích od deklarovaného dodavatele v deklarovaném rozsahu. NSS přisvědčil správci daně, že daňový subjekt v rámci daňového řízení dostatečně neobjasnil, v čem konkrétně měla přijatá plnění spočívat. na tomto nemůže nic změnit ani nová judikatura ve věci Kemwater. Ani dalším námitkám daňového subjektu spočívajícím v tom, že odvolací orgán pověřil doplněním řízení prvostupňového správce daně, nebo vůči svědeckým výpovědím NSS nepřisvědčil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH a neprokázání výdaje na propagační služby v celkové výši 1 500 000 Kč jako daňově uznatelné pro účely daně z příjmů. NSS přisvědčil správnosti postupu správce daně a konstatoval, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ohledně nárokovaného odpočtu, a proto mu jej daňové orgány v souladu se zákonem nepřiznaly. Pro účely daně z příjmů byly daňovému subjektu v souladu se zákonem uznány výdaje za reklamní služby, jejichž plnění se prokázalo, a to ve výši ceny obvyklé, neboť uspokojivě nedoložil rozdíl mezi vynaloženými náklady a cenou obvyklou.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění  (zahradnických služeb) poskytnutých deklarovaným dodavatelem. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal kdo ani v jakém rozsahu mu subdodávky zahradnických prací, úklidu a zimní údržby pro jednotlivé městské obvody města Plzně poskytl. Nekonkrétní svědecké výpovědi v duchu, že tam nějaké práce dělali nějací lidé, nemohou být pro unesení důkazního břemene daňovým subjektem relevantní. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci povinnosti odvést DPH osobou, která ji uvedla na daňovém dokladu, i když se plnění neuskutečnilo. NSS uvedl, že daňovému subjektu, který takový doklad vystavil, svědčí povinnost tuto daň odvést a zaplatit a nedůvodně naúčtovanou daň lze opravit pouze postupem dle § 43 zákona o DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu s betonářskou ocelí. Jednalo se již o třetí rozhodnutí NSS v dané věci,  kdy v předešlých kolech NSS dvakrát vyhověl kasační stížnosti Finanční správy. NSS setrval na svých předchozích závěrech a konstatoval, že správce daně prokázal existenci daňového podvodu u objektivních okolností svědčících o vědomé účasti daňového subjektu na něm. Naopak daňový subjekt neprokázal, že při přijal dostatečná opatření, aby své účasti předešel, neboť pokud předal veškerou kontrolu nad obchody třetí osobě, nelze to považovat za obezřetný přístup k podnikání, naopak to svědčí o rezignaci na jakoukoliv kontrolu. NSS se také opakovaně vyjádřil k námitkám stran ručení, kdy zopakoval, že odepření nároku na odpočet a ručení nejsou ve vzájemném konfliktu a v daném případě bylo na místě aplikovat odepření nároku na odpočet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do řetězového  podvodu s mobilními telefony. Jednalo se už o druhé kolo u NSS (v předchozím kole NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy. Nyní NSS konstatoval, že správce daně prokázal vědomou účast daňového subjektu na daňovém podvodu, resp. jeho neobezřetné chování, neboť nepřijal žádná opatření, kterými by svou účast na podvodném jednání eliminoval, a projevil vůči svému hlavnímu obchodnímu partnerovi bezmeznou důvěru, aniž by nějakým způsobem kontroloval výběr dodavatelů či podmínky obchodování s rizikovým zbožím.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH. Deklarované plnění spočívalo v zajištění propagace jednotlivých odběratelů na sjednaných reklamních plochách pomocí subdodávek, kdy správce daně neuznal odpočty daně na vstupu, které si daňový subjekt u těchto plnění uplatnil, neboť shledal, že je nepoužil ke své ekonomické činnosti, neboť se na nich fakticky nepodílel. NSS uvedl, že daňové orgány nemusely prokazovat, že  daňový subjekt žádnou ekonomickou činnost ve skutečnosti nevykonával, postačilo jim, že tuto skutečnost důvodně zpochybnily.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH  z přijatých zdanitelných plnění, u kterých daňový subjekt neprokázal, že byly poskytnuty dodavateli deklarovanými na daňovém dokladu, přičemž dva z deklarovaných dodavatelů nebyli registrováni jako plátci DPH. NSS uvedl, že je vázán rozsudkem rozšířeného senátu ve věci Kemwater, přičemž s ohledem na daný judikatorní vývoj, se daňový subjekt důvodně domáhá možnosti doplnit v daňovém řízení tvrzení a důkazy k prokázání toho, že jeho dodavatelé měli postavení plátců DPH. Proto NSS rozhodnutí Finanční správy zrušil. K námitce odlišného způsobu stanovení daně v případě daně z příjmů fyzických osob (pomůcky) a DPH (dokazování) NSS doplnil, že principy uplatňování obou daní jsou odlišné a tedy nelze jednoduše zaměňovat uplatnění nároku na odpočet DPH s daňovou uznatelností výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i odvolacího orgánu. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání přijetí zdanitelných plnění  (řeziva) od deklarovaného dodavatele. NSS s ohledem na rozsudek rozšířeného senátu NSS ve věci Kemwater konstatoval, že klíčovým  se stalo zjištění a prokázání toho, zda byla plnění dodána plátcem DPH, a to i v případě, kdy nebylo prokázáno, že se jednalo o dodavatele deklarovaného na daňových dokladech.  Dle NSS také není bez významu, že prvostupňový správce daně v řízení nezpochybňoval naplnění hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na odpočet DPH, ale jeho odepření odůvodnil účastí na podvodu na DPH, o kterém stěžovatel věděl, nebo přinejmenším vědět mohl a měl, ale v odvolacím řízení došlo  k překvalifikaci důvodu doměření daně.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byl podvod na DPH v řetězci firem předprodávajících reklamní služby. NSS se ztotožnil se správcem daně, krajský soud hodnotil narušení neutrality daně příliš úzce a izolovaně. Podvod na DPH je judikaturou chápán jako kombinace chybějící daně u některého z článků řetězce (narušení neutrality) a podezřelých či nestandardních okolností. Toto bylo správcem daně prokázáno, neboť nekontaktnost, která  může být předpokladem závěru o existenci podvodu na DP, správce daně doplnil řadou dalších nestandardností, které svědčili právě o podvodu a vědomé účasti daňového subjektu na něm.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze. Předmětem sporu byla účast daňového subjektu na podvodu na DPH. Jednalo se již o druhé kolo rozhodování krajského soudu, kdy správce daně nejprve dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal faktické uskutečnění zdanitelného plnění. Pod „tlakem“ prvního zrušujícího rozsudku krajského soudu se pak správce daně zaměřil na porušení neutrality daně a možnou účast daňového subjektu na podvodu na DPH. Daňový subjekt napadl i druhé rozhodnutí správce daně žalobou u krajského soudu, který žalobě znovu vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil. NSS ve svém rozhodnutí přisvědčil závěrům krajského soudu, neboť shledal, že výše chybějící daně (cca 6 tis. Kč)  je zanedbatelná vzhledem k výši odepřeného odpočtu. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v českých Budějovicích i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění od deklarovaných dodavatelů. NSS konstatoval, že s ohledem na judikaturu SDEU a rozsudku rozšířeného senátu ve věci Kemwater je třeba při neznámé identitě dodavatele zkoumat také okolnost, zda dodavatel nutně měl postavení plátce DPH. Toto správce daně nezkoumal, a proto rozhodnutí Finanční správy zrušil.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v ústí nad Labem - pobočka Liberec. Předmětem sporu bylo prokázání nároku na odpočet DPH a pochybnosti ve výzvě. K tomu NSS uvedl, že byť by bylo vhodnější, aby správce daně vyjádřil veškeré své pochybnosti prostřednictvím výzev dle § 92 odst. 4 daňového řádu, nelze pozdější sdělení pochybností považovat a priori za nezákonné, pokud prokazatelně došlo k seznámení daňového subjektu s konkrétními pochybnostmi.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. DS nakupoval nadhodnocené reklamní služby od firmy Presstex a Pembroke. Chybějící daň byla identifikována bezprostředně u dodavatelů, kteří neuhradili za uvedená zdaňovací období správcem daně dodatečně doměřenou DPH. NSS potvrdil, že i když se jednotlivé objektivní skutečnosti samy o sobě (při jejich izolovaném hodnocení) nemusí jevit jako nezákonné, jejich souhrn, jenž tvoří soubor, prokazuje, že daňový subjekt jako bezprostřední (nikoli vzdálený) článek minimálně vědět mohl a měl, že předmětná plnění jsou zasažena podvodem na DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byla pokuta za kontrolní hlášení, kdy NSS konstatoval, že se městský soud nevypořádal se stěžejní námitkou daňového subjektu, že nemohl vyplnit kontrolní hlášení elektronicky kvůli duplicitě čísla vystaveného daňového dokladu.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a opětovně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně. Předmětem daňového řízení bylo neuznání nároku na odpočet z části k důvodu neprokázání poskytnutí plnění deklarovanými dodavatelem a z části neprokázání použití pro ekonomickou činnost plátce. Předmětem sporu pak bylo hodnocení svědecké výpovědi zaměstnance daňového subjektu. NSS přisvědčil Finanční správě, že závěry krajského soudu, pokud jde o hodnocení svědecké výpovědi, vycházely z nepotvrzených domněnek a nenacházely dostatečnou oporu ve spisech. Tuto výpověď tedy nelze osvědčit jako potvrzující tvrzení daňového subjektu. Ve vztahu k deklarovanému dodavateli NSS připomněl, že v dalším řízení  je třeba vyhodnotit vliv judikatury Kemwater.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal, že uskutečňuje ekonomickou činnost,  kterou by se snažil dosahovat zisku. NSS konstatoval, že z doloženého spisu je patrné, že daňový subjekt uplatňoval pouze náklady např. na pohonné hmoty či cestovní náklady, ale nebyl schopen doložit, k čemu tyto náklady měly sloužit, a to ani na výzvu správce daně. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, neboť neshledal důvod posoudit případ odlišně od věci 3 Afs 214/2020 ze dne 28. 2. 2022. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z pořízení dlouhodobého majetku, který byl využíván v souvislosti s integrovaných dopravním systémem Královéhradeckého a Pardubického kraje. NSS zrušil rozsudek krajského soudu z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť se soud nevypořádal s námitkami daňového subjektu, že nevykonává činnost veřejné správy, ale činnost ekonomickou.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH  z přijatých zdanitelných plnění za zajištění reklamy na závodních vozech, u kterých daňový subjekt neprokázal, že byly poskytnuty dodavateli deklarovanými na daňovém dokladu. NSS věc posuzoval opakovaně, kdy nejprve dal za pravdu kasační stížnosti Finanční správy. Nyní ovšem uvedl, že judikatura SDEU a rozsudek rozšířeného senátu ve věci Kemwater významně mění pohled na posuzovanou věc. Daňovému subjektu totiž nebyl odpočet daně uznán, neboť bylo zjištěno, že faktickým dodavatelem byla jiná osoba, než dodavatel deklarovaný na daňovém dokladu, což pohledem nové judikatury již není důvodem pro neuznání nároku na odpočet DPH. V důsledku rozhodnutí ve věci Kemwater bude namístě zaměřit další dokazování na skutečnost, zda byla daňovému subjektu plnění dodána plátcem DPH, přestože to nebyl dodavatel deklarovaný na předložených dokladech.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že nová judikatura k deklarovanému dodavateli nepředstavuje automatický důvod pro zrušení všech předchozích zamítavých soudních i správních rozhodnutí, neboť teprve prokáže-li daňový subjekt, že plnění, z jehož titulu žádá vrácení DPH, se opravdu uskutečnilo, je třeba zkoumat další aspekty, např. skutečné dodavatele plnění, jinak je nadbytečné se otázkou možných dodavatelů zabývat. NSS v dané věci uzavřel, že závěr správce daně, že daňový subjekt neprokázal faktické přijetí zdanitelných plnění, a to ani navrženými výslechy svědků, je správný.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu zboží a služeb. NSS uvedl, že provedené dokazování nepřineslo konkrétní poznatky o tom, jak skutečně sporná plnění probíhala, kdo fakticky zboží či služby daňovému subjektu dodal a nevyjasnilo ani to, v jakém rozsahu byly tvrzené služby poskytnuty. NSS uvedl, že i po rozsudku SDEU ve věci Kemwater, je nutné pro uplatnění nároku na odpočet daně s jistotou prokázat, že deklarovaná plnění přijal daňový subjekt od jiného plátce DPH, byť se nemusí jednat o dodavatele uvedeného na dokladu (formální podmínka), jeho postavení jako plátce DPH (materiální podmínka) naplněna být musí. V projednávané věci NSS shrnul, že provedené dokazování vyloučilo, že by faktickými dodavateli byly deklarované společnosti, přičemž daňový subjekt neuvedl ani v náznaku žádnou indicii o tom, že by jiný faktický dodavatel sporných plnění byl v postavení plátce DPH, přestože k tomu měl i v kasačním řízení příležitost, nadto pak u části plnění neprokázal ani jejich rozsah. Za takových okolností lze uzavřít, že se daňovému subjektu nepodařilo prokázat naplnění všech hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu vědomé účasti daňového subjektu na obchodu s kovovým odpadem zasaženým podvodem na DPH. NSS uvedl, že správci daně v projednávané věci uvedli množství objektivních skutečností, které ve svém souhrnu svědčily o velmi nestandardním modelu obchodování, přičemž počínání daňového subjektu lze označit za flagrantní ignoraci objektivních okolností svědčících o účasti na daňovém podvodu. Daňový subjekt byl pouze pasivním článkem v řetězci nákupů kovového odpadu, který zboží pouze formálně odebral a přeprodal, aniž kontroloval jeho kvalitu či původ, byť se jednalo o obchody v řádech stamilionů korun. Odběratelé daňového subjektu vykazovali rovněž řadu rizikových znaků, kdy zájem daňového subjektu o ověřování obchodních partnerů byl zcela formální. Daňový subjekt veškeré nestandardnosti ignoroval a neučinil žádné racionální a efektivní opatření ve snaze předejít účasti na daňovém podvodu, a to ani tehdy, kdy sám zjistil z ověřování bonity svých odběratelů, že se jedná o vysoce riskantní obchody.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání přijetí služeb od dodavatelů deklarovaných na daňových dokladech. NSS přisvědčil kasační námitce daňového subjektu o nezákonném odmítnutí výslechu navržených svědků, jimiž daňový subjekt hodlal prokázat přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů, neboť za daného skutkového stavu nebylo možné učinit závěr o nadbytečnosti a bezvýznamnosti těchto důkazních návrhů. NSS zavázal správce daně k provedení navržených svědeckých výpovědí a rovněž k zohlednění závěrů plynoucích z rozsudku rozšířeného senátu ve věci Kemwater.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci nevyhovění žádosti  o  vrácení DPH zahraniční osobě za nákup vstupenek na MS v ledním hokeji v Praze v roce 2015. NSS uvedl, že souhlasí se správcem daně, že daňový subjekt neprokázal, že vůbec vstupenky nakoupil, a proto nemohl uplatňovat nárok na vrácení daně.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu  a zrušil rozsudek Krajského soudu v českých Budějovicích i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo prokázání nároku na odpočet DPH ze stavebních prací poskytnutých deklarovaným dodavatelem. I když se NSS prakticky ztotožnil se závěry správce daně, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno, dospěl s ohledem na judikaturu Kemwater k závěru, je nezbytné dát daňovému subjektu znovu časový a procesní prostor se zabývat otázkou, zda plnění byla poskytnuta plátcem DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH a neprokázání dodání zboží do jiného členského státu. Předmětem sporu byl nákup hardware a software od tuzemských nekontaktních dodavatelů a jeho domnělý prodej do Itálie. NSS přisvědčil správci daně, že daňový subjekt neprokázal faktickou realizaci obchodních transakcí tak, jak bylo deklarováno, neboť obchodní transakce vykazovaly řadu rozporů (způsob úhrady, váha zásilek, rozpory tvrzených dat dodání, atp.).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z nakoupených PHM od neprokázaného deklarovaného dodavatele.  NSS upozornil, že rozsudek SDUE ve věci Kemwater ProChemie (C-154/20) významně pozměnil způsob, jak mají správci daně posuzovat prokázání skutečné totožnosti dodavatele zboží či poskytovatele služeb při hodnocení nároku  daňového subjektu na odpočet DPH. Soudní dvůr konkrétně stanovil, že postavení dodavatele zboží (poskytovatele služeb) jako osoby povinné k dani představuje jednu z hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH. Správce daně  ve vyjádření k rozsudku SDEU sdělil, že v tomto případě však nebylo postaveno najisto, že daňový subjekt přijal plnění od tvrzeného dodavatele ani to, zda plnění přijal od jediného dodavatele, z čímž se NSS ztotožnil, a proto kasační stížnost zamítl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z opravy vysokozdvižného vozíku a lisu. NSS konstatoval, že daňový subjekt nesplnil hned dvě z hmotněprávních podmínek, neboť neprokázal, že mu zboží dodal dodavatel deklarovaný v dokladech nebo jiný plátce DPH a že se deklarované plnění fakticky vůbec uskutečnilo.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu bylo nedodržení objektivní tříleté lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání na DPH. Jednalo je již o druhé kolo rozhodování před NSS, kdy Krajský soud v Plzni byl při posuzování předmětné lhůty vázán právě předchozím názorem NSS v této věci a neodchýlil se od něho. Argumentaci zástupce daňového subjektu proti odmítnutí jeho žádosti o odročení jednání či konání formou videokonference označil NSS jako zbytečně citově zabarvenou a postrádající profesionální odstup. Stejně tak nepřisvědčil odkazu na dosud neskončené řízení před rozšířeným senátem NSS pod sp. zn. 2 Afs 363/2019, kde je řešena otázka subjektivní lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal faktické provedení deklarovaných stavebních prací. Předmětem kasačních námitek byla údajná nedostatečná aktivita správce daně při zajištění výslechu svědka a nesprávné posouzení čestného prohlášení. Obě tyto námitky shledal NSS nedůvodné, neboť bylo zjištěno, že správce daně provedl všechny kroky k zajištění výslechu svědka, jehož pobyt byl neznámý a čestné prohlášení vykazovalo takové zjevné vady, že jeho důvěryhodnost byla vážně narušena.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu v řetězci zatíženém podvodem. Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí o odvolání  proto, že nebyla prokázána existence podvodu na DPH při prodeji zboží (tahače a návěsy) v identifikovaném řetězci, neboť nebylo prokázáno, že dodavatel daňového subjektu nakoupil toto zboží právě od ALS BUILDING, která neuhradila z daného prodeje daň a daň jí byla vyměřena podle pomůcek ve výši 0 Kč. NSS však shledal, že neidentifikovatelnost subdodavatele daňový subjekt vůbec nenamítal a krajský soud tak přezkoumal v těchto ohledech žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů a přinesl tím žalobci benefit, který žalobce vůbec nepožadoval, neboť ten své argumentační úsilí stran neexistence daňového podvodu namířil zcela jiným směrem. 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v brně. Předmětem daně bylo doměření DPH podle pomůcek. NSS se neztotožnil s názorem krajského soudu a konstatoval, že předložení nových důkazů  v průběhu soudního řízení může mít vliv na posouzení, zda žalobce unesl důkazní břemeno v daňovém řízení,  pokud mu nic nebránilo tyto listiny předložit v průběhu daňového řízení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a přisvědčil postupu Finanční správy ve věci pokuty za kontrolní hlášení. NSS uvedl, že následné kontrolní hlášení bylo třeba podat elektronicky, a to datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.  V ust. § 101a zákona o DPH je výslovně uvedeno, že nebude-li podání učiněno elektronicky datovou zprávou ve formátu nebo struktuře zveřejněné správcem daně, je neúčinné. Pakliže tedy daňový subjekt podal podání ve formátu pdf, postupoval správce daně správně, pokud jej nevzal v potaz.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neunesl své primární důkazní břemeno dle § 92 odst. 5 písm. d) daňového řádu  a nevyvrátil pochybnosti správce daně o faktickém přijetí zdanitelných plnění. NSS konstatoval, že daňový subjekt v rámci daňového řízení i soudního řízení uváděl pouze obecná tvrzení, která však ničím nedoložil ani neprokázal, ostatně ani v kasační stížnosti nijak nereagoval na závěry soudu, pouze znova opakoval stejné argumenty jako v žalobě.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu vědomé účasti daňového subjektu na obchodu s řepkovým olejem zatíženým podvodem na DPH. NSS uvedl, že daňový subjekt ve svých námitkách zcela opomíjí skutečnost, že u podvodu na DPH je třeba odlišovat trestněprávní a daňovou rovinu účasti na podvodu. Skutečnost, že se na daňový subjekt, který věděl nebo vědět měl a mohl, že se účastní řetězce zatíženého podvodem na DPH, hledí v rámci daňového řízení jako na spolupachatele podvodu, nezakládá bez dalšího jeho trestní odpovědnost, důsledkem je pouze ztráta nároku na odpočet. Proto znalecké posudky  a další poznatky z trestního řízení mohly být v daňovém řízení hodnoceny jinak než v trestním řízení.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH  z přijatých zdanitelných plnění, u kterých daňový subjekt neprokázal, že byly poskytnuty deklarovanými dodavateli, v případě jednoho dodavatele uplatnil daňový subjekt nárok na odpočet duplicitně, u dalšího následně správce daně zjistil, že neodvedl daň na výstupu. NSS přisvědčil správci daně, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání svých tvrzení, nicméně uvedl, že ve světle rozsudků Soudního dvora EU a rozšířeného senátu ve věci Kemwater ProChemie je nezbytné, dát daňovému subjektu i správci daně procesní prostor  zabývat se otázkou, zda skuteční dodavatelé měli postavení plátce. Duplicitní nárokem na odpočet ani daní na výstupu se NSS nezabýval.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH  z přijatých zdanitelných plnění, u kterých daňový subjekt neprokázal, že byly poskytnuty deklarovanými dodavateli v deklarovaném rozsahu. NSS uvedl, že náhledem rozsudku rozšířeného senátu ve věci Kemwater se pro posouzení oprávněnosti odpočtu stala klíčovou  otázka prokázání toho, zda dodavatelé měli postavení plátců DPH, i kdyby jimi nebyli dodavatelé uvedení na předložených daňových dokladech, což nebylo předmětem dokazování. Proto rozhodnutí Finanční správy zrušil bez ohledu na to, že existovaly pochybnosti i o rozsahu přijatého plnění.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH  z přijatých zdanitelných plnění (úklidových prací), u kterých daňový subjekt neprokázal, že byly poskytnuty deklarovanými dodavateli a dále sadovnických prací, kde daňový subjekt neprokázal, že byly provedeny v deklarovaném rozsahu. NSS uvedl, že v návaznosti na závěry rozsudků SDEU a rozšířeného senátu ve věci Kemwater ProChemie se klíčovým stalo prokázání toho, zda byla plnění dodána plátcem DPH, a to i v případě, kdy nebylo prokázáno, že se jednalo o dodavatele deklarované na daňových dokladech, což nebylo předmětem dokazování. Proto rozhodnutí Finanční správy zrušil bez ohledu na to, že existovaly i pochybnosti o rozsahu poskytnutých sadovnických prací.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek krajského soudu a rozhodnutí finančního úřadu ve věci žádosti o prominutí úroku z prodlení na dani z přidané hodnoty. Předmětem sporu bylo zohlednění a posouzení četnosti porušení povinností při správě daní. NSS se neztotožnil s krajským soudem a v návaznosti na závěry rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 1 Afs 236/2019 na základě konkrétního skutkového stavu nepřijal výklad krajského soudu, podle nějž by v rámci testu četnosti porušování povinností při správně daně bylo nutno zohledňovat formální rozdělení jednoho a téhož pochybení do různých správních řízení. NSS uzavřel, že možnost nepřiznat (či omezit) prominutí úroků daňovému subjektu, který v minulosti porušoval své povinnosti, má totiž zajistit to, aby institut prominutí sloužil především těm daňovým subjektům, které se dopustily ojedinělého pochybení, nikoliv notorickým porušovatelům daňových předpisů. Při jeho aplikaci je tedy nutno posuzovat především zdrojovou příčinu pochybení, která v daném případě byla jednorázová spočívající v nesprávném výkladu daňových předpisů a v návaznosti na to pak nelze přičítat dílčí pochybení jako na přitěžující okolnost v podobě četnosti.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci pokuty za kontrolní hlášení. Předmětem sporu však bylo stanovení okamžiku doručení do datové schránky daňového subjektu. Rozšířený senát NSS se odchýlil od svého předchozího konzistentně prezentovaného závěru a sladil správní praxi s výkladem NS, a vyslovil tedy nový závěr, že doručuje-li se do datové schránky dokument při správě daní, desetidenní časový interval podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech je nutno počítat v souladu s pravidlem podle § 33 odst. 4 daňového řádu tak, že připadne-li poslední den tohoto intervalu na sobotu, neděli nebo svátek, je jeho posledním dnem nejblíže následující pracovní den.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu řeziva a neuznání osvobození při dodání tohoto zboží do jiného členského stát. NSS konstatoval, že na danou situaci nelze aplikovat rozsudek SDEU ve věci Kemwater, neboť ze zjištěných skutečností nevyplynulo, že by zde existovala jiná konkrétní osoba, která by plnění uskutečnila namísto deklarovaného dodavatele a která by nutně musela být plátcem DPH. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v českých Budějovicích i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl  nárok na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění (zemědělských plodin) od deklarovaného dodavatele. NSS souhlasí s finančními orgány a krajským soudem, že obchod s daným zbožím vykazuje mnoho nestandardností, navíc jednatelé dodavatele obchodování s daňovým subjektem popřeli, nicméně i s ohledem na rozsudek SDEU ve věci Kemwater je závěr o neprokázání skutečného dodavatele finančními orgány a krajským soudem je zatím předčasný. Přestože daný obchod vykazoval mnoho nestandardností, nelze nebrat v potaz další významné skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení věci. 

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci podvodu na DPH v řetězci firem s nadhodnocenou reklamou od firmy Presstex. Jednalo se již o opakované řízení před NSS, kdy v prvním kole bylo kasační stížnosti Finanční správy  týkající se identifikace chybějící daně vyhověno a řízení vráceno na Krajský soud v Ostravě, který však opětovně rozhodnutí o odvolání zrušil. NSS nyní, tedy v druhém kole, přisvědčil krajskému soudu, že rozhodnutí Finanční správy je nedostatečné, protože správce daně  nepropojil chybějící daň s rolí Presstex jako „typicky zmizelého článku v řetězci“ a nedal ji do souvislosti s podvodem v řetězci, stejně jako absencí správní úvahy,  proč vyjmenované nestandardní okolnosti ve svém souhrnu mají vést k závěru, že daňový subjekt o podvodu věděl nebo vědět měl. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. Předmětem daňového sporu byly řetězové dodávky PHM a odpočet DPH. NSS o této věci rozhodoval již podruhé, kdy v prvním kole vyhověl kasační stížnosti Finanční správy. V této kasační stížnosti daňový subjekt namítal, že krajský soud si nesprávně vyložil právní názor NSS vyřčený ve zrušujícím rozsudku. NSS k tomu uvedl, že kasační stížnost je důvodná, neboť NSS dříve uvedl pouze obecná východiska pro hodnocení věci samé, tu ale sám neposuzoval, a proto měl hodnocení provést sám krajský soud a meritorně se zabývat s tím, zda jsou úvahy daňových orgánů dostatečné pro posouzení předmětu sporu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (pobočka Liberec) i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH u výkopových prací uskutečněných jinou osobou než deklarovaným dodavatele. NSS s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu NSS ve věci Kemwater vrátil věc k doplnění dokazování správci daně, neboť daňový subjekt ani správce daně v okamžiku rozhodování nevěděli, že pro posouzení splnění hmotněprávních podmínek vzniku nároku na odpočet DPH pro případ neprokázání konkrétního dodavatele může hrát roli také otázka, zda přesto nejsou s ohledem na skutkové okolnosti k dispozici údaje potřebné k ověření toho, že měl dodavatel postavení plátce DPH. Na tomto závěru dle NSS nic nemění ani skutečnost, že správce daně v řízení prokázal, že výkopové práce provedl pan Čonka, který nebyl registrovaným plátcem, ani že nebyl prokázán faktický rozsah provedených prací.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet z nákupu  stavebního materiálu a provedení stavebních prací od deklarovaných dodavatelů. NSS se sice ztotožnil se správcem daně ve věci pochybností o tvrzeních daňového subjektu a uvedl, že tak správce daně unesl svoje důkazní břemeno dle § 92 odst. 5 daňového řádu, ale v důsledku rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ve věci Kemwater ProChemie se klíčovým stalo prokázání, zda byla plnění dodána plátci DPH, i kdyby to nebyli dodavatelé deklarovaní v předložených dokladech. Tímto směrem dokazování neproběhlo, a proto NSS rozsudek krajského soudu i rozhodnutí Finanční správy zrušil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání uskutečnění přijatého zdanitelného plnění  (analýza hospodaření a reklama) deklarovaným způsobem. NSS konstatoval, že důkazy předložené daňovým subjektem měly toliko formální povahu a existenci plnění od deklarovaných subjektů vůbec nedokládají. K nezákonnému použití důkazů z trestního řízení NSS uvedl, správce daně vycházel převážně z důkazů zjištěných v daňovém řízení, které postačovaly k závěru, že nebylo prokázáno,  že k předmětným plněním došlo deklarovaným způsobem, a důkazy z trestního řízení tento závěr jenom potvrzují, tudíž je nebylo třeba v opakovaně provádět v daňovém řízení.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a rozhodnutí odvolacího orgánu. Předmětem sporu bylo osvobození od DPH u pozemku, který tvořil funkční celek s rodinným domem. NSS posoudil obsah rozhodnutí o odvolání a navazujícího rozsudku krajského soudu a dospěl k závěru, že jak rozhodnutí o odvolání, tak i rozsudek jsou nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost dle NSS spočívá v protichůdné argumentaci správce daně a krajského soudu, kteří se odkazují na § 48 odst. 3 zákona o DPH, podle kterého se pozemkem, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí, se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí pozemek, který slouží k provozu stavby pevně spojené se zemí nebo plní její funkce nebo který je využíván spolu s takovou stavbou, ale současně tvrdí, že dané plnění je třeba posoudit jako hlavní a vedlejší plnění. Dle NSS doktrína hlavního a vedlejšího plnění a doktrína funkčního celku nemohou stát vedle sebe, protože se vylučují.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry finanční správy ve věci pokuty za kontrolní hlášení. Daňový subjekt namítal v kasační stížnosti neústavnost a nepřiměřenost uložené pokuty ve výši 30.000 Kč. NSS kasační námitkám nepřisvědčil a uvedl, že právní úprava neumožňuje správní uvážení, a to ani z hlediska posuzování odpovědnosti za správní delikt, ani z hlediska výše ukládané pokuty, neboť částky pokut za naplnění jednotlivých skutkových podstat platebních deliktů jsou zákonem stanoveny absolutními částkami 1 000 Kč, 10 000 Kč, 30 000 Kč a 50 000 Kč. Správce daně tedy nedisponuje při rozhodování o povinnosti platit pokutu diskrečním oprávněním, které by mu umožňovalo zohlednit okolnosti vedoucí k opožděnému podání kontrolního hlášení. Musí proto pokutu uložit vždy, je-li naplněna příslušná skutková podstata některého z deliktů dle § 101h odst. 1 ZDPH. Teprve v případném řízení o prominutí uložené pokuty dle § 101k ZDPH může správce daně výši pokuty zpětně modifikovat ve vazbě na konkrétní okolnosti posuzovaného případu a pokutu zčásti nebo zcela prominout.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni i odvolacího orgánu  Finanční správy. Předmětem sporu byla zpětná registrace daňového subjektu jako plátce DPH z titulu účasti na společnosti (sdružení). NSS sice souhlasí s Finanční správou i krajským soudem v tom, že činnost daňového subjektu a společnosti Česká síť naplňuje podmínku smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, ale daňový spis dle NSS postrádal důkazy, že tato činnost probíhala kontinuálně i po ukončení zdaňovacího období listopad 2014, který byl předmětem daňové kontroly. Správce daně tak neprokázal, že registrační povinnost daňového subjektu ke dni vydání rozhodnutí o registraci (září 2018) nezanikla.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy při odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu na DPH. Předmětem činnosti daňového subjektu byl maloobchodní a internetový prodej textilního zboží, bytových doplňků a dalšího zboží původem z Asie, které nakupoval od nekontaktních tuzemských dodavatelů a prodával s minimální marží, která nepokrývala ani režijní náklady. NSS konstatoval, že správce daně správně identifikoval chybějící daň a nestandardní okolnosti transakce, které svědčily o existenci podvodu na DPH, stejně jako prokázal skutečnost, že daňový subjekt o něm věděl nebo vědět měl. 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek městského soudu v Praze. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu vína, neboť nebylo prokázáno, že se transakce uskutečnila, tak jak daňový subjekt deklaroval. Velké objemy vína měly být dodávány v karuselovém řetězci, kdy víno pocházelo od firmy ze Slovenska a přes tuzemského dodavatele bylo dodáváno daňovému subjektu, který jej dále dodával zpátky na Slovensko. Znaleckým posudkem a místním šetřením navíc bylo prokázáno, že dodavatel daňového subjekt nedisponuje vyhovujícími skladovacími prostory. NSS tedy uvedl, že za této důkazní situace je nesporné, že  finanční orgány unesly své důkazní břemeno a prokázaly své pochybnosti o uskutečnění dotčených plnění, neboť vznikly důvodné pochyby o tom, zda sklad, z něhož mělo být víno dodáváno, byl ke skladování vína vůbec použitelný. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy při odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu na DPH. Předmětem činnosti daňového subjektu byl maloobchodní a internetový prodej textilního zboží, bytových doplňků a dalšího zboží původem z Asie, které nakupoval od nekontaktních tuzemských dodavatelů a prodával s minimální marží, která nepokrývala ani režijní náklady. NSS konstatoval, že správce daně správně identifikoval chybějící daň a nestandardní okolnosti transakce, které svědčily o existenci podvodu na DPH, stejně jako prokázal skutečnost, že daňový subjekt o něm věděl nebo vědět měl. 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek městského soudu v Praze. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu vína, neboť nebylo prokázáno, že se transakce uskutečnila, tak jak daňový subjekt deklaroval. Velké objemy vína měly být dodávány v karuselovém řetězci, kdy víno pocházelo od firmy ze Slovenska a přes tuzemského dodavatele bylo dodáváno daňovému subjektu, který jej dále dodával zpátky na Slovensko. Znaleckým posudkem a místním šetřením navíc bylo prokázáno, že dodavatel daňového subjekt nedisponuje vyhovujícími skladovacími prostory. NSS tedy uvedl, že za této důkazní situace je nesporné, že  finanční orgány unesly své důkazní břemeno a prokázaly své pochybnosti o uskutečnění dotčených plnění, neboť vznikly důvodné pochyby o tom, zda sklad, z něhož mělo být víno dodáváno, byl ke skladování vína vůbec použitelný. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z nákupu ojetých vozidel a náhradních dílů, protože daňový subjekt neprokázal, že mu tyto vozidla dodal plátce DPH. Daňový subjekt nepředložil kromě technického průkazu a daňového doklady žádné důkazy, které by prokazovaly dodání zboží deklarovaným dodavatelem. NSS tedy souhlasí se závěry správce daně, že v těchto obchodních případech nebyl daňový subjekt dostatečně obezřetný, neboť i když platil dodavateli nemalé částky, nevyžádal si k obchodům a k dodávanému zboží jediný písemný doklad – jen důvěřoval dodavateli, že vše bude v pořádku. Toto nelze dle NSS označit za dobrou víru, ale spíš za bezmeznou (až slepou) důvěru. K rozsudku rozšířeného senátu NSS ve věci Kemwater NSS konstatoval, že tento nelze považovat za paušální poukaz na rušení rozhodnutí Finanční správy. Vrátit věc až do daňového řízení je namístě pouze tehdy, pokud tu existuje alespoň nějaká indicie ukazující na osobu odlišnou od deklarovaného dodavatele, která mohla fakticky dodat sporné plnění. V této věci taková indicie ve spisu není a neposkytl ji dodatečně ani stěžovatel, i když se jej na to NSS výslovně tázal. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni i odvolacího orgánu. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (pomocné  a výkopové práce), u kterých daňový subjekt dle správce daně neprokázal uskutečnění deklarovaným dodavatelem a v deklarovaném rozsahu. NSS k otázce odepření nároku na odpočet DPH uvedl, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že faktické provedení prací bylo prokázáno, i když správce daně polemizoval s prokázáním faktického rozsahu (nekontaktní dodavatele neměli zaměstnance, i když poskytovali práce v hodnotě desítek milionů, úhrady probíhaly v hotovosti, rozsah nebyl specifikován ani ve smlouvách, daňový subjekt rezignoval na jakoukoliv kontrolu). Takové úvahy však dle NSS jsou nad rámec nosného důvodu rozhodnutí, kterým je neprokázání dodání plnění od deklarovaného dodavatele  nebo jiného plátce DPH. Proto argument deklarovaného rozsahu neobstojí jako samostatný důvod pro odepření nároku na DPH. Vzhledem k závěrům SDEU a rozšířeného senátu NSS ve věci Kemwater ProChemie bylo nezbytné v takové situaci hlavně posoudit, zdali skuteční dodavatelé byli osobami povinnými k dani, což správce daně nezjišťoval.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH u  přijatých zdanitelných plnění (pásového rypadla a sady lešení), neboť daňový subjekt neprokázal jejich faktické přijetí. NSS konstatoval, že správci daně správně vznikly pochybnosti 
ohledně faktického přijetí  a marně vyzýval daňový subjekt k jejich odstranění. Lze se tedy ztotožnit se správcem daně, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl a to i přesto, že dodatečně reagoval, ale nebyl schopen věrohodně vysvětlit ani doložit zjištěné nesrovnalosti.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i odvolacího orgánu. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (pomocné konstrukční práce). NSS konstatoval, že rozsudek i rozhodnutí Finanční správy je nepřezkoumatelné, neboť vedle sebe stojí dva vzájemně neslučitelné závěry a to neprokázáním přijetí plnění od deklarovaného plátce a účast na podvodu na DPH, které správce daně spojil do odůvodnění odepření nároku na odpočet. V dalším řízení pak NSS zavázal správce daně respektovat závěry plynoucí z rozsudku rozšířeného senátu ve věci Kemwater ProChemie, tzn. ověřit, zda měl postavení plátce DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z plnění hrazeného výlučně z dotace na vzdělávání zaměstnanců členů spolku. Školení a kurzy byly poskytovány členům bezplatně. NSS konstatoval, že souhlasí se závěry správce daně, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno stran prokázání použití přijatých plnění pro ekonomickou činnost. Nárok na odpočet vzniká pouze tehdy, pokud přijatá zdanitelná plnění jsou použita pro uskutečnění ekonomické činnosti, jejímž znakem je úplatnost.  

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu, že obchodní transakce byly zasaženy podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt vzhledem k personálním vazbám mohl a měl vědět. Jednalo se už o druhé kolo soudního řízení, kdy předtím NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy. NSS uvedl, že z podrobného zjišťování správce daně je zřejmé, že nákupy v řetězci neměly pro daňový subjekt ekonomický smysl, neboť zboží mohl pořídit přímo od výrobce za výhodnější cenu. Dodavatelský řetězec se zapojením subjektů z jiných členských států byl zasažen podvodem na DPH, neboť uměle vložené články daň neodvedly, a daňový subjekt nijak neprokázal svoji dobrou víru, ani nedoložil přijatá opatření či nevysvětlil ekonomický smysl celé transakce.

NSS zamítl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Rozhodnutí o nespolehlivém plátci bylo vydáno v návaznosti na porušení povinnosti vztahující se ke správě daní spočívající v neuhrazení zajišťovacího příkazu vydaného z důvodu podezření na účast na podvodu na DPH. NSS potvrdil naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Pokud jde o námitky směřujícím proti zajišťovacímu příkazu, konstatoval s důrazem na ustálenou judikaturu NSS, že tyto námitky nejsou v řízení o nespolehlivém plátci relevantní, neboť soud zde vychází z existujícího rozhodnutí týkajícího se předběžné otázky. Zajišťovací příkazy je proto nutné považovat za správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je – což se v dané věci nestalo.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu  na podvodu na DPH v řetězci firem, poskytujících reklamu na LED obrazovkách na fotbalovém stadionu Zbrojovky Brno. NSS se ztotožnil s existencí podvodného řetězce, která byla v daňovém řízení postavena najisto. Daňový subjekt ale dle NSS předestřel logickou a dostatečnou argumentaci k tomu, že o podvodném řetězci povědomí neměl.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci pokuty za správní delikt dle zákona o cenách spočívající ve zneužití výhodnějšího hospodářského postavení na trhu s hnědým uhlím tím, že žalobkyně nakupovala hnědé energetické uhlí od jiné společnosti ve výhodnějším hospodářském postavení na úkor prodávajícího za cenu nižší než obvyklou, čímž jí vznikl nepřiměřený majetkový prospěch. Ačkoliv NSS korigoval určité závěry Městského soudu v Praze týkající posouzení závěrů Finanční správy ohledně vymezení trhu a výhodnějšího hospodářského postavení žalobkyně, ve stěžejních otázkách, resp. nedostatečném posouzení ze strany správních orgánů se k posouzení městského soudu přiklonil. Obdobně se NSS vypořádal i s otázkou „direktivního“ stanovení ceny dle eskalačního vzorce v souladu s ujednáními dlouhodobé kupní smlouvy, kdy rovněž dal ve stěžejních závěrech za pravdu městskému soudu. NSS se naopak s městským soudem zcela neztotožnil v závěru, že správní orgány nesprávně zahrnuly DPH do nepřiměřeného majetkového poměru a naznal, že zákon o cenách v definici nepřiměřeného majetkového prospěchu předpokládá, že součástí ceny může být i příslušná daň.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (jumbo role pro výrobu toaletního papíru) od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že aplikací závěrů rozšířeného senátu ve věci Kemwater nelze dospět k jinému výsledku, než že se správce daně ani Krajský soud v Českých Budějovicích nezabývaly tím, zda s ohledem na skutkové okolnosti případu neexistují údaje svědčící o tom, že dodavatelé (ač nebylo prokázáno, že šlo o dodavatele uvedené na dokladech) byli fakticky s jistotou plátci DPH. Tímto směrem nebylo dokazování nikterak vedeno. Dále NSS uvedl, že je povinen přihlédnout k rozhodnutí rozšířeného senátu NSS, i když rozhodnutí správce daně a rozsudek krajského soudu byly vydány před jeho zveřejněním.

NSS částečně vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v části, kde byl neuznán nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (pneumatiky a náhradní díly) od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že aplikací závěrů rozšířeného senátu ve věci Kemwater nelze dospět k jinému výsledku, než že se správce daně ani Krajský soud v Brně nezabývaly tím, zda s ohledem na skutkové okolnosti případu neexistují údaje svědčící o tom, že dodavatelé (ač nebylo prokázáno, že šlo o dodavatele uvedené na dokladech) byli fakticky s jistotou plátci DPH. Tímto směrem nebylo dokazování nikterak vedeno. V části týkající se doměření daně na výstupu z prodeje pohonných hmot (PHM), které byly zaznamenány v tzv. zeleném sešitě, který správci daně předala Policie ČR, NSS závěry Finanční správy potvrdil.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci řetězových obchodů s PHM dopravovaných z jiného členského státu. NSS uvedl, že zatímco správce daně  ve své argumentaci rozlišuje mezi  formálním stavem (na papíře) a stavem skutečným (nakládání se zbožím jako vlastník), NSS se ztotožňuje s náhledem Krajského soudu v Hradci Králové, který vychází z rozsudku NSS sp. zn. 9 Afs 137/2016 a požaduje po správci daně, aby zohlednil při svém posuzování otázku právního nakládání se zbožím i z hlediska soukromoprávních předpisů. NSS tedy dovodil, že se správce daně nedostatečně zabýval otázkou, jaké právo přešlo na daňový subjekt, aby na základě toho mohl dospět k závěru, zda na něj přešlo právo nakládat se zbožím jako vlastník.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (drahých kovů) od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že aplikací závěrů rozšířeného senátu ve věci Kemwater nelze dospět k jinému výsledku, než že se správce daně ani Krajský soud v Hradci Králové nezabývaly tím, zda s ohledem na skutkové okolnosti případu neexistují údaje svědčící o tom, že dodavatelé (ač nebylo prokázáno, že šlo o dodavatele uvedené na dokladech) byli fakticky s jistotou plátci DPH. Tímto směrem nebylo dokazování nikterak vedeno.

NSS částečně vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci týkající se problematiky prokazování postavení dodavatele zboží jako plátce DPH. Předmětem řízení  bylo neuznání nároku na odpočet od deklarovaného dodavatele MI na IT zakázky  (zrušeno NSS) a nároku na odpočet z plnění, kde nebylo prokázáno, že byla uskutečněna v tuzemsku (potvrzeno NSS). Důvodem částečného vyhovění kasační stížnosti byla aplikace závěrů rozšířeného senátu NSS ve věci Kemwater, a proto NSS konstatoval, že se správce daně ani  Krajský soud v Hradci Králové nezabývaly tím, zda s ohledem na skutkové okolnosti případu neexistují údaje svědčící o tom, že dodavatel (ač nebylo prokázáno, že šlo o obchodní společnost MI) byl fakticky s jistotou plátcem DPH. Současně NSS uvedl, že závěry správce daně zpochybňující rozsah plnění byly nedostatečné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci stanovení poměrného nároku na odpočet DPH. NSS potvrdil, že televizní vysílání, které je financované prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě zákona vlastníky či držiteli televizního přijímače nelze považovat  za poskytnutí služby za protiplnění (úplatu), tedy za ekonomickou činnost. Nárok na odpočet může tedy daňovému subjektu vzniknout pouze v případě, kdy prokáže, že přijatá plnění byla alespoň částečně využita v rámci ekonomických činností podléhajících DPH. Správce daně vyzval daňový subjekt opakovaně, aby tento poměr prokázal, což však daňový subjekt neučinil, a proto byl správce daně oprávněn za využití výroční zprávy stanovit tento poměr sám, což učinil a náležitě odůvodnil. Metodu vyplývající z novely č. 170/2017 Sb. nebylo možno využít proto, že se jednalo o neúčinnou právní úpravu. Kasační námitky daňového subjektu proto NSS vyhodnotil jako nedůvodné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet při obchodování s elektřinou v řetězci zasaženém podvodem na DPH. V dané věci byla předmětem sporu vědomost daňového subjektu o účasti na podvodu, samotná existence podvodu na DPH byla nesporná. NSS uzavřel, že daňové orgány prokázaly, že daňový subjekt  mohl a měl vědět o zasažení plnění podvodem na DPH, neboť ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že v době uskutečňování obchodních transakcí existovaly takové nesrovnalosti a objektivní skutečnosti (absence referencí o novém dodavateli, platby na nezveřejněný norský účet, nesrovnalosti v KYC dokumentaci, používání EIC kódů jiných podnikatelů, atp.), které měly daňový subjekt jednoznačně upozornit na existenci podvodu. Pokud však daňový subjekt nepřijal na jejich základě pádná a efektivní opatření, aby své účasti zamezil, svědčí to o jeho nedostatečné obezřetnosti. V takovém případě lze konstatovat, že nemohl být v dobré víře.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci neoprávněného nároku na odpočet DPH z plnění poskytnutých deklarovaným dodavatelem. NSS uvedl, že v dané věci správce daně zpochybnil poskytnutí zdanitelných plnění (náhradní díly) autoservisem jako dodavatelem uvedeným na daňovém dokladu, neboť měl za to, že osoba, která fakticky díly dodávala, neměla oprávnění za autoservis jednat. NSS však uvedl, že v době rozhodování nemohl správce daně ani daňový subjekt s ohledem na neexistenci rozsudku ve věci Kemwater ProChemie předvídat, že pro posouzení splnění hmotněprávních podmínek vzniku nároku na odpočet DPH je rozhodná také otázka, zda osoba, která nemohla zastupovat autoservis, nemohla mít sama fakticky postavení plátce.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření DPH z důvodu účasti daňového subjektu na daňovém podvodu při obchodování s hliníkovou fólií. NSS konstatoval, že se obdobnou věcí již zabýval v rozsudku sp. zn. 3 Afs 421/2019 a neshledal žádný důvod, proč se od závěrů tohoto rozsudku odchýlit, a proto z něj při rozhodování předložené věci plně vycházel. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z důvodu, že krajský soud neprovedl prakticky žádné vlastní posouzení žalobní argumentace a omezil se jen na blíže nezdůvodněný souhlas se závěry správce daně. Předmětem spor byl neprokázaný nárok na odpočet DPH z deklarovaných plnění ostrahy a údržby poskytovaných deklarovaným dodavatelem. Dle NSS bylo klíčové, zda pro neunesení důkazního břemene daňového subjektu postačovalo, že nebylo možné určit konkrétní fyzické osoby, které služby prováděly, čímž se krajský soud, stejně jako neprovedenými důkazními návrhy daňového subjektu, nezabýval.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci úroků ze zadržovaného nadměrného odpočtu, kdy předmětem sporu byla výše úročení po 1. 7. 2017. NSS dovodil, že přechodné ustanovení zákona č. 170/2017 Sb. novelizující §254a daňového řádu je použitelné na období po 1. 7. 2017, tudíž byť odkazuje na právní úpravu, která byla shledána v rozporu s právem EU (tj. 1% úrok) je nutné v daném případě použít nikoliv novou sazbu úroku, tj. 2 %, nýbrž sazbu vyplývající z rozsudku „kordárna“ (tj. z rozsudku NSS sp. zn. 7 Aps 3/2013). 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích. Předmětem sporu byla oprávněnost použití zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím dle § 90 zákona o DPH při prodeji ojetých motorových vozidel. NSS nejprve odkázal na rozsudek SDEU ze dne 9. 12. 2021 ve věci C-154/20, Kemwater, který shledal významným i pro aplikaci § 90 zákona o DPH, neboť pro použití tohoto daňového režimu je podstatná osoba dodavatele plnění, která musí splňovat podmínky uvedené v odst. 2 tohoto ustanovení. NSS odmítl aprobovat závěr krajského soudu, že absenci tvrzení daňového subjektu, zejména určení dodavatele či dodavatelů vozidel a odpovídajících důkazních prostředků, měl správce daně nahradit postupem podle § 98 daňového řádu a stanovit daň prostřednictvím pomůcek. NSS uzavřel, že způsob, dodavatel a cena nabytí vozidel zůstaly v daňovém řízení v důsledku důkazní nouze daňového subjektu zcela neosvětleny a ten se proto nemůže domáhat toho, aby byl podroben dani z přidané hodnoty ve zvláštním režimu zdanění, který naopak klade zvýšené nároky na prokázání skutečností rozhodných pro správné stanovení daně (především určení dodavatele, ceny dodání a následně výše přirážky, která představuje základ daně).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci nevyhovění žádosti o vrácení DPH. Předmětem sporu bylo použití zvláštního režimu zdanění pro cestovní služby podle § 89 zákona o DPH v případě služeb organizace propagační akce včetně dopravy a ubytování poskytnuté daňovým subjektem, který je osobou registrovanou k dani v Německu. NSS s odkazem na znění zákona o DPH a judikaturu SDEU konstatoval, že poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, je povinen použít zvláštní zdaňovací režim pro poskytnutí cestovní služby zákazníkovi. Zákonnost napadeného rozhodnutí pak nelze zpochybnit ani námitkou, že daňový subjekt není cestovní kanceláří, neboť propagační akce byla svou povahou (typem poskytovaných služeb – zajištění prostor a vybavení, kyvadlová doprava z letiště do hotelu nebo k areálu, ubytování v hotelu, stravování po dobu akce, okružní jízdy po polích a zemědělském areálu, služby tlumočníka) plně srovnatelná se službami běžných cestovních kanceláří.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci nepřiznání úroku z vratitelného přeplatku dle § 155 odst. 5 daňového řádu na základě podaného dodatečného daňového přiznání na snížení DPH. Daňový subjekt se v dané věci domáhal vyplacení úroků podle rozsudku Kordárna (sp. zn. 7 Aps 3/2013). NSS však dovodil, že rozsudek ve věci Kordárna není aplikovatelný na nyní posuzovanou věc, neboť přeplatek, který vznikl po vydání rozhodnutí o odvolání, protože daňový subjekt předložil doklady až v odvolacím řízení,  byl vrácen daňovému subjektu řádně a včas na základě jeho žádosti. Úrok dle § 254a daňového řádu týkající se délky prověřování nároku na odpočet v prvostupňovém řízení, byl předmětem jiného rozhodnutí správce daně, proti kterému daňový subjekt nebrojil.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci zajišťovacích příkazů. NSS shledal podmínky pro vydání zajišťovacího příkazu za nesplněné a neztotožnil se tak se správcem daně ve věci hodnocení přiměřené pravděpodobnosti budoucího stanovení daně. I přes popis objektivních okolností dle názoru NSS v rozhodnutí správce daně absentuje ucelenější popis skutkových zjištění, která by svědčila o tom, že smyslem a účelem obchodu mezi daňovým subjektem a jeho dodavateli bylo podvodné vylákání odpočtu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci prokázání vědomé účasti daňového subjektu v řetězci zatíženém podvodem na DPH. Jednalo se již o druhé kolo u NSS, kdy NSS konstatoval, že Krajský soud v Praze rozhodoval v intencích jeho dřívějšího závazného právního závěru. NSS nezpochybnil tvrzení správce daně, že cena za poskytnuté plnění (vysílání reklamy) byla výrazně vyšší než cena obvyklá, ale tato skutečnost nezakládá dle názoru NSS správci daně oprávnění neuznat nárok na odpočet DPH, neboť zeť daňového subjektu, který za něj jednal, přes své ekonomické vzdělání měl zjevně nedostatečné znalosti a zkušenosti v oboru reklamy, a proto se mu cena mohla zdát přiměřená. Za daných okolností nelze proto jednoznačně uzavřít, že si daňový subjekt musel být výrazné cenové nepřiměřenosti a účasti na podvodu vědom.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu. Daňový subjekt nakupoval řepkový olej převážně v Polsku, přečerpával jej v ČR  a následně prodával a přepravoval zpět do Polska. Prodej zpět do Polska se uskutečňoval přes bulharskou společnost  do polské nekontaktní společnosti, která nevykázala žádné intrakomunitární plnění a neodvedla daň. NSS potvrdil, že díky personálnímu propojení musel daňový subjekt vědět, že bulharská společnost neobdržela platby od konečného odběratele, a současně, že ve většině případů byl řepkový olej dodáván zpět do Polska na stejnou adresu, odkud byl dovezen, a to v průběhu 24 hodin. Nákupy v řetězci tak neměly pro zúčastněné podnikatele žádný ekonomický smysl, neboť zboží mohli pořídit přímo od výrobce v místě dodání za výhodnější cenu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z důvodu změny okolností po vydání rozhodnutí. Předmětem sporu byl úrok z prodlení na DPH, kdy NSS potvrdil závěry Finanční správy, že v řízení týkajícím se úroku z prodlení nelze přezkoumávat zákonnost rozhodnutí, kterým byla stanovena vlastní daňová povinnost (jejíž neuhrazení vedlo ke vzniku úroku z prodlení). NSS ale konstatoval, že příslušenství sleduje osud daně,  a protože v době rozhodování NSS bylo zjištěno, že platební výměr na předmětnou daň byl zrušen, došlo tak v daném případě k výjimce, která prolomila pravidlo stanovené v § 75 odst. 1 s. ř. s., podle nějž při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Konkrétně jde o to, že soud přihlédl i ke skutečnostem, které nastaly později, a zohlednil pozdější zrušení doměřené daňové povinnosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (stavebních prací). Daňový subjekt pro prokázání svého nároku navrhoval provedení výslechů svědků ukrajinské národnost. Správce daně učinil pro zajištění tohoto důkazu veškeré možné kroky v tuzemsku včetně kontaktů na jejich rodinné příslušníky, nicméně uvedení svědci se výpovědi vyhýbali se zdůvodněním, že odcestovali na Ukrajinu. Krajský soud z důvodu neprovedení svědeckých výpovědí rozhodnutí Finanční správy zrušil a zavázal správce daně provést výslechy přes mezinárodní dožádání. NSS shledal v souvislosti se současnou situací na Ukrajině tento požadavek soudu za nesplnitelný, a proto uložil krajskému soudu, aby posoudil ostatní důkazní prostředky, zda svědčí ve prospěch unesení důkazního břemene daňovým subjektem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z deklarovaných úklidových prací. NSS konstatoval, že se ztotožňuje s hodnocením Krajského soudu v Brně i správce daně, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran faktického poskytnutí prací deklarovaným dodavatelem, a to ani na základě provedených výslechů svědků. NSS se také vyjádřil k tzv. esenciálním výdajům, které nelze na případy týkající se DPH aplikovat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu dřevní hmoty. V rámci daňového řízení dospěl správce daně k závěru, že daňový subjekt prokázal faktické přijetí dřevní kulatiny, ale neprokázal osobu deklarovaného dodavatele. NSS přisvědčil závěrům správce daně  a uvedl, že v posuzovaném případě daňový subjekt dostatečně neprokázal dodání zdanitelného plnění deklarovaným dodavatelem, a to ani daňovými doklady ani svědeckými výpověďmi a současně z okolností posuzovaného případu nevyplynuly indicie, které by ukazovaly na existenci jiného (skutečného) dodavatele, který by byl osobou povinnou k dani.

Rozšířený senát NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, ale korigoval závěr Krajského soudu v Praze. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění od neprokázaného deklarovaného dodavatele, kdy NSS v této věci položil předběžnou otázku SDEU, který rozhodl dne 9. 12. 2021 (C-154/20). NSS tedy v souladu se závěry SDEU uvedl, že na rozdíl od dosavadní správní praxe je třeba připustit možnost,  že hmotněprávní podmínky vzniku nároku na odpočet DPH mohou být naplněny, i když nebude zjištěna identita dodavatele. Toto nastane v případě, kdy daňový subjekt prokáže, že skutečný dodavatel měl postavení plátce DPH. NSS tedy konstatoval, že právě proto, že daňový subjekt ani správce daně nemohli v předmětném řízení předvídat, že pro posouzení splnění hmotněprávních podmínek vzniku nároku na odpočet DPH pro případ neprokázání konkrétního dodavatele může hrát roli  otázka ověření postavení náhradního dodavatele jako plátce DPH, je třeba dát daňovému subjektu možnost, aby unesl svoje důkazní břemeno a prokázal postavení skutečného dodavatele jako plátce DPH, i když by nebyla známa jeho totožnost. Proto vrátil věc k řízení správci daně a zavázal jej tímto právním názorem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neoprávněného uplatnění nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byly fiktivní přijaté faktury, kterými se daňový subjekt snažil o tzv. daňovou optimalizaci.  NSS uvedl, že správce daně na základě kombinace důkazů řádně opatřených v daňovém a trestním řízení prokázal existenci skutečností, které zakládají natolik vážné a důvodné pochyby o souladu dokladů předložených daňovým subjektem se skutečností, že tyto činí nevěrohodnými, neúplnými, neprůkaznými nebo nesprávnými ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. NSS se také vyjádřil k námitce, že správce daně nebyl oprávněn převzít důkazy z trestního řízení, kdy uvedl, že použití důkazů získaných v trestním řízení pro účely důkazního řízení daňového je zásadně přípustné, a to včetně použití listin, z nichž je patrný obsah výpovědí svědků z jiných řízení. Ustanovení § 93 odst. 3 daňového řádu pak nestanoví nutnost automatického opakování výslechů, nýbrž věc ponechává na procesní aktivitě daňového subjektu, který má o takové opakování výpovědi v rámci daňového řízení požádat. Neučiní-li tak, nelze po správci daně bez dalšího požadovat automatické opakování všech výslechů.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH při rekonstrukci objektu. Předmětem sporu byla skutečnost, zda objekt bude v budoucnu sloužit pro rodinné účely nebo jako penzion. NSS se ztotožnil se správcem daně a uvedl, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno a neprokázal použití k ekonomické činnosti, resp. ani přípravu na provozování ekonomické činnosti, a nesplnil tak podmínky nároku na odpočet ve smyslu zákona o DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci nezákonného zásahu spočívajícího v zaevidování nedoplatku na DPH na osobním daňovém účtu, neboť Krajský soud v Praze se v dané věci neřídil závazným právním názorem NSS spočívajícím v nutnosti meritorního posouzení věci evidence daní.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci úroku z prodlení na DPH. Předmětem sporu byl okamžik vzniku nadměrného odpočtu, kdy NSS konstatoval, že nadměrný odpočet právně vzniká teprve vyměřením, nikoli již uplatněním nároku v daňovém přiznání. Teprve od tohoto okamžiku s ním lze zákonem předvídaným způsobem nakládat, tzn. použít jej na úhradu nedoplatku na témže osobním daňovém účtu (započtení), či jej jako přeplatek použít na úhradu nedoplatku nacházejícího se na jiném osobním daňovém účtu, anebo pokud není žádného nedoplatku, tak jej coby vratitelný přeplatek bez žádosti vrátit v zákonné lhůtě odvíjející se od vyměření nadměrného odpočtu. To platí i v případě, pokud byl nadměrný odpočet vyměřen po postupu k odstranění pochybností ve stejné výši, jak byl uveden v daňovém přiznání.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neoprávněného nároku na odpočet DPH z pořízení vozidla Škoda Superb a přestavby vozidla Renault. NSS se ztotožnil se závěry správce daně, že daňový subjekt neprokázal použití vozidla Superb pro svoji ekonomickou činnost a v případě vozidla Renault neprokázal, že vůbec došlo k uskutečnění deklarovaných přijatých plnění.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci nezákonného zásahu týkajícího se daňové kontroly na DPH a zadržování nadměrného odpočtu. Ve věci již rozhodoval NSS podruhé, když byl předchozí rozsudek NSS i Městského soudu v Praze zrušen Ústavním soudem na základě ústavní stížnosti daňového subjektu, který řešil otázku přípustnosti zadržování nesporné části nadměrného odpočtu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměřené DPH. Daňový subjekt v kasační stížnosti nenamítal nic konkrétního proti posouzení důvodů doměření daně, ale soustředil se na skutečnost, že Městský soud v Praze nevyhověl žádosti zástupce daňového subjektu o odročení jednání případně nařízení videokonferenčního jednání. NSS k tomu uvedl, že městský soud v posuzované věci nepochybil, když nevyhověl této žádosti zástupce daňového subjektu a věc projednal v jeho nepřítomnosti, neboť z vyjádření soudu je zřejmé, že se jednalo již o sedmou opakovanou žádost zástupce z důvodu pandemické situace, kdy však bylo zjištěno, že i v době, kdy bylo jeho žádostem vyhověno, se tento jiných jednání zúčastnil. Stran požadavku zástupce na konání jednání prostřednictvím videokonferenční techniky městský soud uvedl, že jednací síň, v níž se má nařízené jednání konat, není pro tyto účely vybavena, což vyhodnotil NSS jako relevantní zdůvodnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu bylo, že daňový subjekt neprokázal, že by přijal zdanitelná plnění od deklarovaného dopravce (dopravce měl ve své evidenci zaevidovány faktury se stejným číslem pro jiného odběratele). NSS se vyjádřil i ke vztahu daňového a trestního řízení a uvedl, že předmětem daňového řízení bylo zjištění splnění podmínek nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, kde nese důkazní břemeno daňový subjekt. Naopak trestní řízení je řízením o vině či nevině a vinu prokazují orgány činné v trestním řízení. Nedostatek důkazů o vině daňového subjektu v trestním řízení tak bez dalšího neznamená, že daňový subjekt unese důkazní břemeno ohledně prokázání splnění podmínek daňového odpočtu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran zapojení daňového subjektu po podvodu na DPH se zlatem. NSS konstatoval, že ze správcem daně zjištěných důkazů vyplývá, že uměle vytvořený obchodní řetězec při obchodech se zlatem, resp. výrobky vyrobenými původně z investičního zlata, vykazoval takové nestandardní prvky, které vedly správce daně správně k závěru odepření nároku na odpočet z důvodu vědomé účasti na transakcích zatížených podvodem na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že správce daně na základě dostatečně konkrétních skutečností důvodně zpochybnil, že deklarovaná plnění (marketingové studie, průzkum spokojenosti, analýzy, atp.) byla fakticky přijata či že je daňový subjekt alespoň přijal v podobě, v níž je deklaroval. Pochybnosti správce daně daňový subjekt nerozptýlil, a proto je správný závěr, že důkazní břemeno neunesl. Dále se NSS zabýval námitkami stran použití důkazů z trestního řízení a konstatoval, že v postupu správce daně neshledal pochybení. Podstatné je, že pochybnosti správce daně o uskutečnění sporných plnění deklarovaným způsobem plynou i z důkazů pocházejících z daňového řízení, závěry správce daně nestojí výhradně na důkazech z trestního řízení a současně nejsou tyto důkazy (z trestního a daňového řízení) ve vzájemném rozporu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu bylo, že daňový subjekt neprokázal, že se se přijatá zdanitelná plnění (různé studie a analýzy) deklarovaná na daňových dokladech opravdu přijala, respektive že šlo o reálná plnění mající vztah k jeho vlastní ekonomické činnosti

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty. Kasační stížnost směřovala proti usnesení o odmítnutí žaloby Městským soudem v Praze ve věci nečinnosti správce daně spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty. NSS potvrdil názor městského soudu, který žalobu odmítl z důvodu opožděnosti, neboť lhůta stanovená v § 82b odst. 6 zákona o DPH je lhůtou, od níž je potřeba počítat lhůtu pro podání žaloby na ochranu před nečinností podle § 80 s.ř.s.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z pořízení dlouhodobého hmotného majetku vybavení odbavovací haly, která byla využívána v souvislosti s integrovaných dopravním systémem Královéhradeckého a Pardubického kraje. NSS zrušil rozsudek krajského soudu z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť se soud nevypořádal s námitkami daňového subjektu, že nevykonává činnost veřejné správy, ale činnost ekonomickou.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění z důvodu identifikovaného podvodu. NSS potvrdil závěry správce daně ohledně chybějící daně a s tím související narušení neutrality systému DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pro nepřezkoumatelnost. Původně řešená otázka se týkala posouzení podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu. Předmětem sporu u NSS však byla skutečnost, zda může správce daně odmítnout návrh daňového subjektu na provedení svědecké výpovědi, resp. její zopakování podle § 93 odst. 3 daňového řádu. NSS jednoznačně dospěl k závěru, že správce daně nemůže tento požadavek odmítnout (a to ani pro zjevnou  nadbytečnost, výjimku by tvořila pouze situace, pokud by se jednalo o návrh veskrze účelový s cílem mařit či prodlužovat řízení, popřípadě, pokud by provedení výslechu nebylo proveditelné), pokud záznam o svědecké výpovědi z jiného řízení do daňového řízení přebral a zařadil mezi podklady pro rozhodnutí. NSS však přisvědčil Finanční správě v tom, že krajský soud neposoudil vliv této procesní vady na zákonnost rozhodnutí, resp. zrušil rozhodnutí jako celek, aniž posoudil, že se neprovedená svědecká výpověď vůbec nevztahoval k přijatým zdanitelným plněním a neuznanému nároku na odpočet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci vědomé účasti daňového subjektu na transakcích s hutním materiálem, jejichž účelem bylo vylákání výhody na DPH. NSS uvedl, že vlastní argumentace kasační stížnosti se téměř doslova shoduje s obsahem žaloby a vůbec nereaguje na rozsudek Krajského soudu v Brně. NSS pak uzavřel, že námitky daňového subjektu, které bylo možné i přes jejich obecnost posoudit jakožto přípustné, neshledal důvodnými.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH při obchodování s paletami, kdy na začátku řetězce byl polský výrobce a palety po řadě předprodejů končily u odběratelů daňového subjektu v tuzemsku nebo v jiném členském státě. NSS uvedl, že neopodstatněné přeprodeje se zapojením většího počtu mezičlánků pouze přeprodávajících zboží jsou typické právě pro karuselové podvody, naopak racionálně chovající se subjekty by měly mít snahu množství těchto neproduktivních (přeprodávajících) článků eliminovat. NSS také jednoznačně odmítl názor zástupce daňového subjektu, že nezaplacená, ale přiznaná daň nikdy nemůže být ztracenou daní, protože ji jiná osoba dluží, tedy logicky nechybí a je na daňovém orgánu, aby si ji od něj vymohl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH při obchodování s paletami, kdy na začátku řetězce byl polský výrobce a palety po řadě předprodejů končily u odběratelů daňového subjektu v tuzemsku nebo v jiném členském státě. NSS uvedl, že neopodstatněné přeprodeje se zapojením většího počtu mezičlánků pouze přeprodávajících zboží jsou typické právě pro karuselové podvody, naopak racionálně chovající se subjekty by měly mít snahu množství těchto neproduktivních (přeprodávajících) článků eliminovat. NSS také jednoznačně odmítl názor zástupce daňového subjektu, že nezaplacená, ale přiznaná daň nikdy nemůže být ztracenou daní, protože ji jiná osoba dluží, tedy logicky nechybí a je na daňovém orgánu, aby si ji od něj vymohl.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z plnění od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že nelze přisvědčit závěru správce daně stran nemožnosti uskutečnit plnění deklarovaným dodavatelem, neboť v daňové kontrole provedené ve stejné době právě u deklarovaného dodavatele, byla tato plnění ze strany dodavatele prokázána a vyhodnocena jako věrohodná.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci odstranění nečinnosti a vydání rozhodnutí o odvolání proti dodatečným platebním výměrům na DPH. NSS konstatoval, že je nepochybné, že interně stanovená lhůta (pokyn MF-5) pro vydání rozhodnutí po zrušujícím rozsudku uplynula, a proto byl odvolací orgán povinen vydat rozhodnutí. Na tom nezměnil nic ani fakt, že v okamžiku podání žaloby jím byly již vydány pokyny k doplnění odvolacího řízení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání splnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží do JČS. Předmětem sporu byla skutečnost, že daňový subjekt neprokázal, že k dodání zboží na Slovensko došlo způsobem a v rozsahu deklarovaném na předmětných daňových dokladech, resp. neprokázal osobu odběratele.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost, neboť se krajský soud nevypořádal s námitkou legitimního očekávání ve věci opravy DPH dle § 44 zákona o DPH u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení. Daňový subjekt se domáhal účinků rozsudku NSS sp. zn. 9 Afs 170/2014 v tom smyslu, že nebyl povinen jako dlužník snížit nárok na odpočet u nezaplacené pohledávky, která vznikla v období delším než 6 měsíců před prohlášením jeho úpadku. NSS shledal, že v tomto je kasační stížnost důvodná, neboť krajský soud se při svém rozhodování odkázal na účinky usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 1 Afs 29/2018 ze dne 16. 7. 2019, aniž by se zabýval účinky změny judikatury v době běžícího soudního řízení. NSS dále zavázal krajský soud, aby posoudil při svém rozhodování i účinky rozsudku SDEU C-398/20 ze dne 11. 11. 2021.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy u případu zatížení obchodních transakcí s drahými kovy podvodem na DPH. NSS rekapituloval objektivní okolnosti obchodů, které svědčily o jejich nestandardnosti (předávání zboží v kufřících z osobních aut, rezignace na kontrolu ryzosti, neověřování původu zboží, atp.) a vědomosti daňového subjektu o účasti na podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci neprokázání splnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do Polska. NSS dospěl k závěru, že správce daně bude v dalším řízení povinen prověřit, komu zboží bylo opravdu dodáno, jelikož v původním řízení se ukázalo, že tvrzení odběratelé zboží ve skutečnosti neodebrali.  

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci účasti daňového subjektu na transakcích s PHM zatížených podvodem na DPH. Předmětem sporu bylo řetězové obchodování s naftou, kdy daňový subjekt nakupoval naftu od tuzemského dodavatele s tím, že platbu zasílal přímo na účet zahraniční rafinerie, neboť účet dodavatele byl obestaven policií a Finanční správou. Správce daně shledal v daném modelu obchodování porušení neutrality i objektivní okolnosti svědčící o vědomém zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. S tímto závěrem se však NSS neztotožnil a konstatoval, že daňový subjekt věrohodně vysvětlil, proč platil na účet subdodavatele a že správce daně důkazní břemeno pro prokázání podvodu neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v oblasti DPH a potvrdil závěry Finanční správy stran neprokázání podmínek osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu, neboť daňový subjekt neprokázal, že by zboží bylo fakticky přepraveno do Polska. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti DPH a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost. Nepřezkoumatelnost NSS spatřoval v tom, že městský soud zcela opomněl vypořádat žalobní námitky ohledně neutralizace dokladů a personální propojenosti daňového subjektu a dodavatele zboží (byť třeba jen tím, že souhlasí se závěry Finanční správy).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH, neboť většina přijatých zdanitelných plnění (dodávky mobilních telefonů), byla zasažena řetězovým podvodem. Obchodní model byl postaven výhradně na získání nadměrného odpočtu DPH při dodání zboží do jiného členského státu, kdy se toto zboží přes odběratele daňového subjektu dostávalo zpět do České republiky, a to i znovu k dodavatelům zapojeným do řetězce. NSS uvedl, že daňový subjekt díky personální propojenosti s jednotlivými články řetězce musel vědět o ekonomické nelogičnosti zapojení některých článků řetězce, včetně sebe.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění zasažených podvodem. NSS konstatoval, že okolnosti nabídky i mnohonásobně navýšená cena plnění měly v daňovém subjektu přinejmenším vzbudit obezřetnost a on tak měl podniknout alespoň minimální kroky k ověření ceny nebo bližšího posouzení služby a jejího přínosu. Ze spisu je však zřejmé, že daňový subjekt tyto kroky neučinil, a proto se NSS ztotožnil se závěrem správce daně, že se daňový subjekt účastnil obchodních transakcí zasažených podvodem na DPH, o němž měl a mohl vědět.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zasažení obchodních transakcí podvodem na DPH. Jednalo se již o druhé kolo rozhodování u NSS, kdy předtím NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy stran kompletnosti spisového materiálu. Daňový subjekt obchodoval se strojními součástmi v řetězci personálně spojených subjektů, kdy přepravu kolujícího zboží zajišťoval sám daňový subjekt a tyto obchody v řetězci navíc neměly žádný ekonomický smysl, neboť zboží bylo možné pořídit přímo od výrobce za výhodnější cenu. NSS proto dospěl shodně se správcem daně k závěru, že dodavatelský řetězec byl zasažen podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt mohl a měl vědět.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neprokázání nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že správce daně správně přenesl na daňový subjekt důkazní břemeno, neboť uvedl konkrétní pochybnosti o předložených dokladech a byl to daňový subjekt, který neprokázal přijetí zdanitelného plnění v deklarované výši od tvrzeného dodavatele, což je nezbytné pro přiznání nároku na odpočet daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odmítnutí registrace plátce DPH. NSS souladně se správcem daně konstatoval, že daňový subjekt nijak neprokázal faktické uskutečňování ekonomické činnosti a výši tvrzeného obratu v přihlášce k registraci plátce. Správce daně tak postupoval správně, pokud registraci plátce zamítl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet z reklamních služeb z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. Na základě kasačních námitek daňového subjektu se NSS zabýval postupem správce daně při ukončení daňové kontroly, který shledal souladný se zákonem, a námitkou, že v obdobné věci správce daně postupoval rozdílně a nárok na odpočet DPH daňovému subjektu přiznal. K tomu NSS uvedl, že nelze dát daňovému subjektu za pravdu, neboť skutkové okolnosti nebyly v obou případech identické (jiný dodavatel, nezjištěna chybějící daň – nebyla zjištěna existence podvodu na DPH), tudíž závěry v této jiné věci nemohly nijak zpochybnit závěry správce daně v projednávaném případě.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Krajského soudu v Plzni a daňových orgánů, které zpochybnily oprávněnost daňovým subjektem přebíraných nákladů od řídící společnosti holdingu za manažerské služby a služby s nízkou přidanou hodnotou. NSS odmítl veškeré procesní námitky týkající se projednání zprávy o daňové kontrole, neposkytnutí přiměřeného poučení, nedostatečně zjištěného skutkového stavu ze strany správce daně a taktéž neshledal rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH při řetězových dodávkách pohonných hmot. NSS rozhodoval v dané kauzu již podruhé, kdy předtím shledal v postupu správce daně pochybení, neboť tento neprovedl všechny navrhované důkazní prostředky. Nyní NSS konstatoval, že správce daně vady řízení odstranil, provedl navržené výslechy svědků a důsledně prověřil, kdy a jak přešlo na daňový subjekt právo nakládat s pohonnými hmotami jako vlastník a zjistil, že k tomu došlo v jiném členském státě, kdy daňový subjekt fakticky převzal PHM tím, že byly naloženy na dopravní prostředky dopravců. NSS tedy konstatoval, že správce daně sice považoval organizaci dopravy za významné kritérium, ale zohlednil i další skutečnosti, čímž naplnil požadavky soudu dle původního zrušujícího rozsudku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH při řetězových dodávkách pohonných hmot. NSS rozhodoval v dané kauzu již podruhé, kdy předtím shledal v postupu správce daně pochybení, neboť tento neprovedl všechny navrhované důkazní prostředky. Nyní NSS konstatoval, že správce daně vady řízení odstranil, provedl navržené výslechy svědků a důsledně prověřil, kdy a jak přešlo na daňový subjekt právo nakládat s pohonnými hmotami jako vlastník a zjistil, že k tomu došlo v jiném členském státě, kdy daňový subjekt fakticky převzal PHM tím, že byly naloženy na dopravní prostředky dopravců. NSS tedy konstatoval, že správce daně sice považoval organizaci dopravy za významné kritérium, ale zohlednil i další skutečnosti, čímž naplnil požadavky soudu dle původního zrušujícího rozsudku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu byla oprava DPH u pohledávky za dlužníka v insolvenčním řízení dle § 44 zákona o DPH. V projednávané věci byly řešeny intertemporální účinky změny judikatury rozšířeným senátem NSS (usnesení ze dne 16. 7. 2019, č. j. 1 Afs 29/2018 – 33). Daňový subjekt se kasací dovolával legitimního očekávání ve věci posouzení lhůty pro opravu, neboť oprava byla činěna ještě před rozhodnutím rozšířeného senátu NSS, ale v době, kdy byl znám rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 170/2014 ze dne 10. 12. 2014 s jiným právním názorem než tím, ke kterému později dospěl rozšířený senát. NSS nepřisvědčil existenci legitimního očekávání ve výklad § 44 odst. 1 ZDPH podle rozsudku sp. zn. 9 Afs 170/2014, neboť konstatoval, že názor Finanční správy, který byl daňovému subjektu znám, byl konzistentně i po daném rozsudku shodný s tím, jak danou problematiku později vyložil rozšířený senát NSS.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet z důvodu účasti daňového subjektu na obchodech s kovovým odpadem, které byly zatíženy podvodem. NSS konstatoval, že správce daně poukázal na řadu skutečností nasvědčujících tomu, že se nejednalo o standardní obchodní případ a že dodavatel daňového subjektu od počátku postupoval s cílem získat neoprávněné daňové zvýhodnění, a proto s ohledem na okolnosti zjištěné a prokázané daňovými orgány dospěl NSS k závěru, že daňový subjekt o podvodu věděl nebo měl vědět.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozhodnutí Finanční správy. Předmětem doměřené daně bylo neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (úklidové práce), u kterých nebylo prokázáno faktické uskutečnění. Podstatou kasační argumentace byla námitka, že daňové orgány pochybily tím, že neprovedly navržený výslech osob jednajících za jejího deklarovaného dodavatele, respektive námitka, že Městský soud v Praze pochybil tím, že v rámci posouzení žalobní argumentace návrh na výslech příslušného svědka (svědků) opomenul. Daňový subjekt však tuto námitku v žalobě neuplatnil, resp. neuplatnil ji srozumitelným způsobem, a proto NSS konstatoval, že nelze městskému soudu klást k tíži, že se tímto aspektem zjišťování skutkového stavu věci nezabýval.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil zrušující rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem sporu bylo prokázání použití vozidla Ford Mondeo pro účely ekonomické činnosti. NSS shodně s městským soudem konstatoval, že správce daně neunesl důkazní břemeno stran vyvrácení věrohodnosti údajů v knize jízd předložené daňovým subjektem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci podvodu na DPH s řepkovým olejem. NSS zkonstatoval nízkou úroveň právní argumentace v kasační stížnosti, kdy daňový subjekt téměř nereagoval na důvody rozhodnutí krajského soudu, ale mířil výlučně proti důvodům rozhodnutí správce daně, kdy kasační stížnost se téměř shodovala s obsahem žaloby. Kasační námitky tak NSS shledal nedůvodnými.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci dodatečně doměřené DPH. NSS shledal kasační stížnost částečně důvodnou a uvedl, že městský soud pochybil, pokud shledal jako nepřezkoumatelné odůvodnění použité metody výpočtu odpočtu daně v poměrné výši podle § 75 ZDPH. NSS shledal v tomto směru odůvodnění správce daně plně vyhovující kritériím přezkoumatelnosti správních rozhodnutí, neboť výpočet poměrového koeficientu byl vyjádřen zcela konkrétně, určitě a srozumitelně, a to i za situace, kdy daňový subjekt neposkytl dostatečnou součinnost a nedoložil potřebné doklady prokazující výši plnění. Co se týče zahraničního vysílání, přisvědčil NSS naopak městskému soudu, že odůvodnění rozhodnutí správce daně je v tomto směru nedostatečné, neboť se správce daně dostatečně nezabýval povahou platby přijímané v souvislosti s tímto vysíláním od Ministerstva zahraničních věcí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ne věci neuznání nároku na odpočet DPH. NSS souhlasně s Krajským soudem v Brně dospěl k závěru, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání faktického uskutečnění obchodního případu (nákup mobiliáře „lev s laní a pštros“) tak, jak bylo deklarováno na daňovém dokladu. Vzhledem k neobvyklosti předmětu obchodu nedoložil daňový subjekt správci daně ani žádné doklady, které by prokazovaly, že byl oprávněn s loveckými trofejemi obchodovat a že se jednalo o zákonnou transakci ve smyslu zákona o ochraně druhů volně žijících živočichů a regulování obchodu s nimi.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o vědomé účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s měděnými katodami. Stěžejní námitkou daňového subjektu byla skutečnost, že měl správce daně vydat ručitelskou výzvu místo odepřít nárok na odpočet DPH. NSS v této otázce odkázal na svůj rozsudek sp. zn. 7 Afs 8/2018 a již ustálenou judikatury k této otázce, ze které jasně plyne, že institut ručení nemá přednost před neuznáním nároku na odpočet DPH. K otázce existence podvodu na DPH pak NSS uvedl, že závěry správce daně odpovídají míře pravděpodobnosti, kterou je nutné vyžadovat pro úsudek o existenci podvodu na DPH, tzn., že nešlo o žádné podnikatelské selhání jednotlivého obchodníka, neboť souhra zmíněných okolností není náhodná. Sada zjištěných nepřímých indicií pak postačovala k tomu, aby správce daně unesl důkazní břemeno, že daňový subjekt o podvodu na DPH věděl, resp. mohl a měl vědět.

2022 2021 2020 2019