Dotace 2021
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni, jelikož tento si nesprávně vyložil závěry NSS vyslovené v předchozím zrušujícím rozsudku sp. zn. 8 Afs 267/2017 stran posouzení otázky, zda žalobce porušil § 44 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud dále opomněl dle NSS reagovat na některé žalobní námitky, které byly pro posouzení sporné otázky podstatné.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy, že při realizaci veřejných zakázek stanovil zadavatel nepřiměřené kvalifikační předpoklady na pozice klíčových pracovníků, kdy požadoval délku praxe nepřiměřenou předmětu a rozsahu veřejné zakázky. Stanovený požadavek nadto dostatečně neodůvodnil. Tím se zadavatel dopustil skryté diskriminace. K námitce opakovaných veřejnosprávních kontrol pak NSS uzavřel, že kontrola dotací je upravena vícero právními předpisy, což přináší i možnost provádění kontroly dotací ze strany více subjektů, a přitom tyto jsou zcela autonomní a působí nezávisle na sobě.
NSS vyhověl kasační stížnosti stěžovatele, kdy dospěl k závěru, že odvod za porušení rozpočtové kázně byl vyměřen nezákonně, když vydání platebního výměru nepředcházela výzva poskytovatele dotace dle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech, a dále, že byl učiněn nesprávný závěr o porušení rozpočtové kázně. V řešené věci k porušení zásady zákazu diskriminace a rovného zacházení nedošlo, jelikož uchazeči o veřejnou zakázku se nenacházeli ve srovnatelných situacích, odlišný postup vůči nim byl odůvodněn objektivními důvody.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vyměření penále za prodlení s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS dospěl k závěru, že Krajský soud v Plzni je v každém případě povinen dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování daňových orgánů v posuzované věci. Posouzení toho, zda daňový subjekt porušil či neporušil rozpočtovou kázeň, jež bylo předmětem v té době neukončeného řízení před krajským soudem, tak dle NSS prejudiciální otázku nepředstavovalo. V posuzované věci v rozhodné době existovala pravomocná rozhodnutí o stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně, přičemž na této skutečnosti by nemohlo nic změnit ani případné pozdější zrušení těchto rozhodnutí správním soudem.
NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. Jádrem sporu byla otázka, kdo je konečným příjemcem dotace. NSS uvedl, že z právního hlediska byl příjemcem celého objemu poskytnutých prostředků žalobce, který proto zodpovídá za použití dotace v souladu se stanovenými podmínkami, a nese zároveň odpovědnost za jejich dodržování.
NSS zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak rozhodnutí žalovaného a věc vrátil k dalšímu řízení. Obdobný případ téhož subjektu již NSS judikoval v roce 2020 (sp. zn. 5 Afs 11/2019), z důvodu pasivní kasace však žalovaný neměl jinou možnost než vyčkat rozsudku NSS. Předmětem sporu v rámci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně bylo posouzení změny projektu, jež spočívala v zavedení pozic asistentů postdoktorandů. NSS se neztotožnil s názorem Finanční správy a judikoval, že již rozhodnutí žalovaného je založeno na zásadních vadách řízení v rámci zjišťování skutkového stavu věci, pro který mělo být zrušeno. Dle názoru NSS se žalovaný nevypořádal s povahou změny (podstatná vs. nepodstatná) a z toho vyplývajícími důsledky, nezjišťoval stanovisko poskytovatele ke schválení nepodstatné změny, stejně jako krajský soud nezohlednil několikanásobné schválení postupu stěžovatele poskytovatelem a rovněž nevypořádal řádně námitky stěžovatele.
NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i rozhodnutí žalovaného ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS dospěl k závěru, že dohoda o poskytnutí příspěvku na zřízení chráněného pracovního místa umožňovala více výkladů, a proto je třeba přijmout takový výklad, který do práv stěžovatele zasahuje méně, tedy ten, že prostředky, které žalobce ušetřil u některé z položek, jež na zřízení pracovního místa pořizoval, mohl použít na pokrytí položek jiných, kde došlo k navýšení pořizovací ceny. Dohoda totiž na žádném místě výslovně nestanovuje, že částky uvedené pro jednotlivé položky jsou maximální a nepřekročitelné. Z hlediska naplnění účelu je pak dle NSS bezpředmětné, jakým způsobem bude poskytnutá částka mezi jednotlivé položky rozdělena.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve sporu týkajícím se nezpůsobilých výdajů projektu v návaznosti na přiměřenost a dostatečnost odůvodnění stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně v rámci těchto nezpůsobilých výdajů. NSS ve shodě s Krajským soudem v Ústí nad Labem uzavřel, že žalovaný se dostatečně nezabýval otázkou proporcionality užité sazby odvodu, když úvahy o proporcionalitě odvodu vyloučil už jen na základě formálního podřazení pochybení žalobkyně pod vynaložení nezpůsobilého výdaje v rozporu s Rozhodnutím. Bylo však na žalovaném, aby v tomto směru učinil přezkoumatelnou úvahu zohledňující konkrétní okolnosti případu a od nich odvodil svůj závěr o závažnosti a rozsahu porušení rozpočtové kázně ústící následně do výše odvodu.
NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve věci nastavení nepřiměřených a diskriminačních kvalifikačních předpokladů při zadání zakázky na dodávku technologické linky na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny, a dále přesného nespecifikování předmětu veřejné zakázky.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo, zda v případě odvodu za porušení rozpočtové kázně a jeho posečkání, vzniká úrok z posečkání. NSS uzavřel, že zákon o rozpočtových pravidlech jako lex specialis neobsahuje vlastní úpravu posečkání, a proto se použije daňový řád, po dobu posečkání tak vzniká úrok z posečkání. Ve věci tvrzené sankční povahy úroku z posečkání NSS dovodil, že není-li správní sankcí úrok z prodlení, tím méně jí může být úrok z posečkání, jehož sazba je nižší a pozitivně motivuje daňový subjekt ke spolupráci se správcem daně.
NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve věci neuzavření smlouvy o dílo včas, neodeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění a opožděným podáním průběžných monitorovacích zpráv. NSS naznal, že kasační stížnost je velmi obecná a zároveň je téměř výhradně kopií žaloby, se kterou se již dostatečně vypořádal Krajský soud v Plzni. I přes to se NSS vyjádřil ke skutkovým zjištěním, legitimnímu očekávání a zákonnosti vyměřeného odvodu, kdy se ztotožnil s krajským soudem. Námitku stěžovatele, že mu nebyla dána možnost účastnit se jednání prostřednictvím videokonferenčního zařízení umístěného v sídle jiného soudu, NSS zamítl z důvodu, že stěžovatel o tuto možnost nepožádal.
NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši poskytnuté dotace spočívající ve zcizení předmětu pořízeného z dotace před uplynutím období udržitelnosti projektu, a to v důsledku insolvenčního řízení. NSS uzavřel, že k prodeji předmětu dotace z majetkové podstaty společnosti nedošlo vlivem „objektivně neovladatelné události“, neboť úpadek společnosti nastal v důsledku podnikatelských rozhodnutí, která společnost činila vědomě. Závažnost porušení se pak odráží ve výši vyměřeného odvodu, který je dle NSS přiměřený, jelikož ztrátou kontroly nad předmětem dotace ztrácí poskytovatel dotace možnost uplatňovat vůči jejímu příjemci práva plynoucí z rozhodnutí o dotaci.
NSS zčásti vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zčásti ji zamítl. Porušení rozpočtové kázně NSS potvrdil, nicméně uzavřel, že i v případě, kdy výši odvodu stanoví v podmínkách poskytovatel dotace (např. pevnou procentní sazbou), je třeba uplatnit princip proporcionality a zvážit závažnost porušení, vliv na dosažení cíle dotace a hospodárnost uložené sankce, a to s ohledem na individuální okolnosti případu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. NSS uzavřel, že při splnění podmínek pro vydání platebních výměrů na penále, byly daňové orgány ze zákona povinny penále vyměřit, k vyčkání pravomocného rozhodnutí krajského soudu ve věci odvodu nebyl důvod, pro pravomocné platební výměry na odvod totiž platí presumpce správnosti.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni v oblasti odvodu za porušení rozpočtové kázně z důvodu nedostatečného vypořádání žalobních námitek, tj. pro nepřezkoumatelnost.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když uzavřel, že nebyl důvod, aby orgány Finanční správy vyčkávaly s vydáním platebního výměru na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci odvodu. Podání žaloby proti rozhodnutí o odvolání nepředstavovalo překážku pro vyměření penále, nemohlo proto dojít k porušení zásady zdrženlivosti a přiměřenosti, naopak Finanční správa postupovala dle zásady rychlosti řízení.
NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Výpočet penále shledal souladným se zákonnou úpravou, s odkazem na nálezy Ústavního soudu uzavřel, že zákonná úprava penále dle zákona o rozpočtových pravidlech není v rozporu s ústavním pořádkem. Ačkoliv se může zdát tato právní úprava přísná, jejím cílem je motivovat k dodržování rozpočtové kázně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozhodnutí Finanční správy ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně neoprávněným rozdělením předmětu veřejné zakázky. Konstatoval, že základním kritériem posouzení předmětu veřejné zakázky je souvislost. Dílčí rozdíly v použité technologii pro opravu místních komunikací proto neznamenají, že by spolu veřejné zakázky nesouvisely. Zákonný postup nelze obcházet pro politický zájem na dosažení cíle nebo z praktických či ekonomických důvodů.
NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil tak postup Finanční správy včetně závěrů o porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu byl střet zájmů mezi stěžovatelkou a subdodavatelem realizované zakázky, kdy mezi těmito existoval přímý ekonomický zájem. Zadávací řízení se tím stalo netransparentním..
NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí o odvolání. Žalobce v případě odvodu do státního rozpočtu figuroval jako státní fond zřízený příslušným zákonem s vlastní právní subjektivitou a nelze mu tak uložit odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, jako kdyby byl organizační složkou státu, ledaže by bylo prokázáno, že se jedná v řízení o porušení rozpočtové kázně o výdaje financované dotací ze státního rozpočtu.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a přisvědčil námitce daňového subjektu o nesrozumitelnosti výpočtu penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Penále má být dle NSS vypočteno ve vztahu ke všem dílčím porušením rozpočtové kázně, a to od rozhodného data každého jednotlivého porušení. Ve výpočtu dílčích částí penále je pak třeba zohlednit jejich „zastropování“, a to výší vyměřeného odvodu.
NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil postup Finanční správy ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále. Předmětem sporu byla podstatná změna smlouvy o dílo. NSS se ztotožnil s právním posouzením Finanční správy, že se jednalo o změnu podstatnou, jelikož délka záruky na provedené stavební dílo byla jedním z hodnotících kritérií zadávacího řízení na veřejnou zakázku.
NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil závěry Finanční správy o porušení rozpočtové kázně stěžovatelem, který po podpisu smlouvy s vybraným uchazečem o veřejnou zakázku změnil zadávací podmínky tím, že obměnil profesní složení týmu správce stavby.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy v otázce odvodu za porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu bylo porušení podmínek, za nichž byl daňovému subjektu poskytnut příspěvek Úřadu práce na zřízení pracovních míst. NSS konstatoval, že stanovením odvodu ve výši odpovídající platbám na pojistném, jež daňový subjekt uhradil později, než byl dle dohody s Úřadem práce povinen, stěžovatel naplnil pouze jeden z požadavků zásady přiměřenosti. V úvahu měl dále vzít individuální okolnosti případu, jako vliv porušení dohody na účel, ke kterému byl příspěvek poskytnut.
NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil závěry Finanční správy v oblasti porušení rozpočtové kázně stěžovatelem, který při omezení počtu uchazečů o veřejnou zakázku náhodným výběrem losem postupoval v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Odmítnutím požadavku jednoho z uchazečů o veřejnou zakázku založil stěžovatel pochybnosti o férovosti a korektnosti zadávacího řízení, neboť jiná kontrola losovacího postupu nebyla z povahy losovacího zařízení fakticky možná.
NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele a potvrdil závěry Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně v případě porušení zásady transparentnosti zadávacího řízení při omezení uchazečů o veřejnou zakázku prostřednictvím losovacího zařízení.
NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně v případě několikanásobného porušení zákona o veřejných zakázkách. Meritem sporu byla správní úvaha vedoucí k vyměření odvodu a samotná výše odvodu, další kasační námitky NSS označil jako nepřípustné, neboť nebyly uplatněny v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem. NSS konstatoval shodně s krajským soudem, že dílčí úspěch stěžovatele v odvolacím řízení nemohl mít s ohledem na další porušení, jichž se dopustil a která byla závažnějšího charakteru, vliv na výši odvodu, přičemž orgány Finanční správy se jednotlivými argumenty stěžovatele zabývaly a žalovaný rovněž vysvětlil, proč dílčí úspěch stěžovatele neměl na změnu výše odvodu vliv.
