Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Daň z přidané hodnoty 2020

Sdílet

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a opětovně připomenul, že správce daně v případě ukládání pokut dle § 101h odst. 1 zákona o DPH namísto prokazování viny prokazuje naplnění předpokladů, s nimiž zákon spojuje vznik povinnosti uhradit pokutu. Jsou-li tyto zákonné předpoklady naplněny, vzniká pokuta ex lege a platební výměr vydaný správcem daně má povahu deklaratorního rozhodnutí, jímž se plátci daně „pouze“ oznamuje povinnost pokutu (vzniklou ze zákona) uhradit. Dále NSS s odkazem na Nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 32/15 odmítl daňovým subjektem tvrzenou protiústavnost relevantní podkladové právní úpravy.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo zapojení daňového subjektu do řetězce firem participujících na podvodu na DPH při realizaci reklamy formou vysílání spotu v České televizi. NSS sice potvrdil existenci podvodu, ale rozborem jednotlivých správcem daně definovaných objektivních okolností shledal, že tyto nesvědčí dostatečně o tom, že daňový subjekt o své účastni na tomto podvodu věděl, nebo alespoň vědět mohl. NSS proto zavázal správce daně, aby případně v dalším řízení vyhledal, provedl, vyhodnotil a následně znovu posoudil subjektivní stránku účasti daňového subjektu na předmětném daňovém podvodu.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu vozidel z důvodu vědomé účasti na podvodu. NSS konstatoval, že pokud obchody probíhaly převážně v době, kdy jednatelem obou společností byl stejný jednatel, nelze než hovořit o této personální propojenosti jako silné indicii svědčící o vědomé účasti na neodvedení daně v řetězci, tedy podvodu na DPH. Z tohoto důvodu se NSS nezabýval potenciálně přijatými rozumnými opatřeními, jimiž by bylo možné vědomé účasti na daňovém podvodu předejít, neboť daňový subjekt si musel být své účasti na daňovém podvodu evidentně vědom.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla pokuta za opožděné podání kontrolního hlášení. NSS opakovaně konstatoval, že § 101c zákona o DPH a § 101h odst. 1 písm. a) zákona o DPH neposkytuje prostor pro správní uvážení či zvažování závažnosti pochybení plátce DPH, například posouzení toho, zda „bylo co kontrolovat“, jak daňový subjekt opakovaně uváděl. Plnění této povinnosti plátcem DPH není závislé na tom, zda hlášení obsahuje kontrolovatelné skutečnosti či nikoliv. Pokud je tedy tato povinnost porušena nastupuje sankce ze zákona. NSS dále uvedl, že skutečnost, že v předchozích obdobích správce daně pokutu nevyměřoval, není důvodem pro správní uvážení ohledně uložení pokuty, neboť pouhá nečinnost veřejné správy v oblasti postihování deliktního jednání bez dalšího nezakládá legitimní očekávání, že dosud nepostihované jednání není protiprávní povahy, resp. že nebude postihováno ani nadále.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci sporu ohledně podvodu na DPH při obchodování s mobilními telefony. NSS potvrdil závěry Finanční správy a uvedl, že městský soud nesprávně aplikoval závěry rozsudku Vyrtych a při svém hodnocení pochybil, neboť neposoudil všechna skutková zjištění o vědomém zapojení žalobce do podvodu na DPH. V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem NSS a je povinen posoudit všechna objektivní kritéria, a to především ve vzájemné souvislosti.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci nenaplnění podmínek uplatnění osvobození při dodání zboží do jiného členského státu dle § 64 ZDPH. NSS potvrdil koncentrační a dispoziční zásadu, v rámci nichž je v zákonné lhůtě pro podání žaloby nutno postavit najisto rozsah důvodů soudního přezkumu. S ohledem na tuto skutečnost nemohl být daňový subjekt úspěšný s žalobními důvody, jež poprvé uplatnil až po zákonné lhůtě pro podání žaloby.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci odmítnutí registrace plátce DPH. NSS uvedl, že orgány Finanční správy byly v projednávané věci oprávněny ověřit údaje uvedené v přihlášce k registraci a pokud daňový subjekt neprokázal, že skutečně dosáhl zákonem stanoveného obratu rozhodného pro registraci k DPH, resp. že vyvíjel ekonomickou činnost, byly oprávněny odmítnout zaregistrovat daňový subjekt jako plátce DPH. NSS dále uvedl, že povinnost správce daně ověřit údaje v přihlášce k registraci k DPH není pouhý bezúčelný formalismus, ale může napomoci i předcházení vzniku organizovaných podvodů na DPH.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet z důvodu neprokázání faktického přijetí deklarované služby od nekontaktního dodavatele. V rámci rozsudku se NSS mimo jiné vyjadřoval k seznámení dle § 115 daňového řádu, kdy nepřisvědčil argumentům stěžovatele a uvedl, že v případě, kdy odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování neprovádí, vychází pouze z podkladů založených ve spise a současně nedospěl ani k odlišnému právnímu názoru, pouze podrobněji propracoval a precizoval odůvodnění rozhodnutí správce daně, nemá povinnost seznamovat daňový subjekt před vydáním rozhodnutí. Dále se NSS vyjádřil k namítané podjatosti úředních osob, kdy jasně uvedl, že pokud podjatost stěžovatel spatřoval výlučně v údajně nezákonném postupu úředních osob v daňovém řízení, nespadá toto pod zákonem vymezené důvody podjatosti a daňový subjekt se měl bránit v rámci odvolání nebo stížnosti.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet daně z řetězových dodávek pohonných hmot přepravených z jiných členských států EU, kdy stěžejní otázkou bylo posouzení místa plnění předmětných dodávek. Dle NSS se orgány Finanční správy dostatečně vypořádaly s otázkou převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník na daňový subjekt, komplexně hodnotily všechny dostupné a známé relevantní okolnosti posuzovaného případu. NSS označil postup daňových orgánů, které při posuzování otázky okamžiku převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník primárně vycházely z kritéria organizace přepravy, za správný a souladný s judikaturou SDEU. Kritérium organizace přepravy nemůže být jediným posuzovaným kritériem, což však daňové orgány respektovaly. NSS se ztotožnil také s názorem, že nabytí vlastnického práva dle vnitrostátních předpisů není absolutním kritériem pro posouzení otázky, kdy daňový subjekt nabyl právo nakládat s věcí jako vlastník ve smyslu zákona o DPH, protože tento okamžik nemusí splývat s převodem vlastnického práva dle vnitrostátních předpisů.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích. Předmětem sporu bylo nepřiznání daně v případě zpětného dovozu zboží a neprokázání jeho následného prodeje. Daňový subjekt v kasační stížnosti namítal řadu procesních pochybení správce daně ve vztahu k neprovedeným důkazům (svědeckým výpovědím), kterým ve většině případů NSS nepřisvědčil. V případě navržených výslechů dvou svědků v odvolacím řízení, které daňový subjekt nedostatečně identifikoval, však NSS konstatoval, že správce daně nebyl oprávněn odmítnout provedení těchto výslechů, ale měl vyzvat daňový subjekt k jejich dodatečné identifikaci, případně se pokusit kontaktovat svědka mailem, neboť z předložené mailové komunikace vyplývalo, že se jí osoba tohoto jména účastnila. Z tohoto důvodu NSS kasační stížnosti vyhověl, aniž by předjímal, zda by výslech těchto svědků mohl něco změnit na výsledku řízení.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci doměření DPH při dodání zboží do jiného členského státu. Předmětem sporu byly opravné daňové doklady, které se měly týkat dodávky dveří na Slovensko v jiném zdaňovacím období. NSS konstatoval, že správce daně byl povinen zabývat se těmito doklady nejen po formální stránce, ale současně zjistit, zda a kdy se dodání zboží fakticky uskutečnilo.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy. Předmětem sporu byla doměřená DPH uvedená na daňovém dokladu vystaveném daňovým subjektem z transakce, která se reálně neuskutečnila. NSS uvedl, že správce daně postupoval správně, pokud daňovému subjektu daň vyměřil, neboť není rozhodné, že se obchod s europaletami fakticky neuskutečnil, rozhodné je, že daňový subjekt vystavil faktury, na nichž byla uvedena DPH a mohlo tak dojít ke ztrátě daňových příjmů.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. V rámci postupu k odstranění pochybností daňový subjekt neprokázal, že přijal plnění v režimu přenesení daňové povinnosti ani neprokázal nárok na odpočet z dalších přijatých zdanitelných plnění. Svoji argumentaci daňový subjekt zaměřil hlavně na procesní stránku, kdy uváděl, že správce daně prováděl zastřenou daňovou kontrolu a že skutková zjištění pocházející z excesivně prováděného postupu k odstranění pochybností jsou z tohoto důvodu pro stanovení daně nepoužitelná. Tomuto názoru Krajský soud v Hradci Králové ani NSS nepřisvědčil.

 

NSS vyhověl kasační stížnost Finanční správy a konstatoval, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě je nezákonný, neboť krajský soud vytrhl jednotlivé věty z kontextu celého odůvodnění a zcela tak zkreslil správní úvahu správce daně o důvodech neprokázání nároku na odpočet z oprav potravinářské linky. NSS zavázal v dalším řízení krajský soud, aby se zabýval s ohledem na všechna fakta plynoucí ze správních spisů všemi žalobními námitkami, kterými se pro domnělé vady správního rozhodnutí dříve nezabýval.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci doměření DPH z pořízení automobilu z jiného členského státu do tuzemska, neboť daňový subjekt neprokázal, že by DPH odvedl v členském státě ukončení přepravy. Daňový subjekt argumentoval, že jeho zmocněnec překročil své zástupčí oprávnění, když dodavateli poskytl jeho DIČ, a že daňový subjekt nemá a nikdy neměl vozidlo ve svém držení. K tomu NSS uvedl, že se ztotožňuje s postupem správce daně, neboť z předloženého správního spisu vyplývá, že zmocněnec daňového subjektu zakoupil (na základě plné moci udělené mu stěžovatelem) u dodavatele se sídlem v Německu předmětné vozidlo. Naopak z ničeho přitom nevyplývá, že by zmocněnec tímto překročil své zástupčí oprávnění, neboť i úhrada faktury za sporné vozidlo šla z účtu daňového subjektu, čímž de facto potvrdil správnost jednání zmocněnce.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z obchodování s mobilními telefony Apple, které byly přeprodávány v řetězci zatíženém podvodem na DPH. Správce daně shromáždil dostatečně důkazů, které potvrzovaly, že se daná transakce svým předmětem a rozsahem vymykala běžné ekonomické činnosti daňového subjektu, probíhala mimo oficiální distribuční síť daného zboží, a proto se NSS plně ztotožnil s posouzením, že daňový subjekt mohl a měl vědět o svém zapojení do podvodného řetězce a nebyl dostatečně obezřetný.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH při obchodování s kovovými odpady (niklové a měděné katody) z důvodu zapojení do podvodu na DPH. Daňový subjekt mimo jiné argumentoval, že k vyloučení nároku na odpočet daně došlo ze vzájemně se vylučujících důvodů. K tomu NSS uvedl, že závěry správce daně nebyly nekompatibilní, neboť daňové orgány dospěly k závěru, že deklarovaní dodavatelé nebyli „skutečnými“, ale toliko formálními dodavateli zboží dovezeného z neznámého místa v zahraničí a přeprodávaného v uměle vytvořeném obchodním řetězci, na jehož počátku nebyla přiznána a odvedena daň. Na začátku řetězce figurovaly tzv. „prázdné schránky“, které nedisponují podnikatelským zázemím, jejich jednateli jsou cizí státní příslušníci s bydlištěm mimo ČR, pro správce daně jsou nekontaktní, vykazují pouze předmětné dodávky barevných kovů a neuhradily své daňové povinnosti. Existenci podvodu pak dokresluje to, že nebyl zjištěn původ zboží a bankovní účty společností zapojených do obchodního řetězce sloužily pouze k přeposílání finančních prostředků bez jiné podnikatelské aktivity. Správce daně tak správně neustal pouze na tom, že daňový subjekt neprokázal, že zdanitelná plnění byla poskytnuta deklarovanými dodavateli, ale současně podrobně zkoumal i samotný průběh a okolnosti dodávek, přičemž dospěl k závěru, že plnění přijatá stěžovatelkou byla zasažena podvodem na DPH, o němž tato věděla, resp. měla vědět.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání přijetí zdanitelných plnění z oblastí informačních technologií (materiál, licence software) od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že správce daně v rámci zásady volného hodnocení důkazů hodnotil pečlivě jak každý důkaz jednotlivě, tak všechny důkazy ve svém souhrnu a vyložil jasně a srozumitelně, jaké skutečnosti považoval za prokázané, jakými úvahami by veden a jaké z nich vyvodil racionální závěry, a též uvedl, z jakého důvodu neprovede další navrhované důkazy. Přijetí deklarovaných zdanitelných plnění v deklarovaném rozsahu a od deklarovaného plátce daně přitom nebylo prokázáno. NSS dále připustil, že se správce daně dopustil jistých procesních pochybení ohledně žádostí o prodloužení lhůty a projednání daňové kontroly, uvedl však, že tyto vady nijak nezkrátily daňový subjekt na jeho právech.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na daňovém podvodu s bižuterií. NSS v souladu s Městským soudem v Praze a správcem daně konstatoval, že na základě skutečností vyplývajících ze správního spisu bylo zjištěno, že obchodní transakce byly zasaženy podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt věděl nebo vědět mohl a k jeho zjištění nepřijal s ohledem na okolnosti případu dostatečná preventivní opatření, což jednoznačně a spolehlivě vyplývá ze souboru nepřímých důkazů provedených správcem daně.

 

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci prokázání podvodu na DPH při obchodování s koženou galanterií na tržnici. NSS dospěl k závěru, že nestandardnosti obchodování vymezené správcem daně (absence písemných smluv, způsob navazování obchodních kontaktů, neprověření dodavatelů, neověřování původů zboží či padělků, ztížené reklamace, atd.), které se mohou jevit jako zvláštní v některém odvětví, nejsou nestandardnosti v odvětví a místě, kde obchoduje daňový subjekt (vietnamská tržnice). NSS tedy uzavřel, že vymezené objektivní okolnosti nejsou natolik silné, aby jednoznačně a významně zpochybnily, že daňový subjekt mohl jednat poctivě, tudíž nelze spolehlivě a jednoznačně uzavřít, že daňový subjekt věděl či měl a mohl vědět o tom, že jsou tyto obchody součástí podvodného řetězce.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH na základě provedeného postupu k odstranění pochybností, kdy daňový subjekt brojil zejména proti nedostatečně vymezeným pochybnostem ve výzvě. NSS ve shodě s Městským soudem v Praze uzavřel, že správce daně srozumitelně a přesvědčivě vymezil pochybnosti o tvrzené daňové povinnosti, přičemž vycházel z relevantních podkladů a současně daňový subjekt správně vyzval k předložení dokumentů prokazujících oprávněnost nároku na odpočet DPH.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z důvodu vědomé účasti daňového subjektu v podvodu na DPH. Podstata podvodu spočívala v tom, že dodavatel poskytoval daňovému subjektu zdanitelná plnění v podobě reklamních a propagačních služeb za ceny mnohonásobně navýšené oproti cenám, za které tato plnění sám pořídil, inkasoval cenu včetně DPH, aniž by daň (dodatečně doměřenou správcem daně) uhradil, nereagoval na výzvy správce daně a následně se v sídle na virtuální adrese stal zcela nekontaktním. NSS konstatoval, že popsané skutkové okolnosti svědčí o jednom z typických modelových případů podvodu na DPH, podporované navíc zjištěním správce daně, že u dodavatele docházelo k hotovostním výběrům mnohamilionových částek. Stran vědomosti o účasti na zneužívajícím jednání a přijetí rozumných opatření k předejití či zabránění účasti na tomto jednání daňové orgány správně nepřehlédly, že daňový subjekt vůbec neověřoval výhodnost reklamy ani způsob stanovení ceny, ačkoliv přijatá zdanitelná plnění byla „předražena“ takovým způsobem, že i průměrný daňový subjekt bez speciálních znalostí reklamních služeb ve sportovním prostředí by mohl a měl vědět, že se jednalo o ceny neobvyklé a přemrštěné. Jedná se o opakovaný vítězný rozsudek u NSS v této věci, kdy v prvém případě NSS (sp. zn. 6 Afs 61/2019) jasně vyložil rozdílnost pohledu DPH a daně z příjmů na prokazování ceny obvyklé, nyní na tyto závěry odkázal.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet daně. NSS s odkazem na rozložení důkazního břemene v daňovém řízení konstatoval, že správce daně identifikoval řadu relevantních a zásadních pochybností ohledně uskutečnění plnění, v důsledku čehož přešlo důkazní břemeno na daňový subjekt, který však své důkazní břemeno neunesl, neboť důkazní prostředky, které v průběhu daňového řízení poskytl správci daně, nelze s ohledem na zjištěné okolnosti daného případu považovat za dostatečné a věrohodné.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet i doměření daně na výstupu. NSS konstatoval, že přestože postup správce daně nebyl ve všech ohledech naprosto perfektní, z průběhu daňové kontroly a předloženého spisového materiálu jasně vyplývá, že správce daně formuloval dostatečné silné pochybnosti a byl to daňový subjekt, který své důkazní břemeno neunesl. NSS se také vyjadřoval k námitce daňového subjektu na nekompletnost spisového materiálu s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4141/18 ze dne 16. 6. 2020 a konstatoval, že v dané věci rozhodně nedostatky správního spisu nedosahovaly srovnatelné intenzity případu řešeného ÚS, navíc drobné nesrovnalosti byly vyjasněny už při nahlížení do spisu u správce daně, a proto nelze považovat tuto námitku za důvodnou.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z důvodu zapojení do transakcí zasažených podvodem. NSS konstatoval, že správce daně shromáždil dostatek přesvědčivých indicií a důkazů o tom, že daňový subjekt vystupoval jako formální článek při dodání potravinářské linky a jeho chování během realizace zakázky nelze vysvětlit jinak, než jako účast na daňovém podvodu, o kterém přinejmenším vědět měl a mohl (musel).

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet. Klíčovou otázkou v daném sporu bylo unesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzení o přijatých plněních a provedení likvidace zásob zboží. NSS se ztotožnil se správcem daně, že tento dostatečně odůvodnil svoje pochybnosti, které daňový subjekt nevyvrátil, neboť předložené důkazní prostředky a svědecké výpovědi si navzájem odporovaly.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet. Argumentace daňového subjektu směřovala toliko do nekonkrétnosti formulovaných pochybností ve výzvě k zahájení postupu k odstranění pochybností a následnému ukončení tohoto postupu formou úředního záznamu. NSS k tomu uvedl, že přestože byly výzvy vydané v posuzované věci odůvodněny stručně, nelze je považovat na nezákonné. Výzvy k odstranění pochybností nelze totiž posuzovat Izolovaně, ale v kontextu již dříve probíhajících řízení, kdy si zjevně správce daně a daňový subjekt vyjasnili obsah i rozsah pochybností.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy, že daňový subjekt neprokázal faktické uskutečnění přijatého zdanitelného plnění (nákupu testovací látky v hodnotě zhruba 13 mil. Kč) a tím i vznik nároku na odpočet DPH. Svědecké výpovědi a další důkazní prostředky, které daňový subjekt v průběhu daňového řízení poskytl správci daně, sice formálně přijetí plnění prokazovaly, ale s ohledem na zjištěné okolnosti daného případu je nebylo možno považovat za věrohodné.

 

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci DPH, konkrétně zapojení do podvodu. Dle NSS porušení insolvenčního zákona nemůže vést ke konstatování daňového podvodu, stejně jako kritéria personální propojenosti, virtuálního sídla nebo absence pohybu zboží, pokud k tomu daňový subjekt poskytuje relevantní vysvětlení. NSS se však neztotožnil s názorem krajského soudu, že v řešeném případu nemůže být chybějící daň, jelikož tato může existovat bez ohledu na účinky konkursu.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve všech bodech a pro nepřezkoumatelnost a nepodloženost závěrů zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. V rámci postupu k odstranění pochybností dospěl správce daně k závěru, že daňový subjekt se podílel na daňovém podvodu jako součást řetězce. Předmětem rozsudku Městského soudu v Praze však byla pouze domnělá procesní pochybení správce daně, a to nedoručení písemnosti zmocněnci daňového subjektu a nezahájení kontroly po ukončení POP, na základě čehož zrušil nejen rozhodnutí o odvolání, ale i platební výměr vydaný prvostupňovým správcem daně. NSS závěrům Městského soudu v Praze nepřisvědčil a uvedl, že tento nezohlednil intenzitu pochybení správce daně a vliv na práva daňového subjektu, stejně tak jako jejich napravení v odvolacím řízení.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a přisvědčil postupu Finanční správy. Předmětem soudního přezkumu bylo rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH. NSS uvedl, že stěžejní otázkou proto není, zda byly zajišťovací příkazy vydány oprávněně, ale pouze to, zda byly naplněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí. Rozhodným pro naplnění zákonných podmínek nespolehlivého plátce je závažné porušení povinností plátce DPH, musí se tedy jednat o porušení s určitou intenzitou. Za závažné porušení je pak třeba považovat především takové porušení, které svojí intenzitou ohrožuje veřejný zájem na řádném výběru DPH. Sjednocení postupů správce daně formou informace GFŘ je legitimní.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Spor spočíval v neuznání nároku na odpočet insolvenční správkyně z důvodu zapojení do podvodu na DPH. Uvedený případ vykazoval specifika v tom, že k daňovému podvodu nedošlo v řetězci mnoha subjektů, ale pouze mezi dvěma. NSS tedy zdůraznil, že v takovém případě je prakticky vyloučeno, aby u některého se zapojených subjektů chyběl záměr se na podvodu podílet s cílem získat zvýhodnění, na což je třeba zacílit prokazování skutkových okolností či příčinné souvislosti, není však možno lpět na tom, aby závěr o daňovém podvodu musel být vystavěn pouze na zcela jednoznačném (aktivním) zapojení obou zúčastněných subjektů, jak požadoval krajský soud.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a přisvědčil postupu Finanční správy ve věci rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Jedná se již o druhé rozhodnutí NSS v téže věci, kdy v prvním kole NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. NSS uvedl, že žádný právní předpis nestanoví, aby se naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH zkoumalo výhradně k datu vydání rozhodnutí v prvním stupni, odvolací orgán tak byl oprávněn vzít při svém rozhodování v potaz i skutečnosti, které nastaly po vydání odvoláním napadeného rozhodnutí správce daně.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a přisvědčil postupu Finanční správy ve věci vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Důvodem pro vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci bylo neuhrazení zajišťovacích příkazů. NSS konstatoval, že vymezení důvodů pro vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci metodickým pokynem GFŘ racionálně stanoví způsob výkladu, který umožňuje Finanční správě postupovat jednotně.

 

Rozsudek Krajského soudu v Plzni týkající se doměřené daně z přidané hodnoty v souladu s podanými dodatečnými daňovými přiznáními napadl kasační stížností daňový subjekt i Finanční správa. NSS shledal kasační stížnost daňového subjektu jako nedůvodnou a kasační stížnost Finanční správy jako částečně důvodnou. NSS přisvědčil správci daně ve věci stanovení lhůty pro provedení opravy daně dle § 43 zákona o DPH, kdy uvedl, že oprava musí být provedena maximálně ve tříleté lhůtě, a to včetně faktického podání dodatečného daňového přiznání. K námitce týkající se toho, že je-li dodatečně stanovena daň v souladu s dodatečným daňovým přiznáním daňového subjektu, nelze se proti takovému dodatečnému platebnímu výměru odvolat, NSS uvedl, že toto platí pouze za předpokladu, že nebyl zahájen postup k odstranění pochybností nebo daňová kontrola.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu zboží od deklarovaných dodavatelů. NSS souhlasně s Krajským soudem v Brně konstatoval, že pokud daňový subjekt nakupoval značné množství zboží na tržnici od dodavatelů, jimž platil stotisícové částky v hotovosti, bylo na něm, aby věnoval náležitou pozornost prověření solidnosti smluvního partnera a shromažďování důkazů k prokázání transakce. Skladová evidence ani kniha jízd, které daňový subjekt předložil, nebyly sto osobu dodavatele prokázat.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci podvodu na DPH při řetězových obchodech s mědí. Dle NSS správce daně zcela jasně a konkrétně vymezil řadu objektivních okolností svědčících o nestandardnosti prováděných obchodních transakcí svědčících o jejich podvodném charakteru, vědomosti daňového subjektu o podvodu a nepřijetí patřičných preventivních opatření. Správce daně tedy správně uzavřel, že daňový subjekt byl účastníkem řetězců transakcí, které byly zasaženy podvodem na DPH, o čemž mohl a měl vědět.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodného řetězce při obchodování s řepkovým olejem a cukrem. NSS uvedl, že orgány finanční správy dostály své povinnosti a prokázaly, že v případě specifikovaných obchodních případů došlo k podvodu na dani a daňový subjekt o svém zapojení do tohoto podvodu vědět měl a mohl, a i přesto neučinil adekvátní opatření, aby se zapojení do podvodu vyhnul. NSS poukázal na obchodovanou komoditu – řepkový olej, u níž je zřejmé, že je riziková z hlediska páchání podvodů na DPH, což mělo být daňovému subjektu s ohledem na znění směrnice Rady 2013/43/EU ze dne 22. 7. 2013 zřejmé již na počátku obchodování, ten však na tuto skutečnost, ani na ostatní správcem daně definované objektivní okolnosti, adekvátně nereagoval a neučinil žádná opatření.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH ze sponzorského vzkazu vysílaného na ČT z důvodu zapojení do podvodu na DPH. NSS se vyjadřoval k důkaznímu břemenu správce daně při prokazování podvodu na DPH, přičemž dospěl k závěru, že orgány Finanční správy své důkazní břemeno unesly, když byl prokázán podvodný charakter transakce i vědomost daňového subjektu o podvodu. NSS aproboval závěr o mnohonásobném navýšení ceny za poskytnutou službu, což spolu s ostatními okolnostmi transakce vedlo k prokázání vědomosti daňového subjektu o podvodu. Dle NSS také ze zjištění správce daně jednoznačně vyplynulo, že daňový subjekt nepřijal ani částečně přiměřená opatření, aby své účasti na daňovém podvodu zabránil. V obdobné věci daňového subjektu již NSS rozhodoval rozsudkem sp. zn.. 10 Afs 11/2020 ze dne 5. 8. 2020.

 

NSS zmítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci úroku z neoprávněného jednání správce daně. Daňový subjekt požadoval vyplacení úroku z neoprávněně zadržované části odpočtu v rozsahu, v jakém byla prvostupňová rozhodnutí správce daně změněna odvolacím orgánem. Dle NSS Finanční správa postupovala správně, když přiznání daňovým subjektem požadovaného úroku podmiňovala požadavkem, aby prvostupňové rozhodnutí bylo změněno pro jeho nezákonnost. V daném případě stěžovatel v rámci prvoinstančního řízení neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání přijetí zdanitelného plnění, rozhodnutí správce daně tedy byla zákonná. Skutečnost, že následně byla v odvolacím řízení změněna, tak nemůže představovat důvod pro přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu.

 

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodného řetězce na DPH ve věci reklamy. NSS uvedl, že v předmětné věci orgány finanční správy nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť ze spisu nevyplývají podklady pro závěr o existenci chybějící daně, potažmo podvodu na DPH. Konkrétně dle NSS nebylo podloženo, že společnosti, u níž byla detekovaná chybějící daň, byla skutečně daň doměřena.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla otázka trvání solidární odpovědnosti daňového subjektu za daňové povinnosti ostatních členů skupiny podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „ZDPH“), i po zrušení skupiny. NSS potvrdil právní závěr Finanční správy, že § 5b odst. 2 ZDPH a § 5c odst. 3 ZDPH je třeba vykládat tak, že členové skupiny jsou i po jejím zrušení solidárně odpovědní, přičemž § 5c odst. 3 ZDPH upravuje pouze vnitřní poměry ve skupině mezi jednotlivými členy.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci DPH. Dle NSS byla ve všech řetězcích subjektů obchodujících s tonery a náplněmi do tiskáren správně identifikována chybějící daň a v souhrnu s ostatními správcem daně zjištěnými skutečnostmi bylo prokázáno, že se jednalo o podvod na DPH. K otázce nekontaktnosti obchodníků, u nichž byla dovozena chybějící daň, NSS uvedl, že právě tato okolnost může být okolností svědčící o existenci podvodu. NSS rovněž dále doplnil, že v případě existence daňového podvodu a praktické nemožnosti daň získat u dlužníka, např. právě pro jeho nekontaktnost, lze odepřít nárok na odpočet daně tomu subjektu, který věděl či vědět měl a mohl o tom, že se účastní plnění zatíženého podvodem.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z reklamy na závodních automobilech z důvodu neprokázání faktického uskutečnění celého fakturovaného plnění, jelikož daňový subjekt neprokázal deklarovaného dodavatele ani rozsah plnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodného řetězce na DPH ve věci strojního vybavení za nadhodnocené ceny. NSS uvedl, že Finanční správa dostála své povinnosti a prokázala, že v případě specifikovaných obchodních případů došlo k podvodu na dani a daňový subjekt o svém zapojení do tohoto podvodu věděl, nebo vědět mohl a měl, a i přesto neučinil adekvátní opatření, aby se zapojení do podvodu vyhnul, což vyplývá z detailního vyhodnocení skutkového stavu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu dřevěných palet od deklarovaných dodavatelů. NSS zkonstatoval, že daňový subjekt se v odvolání i následné žalobě omezil toliko na strohá a obecná tvrzení podpořená jen zbytečnými invektivami vůči správci daně, což předurčilo i kvalitu a obsah rozhodnutí soudu, neboť není na soudu, aby za žalobce domýšlel žalobní námitky.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci DPH. Konkrétně se jednalo o odepření nároku na odpočet daně z reklamní služby, když nárok byl odepřen z důvodu naplnění vědomostního testu, kterým se prověřuje vědomost daňového subjektu o existenci podvodu. NSS potvrdil, že uzavření smlouvy s mnohonásobně zvýšenou cenou oproti prakticky jakékoliv porovnatelné cenové hladině na trhu, za zcela pasivního postoje daňového subjektu k ověření ceny, zhodnocení vhodnosti sponzorského vzkazu či zjištění jeho podoby před uzavřením smlouvy, je jednáním, které nemá v běžném obchodním styku racionální opodstatnění. Nemá tedy jiné vysvětlení, než že cena byla nadhodnocena za účelem uplatnění nároku na odpočet DPH. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byl vliv řízení o spotřební dani na již ukončené řízení při placení daní – zástavní právo a posečkání ve věci daně z přidané hodnoty, jehož obnovení se daňový subjekt domáhal. NSS dovodil, že obnova řízení ve fázi placení daní možná je, nicméně předběžná otázka či nové skutečnosti, které by mohly založit důvody pro obnovu řízení, se musí vztahovat k fázi placení daně. V případě obnovy řízení o posečkání daně a zřízení zástavního práva tak lze namítat pouze takové rozhodné skutečnosti, které nebyly dříve známé a které mohou být rozhodné pro samotné povolení posečkání a zřízení zástavního práva. V posuzované věci tedy nelze úspěšně namítat skutečnosti týkající se nesprávného doměření samotné daňové povinnosti. 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Důvodem doměření daně bylo určení místa plnění v jiném členském statě při řetězových dodávkách PHM. K tomu se NSS prozatím nevyjádřil, neboť shledal pochybení v postupu krajského soudu, který zrušil rozhodnutí o odvolání na základě žalobní námitky, že na místo plnění mají údajně odlišné názory správní a trestní orgány, kdy se žalobkyně domáhala důkazu trestním spisem jiného daňového subjektu. NSS k tomu uvedl, že závěry činnosti orgánů činných v trestním řízení nelze bez dalšího mechanicky vtahovat do daňové sféry, byť se v základu může jednat o stejnou nebo související obchodní operaci a důkazní břemeno nelze mít za splněné, pokud daňový subjekt pouze odkáže na související trestní věc. 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. NSS uvedl, že krajský soud pochybil v závěru, že správce daně neprokázal existenci podvodného jednání v řetězci, neboť správce daně bezpochyby zjistil chybějící daň i existenci nestandardních okolností obchodu. K vědomosti daňového subjektu o účasti na podvodu se NSS zatím nevyjádřil, neboť tato nebyla dosud krajským soudem přezkoumána. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a přisvědčil postupu Finanční správy ve věci podvodu na DPH při řetězovém obchodu s řepkovým olejem. NSS konstatoval, že odvolací orgán neporušil žádná práva daňového subjektu ani nevydal překvapivé rozhodnutí bez seznámení, neboť v odvolacím řízení neprovedl žádné nové důkazy a při svém rozhodování vycházel pouze z obsahu správního spisu.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z důvodu, že byl vnitřně rozporný. Krajský soud totiž na jednu stranu akceptoval stanovení daně pomůckami, avšak následně v rozporu se zákonem posuzoval, zda správce daně při výběru pomůcek unesl důkazní břemeno, které jej vůbec netížilo, a nepřípustně tak zasahoval do diskrece správce daně při výběru pomůcek. NSS dospěl k závěru, že závěr správce daně a krajského soudu, že daň nebylo možné stanovit dokazováním, ale bylo nezbytné stanovit ji pomůckami, nebyl správný. Dále se NSS zabýval otázkou, zda může daňový subjekt po ukončení daňové kontroly, ale ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí, předložit nové důkazní prostředky. K tomu NSS uvedl, že projednání zprávy o daňové kontrole je třeba vnímat jako konečnou fázi daňové kontroly. Koncentrační princip, který se uplatňuje při projednání zprávy o daňové kontrole, je třeba aplikovat i v období mezi projednáním zprávy, resp. ukončením daňové kontroly, a vydáním prvostupňového rozhodnutí. Právo předložit bez omezení nové důkazy má daňový subjekt až v odvolacím řízení, v němž má správce daně povinnost se s nově navrženými důkazy vypořádat.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy. Předmětem sporu bylo splnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu, kdy se NSS ztotožnil se správcem daně v otázce neunesení důkazního břemene ohledně osvobození od DPH daňovým subjektem. Důkazy shromážděné správcem daně, zejména získané na základě mezinárodní výměny informací, svědčí zcela jinému průběhu obchodních transakcí, než tvrdil daňový subjekt. V kasační stížnosti stěžovatel doslovně zopakoval žalobní argumentaci, aniž by reagoval na to, jak se s žalobními body vypořádal krajský soud. Takovými námitkami se NSS vůbec zabývat nemůže, neboť se míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu, jejichž zákonnost je předmětem kasace.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který žalobu zamítl, a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Rozhodnutí o odvolání zrušeno nebylo. Předmětem daňového řízení bylo neuznání nároku na odpočet DPH v důsledku zapojení daňového subjektu do řetězového podvodu při nákupu PHM v jiných členských státech. Existencí podvodu se NSS nezabýval, důvodem vyhovění kasační stížnosti byl nesouhlas s názorem Finanční správy a krajského soudu o nemožnosti prodloužit lhůtu pro reakci na seznámení dle §115 daňového řádu. V dalším řízení zavázal NSS krajský soud, aby se zabýval skutečností, zda neprodloužení této lhůty mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí o odvolání.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci řetězových dodávek PHM a neoprávněně uplatněného nároku na odpočet z důvodu neprokázání místa plnění v tuzemsku. NSS uvedl, že se správce daně řádně vyrovnal se všemi námitkami daňového subjektu i předloženými důkazními prostředky. NSS dále konstatoval, že z odůvodnění rozhodnutí o odvolání i zprávy o daňové kontrole vyplývá, že kritérium organizace přepravy nebylo jediným kritériem, kterým se správní orgány zabývaly, a proto považuje úvahy správce daně ve vztahu k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník na rozdíl od krajského soudu za dostatečné.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci úroku ze zadržovaného odpočtu, kdy jako důvod uvedl, že zákonná úprava § 254a daňového řádu je v rozporu s čl. 183 směrnice o DPH a proto je třeba pro nárok na úrok z odpočtu místo § 254a daňového řádu aplikovat nadále pravidla vymezená v rozsudku „Kordárna“(sp. zn. 7 Aps 3/2013 ze dne 25. 9. 2014).

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při neuznání nároku na odpočet z koupě automobilu, neboť nebylo prokázáno, že se plnění uskutečnilo tak, jak bylo daňovým subjektem deklarováno. NSS se obecně vyjádřil ke kasační stížnosti, že argumentace stěžovatele je místy nesrozumitelná. K námitce daňového subjektu stran toho, že úkony v odvolacím řízení prováděly stejné úřední osoby, jako v daňové kontrole odkázal NSS na svůj již dříve judikovaný názor (1 Afs 172/2017), že v souladu se zásadou rychlosti řízení nejsou úřední osoby činné v prvostupňovém řízení bez dalšího podjaté, pokud mají provádět úkony dle pověření odvolacího orgánu nebo dokonce před postoupením odvolání odvolacímu orgánu.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup správce daně při předepsání penále stanoveného dle zákona o správě daní a poplatků. NSS uvedl, že sdělení předpisu penále je vázáno na běh šestileté promlčecí lhůty pro vybrání a vymožení daně. Úkony směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, které přerušují lhůtu pro vybrání a vymáhání daně, pak přerušují i lhůtu pro sdělení předpisu penále. NSS se dále neztotožnil s výkladem stěžovatele, že by finanční orgány měly společně s oznámením o provedení určitého úkonu směřujícího k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, daňový subjekt poučit, že takový úkon vede k přerušení a novému běhu promlčecí lhůty. Takový požadavek by byl zjevně nad rámec povinností správce daně vymezených v zákoně i nad rámec obecné poučovací povinnosti.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy. Předmětem sporu byl úrok z prodlení ve vztahu ke vzniku nadměrného odpočtu, kdy NSS v souladu se svou ustálenou judikaturou potvrdil, že nadměrný odpočet vzniká až ke dni vyměření (např. po POP), nikoliv ke dni podání daňového přiznání.

 

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil zrušující rozsudek Městského soudu v Praze. NSS rozhodoval o obdobné věci (jiná zdaňovací období) už před necelým rokem, kdy konstatoval vnitřní rozporuplnost závěrů správce daně, neboť daňovému subjektu byl odepřen nárok na odpočet z důvodu účasti na daňovém podvodu a jeho dodavateli z důvodu zneužití práva. Argumentu Finanční správy, že se jedná o samostatná daňová řízení a navíc, že tyto závěry se nevylučují, NSS nepřisvědčil. I když ve většině nyní posuzovaných zdaňovacích období se jednalo o jiný skutkový stav (u dodavatele nebylo konstatováno zneužití práva), NSS toto nezohlednil a rozhodl obdobně jako ve svém předcházejícím rozsudku.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy. Předmětem sporu byl výpočet lhůty pro stanovení daně dle § 148 daňového řádu, zejména úkony prodlužující běh této lhůty, kdy NSS potvrdil, že rozhodnutí o odvolání bylo daňovému subjektu doručeno před uplynutím prekluzívní lhůty.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání hmotněprávních podmínek. Daňový subjekt uvedl, že odvolací orgán pochybil, pokud jej neseznámil se změnou právního názoru dle § 115 odst. 2 daňového řádu, neboť prvostupňový správce daně uvedl, že se nechoval obezřetně a odpovědně, z čehož lze dovodit, že věděl a mohl vědět, že se účastní podvodného jednání. K tomu NSS uvedl, že odvolací orgán nepochybil, neboť z celého postupu prvostupňového správce daně vyplývá nesplnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet, tudíž takové konstatování o podvodném jednání v platebním výměru nemůže založit důvod pro seznamování dle § 115 daňového řádu.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup správce daně při doměření DPH podle pomůcek. Daňový subjekt nevedl skladovou evidenci, jak mu ukládá § 9 odst. 7 vyhlášky č. 500/2002 Sb., a tento nedostatek nelze nahradit ani výslechem svědků (obchodních partnerů), jak požadoval daňový subjekt. NSS dále uvedl, že pokud správce daně uvedl výpočet daně v úředním záznamu, který vyhotovil po ukončení daňové kontroly, ale před vydáním dodatečných platebních výměrů, nijak tím nezkrátil práva daňového subjektu, který byl upozorněn, že do tohoto úředního záznamu může nahlédnout.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti daně z přidané hodnoty. Předmětem sporu bylo osvobození od daně u poskytovaných služeb pro klienty cestovních kanceláří. NSS uvedl, že daňové orgány dospěly ke správnému závěru, že ubytovací a stravovací služby poskytované v souvislosti s ambulantní zdravotní péčí nejsou osvobozeny od DPH, avšak v rozporu s tvrzením daňového subjektu a předloženými důkazy vyměřily DPH, aniž by se zabývaly tím, jakou část celkového plnění představují osvobozené služby ambulantní zdravotní péče a jakou část představují zdanitelné služby ubytování a stravování.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet ze stavebních prací z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. Jednalo se o druhé kolo řízení u NSS (původně deklarovaný dodavatel) a daňový subjekt tedy namítal, že správce daně po rozsudku NSS neuznal nárok na odpočet i u původně nezpochybněných faktur a překročil tak závazný názor soudu. K tomu NSS uvedl, že zrušením rozhodnutí o odvolání soudem došlo ke znovu otevření odvolacího řízení a pokud správce daně při opětovném posuzování zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že původně uznané plnění (faktury) nelze uznat z důvodu prokázaného daňového podvodu, nejedná se při dodržení požadavků vyplývajících z § 115 odst. 2 daňového řádu o porušení legitimního očekávání.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet ze stavebních prací z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. K vědomosti daňového subjektu o podvodu NSS uvedl, že tato byla nepochybná a správcem daně řádně prokázaná. K aplikaci ručení namísto odepření odpočtu NSS odkázal na své dřívější rozsudky, kde uvedl, že ručení a neuznání nároku na odpočet jsou odlišné instituty.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup správce daně, který neuznal daňovému subjektu nárok na odpočet DPH a doměřil mu podle pomůcek daň ve výši 0,- Kč, protože daňový subjekt v průběhu postupu k odstranění pochybností neposkytl náležitou součinnost, nepředložil žádné důkazní prostředky, ale pouze podával stížnosti a žádosti o prodloužení lhůty.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a uložil mu meritorně se zabývat námitkou přechodu vlastnického práva, neboť z judikatury NSS vyplývá, že převod vlastnického práva dle vnitrostátních předpisů je zásadně dodáním zboží dle zákona o DPH.

 

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, kdy předmětem sporu bylo odmítnutí provedení svědecké výpovědi v řízení týkajícím se odepření nároku na odpočet při obchodování s měděnými katodami z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS uvedl, že i když se shoduje se správcem daně v tom, že svědek nemohl nic vypovědět přímo k otázce, zda daňový subjekt věděl, mohl či musel vědět o tom, že se účastní podvodného obchodního řetězce, daňový subjekt tímto návrhem chtěl vyvrátit tvrzení správce daně, že to co činil, bylo nestandardní, a prokázat, že se jednalo o v tomto odvětví běžné obchodní praktiky. Správce daně tedy měl tohoto svědka vyslechnout a teprve poté činit závěry.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozhodnutí Finanční správy. Předmětem sporu byl neuznaný nárok na odpočet DPH z důvodu nemožnosti aplikace § 72 odst. 6 zákona o DPH ve znění účinném do 31. 12. 2008, který za splnění určitých daných podmínek umožňoval plátci odečíst DPH na vstupu i v případě, kdy byla tato DPH nesprávně uplatněna, protože se jednalo o osvobozená plnění. NSS však v tomto případě shledal, že podmínky zmiňovaného ustanovení naplněny nebyly, neboť DPH nebyla dodavatelem přiznána a odvedena, přestože ji uvedl na faktuře. NSS konstatoval, že daňový subjekt se musí domáhat nápravy (vrácení DPH) soukromoprávní cestou po dodavateli, nikoliv vůči státu.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy. Předmětem sporu byla skutečnost, že v důsledku přezkumného jednání v rámci insolvenčního řízení daňového subjektu došlo ze zákona k zastavení odvolacího řízení a prvostupňová rozhodnutí, kterými byla daňovému subjektu vyměřena DPH, nabyla právní moci. Daňový subjekt se cítil tímto poškozen, neboť mu dle jeho slov byla upřena jedna instance (odvolací orgán). K tomu NSS uvedl, že právo na dvojinstančnost správního řízení nikde zakotveno není, a proto je na úvaze zákonodárce, kdy proti rozhodnutí správního orgánu připustí řádný opravný prostředek a kdy naopak nikoliv. Odvolací řízení bylo v daném případě zastaveno na základě jasného zákonného pravidla a daňový subjekt se může domáhat nápravy cestou žaloby proti prvoinstančním rozhodnutím, což ostatně i udělal.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a ztotožnil se závěrem krajského soudu a Finanční správy, že posouzení běhu prekluzivní lhůty pro vyměření daně z přidané hodnoty za příslušné zdaňovací období či jejího možného uplynutí nespadá do předmětu tohoto soudního řízení, kterým je přezkum rozhodnutí týkající se žádosti o vrácení přeplatku. V řízení o vrácení přeplatku na dani vzniká pouze povinnost přezkoumat existenci daňového přeplatku, nikoliv hmotněprávní podmínky vzniku přeplatku.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, který zrušil rozhodnutí o odvolání ze dvou důvodů. Prvním bylo, že se správce daně nevypořádal s předloženým znaleckým posudkem, druhým pak, že neseznámil daňový subjekt s novými skutečnostmi, neboť doplnil „obsazení“ podvodného řetězce. NSS u obou těchto důvodů konstatoval, že krajský soud pochybil, neboť z rozhodnutí o odvolání je zřejmé, že se správce daně se znaleckým posudkem seznámil a hodnotil jej jako důkaz, a co se týče povinnosti seznamovat dle § 115 odst. 2 DŘ před vydáním rozhodnutí, tuto NSS neshledal, neboť odvolací orgán vycházel toliko ze skutečností, které byly součástí spisu a zprávy o daňové kontrole. Ke znaleckému posudku, který daňový subjekt předložil jako důkaz, že se vědomě neúčastnil podvodného řetězce, NSS uvedl, že ačkoli se závěr o (vědomé) účasti na karuselovém obchodu tváří jako závěr plynoucí z ekonomické analýzy, ve skutečnosti jde o závěr právní, tj. závěr, který přísluší jen správci daně, a nikoli znalci coby odborníku v otázkách skutkových (ekonomických). S takovým závěrem, který se vymyká z pravomoci znalce, tak může správce daně pracovat nanejvýš jako s vlastní argumentací daňového subjektu.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, který se dožadoval vyplacení úroku z úroku (konkrétně požadoval úrok z úroku ze zadržovaného odpočtu DPH). NSS konstatoval, že pro přiznání úroku z úroku nebyl splněn ani základní předpoklad, a to prodlení správce daně s vyplacením úroku ze zadržovaného odpočtu. K zásadní otázce, zda je vůbec možné úročit příslušenství daně, se NSS z výše uvedených důvodů nevyjádřil.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byla otázka přenesení důkazního břemene zpět na daňový subjekt, kdy NSS přisvědčil Finanční správě v tom, že krajský soud posuzoval výzvy k prokázání skutečností selektivně, aniž zohlednil, že správce daně unesl svoje důkazní břemeno stran důvodných pochybností jiným způsobem. NSS uvedl, že zákon nestanoví, že ke sdělení pochybností musí dojít jen a pouze výzvou vydanou podle § 92 odst. 4 daňového řádu, byť se jistě jedná o postup vhodný, ale také náhradním způsobem, například formou vyjádření jednoznačných pochybností při seznámení s výsledky kontrolních zjištění, jakož i při projednání zpráv o daňových kontrolách.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy. Podstatou sporu byla otázka, zda daňovým subjektem poskytovaná služba umístění a obsluhy sázecího zařízení lze charakterizovat jako provozování loterií, které je osvobozené od DPH. V daňovém řízení nejprve daňový subjekt tvrdil, že se jedná o podnájem nemovitosti, pak tuto argumentaci opustil a tvrdil, že poskytoval společně s provozovatelem zařízení osvobozená plnění dle § 60 zákona o DPH (provozování hazardních her). Správce daně uvedl, že § 60 zákona o DPH odkazuje na zákon o loteriích, podle kterého může loterie provozovat pouze osoba mající povolení a splňující zákonné podmínky, naopak pokud osoba, která tyto podmínky nesplňuje, zajišťuje služby související s provozem loterií, uskutečňuje plnění zdanitelná.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci neuznaného nároku na odpočet z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. NSS konstatoval, že správce daně neprokázal existenci podvodu na DPH, neboť nebyla jednoznačně identifikována chybějící daň v řetězci. NSS dále uvedl, že na daňové řízení u subjektů zapojených do podvodného řetězce nelze nahlížet absolutně nezávisle, ale je nutno je posuzovat ve vzájemných souvislostech, ze kterých je v souhrnu možné dovozovat, že se jedná o daňový podvod v řetězci.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy ve věci stanovení DPH podle pomůcek, neboť se správci daně nepodařilo přes vynaložené úsilí zahájit daňovou kontrolu. NSS uvedl, že postup při přechodu na pomůcky stejně jako vyhodnocení materiálů zařazených do vyhledávací části spisu proběhlo v souladu se zákonem. Naopak nízká úroveň žalobních i kasačních námitek daňového subjektu limitovala kvalitu a rozsah jejich vypořádání.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a přisvědčil správnosti postupu Finanční správy. Předmětem sporu byl nákup automobilů v Německu a použití zvláštního režimu dle § 90 zákona o DPH. Daňový subjekt brojil proti důkazům získaným v rámci mezinárodního dožádání, kdy NSS konstatoval, že v daňovém řízení nedošlo ke krácení práv daňového subjektu, neboť to byl právě daňový subjekt, který nebyl schopen řádně identifikovat prodejce vozidel, a správce daně jej se získanými důkazy řádně obeznámil. Daňový subjekt nebyl krácen ani na právu být přítomen výslechu svědka, neboť žádný výslech svědka nenavrhl, a krom toho právo být přítomen výslechu svědka nelze použít v řízení u německé daňové správy, v němž platí německé procesní předpisy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a přisvědčil názoru Finanční správy ve věci nepřiznání osvobození při dodání zboží do jiného členského státu a nepřiznání nároku na odpočet DPH z důvodu nepoužití přijatých plnění k ekonomické činnosti. Předmětem sporu bylo rozložení důkazního břemene v daňovém řízení, kdy NSS shledal, že závěry žalovaného jsou logické, srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Co se týče kasačních námitek daňového subjektu, že nebyla prokázána jeho účast na daňovém podvodu, označil NSS tuto argumentaci za lichou, neboť důvodem doměření daně nebyla účast na podvodu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ohledně neprokázání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění od nekontaktního dodavatele. NSS uvedl, že prokázání fakticity přijatého zdanitelného plnění je povinností daňového subjektu a nelze jej nahradit toliko předložením daňového dokladu bez dalšího. Pokud tedy daňový subjekt nereagoval na výzvy správce daně k prokázání existence plnění, lze to považovat za nesplnění podmínek pro nárok na odpočet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z pořízení bytu. Předmětem sporu bylo, zda mohl daňový subjekt učinit nájem bytu zdanitelným plněním. K tomu NSS uvedl, že byť je ekonomicky pochopitelná snaha odečíst si touto formou z kupní ceny za investiční byt zaplacenou částku DPH, nestačí formálně uzavřít nájemní smlouvu s právnickou osobou a uvést do ní, že byt bude užíván „k ekonomické činnosti“ jako „kancelář“ nebo jako „provozovna“, ale využívání tohoto bytu k soustavné ekonomické činnosti nájemce musí být fakticky prokázáno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a uvedl, že souhlasí s postupem Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z technického zhodnocení. NSS konstatoval, že správce daně na základě různých a vzájemně neslučitelných tvrzení daňového subjektu získal takové podklady, z nichž plyne, že k „technickému zhodnocení“ majetku nedošlo způsobem, který by zakládal nárok na odpočet DPH. Důkazní břemeno tak přešlo zpět na daňový subjekt, který jej neunesl, neboť se stal objetí vlastních složitých transakcí a lží.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet při obchodování s PHM z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. NSS uvedl, že ve shodě s krajským soudem považuje rozhodnutí odvolacího orgánu za nepřezkoumatelné, neboť se tento nevyrovnal se všemi uplatněnými odvolacími námitkami, zejména (ne)obchodováním daňového subjektu v daňovém skladu Čepro a nárokem na částečný odpočet. Tuto skutečnost nemůže napravit ani skutečnost, kdy na vznesené námitky reaguje správce daně v kasační stížnosti.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z důvodu zapojení daňového subjektu do obchodů zatížených podvodem na DPH.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodného řetězce firem zabývajících se obchodem s ingoty olova a zinku, které pocházely z Polska a daňový subjekt je do Polska dodával. NSS konstatoval, že správce daně dostatečně prokázal existenci takových objektivních okolností, které svědčily o vědomosti daňového subjektu o podvodu na DPH.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve věci podání dodatečného daňového přiznání k DPH. NSS přisvědčil postupu správce daně, když konstatoval, že napadené rozhodnutí neobsahuje výslovné vypořádání námitky stran běhu objektivní prekluzivní lhůty ve smyslu § 148 odst. 5 daňového řádu, tak k závěru správce daně o opožděném podání dodatečného daňového přiznání postačilo uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty a nebylo třeba, aby současně uplynula i objektivní prekluzivní lhůta.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci povinnosti daňového subjektu přiznat DPH při dovozu zboží. Daňový subjekt měl za to, že nebyl vlastníkem zboží. NSS dospěl souladně s Finanční správou k závěru, že z pohledu zákona o DPH ve spojení s celním kodexem má být považována za osobu, na jejíž účet je zboží propuštěno [§ 108 odst. 1 písm. e) zákona o DPH], ta, která je deklarantem, neboť tato osoba projevuje podáním celního prohlášení vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého celního režimu. Je to tedy tato osoba, která se vědomě zavazuje k plnění závazků vyplývajících z propuštění zboží do daného celního režimu. Vlastnické právo ke zboží je z hlediska určení osoby, na jejíž účet je dovezené zboží propuštěno, irelevantní.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci vrácení DPH. Předmětem sporu bylo podání daňového subjektu s návrhem na obnovu řízení, kdy NSS konstatoval, že správce daně postupoval správně, když toto podání podle jeho názvu i skutečného obsahu posoudil jako návrh na obnovu řízení a nikoliv odvolání.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Důvodem odepření nároku na odpočet bylo, že daňový subjekt neprokázal jednoznačnou souvislost přijatých plnění na vlastní ekonomickou činnost, tzn. konkrétní výstupy.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy. Jedná se již o druhé rozhodnutí NSS v této věci, kdy prvotně NSS řešil splnění podmínek pro odepření nároku na odpočet z titulu podvodu na DPH, kdy vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a vrátil věc zpět k řízení KS v Ostravě. Stížní námitky daňového subjektu směřující do této oblasti tedy NSS posoudil již jako nepřípustné a zabýval se toliko novou stížní námitkou, ohledně nesprávného doručení zprávy o kontrole - správce daně doručil nesprávně daňovému subjektu zprávu o kontrole poštou, i když měl zřízenu datovou schránku. NSS k tomu uvedl, že byť se jednalo o vadu řízení, nemohla tato mít vliv na výsledek řízení, neboť se daňový subjekt se zprávou prokazatelně seznámil v sídle správce daně ještě před doplněním odvolání a měl tak možnost kvalifikovaně se vyjádřit. Skutečnost, že zpráva o daňové kontrole byla stěžovateli prokazatelně předána až po vydání dodatečných platebních výměrů, tedy nemá v dané věci vliv na jejich zákonnost.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu finanční správy při doměření DPH při prodeji ojetých automobilů, kdy daňový subjekt nepřiznával z prodeje vozidel daň na výstupu, ale předstíral, že se jedná o zprostředkování formou komisního prodeje a na výstupu zdanil pouze provizi na základě falešných smluv o zprostředkování prodeje s fiktivními prodávajícími. NSS poukázal na rozdíly trestního a daňového řízení, kdy daňové řízení není založeno na zásadě vyšetřovací, nýbrž břemeno důkazní nese primárně daňový subjekt.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správní praxi Finanční správy. Rozsudek se týká úroku z prodlení, kdy NSS uvedl, že byť byla dodatečná daňová přiznání za více zdaňovacích období podána současně (některá na přeplatek a jiná na nedoplatek), byly splněny podmínky vzniku úroku z prodlení podle § 252 daňového řádu, neboť úroky z prodlení z dodatečně vyměřené DPH se předepisují již ode dne původního dne splatnosti DPH, zatímco přeplatek vznikl až k datu vyměření (přeplatek na dani nevzniká ex tunc, nýbrž ex nunc), takže v době původní splatnosti DPH nemohl být na osobním daňovém účtu dostatek finančních prostředků plynoucích z přeplatku vzniklého až ke dni vyměření dodatečného daňového přiznání na daň nižší.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z důvodu neprokázání faktické realizace reklamy na webu u přijatých služeb mediální propagace a neprokázání použití přijatých plnění pro ekonomickou činnost v případě nákupu zboží (koupelnový nábytek).

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z důvodu neunesení důkazního břemene v rámci POP, kdy daňový subjekt opakovaně přislíbil doložit doklady, ale nikdy tak neučinil. NSS proto uvedl, že meze POP nebyly překročeny a že daňovému subjektu byl poskytnut dostatečný časový prostor k odstranění pochybností, kterého však nevyužil.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti daňového procesu, konkrétně hodnotil procesní postup správce daně související s výslechem svědka, který byl ve výkonu trestu odnětí svobody. NSS je na rozdíl od krajského soudu a Finanční správy přesvědčen, že procesní pochybení spočívající v nepředvolání svědka k výslechu, které vyústilo ve zmaření výslechu svědka (svědek odmítl vypovídat bez svého právního zástupce), představovalo vadu řízení s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet u stavebních prací od deklarovaných dodavatelů. NSS potvrdil, že daňové řízení není založeno na zásadě vyšetřovací, ale na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Českých Budějovicích i rozhodnutí o odvolání, byť se zcela ztotožnil s posouzením správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z důvodu neprokázání přijetí plnění od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že rozhodnutí žalovaného, o které se opřel a v detailech na něj odkazoval již krajský soud, je příkladně a velmi přesvědčivě odůvodněno, a to zejména co do otázky, zda stěžovatelka unesla důkazní břemeno ve vztahu k faktickému uskutečnění deklarovaných zdanitelných plnění od dodavatelky. Důvodem vyhovění kasační stížnosti bylo předepsání penále, které bylo součástí dodatečného platebního výměru, neboť správce daně disponoval indiciemi vedoucími k doměření již před zahájením daňové kontroly a nevydal výzvu k podání dodatečného daňového přiznání. NSS tedy zavázal odvolací orgán rozhodnout o odvolání znovu a očistit dodatečný platební výměr o penále. NSS dále uvedl, že daňová kontrola, byť zahájena nezákonně, běh prekluzívní lhůty přerušuje.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci nepřiznání osvobození od DPH při prodeji zboží do jiného členského státu, neboť přisvědčil závěru správce daně, že daňový subjekt předložením neurčitého čestného prohlášení neprokázal skutečnou přepravu automobilu do Německa ani to, že byl v dobré víře, že tato přeprava proběhla.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a konstatoval, že správce daně sice prokázal existenci podvodu na DPH při poskytování reklamy, ale objektivní kritéria, která uvedl, jednoznačně nesvědčí o vědomosti daňového subjektu, tudíž nárok na odpočet byl daňovému subjektu upřen neoprávněně.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při neuznání nároku na odpočet z důvodu zapojení do řetězce subjektů zatíženého podvodem na DPH. NSS konstatoval, že správce daně dostatečně jasně popsal chybějící daň, nestandardnosti obchodu i objektivní okolnosti svědčící o tom, že daňový subjekt o své účasti na podvodu vědět mohl, čímž unesl svoje důkazní břemeno. Důkazní břemeno ohledně prokázání přijatých opatření a dobré víry leželo na daňovém subjektu.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy. Předmětem sporu byla nemožnosti uplatnit osvobození u ubytovacích a stravovacích služeb poskytovaných v souvislosti s lázeňskou péčí. NSS se podrobně zabýval zásadou legitimního očekávání, kdy konstatoval, že té by se mohl daňový subjekt dovolávat pouze za nezměněného stavu právních předpisů, což však v tomto případě nebylo, neboť zákon o DPH byl v části podmínek pro osvobození u zdravotních služeb (§ 58) od dubna 2012 změněn.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy stran nepřiznání osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu. NSS uvedl, že správce daně dostatečně zjistil skutkový stav a daňový subjekt nemohl být v dobré víře, že dodává zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani, když se spokojil s nekonkrétním čestným prohlášením. Návrhy daňového subjektu na provedení dalších svědeckých výpovědí byly nadbytečné, neboť tito svědci byli navrženi k prokázání jiných, než pro řízení podstatných, skutečností.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu automobilů, neboť daňový subjekt neprokázal jejich pořízení od deklarovaných dodavatelů. NSS uvedl, že daňový subjekt ve své kasační stížnosti uvedl povětšinou zcela nové námitky oproti své žalobě a NSS se jimi tedy nemohl zabývat. Námitky stran nepředvedení osoby s trvalým pobytem ohlášeným na Magistrátu města Brna a neprovedení znaleckých posudků k posouzení pravosti podpisů na předložených dokladech shledal NSS za nedůvodné.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zcela se ztotožnil s postupem správce daně při odmítnutí registrace plátce DPH, kdy daňový subjekt účelově předložil pouze smlouvu o společnosti, ale neprokázal, že vykonává ekonomickou činnost a je tak osobou povinnou k dani.

 

NSS v druhém kole (v první kole podávala kasační stížnost Finanční správa a NSS ji vyhověl) zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH u řetězových dodávek PHM z důvodu neprokázání místa plnění v tuzemsku. NSS aplikoval závěry rozsudku SDEU ve věci C-414/17 AREX CZ a shledal, že správce daně hodnotil za podmínku intrakomunitárního plnění vedle organizace dopravy i okamžik nabytí vlastnického práva, který daňový subjekt nezpochybňoval.

 

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a potvrdil správnost postupu správce daně. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet z důvodu, že daňový subjekt věděl nebo musel vědět, že uplatněný nárok na odpočet DPH vyšel z plnění, které bylo součástí podvodu na DPH.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci neuznání nároku na odpočet DPH u neprokázaných dodávek solárních elektráren. NSS uznal za jedinou projednatelnou námitku, že správce daně při přechodu z POP do daňové kontroly nezhodnotil jednotlivě všechny důkazní prostředky předložené daňovým subjektem, ale konstatoval, že ani tato námitka není důvodná, neboť daňový řád nestanoví správci daně povinnost při přechodu z POP do kontroly hodnotit všechny důkazní prostředky, ale požaduje pouze to, aby vylíčil, v čem spočívají přetrvávající pochybnosti, a v odpovídajícím rozsahu zahájil daňovou kontrolu.

 

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci prokázání přijetí preventivních opatření zabraňujících účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS uvedl, že pokud správce daně nepodal kasační stížnost po prvním zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Ostravě, byl plně vázán právním názorem soudu, byť s ním nesouhlasil, tudíž další dokazování ve věci, kterou neshledal krajský soud za zásadní, bylo nadbytečné.

 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci neuznání nároku na odpočet z důvodu podvodu na DPH při obchodování s měděnými katodami, kdy v podstatě přisvědčil všem závěrům Finanční správy (výrok II rozsudku Krajského soudu v Ostravě 65 Af 12/2017). Co se týče nákladů řízení (výrok III KS v Ostravě) tady NSS daňovému subjektu vyhověl a v tomto bodě rozsudek KS v Ostravě zrušil.