Daň z nabytí nemovitých věcí 2021
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo posouzení aplikace osvobození dle § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., ve specifickém případě, kdy daňový subjekt uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek, přičemž v době právních účinků vkladu do katastru nemovitostí této kupní smlouvy, byla součástí převáděného pozemku rozestavěná stavba. Finanční správa vycházela z názoru, že stavba rodinného domu není samostatnou nemovitou věcí, nýbrž je součástí pozemku, který byl převeden do vlastnictví nabyvatele (daňového subjektu) již na základě kupní smlouvy. NSS uvedl, že zásadní pro posouzení v dané věci je, ke kterému okamžiku nabyla kupní smlouva účinnosti, tedy, ke kterému okamžiku se nabyvatel stal vlastníkem nemovité věci a zda v tomto okamžiku byla součástí pozemku stavba rozestavěná nebo dokončená. NSS uvedl, že v daném případě nelze odkázat na závaznost zápisu v katastru nemovitostí, a to s ohledem na sjednanou smlouvu o dílo a znění kupní smlouvy, kde podle NSS byla v tomto smyslu sjednána odkládací podmínka.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, kdy předmětem sporu bylo posouzení podmínek pro uznání osvobození dle § 9 odst. 2 zákona o dani z nabytí nemovitých věcí. NSS přisvědčil argumentaci Finanční správy, když uvedl, že splnění podmínek pro osvobození podle § 9 odst. 2 zákona o dani z nabytí nemovitých věcí je nutné posuzovat vždy k okamžiku vzniku daňové povinnosti, resp. naplnění předmětu daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla otázka vzniku předmětu daně z nabytí nemovitých věcí v případě směnné smlouvy na základě zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném od 1. 11. 2016. NSS potvrdil názor Finanční správy, když uvedl, že odlišnost mezi směnnou smlouvou a kupní smlouvu je pouze a jedině v tom, jaké protiplnění je za převod pozemku poskytováno. V případě kupní smlouvy jsou to peníze a v případě směnné smlouvy jiné věcné plnění. Z praktického pohledu je ale jak směnná smlouva, tak i smlouva kupní, úplatným kontraktem. Proto je zcela správný závěr, že nabytí vlastnického práva k pozemku prostřednictvím směnné smlouvy, jíž je směněn jeden pozemek za druhý, představuje úplatné nabytí vlastnického práva s úplatou v nepeněžité formě, a proto podléhá zdanění.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy podstatou sporu byla otázka, zda se stavba víceúčelové haly stala součástí pozemku poté, co vlastník pozemku odstoupil od původní smlouvy o zřízení práva stavby, a zda je tak součástí nově zřízeného práva stavby, z něhož je daňový subjekt povinen zaplatit daň z nabytí nemovitých věcí. NSS potvrdil názor, že jelikož za trvání smlouvy o zřízení práva stavby došlo na pozemku k výstavbě haly, zřízená stavba po zániku práva stavby ze zákona připadla vlastníkovi pozemku. Správní orgány tedy nepochybily, pokud při stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí ve vazbě k nově zřízenému právu stavby zohlednily hodnotu stavby, která byla součástí původně ujednaného práva stavby, a která se v důsledku odstoupení od původní smlouvy o zřízení práva stavby stala součástí pozemku.
NSS na základě kasační stížnosti podané daňovým subjektem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a vyjádřil se k právní otázce osvobození pozemků podle § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2019, konkrétně k osvobození pozemků remízků, hájů, větrolamů a mezí, které se nacházejí na jiném druhu půdy, než na orné půdě nebo trvalém travním porostu. NSS historickým a teologickým výkladem dospěl k závěru, že i pozemkům remízů, hájů, větrolamů a mezí nacházejících se na jiném druhu půdy, než jak je specifikováno v § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2019, lze přiznat osvobození z důvodu, že se na nich remízek, háj, větrolam nebo mez nacházejí. Podle NSS by v případě jiného výkladu byl popřen smysl tohoto ustanovení.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kde hlavním předmětem sporu byla otázka vyměření daně z nabytí nemovitých věcí v případě, kdy daňová povinnost vznikla v souvislosti s převodem nemovitých věcí na základě kupní smlouvy uzavřené s insolvenčním správcem dlužníka, jehož byl daňový subjekt současně věřitelem. NSS neshledal, že by daňový subjekt šikanózním jednáním či pod nátlakem byl donucen uzavřít smlouvu, neboť určení lhůty pro uzavření kupní smlouvy výborem věřitelů je zcela legálním postupem v insolvenčním řízení. Další spornou otázkou bylo, zda podání učiněné e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem na e-mailovou adresu podatelny správce daně je účinným podáním ve smyslu § 71 odst. 1 daňového řádu, bez nutnosti jeho potvrzení či opakování podle § 71 odst. 3 daňového řádu. V této otázce NSS odkázal na rozsudek ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 1 Afs 428/2019 s tím, že takové podání je kvalifikovaným podáním ve smyslu § 71 odst. 1 daňového řádu. Avšak vzhledem k tomu, že správce daně v průběhu řízení vždy na zaslané e-maily věcně reagoval a zabýval se jimi, nebyl daňový subjekt krácen na svých právech.
