Informace ke změnám při uplatňování odpočtu úroků z úvěrů

Zákonem č. 545/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a některé další zákony, dochází ve zdaňovacím období 2006 u zaměstnanců při výpočtu měsíčních záloh na daň ke zrušení všech nezdanitelných částí základu daně, včetně odpočtu 1/12 předpokládaného ročního úroku z úvěrů použitých na financování bytových potřeb. Následující informace ke zveřejnění na internetových stránkách MF (www.mfcr.cz) a ÚFDŘ (www.financnisprava.cz) reaguje na četné dotazy daňových poplatníků ke zmíněné problematice a je zpracovaná na základě osobního pokynu pana ministra.

Informace
ke změnám při uplatňování úroků z úvěrů použitých na financování bytových potřeb jako nezdanitelné části základu daně, k nímž dochází u zaměstnanců v r. 2006 aktuální novelou zákona o daních z příjmů - zákonem č. 545/2005 Sb.

Jedním z opatření, kterým se ve zdaňovacím období 2006 aktuální novelou zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") přijatou zákonem č. 545/2005 Sb. realizuje u fyzických osob snížení daní, je zrušení vybraných nezdanitelných částí základu daně v § 15 zákona a jejich nahrazení slevami na dani v novém ustanovení § 35ba zákona. V této souvislosti bylo nutné také při výpočtu záloh z příjmů zaměstnanců zrušit odpočet všech nezdanitelných částí základu daně, které se uplatňovaly měsíčně, včetně 1/12 předpokládaného ročního úroku z úvěrů použitých poplatníkem na financování bytových potřeb. Ponechání jediné měsíční nezdanitelné částky (ve výši 1/12 předpokládaného ročního úroku) by výpočet zálohy velice zkomplikovalo. Ke zrušení tohoto odpočtu vedla také ta skutečnost, že stanovení její předpokládané výše bylo pro zaměstnavatele (plátce daně) zbytečně složité a navíc problematické. Nezdanitelnou částkou totiž nebyla nikdy předpokládaná výše úroků, ale vždy jen skutečně zaplacené úroky. Proto pak zaměstnavatelé museli vždy po uplynutí zdaňovacího období u každého zaměstnance zpětně porovnávat výši uplatněných (předpokládaných) úroků při výpočtu záloh s částkou úroků skutečně zaplacenou v tomto roce, a příp. rozdíly na zálohách (nedoplatky) vzniklé uplatněním nesprávné výše předpokládaných úroků u zaměstnanců srážet ze mzdy (u úvěrů ze stavebního spoření) a zaměstnanci s hypotečními úvěry měli právě z toho důvodu po uplynutí zdaňovacího období povinnost podávat sami daňové přiznání.

Nově si všechny nezdanitelné části základu daně za podmínek stanovených v § 15 zákona včetně zaplacených úroků z úvěrů na financování bytových potřeb, uplatní zaměstnanci pro snížení základu daně až po uplynutí zdaňovacího období (jako všichni ostatní poplatníci daně) a zaměstnanci si zaplacené úroky z hypotečních a souvisejících úvěrů poskytnutých bankou, pobočkou zahraniční banky a nebo zahraniční bankou budou moci (na rozdíl od dosavadního stavu) nově uplatnit v žádosti o roční zúčtování záloh u svého zaměstnavatele, tj. nebudou muset z toho titulu podávat přiznání jako dosud (poprvé při ročním zúčtování za r. 2006). Provedenými opatřeními se tak od r. 2006 při uplatňování této nezdanitelné části základu daně m.j. zavedl standardní postup založený na principu, že pokud poplatník učiní v průběhu roku určitý výdaj, který je daňově zvýhodněný, může jej po uplynutí zdaňovacího období uplatnit pro snížení své daňové povinnosti a současně se zjednodušuje uplatňování této nezdanitelné části základu daně v praxi.

Závěrem nutno upozornit, že úroky zaplacené na základě daňově zvýhodněných úvěrů se ani v minulých letech neodčítaly od vypočtené daně, ale jen ze základu daně. To znamená, že o konkrétní částku zaplacenou na úrocích se u poplatníka nesnižuje vypočtená daň, ale jedná se jen určitou daňovou úsporu, kterou lze vyčíslit z uplatněné částky příslušným procentem daňového zatížení, a to v závislosti na výši celoročních příjmů poplatníka a zařazení do příslušného daňového pásma.