Ostatní 2022

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a uvedl, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu sdělení nadřízeného správce daně dle § 121 odst. 4 daňového řádu o tom, že podnět k nařízení přezkoumání daňového rozhodnutí neshledal důvodným, je úkonem správního orgánu, který není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto je dle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen. Žaloba proti takovému úkonu správního orgánu je dle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Městský soud tedy pochybil toliko formálně, jestliže žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení namísto toho, aby tak učinil pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. To však na zákonnosti samotného výroku napadeného usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby nic nemění. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci nezákonného zásahu spočívajícího ve vydání výzvy k podání daňového tvrzení. Ochrana poskytovaná zásahovou žalobou v průběhu daňové kontroly může úspěšně směřovat jen proti takovým úkonům či postupům správce daně, které mají samy o sobě zcela zásadní dopad do jeho právní sféry, a současně není spravedlivé a ústavně konformní po daňovém subjektu požadovat, aby s obranou proti takovýmto úkonům vyčkal až na žalobu směřující proti rozhodnutí o vyměření daně. Proti procesním úkonům, tedy i výzvě k podání daňového tvrzení dle § 145 daňového řádu, které nemohou dotčenou osobu zasáhnout samostatně, ale až v návaznosti na výsledné správní rozhodnutí, je soudní ochrana poskytována až prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci posouzení správnosti účtování výnosů (odměna za poskytnutí právních služeb) na dohadné účty aktivní. NSS dospěl k závěru, že Městský soud v Praze zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti, jelikož se nevypořádal s žalobní argumentací daňového subjektu, že na dohadné účty aktivní lze účtovat jen jisté pohledávky, u kterých není známa jejich přesná výše. NSS současně zamítl kasační stížnost Finanční správy týkající se otázky zdanění výnosů na základě zrušených faktur, neboť se ztotožnil s městským soudem v tom, že se jednalo o plnění na základě neplatných ujednání mandátní smlouvy.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla zákonnost exekučního příkazu. NSS zopakoval, že při soudním přezkumu zákonnosti exekučního příkazu není přezkoumávána samotná důvodnost exekučního titulu, ale toliko existence exekučního titulu, vykonatelnost, způsob exekuce jeho zákonnost, vhodnost a proporcionalita. NSS však byl za daného skutkového stavu nucen přihlédnout ke skutečnosti, že samotný exekuční titul byl ke dni rozhodování soudu zrušen, a tudíž nemůže obstát ani navazující exekuční příkaz. V otázce rozsahu zmocnění NSS potvrdil, že daňová kontrola je postupem správce daně, který je součástí nalézacího řízení, proto pokud byla plná moc vymezena na zastupování při daňové kontrole, nevztahuje se na řízení o zajištění daní.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy na dani z příjmů právnických osob ve věci stanovení daně náhradním způsobem podle pomůcek. NSS dospěl k závěru, že byť se rozhodnutí výslovně nevyjadřovalo k jedné z užitých pomůcek, konkrétně proč 10 % plnění bylo vyhodnoceno jako plnění od neplátců DPH, nijak to nebránilo přezkumu rozhodnutí. Tato námitka dle NSS nezpochybňuje spolehlivost výsledné daňové povinnosti stanovené podle pomůcek, neboť v ní daňový subjekt netvrdí ani nedokládá, že stanovená daň je v hrubém nepoměru s tou, která jí měla být, byť odhadem, stanovena.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo vyloučení majetku z daňové exekuce. NSS potvrdil názor Finanční správy, že v dané věci nebylo prokázáno vlastnické právo daňového subjektu k dané věci a zopakoval, že je na navrhovateli, aby věrohodnými a vzájemně si neodporujícími důkazy prokázal, že mu svědčí vlastnické právo k majetku, jehož vyloučení z daňové exekuce se domáhá. V dané věci byly formálně bezvadné doklady označeny jako nevěrohodné a bylo správně konstatováno, že předložené doklady nesvědčí o převodu vlastnického práva.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci nezákonného zásahu. Nezákonnost zásahu měla spočívat v zahájení a vedení daňové kontroly bez předchozí výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení. NSS poukázal na usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 1 Afs 183/2014 a odkázal též na právní názor, že ve výjimečných případech správce daně i při splnění podmínek § 145 odst. 2 daňového řádu nemusí výzvu vydat a může přistoupit rovnou k daňové kontrole. Za daného skutkového stavu, kdy vědomé zapojení daňového subjektu do podvodu na dani z přidané hodnoty vyplývalo z vydaných zajišťovacích příkazů, NSS potvrdil, že správce daně nepochybil, přistoupil-li rovnou k zahájení daňové kontroly bez vydání výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, bez ohledu na to, že se daňový subjekt se zajišťovacími příkazy seznámil až po zahájení daňové kontroly.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zrušena rozhodnutí daňových orgánů ve věci úroku z prodlení. NSS dospěl k závěru, že krajský soud tím, že zrušil napadené rozhodnutí i platební výměr na úrok z důvodu, jejž žalobce v řízení o žalobě neuplatnil, a tím, že přihlédl k existenci rozsudku zrušujícího podmiňující rozhodnutí o odvolání proti doměření daně vydaného teprve v době po vydání napadeného rozhodnutí a také vzhledem k tomu, že odůvodnění napadeného rozsudku je vnitřně rozporným, naplnil kasační důvod podle 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci posouzení přípustnosti žalobních námitek proti rozhodnutí o nařízení přezkumného řízení v rámci žaloby proti rozhodnutí o výsledku přezkumu. NSS dospěl k závěru, že pokud je daňový subjekt přesvědčen, že rozhodnutí o nařízení přezkumného řízení nemělo být vůbec vydáno, resp. nejsou vůbec splněny zákonné podmínky pro vedení přezkumného řízení, je namístě bránit se žalobou proti rozhodnutí o nařízení přezkumného řízení, nikoliv až žalobou napadající rozhodnutí o výsledku přezkumu. NSS dále konstatoval, že rozhodnutí o výsledku přezkumu bylo vydáno před uplynutím lhůty pro vyměření daně.

NSS vyhověl částečně kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Důvodem pro zrušení rozhodnutí byla dle NSS nepřezkoumatelnost ve věci posouzení charakteru platby za zahraniční rozhlasové vysílání, kdy správce daně dle NSS pochybil, neboť založil své závěry výlučně na výkladu zákona o Českém rozhlasu, kdy povinnost platit poplatky za rozhlasové vysílání do zahraničí vyplývá ministerstvu zahraničí přímo ze zákona, a proto tuto smlouvu nevyhodnotil. Další kasační námitky daňového subjektu stran výpočtu koeficientu výnosovou metodou a návrhu na vypočtení koeficientu dle pozdější právní úpravy shledal NSS jako nedůvodné.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nařízené exekučními příkazy na přikázání pohledávek z účtů. Předmětem sporu bylo, zda povaha zvoleného způsobu exekuce připouští vyloučení majetku z daňové exekuce postupem dle § 179 daňového řádu. NSS dospěl k závěru, že povaha exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb neumožňuje uplatnění návrhu na vyloučení majetku z exekuce a tudíž je třeba řízení o žádosti zastavit pro nepřípustnost.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci nezákonného zásahu. NSS opakovaně zdůraznil subsidiární povahu žaloby proti nezákonnému zásahu vůči žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Dodatečný platební výměr je správním rozhodnutím a jde tedy o typický akt rozhodovací činnosti správních orgánů, který lze napadnout řádným opravným prostředkem a následně žalobou podle § 65 s. ř. s. Z tohoto důvodu bylo dle NSS odmítnutí žaloby Krajským soudem v Praze namístě.

NSS vyhověl částečně kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí odvolacího orgánu. Důvodem pro zrušení rozhodnutí byla dle NSS nepřezkoumatelnost ve věci posouzení charakteru platby za zahraniční rozhlasové vysílání, kdy správce daně pochybil, pokud si na základě námitky daňového subjektu neobstaral předmětnou smlouvu s Ministerstvem zahraničích věcí a nepodrobil ji bližší analýze. Stran konstrukce poměrného koeficientu výnosovou metodou pak NSS zcela přisvědčil závěrům Finanční správy, neboť tyto byly srozumitelné a logické a věcně správné za situace, kdy daňový subjekt jinou alternativu nenabídl, ač k tomu byl opakovaně vyzván. Stran nemožnosti použít pozdější právní úpravu stanovení poměrného koeficientu a předepsání penále NSS také zcela přisvědčil Finanční správě.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla opožděnost podání žaloby. NSS přisvědčil Krajskému soudu v Praze a potažmo i správnosti postupu Finanční správy při doručování. Daňový subjekt namítal neplatnost plné moci, neboť ji jménem jednatele podepsala sama zmocněnkyně. K tomu NSS uvedl, že  není podstatné, z jakého důvodu jednatel sám plnou moc nepodepsal, důležité je, že dohoda o zastoupení fakticky vznikla, neboť toto vyplývá z řady důkazů a okolností ze správního spisu, kdy se jednatel daňového subjektu před správcem daně choval jako zastoupený uvedenou zmocněnkyní.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, kdy předmětem sporu bylo to, zda se u osob samostatně výdělečně činných v případě jejich účasti na svědecké výpovědi poskytuje svědečné i za dobu strávenou na cestě ke správci daně a zpět. NSS uzavřel, že odepření nároku na svědečné za dobu strávenou na cestě ke správci daně a zpět s poukazem na skutečnost, že se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, je v rozporu s právními předpisy.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, kdy předmětem sporu bylo v daném případě posouzení podmínek vzniku nároku na úrok z neoprávněného jednání správce daně. S ohledem na skutkové okolnosti případu se NSS ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Plzni, že dodatečný platební výměr, jímž byla daňovému subjektu snížena daňová povinnost na základě podaného dodatečného daňového přiznání, je možné materiálně chápat jako rozhodnutí, jímž bylo původní rozhodnutí změněno pro jeho nezákonnost, a tudíž byla splněna podmínka pro předepsání úroku z neoprávněného jednání správce daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo zdanění emisních povolenek daní darovací, kdy daňový subjekt namítal nesoulad zákonné úpravy zdanění emisních povolenek darovací daní v letech 2011 a 2012 s právem Evropské unie a ústavním pořádkem ČR. NSS v daném případě potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozhodnutí Finanční správy a odmítl námitku daňového subjektu ohledně porušení zásady legitimního očekávání, že nabude všechny přidělené emisní povolenky zdarma.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci nezákonného zásahu spočívajícího v zahájení a provádění daňové kontroly. Jádrem sporu bylo, zda výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení měly vliv na běh prekluzivní lhůty, tzn., zda prodloužily lhůtu o jeden rok a v této prodloužené lhůtě lze zahájit daňovou kontrolu. NSS s ohledem na předchozí judikaturu (sp. zn. 2 Afs 1/2015, sp. zn. 1 Afs 441/2019 apod.) uzavřel, že výzva podle § 145 odst. 2 daňového řádu vytváří nezbytný prostor pro toto podání, tedy pro dobrovolné splnění daňové povinnosti daňovým subjektem, a tento prostor mu musí být poskytnut. Pokud výslovně odmítne využít této možnosti a je-li třeba k prokázání správcem daně ve výzvě tvrzeného podezření provedení daňové kontroly, musí být i ta zahájena včas, tedy v původní lhůtě.

NSS nevyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci nezákonného zásahu, kdy však ve prospěch Finanční správy uzavřel, že správce daně je v obecné rovině oprávněn po konstatování nezákonnosti zahájení daňové kontroly z důvodu absence výzvy dle § 145 odst. 2 daňového řádu zahájit daňovou kontrolu, přičemž tato zahájená daňová kontrola není daňovou kontrolou opakovanou. V posuzovaném případě však v neprospěch Finanční správy NSS uzavřel, že formálně daňová kontrola po nápravě pochybení ve formě výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení zahájena nebyla a bylo de facto pokračováno v úkonech již zahájené daňové kontroly, a proto jsou tyto úkony nezákonné a nelze je posuzovat z pohledu účinků na běh lhůty pro stanovení daně.