Stanovisko Finanční správy k rozhovoru: Za chyby daňové správy platíme desítky milionů a viník nikde, říká šéf NKÚ

Rozhovor uveřejněný na serveru Seznam tentokrát využívá kontrolní činnost Nejvyššího kontrolního úřadu, konkrétně pak kontrolní akci, která byla zaměřena na chyby vzniklé při daňových kontrolách v letech 2013 až 2016 ve FS.

K této kontrolní akci NKÚ se Finanční správa vyjadřovala už 11. 2. 2019 - i zde a mj. uvedla: „Kontrola NKÚ se dále zaměřila na chyby vzniklé při kontrolách Finanční správy v souvislosti s chybně vyměřenou daní, která za roky 2013 až 2016 včetně úroků z vratitelného přeplatku činila 180 mil. Kč. Podle GFŘ je ale na uvedená čísla nutné nahlížet nejen optikou částek doměrků ve sledovaném období, které jsou v řádech miliard korun, ale i ve vztahu k celkovému inkasu daně, které ve sledovaném období činilo 565,5 mld. Kč. Tyto chyby Finanční správy v procentuálním vyjádření k celkovému inkasu daně činí pouze tři setiny procenta. Jedná se o velmi malou chybovost, která svědčí spíše o dobré práci Finanční správy v dynamicky se měnícím legislativním prostředí.“

V tehdejší tiskové zprávě se skutečně odkazovalo na marginální částku ve vazbě na inkaso za dotčené období (565,5 mld. Kč) a cílem rozhodně nebyla bagatelizace jednotlivých „příběhů“ daňových subjektů.

Nicméně není v silách jakéhokoliv správního orgánu zabezpečit absolutní „neomylnost“ ve svém rozhodování a ve vazbě na to bylo poukazováno na negativní ovlivnění měnícími se zákony či dopady změny správní praxe v rámci rozhodnutí soudů. Některé škody v tomto smyslu vznikají i tak, že během odvolacích a soudních sporů je správci daně jeho názor potvrzen, on tak dále postupuje v obdobných případech a následně za několik let soud vyššího stupně rozhodne opačně. NKÚ pak z logiky věci kontroluje a posuzuje danou oblast ex post.

Vzhledem ke složitosti daňové legislativy a poctivé snaze Finanční správy vykonávat řádně správu daní a dále vzhledem k poctivému přístupu naprosté většiny daňových subjektů, nejsou na místě plošné odsudky, ale je třeba kvalifikovaný vhled do celé oblasti správy daní a jejího vývoje v čase a běhu správní praxe.

Z konkrétních čísel je jasný pozitivní vývoj správy daní. Např. v oblasti daňových kontrol FS provádí výběr daňových subjektů ke kontrole cíleněji, jelikož soustavně zlepšuje analytickou činnost a práci s informacemi. Velmi tomu pomohla i legislativa, která přiznala FS nástroje, které vnáší do daňových řízení nový rozměr v podobě zpracování kvalitních informací. I díky tomu počty provedených daňových kontrol klesají. Co se nemění, je náročnost daňových řízení a nezřídka i obstrukce daňových subjektů během daňových řízení, které mnohdy záměrně a účelově kontroly prodlužují.

Vývoj počtu kontrol v letech:

r. 2016	18940
r. 2017	13970
r. 2018	11713
r. 2019	10398

Pro postupy Finanční správy platí daňovým řádem stanovený cíl správy daní a tím je stanovení daně ve správné výši. Daňový subjekt nese důkazní břemeno a dokládá a prokazuje i během daňové kontroly vše, co tvrdí ve svých daňových tvrzeních. Správce daně má důkazní břemeno tehdy, když má např. důvodné pochybnosti o průkaznosti, správnosti či úplnosti podkladů. Na straně Finanční správy není prostor pro svévolné postupy - daňový řád poskytuje daňovým subjektům opravné a dozorčí prostředky, jak případná věcně nesprávná rozhodnutí finančních úřadů zhojit, což v některých případech zajišťuje i soustava správních soudů.

Pokud se zjistí, že došlo ke krácení daně ve větším rozsahu, přistupuje k problému další právní rovina a tou je trestněprávní odpovědnost, kterou však posuzují orgány činné v trestním řízení.

Co se týká náhrady škody, tak na případy, kdy je ve sporu se správcem daně úspěšnější daňový subjekt, pamatuje § 254 daňového řádu, který upravuje tzv. úrok z neoprávněného jednání správce daně. Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně. Dojde-li tedy v konkrétním případě k vyplacení úroku dle § 254 daňového řádu, představují tyto finanční prostředky tzv. „paušalizovanou náhradu škody“ – není tedy prokazována a vyčíslována konkrétní újma, ta může být vyšší i nižší než je skutečnost.

V případě, že daňový subjekt vyčerpá možnosti obrany dané mu příslušným procesním předpisem (typicky zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád) a cítí se být poškozen jednáním orgánů Finanční správy ČR, přichází v úvahu uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Takový nárok je nejprve nutné ve smyslu § 6 uvedeného zákona uplatnit u Ministerstva financí ČR. Pakliže ze strany Ministerstva financí ČR nedojde k dobrovolné úhradě nárokované náhrady škody, otevírá § 14 řešeného zákona daňovému subjektu možnost uplatnit nárok na náhradu škody v civilním soudním řízení.

Statistika žádostí o náhradu škody (2011 – 2019)

• Počet žádostí – 458
• Žaloby podány ve 242 případech
• Celková požadovaná částka přesahující 93,76 miliard Kč a 27 868 EUR
• Částka přiznaná v předběžném projednání MF přesahující 72 milionů Kč v 84 případech
• Pravomocně přisouzená částka 913 351 Kč (po zohlednění výsledků dovolacího řízení) v 20 případech

Odpovědností státu za vznik škod v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, představuje tzv. odpovědnost objektivní, což znamená, že této odpovědnosti se stát ve smyslu § 2 uvedeného zákona nemůže zprostit. Nezáleží tedy na tom, zda ke škodě došlo zaviněným či nezaviněným jednáním konkrétních úředních osob – stát je nucen škodu nahradit vždy tehdy, když v konkrétním případě dojde ke konstatování existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, existence škody či materiální újmy a existence příčinné souvislosti mezi prvými dvěma kategoriemi.

Zákon č. 82/1998 Sb., rovněž v § 16 a následujících pamatuje na možnost státu požadovat tzv. regresní úhradu od úředních osob od těch, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu.

Problematickým bodem zde však je, že uvedená regresní odpovědnost úředních osob již nestojí na principu objektivní odpovědnosti (jako tomu bylo v případě státu vůči poškozenému subjektu), ale na principu odpovědnosti subjektivní, u příslušné úřední osoby tedy musí být rovněž konstatována existence zavinění, a to alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Existenci zavinění je dle § 18 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., povinen prokazovat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu.

Typický příklad, kdy na straně správce daně sice dojde k pochybení, avšak uplatnění regresního nároku není namístě, představuje situace tzv. odlišnosti právního názoru, což potvrzuje i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR a rovněž odborná literatura, kde se lze setkat např. s následujícím názorem: „Pokud nesprávný výkon úřední moci nastal v důsledku nesprávného právního posouzení či nesprávného správního uvážení, aniž by došlo k přímému porušení obecně závazných právních předpisů, nelze volat k regresní odpovědnosti toho, kdo takto rozhodl. Zruší-li tedy odvolací stupeň prvostupňové rozhodnutí z důvodu jiného právního názoru, nejedná se o typicky nezákonné rozhodnutí, ale o rozhodnutí věcně nesprávné. Nárok na náhradu škody poškozeného účastníka sice tímto není dotčen, výrazně oslabena je však možnost uplatnění regresní náhrady, kterou lze po odpovědných pracovnících požadovat pouze tehdy, pokud je jim prokázáno, že byli nadřízeným úřadem pro daný konkrétní případ výslovně poučeni o způsobu aplikace a interpretace práva.“ (HOLUB, M. a kol. Odpovědnost za škodu v právu občanském, pracovním, obchodním a správním. 1. vydání. Praha: LINDE Praha a.s., 2003).

K oblasti dohlídkové činnosti je třeba uvést, že Generální finanční ředitelství v oblasti správy daní vykonalo desítky dohlídek na finančních úřadech. V rámci prováděných dohlídek GFŘ prověřuje celou řadu okolností a postupů, jak systémových, tak detailních, souladnost postupů v rámci správy daní se zákonnou úpravou i metodickými pokyny a judikaturou.

r. 2016	47 dohlídek
r. 2017	53 dohlídek
r. 2018	54 dohlídek
r. 2019	54 dohlídek

Navíc je se zaměstnanci orgánů Finanční správy komunikováno neustále i formou porad, seminářů, vzdělávacích akcí a metodickou činností. Je zde tedy velmi široce koncipovaná sféra interní kontroly a interní komunikace, která směřuje ke zkvalitňování činnosti.

Účelem reakce Finanční správy na článek je objektivní a hlavně komplexní pohled na celou složitou problematiku správy daní.

Cíl správy daní je zákonem definován zdánlivě jednoduše, Finanční správa ČR přistupuje k věci tak, aby naplnila zákonem danou povinnost stanovit daň ve správné výši. Ovšem ekonomický život a legislativní pravidla a jejich aplikace vždy vyvolávaly spory o výši daně. Tyto spory budou existovat a vždy některá část z nich bude ve finále řešena před správními soudy. Tu úplně nejmenší část pak řeší i orgány činné v trestním řízení. To je přirozený stav věcí a vše je regulováno zákonnými pravidly. Globální a kvalifikovaný pohled vyznívá jasně - absolutní většina daňových subjektů ke svým daňovým povinnostem přistupuje zodpovědně a řádně je plní.

Stejně tak Finanční správa absolutní většinu svých řízení vede souladně s daňovým tvrzením daňových subjektů. Zlepšení a určitá usnadnění jsou jistě možná a je zde stálá snaha o zpřehlednění a zjednodušení celého daňového systému i daňové legislativy. V tom nelze než souhlasit se závěrem učiněným v rozhovoru panem prezidentem NKÚ Miloslavem Kalou.

„Na druhou stranu bych rád řekl, že jejich práce je velmi obtížná. Skutečně – zákony se mění velmi často. Daňoví poplatníci jsou velmi kreativní. Vymýšlejí nejrůznější postupy a v rozhodování úřadů a judikatuře se na ně musí reagovat.“