Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Reakce Finanční správy na závažná obvinění, která zazněla v pořadu Otázky Václava Moravce

6. 3. 2017

Reakce Finanční správy na závažná obvinění, která zazněla v České televizi v pořadu Otázky Václava Moravce dne 5. března 2017.

To jsou témata, o kterých se po dnešních Otázkách začne mluvit, s nadhledem a v souvislostech.“ Tak zní slova redaktora, kterými každou neděli otevírá diskuzní pořad Otázky Václava Moravce. Dne 5. 3. 2017 se ale slušelo dodat, že nesmysl – byť vyřčený v záři televizních reflektorů – zůstane zase a jenom nesmyslem, přičemž pro křivá a nepodložená obvinění to platí dvojnásob. Bez nadhledu, bez souvislostí, a především bez věcných argumentů na téma takzvaných korunových dluhopisů s Václavem Moravcem diskutovali pan poslanec Kalousek a pan ministr Jurečka.

Pan Moravec v pořadu spekuloval o záměrném nekonání ze strany Finanční správy, pan Jurečka se ne příliš jasně vyjádřil k povinnosti generálního ředitele GFŘ kontrolovat, za jakých podmínek byly korunové dluhopisy vydány, a pan Kalousek sdělil, že všichni předpokládali, že Finanční správa bude v roce 2014 aplikovat institut zneužití práva. Je možné, že pánové sází na skutečnost, že jde o složitou problematiku a kvůli tomu nikdo nebude číst reakci Finanční správy, která se však jejich výroky cítí napadena a poškozena.

V pořadu se nikdo neobtěžoval vysvětlit, na jaké dani měly údajné úniky způsobené korunovými dluhopisy vzniknout a ani, kde by měl být údajný spor o jejich kontrolu. A už vůbec ne, co je to zneužití práva ve smyslu evropské a české judikatury. Buď z neznalosti anebo záměrně jsou v této mediální štvanici směšovány daň z příjmů právnických osob, daň z příjmů fyzických osob a zneužití práva. Jedná se přitom o zcela „oddělené vesmíry“, které je třeba důsledně rozlišovat a ne stále plést je dohromady. Přibližně na 3 stránkách se dá celý problém poměrně jednoduše vysvětlit, a proto takové 3 stránky přikládáme k této reakci. Jedná se o podklad zaslaný dne 4. 3. 2017 rozpočtovému výboru. Zároveň se tím vyjadřujeme k tvrzení o údajném požadavku pana předsedy vlády (také zaznělo ve zmíněném diskuzním pořadu), aby Finanční správa vysvětlila svůj postoj k problematice korunových dluhopisů. Vyjádření ke zneužití práva uvádíme níže.

K výrokům pana Jurečky

Daňový řád, další daňové zákony a judikatura správních soudů nastavuje jasné mantinely, v jejichž rámci se Finanční správa pohybuje a mediální či politický tlak nejsou a nemohou být důvodem pro jejich nerespektování. Z daňového řádu vyplývají principy a zásady, které brání postupu dle přání pana Jurečky. Zejména jít efektivně zkontrolovat případy korunových dluhopisů a ještě to doložit. To si nelze vysvětlit jinak, než doměřit daň „za každou cenu“, tedy i bez zákonné opory, což by neobstálo před soudy. Zmíněné doložení, předpokládejme veřejné kontrole, neumožňuje Finanční správě zásada „mlčenlivosti“, což je jeden z klíčových principů, na kterém daňový systém stojí, a to ve většině vyspělých zemí světa. Finanční správa koná vždy, když zjistí skutečnosti o nesprávném plnění daňových povinností.

K výrokům pana Kalouska

Aplikací zneužití práva se Finanční správa zabývá, pokud jsou pro tento postup naplněny podmínky. Aplikace zneužití práva je aplikací zásady, která má svůj původ již v římském právu. Judikatura s touto zásadou skutečně pracuje, ale pouze za velmi striktních podmínek. Například v judikátu C-255/02 v kauze Halifax se zneužitím práva zabývá Soudní dvůr Evropské unie. Z tohoto judikátu vyplývá, že pro zjištění existence zneužití je jednak nezbytné, aby výsledkem transakcí přes formální dodržení zákonných podmínek bylo získání daňového zvýhodnění, jehož poskytnutí je v rozporu s cílem sledovaným právní úpravou. Kromě toho musí ze všech objektivních okolností vyplývat, že hlavním účelem dotčených transakcí je získání daňového zvýhodnění. Volně lze tuto již zestručněnou právní větu vysvětlit tak, že se o zneužití práva jedná tehdy, pokud někdo vytvoří nějakou „krkolomnou konstrukci“ k tomu, aby získal nějakou daňovou (či jinou) výhodu, kterou zákonodárce připustit tvorbou zákona nechtěl. Jako pojistka proti nesprávnému chápání zneužití je věta druhá, ze které vyplývá, že hlavním účelem vytvoření takovéto „krkolomná konstrukce“ musí být snaha získat neoprávněnou daňovou výhodu, a nikoliv jiný hospodářský účel. Z tohoto vysvětlení snad jasně vyplývá, že aplikace zneužití má striktně dané podmínky a zneužití nelze zaměňovat s použitím. Nelze se dovolávat tohoto principu jen proto, že se někomu něco nelíbí a chtěl by to jinak. Takováto bezbřehá aplikace zneužití práva by nebyla v souladu s judikaturou soudů a není v právním státě možná.

Skutečnost, že se z korunových dluhopisů – emitovaných do konce roku 2012 – platí nulová daň z příjmů fyzických osob, je dána zákonem. Jedná se o daňové zvýhodnění určitého druhu příjmů srovnatelné s jakoukoliv daňovou výhodou, mezi něž patří typicky takzvaná sleva na poplatníka, daňová odečitatelnost úrokových nákladů na hypotéky nebo další zvýhodnění pro poplatníka, které obsahuje zákon o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že aplikace zákona má přednost před aplikací zneužití práva, pak pan Kalousek potvrdil výzvou aplikace zneužití práva na diskutované korunové dluhopisy, že tuto problematiku nelze řešit aplikací zákona. Nicméně prostý nákup korunových dluhopisů není zpochybnitelný principem zneužití práva, protože tuto skutečnost měl racionální zákonodárce předpokládat a pokud ji chtěl jakkoliv omezit, měl to učinit. I tento závěr má Finanční správa potvrzen judikaturou, např. rozsudek 7 Afs 54/2006-156 ze dne 16. 10. 2008, který řešil situaci, kdy z krácení nároku na odpočet DPH vypadl díky zjevné chybě v zákoně dovoz zboží. Tato chyba byla dokonce v rozporu s evropskou směrnicí o DPH, kterou má každý členský stát EU povinnost implementovat, a i tak Nejvyšší správní soud nedovodil zneužití práva.

Obvinit Finanční správu z nečinnosti umí každý. Předložit konkrétní a věcné připomínky, které by Finanční správě v souladu se zákonnými zásadami daňového řízení umožnily zlepšit a zefektivnit svou činnost, je mnohem těžší a mediálně nezajímavé. Pokud by však někdo byl skutečně připraven nějaká konstruktivní doporučení vznést, rádi si tato doporučení vyslechneme. Za takováto doporučení nelze považovat vzkazy typu zdaňte toho či onoho, ale sdělení konkrétních právních východisek případně metodických postupů, alespoň v obecné rovině, aby se o nich dala vést odborná diskuze. Takovéto připomínky Finanční správa uvítá a bude si jich vážit. V nedělních Otázkách Václava Moravce bohužel nic takového nezaznělo.