Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

„Never-ending story“ o zajišťovacích příkazech

22. 11. 2017

  • Reakce na článek: Jak Janeček a jeho lidé plundrují českou ekonomiku
  • Autor: Dušan Šrámek | Zdroj: Reflex | Datum: 2. 11. 2017

Kritika zajišťovacích příkazů, to je nekončící seriál. Jeden z dalších dílů vyšel minulý týden v Reflexu pod názvem „Jak Janeček a jeho lidé plundrují českou ekonomiku“. Jak už sám název napovídá, nejedná se o žádnou pohádku. Autor zde až hororově zkresluje informace o zajišťovacích příkazech a dopouští se spekulací. Dovolte nám je uvést na pravou míru.

Na základě zadání ministra financí Pilného jsme provedli hloubkovou analýzu dosavadní praxe používání zajišťovacích příkazů. Ta potvrdila, že se skutečně jedná o mimořádný prostředek, se kterým pracujeme obezřetně a účelně. Tato analýza, kterou autor zmíněného článku označil za „bezcenný cár papíru“, je důležitou sebereflexí postupu Finanční správy, kterou respektuje Vláda i Rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny. Zmíněný „cár papíru“ nejenže ukázal dobré nastavení současné správní praxe, ale také prostor pro zkvalitnění, precizaci a sjednocení zavedených postupů. Proto, a také s ohledem na vývoj aktuální judikatury správních soudů, budeme v případech, kdy daňové subjekty aktivně přistoupí k řešení problému a situace to dovolí, více využívat mírnější a méně invazivní nástroje k zajištění úhrady částky stanovené v zajišťovacím příkaze. Jde například o zástavní právo či ručení třetí osoby. Tyto nástroje samozřejmě využíváme již nyní, ale z výsledků analýzy vyvstala potřeba naši praxi napříč Finanční správou sjednotit. Takže necouváme před kritiky, jak nám bylo mimo jiné vyčítáno, ale naopak jdeme dopředu a zlepšujeme svoji praxi.

Protože víme, že údaj o zajištěné částce neříká to klíčové, a tedy kolik, slovy autora předmětného článku, „skončilo bezpečně v eráru“, dáváme vždy tento údaj do souvislosti s úhradami. Z analýzy vyplývá, že poměr mezi zajištěnou a reálně vymoženou částkou neustále roste, což prokazatelně ukazuje na efektivitu zajišťovacích příkazů a jejich správné nastavení ve správní praxi. Jednoznačně to tak rozbíjí liché spekulace autora článku, že se Finanční správa „holedbá čísly“, která „nevypovídají o ničem“. Vypovídají, ale je nutné jim nejprve porozumět a pak až se „holedbat“ svými interpretacemi na stránkách novin.

Vytýkaný stoupající počet zajišťovacích příkazů mezi lety 2013 a 2015 není „zásluha“ generálního ředitele Martina Janečka, jak se mu všichni snaží marně přičíst. Tento nárůst má naprosto objektivní důvody. Byl způsoben zejména vznikem týmu Daňové Kobry, která je začala efektivně využívat v boji proti rozsáhlým organizovaným daňovým podvodům. Navíc se změnil modus operandi těchto podvodů, které se začaly účelově „drobit“ na menší částky, a proto se začalo vydávat více zajišťovacích příkazů na jeden subjekt. Ještě jedna skutečnost měla vliv na jejich nárůst, a tím byla změna zákona o DPH z roku 2012. Spočívala v tom, že zajišťovací příkazy začaly být účinné ihned, nikoli až po uplynutí 3 pracovních dnů, kdy už zpravidla nebylo co zajišťovat. Rozhodně se tak ze zajišťovacích příkazů nestala „běžná metoda“, kterou by Finanční správa používala „jako na běžícím páse“. Vždyť podíl plátců DPH, kterých se týkal zajišťovací příkaz, k celkovému počtu plátců DPH hovoří za vše - je marginální a pohybuje se od 0,040 % do 0,084 %, přičemž od roku 2015 tento podíl ještě víc klesá.

Skutečnost, že se subjekty proti zajišťovacím příkazům odvolávají, neignorujeme, ale plně respektujeme. Nárůst odvolání v letošním roce, který autor zmiňuje, je však nutné vnímat také v kontextu aktuální štvavé kampaně médií a části odborné veřejnosti proti Finanční správě. Čísla z minulých let, která obsahuje analýza, jasně ukazují, že téměř 2/3 dotčených daňových subjektů nepodalo proti zajišťovacímu příkazu odvolání a přijaly tak důvody pro jeho vydání. Tuto skutečnost jsme nikdy neinterpretovali jako „rovná se vina“, jak se nám snaží autor v článku vnutit. Každý daňový subjekt má právo se odvolat nebo následně využít žaloby a nechat tak věc k posouzení soudům. Pokud by však Finanční správa „zneužívala“ zajišťovací příkazy, jak je jí vehementně přičítáno, určitě bychom se tady nebavili o necelých 4 % soudních řízení, ve kterých s definitivní platností neuspěla. A i v těch 4 % jsou případy, kdy soud zrušil rozhodnutí Finanční správy kvůli procesním nedostatkům, nikoliv z důvodu věcných pochybení.

Takže žádné „plundrování české ekonomiky“, ale novinářská „never-ending story“ o zajišťovacích příkazech, která se dobře prodává.