Konfrontační přístup Finanční správy je pouze mediální bublinou

Finanční správa reaguje na komentář Julie Hrstkové „Daňové tažení se vymklo z kloubů“ v Hospodářských novinách, který obsahuje celou řadu nepravdivých názorových soudů o přístupu Finanční správy vůči občanům, které však autorka povznáší na všeobecně daná fakta.

Zásadně nesouhlasíme s tvrzením, že pracovníci Finanční správy si zákony vykládají svévolně. Všichni pracovníci Finanční správy se řídí jasnými pravidly, která jsou daná zákonem a jsou součástí ustálené praxe úřadu. Každý pracovník Finanční správy však nese zodpovědnost za svá rozhodnutí a kroky a je podle toho také hodnocen nadřízeným, který v případě závažných pochybení přijímá opatření. Kromě toho jsou pracovníci Finanční správy neustále pod veřejnou kontrolou, v současné době doslova pod jejím drobnohledem. Nelze ani zapomínat na pravidelné kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.

Kritika absence závazného výkladu finančního úřadu není na místě. Závazně může zákony v právním státě vykládat pouze soud. Finanční správa samozřejmě zcela běžně a bezplatně poskytuje stanoviska a metodické výklady ke všem možným situacím, které mohou u daňových subjektů nastat a mají vliv na plnění jejich daňových povinností, a to buď jako odpovědi na individuální dotazy nebo prostřednictvím svého webu apod. Avšak jednoduše není možné, aby Finanční správa vydávala závazná posouzení případů konkrétních daňových subjektů, neboť nikdy nemůže mít jistotu, že jí subjekt poskytl všechny relevantní informace. Důkladnou znalost všech okolností o daném subjektu má pouze sám subjekt, neboť jenom on ví, zda skutečně přijal tržbu, dodal zboží apod. A proto také daňový subjekt nese primární odpovědnost za výši daňové povinnosti, kterou uvádí ve svém daňovém přiznání. Kdyby to tak nebylo, zcela by byla popřena potřeba existence daňových kontrol a dalších postupů, které má finanční úřad, aby si na základě důkazů mohl prověřit, zda nebyly ze strany daňového subjektu zatajeny určité skutečnosti potřebné pro stanovení daně. Zároveň by tím byl zcela popřen smysl existence zákona o daňovém poradenství, který má zajistit, aby daňový subjekt mohl přenést riziko špatného stanovení daně na skupinu odborníků, kteří disponují odpovídající úrovní odbornosti. Autorka navíc ve svém článku zcela ignoruje skutečnost, že o závazném posouzení toho, kolik má daňový subjekt zaplatit na daních, by vždy rozhodoval konkrétní úředník, a to by při nepřezkoumatelnosti takového posouzení výrazně zvyšovalo korupční potenciál. Tento problém ale autorka ve svém článku neřeší.

Žádat, ať již telefonicky nebo na základě osobní debaty, závazná posouzení konkrétních daňových případů je podobné, jako bychom po policii žádali závazný a jednou provždy neměnný a nepřezkoumatelný výklad určité dopravní situace, u které však tázaný policista nebyl. Finanční úředník i policista umí odpovědět obecně, jak by to mělo být podle pravidel, ale nemůže se závazně vyjádřit k něčemu, o čem nemá a mnohdy ani nemůže mít dostatek informací. Místo toho Finanční správa daňovým subjektům poskytuje odpovědi na veškeré dotazy a snaží se jim být při plnění daňových povinností maximálně nápomocna jinými způsoby.

Ačkoliv se česká Finanční správa nemůže porovnávat se Skandinávií či Estonskem, rozvoj elektronické komunikace s občany považuje za klíčovou. Složitost systému elektronických podání, které nám redaktorka vytýká, je dána tím, že do něj musí Finanční správa promítnout všechny legislativní změny, bez kterých nemůže správa daní fungovat. Jejich četnost ovšem nemůže ovlivnit. Proto Ministerstvo financí v současné době chystá zcela nový zákon o daních z příjmů, který bude jednoduchý a odolnější proti negativním dopadům častého zavádění daňových výjimek. Finanční správa zároveň připravuje nový IT systém pro správu daní a také portál MOJE daně s cílem využít potenciál moderních technologií pro celkové zjednodušení správy daní. Nové systémy umožní správci daně efektivněji pracovat s dostupnými daty a veřejnosti přinesou například institut předvyplněných daňových přiznání a další zjednodušení komunikace s finančním úřadem.

Dále také odmítáme absurdní tvrzení, že rozhodování o pokutě se řídí náladou finančního úředníka. To jednoznačně vychází z neochoty pochopit proces správy daní ze strany autorky, která si však i přesto stihla o tématu udělat jasný názor. Prostřednictvím aplikace EPO se totiž poplatník může zcela vyvarovat chybám v podání. Systém před odesláním zkontroluje správnost formátu a struktury podání, a tím zajistí, že je plně zpracovatelné. Pokud se však poplatník rozhodne poslat nezkontrolované podání, které obsahuje chyby způsobující jeho nezpracovatelnost, je zákonnou povinností daného úředníka na takovéto podání v každém konkrétním případě reagovat výzvou k odstranění vad podání. Ta je v systému ADIS zapracována a správci daně ji standardně využívají.

Konfrontační přístup Finanční správy je pouze mediální bublinou, která je živena články a komentáři tohoto typu. Finanční správa postupuje podle zákonů, které však přirozeně nemohou postihnout všechny skutečnosti. Praxe se mění a vznikají nové situace, na které je nutné reagovat a Finanční správa se k nim musí nějakým způsobem postavit. S respektem k zákonům a s ohledem na ustálenou správní praxi postupuje tak, aby spravovala daně co nejlépe. Zapojení soudů tak nelze výlučně vnímat jen v rovině sporů, ale také v rovině vysvětlení či doplnění legislativy. Finanční správa rozhodnutí soudů zcela respektuje a jejich závěry reflektuje do své správní praxe.