Reakce Finanční správy na článek „Daňové úlevy za výzkum? Podnikatelé a finanční úřady by měli sladit noty, říkají poradci"

Finanční správa se zásadně ohrazuje proti tvrzení, že „stát uznal (v případě společnosti Fortell) oprávněný odpočet daně za výzkum až po rozsudku Nejvyššího soudu“. Jedná se o nepravdivou informaci, neboť Nejvyšší správní soud vrátil kauzu k dalšímu projednání, a to z důvodu posouzení uplatněného prvku novosti ustanoveným znalcem. Soudní spor tudíž není pravomocně ukončen a v žádném případě nelze předjímat jeho výsledek.

V článku uvedená informace o tom, že „1251 podnikatelů si vloni zažádalo o daňové úlevy na základě investic do výzkumu a vývoje“ je značně zavádějící, protože poplatník si v  žádném případě o odpočet na podporu výzkumu a vývoje správce daně nežádá. Jedná se totiž o daňovou podporu, na kterou má poplatník při splnění stanovených podmínek nárok ze zákona. Buď tuto možnost využije či nikoliv.

Ani další výrok, že „Uplatnili (poplatníci) tak ve výši 100 procent náklady za 12 miliard korun. Snížení jejich daňových základů mělo přímý negativní dopad na státní pokladnu ve výši 228 milionů korun“ není správný. Výjimečnost této nepřímé daňové výhody spočívá v tom, že náklady vynaložené a výzkum a vývoj poplatník uplatní dvakrát – jednou jako skutečný náklad dle § 24 zákona o daních z příjmů a následně ve formě odčitatelné položky od základu daně. Odpočet na podporu výzkumu a vývoje za rok 2014 ve výši 12 miliard korun znamenal dopad do státního rozpočtu při 19% sazbě daně ve výši 2,29 miliard korun.

Je zcela nepochopitelné, proč autor uvedl do textu pravý opak toho, co na semináři skutečně zaznělo, když napsal, že „Zástupci Generálního finančního ředitelství argumentovali, že kontrol u firem, které vykazují úlevy na dani kvůli výzkumu či vývoji, je velmi málo a nemohou být zdrojem problémů, případně nechuti podnikatelů se do inovací pouštět.“
Zástupci Generálního finančního ředitelství bylo naopak zdůrazněno, že při počtu 1251 poplatníků uplatňujících odpočet na podporu výzkumu a vývoje, je četnost daňových kontrol v této oblasti nadstandardní. Navíc z analýzy kontrol, která byla na semináři prezentována, jasně vyplynulo, že stěžením problémem při uplatňování odpočtu na podporu výzkumu a vývoje není prokazování prvku novosti, jak se odborná veřejnost domnívá, ale že poplatníci vykazují největší chybovost v dodržování zákonem přesně stanovených podmínek pro uplatňování odpočtu. To jinými slovy znamená, že poplatníci nemají v pořádku formální a povinné náležitosti v rámci realizovaného „Projektu výzkumu a vývoje“ nebo chybně uplatňují výdaje a služby, které nelze do odpočtu zahrnout.

Citace uvedená v článku „Nechápu, proč jsou zdrojem neustálých kritik a pocitu, že kontroly jsou problém“, řekla Ilona Součková z Generálního finančního ředitelství, je účelově vytržena z kontextu. Ing. Součková na semináři hovořila o tom, že v této oblasti je již deset let ustálená legislativa, a pokud byly navrhovány změny, tak převážně ve prospěch poplatníka, proto nechápe, proč jsou zdrojem neustálých kritik a pocitu, že kontroly jsou problém.