Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

23.02.05

23. 2. 2005

A. Daňová uznatelnost nákladů na derivátové operace

Předkládá:
Ing. Marika Konečná, CSc., daňová poradkyně, číslo osvědčení 294
Ing. Lubomír Moučka, MBA, daňový poradce, číslo osvědčení 2669

 

1. Popis problému

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění novely č. 438/2003 Sb. (dále jen "ZDP") omezuje v § 24 odst. 2 písm. zg) daňovou uznatelnost nákladů na derivátové operace. Nákladem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů je podle tohoto ustanovení úhrn nákladů na deriváty pouze do výše úhrnu výnosů z derivátů za dané zdaňovací období.

Pro správnou aplikaci tohoto ustanovení je podle našeho názoru nezbytné vymezit, co se považuje za deriváty pro účely tohoto ustanovení. Problematické by mohly být deriváty na komodity jako jsou např. ropa, obilí či kakaové boby, u nichž dojde k vypořádání dodáním podkladového aktiva, které nejsou v účetnictví vedeny jako deriváty. Obdobně sporné mohou být účetně vykazované deriváty, jejichž podkladovým aktivem jsou např. leasingové smlouvy v USD nebo jiné typy tzv. vložených derivátů.

Ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP se nevztahuje na deriváty, které poplatník prokazatelně sjednal za účelem zajištění. V případě derivátů prokazatelně sjednaných za účelem zajištění by byl zisk nebo ztráta daňovým výnosem, resp. daňově uznatelným nákladem. Vzniká ovšem problém jak prokázat, že účelem transakce je zajištění rizika ve smyslu předmětného ustanovení ZDP.

2. Rozbor problému

2.1. Pojem deriváty

V první řadě je třeba vymezit, co se rozumí pod pojmem deriváty ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP. Toto ustanovení v poznámce pod čarou odkazuje na zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, jenž v § 8a stanoví, že ustanovení tohoto zákona se přiměřeně použijí i jiné druhy investičních nástrojů podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen "ZPKT").

Pro účely ZPKT se pojmem deriváty rozumí:

- opce na investiční nástroje

- finanční termínové smlouvy (zejména futures, forwardy a swapy) na investiční nástroje

- rozdílové smlouvy a obdobné nástroje pro přenos úrokového nebo kurzového rizika

- nástroje umožňující přenos úvěrového rizika

- jiné nástroje, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích a jejichž hodnota se odvozuje zejména z kurzu investičního cenného papíru, indexu, úrokové míry, kurzu měny nebo ceny komodity

ZPKT nečiní rozdíl mezi jednotlivými skupinami podkladových aktiv a výslovně jako podkladové aktivum zmiňuje cenu komodity. Z toho vyplývá, že i deriváty, jejichž podkladovým aktivem jsou komodity (tzv. komoditní deriváty), ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích, by pro účely ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP měly být považovány za deriváty.

Účetní předpisy, konkrétně Český účetní standard pro finanční instituce č. 110, za derivát nepovažuje takové smlouvy o komoditách, které byly uzavřeny za účelem koupě, prodeje nebo užívání komodity, u nichž se očekává že budou vypořádány dodáním komodity.

Domníváme se, že omezení daňové uznatelnosti nákladů na derivátové operace ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP by se mělo vztahovat pouze na takové nástroje, které jsou považovány za deriváty dle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a o kterých je současně účtováno jako o derivátech podle zákona o účetnictví a jeho prováděcích předpisů. Pokud by u komoditních derivátů docházelo k dodání podkladového aktiva a nikoliv k vypořádání v penězích, neměly by být považovány pro účely ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP za deriváty.

V této souvislosti považujeme za důležité analyzovat poměrně specifickou situaci, kdy účetní předpisy umožňují účtovat o derivátech, ale ZPKT takové deriváty nezná. Tato situace by mohla být významná např. pro velké leasingové společnosti, které by s přihlédnutím k přiměřenému použití postupů účtování podle vyhlášky č. 501/2002 Sb. měly účtovat o tzv. vložených derivátech v rámci smluv o finančním pronájmu v cizích měnách (zejména pak v USD), které vážou na financování v cizích měnách.

Ačkoliv zde nedochází ke sjednání derivátu, je účetními předpisy vyžadováno vykazovat zvlášť změnu reálné hodnoty vložených derivátů jako finanční náklad nebo finanční výnos. Podle našeho názoru se v takovém vůbec případě nejedná o derivát pro účely ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP. Navíc, například u výše uvedených leasingových společností, uzavření nájemní smlouvy v cizí měně je ekonomicky vedenou snahou zajistit splácení financování v cizí měně. Finanční náklad nebo finanční výnos z vložených derivátů by měl vstupovat do základu daně podle § 23 odst. 2 ZDP.

2.2. Deriváty prokazatelně sjednané za účelem zajištění

Zajišťovací transakce slouží ke snížení rizika vyplývajícího např. ze změny úrokových sazeb či měnových kursů. V souladu s § 52 vyhlášky č. 500/2002 Sb. zajišťovacími deriváty rozumí takové deriváty, které splňují současně tyto podmínky:

- na počátku zajištění je zajišťovací vztah zdokumentován (dokumentace obsahuje identifikaci zajišťovaných položek a zajišťovacích nástrojů, přesné vymezení rizika, které je předmětem zajištění a způsob vypočtu efektivnosti)

- zajištění je efektivní, tj. na počátku a po celou dobu existence zajištění jsou skutečné změny reálné hodnoty zajišťovaných položek z titulu zajišťovaného rizika téměř plně kompenzovány změnami reálné hodnoty zajišťovacího nástroje zajišťujícího konkrétní riziko a tato kompenzace se pohybuje v rozmezí od 80% do 125%

- efektivita musí být spolehlivě měřitelná a průběžně posuzována

Ostatní deriváty stejně jako deriváty určené k zajištění, které nesplňují některou z výše uvedených podmínek pro uplatnění zajišťovacího účetnictví, jsou podle účetních předpisů klasifikovány jako deriváty k obchodování.

Pokud je o derivátu účtováno jako o zajišťovacím derivátu a tento derivát přestane z objektivních důvodů splňovat výše uvedené podmínky, mělo by o se něm začít účtovat jako o derivátu k obchodování (§ 52 odst. 5 vyhlášky č. 500/2002 Sb.). Změna účetní klasifikace by však dle našeho názoru neměla mít vliv na skutečnost, že derivát byl sjednán za účelem zajištění.

Podle účetních předpisů účetní jednotka stanoví, zda bude o všech derivátech účtovat jako o derivátech k obchodování nebo využije možnost účtovat o nich jako o zajišťovacích derivátech v souladu s její strategií řízení finančních rizik (§ 52 odst. 6 vyhlášky č. 500/2002 Sb.).

Z dosud uvedeného vyplývá, že je-li o derivátu účtováno jako o derivátu k obchodování, neznamená to ještě, že nebyl sjednán za účelem zajištění. Na druhou stranu, pokud je o derivátu účtováno v souladu s účetními předpisy jako o zajišťovacím derivátu, mělo by z dokumentace prokazatelně vyplývat jeho sjednání za účelem zajištění.

Ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP by se za deriváty prokazatelně sjednané za účelem zajištění měly považovat takové deriváty, které splňují podmínky pro aplikaci zajišťovacího účetnictví a o kterých se účtuje jako o zajišťovacích derivátech. V takovém případě lze považovat účel sjednání derivátového obchodu za jednoznačně prokázaný i za situace, kdy by derivát v průběhu zajišťovacího vztahu přestal z objektivních příčin splňovat podmínky zajišťovacího účetnictví (například z důvodu změny doby, kdy by měl nastat zajišťovaný očekávaný peněžní tok, nebo z důvodu změny jeho očekávané výše) a nadále by se o takovém derivátu muselo účtovat jako o derivátu k obchodování.

Vyhláška č. 500/2002 Sb. ovšem dává účetním jednotkám možnost účtovat o derivátech jako o zajišťovacích v souladu se strategií řízení finančních rizik. Znamená to, že i když derivátový kontrakt splňuje všechny podmínky ve smyslu vyhlášky č. 500/2002 Sb., účetní jednotka se přesto může rozhodnout neúčtovat o takovém derivátu jako o zajišťovacím. Omezit prokázání účelu sjednání derivátového obchodu pouze vedením zajišťovacího účetnictví by nebylo v souladu se zněním ZDP .

Na rozdíl od vyhlášky č. 500/2002 Sb., podle které se efektivita zajištění sleduje průběžně, by se podle § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP mělo určit, zda se jedná o derivát prokazatelně sjednaný za účelem zajištění v okamžiku sjednání derivátového obchodu.

Pokud tedy k prokázání účelu uzavření derivátového obchodu není nutno vést zajišťovací účetnictví, k prokázání účelu uzavření derivátového obchodu by měla sloužit i formální dokumentace na počátku zajišťovacího vztahu. Ta by měla v návaznosti na strategii řízení rizik zahrnovat například:

- cíle procesu řízení rizik

- strategii pro uplatňování ekonomického zajištění

- podstatu zajišťovaného rizika

- identifikaci zajišťovacího nástroje a zajišťované položky

- popis metody zjišťování efektivity zajištění

- zdůvodnění, proč se očekává vysoká efektivita zajištění po dobu trvání zajištění

Specificky by ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP mělo být uplatněno v případě opčních kontraktů. Jelikož vystavitel opce musí plnit vždy, kdy se tak držitel opce rozhodne, je použití prodeje opcí (tj. uzavření krátké pozice jak v případě nákupních tak i prodejních opcí) pro účely řízení rizika velmi omezené. Otevření krátké pozice by nemělo být klasifikováno jako uzavření derivátového obchodu za účelem zajištění.

Naopak otevření dlouhé pozice (držitel má právo, nikoliv povinnost, požadovat plnění opce) může být motivováno snahou o zajištění a v případě splnění výše uvedených podmínek pro zajišťovací deriváty by nemělo vstupovat do testu ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP.

3. Závěr

Domníváme se, že je nutno vyjasnit poslední větu ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP, podle které se omezení daňové uznatelnosti nákladů na derivátové operace nevztahuje na deriváty prokazatelně sjednané za účelem zajištění.

Komoditní deriváty, ze kterých nevyplývá právo na vypořádání v penězích a dále v důsledku účetních předpisů účetně vykazované vnořené deriváty by podle našeho názoru neměly být považovány za deriváty pro účely ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP. Toto ustanovení by se na ně nemělo vztahovat a základ daně by ovlivnily podle způsobu zaúčtování.

Účetní předpisy poměrně přesně vymezují zajišťovací deriváty. Poplatník by měl být schopný prokázat, že derivát byl sjednán za účelem zajištění, pokud v souladu s vyhláškou č. 500/2002 Sb. účtuje o derivátu jako o zajišťovacím.

Pokud by o derivátu, který byl sjednán za účelem zajištění nebylo jako o zajišťovacím derivátu účtováno, neboť taková situace je účetními předpisy připuštěna, k prokázání účelu uzavření derivátového obchodu by pak mohla být využita i jiná formální dokumentace na počátku zajišťovacího vztahu. Domníváme se, že by nebylo ekonomicky správné podmínit účelovost derivátu pouze tím, že o něm bude účetní jednotka vést zajišťovací účetnictví.

Stanovisko MF :

Pojem derivát

Za derivát se pro účely § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP považuje jakýkoliv nástroj, který splňuje definici derivátu podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu ("ZPKT"). Derivátem se rozumí primárně nástroj, který splňuje kritéria derivátu podle § 3 odst. 3 ZPKT.
Pro vymezení derivátu je nutné vycházet jak z definice podle ZPKT, tak i z definice obsažené v účetních předpisech ČUS FI (České účetní standardy pro finanční instituce) č. 110, která tuto definici prakticky upřesňuje (tj. i v případě komoditních derivátů).

Komoditní deriváty - ZPKT uznává i komoditní deriváty jako deriváty. Fakt, že ČUS nepovažují za deriváty takové deriváty, u nichž se v budoucnu neočekává vypořádání v penězích, je "v souladu" se ZPKT, protože § 3 odst. 3e) stanoví, že se jedná jen o takové deriváty, z nichž vyplývá právo na vypořádání v penězích.

Jde zejména o deriváty, se kterými se může obchodovat nebo obchoduje na sekundárním trhu, tj. jedná se o vypořádání v penězích (jde o drtivou většinu komoditních derivátů).

Deriváty vložené - tato problematika není v ZPKT explicitně stanovena (na rozdíl od ČÚS). Klíčová v tomto ohledu je přesná konstrukce leasingových derivátů. Pokud taková konstrukce neodpovídá § 3 odst. 3 e) ZPKT resp. definici derivátů podle ZPKT, nejedná se o derivát ve finančním slova smyslu, který ZPKT ani nemůže definovat. Vložené deriváty obecně tedy ZPKT definuje (i když ne explicitně), protože se de facto jedná o "obyčejné" deriváty, které jsou pouze součástí jiného hostitelského nástroje.
V případě uvedených leasingových smluv se patrně nejedná o derivát dle ZPKT, je zde ale potřeba individuálního posouzení souladu s definicí derivátu dle ZPKT.

Pro určení, zda opce může být zajišťovacím nástrojem, je třeba pro účetní období začínající od l. ledna 2004 a později vycházet ze znění § 52 odst. 3 vyhlášky č. 500/2002 Sb., který definuje podmínky, při jejichž splnění se derivát považuje za zajišťovací. Rovněž bod 25. Českého účetního standardu pro finanční instituce č. 110 (tento standard přiměřeně použijí také účetní jednotky, které postupují v souladu s vyhláškou č. 500/2002 Sb.), který m.j. stanoví, že zajišťovacím nástrojem se rozumí zajišťovací derivát, ale použití opce jako zajišťovacího derivátu neomezuje ani nevylučuje.

Pro účetní období začínající dnem 1. ledna 2005 a později platí ustanovení bodu 18. Českého účetního standardu pro finanční instituce č. 110, které ve větě poslední stanoví, že vystavenou opci nelze použít jako zajišťovací nástroj s výjimkou případu, kdy je použita jako zajištění držené opce.

Daňový režim derivátů

Podle § 23 odst. 3 písm. c) bod 4 a § 25 odst. 1 písm. zh) se nezdaňují, resp, nelze uplatnit jako daňový výdaj všechny oceňovací rozdíly vzniklé jinak než koupí, tj. včetně ocenění reálnou hodnotou, pokud zákon nestanoví jinak.

Ustanovení § 24 odst. 2 písm. zg) stanoví pouze parametr pro výši uznatelnosti daňových výdajů derivátů určených k obchodování. Tato úprava nemá vazbu na § 23 odst. 3 písm. c) bod 4, tj. poplatník má nadále možnost snížit výsledek hospodaření o oceňovací rozdíly účtované do výnosů.

U ostatních derivátů, tj. sjednaných prokazatelně za účelem zajištění, neobsahuje ZDP žádné omezení. Výdaje (náklady) související s těmito deriváty zaúčtované do výsledku hospodaření, s výjimkou oceňovacích rozdílů, jsou uznatelné bez korekcí. Pro oceňovací rozdíly u těchto derivátů neobsahuje ZDP žádnou speciální úpravu, a proto je nutné uplatnit postup podle § 23 odst. 3 písm. c) bod 4 a § 25 odst.1 písm. zh).

Deriváty prokazatelně sjednané za účelem zajištění nevyžadují vedení zajišťovacího účetnictví, neboť ZDP neobsahuje odvolávku na předpisy o účetnictví.

 

V Praze dne 23.února 2005

Ing. Yvona L e g i e r s k á
náměstkyně ministra financí