Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Výroční zpráva

Výroční zpráva za rok 2018 o činnosti Generálního finančního ředitelství v oblasti poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

V souladu s § 18 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) tímto Generální finanční ředitelství zveřejňuje výroční zprávu za rok 2018 v oblasti poskytování informací.

Generální finanční ředitelství jako správní úřad s celostátní územní působností do 31. 12. 2012 zřízen dle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, v platném znění, a od 1. 1. 2013 zřízen dle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, je od 1. 1. 2011 povinným subjektem ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).

 

  1. Počet podaných žádostí o informace a počet vydaných rozhodnutí o odmítnutí

    Ústní žádosti o poskytnutí informací se podle zákona o svobodném přístupu k informacím neevidují, a proto nejsou ve výroční zprávě uvedeny.

    Celkový počet podaných žádostí o informace byl v roce 2018 162 žádostí, které byly vyřízeny následovně:

    • počet poskytnutých informací: 99,
    • počet odkazů na zveřejněné informace: 7,
    • počet odložených žádostí o informace: 28,
    • počet vydaných rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace: 26,
    • počet vydaných rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace: 11,
    • počet zpět vzatých žádostí: 2.

     

  2. Počet odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí

    • Počet podaných odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí: 11.
    • Počet podaných odvolání proti rozhodnutí o částečném odmítnutí: 6.

     

  3. Opis podstatných částí každého rozsudku soudu ve věci přezkoumání povinného subjektu o odmítnutí nebo částečném odmítnutí žádosti a přehled všech výdajů, které povinný subjekt vynaložil v souvislosti se soudními řízeními, a to včetně nákladů na své vlastní zaměstnance a nákladů na právní zastoupení

    V roce 2018 byly vydány následující rozsudky, které se týkají povinného subjektu: 

    Městský soud v Praze rozhodoval o žalobách proti rozhodnutím o nevydání vnitřních předpisů: č. j. 8 A 109/2017-35, č. j. 8 A 165/2016-28, č. j. 8 A 109/2017-60.
    Navazující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 369/2018 – 32:
    [21] Judikatura zdejšího soudu dále dovodila, že pokud žádost o poskytnutí informací směřuje k poskytnutí listiny (nosiče informace), pak takto formulovanou žádost lze považovat za přípustnou s tím, že žadatel se de facto domáhá poskytnutí veškerých informací v dokumentu zachycených (viz rozsudek ze dne 7. 5. 2008, č.j. 1 As 17/2008 - 67, č. 1627/2008 Sb. NSS). V takové situaci jsou povinné subjekty vždy povinny zkoumat, zda lze poskytnout žadateli alespoň části požadovaných informací (dokumentů). …

    [22] Jak již přitom Nejvyšší správní soud uvedl v předchozím zrušujícím rozsudku (ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 As 105/2018 - 40), části předmětných neposkytnutých dokumentů týkající se ručení a institutu nespolehlivého plátce jsou veřejně přístupné na internetových stránkách finanční správy. To, že uvedené informace byly zveřejněny, ostatně nezpochybňuje ani žalovaný v kasační stížnosti.

    [23] Stran těchto informací tak logicky nemůže platit tvrzení správních orgánů ohledně ohrožení kontrolní a analytické činnosti finanční správy. Důvod, na kterém stojí správní rozhodnutí (ohrožení efektivity kontrolní a analytické činnosti finanční správy) tedy jako obecný důvod pro odmítnutí požadovaných informací en bloc neobstojí. 

    Městský soud v Praze rozhodoval již v roce 2017 o žalobě proti rozhodnutí o neposkytnutí seznamu právnických osob, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty alespoň 5000 Kč, č. j. 11 A 93/2017 – 24.
    Navazující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jej zrušilo, č. j. 10 As 298/2017-37:
    [16] Nesprávná je proto úvaha městského soudu, která určuje rozsah výluky obsažené v § 10 zákona o informacích za pomoci výkladu pojmu veřejné prostředky. Protože podle definice zákona o finanční kontrole patří mezi veřejné prostředky mj. i majetkové hodnoty patřící státu (či jiným veřejnoprávním korporacím) a příjem z výběru daní je příjmem veřejného rozpočtu, domnívá se městský soud, že odepření informací o daňové povinnosti třetích osob by zasáhlo do práva na informace o veřejných prostředcích a mohlo by znemožnit účinnou kontrolu nad hospodařením s veřejnými prostředky.

    [17] Tato myšlenka převrací logiku, se kterou rozšířený senát popsal vztah § 8b a § 10 zákona o informacích. Jakmile je daň zaplacena, stává se součástí veřejných prostředků – a nakládání s těmito veřejnými prostředky podléhá veřejné kontrole, jejíž nezbytnou podmínkou je i široká informační povinnost vůči veřejnosti. To však neznamená, že by se informační povinnost vztahovala i na obsah a rozsah platebních povinností, které mají jednotlivé daňové subjekty vůči veřejným rozpočtům. Stát je povinen poskytovat informace o tom, kolik vybral úhrnem na daních a jak takto shromážděné zdroje vynakládá – ale nemůže žadatelům o informace sdělovat, které konkrétní osoby mu dluží či dlužily na daních (případně kolik mu dluží), protože to již ohrožuje důvěrnost majetkových poměrů těchto daňových subjektů. Do důsledku dovedená úvaha městského soudu by s sebou nesla i to, že by bylo možné zveřejňovat rovnou daňová přiznání, protože daně zde vypočtené a v souladu s daňovým přiznáním zaplacené se stanou součástí veřejných prostředků, a tím i předmětem veřejné kontroly. Takový závěr ale neobstojí, neboť informační povinnost podle § 8b zákona o informacích se vztahuje na veřejné prostředky, kterými již stát disponuje, nikoli na cesty, kterými tyto prostředky získává.

    [18] Na základě uvedeného tedy lze uzavřít, že požadovaná informace požívá ochrany podle § 10 zákona o informacích.

    Rozhodnutí Městského soudu v Praze vycházející z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 11 A 93/2007-56:
    22. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku ze dne 12. 7. 2018, č. j. 10As 289/2017 – 37, zaujal zcela jednoznačný závěr o tom, že žalobcem požadovaná informace požívá ochrany podle § 10 zákona o svobodném přístupu k informacím, kdy v odůvodnění tohoto rozsudku konstatoval, že jakmile je daň zaplacena, stává se součástí veřejných prostředků – a nakládání s těmito veřejnými prostředky podléhá veřejné kontrole, jejíž nezbytnou podmínkou je i široká informační povinnost vůči veřejnosti. To však neznamená, že by se informační povinnost vztahovala i na obsah a rozsah platebních povinností, které mají jednotlivé daňové subjekty vůči veřejným rozpočtům. Stát je povinen poskytovat informace o tom, kolik vybral úhrnem na daních a jak takto shromážděné zdroje vynakládá – ale nemůže žadatelům o informace sdělovat, které konkrétní osoby mu dluží či dlužily na daních (případně kolik mu dluží), protože to již ohrožuje důvěrnost majetkových poměrů těchto daňových subjektů.“ Dále uvedl, že informační povinnost podle § 8b zákona o informacích se vztahuje na veřejné prostředky, kterými již stát disponuje, nikoli na cesty, kterými tyto prostředky získává (viz body [17] a [18] zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10As 289/2017 – 37). Městský soud v Praze neshledal žádné důvody pro to, aby se od právního názoru Nejvyššího správního soudu odchýlil, naopak, jak bylo výše uvedeno, je zdejší soud tímto právním názorem vázán.

    Žalovanou stranou bylo ve všech případech Ministerstvo financí ČR, povinnému subjektu proto nevznikly náklady na řízení.

  4.  

  5. Výčet poskytnutých výhradních licencí včetně odůvodnění nezbytnosti poskytnutí výhradní licence

    Generálním finančním ředitelstvím nebyly v roce 2018 poskytnuty výhradní licence.

  6.  

  7. Počet stížností podaných podle ustanovení § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím, důvody podání stížností a stručný popis způsobu vyřízení stížností

    • Počet stížností: 15.
    • Důvody podání a způsob vyřízení: v 6 případech vyřídilo Generální finanční ředitelství stížnost samo poskytnutím doplňující informace nebo rozhodnutím o částečném odmítnutí žádosti, v 6 případech žadatel napadl výši úhrady, v 1  případě Ministerstvo financí snížilo výši požadované úhrady a ve 4 případech potvrdilo postup povinného subjektu, v 1 případě snížilo výši požadované úhrady Generální finanční ředitelství. Nadřízený orgán dále ve 2 případech potvrdil postup povinného subjektu a v 1 případě konstatovalo, že se jedná o pozdě podanou stížnost.

     

  8. Placené informace v souladu s ustanovením § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím

    Generální finanční ředitelství zpoplatňuje zejména žádosti o statistické údaje, kdy žadatelé často žádají informace, které povinný subjekt obvykle nesleduje a jejich vyhledání je časově náročné. V menšině případů si příprava odpovědí vyžádala náročné zpracování a součinnost různých odborných útvarů. V roce 2018 bylo zpoplatněno 19 žádostí.

 

Aplikační služby