Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Rozsudky Nejvyššího správního soudu

Aktuální rozsudky NSS týkající se postupu a činnosti Finanční správy
  • Rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 121/2017 ze dne 22. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání nároku na odpočet DPH z nákupu zboží od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že na plátce DPH, který odebral zboží z tržnice, nelze sice klást nepřiměřené požadavky, ale že tento plátce musí minimálně prokázat, že osoby, od kterých odebíral zboží, se mu musely rozumně jevit jako lidé „patřící“ k dodavateli a jednající oprávněně jménem dodavatele. Pakliže odebíral za hotové velké objemy zboží od společností zabývajících se obchodní činností a sídlících společně na jednom místě, měl spojení konkrétních dodávek zboží s konkrétním dodavatelským subjektem zdokumentovat důkladněji. Jestliže tak daňový subjekt neučinil, stíhají jej neblahé důsledky neunesení důkazního břemene.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 194/2018 ze dne 29. 8. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, když vyšel z rozhodnutí rozšířeného senátu NSS z července 2019 č. j. 1 Afs 29/2018 - 33 ve věci šestiměsíční lhůty u opravy pohledávek dle § 44 zákona o DPH, který potvrdil, že oprava lze provést pouze u pohledávek, které vznikly ve lhůtě delší než 6 měsíců před rozhodnutím o úpadku a popřel tak závěry z rozsudku 9. senátu ve věci Cerepa.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 332/2018 ze dne 29. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci ručitelské výzvy na DPH. Předmětem sporu bylo ručení z důvodu § 109 odst. 1 písm. a) zákona o DPH, tzn., že odběratel plátce DPH ručí za nezaplacenou DPH dodavatelem z transakce, při jejímž uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že daň nebude úmyslně zaplacena. Vzhledem k tomu, že ručitel a dlužník byli v tomto případě spojené osoby (ručitel byl jednatelem dlužníka), konstatoval NSS, že nebylo pochyb o jeho vědomosti o nezaplacení daně dlužníkem.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 6 Afs 87/2018 ze dne 28. 8. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci výkladu zákona o správě daní a poplatků. NSS se v daném rozsudku zabýval zejména pořadím párování platby na úhradu jednotlivých daňových povinností dle zákona o správě daní a poplatků. Dle NSS splatnost vymezená zákonem o správě daní a poplatků tvořila interval v délce tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období, ukončený posledním dnem této lhůty, a neobstojí proto výklad dosud zastávaný daňovými orgány, že daň se stane splatnou teprve k poslednímu dni tohoto intervalu.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 26/2018 ze dne 21. 8. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, když uvedl, že při posuzování návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce je nutné zkoumat nejdříve dodržení lhůty k podání návrhu, a teprve za podmínky, že návrh byl podán včas, zkoumat „věc samu“ (tzn., zda navrhovatel je, anebo není vlastníkem majetku postiženého exekucí). Smyslem lhůty dle § 179 odst. 4 daňového řádu je podpořit rychlost postupu exekuce a přimět toho, kdo se domnívá, že jeho majetek postižen, aby svoji výhradu uplatnil relevantním způsobem. Zákonným důsledkem otálení dotyčné osoby je pak ztráta možnosti postupovat dle § 179 daňového řádu a nutnost spoléhat se na to, že její práva budou ochráněna jinými způsoby.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 8 Afs 66/2018 ze dne 27. 8. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozhodnutí krajského soudu i odvolacího orgánu z důvodu uplynutí lhůty pro stanovení daně před vydáním rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporné lhůty bylo stavění lhůty po dobu mezinárodního dožádání na DPH, kdy je třeba ust. § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu aplikovat až na zdaňovací období, kdy prekluzívní lhůta začala běžet po 1. 1. 2014. Tento závěr byl prvně vysloven v rozsudku NSS sp. zn. 10 Afs 206/2017 a Finanční správa na jeho základech upravila výklad přechodných ustanovení k novele daňového řadu, která přinesla aktuální znění ust. § 148 odst. 4 písm. f).

  • Rozsudek NSS sp. zn. 10 Afs 60/2019 ze dne 15. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci DPH. Předmětem sporu byl odpočet DPH z pronájmu reklamních ploch během automobilových závodů, kdy správce daně konstatoval existenci podvodu na DPH, což odvolací orgán korigoval v rámci odvolacího řízení na neprokázání deklarovaného dodavatele reklamy. NSS se k věci vyjádřil v tom směru, že nedošlo k přesunu důkazního břemene na daňový subjekt, neboť stěžovatelem předestřené skutečnosti nebyly způsobilé založit důvodné pochybnosti o tvrzeních daňového subjektu. Správce daně tedy relevantně nezpochybnil ani rozsah uskutečněného plnění, ani to, že reklamu dodal deklarovaný dodavatel, byť prostřednictvím subdodavatelů.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 7 Afs 17/2019 ze dne 15. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Předmětem sporu byla účinnost doručení zajišťovacích příkazů a výzev k prokázání skutečností správcem daně osobně při provádění domovní prohlídky policií v sídle zmocněnce. Stěžovatel namítal, že správce daně měl za nastalé situace doručit předmětné dokumenty elektronicky, a to jak společnosti ČKD, tak zmocněnci. NSS k tomu uvedl, že správce daně postupoval zákonně a adekvátně k situaci, když předmětné písemnosti doručil osobně a pouze zmocněnci, neboť z § 39 odst. 1 daňového řádu plyne, že doručování při ústním jednání a doručování elektronicky (datovou schránkou) lze považovat za rovnocenné způsoby doručování.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 4 Afs 223/2019 ze dne 16. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnosti daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci nevyhovění žádosti o stanovení zálohy na odvod z loterií a jiných podobných her jinak, resp. v takové výši, v jaké byla před zákonným zvýšením sazby těchto odvodů. Důvodem žádosti byla námitka nepřiměřeného a tzv. rdousícího efektu odvodu. NSS s odkazem na nález Ústavního soudu v obdobné věci shledal zákonné sazby odvodu za zcela přiměřené a uzavřel, že daňový subjekt nikterak neprokázal, že by byl vystaven tzv. rdousícímu efektu.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 99/2018 ze dne 4. 9. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet při absenci daňového dokladu. Žalobce se svým obchodním partnerem uzavřeli smlouvu, kde si poskytovali vzájemně reálná plnění ve stejné hodnotě a nedocházelo mezi nimi k platbě. NSS však shodně se správcem daně konstatoval, že i v těchto případech je třeba dodržovat účetní a daňové předpisy, neboť se jedná o dvě různá plnění. Oba daňové subjekty tedy byly povinny vystavit daňové doklady a odvést DPH na výstupu a pak si případně i nárokovat odpočet daně. Pokud to neučinily, nelze nárok na odpočet dovozovat pouze z fakticity poskytovaných plnění. Daňový doklad vystavený plátcem DPH (faktura) je za splnění ostatních zákonných podmínek v zásadě nezbytnou podmínkou pro uplatnění odpočtu DPH.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 138/2018 ze dne 28. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, když předmětem sporu bylo doručování do datové schránky právnické osoby za stavu, kdy prokuristka oznámila, že právnická osoba nemá oprávněnou a pověřenou osobu s přístupem do datové schránky a požadovala doručování písemností do své datové schránky. Krajský soud uvedl, že za takové situace byl žalovaný povinen vyrozumění doručit žalobkyni některým ze způsobů uvedených v § 39 odst. 2 daňového řádu. Toto vyjádření NSS korigoval v tom směru, že správce daně nebyl povinen doručovat náhradním způsobem, ale měl v souladu se zásadou součinnosti považovat takové oznámení prokuristky za předpoklad pro to, aby měla žalobkyně možnost prokázat, že tuto situaci nezavinila, aby poté mohl být aplikován § 39 odst. 2 daňového řádu, umožňující doručování jiným způsobem než elektronicky. Jelikož však správce daně na tuto aktivitu (oznámení prokuristky) nijak nereagoval a doručoval nadále do datové schránky právnické osoby, čímž došlo k tomu, že se žalobkyně nezúčastnila výslechu svědka, neboť se o jeho konání nedozvěděla, došlo dle NSS k pochybení správce daně.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 10 Afs 105/2018 ze dne 15. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci stanovení ceny obvyklé v oblasti daně z příjmů. NSS aproboval, že daňový subjekt zkrátil daňovou povinnost, když u ceny pronájmu mezi propojenými osobami došlo k odchýlení od obvyklé ceny. Finanční správa tak správně upravila základ daně z příjmů o částku rozdílu mezi sjednaným nájemným a obvyklým nájemným ve zjištěné výši.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 56/2018 ze dne 21. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH ze zprostředkovatelské činnosti. NSS uvedl, že zprostředkovatelská činnost, a to i neúspěšná, samozřejmě může být zdanitelným plněním, ale to platí pouze za předpokladu, že daňový subjekt je schopen prokázat, jak fakticky tato činnost probíhala a v čem spočívala. K tomu je zpravidla zapotřebí i jisté součinnosti zprostředkovatele.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 263/2018 ze dne 7. 8. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti daně z přidané hodnoty, když dospěl k závěru, že při prokazování účasti daňového subjektu na podvodu neunesla Finanční správa důkazní břemeno, které v případě aplikace objektivních okolností leží v souladu s ustálenou unijní i vnitrostátní judikaturou výhradně na ní. NSS shledal, že v daném případě není dostatečně rozlišeno, zda je nárok na odpočet daně neuznán z důvodu účasti na podvodu anebo z důvodu nesplnění hmotněprávních podmínek nezbytných pro uznání nároku.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 88/2018 ze dne 22. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci daně z přidané hodnoty. Konkrétně se jednalo o aprobování závěru, že se daňový subjekt vědomě účastnil podvodného řetězce s dopravní technikou. Základní kasační argumentací stěžovatelky bylo, že její účast na daňovém podvodu nebyla náležitě prokázána, neboť disponovala perfektními daňovými doklady, její dodavatel nefiguroval v seznamu nespolehlivých plátců a navíc sporné plnění jeho uvedením do příslušného daňového přiznání přiznal. NSS dospěl k závěru, že tyto skutečnosti žádným způsobem nerozporují okolnosti, ve kterých správce daně spatřoval vědomé zapojení stěžovatelky do obchodního řetězce, který byl zatížen neodvedením DPH. NSS byl přesvědčen, že stěžovatelka o své účasti v řetězci zatíženém podvodem na DPH věděla, neboť její jednatel vystupoval jako zmocněnec prvního kupujícího a následně jako konečný kupující na začátku i na konci řetězce. Účast nekontaktních společností v řetězci, platby v hotovosti, jakož i nesrovnalosti v datech uskutečnění jednotlivých prodejů jen dokreslují podstatu daného řetězce. Za této situace je nadbytečné dovolávat se jakýchkoliv opatření, která stěžovatelka měla provést, aby své účasti na podvodném řetězci zabránila.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 10 Afs 145/2019 ze dne 15. 8. 2019

    NSS se nejprve vyjádřil k tomu, že podání blanketní kasační stížnosti ze strany Finanční správy nepředstavuje zneužití práva, jak se domníval daňový subjekt. Stran samotné klíčové otázky pak NSS tímto rozsudkem vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, které dal za pravdu ve věci dostatečné míry konkrétnosti výroku rozhodnutí o správním deliktu i výroku oznámení o zahájení řízení. Podle NSS krajský soud svými závěry o nedostatečnosti vymezení skutkové věty ve výroku rozhodnutí o správním deliktu zcela stírá jakýkoliv rozdíl mezi výrokem a odůvodněním, protože pokud by takto měly vypadat výroky správních rozhodnutí, žádné odůvodnění by nebylo třeba.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 6 Afs 81/2018 ze dne 22. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil praxi Finanční správy, když aplikoval rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 16. července 2019 č. j. 1 Afs 29/2018 - 33 ve věci šestiměsíční lhůty u opravy pohledávek dle § 44 zákona o DPH – viz „Ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 4. 2011 do 28. 7. 2016, je nutno vykládat tak, že oprávnění plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň, provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky se vztahuje na pohledávky, které vznikly z tohoto plnění v období končícím 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Nevztahuje se naopak na pohledávky vzniklé z tohoto plnění později než 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku.“

  • Rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 364/2017 ze dne 30. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci určení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně. Podstatou sporu bylo to, v jaké výši měl být vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s flagrantním porušením jednotlivých ustanovení zákona o veřejných zakázkách při současném prokázaném střetu zájmů mezi zadavatelem a dodavatelem. Dle NSS nebyly v daném případě promítnuty do výše odvodu individuální okolnosti porušení rozpočtové kázně včetně míry naplnění účelu dotace, byť shledané pochybení zasahuje celý objem poskytnuté dotace. Stěžovatel musí posoudit, jaký konkrétní dopad měla tato porušení na čerpání dotace a poté musí důsledně zvážit, jak by se změnilo využití poskytnuté dotace, kdyby byly peněžní prostředky využity zcela v souladu s jejími podmínkami. Na základě tohoto rozdílu poté musí být stanoven i odvod. Závěrem vyslovil NSS důležitý závěr, a to, že odvod mít likvidační dopad může, avšak nelze jej zohlednit již při jeho ukládání, nýbrž až v rámci dodatečných řízení o posečkání nebo prominutí.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 10 Afs 182/2018 ze dne 25. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při postižení zaviněné účasti daňového subjektu na podvodu na DPH při obchodování s optickými čočkami. NSS se vyjádřil, že důkazní břemeno při prokazování podvodu stíhá správce daně, přičemž daňový subjekt má možnost zvrátit zjištění správce daně, jestliže prokáže dobrou víru, zejména že v rámci svých obchodních aktivit přijal dostatečná opatření bránící zapojení do podvodu. NSS se vyslovil také k typu zavinění daňového subjektu při podvodu na DPH, kdy dospěl k závěru, že není rozdílu mezi pojmy používanými judikaturou NSS, resp. SDEU „vědět měl a mohl“ a „věděl nebo vědět musel“, neboť tyto pojmy vyjadřují v podstatě totéž.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 4 Afs 116/2019 ze dne 18. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z příjmů, když potvrdil názor Finanční správy a to že mezi částí mezd vyplácených daňovým subjektem a jeho příjmy nebyla prokázána příčinná souvislost a nelze je proto uznat jako výdaje za účelem dosažení zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu §24 odst. 1 ZDP.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 10 Afs 30/2018 ze dne 11. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci rozdílného pohledu judikatury na možnost opakovaně rozhodnout o odvolání proti zajišťovacímu příkazu po dřívějším zrušujícím rozsudku. NSS potvrdil, že odvolací řízení proti zajišťovacímu příkazu s ohledem na jeho zákonnou propadnou lhůtu k vyřízení je prvotním a zároveň posledním přezkumem odvolacím orgánem. V případě zrušení rozhodnutí o odvolání krajským soudem nezbývá odvolacímu orgánu nic jiného, než zajišťovací příkaz zrušit a není tu prostor pro nápravu jakýchkoli vad, ať už vznikly na prvním stupni, nebo až během odvolacího řízení. NSS dále konstatoval, že ač se předchozí judikatura vydala v zásadě dvojí cestou, byl tento rozpor následnou a ustálenou rozhodovací činností smazán.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 7 Afs 365/2018 ze dne 18. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil názor Finanční správy v otázce daně z příjmů. Konkrétně konstatoval, že z hlediska přiřazení určitých nákladů do pořizovací ceny majetku není podstatné, kdy daňový subjekt formálně schválil realizaci investice, ale kdy objektivně započal s její realizací. V rozsudku se NSS dále zabýval vlivem prohlášení úpadku na stěžovatele a následného povolení reorganizace na řízení o žalobě.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 80/2018 ze dne 25. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci stanovení daně pomůckou. Konkrétně NSS uvedl, že pro soudní přezkum je vždy podstatné jen to, co správce daně ve svém rozhodnutí uvedl a vtělil tak mezi své rozhodovací důvody. Dané nelze nahrazovat aktivitou ve správním soudnictví.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 75/2019 ze dne 5. 8. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek krajského soudu, neboť v rámci posuzování rozhodnutí o výši hotových výdajů potvrdil, že krajský soud porušil dispoziční zásadu ve vztahu k rozhodnutí o odborném vyjádření. Ve vztahu k hotovým výdajům zároveň nastavil mantinely přezkoumatelnosti úvah o přiměřenosti hotových nákladů tak, že je třeba, aby součástí spisu byl podklad obsahující objektivizovaná zjištění stran ceny za určitou službu, která mohou vést k závěru o přiměřenosti (resp. nepřiměřenosti) ceny za konkrétní úkon, jejíž úhradu následně uloží daňovému subjektu.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 113/2019 ze dne 5. 8. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci zajišťovacích příkazů. NSS nejprve shledal, že rozpor výroku rozsudku soudu s jeho odůvodněním lze opravit usnesením daného soudu, neboť v případě, kdy bylo nařízeno ve věci ústní jednání, na kterém byl správný výrok vynesen, půjde o zřejmou nesprávnost ve smyslu ust. § 54 odst. 4 s.ř.s. Dále NSS neshledal důvodnou kasační stížnost stran merita věci, kdy dovodil, že Finanční správa měla dovodit za daňový subjekt jím obecně a nesprávně formulovaný odvolací důvod stran zástavy ve výši 20.000.000 Kč a tento následně řádně vypořádat.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 3 Afs 270/2017 ze dne 18. 7. 2019

    NSS potvrdil rozsudek krajského soudu, když zamítl kasační stížnost daňového subjektu a aproboval závěry Finanční správy, které učinily na základě provedeného dokazování ve vztahu k otázce daňové účinnosti (§24 odst. 1 ZDP) daňovým subjektem uplatněných výdajů konkrétních dodavatelů, kde se jednalo o neuznání výdajů dle smluv o dílo.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 10 Afs 45/2019 ze dne 25. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci elektronické evidence tržeb. NSS se ve svém historicky prvním rozsudku věnuje oblasti zjednodušeného režimu v rámci agendy evidence tržeb – konkrétně k ustanovení § 11 odst. 1 zákona o evidenci tržeb konstatuje, že toto nezakládá správci daně žádné správní uvážení, nýbrž toliko povinnost správce daně vydat na základě žádosti poplatníka povolení pro evidování tržby ve zjednodušeném režimu. Daňový subjekt je ten, kdo je povinen unést důkazní břemeno, neboť je na něm, aby v pozici žadatele prokázal důvody svědčící pro povolení zjednodušené evidence tržeb. Závěrem NSS vyslovil ten závěr, že pokud by správce daně vydal opačné rozhodnutí, kterým by vyhověl stěžovatelově žádosti, dostal by se z povahy věci do rozporu s účelem zákona.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 6 As 29/2019 ze dne 31. 7. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci uložení pokuty za správní delikt týkající se provozování nelegálního pokerového turnaje. NSS nepřisvědčil závěrům krajského soudu, že se správní orgány dopustily pochybení při zjišťování skutkového stavu věci a porušily zásadu volného hodnocení důkazů, naopak se ztotožnil s námitkami v kasační stížnosti, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, a že v dané věci nepanují důvodné pochybnosti. NSS stejně jako správní orgány zpochybnil výpovědi svědků, kteří provozování turnaje shodně označili jako narozeninovou oslavu a aproboval nadbytečnost dalších výpovědí s tím, že obviněný nevystavěl svou obhajobu na přesvědčivé argumentaci a nenabídl správním orgánům věrohodnou skutkovou verzi reality, která by vyvrátila ve věci učiněná kontrolní zjištění.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 3 Afs 308/2017 ze dne 11. 7. 2019

    NSS nevyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet daně z důvodu účasti na podvodu. Podstatou sporu byla povinnost Finanční správy stanovit daň shodným způsobem u daňového subjektu i jeho dodavatele. Finanční správa argumentovala oddělitelností řízení a v tomto konkrétním sporu i nerozporností titulů doměření. NSS však dvojí optiku při stanovení daně u daňového subjektu a jeho dodavatele odmítl, namítanou nerozporností se v podstatě věcně nezabýval. Na rozsudku je mj. zajímavé, že je ve zjevném rozporu s vlastní judikaturou NSS, když zmínit lze kupříkladu rozsudek sp. zn. 1 Afs 360/2018.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 8 Afs 252/2016 ze dne 25. 6. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci osvobození od DPH při vývozu zboží. Finanční správa osvobození neuznala a to na základě znění tuzemského zákona o dani z přidané hodnoty. NSS se v otázce výkladu tuzemského zákona obrátil prostřednictvím předběžné otázky na SDEU, který rozsudkem C-275/18 ze dne 28. 3. 2019 označil tuzemskou právní úpravu za rozpornou s evropským právem. Dle SDEU je v tomto případě nutno upřednostnit faktickou stránku věci (opuštění území Evropské unie) nad stránkou formální, která spočívá v nutnosti umístit zboží do celního režimu vývoz.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 6 Afs 352/2018 ze dne 24. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty. Konkrétně, že rozdělení celkové ceny bytových jednotek na část kupní ceny a část úhrady za výmaz zástavního práva, ze které daňový subjekt neodváděl DPH, neboť tvrdil, že se jedná o úhradu bance, bylo umělé, a proto správce daně postupoval správně, když doměřil DPH na výstupu tak, aby odpovídalo celé kupní ceně bytové jednotky.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 7 Afs 379/2018 ze dne 9. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z nabytí nemovitých věci. Konkrétně se řešilo, zda má být aplikována právní úprava, která předcházela právní úpravě současné, když dřívější právní úprava byla pro daňový subjekt výhodnější. NSS potvrdil, že daňová povinnost k dani z nabytí nemovitých věcí vzniká dnem zápisu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí bez ohledu na výhodnost či nevýhodnost právní úpravy.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 157/2018 ze dne 27. 6. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy, když předmětem sporu byla oprávněnost vydání zajišťovacího příkazu. NSS potvrdil, že Finanční správa správně vyhodnotila jak skutečnosti svědčící o přiměřené pravděpodobnosti stanovení daně, tak skutečnosti ohledně obavy o dobytnost této daně v budoucnu. NSS potvrdil, že v rámci zjišťování skutečností pro splnění požadavku na přiměřenou pravděpodobnost stanovení daně v zajišťovacím příkazu se dokazování neprovádí, neboť zajišťovací příkazy jsou založeny na předběžných závěrech, u nichž není namístě obšírně prokazovat otázky související se stanovením samotné daně, neboť tyto mají své místo v nalézací fázi daňového řízení.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 10/2018 ze dne 27. 6. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozsudek krajského soud z oblasti DPH. Konkrétně byl potvrzen názor Finanční správy, která měla za to, že daňový subjekt nebyl dostatečně obezřetný, aby zabránil své účasti na podvodu na DPH, když uzavřel obchod s novým, neprověřeným dodavatelem bez reputace v daném oboru, bez písemné smlouvy a přistoupil k nestandardním platbám přes zahraniční bankovní instituci. NSS uvedl, že žalobce neunesl svoje důkazní břemeno stran prokázání své dobré víry a dostatečné obezřetnosti.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 238/2018 ze dne 27. 6. 2019

    Hodnocení závažného porušení rozpočtové kázně s vlivem na účel dle zásady proporcionality
    NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce v otázce proporcionální výše uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS rozhodoval dle závěrů svého rozšířeného senátu, když uvedl, že odvod, týká-li se porušení povinnosti oddělitelné části poskytnuté dotace má být stanoven pouze částkou odpovídající této části dotace.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 242/2018 ze dne 2. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozsudek krajského soudu aprobující postup Finanční správy ve věci návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. NSS osvědčil, že doložka výhrady vlastnického práva znamená, že až do úplného zaplacení kupní ceny zůstává zboží ve vlastnictví prodávajícího. Nebýt této doložky, nabyl by kupující vlastnické právo již uzavřením kupní smlouvy a převzetím zboží.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 108/2018 ze dne 11. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci stanovení daně z přidané hodnoty podle pomůcek. NSS uvedl, že pokud daňový subjekt tvrdil, že mu byly odcizeny všechny doklady a se správcem daně v rámci daňové kontroly nespolupracoval ani žádné důkazy nepředkládal, nemůže se domáhat použití konkrétních pomůcek nebo napadat pomůcky zvolené správcem daně, pokud jednoznačně neprokáže, že tyto pomůcky byly nepřiměřené.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 396/2018 ze dne 11. 7. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil názor Finanční správy, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání nároku na odpočet a faktické existence drahých kovů. Správce daně relevantním a přesvědčivým způsobem zpochybnil celou řadu formálních a nepřímých důkazů, které měly o existenci zdanitelného plnění svědčit.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 10 Afs 71/2016 ze dne 27. 6. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci provedení opravy daně podle § 44 zákona o DPH u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení, který přestal být plátcem DPH. V rámci tohoto řízení NSS položil předběžnou otázku SDEU ve věci slučitelnosti podmínek opravy daně v českém zákoně o DPH se Směrnicí Rady EU 2006/112/ES. Soudní dvůr EU v rozsudku C 127/18 ze dne 8. 5. 2019 dospěl k závěru, že skutečnost, že dlužník přestal být plátcem, nemůže být omezující pro možnost provedení opravy. Na základě toho tedy NSS ve svém rozsudku dospěl k závěru, že správní orgány byly povinny odmítnout aplikaci § 44 odst. 3 zákona o DPH a plátce DPH může provést opravu základu DPH, pokud mu dlužník nezaplatí zčásti či zcela spornou částku, třebaže posléze tento dlužník přestal být plátcem DPH.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 254/2018 ze dne 2. 7. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a nepřisvědčil názoru Finanční správy a krajského soudu v otázce zákonnosti zajišťovacího příkazu. NSS neshledal dostatečně naplněnou druhou podmínku vydání zajišťovacího příkazu – obavu o dobytnost daně. NSS dospěl k závěru, že správní orgány důvodně založily úvahy stran budoucího stanovení daně na faktu, že stěžovatel může být součástí řetězce podvodů na dani z přidané hodnoty. Nicméně dále NSS konstatuje, že tato skutečnost, nemá žádnou souvislost s tím, zda je či není stěžovatel schopen daň zaplatit, neboť závěr o nedobytnosti daně nelze automaticky bez dalšího odůvodnit skutečnostmi zakládajícími předpoklad stanovení daně. Souhrn skutečností, svědčících dle Finanční správy a krajského soudu o dostatečné obavě o budoucí dobrovolnou úhradu daně, neshledal NSS dostatečně intenzivním.

  • Rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 238/2018 ze dne 27. 6. 2019

    Hodnocení závažného porušení rozpočtové kázně s vlivem na účel dle zásady proporcionality
    NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce v otázce proporcionální výše uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS rozhodoval dle závěrů svého rozšířeného senátu, když uvedl, že odvod, týká-li se porušení povinnosti oddělitelné části poskytnuté dotace má být stanoven pouze částkou odpovídající této části dotace.
  • Rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 10/2018 ze dne 27. 6. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozsudek krajského soud z oblasti DPH. Konkrétně byl potvrzen názor Finanční správy, která měla za to, že daňový subjekt nebyl dostatečně obezřetný, aby zabránil své účasti na podvodu na DPH, když uzavřel obchod s novým, neprověřeným dodavatelem bez reputace v daném oboru, bez písemné smlouvy a přistoupil k nestandardním platbám přes zahraniční bankovní instituci. NSS uvedl, že žalobce neunesl svoje důkazní břemeno stran prokázání své dobré víry a dostatečné obezřetnosti.
  • Rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 111/2018 ze dne 13. 6. 2019

    NSS obdobně jako v předcházejícím rozsudku 2 Afs 115/2018 ze dne 29.5.2019 vztahujícím se k jinému zdaňovacímu období zamítl kasační stížnost daňového subjektu týkající se podmínek přiznání daně a nároku na odpočet při pořízení zboží z JČS. NSS potvrdil správní praxi Finanční správy vycházející z rozsudku SDEU ve věci Facet, kdy pokud je zboží dopraveno do jiného státu EU než do tuzemska, ale daňový subjekt poskytl pro tuto transakci svoje české DIČ a neprokáže, že zboží zdanil v JČS, musí přiznat daň z tohoto pořízení v tuzemsku, ale nemá nárok na odpočet.
  • Rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 69/2019 ze dne 27. 6. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek krajského soudu ve věci daně z přidané hodnoty. NSS naznal, že v daném případě řetězového obchodu s betonářskou ocelí finanční správa dostatečně prokázala, že žalobkyně věděla či vědět měla a mohla, že se účastní podvodného jednání s cílem neoprávněně vylákat výhodu na DPH. NSS též uvedl, že skutkové a příčinné souvislosti mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu vznikají i tehdy, pokud spolupráce daňového subjektu a jeho bezprostředních obchodních partnerů vykazuje takové podezřelé znaky, že daňový subjekt má či musí vědět, že se zapojuje do obchodního řetězce, jehož účelem je podvod na dani z přidané hodnoty. To vše platí i za situace, kdy daňový subjekt není v přímém obchodním vztahu s článkem řetězce, který daň neodvedl.
  • Rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 82/2019 ze dne 27. 6. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek krajského soudu ve věci daně z přidané hodnoty. Předmětem sporu bylo prokázání splnění podmínek pro osvobození při dodání zboří do jiného členského státu, konkrétně přepravy do JČS, sporným prohlášením odběratele zboží o tom, že přepravu uskuteční. NSS uvedl, že i když prohlášení odběratele přímo předpokládá zákon, nejde o důkaz absolutní.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 66/2019 ze dne 19. 6. 2019

    K aplikaci právní úpravy obsažené v § 41b odst. 2 a 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích, která zatížila stěžovatelku pevnou částí odvodu, tato není protiústavní. NSS nevyhověl kasační stížnosti žalobce a potvrdil rozsudek krajského soudu v otázce ústavní konformity pevné části dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 373/2018 ze dne 19. 6. 2019

    NSS zrušil na základě kasační stížnosti žalobce rozsudek KS v Českých Budějovicích i rozhodnutí OFŘ ve věci úroku ze zadržovaného nadměrného odpočtu, který správce daně stanovil za období do 31. 12. 2014 podle rozsudku NSS „Kordárna“ ve výši 14,05% a od 1. 1. 2015 podle § 254a daňového řádu ve výši a 1,05%. Dle NSS je rozhodný okamžik, kdy se stát dostal do prodlení s vyplacením zadržovaného nadměrného odpočtu. Nastal-li tento den před 1. 1. 2015, tzn. před novelizací daňového řádu, náleží daňovému subjektu úrok ze zadržovaného odpočtu dle pravidel stanovených v rozsudku „Kordárna“, a to za celou dobu trvání prodlení při prověřování oprávněnosti plátcem uplatněného nároku na odpočet.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 48/2019 ze dne 19. 6. 2019

    Zákon o rozpočtových pravidlech nebrání uložit odvod za PRK obcím
    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu z oblasti odvodu za porušení rozpočtové kázně, když se v prvé řadě zabýval otázkou, zda ekonomickými zájmy příjemce dotace lze omlouvat nedodržení dotačních podmínek. Dále se vyjádřil k otázce vyměření odvodu územně samosprávním celkům v tom smyslu, že zákon o rozpočtových pravidlech umožňuje uložit odvod i orgánům obcí, stejně tak zákon o obcích nebrání tomu, aby obce čerpaly dotace, stejně tak nezapovídá poskytovatelům stanovit podmínky čerpání.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 23/2019 ze dne 19. 6. 2019

    NSS aproboval uložení daně (odvodu za PRK) dle výše stanovené poskytovatelem dotace. NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy v několika oblastech. V prvé řadě se vyjádřil k otázce porušení rozpočtové kázně v důsledku nedodržení účelu dotace, tedy že o porušení rozpočtové kázně se jedná i tehdy, pokud porušení dotačních podmínek nemělo vliv na účel. Dále se vyjádřil k otázce přiměřenosti výše odvodu, a to tak, že pokud je výše odvodu za porušení rozpočtové kázně stanovena přímo v rozhodnutí o poskytnuté dotace, nemůže soud do výše odvodu již zasahovat.
  • Rozsudek sp. zn. 9 Afs 394/2018 – ze dne 20. 6. 2019

    NSS na základě kasační stížnosti Finanční správy zrušil rozsudek KS v Ostravě a potvrdil správní praxi Finanční správy v tom, že doměřit daň dokazováním lze i mimo daňovou kontrolu, pokud jsou zachována procesní práva daňového subjektu, a to zejména právo zúčastnit se dokazování a vyjádřit se k jeho výsledkům ještě před vydáním rozhodnutí.
  • Rozsudek sp. zn. 9 Afs 71/2019 – ze dne 13. 6. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil praxi Finanční správy v oblasti zajištění a provádění výslechu svědka. NSS potvrdil, že pokud správce daně učiní všechny kroky k zajištění svědecké výpovědi, které po něm lze spravedlivě požadovat, následné neprovedení svědecké výpovědi z důvodu nekontaktnosti svědka není jeho pochybením.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 367/2018 – ze dne 13. 6. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy týkající se nemožnosti automatického zpracování podání, která nenaplňují požadavky na předepsaný formát a strukturu (soubory xml) a potvrdil svůj již dříve prezentovaný názor v rozsudku 9 Afs 383/2018 ze dne 20. 3. 2019 ve věci PUNKTUM, že pokud speciální ustanovení zákona výslovně nezakotvovalo neúčinnost podání, které není učiněno datovou zprávou ve formátu nebo struktuře zveřejněném správcem daně, nelze takové podané daňové přiznání prohlásit za neúčinné, i když daňový subjekt nereaguje na výzvu k odstranění vad podání dle § 74 daňového řádu.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 138/2018 – ze dne 13. 6. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy v oblasti daně z příjmů, když nepřisvědčil názoru krajského soudu, že došlo k nezákonnému přesunu důkazního břemene na daňový subjekt. NSS potvrdil význam údaje o dodavateli, jelikož v daném případě nebylo prokázáno, že fakturované reklamní služby byly vůbec provedeny dodavatelem uvedeným na daňovém dokladu, v rozsahu a čase tam uvedeném. Dle NSS je povinností daňového subjektu v takové situaci přispět k objasnění obchodního případu.
  • Rozsudek sp. zn. 2 Afs 162/2018 – ze dne 12. 6. 2019

    NSS potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně a zamítl kasační stížnost Finanční správy, když konstatoval, že správce daně nesprávně dospěl k závěru o odepření nároku na odpočet v důsledku účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. Dle NSS je třeba lépe prošetřit, zda k neodvedení DPH došlo v důsledku podvodné struktury zaměřené na vylákání odpočtu nebo zda existovaly objektivními překážky, proč daň odvedena být nemohla.
  • Rozsudek sp. zn. 3 Afs 106/2017 – ze dne 30. 5. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci daně z nabytí nemovitých věcí, konkrétně zahrnutí DPH do ceny sjednané při stanovení základu daně. Do základu daně z nabytí nemovitých věcí určeného podle ceny sjednané nelze zahrnout daň z přidané hodnoty.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 119/2018 – ze dne 30. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci dodržení podmínek pro opravu daně dle § 44 ZDPH. Daňový subjekt se dovolával přímého účinku Směrnice EU při opravě daně u pohledávky v insolvenčním řízení, která byla přihlášena, ale nebyla ke dni provedení opravy zjištěna.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 147/2018 – ze dne 30. 5. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci zajišťovacího příkazu, kterým byla zajištěna daň z příjmů. Finanční správa svým postupem naplnila test pro vydání zajišťovacího příkazu spočívající v identifikaci určité míry pravděpodobnosti budoucího stanovení daně a pravděpodobnosti budoucích obtíží při jejím vymožení. Oproti krajskému soudu aproboval NSS možnost vydání zajišťovacího příkazu v případě nové, dosud soudně neřešené otázky a zároveň odmítl myšlenku, že zajišťovací příkaz lze vydat jen v případě hrozícího úpadku či aktivního zbavování se majetku.
  • Rozsudek sp. zn. 9 Afs 137/2016 – ze dne 30. 5. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci stanovení místa plnění v rámci daně z přidané hodnoty v případě řetězových dodávek pohonných hmot z jiného členského státu do České republiky. Byť NSS seznal, že argumentace stěžovatele je v zásadě nedůvodná a pohledem rozsudku Soudního dvora EU v této věci neobhajitelná, zavázal Finanční správu, aby v rámci dalšího řízení přezkoumala a doplnila své vyjádření k právní otázce okamžiku převodu vlastnického práva u dotčených řetězových dodávek.
  • Rozsudek sp. zn. 2 Afs 131/2018 – ze dne 29. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v oblasti daně z příjmů, konkrétně ve věci stanovení zjištěného rozdílu, o který se ceny za reklamu mezi daňovým subjektem a osobami s ním jinak spojenými lišily od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích. NSS uzavřel, že finanční správa prokázala existenci řetězce jinak spojených osob i rozdíl mezi cenami sjednanými a cenami obvyklými.
  • Rozsudek sp. zn. 2 Afs 115/2018 – ze dne 29. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v oblasti DPH, když spornými byl výklad § 66 a § 11 ZDPH. V případě § 66 ZDPH konstatoval NSS, že podmínkou pro určení místa plnění při vývozu zboží jako tuzemského, je mj. počátek přepravy v ČR. V případě § 11 potvrdil NSS praxi, kdy daňový subjekt je povinen přiznat a uhradit daň z pořízení zboží avšak bez nároku na odpočet daně, na který má v běžné situaci nárok. Je tomu tak v případě, kdy daňový subjekt neprokáže, že zboží, pro jehož pořízení poskytl své DIČ a toto neskočilo v ČR, ale v JČS, bylo též v JČS zdaněno.
  • Rozsudek sp. zn. 10 Afs 226/2018 – ze dne 29. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost finanční správy ve věci posouzení vadnosti elektronického podání ve formátu PDF, přičemž uvedl, že podání ve formátu PDF v daňovém řízení (tj. s výjimkou ZDPH) nelze považovat za vadné ve smyslu § 74 DŘ a tudíž ani neúčinné po nesplnění výzvy k nápravě, tj. k doložení ve formátu XML. Tento následek by musel slovy NSS dostatečně jednoznačně a nepochybně ze zákona plynout. Argumentaci finanční správy, proč tomu tak je, uvedl NSS v rozsudku velice zkráceně a v zásadě se k ní bohužel nevyjádřil.
  • Rozsudek sp. zn. 5 Afs 182/2018 – ze dne 28. 5. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnost daňového subjektu, když předmětem sporu se v dané věci stala otázka posouzení včasnosti provedení opravy základu a výše daně dle § 42 ZDPH ve znění účinném do 31. 3. 2019. Dle názoru NSS je třeba tříletou lhůtu interpretovat tak, že tato se vztahuje pouze na faktické provedení opravy, tj. interní zaúčtování opravného dokladu a doručení dokladu protistraně, a nelze ji zaměňovat s uplatněním opravy v daňového přiznání. Uvedený závěr NSS se však Finanční správě jeví v rozporu se závěry vyslovenými v rozsudku 10 Afs 157/2016-84 ze dne 7. 12. 2016.
  • Rozsudek sp. zn. 9 Afs 44/2018 – ze dne 28. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, když předmětem sporu byla otázka věcné a časové souvislosti nákladů na dani z příjmů, zde ve vztahu k přeplatku u veřejné zdravotní pojišťovny. Dle NSS nelze za rozhodné považovat datum vyúčtování, ale rozhodující pro posouzení časové a věcné souvislosti sporného nákladu je vědomost daňového subjektu o existenci závazku k rozvahovému dni.
  • Rozsudek sp. zn. 9 Afs 96/2019-35 – ze dne 23. 5. 2019

    V dané věci NSS posuzoval otázku, zda byla Finanční správa oprávněna vyměřit odvod za porušení rozpočtové kázně v případě nevrácení přeplatku na výzvu Úřadu práce ČR. Z dřívějšího rozsudku NSS č. j. 4 Ads 190/2015 - 72 ze dne 26. 11. 2015 totiž vyplynulo, že taková výzva je rozhodnutím, proti kterému má být připuštěn opravný prostředek a orgány Finanční správy by měly vyčkat pravomocného rozhodnutí. NSS zde nakonec potvrdil postup Finanční správy, neboť tento byl souladný s tehdy účinnou zákonnou úpravou, z níž nevyplývalo, že by výzva Úřadu práce ČR byla rozhodnutím.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 113/2018 – ze dne 23. 5. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, když zrušil rozsudek krajského soudu z důvodu procesního pochybení, jelikož krajský soud nepřípustně rozšířil předmět sporu o otázku, která nebyla dle žaloby mezi stranami sporná.
  • Rozsudek sp. zn. 7 Afs 320/2018-42 – ze dne 23. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup finanční správy, když zdůraznil, že znevěrohodněné CMR listy nemohou být důkazem o dodání zboží do jiného členského státu, neboť jejich nekompletnost měla v daňovém subjektu vzbudit pochybnosti o faktické přepravě, i když ji sám neuskutečňoval. NSS se ztotožnil se závěrem správce daně, že daňový subjekt (na němž vázlo důkazní břemeno) nepřeložil podklady, ze kterých by vyplynulo, že daňový subjekt byl v dobré víře, že k dodání do JČS došlo.
  • Rozsudek sp. zn. 9 Afs 2/2018 – ze dne 22. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy, která opakovaně nevyslechla svědka, který bez udání důvodu v průběhu výslechu prováděného správcem daně odešel. NSS konstatoval, že bylo možno označit takového svědka za nevěrohodného a jeho další výslech nemohl přinést relevantní důkaz fakticity plnění, i když SD nezjišťoval důvod jeho odchodu.
  • Rozsudek sp. zn. 10 Afs 70/2018 – ze dne 22. 5. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek krajského soudu včetně rozhodnutí Finanční správy ve věci zajišťovacích příkazů. NSS nepřisvědčil Finanční správě v otázce hodnocení budoucí pravděpodobnosti stanovení daně, kterou Finanční správa považovala za tzv. silnou. NSS uznal, že je pravděpodobné, že se stěžovatel dopustil nezákonné daňové optimalizace, avšak tuto odlišil od daňového podvodu, který standardně představuje právě silnou indicií výše uvedené pravděpodobnosti.
  • Rozsudek sp. zn. 3 Afs 194/2017 – ze dne 22. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci sporných daňově uznatelných nákladů na dani z příjmů představovaných reklamními službami. NSS potvrdil, že přesto, že nebylo sporu o tom, že reklama na závodním voze umístěna byla, nebylo prokázáno, že k poskytnutí reklamních služeb skutečně došlo prostřednictvím deklarovaného (na daňovém dokladu) dodavatele.
  • Rozsudek sp. zn. 1 Afs 25/2018 – ze dne 16. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci DPH, konkrétně v daňovém posouzení plnění spočívajícího v umístění telekomunikačního zařízení (vysílačů) na nemovitost a zabezpečení jejich provozu. NSS potvrdil závěr finanční správy, že plnění, které určilo daňový režim celé služby, spočívalo v umístění vysílačů na stožáru, přičemž toto plnění nebylo možno kvalifikovat jako nájem nemovitosti. U služby jako celku se proto nemohlo jednat o plnění osvobozené od DPH, jak se daňový subjekt domníval.
  • Rozsudek sp. zn. 1 Afs 8/2019 – ze dne 16. 5. 2019

    NSS potvrdil postup Finanční správy v několika procesních oblastech. V prvé řadě se vyjádřil k otázce určitosti výzvy k odstranění pochybností, dále k otázce povinného ústního projednání výsledku tohoto postupu. Nakonec NSS konstatoval, že ani podpis úřední osoby na rozhodnutí v rozporu s podpisovým řádem nezpůsobuje nezákonnost ani nicotnost rozhodnutí.
  • Rozsudek sp. zn. 1 Afs 98/2018 – ze dne 16. 5. 2019

    NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy proti rozsudku krajského soudu, kterým zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu z důvodu, že se tento nevypořádal s doplněním odvolání před vydáním rozhodnutí o odvolání. Finanční správa argumentovala nutností věcného posouzení zmíněného doplnění. Dle NSS je úkolem krajského soudu posoudit, zda se jedná o vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
  • Rozsudek sp. zn. 5 Afs 349/2017 – ze dne 16. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když předmětem sporu byla otázka realizace služeb dodavatelem daňového subjektu, tj. zda služby provedl tento dodavatel a zda je provedl v deklarovaném rozsahu. NSS dospěl k závěru, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno za situace, kdy musí své výdaje prokázat způsobem vylučujícím jakékoliv pochybnosti. Verzi daňového subjekt uznal NSS jako možnou, ale nikoliv jako prokázanou.
  • Rozsudek sp. zn. 4 Afs 387/2018 – ze dne 9. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vydání zajišťovacích příkazů k zajištění dosud nestanovené daně předpokládané v souvislosti s podezřením na zapojení do podvodného řetězce na dani z přidané hodnoty. Podle NSS byly nashromážděny indicie, které ve svém souhrnu osvědčily důvodnou obavu, že daň, která nebyla dosud stanovena, bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, přičemž splnění zákonných podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů nezpochybňuje ani následné rozhodnutí o posečkání daně.
  • Rozsudek sp. zn. 4 Afs 422/2018 – ze dne 7. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když potvrdil názor Finanční správy, která odmítla provést důkaz znaleckým posudkem ve vztahu k ověření pravosti podpisu zmocnitele na plné moci. NSS má za to, že v prvé řadě je to stěžovatel, který autenticitu zpochybňuje a tudíž je povinen své tvrzení i prokázat.
  • Rozsudek sp. zn. 4 Afs 62/2019 – ze dne 7. 5. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když konstatoval s odkazem na usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 Afs 291/2017 – 33 ze dne 30. 10. 2018, že závažnost porušení dotačních podmínek má význam při stanovení výše odvodu, nikoliv pro závěr o tom, zda byla porušena rozpočtová kázeň. NSS potvrdil postup Finanční správy, kdy byla výše odvodu stanovena podle pravidel určených poskytovatelem v rozhodnutí o poskytnutí dotace, s doplněním, že vždy je třeba přihlédnout k závažnosti porušené povinnosti, vlivu na dosažení cíle dotace a hospodárnost uložené platební povinnosti.
  • Rozsudek sp. zn. 6 Afs 323/2018 – ze dne 30. 4. 2019

    NSS aproboval stanovení daně v doměřovacím řízení mimo daňovou kontrolu. Rozsudkem NSS č. j. 6 Afs 323/2018-38 ze dne 9. 5. 2019 byl posuzován spor o tom, zda je nutno v případě nepodaného daňového tvrzení stanovit daň pomůckami nebo je možno využít institutu dokazování. NSS v daném případě aproboval postup Finanční správy, která upřednostnila stanovení daně dokazováním, přičemž uznal, že není nutno za účelem stanovení daně zahajovat jakýkoliv kontrolní postup, zde daňovou kontrolu.
  • Rozsudek sp. zn. 1 Afs 19/2019 – ze dne 30. 4. 2019

    NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když potvrdil, že i v případě daně z příjmů nelze rezignovat na určení konkrétní osoby dodavatele. NSS dodal, že předchozím závěrem není dotčeno právo daňového subjektu prokázat, že se účetní případ udál jinak, než je uvedeno na účetním dokladu. Důkazní břemeno v tomto případě leží vždy na daňovém subjektu. V případě neunesení důkazního břemene ve vztahu k této skutečnosti může správce daně dospět k závěru, že náklad, u něhož jednoznačně nebyly identifikovány subjekty podílející se na dotčené transakci, nelze uznat jako daňově účinný.

Aplikační služby