Rozsudky Nejvyššího správního soudu
Aktuální rozsudky NSS týkající se postupu a činnosti Finanční správy
-
NSS zamítl kasační stížnost žalobce a potvrdil názor Finanční správy, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání nároku na odpočet a faktické existence drahých kovů. Správce daně relevantním a přesvědčivým způsobem zpochybnil celou řadu formálních a nepřímých důkazů, které měly o existenci zdanitelného plnění svědčit.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci provedení opravy daně podle § 44 zákona o DPH u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení, který přestal být plátcem DPH. V rámci tohoto řízení NSS položil předběžnou otázku SDEU ve věci slučitelnosti podmínek opravy daně v českém zákoně o DPH se Směrnicí Rady EU 2006/112/ES. Soudní dvůr EU v rozsudku C 127/18 ze dne 8. 5. 2019 dospěl k závěru, že skutečnost, že dlužník přestal být plátcem, nemůže být omezující pro možnost provedení opravy. Na základě toho tedy NSS ve svém rozsudku dospěl k závěru, že správní orgány byly povinny odmítnout aplikaci § 44 odst. 3 zákona o DPH a plátce DPH může provést opravu základu DPH, pokud mu dlužník nezaplatí zčásti či zcela spornou částku, třebaže posléze tento dlužník přestal být plátcem DPH.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a nepřisvědčil názoru Finanční správy a krajského soudu v otázce zákonnosti zajišťovacího příkazu. NSS neshledal dostatečně naplněnou druhou podmínku vydání zajišťovacího příkazu – obavu o dobytnost daně. NSS dospěl k závěru, že správní orgány důvodně založily úvahy stran budoucího stanovení daně na faktu, že stěžovatel může být součástí řetězce podvodů na dani z přidané hodnoty. Nicméně dále NSS konstatuje, že tato skutečnost, nemá žádnou souvislost s tím, zda je či není stěžovatel schopen daň zaplatit, neboť závěr o nedobytnosti daně nelze automaticky bez dalšího odůvodnit skutečnostmi zakládajícími předpoklad stanovení daně. Souhrn skutečností, svědčících dle Finanční správy a krajského soudu o dostatečné obavě o budoucí dobrovolnou úhradu daně, neshledal NSS dostatečně intenzivním.
-
Hodnocení závažného porušení rozpočtové kázně s vlivem na účel dle zásady proporcionality
NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce v otázce proporcionální výše uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS rozhodoval dle závěrů svého rozšířeného senátu, když uvedl, že odvod, týká-li se porušení povinnosti oddělitelné části poskytnuté dotace má být stanoven pouze částkou odpovídající této části dotace.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozsudek krajského soud z oblasti DPH. Konkrétně byl potvrzen názor Finanční správy, která měla za to, že daňový subjekt nebyl dostatečně obezřetný, aby zabránil své účasti na podvodu na DPH, když uzavřel obchod s novým, neprověřeným dodavatelem bez reputace v daném oboru, bez písemné smlouvy a přistoupil k nestandardním platbám přes zahraniční bankovní instituci. NSS uvedl, že žalobce neunesl svoje důkazní břemeno stran prokázání své dobré víry a dostatečné obezřetnosti.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci daně z příjmů právnických osob. Konkrétně NSS řešil rozdíl mezi opravou a technickým zhodnocením.
-
NSS obdobně jako v předcházejícím rozsudku 2 Afs 115/2018 ze dne 29.5.2019 vztahujícím se k jinému zdaňovacímu období zamítl kasační stížnost daňového subjektu týkající se podmínek přiznání daně a nároku na odpočet při pořízení zboží z JČS. NSS potvrdil správní praxi Finanční správy vycházející z rozsudku SDEU ve věci Facet, kdy pokud je zboží dopraveno do jiného státu EU než do tuzemska, ale daňový subjekt poskytl pro tuto transakci svoje české DIČ a neprokáže, že zboží zdanil v JČS, musí přiznat daň z tohoto pořízení v tuzemsku, ale nemá nárok na odpočet.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek krajského soudu ve věci daně z přidané hodnoty. NSS naznal, že v daném případě řetězového obchodu s betonářskou ocelí finanční správa dostatečně prokázala, že žalobkyně věděla či vědět měla a mohla, že se účastní podvodného jednání s cílem neoprávněně vylákat výhodu na DPH. NSS též uvedl, že skutkové a příčinné souvislosti mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu vznikají i tehdy, pokud spolupráce daňového subjektu a jeho bezprostředních obchodních partnerů vykazuje takové podezřelé znaky, že daňový subjekt má či musí vědět, že se zapojuje do obchodního řetězce, jehož účelem je podvod na dani z přidané hodnoty. To vše platí i za situace, kdy daňový subjekt není v přímém obchodním vztahu s článkem řetězce, který daň neodvedl.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek krajského soudu ve věci daně z přidané hodnoty. Předmětem sporu bylo prokázání splnění podmínek pro osvobození při dodání zboří do jiného členského státu, konkrétně přepravy do JČS, sporným prohlášením odběratele zboží o tom, že přepravu uskuteční. NSS uvedl, že i když prohlášení odběratele přímo předpokládá zákon, nejde o důkaz absolutní.
-
K aplikaci právní úpravy obsažené v § 41b odst. 2 a 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích, která zatížila stěžovatelku pevnou částí odvodu, tato není protiústavní. NSS nevyhověl kasační stížnosti žalobce a potvrdil rozsudek krajského soudu v otázce ústavní konformity pevné části dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení.
-
NSS zrušil na základě kasační stížnosti žalobce rozsudek KS v Českých Budějovicích i rozhodnutí OFŘ ve věci úroku ze zadržovaného nadměrného odpočtu, který správce daně stanovil za období do 31. 12. 2014 podle rozsudku NSS „Kordárna“ ve výši 14,05% a od 1. 1. 2015 podle § 254a daňového řádu ve výši a 1,05%. Dle NSS je rozhodný okamžik, kdy se stát dostal do prodlení s vyplacením zadržovaného nadměrného odpočtu. Nastal-li tento den před 1. 1. 2015, tzn. před novelizací daňového řádu, náleží daňovému subjektu úrok ze zadržovaného odpočtu dle pravidel stanovených v rozsudku „Kordárna“, a to za celou dobu trvání prodlení při prověřování oprávněnosti plátcem uplatněného nároku na odpočet.
-
Zákon o rozpočtových pravidlech nebrání uložit odvod za PRK obcím
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu z oblasti odvodu za porušení rozpočtové kázně, když se v prvé řadě zabýval otázkou, zda ekonomickými zájmy příjemce dotace lze omlouvat nedodržení dotačních podmínek. Dále se vyjádřil k otázce vyměření odvodu územně samosprávním celkům v tom smyslu, že zákon o rozpočtových pravidlech umožňuje uložit odvod i orgánům obcí, stejně tak zákon o obcích nebrání tomu, aby obce čerpaly dotace, stejně tak nezapovídá poskytovatelům stanovit podmínky čerpání.
-
NSS aproboval uložení daně (odvodu za PRK) dle výše stanovené poskytovatelem dotace. NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy v několika oblastech. V prvé řadě se vyjádřil k otázce porušení rozpočtové kázně v důsledku nedodržení účelu dotace, tedy že o porušení rozpočtové kázně se jedná i tehdy, pokud porušení dotačních podmínek nemělo vliv na účel. Dále se vyjádřil k otázce přiměřenosti výše odvodu, a to tak, že pokud je výše odvodu za porušení rozpočtové kázně stanovena přímo v rozhodnutí o poskytnuté dotace, nemůže soud do výše odvodu již zasahovat.
-
NSS na základě kasační stížnosti Finanční správy zrušil rozsudek KS v Ostravě a potvrdil správní praxi Finanční správy v tom, že doměřit daň dokazováním lze i mimo daňovou kontrolu, pokud jsou zachována procesní práva daňového subjektu, a to zejména právo zúčastnit se dokazování a vyjádřit se k jeho výsledkům ještě před vydáním rozhodnutí.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil praxi Finanční správy v oblasti zajištění a provádění výslechu svědka. NSS potvrdil, že pokud správce daně učiní všechny kroky k zajištění svědecké výpovědi, které po něm lze spravedlivě požadovat, následné neprovedení svědecké výpovědi z důvodu nekontaktnosti svědka není jeho pochybením.
-
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy týkající se nemožnosti automatického zpracování podání, která nenaplňují požadavky na předepsaný formát a strukturu (soubory xml) a potvrdil svůj již dříve prezentovaný názor v rozsudku 9 Afs 383/2018 ze dne 20. 3. 2019 ve věci PUNKTUM, že pokud speciální ustanovení zákona výslovně nezakotvovalo neúčinnost podání, které není učiněno datovou zprávou ve formátu nebo struktuře zveřejněném správcem daně, nelze takové podané daňové přiznání prohlásit za neúčinné, i když daňový subjekt nereaguje na výzvu k odstranění vad podání dle § 74 daňového řádu.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy v oblasti daně z příjmů, když nepřisvědčil názoru krajského soudu, že došlo k nezákonnému přesunu důkazního břemene na daňový subjekt. NSS potvrdil význam údaje o dodavateli, jelikož v daném případě nebylo prokázáno, že fakturované reklamní služby byly vůbec provedeny dodavatelem uvedeným na daňovém dokladu, v rozsahu a čase tam uvedeném. Dle NSS je povinností daňového subjektu v takové situaci přispět k objasnění obchodního případu.
-
NSS potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně a zamítl kasační stížnost Finanční správy, když konstatoval, že správce daně nesprávně dospěl k závěru o odepření nároku na odpočet v důsledku účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. Dle NSS je třeba lépe prošetřit, zda k neodvedení DPH došlo v důsledku podvodné struktury zaměřené na vylákání odpočtu nebo zda existovaly objektivními překážky, proč daň odvedena být nemohla.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci daně z nabytí nemovitých věcí, konkrétně zahrnutí DPH do ceny sjednané při stanovení základu daně. Do základu daně z nabytí nemovitých věcí určeného podle ceny sjednané nelze zahrnout daň z přidané hodnoty.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci dodržení podmínek pro opravu daně dle § 44 ZDPH. Daňový subjekt se dovolával přímého účinku Směrnice EU při opravě daně u pohledávky v insolvenčním řízení, která byla přihlášena, ale nebyla ke dni provedení opravy zjištěna.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci zajišťovacího příkazu, kterým byla zajištěna daň z příjmů. Finanční správa svým postupem naplnila test pro vydání zajišťovacího příkazu spočívající v identifikaci určité míry pravděpodobnosti budoucího stanovení daně a pravděpodobnosti budoucích obtíží při jejím vymožení. Oproti krajskému soudu aproboval NSS možnost vydání zajišťovacího příkazu v případě nové, dosud soudně neřešené otázky a zároveň odmítl myšlenku, že zajišťovací příkaz lze vydat jen v případě hrozícího úpadku či aktivního zbavování se majetku.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci stanovení místa plnění v rámci daně z přidané hodnoty v případě řetězových dodávek pohonných hmot z jiného členského státu do České republiky. Byť NSS seznal, že argumentace stěžovatele je v zásadě nedůvodná a pohledem rozsudku Soudního dvora EU v této věci neobhajitelná, zavázal Finanční správu, aby v rámci dalšího řízení přezkoumala a doplnila své vyjádření k právní otázce okamžiku převodu vlastnického práva u dotčených řetězových dodávek.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v oblasti daně z příjmů, konkrétně ve věci stanovení zjištěného rozdílu, o který se ceny za reklamu mezi daňovým subjektem a osobami s ním jinak spojenými lišily od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích. NSS uzavřel, že finanční správa prokázala existenci řetězce jinak spojených osob i rozdíl mezi cenami sjednanými a cenami obvyklými.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v oblasti DPH, když spornými byl výklad § 66 a § 11 ZDPH. V případě § 66 ZDPH konstatoval NSS, že podmínkou pro určení místa plnění při vývozu zboží jako tuzemského, je mj. počátek přepravy v ČR. V případě § 11 potvrdil NSS praxi, kdy daňový subjekt je povinen přiznat a uhradit daň z pořízení zboží avšak bez nároku na odpočet daně, na který má v běžné situaci nárok. Je tomu tak v případě, kdy daňový subjekt neprokáže, že zboží, pro jehož pořízení poskytl své DIČ a toto neskočilo v ČR, ale v JČS, bylo též v JČS zdaněno.
-
NSS zamítl kasační stížnost finanční správy ve věci posouzení vadnosti elektronického podání ve formátu PDF, přičemž uvedl, že podání ve formátu PDF v daňovém řízení (tj. s výjimkou ZDPH) nelze považovat za vadné ve smyslu § 74 DŘ a tudíž ani neúčinné po nesplnění výzvy k nápravě, tj. k doložení ve formátu XML. Tento následek by musel slovy NSS dostatečně jednoznačně a nepochybně ze zákona plynout. Argumentaci finanční správy, proč tomu tak je, uvedl NSS v rozsudku velice zkráceně a v zásadě se k ní bohužel nevyjádřil.
-
NSS vyhověl kasační stížnost daňového subjektu, když předmětem sporu se v dané věci stala otázka posouzení včasnosti provedení opravy základu a výše daně dle § 42 ZDPH ve znění účinném do 31. 3. 2019. Dle názoru NSS je třeba tříletou lhůtu interpretovat tak, že tato se vztahuje pouze na faktické provedení opravy, tj. interní zaúčtování opravného dokladu a doručení dokladu protistraně, a nelze ji zaměňovat s uplatněním opravy v daňového přiznání. Uvedený závěr NSS se však Finanční správě jeví v rozporu se závěry vyslovenými v rozsudku 10 Afs 157/2016-84 ze dne 7. 12. 2016.
-
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, když předmětem sporu byla otázka věcné a časové souvislosti nákladů na dani z příjmů, zde ve vztahu k přeplatku u veřejné zdravotní pojišťovny. Dle NSS nelze za rozhodné považovat datum vyúčtování, ale rozhodující pro posouzení časové a věcné souvislosti sporného nákladu je vědomost daňového subjektu o existenci závazku k rozvahovému dni.
-
V dané věci NSS posuzoval otázku, zda byla Finanční správa oprávněna vyměřit odvod za porušení rozpočtové kázně v případě nevrácení přeplatku na výzvu Úřadu práce ČR. Z dřívějšího rozsudku NSS č. j. 4 Ads 190/2015 - 72 ze dne 26. 11. 2015 totiž vyplynulo, že taková výzva je rozhodnutím, proti kterému má být připuštěn opravný prostředek a orgány Finanční správy by měly vyčkat pravomocného rozhodnutí. NSS zde nakonec potvrdil postup Finanční správy, neboť tento byl souladný s tehdy účinnou zákonnou úpravou, z níž nevyplývalo, že by výzva Úřadu práce ČR byla rozhodnutím.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, když zrušil rozsudek krajského soudu z důvodu procesního pochybení, jelikož krajský soud nepřípustně rozšířil předmět sporu o otázku, která nebyla dle žaloby mezi stranami sporná.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup finanční správy, když zdůraznil, že znevěrohodněné CMR listy nemohou být důkazem o dodání zboží do jiného členského státu, neboť jejich nekompletnost měla v daňovém subjektu vzbudit pochybnosti o faktické přepravě, i když ji sám neuskutečňoval. NSS se ztotožnil se závěrem správce daně, že daňový subjekt (na němž vázlo důkazní břemeno) nepřeložil podklady, ze kterých by vyplynulo, že daňový subjekt byl v dobré víře, že k dodání do JČS došlo.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy, která opakovaně nevyslechla svědka, který bez udání důvodu v průběhu výslechu prováděného správcem daně odešel. NSS konstatoval, že bylo možno označit takového svědka za nevěrohodného a jeho další výslech nemohl přinést relevantní důkaz fakticity plnění, i když SD nezjišťoval důvod jeho odchodu.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek krajského soudu včetně rozhodnutí Finanční správy ve věci zajišťovacích příkazů. NSS nepřisvědčil Finanční správě v otázce hodnocení budoucí pravděpodobnosti stanovení daně, kterou Finanční správa považovala za tzv. silnou. NSS uznal, že je pravděpodobné, že se stěžovatel dopustil nezákonné daňové optimalizace, avšak tuto odlišil od daňového podvodu, který standardně představuje právě silnou indicií výše uvedené pravděpodobnosti.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci sporných daňově uznatelných nákladů na dani z příjmů představovaných reklamními službami. NSS potvrdil, že přesto, že nebylo sporu o tom, že reklama na závodním voze umístěna byla, nebylo prokázáno, že k poskytnutí reklamních služeb skutečně došlo prostřednictvím deklarovaného (na daňovém dokladu) dodavatele.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci DPH, konkrétně v daňovém posouzení plnění spočívajícího v umístění telekomunikačního zařízení (vysílačů) na nemovitost a zabezpečení jejich provozu. NSS potvrdil závěr finanční správy, že plnění, které určilo daňový režim celé služby, spočívalo v umístění vysílačů na stožáru, přičemž toto plnění nebylo možno kvalifikovat jako nájem nemovitosti. U služby jako celku se proto nemohlo jednat o plnění osvobozené od DPH, jak se daňový subjekt domníval.
-
NSS potvrdil postup Finanční správy v několika procesních oblastech. V prvé řadě se vyjádřil k otázce určitosti výzvy k odstranění pochybností, dále k otázce povinného ústního projednání výsledku tohoto postupu. Nakonec NSS konstatoval, že ani podpis úřední osoby na rozhodnutí v rozporu s podpisovým řádem nezpůsobuje nezákonnost ani nicotnost rozhodnutí.
-
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy proti rozsudku krajského soudu, kterým zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu z důvodu, že se tento nevypořádal s doplněním odvolání před vydáním rozhodnutí o odvolání. Finanční správa argumentovala nutností věcného posouzení zmíněného doplnění. Dle NSS je úkolem krajského soudu posoudit, zda se jedná o vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když předmětem sporu byla otázka realizace služeb dodavatelem daňového subjektu, tj. zda služby provedl tento dodavatel a zda je provedl v deklarovaném rozsahu. NSS dospěl k závěru, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno za situace, kdy musí své výdaje prokázat způsobem vylučujícím jakékoliv pochybnosti. Verzi daňového subjekt uznal NSS jako možnou, ale nikoliv jako prokázanou.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vydání zajišťovacích příkazů k zajištění dosud nestanovené daně předpokládané v souvislosti s podezřením na zapojení do podvodného řetězce na dani z přidané hodnoty. Podle NSS byly nashromážděny indicie, které ve svém souhrnu osvědčily důvodnou obavu, že daň, která nebyla dosud stanovena, bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, přičemž splnění zákonných podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů nezpochybňuje ani následné rozhodnutí o posečkání daně.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když potvrdil názor Finanční správy, která odmítla provést důkaz znaleckým posudkem ve vztahu k ověření pravosti podpisu zmocnitele na plné moci. NSS má za to, že v prvé řadě je to stěžovatel, který autenticitu zpochybňuje a tudíž je povinen své tvrzení i prokázat.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když konstatoval s odkazem na usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 Afs 291/2017 – 33 ze dne 30. 10. 2018, že závažnost porušení dotačních podmínek má význam při stanovení výše odvodu, nikoliv pro závěr o tom, zda byla porušena rozpočtová kázeň. NSS potvrdil postup Finanční správy, kdy byla výše odvodu stanovena podle pravidel určených poskytovatelem v rozhodnutí o poskytnutí dotace, s doplněním, že vždy je třeba přihlédnout k závažnosti porušené povinnosti, vlivu na dosažení cíle dotace a hospodárnost uložené platební povinnosti.
-
NSS aproboval stanovení daně v doměřovacím řízení mimo daňovou kontrolu. Rozsudkem NSS č. j. 6 Afs 323/2018-38 ze dne 9. 5. 2019 byl posuzován spor o tom, zda je nutno v případě nepodaného daňového tvrzení stanovit daň pomůckami nebo je možno využít institutu dokazování. NSS v daném případě aproboval postup Finanční správy, která upřednostnila stanovení daně dokazováním, přičemž uznal, že není nutno za účelem stanovení daně zahajovat jakýkoliv kontrolní postup, zde daňovou kontrolu.
-
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když potvrdil, že i v případě daně z příjmů nelze rezignovat na určení konkrétní osoby dodavatele. NSS dodal, že předchozím závěrem není dotčeno právo daňového subjektu prokázat, že se účetní případ udál jinak, než je uvedeno na účetním dokladu. Důkazní břemeno v tomto případě leží vždy na daňovém subjektu. V případě neunesení důkazního břemene ve vztahu k této skutečnosti může správce daně dospět k závěru, že náklad, u něhož jednoznačně nebyly identifikovány subjekty podílející se na dotčené transakci, nelze uznat jako daňově účinný.
