Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Finanční úřad pro Pardubický kraj

Druh daně: Daň z příjmů právnických osob, daň z přidané hodnoty
Typ řízení: Nalézací (doměřovací) řízení – daňová kontrola

Popis skutkových okolností:
Při daňové kontrole u daňového subjektu podnikajícího v oblasti nákupu a prodeje
cyklistického zboží (výhradní zastoupení italských výrobců) identifikoval správce daně
4 oblasti, u kterých se jednalo o fiktivní plnění (pořízení katalogů prodávaného zboží,
pronájem nebytových prostor určený ke skladování zboží, reklama při automobilových
závodech a poskytování služeb na balení zboží).

V případě pořízení katalogů prodávaného zboží se jednalo o katalogy, které daňový subjekt
pořídil od nekontaktní společnosti nad rámec každoročně pořízeného množství katalogů od
stálých kontaktních dodavatelů katalogů. Daňový subjekt tvrdil, že tyto katalogy dodává
přímo na jednotlivé prodejny společnosti S. Správce daně však ověřil na prodejnách této
společnosti, že tomu tak ve skutečnosti nebylo, nadto ani daňový subjekt nedoložil faktické
pořízení katalogů.

Původní místo pronájmu nebytových prostor bylo na základě zpochybnění ze strany správce
daně změněno, ale i změněné místo nemohlo být dle zjištění správce daně využíváno ke
skladování zboží (např. dle zjištění na google streetview v předmětném období byla v tomto
nebytovém prostoru provozovna autoservisu).

Poskytování služeb na balení zboží bylo zpochybněno tím, že do místa poskytování těchto
služeb nebyly vykázány daňovým subjektem ani poskytovatelem služeb žádné služební
cesty, nadto se jednalo o nemovitost v havarijním stavu bez přípojky vody a odpadu
s minimálním odběrem elektrické energie.

U reklamy nebylo daňovým subjektem prokázáno, že došlo k jejímu faktickému uskutečnění
v rozsahu deklarovaném smlouvou.

Přestože daňový subjekt navrhl po seznámení s výsledkem kontrolního zjištění několik
výslechů svědků, které správce daně provedl, nebyl výsledek kontrolního zjištění změněn,
neboť svědecké výpovědi byly nevěrohodné (všichni svědci v příslušných případech
vypovídali téměř totožně v obecných záležitostech, ale žádné konkrétní informace k řešeným
případům nevěděli).

Správce daně doměřil v daném případě DPPO v celkové výši 2.699.330 Kč a DPH v celkové
výši 2.841.675 Kč, přičemž daň byla daňovým subjektem uhrazena již v průběhu daňové
kontroly.


Druh daně: Daň z přidané hodnoty
Typ řízení: Nalézací (vyměřovací) řízení – POP a daňová kontrola provedená před vyměřením daně, Nalézací (doměřovací řízení) – daňová kontrola, Při placení daně (zajištění daně, exekuční)

Popis skutkových okolností:
V průběhu kontrolovaných zdaňovacích období se u daňového subjektu objevovaly
dodavatelské společnosti, které měly nápadně shodné znaky: dodavatelské společnosti byly
rodinné podniky, kdy zaměstnanci jsou pouze rodinní příslušníci a obchodování probíhá
pouze po emailu a telefonu. Následně vyšlo najevo, že daňový subjekt je zapojen do
řetězových podvodů na dani z přidané hodnoty s betonářskou ocelí.
V základní podobě spočívají řetězové podvody v zapojení dvou plátců. Takzvaný broker
čerpá nárok na odpočet daně, která není správci daně uhrazena jeho dodavatelem, jímž je
subjekt v pozici nazývané missing trader. V řetězci může dále figurovat tzv. buffer, který je
plátcem v roli mezičlánku mezi missing traderem a brokerem. Jeho rolí je zastření přímé
vazby mezi ostatními plátci a ztížení odhalení podvodu. Missing trader svou vlastní daňovou
povinnost na DPH z titulu pořízení zboží z jiného členského státu neuhradí, čímž na straně
státu vznikne nedobytná daňová pohledávka, protože majetkové poměry tohoto subjektu
jsou zpravidla takové, že uspokojení pohledávky neumožňují.
Obchodování v daném případě mělo vždy stejný scénář: zboží bylo naloženo ve Slovenské
republice a bylo dodáno přímo do skladového areálu daňového subjektu. Ovšem dokladově
bylo toto zboží přeprodáváno přes řetězec společností, které se v čase měnily. Nakupované
zboží, bylo vyrobeno např. v Německé či Polské republice, poté bylo dodáno na Slovensko
společnostem, které ho následně dodaly přímo do skladového areálu daňového subjektu.
Dokladově bylo zboží dodáno českým subjektům operujícím na pozici missing trader a poté
teprve byly tytéž dodávky hutního materiálu dodávány daňovému subjektu společnostmi na
pozici buffera. Jednotlivé články v řetězci se měnily vždy, když místně příslušný správce
daně vydal zajišťovací příkaz, vztahující se k jemu místně příslušnému článku řetězce, tento
článek řetězce byl okamžitě nahrazen novou společností, která převzala úlohu stávajícího
člena, přičemž fyzické osoby stojící za těmito společnostmi se nezměnily a staly se součástí
personální složky nové společnosti.
V průběhu dokazování vyšlo najevo, že dodavatelé nacházející se v obchodních řetězcích
jako první tuzemští plátci ve spojení s dalšími právnickými osobami protiprávním způsobem
krátily daň z přidané hodnoty.
Z pohledu důkazního řízení bylo nejsložitější částí prokázání nedostatku dobré víry
daňového subjektu. Správce daně je nucen ze skutkového stavu dovodit vnitřní stav
(vědomí) daňového subjektu o nějaké skutečnosti respektive to, zda o nějaké skutečnosti
věděl nebo vědět měl. V předmětném případě tak správce daně mohl vést důkazní řízení
několika směry, přičemž z každého okruhu takového dokazování bylo možné nedostatek
dobré víry dovodit:
- zmapovat skutečný pohyb zboží, kdy se ukázalo, že zboží je dodáváno mezi prvním
článkem řetězce a jeho posledním článkem, ačkoliv v řetězci vystupuje řada dalších
článků,
- zmapovat finanční toky subjektů v řetězci a provést cenovou analýzu, kdy se ukázalo, že
cena, za kterou nakoupil poslední článek řetězce, je nižší než cena, za kterou nakoupil
jeho první článek,
- vyhodnotit neobvyklé skutečnosti oproti běžným obchodním zvyklostem, jako neexistenci
písemných smluv, neexistenci písemných objednávek, neexistenci skladových prostor
jednotlivých článků v řetězci, jiný předmět podnikání v porovnání s komoditou zatíženou
podvodem na DPH, nulový stav zaměstnanců apod.
Správce daně výše uvedené skutečnosti vyhodnotil tak, že daňový subjekt věděl, že se svým
plněním stává součástí podvodu na DPH, a proto neuznal nárok na odpočet daně v celkové
výši 127 681 608 Kč.
Na daňový subjekt bylo podáno oznámení o podezření ze spáchání trestného činu krácení
daně, poplatku a podobné povinné platby. V trestním řízení bylo pěti lidem sděleno obvinění.

Aplikační služby