Zajišťovací příkazy 2019
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla oprávněnost vydání zajišťovacích příkazů. Podle NSS Finanční správa zcela přezkoumatelným způsobem popsala skutečnosti nasvědčující předpokladu budoucího stanovení daně i předpokladu budoucí nedobytnosti daně. V souvislosti s předpokladem budoucího stanovení daně NSS připomněl, že není podstatné, z jakého důvodu bude daň následně stanovena, neboť zajišťovací příkaz je samostatným rozhodnutím podléhajícím soudnímu přezkumu, při němž je soud podle ust. § 75 odst. 1 s. ř. s. vázán skutkovým a právním stavem, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Nejvyšší správní soud se dále ztotožnil s názorem Finanční správy o tom, že zajišťovacími příkazy nelze zajistit pouze část dosud nestanovené daně. Důvodem je skutečnost, že odůvodněná obava o budoucí úhradu daně se vztahuje vždy k celé výši předpokládané daně a na celou tuto částku je třeba zajišťovací příkaz vydat, neboť pokud by se odůvodněná obava týkala pouze části daně, nebyla by vůbec naplněna druhá z podmínek pro vydání zajišťovacího příkazu.
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o oprávněnosti vydání zajišťovacích příkazů jak z pohledu úvah o obavu o dobytnosti tak předpokladu o stanovení daně. V případě předpokladu pro stanovení daně potvrdil, že v daně věci bylo zřejmé účelové vytvoření uzavřeného obchodního řetězce s větším počtem společností za účelem znepřehlednění toku zboží a finančních prostředků, zneprůhlednění vztahů v řetězci a ztížení jeho odhalení. Popsané personální propojení většiny korporací v řetězci, ekonomické neopodstatnění jeho existence a fiktivní přeprava zboží z jednoho členského státu EU do druhého svědčí o vytvoření řetězce za účelem krácení DPH, čímž tedy správně identifikoval i odůvodnil úvahy o budoucím stanovení daně.
V případě úvah o obavu o dobytnost daně v době její vymahatelnosti NSS potvrdil názor Finanční správy, že v případě podezření o účasti na podvodném jednání je dle NSS nahrazení zajišťovacích příkazů prostředky daňového řádu založenými na dobrovolném splnění daňové povinnosti jen obtížně představitelné, a přicházelo by v úvahu jen za výjimečných okolností.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci zajišťovacích příkazů, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když potvrdil postup Finanční správy v oblasti zajišťovacích příkazů. Dle NSS souhrn skutkových okolností případu nasvědčuje tomu, že jednání daňového subjektu naplnilo podmínky pro vydání zajišťovacích příkazů. Naplněna pak byla zejména podmínka obavy o dobytnost v budoucnu stanovené daně, která byla umocněna dřívějším neplněním daňových povinností. NSS dále potvrdil, že ve věci daňové povinnosti netřeba obšírně prokazovat otázky, které z povahy věci souvisí se stanovením samotné daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozhodnutí Finanční správy ve věci rozhodnutí o nespolehlivém plátci z důvodu neuhrazení zajišťovacího příkazu. NSS uvedl, že správce daně nebyl v řízení o NESPP povinen zkoumat okolnosti vydání zajišťovacího příkazu, ale pouze rozhodnou skutečnost ve smyslu § 106a ZDPH, tzn., zda byl zajišťovací příkaz uhrazen.
NSS dále uvedl, že Informace GFŘ k nespolehlivému plátci je pouze interní normativní akt vydaný Generálním finančním ředitelstvím a pro správce daně představuje pokyn nadřízeného orgánu, je důležité, že v rozhodnutí bylo uvedeno, že daňový subjekt porušil nejen podmínky této informace, ale zejména ust. § 106a ZDPH. Informaci GFŘ je pak možno chápat jako vstřícný krok vůči daňovým subjektům, neboť svojí povahou nedošlo k postupu překračujícímu rámec zákonného zmocnění.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zajišťovacích příkazů, kdy potvrdil naplnění obou podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů. Zejména v otázce dobytnosti potvrdil názor Finanční správy, když u daňového subjektu došlo k výraznému útlumu podnikatelské činnosti, což oprávněně vedlo k závěru, že je dána odůvodněná obava, že v době vymahatelnosti případně stanovené daně bude její vybrání spojeno se značnými obtížemi.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Předmětem sporu byla účinnost doručení zajišťovacích příkazů a výzev k prokázání skutečností správcem daně osobně při provádění domovní prohlídky policií v sídle zmocněnce. Stěžovatel namítal, že správce daně měl za nastalé situace doručit předmětné dokumenty elektronicky, a to jak společnosti ČKD, tak zmocněnci. NSS k tomu uvedl, že správce daně postupoval zákonně a adekvátně k situaci, když předmětné písemnosti doručil osobně a pouze zmocněnci, neboť z § 39 odst. 1 daňového řádu plyne, že doručování při ústním jednání a doručování elektronicky (datovou schránkou) lze považovat za rovnocenné způsoby doručování.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci zajišťovacích příkazů. NSS nejprve shledal, že rozpor výroku rozsudku soudu s jeho odůvodněním lze opravit usnesením daného soudu, neboť v případě, kdy bylo nařízeno ve věci ústní jednání, na kterém byl správný výrok vynesen, půjde o zřejmou nesprávnost ve smyslu ust. § 54 odst. 4 s.ř.s. Dále NSS neshledal důvodnou kasační stížnost stran merita věci, kdy dovodil, že Finanční správa měla dovodit za daňový subjekt jím obecně a nesprávně formulovaný odvolací důvod stran zástavy ve výši 20.000.000 Kč a tento následně řádně vypořádat.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci rozdílného pohledu judikatury na možnost opakovaně rozhodnout o odvolání proti zajišťovacímu příkazu po dřívějším zrušujícím rozsudku. NSS potvrdil, že odvolací řízení proti zajišťovacímu příkazu s ohledem na jeho zákonnou propadnou lhůtu k vyřízení je prvotním a zároveň posledním přezkumem odvolacím orgánem. V případě zrušení rozhodnutí o odvolání krajským soudem nezbývá odvolacímu orgánu nic jiného, než zajišťovací příkaz zrušit a není tu prostor pro nápravu jakýchkoli vad, ať už vznikly na prvním stupni, nebo až během odvolacího řízení. NSS dále konstatoval, že ač se předchozí judikatura vydala v zásadě dvojí cestou, byl tento rozpor následnou a ustálenou rozhodovací činností smazán.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a nepřisvědčil názoru Finanční správy a krajského soudu v otázce zákonnosti zajišťovacího příkazu. NSS neshledal dostatečně naplněnou druhou podmínku vydání zajišťovacího příkazu – obavu o dobytnost daně. NSS dospěl k závěru, že správní orgány důvodně založily úvahy stran budoucího stanovení daně na faktu, že stěžovatel může být součástí řetězce podvodů na dani z přidané hodnoty. Nicméně dále NSS konstatuje, že tato skutečnost, nemá žádnou souvislost s tím, zda je či není stěžovatel schopen daň zaplatit, neboť závěr o nedobytnosti daně nelze automaticky bez dalšího odůvodnit skutečnostmi zakládajícími předpoklad stanovení daně. Souhrn skutečností, svědčících dle Finanční správy a krajského soudu o dostatečné obavě o budoucí dobrovolnou úhradu daně, neshledal NSS dostatečně intenzivním.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy, když předmětem sporu byla oprávněnost vydání zajišťovacího příkazu. NSS potvrdil, že Finanční správa správně vyhodnotila jak skutečnosti svědčící o přiměřené pravděpodobnosti stanovení daně, tak skutečnosti ohledně obavy o dobytnost této daně v budoucnu. NSS potvrdil, že v rámci zjišťování skutečností pro splnění požadavku na přiměřenou pravděpodobnost stanovení daně v zajišťovacím příkazu se dokazování neprovádí, neboť zajišťovací příkazy jsou založeny na předběžných závěrech, u nichž není namístě obšírně prokazovat otázky související se stanovením samotné daně, neboť tyto mají své místo v nalézací fázi daňového řízení.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci zajišťovacího příkazu, kterým byla zajištěna daň z příjmů. Finanční správa svým postupem naplnila test pro vydání zajišťovacího příkazu spočívající v identifikaci určité míry pravděpodobnosti budoucího stanovení daně a pravděpodobnosti budoucích obtíží při jejím vymožení. Oproti krajskému soudu aproboval NSS možnost vydání zajišťovacího příkazu v případě nové, dosud soudně neřešené otázky a zároveň odmítl myšlenku, že zajišťovací příkaz lze vydat jen v případě hrozícího úpadku či aktivního zbavování se majetku.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek krajského soudu včetně rozhodnutí Finanční správy ve věci zajišťovacích příkazů. NSS nepřisvědčil Finanční správě v otázce hodnocení budoucí pravděpodobnosti stanovení daně, kterou Finanční správa považovala za tzv. silnou. NSS uznal, že je pravděpodobné, že se stěžovatel dopustil nezákonné daňové optimalizace, avšak tuto odlišil od daňového podvodu, který standardně představuje právě silnou indicií výše uvedené pravděpodobnosti.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vydání zajišťovacích příkazů k zajištění dosud nestanovené daně předpokládané v souvislosti s podezřením na zapojení do podvodného řetězce na dani z přidané hodnoty. Podle NSS byly nashromážděny indicie, které ve svém souhrnu osvědčily důvodnou obavu, že daň, která nebyla dosud stanovena, bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, přičemž splnění zákonných podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů nezpochybňuje ani následné rozhodnutí o posečkání daně.
