Dotace 2019
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně z důvodu neoprávněného rozdělení předmětu veřejné zakázky a potvrdil tak postup Finanční správy. Konstatoval, že úmysl daňového subjektu rozdělit zakázku v daném ohledu není rozhodující a nemá vliv na posouzení zákonnosti jeho postupu. Dále se NSS zabýval posouzením otázky diskriminačního stanovení technických kvalifikačních předpokladů a dospěl ke shodnému závěru jako orgány Finanční správy, že samotná zkušenost dodavatele se zakázkami financovanými z fondů EU nijak neprokazuje jejich schopnost plnit danou zakázku po věcné stránce. Stejně tak požadavek na publikační činnost členů realizačního týmu bez dalšího nemůže zajistit dostatečnou odbornost dané člena, pokud současně není stanoven požadavek i na kvalitu takového výstupu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně z důvodu nesplnění účelu poskytnuté dotace. Cílem dotace bylo poskytování nových sociálních služeb a aktivit v určeném objektu v dané obci, tento však daňový subjekt nenaplnil ani částečně, tudíž se nemůže domáhat aplikace zásady proporcionality a snížení uloženého odvodu. V rozhodnutí o poskytnutí dotace totiž byl sjednán následek za porušení podmínek v podobě odvodu ve výši celé poskytnuté dotace. Daňový subjekt si tak musel být od počátku vědom toho, jaký postih mu za porušení sjednaných podmínek bude uložen.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve věci diskriminačního nastavení kvalifikačních předpokladů pro veřejnou zakázku. NSS konstatoval, že pokud daňový subjekt požadoval předložení seznamu referenčních veřejných zakázek, kdy alespoň jedna musela být ve výši min 400 mil. Kč a financována z fondů EU, pak tento požadavek nebyl racionálně odůvodněn a vedl k porušení zákazu diskriminace, neboť tímto byl nepřípustně zúžen okruh potenciálních uchazečů, kteří by jinak byli k plnění předmětu zakázky objektivně způsobilí. Dále NSS konstatoval, že pokud Finanční správa převzala závěry z kontroly provedené orgány Ministerstva životního prostředí, nejedná se o pochybení, ale o postup v souladu s rozpočtovými pravidly, která v § 44a odst. 1 větě první a druhé stanoví, že správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají finanční úřady podle daňového řádu a porušitel rozpočtové kázně má při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně postavení daňového subjektu. NSS dodává, že Ministerstvo životního prostředí bylo v posuzované věci orgánem, který v souladu s § 25 odst. 4 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), předal svá zjištění o nedostatcích příslušnému orgánu (správci daně), který je oprávněn ve své působnosti činit opatření k nápravě zjištěného stavu nebo ukládat sankce za zjištěné nedostatky. Naopak závěry NKÚ nepředstavují závazný podklad pro správní či daňová řízení.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS konstatoval, že bylo povinností daňového subjektu ohlásit bezodkladně změny v provádění díla (úmrtí dodavatele) poskytovateli a pokud k tomu nedošlo, odpovědnost za to, že tím došlo k porušení podmínek dotace, nese daňový subjekt. Smlouva o poskytnutí dotace neumožňuje, aby daňový subjekt provedl (dokončil) stavbu svépomocí namísto zhotovitele. NSS dále uvádí, že neoprávněným použitím dotace je třeba rozumět nejen vynaložení finančních prostředků v rozporu s podmínkami jejich poskytnutí ve vztahu k účelu vynaloženého výdaje, ale i ve vztahu k ostatním podmínkám této dotace.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu. Podstatou sporu je posouzení postupu krajského soudu v případě, kdy existovala vada podání (žaloby) a žaloba podaná poslední den lhůty neobsahovala byť jediný projednatelný žalobní bod. NSS s odkazem na svá předchozí rozhodnutí rozšířeného senátu konstatoval, že v určitých situacích již výzva soudu dle § 37 odst. 5 soudního řádu správního nebude objektivně možná a účelná. V daném případě byla žaloba doručena místně nepříslušnému krajskému soudu, v poslední den lhůty, prostřednictvím pošty, kdy navíc žalobce nesdělil, zda disponuje datovou schránkou. NSS proto na základě těchto skutečností uzavřel, že za situace, kdy by musela být výzva doručována rovněž poštou a nemohla by být doručena včas, aby jí žalobce stihl vyhovět, by trvání na povinnosti soudu vyzývat stěžovatele k odstranění vad žaloby, které již nemohly být odstraněny, bylo ryze formalistické.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup FS. Podstatou sporu je posouzení postupu zadavatele při omezení počtu zájemců pro účast v užším řízení dle § 61 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách. NSS v dané věci vyslovil konstantní názor s odkazem na svoji bohatou judikaturu ve vztahu k ÚOHS, a to, že pokud zadavatel neumožní změnu přidělených čísel, tak jako v posuzovaném případě, vytváří to nutně pochybnosti o transparentnosti a férovosti losování.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy. Podstatou sporu je toliko to, zda se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně v důsledku nesplnění termínu dokončení akce. NSS ve shodě s příslušným krajským soudem a v duchu zásady „in dubio mitius“ uzavřel, že stěžovatel neprokázal porušení dotačních podmínek ze strany žalobce, neboť nebylo možné s dostatečnou přesností určit, jak by byl změněn termín dokončení akce, pokud by rozhodnutí MŽP reflektovalo nové termíny stanovené změnovým rozhodnutím Komise. Kromě předchozího NSS v duchu dříve vydaného usnesení rozšířeného senátu uzavřel, že porušení rozpočtové kázně nelze omezovat toliko na případy nedodržení účelového vymezení dotace, nižší závažnost je třeba zohlednit až při stanovení výše odvodu.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Městský soud svým postupem znemožnil správním orgánům pokračovat v daňovém řízení, jelikož předmětná rozhodnutí shledal nezákonnými pouze ve věci jednoho kontrolního zjištění (nesprávně stanovený technický kvalifikační předpoklad), přičemž zrušená rozhodnutí se týkala celkem tří kontrolních zjištění (dále nárokování nezpůsobilých výdajů a nesprávné označení veřejné zakázky). Platební výměry tak vydány být měly, avšak na odlišnou (nižší) částku.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kdy předmětem sporu byla otázka, zda daňový subjekt porušil rozpočtovou kázeň tím, že poskytl dotace neoprávněnému žadateli. NSS uvedl, že odpovědnost daňového subjektu jako řídícího orgánu je třeba hledat v nedostatcích při plnění jemu uložených povinností, nenastupuje tak automaticky jako přímý důsledek neúspěchu ve snaze uložit odvod za porušení rozpočtové kázně konečnému příjemci. Je pak otázkou odpovědnostního vztahu mezi daňovým subjektem a konečným příjemcem dotace, zda byl tento oprávněným žadatelem.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu bylo, zda byl postup Finanční správy v rozporu se závazným právním názorem NSS. Ačkoli NSS uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou zřejmé úvahy správce daně sledující myšlenkovou linku závazného právního názoru soudu, neztotožnil se následně s právní argumentací a s hodnocením, k jaké právní otázce bylo posouzení provedeno. Ta spočívala v tom, že dle soudu OFŘ nerespektovalo závazný právní názor vyslovený v předchozím rozsudku NSS ohledně porušení rozpočtové kázně a vyměření odvodu.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci určení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně. Podstatou sporu bylo to, v jaké výši měl být vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s flagrantním porušením jednotlivých ustanovení zákona o veřejných zakázkách při současném prokázaném střetu zájmů mezi zadavatelem a dodavatelem. Dle NSS nebyly v daném případě promítnuty do výše odvodu individuální okolnosti porušení rozpočtové kázně včetně míry naplnění účelu dotace, byť shledané pochybení zasahuje celý objem poskytnuté dotace. Stěžovatel musí posoudit, jaký konkrétní dopad měla tato porušení na čerpání dotace a poté musí důsledně zvážit, jak by se změnilo využití poskytnuté dotace, kdyby byly peněžní prostředky využity zcela v souladu s jejími podmínkami. Na základě tohoto rozdílu poté musí být stanoven i odvod. Závěrem vyslovil NSS důležitý závěr, a to, že odvod mít likvidační dopad může, avšak nelze jej zohlednit již při jeho ukládání, nýbrž až v rámci dodatečných řízení o posečkání nebo prominutí.
Hodnocení závažného porušení rozpočtové kázně s vlivem na účel dle zásady proporcionality NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce v otázce proporcionální výše uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS rozhodoval dle závěrů svého rozšířeného senátu, když uvedl, že odvod, týká-li se porušení povinnosti oddělitelné části poskytnuté dotace má být stanoven pouze částkou odpovídající této části dotace.
Zákon o rozpočtových pravidlech nebrání uložit odvod za PRK obcím NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu z oblasti odvodu za porušení rozpočtové kázně, když se v prvé řadě zabýval otázkou, zda ekonomickými zájmy příjemce dotace lze omlouvat nedodržení dotačních podmínek. Dále se vyjádřil k otázce vyměření odvodu územně samosprávním celkům v tom smyslu, že zákon o rozpočtových pravidlech umožňuje uložit odvod i orgánům obcí, stejně tak zákon o obcích nebrání tomu, aby obce čerpaly dotace, stejně tak nezapovídá poskytovatelům stanovit podmínky čerpání.
NSS aproboval uložení daně (odvodu za PRK) dle výše stanovené poskytovatelem dotace. NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy v několika oblastech. V prvé řadě se vyjádřil k otázce porušení rozpočtové kázně v důsledku nedodržení účelu dotace, tedy že o porušení rozpočtové kázně se jedná i tehdy, pokud porušení dotačních podmínek nemělo vliv na účel. Dále se vyjádřil k otázce přiměřenosti výše odvodu, a to tak, že pokud je výše odvodu za porušení rozpočtové kázně stanovena přímo v rozhodnutí o poskytnuté dotace, nemůže soud do výše odvodu již zasahovat.
V dané věci NSS posuzoval otázku, zda byla Finanční správa oprávněna vyměřit odvod za porušení rozpočtové kázně v případě nevrácení přeplatku na výzvu Úřadu práce ČR. Z dřívějšího rozsudku NSS č. j. 4 Ads 190/2015 - 72 ze dne 26. 11. 2015 totiž vyplynulo, že taková výzva je rozhodnutím, proti kterému má být připuštěn opravný prostředek, a orgány Finanční správy by měly vyčkat pravomocného rozhodnutí. NSS zde nakonec potvrdil postup Finanční správy, neboť tento byl souladný s tehdy účinnou zákonnou úpravou, z níž nevyplývalo, že by výzva Úřadu práce ČR byla rozhodnutím.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, když konstatoval s odkazem na usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 Afs 291/2017 – 33 ze dne 30. 10. 2018, že závažnost porušení dotačních podmínek má význam při stanovení výše odvodu, nikoliv pro závěr o tom, zda byla porušena rozpočtová kázeň. NSS potvrdil postup Finanční správy, kdy byla výše odvodu stanovena podle pravidel určených poskytovatelem v rozhodnutí o poskytnutí dotace, s doplněním, že vždy je třeba přihlédnout k závažnosti porušené povinnosti, vlivu na dosažení cíle dotace a hospodárnost uložené platební povinnosti.
