Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

60/08.06.05

8. 6. 2005

Vymezení vedlejších výdajů pro účely výpočtu základu daně při dovozu zboží dle §38 zákona o DPH v platném znění (dále jen ZDPH)

Předkládá:

Mgr. Milan Tomíček, daňový poradce, č. osvědčení 1026

 

Popis problematiky

V souladu s §38, odst. 1, písm. b) ZDPH se do základu daně při dovozu zboží zahrnují rovněž vedlejší výdaje vzniklé do prvního místa určení v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropského společenství, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo.

Vedlejší výdaje jsou v ZDPH obecně definovány pouze v §36 ZDPH, dle kterého se za vedlejší výdaje považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. Tuto definici vedlejších výdajů lze bezesporu použít pro účely §38, odst. 1, písm. b) ZDPH. Nejedná se však o konečný výčet vedlejších výdajů a do vedlejších výdajů je možno/nutno zahrnout i další vynaložené výdaje.

 

Služby spočívající v zajišťování celních formalit

Jednou z dalších kategorií služeb, která velice úzce souvisí s dovozem a propuštěním zboží např. do volného oběhu, jsou služby spočívající v zajišťování celních formalit. Dle mého názoru je možno tyto služby z hlediska jejich povahy rovněž zařadit mezi vedlejší výdaje.

Otázkou, kterou je však nutno vyřešit, je vymezení „prvního místa určení“. Jediný možný výklad tohoto termínu je dle mého názoru ten, že se toto místo musí posuzovat z hlediska „zeměpisného“. Zároveň je nutno formulaci „vzniklých do prvního místa určení“ pravděpodobně vykládat tak, že se jedná o výdaje vynaložené do daného místa včetně výdajů v tomto místě vynaložených. V opačném případě by vznikaly neřešitelné případy, jestli je do základu daně nutno zahrnout náklady na přepravu až „na dvůr“ celního úřadu či jen např. k dopravní značce označující kraj Prahy apod.

Jestliže by se tedy první místo určení (vyplývající z jeho definice ve smyslu §38, odst. 2 ZDPH, tj. bylo by např. uvedeno v přepravním dokladu) shodovalo s místem proclívání zboží, je otázkou zda by měly být služby celních deklarantů obecně zahrnovány do základu daně při dovozu zboží. To zejména v souvislosti s tím, že jejich cena nemusí být známa k datu výpočtu.

Možným argumentem pro zahrnutí těchto nákladů do vedlejších výdajů je fakt, že jak bylo odsouhlaseno na květnovém KOOV, služby spočívající v zajišťování celních formalit celních deklarantů mohou být osvobozeny od daně i v případě, že nevstupují do základu daně při dovozu zboží, jestliže je možno uplatnit osvobození dle §69, odst. 3 ZDPH. V tomto případě by nebyly zdaněny vůbec.

 

Skladovací služby

Další službou, která je poměrně častá v souvislosti s dovozem zboží, jsou skladovací služby. Jestliže se jedná o „krátkodobé“ skladování sloužící pouze k tomu, aby dané zboží mohlo být např. přebaleno, přeloženo na jiný dopravní prostředek apod., jedná se opět bezesporu o služby přímo vázané na dovoz, které je však nutno zahrnout do vedlejších výdajů pro účely výpočtu základu daně při dovozu zboží, jestliže byly vynaloženy do prvního místa určení.

Tento postup však již dle mého názoru nelze uplatnit v případech, kdy dané zboží je během „přepravy“ skladováno např. z důvodu, že nebylo rozhodnuto o konkrétním příjemci apod., tj. existují nějaké komerční důvody pro skladovaní nesouvisející přímo s jeho přepravou.

V tomto případě se již nejedná o služby přímo vázané na dovoz, ale zároveň by neměly být považovány za vedlejší výdaj ve smyslu §38, odst.1, písm. b) ZDPH, i když ke skladování daného zboží došlo ještě před dosažením „prvního místa určení“.

 

Závěr

Jestliže k poskytnutí služeb spočívajících v zajištění celních formalit dojde v místě, které bude ve smyslu §38, odst. 2 ZDPH považováno za první místo určení, je nutné se shodnout na tom, zda vstupují tyto služby do základě daně při dovozu zboží.

Náklady na skladování krátkodobého charakteru úzce související se způsobem přepravy daného zboží či s vlastnostmi tohoto zboží uskutečněné nejpozději v místě, které bude ve smyslu §38, odst. 2 ZDPH považováno za první místo určení, vstupují do základu daně při dovozu zboží. Zároveň se jedná o služby přímo vázané na dovoz zboží ve smyslu §69 ZDPH.

Skladování uskutečněné z důvodů nesouvisejících se zajištěním přepravy nelze považovat za služby přímo vázané na dovoz zboží ve smyslu §69 ZDPH, ale zároveň by neměly být považovány za vedlejší výdaje ve smyslu §38, odst.1, písm. b) ZDPH, i když ke skladování daného zboží došlo ještě před dosažením „prvního místa určení“.

 

Stanovisko MF ČR:

  1. Celně deklarantské služby jsou službami přímo vázanými na dovoz zboží ve smyslu zákona o DPH a jako takové je nutno chápat jako vedlejší výdaje, které je nutno zahrnout do základu daně podle § 38 ZDPH.
  2. Skladovací služby vč. přebalení, přeložení zboží na jiný dopravní prostředek apod., jsou službami přímo vázanými na dovoz a je nutné zahrnout je do vedlejších výdajů pro účely výpočtu základu daně podle § 38 ZDPH v případě, že tyto služby jsou objektivně vyvolány z důvodů samotné přepravy.

 

V Praze dne 27.7.2005

 

Ing. Dana Trezziová
Náměstkyně ministra