Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Vymáhání

Právní úprava

Právní úprava vymáhání daní a daňové exekuce je obsažena v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), v ustanoveních § 175 a násl.. Právní úprava obsažena v daňovém řádu není komplexní, proto daňový řád počítá se subsidiární aplikací zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“). Subsidiaritu občanského soudního řádu je třeba vykládat v tom smyslu, že nestanoví-li daňový řád něco jiného, použije se občanský soudní řád. Od účinnosti daňového řádu došlo ke změně koncepce subsidiárního použití občanského soudního řádu.

Daňový řád upravuje postupy při vymáhání daní s tím, že

  • obsahuje samostatnou úpravu daňové exekuce,
  • pojmy a procesní postupy správce daně jako exekučního orgánu jsou stanoveny normou hlavní, kterou je daňový řád,
  • pravomoci správce daně v pozici exekučního orgánu upravuje výlučně daňový řád,
  • daňovou exekuci zahajuje správce daně z úřední povinnosti (ex officio), tj. bez návrhu.

Tam, kde správce daně vystupuje coby oprávněný z exekučního titulu, a na postavení ostatních osob dotčených daňovou exekucí se použijí obdobně ustanovení občanského soudního řádu upravující postavení oprávněného a osob dotčených výkonem rozhodnutí.

Dle ustanovení § 175 odst. 1 daňového řádu může správce daně zabezpečit vymáhání nedoplatku také prostřednictvím soudního exekutora (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů), popřípadě jej uplatnit v insolvenčním řízení (zákon č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů) nebo přihlásit do veřejné dražby (zákon č. 26/2000 Sb., zákon o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů). Při výběru způsobu vymáháni daňového nedoplatku zvolí správce daně takový způsob, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.

Právní předpoklady pro zahájení vymáhání a nařízení daňové exekuce

Nařízení daňové exekuce je podmíněno existencí určitých právních předpokladů:

  1. správce daně eviduje vůči daňovému dlužníku nedoplatek – nedoplatkem rozumí daňový řád částku daně, která dosud není uhrazena, přestože již uplynul den splatnosti daně, a zároveň i neuhrazené příslušenství daně (úroky, penále, pokuty, náklady řízení), u něhož uplynul den splatnosti, a také dosud neuhrazenou částku zajištěné daně (viz § 153 odst. 1 daňového řádu).
  2. existence vykonatelného exekučního titulu, kterým dle ustanovení § 176 odst. 1 daňového řádu může být:
    • výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní,
    • vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění a
    • vykonatelný zajišťovací příkaz.

Vykonatelný výkaz nedoplatků je výpisem z evidence daní vedené správcem daně. Musí obsahovat náležitosti taxativně uvedené v ustanovení § 176 odst. 2 daňového řádu, tj.:

  • označení správce daně, který výkaz nedoplatků vydal,
  • číslo jednací,
  • označení daňového subjektu, který neuhradil nedoplatek,
  • údaje o jednotlivých nedoplatcích,
  • podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby,
  • potvrzení o vykonatelnosti,
  • den, k němuž je výkaz nedoplatků sestaven.

Výkaz nedoplatků je vykonatelný tehdy, jsou-li vykonatelné všechny položky v něm uvedené, tzn., jsou-li vykonatelná všechna rozhodnutí, která byla podkladem pro zanesení příslušných částek do evidence daní. Výkaz nedoplatků není rozhodnutím správce daně a daňovému dlužníku se nedoručuje.

Rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění, je ve smyslu ustanovení § 176 odst. 1 písm. b) daňového řádu vykonatelné tehdy, jestliže se proti němu nelze odvolat, nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek a uplynula-li lhůta k plnění, byla-li stanovena.

Zajišťovací příkaz (§ 167 až § 169 daňového řádu) je v rámci placení daní jedním ze zajišťovacích instrumentů a správce daně je oprávněn jej použít pro případ, kdy daň dosud nebyla stanovena, či pro daň, která v době vydání zajišťovacího příkazu není ještě splatná, a je zde odůvodněná obava, že v době její vymahatelnosti bude tato daň nedobytná, nebo že její vybrání bude spojeno se značnými obtížemi. Zajišťovací příkaz je vykonatelný dnem následujícím po posledním dni lhůty pro složení jistoty daňovým subjektem na depozitní účet správce daně, stanovené v souladu s daňovým řádem v délce 3 pracovních dnů. V případě nebezpečí z prodlení je daňový subjekt povinen složit jistotu ihned po oznámení zajišťovacího příkazu správcem daně a zajišťovací příkaz je vykonatelný okamžikem oznámení. Pokud se jedná o zajištění úhrady daně z přidané hodnoty, může se uplatnit ustanovení § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se zajišťovací příkaz stane účinným a vykonatelným již okamžikem jeho vydání. Správce daně je povinen současně s vydáním zajišťovacího příkazu učinit pokus vyrozumět vhodným způsobem daňový subjekt o jeho vydání.

Právo vybrat a vymáhat nedoplatek zaniká uplynutím lhůty pro placení daně, která činí 6 let (§ 160 daňového řádu). Lhůta pro placení daně počíná běžet dnem splatnosti daně. Jde-li o nedoplatek z částky daně, k jejíž úhradě byla stanovena náhradní lhůta splatnosti, začne lhůta pro placení daně běžet náhradním dnem splatnosti daně. Daňový řád dále v ustanovení § 160 odst. 3 a 4 upravuje stavění a přerušení běhu lhůty pro placení daně. Lhůta pro placení daně končí nejpozději uplynutím 20 let od jejího počátku, s výjimkou nedoplatku zajištěného zástavním právem, které se zapisuje do příslušného veřejného registru. V uvedeném případě zaniká právo vybrat a vymáhat nedoplatek uplynutím 30 let po zápisu do příslušného veřejného registru. Marným uplynutím lhůty pro placení daně nedoplatek zaniká (viz § 153 odst. 4 daňového řádu).

Je důležité, aby správce daně před tím, než zahájí daňovou exekuci, a také v jejím průběhu zkoumal existenci právních předpokladů pro vymáhání nedoplatku. V opačném případě by ze strany správce daně mohlo dojít k neoprávněnému vymáhání a k následkům s tím spojeným (viz § 254 daňového řádu; vznik nároku na úrok z neoprávněného jednání správce daně) nebo k nesprávnímu úřednímu postupu dle zákona č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů.

Vyrozumění o výši nedoplatku

Správce daně může, avšak od účinnosti daňového řádu (tj. od 1. 1. 2011) to již není jeho povinností, daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením, tedy na možnost vymáhání takového nedoplatku jedním ze způsobů uvedených v ustanovení § 178 odst. 5 daňového řádu.

Provedení daňové exekuce

Daňovou exekuci nařizuje správce daně, u něhož je daňový dlužník evidován. Dle ustanovení § 178 odst. 5 daňového řádu lze daňovou exekuci provést pouze těmito způsoby:

  • srážkami ze mzdy
  • přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb (poskytovatelem platebních služeb se ve smyslu zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, rozumí: banky, zahraniční banky a zahraniční finanční instituce, spořitelní a úvěrní družstva, instituce elektronických peněz, zahraniční instituce elektronických peněz, vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, zahraniční platební instituce, poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu a Česká národní banka),
  • přikázáním jiné peněžité pohledávky (než je nárok na mzdu nebo pohledávka u poskytovatele platebních služeb),
  • postižením jiných majetkových práv,
  • prodejem movitých věcí,
  • prodejem nemovitých věcí.

Správce daně zahajuje daňovou exekuci vydáním exekučního příkazu. Exekuční příkaz je rozhodnutím správce daně podle § 101 a násl. daňového řádu. Vedle základních náležitostí vyjmenovaných v ustanovení § 102 odst. 1 daňového řádu obsahuje výrok exekučního příkazu náležitosti uvedené v ustanovení § 178 odst. 2 písm. a) až d) daňového řádu, tj.:

  • způsob provedení daňové exekuce,
  • výši nedoplatku, pro který je exekuce nařizována,
  • výši exekučních nákladů podle § 183 odst. 1 a 2 daňového řádu,
  • odkaz na exekuční titul.

Týká-li se daňová exekuce majetku patřícího do společného jmění manželů, má manžel dlužníka ohledně tohoto majetku stejné postavení jako dlužník (viz § 185 odst. 1 daňového řádu). Manžel dlužníka tak v exekučním řízení není považován za osobu třetí ve smyslu § 22 daňového řádu, ale za daňový subjekt. Daňový řád dále v ustanovení § 185 odst. 1 stanoví, že v pochybnostech o rozsahu společného jmění manželů bude mít správce daně za to, že majetek patří do společného jmění manželů. V případě daňové exekuce se podpůrně použije rovněž ustanovení § 262a a § 262b občanského soudního řádu, které upravuje podmínky vedení výkonu rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů.

Exekuční příkaz se doručuje dlužníkovi a dalším příjemcům tohoto rozhodnutí a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky (§ 178 odst. 4 daňového řádu).

Proti jakémukoli úkonu správce daně v řízení o placení daní (tedy také v souvislosti s vymáháním daní), který není rozhodnutím, u kterého zákon připouští podání odvolání, může osoba zúčastněná na správě daní uplatnit námitku podle § 159 daňového řádu. Lhůta pro uplatnění námitky je 30 dnů ode dne, kdy se tato osoba o úkonu dozvěděla. Námitka však již z hlediska systematiky daňového řádu není řazena mezi řádné opravné prostředky.

Správce daně může daňovou exekuci na návrh daňového dlužníka nebo z moci úřední částečně nebo zcela odložit, zejména šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení daňové exekuce, vyloučení předmětu exekuce ze soupisu věcí nebo podmínky pro posečkání úhrady nedoplatku. Na návrh příjemce exekučního příkazu správce daně daňovou exekuci zcela nebo zčásti zastaví, je-li splněna alespoň jedna z podmínek uvedených v ustanovení § 181 odst. 2 písm. a) až i) daňového řádu. Doručování rozhodnutí vydaných správcem daně v souvislosti se zastavením a odkladem daňové exekuce je upraveno v § 181 odst. 3 daňového řádu. Proti rozhodnutí o odložení daňové exekuce a proti rozhodnutí o zastavení daňové exekuce nelze uplatnit opravné prostředky.

Na návrh osoby, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce, nebo osoby, které je exekučním příkazem ukládána povinnost ohledně takového majetku, popřípadě z mocí úřední, správce daně rozhodnutím vyloučí z daňové exekuce majetek, ke kterému svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce (§ 179 daňového řádu). Ustanovení § 179 daňového řádu je speciální vůči ustanovení § 267 občanského soudního řádu upravujícímu institut excindační (vylučovací) žaloby. Návrh musí splňovat obecné náležitosti podání stanovené v § 70 odst. 3 daňového řádu, tj. z návrhu musí být zřejmé, kdo ho činí, čeho se týká a co navrhovatel navrhuje. Osoba, která návrh činí, je povinna unést důkazní břemeno, tedy prokázat, že zde existuje výše uvedené právo nepřipouštějící provedení exekuce určitého majetku. Proti rozhodnutí správce daně o vyloučení majetku z daňové exekuce se lze odvolat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Odvolání nemá odkladný účinek, avšak v průběhu řízení o návrhu, až do jeho pravomocného ukončení, platí pro správce daně zákaz prodeje majetku, který je předmětem návrhu.

Aplikační služby