Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Daň z nemovitostí s více vlastníky

Spolu se dvěma sourozenci vlastním rodinný domek zděděný v roce 1995 po rodičích. Po dohodě se sourozenci jsem podal za tento dům přiznání k dani z nemovitostí na rok 1996 a od té doby tuto daň také platím. Vztahy se sourozenci jsou však v poslední době velmi špatné a kromě jiného mi odmítají na placení daně přispět. Je možné, aby každý ze spoluvlastníků podal samostatně přiznání k dani z nemovitostí za svůj spoluvlastnický podíl a samostatně platil daň?

Kdo je poplatníkem daně z pozemků, je stanoveno v § 3 zákona č.338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, kde v odst.1 je na prvém místě uveden vlastník pozemku. V odstavci 4 se uvádí: "Má-li k pozemku více subjektů vlastnické právo, právo trvalého užívání nebo právo trvalého užívání se u těchto subjektů změnilo na výpůjčku podle zvláštního právního předpisu, nebo jim přísluší hospodaření s majetkem státu podle zvláštních právních předpisů, jsou tyto subjekty povinny platit daň společně a nerozdílně".

"Společně a nerozdílně" v této souvislosti znamená, že k jednomu pozemku může být podáno pouze jediné daňové přiznání a platby musí být poukazovány na jediný daňový účet, tzn. pod jediným rodným číslem, shodným s číslem uvedeným v 1. oddílu daňového přiznání. Ustanovení § 13a, odst.2 stejného zákona říká: "Podá-li daňové přiznání jeden z poplatníků, majících vlastnická nebo jiná práva k téže nemovitosti, považuje se tento poplatník za jejich společného zástupce, pokud si poplatníci nezvolí jiného společného zástupce". Z toho vyplývá, že určení společného zástupce je věcí dohody mezi osobami, majícími výše uvedená práva k pozemku.

Zákon č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, dále upravuje úřední postup v daňovém řízení. V jeho § 10, odst. 6 se říká: "Učinilo-li několik daňových subjektů společné podání nebo vystupují-li společně ve stejné věci, případně jsou spoluvlastníky věci, která je předmětem zdanění, jsou povinni si zvolit společného zástupce pro účely daňového řízení. Pokud tak neučiní ani na výzvu, určí společného zástupce správce daně sám a vyrozumí o tom všechny příslušné daňové subjekty".

Platné daňové zákony neumožňují, aby každý ze spoluvlastníků samostatně podal daňové přiznání za svůj spoluvlastnický podíl, neboť požadavek na jediného zástupce, který podává přiznání k dani z nemovitostí za všechny spoluvlastníky nemovitosti, je zcela jednoznačný.

Z toho, že k jedné nemovitosti je podáno jediné daňové přiznání a příslušný daňový účet je veden pod číslem poplatníka, uvedeným v daňovém přiznání, vyplývá i skutečnost, že osobě, která daňové přiznání podala, tedy společnému zástupci spoluvlastníků, bude předepsáno i případné penále za opožděné platby, a jemu bude zaslán i příslušný platební výměr. Ani při předepisování penále nemůže správce daně zohlednit podíl jednotlivých spoluvlastníků na opoždění platby. Finanční vyrovnání mezi spoluvlastníky v souvislosti s úhradou daně i penále není předmětem daňového řízení, jedná se o vzájemné občanskoprávní vztahy mezi spoluvlastníky. Zdůrazňujeme, že tato právní úprava, zjednodušující daňové řízení, není žádným svévolným zhoršením postavení spoluvlastníků nemovitostí, ale koresponduje s úpravou spoluvlastnických vztahů v ustanovení § 139 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník").

Společný zástupce má být spoluvlastníky zvolen a na nich záleží, zda se jím stane. Správce daně může společného zástupce určit pouze tehdy, jestliže přiznání k dani vůbec nebylo podáno, a to za účelem vyměření daně. Nemůže však řešit vztahy mezi spoluvlastníky nemovitosti, což již patří do oblasti občanskoprávních vztahů.

Aplikační služby