Zajišťovací příkazy 2020
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy ve věci zajišťovacích příkazů seznal, že vydané zajišťovací příkazy byly podrobně věcně i právně odůvodněny. Rozhodnutí Finanční správy reagovala na argumenty obsažené v odvolacích námitkách, bylo přesvědčivě vyloženo a seznatelné to, proč jednotlivé námitky nejsou důvodné, přičemž daňovému subjektu se nepodařilo účinně vyvrátit zjištěné skutečnosti. NSS se ztotožnil se závěry Finanční správy, že údaje, jež získala z veřejně přístupných evidenčních rejstříků, jsou svým rozsahem dostačující a obsahem vyčerpávající.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a shledal správnými závěry Finanční správy o naplnění podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů, kdy opětovně potvrdil závěry vyplývající z ustálené judikatury. Pro účely rozhodování o vydání zajišťovacího příkazu je bez významu otázka, zda daňový subjekt věděl, že se účastní podvodného jednání. K odůvodněné obavě o budoucí dobytnost daně NSS zkonstatoval, že Finanční správou zjištěné skutečnosti ohledně majetku daňového subjektu a způsobu nakládání s majetkem, jsou indiciemi odůvodňujícími obavu o dobytnost dosud nestanovené daně. Finanční správa rovněž nepochybila, když hrozící nebezpečí z prodlení dovodila ze stejných skutečností, které vyvolaly obavu o vymahatelnost v budoucnu stanovené daně.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci zajišťovacích příkazů. Podstatou sporu před NSS bylo odepření přístupu k písemnosti, jejímž autorem byly orgány činné v trestním řízení. NSS ve vztahu k písemnosti založené ve vyhledávací části spisu konstatoval, že Finanční správa postupovala správně, pokud toto písemnost neposkytla daňovému subjektu. Pochybení však NSS shledal ve skutečnosti, že Finanční správa znepřístupnila písemnost, aniž by si řádně ověřila, zda je její utajení relevantní i v okamžiku po vydání zajišťovacího příkazu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr Finanční správy o naplnění podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů. V případě podmínky pravděpodobnosti budoucího stanovení daně NSS zdůraznil, že pro vydání zajišťovacího příkazu je významná již jen samotná účast daňového subjektu v podvodném řetězci, která potenciálně může založit budoucí doměření DPH. Otázka, zda daňový subjekt věděl, že se účastní podvodného jednání, je pro účel rozhodování o vydání zajišťovacího příkazu bez významu. V případě podmínky spočívající v odůvodněné obavě o budoucí dobytnost daně NSS zdůraznil, že jsou-li důvody budoucího stanovení daně založeny na přiměřené pravděpodobnosti zapojení daňového subjektu do obchodních řetězců, které byly zasaženy podvodným jednáním, je nahrazení zajišťovacích příkazů prostředky daňového řádu založenými na dobrovolném splnění daňové povinnosti představitelné jen obtížně, a přicházelo by v úvahu jen za výjimečných okolností.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil názor Finanční správy, že u nesplatné daňové povinnosti, která je předmětem zajišťovacího příkazu, není třeba posuzovat pravděpodobnost stanovení daně, neboť tato je již stanovena platebním výměrem, byť nepravomocným. Daňový subjekt musí obranu proti důvodům pro stanovení daně soustředit do řízení o odvolání proti platebnímu výměru.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a plně se ztotožnil se závěry Finanční správy, že správce daně v daném případě dostatečně odůvodnil nutnost vydání zajišťovacího příkazu. Podmínky pro jeho vydání byly bezezbytku naplněny. Vydaný zajišťovací příkaz vycházel zejména z obavy o budoucí dobytnost daně, když činnost daňového subjektu vykazovala znaky zbavování se majetku.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci zajišťovacích příkazů. NSS konstatoval, že byly naplněny obě dvě složky testu zákonnosti zajišťovacího příkazu, tj. pravděpodobnost budoucího stanovení daně a odůvodněná obava o její následnou dobytnost.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla konstatována nezákonnost zajišťovacího příkazu vydaného k zajištění daně z přidané hodnoty. NSS potvrdil, že správce daně dostatečně odůvodnil, z jakého důvodu by měla být v budoucnu stanovena daň, a že existovaly dostatečné pochybnosti o budoucí dobrovolné úhradě této daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy v případě vydání zajišťovacího příkazu. Daňový subjekt v kasační stížnosti namítal zejména tendenční hodnocení věci nižším soudem. NSS však tvrzení daňového subjektu nepřisvědčil, naopak uvedl, že je to daňový subjekt, kdo tendenčně interpretuje závěry městského soudu a navíc jeho podání vykazují znaky komplikované projednatelnosti. Věcně NSS potvrdil závěr správce daně, že v případě existence povětšinou hotovostního majetku, se jeví jako rizikový faktor opakované vybírání vkládaných částek v krátké době po jejich připsání na bankovní účet.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zajišťovacích příkazů, když předmětem zajištění byla daň z příjmů právnických osob. NSS potvrdil, že Finanční správa naplnila oba dva důvody pro vydání zajišťovacího příkazu, když odůvodnila jak přiměřenou pravděpodobnost budoucího stanovení daně, tak existenci důvodu, proč by měla být zajišťovaná daň v budoucnu obtížně vymahatelná. NSS potvrdil, že i u daně z příjmů je důležitá otázka, kdo přijaté plnění poskytl a dále, že obava o budoucí dobytnost daně může být tvořena souhrnem indicií slabší povahy, které však ve svém souhrnu naplňují zákonný požadavek pro vydání zajišťovacího příkazu.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek krajského soudu ve věci zajišťovacích příkazů. NSS konstatoval, že zajišťovací příkaz nelze vydat v situaci, kdy otázka stanovení budoucí daňové povinnosti není otázkou vyjasněnou, resp. když se jedná o judikaturou neprobádanou oblast. V daném případě se jednalo o spornou otázku v rámci daně z přidané hodnoty, když nebylo zřejmé, zda je správce daně, v rozporu s tvrzením daňového subjektu, oprávněn změnit právní kvalifikaci vykázaného plnění. V případě, kdy majetková základna daňového subjektu nevykazuje zjevné výkyvy, není v řízení o zajišťovacím příkazu místo pro učinění takto závažných úvah.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vydání zajišťovacího příkazu na daň z přidané hodnoty. Dle NSS Finanční správa dostatečně uvedla důvody pro vydání zajišťovacího příkazu spočívající v odůvodněné obavě o budoucí dobytnost daně a dostatečném specifikování v budoucnu očekávané daňové povinnosti. Daňový subjekt zvolil obranu svědčící spíše pro řízení nalézací, avšak tato nemá v řízení o zajištění daně, až na výjimky, opodstatnění.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy v oblasti zajišťovacích příkazů. Dle NSS byly naplněny obě dvě součásti testu zákonnosti zajišťovacího příkazu, když Finanční správa logicky popsala podezření na existenci podvodného řetězce na dani z přidané hodnoty a dále odůvodnila pravděpodobnou budoucí nedobytnost daně s odkazem na souhrn celého majetku daňového subjektu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při vydání zajišťovacího příkazu, kterým byla zajištěna budoucí daň z přidané hodnoty. NSS potvrdil naplnění obou složek testu pro vydání zajišťovacího příkazu, a to dostatečnou míru pravděpodobnosti budoucího stanovení daně a dostatečnou míru naplnění obavy stran budoucí nedobytnosti této daně.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu stran zajišťovacích příkazů, neboť v dané věci dle NSS nebyl naplněn druhý z předpokladů pro vydání zajišťovacích příkazů, tj. obava o budoucí dobytnost daně. NSS uvedl, že samotná výše předpokládané daně a existence pouze likvidního majetku bez dalšího nemůže založit důvodnou obavu z budoucí nedobytnosti daně či ze značných obtíží s jejím vybráním. Naplnění tohoto předpokladu je nutné posuzovat komplexně a vzít v potaz i dosavadní daňovou kázeň daňového subjektu, jeho majetkovou strukturu, solventnost, dosavadní výsledky hospodaření a zejména též jeho postavení na trhu i výhled jeho ekonomického vývoje, jakož i další relevantní skutečnosti, které je nutné hodnotit nikoliv selektivně, ale ve všech souvislostech.
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci zajišťovacích příkazů. NSS uvedl, že v dané věci byly dány důvody pro vydání zajišťovacích příkazů., tj. potvrdil správnost úvahy týkající se budoucí pravděpodobnosti stanovení daně s ohledem na účast žalobce v řetězci zasaženém podvodem na DPH a důvodnost obavy o budoucí dobytnost daně.
Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, přičemž zrušil napadený rozsudek krajského soudu ve věci zajišťovacích příkazů a shledal v rozhodnutí o odvolání přezkoumatelnou úvahu týkající se pravděpodobnosti stanovení daně i obavy o dobytnost. NSS potvrdil, že Finanční správa svůj závěr o účasti daňového subjektu na daňovém podvodu vystavěla na skutečnostech vyplývajících z transakcí, které proběhly mezi daňovým subjektem a jeho dodavateli a mezi dodavateli daňového subjektu a dalšími subjekty. Úvahu o dobytnosti daně shledal NSS rovněž dostačující, přičemž zejména zdůraznil, že daňový subjekt vykázal jen velmi nízkou výkonnost z pohledu uskutečněných a přijatých zdanitelných plnění, a to ve výši 1,001%. Současně Finanční správa zjistila, že daňový subjekt nevlastní žádné nemovitosti a je evidován toliko jako vlastník pěti vozidel. Na bankovních účtech daňový subjekt vykázal vysoké obraty v řádech milionů korun, nicméně finanční prostředky byly odesílány obratem na jiné účty a zůstatek na účtu vždy zůstal minimální. Daňový subjekt současně vykázal za rok 2015 ztrátu a nižší tržby, než činily náklady na pořízení zboží. Daňový subjekt vykázal vysokou míru zadluženosti. K ověření stavu zásob místním šetřením NSS opětovně zdůraznil povahu řízení o vydání zajišťovacího příkazu, a to zejména s ohledem na to, že skladovací smlouvu daňový subjekt nepředložil, ačkoliv mohl.
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci rozhodnutí o odvolání, kterým byly potvrzeny zajišťovací příkazy ve věci DPH. Nejvyšší správní soud potvrdil závěr Finanční správy, že v dané věci byly shromážděny a popsány indicie nasvědčující budoucímu stanovení daně – zde z důvodu účasti na podvodu. V této souvislosti opakovaně zdůraznil, že v rámci rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacím příkazům nelze po Finanční správě požadovat, aby postavil najisto a detailně prokazoval veškeré skutečnosti relevantní pro stanovení daně. Nejvyšší správní soud dále potvrdil dostatečné zjištění týkající se obav o dobytnost daně. Zopakoval, že vědomá účast na podvodu může představovat silný důvod pro stanovení daně a kompenzovat tak slabší intenzitu obav o dobytnost daně (nikoliv však velmi slabé).
