NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, když uvedl, že při posuzování návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce je nutné zkoumat nejdříve dodržení lhůty k podání návrhu, a teprve za podmínky, že návrh byl podán včas, zkoumat „věc samu“ (tzn., zda navrhovatel je, anebo není vlastníkem majetku postiženého exekucí). Smyslem lhůty dle § 179 odst. 4 daňového řádu je podpořit rychlost postupu exekuce a přimět toho, kdo se domnívá, že jeho majetek postižen, aby svoji výhradu uplatnil relevantním způsobem. Zákonným důsledkem otálení dotyčné osoby je pak ztráta možnosti postupovat dle § 179 daňového řádu a nutnost spoléhat se na to, že její práva budou ochráněna jinými způsoby.
