Daň z příjmů 2021
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů právnických osob, když se přiklonil k daňovým subjektem zvolenému způsobu účtování o nedokončené výrobě ve stavebnictví. NSS tak přisvědčil námitce daňového subjektu, že je možné s ohledem na specifičnost dlouhodobých stavebních zakázek účtovat o platbách přijatých za průběžné plnění zakázky jako o výnosech.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci doměření daně z příjmů právnických osob, neboť daňový subjekt neprokázal skutečné přijetí reklamy v tvrzeném rozsahu a tím daňovou uznatelnost nákladů dle § 24 odst. 1 ZDP. NSS také vyslovil, že pokud je reklama poskytována výhradně online, neexistuje jiný způsob, jak ji zachytit než snímkem obrazovky, což se v daném případě daňovému subjektu nepodařilo.
NSS částečně vyhověl kasační stížnosti Finanční správy v oblasti doměření daně z příjmů právnických osob. NSS souhlasil se správními orgány v tom, že nedošlo k prokázání uplatněného výdaje dle § 24 odst. 1 ZDP a rovněž s tím, že nebyl důvod k uznání tzv. minimálně nutných nákladů. NSS však nepřisvědčil kasační stížnosti v oblasti neprokázaných daňových odpisů z vibračního válce dle § 24 odst. 2 písm. a) ZDP, jež považoval za prokázané.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve sporu týkajícím se oprávněnosti stanovení daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty podle pomůcek. Dle NSS Krajský soud v Českých Budějovicích pochybil, když vycházel z nesprávného právního posouzení rozsahu evidenční povinnosti podle § 7b ZDP, když dospěl k závěru, že tržby vložené zaměstnanci na účty daňového subjektu nepředstavovaly již jednou přiznané hotovostní příjmy, protože vklady nebyly v daňové evidenci zahrnuty. Dle NSS převod hotovosti z pokladny na účet nemusí být uveden v daňové evidenci, pakliže tato hotovost byla již jednou jako příjem v daňové evidenci uvedena. Krajský soud se měl dle NSS správně zabývat tím, zda bylo uneseno důkazní břemeno stran tvrzení, že vklady na účet byly již zdaněny jako hotovostní příjmy.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy jádrem sporu bylo prokázání existence sdružení ve smyslu § 829 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na něž by se aplikoval § 12 ZDP. NSS dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal existenci sdružení před 30. 3. 2012, byť dodatečně předložil další smlouvu o sdružení, která měla být uzavřena dne 2. 1. 2012. Některá ustanovení této smlouvy byla v rozporu s dalšími skutkovými zjištěními, a tudíž vznikly značné pochybnosti o datu jejího skutečného uzavření. Za těchto okolností NSS uzavřel, že pro účely aplikace § 12 ZDP došlo k vytvoření sdružení až k 30. 3. 2021.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci nezákonného zásahu spočívajícího v zahájení daňové kontroly z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Předmětem sporu bylo, zda má skutečnost, že u poplatníka došlo k tzv. podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole ve smyslu § 38na odst. 1 ZDP, za následek, že se vůči zdaňovacímu období, ve kterém tato podstatná změna nastala (či trvá), neuplatní § 38r odst. 2 téhož zákona. NSS s odkazem na § 38na odst. 3 ZDP uvedl, že v případě naplnění této podmínky zůstává možnost uplatnění daňové ztráty plně zachována. Z tohoto důvodu nelze hovořit o tom, že by poplatník v důsledku provedení podstatné změny své vlastnické struktury o možnost uplatnění ztráty ze zákona úplně přišel. Jestliže tedy možnost uplatnění daňové ztráty zůstala (byť po splnění podmínky dle § 38na odst. 3 ZDP) nemůže mít naplnění podmínky dle § 38na odst. 1 ZDP vliv na běh prekluzivní lhůty a § 38r odst. 2 ZDP tak není vyloučen.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve sporu týkajícím se naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení na dani z příjmů fyzických osob. NSS aproboval závěry správce daně a Krajského soudu v Brně, že argumentaci týkající se důvodů, pro něž byla daňovému subjektu doměřena daň, mohl daňový subjekt vznést pouze v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru, neboť obnova řízení neslouží k nápravě vad řízení či nápravě nezákonnosti rozhodnutí, ale umožňuje, aby proběhlo nové řízení, ve kterém budou zohledněny dodatečně vyjevené skutečnosti, důkazy a jiné okolnosti zpochybňující skutkový základ rozhodnutí, které bez své viny nemohl daňový subjekt uplatnit dříve. Předmětem řízení proto nemůže být přezkoumání původního dodatečného platebního výměru.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, jíž se daňový subjekt domáhal uznání nároku na vrácení přeplatku na dani z příjmů právnických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby. Správní soudy uzavřely, že k posuzovanému datu přeplatek na dani nevznikl, tudíž zamítnutí žádosti o jeho vrácení bylo ze strany správce daně oprávněné. Zaplacením částky daně daňovému subjektu nevznikla újma. NSS také odmítl námitku ve věci uplynutí lhůty pro stanovení daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu týkající se způsobu rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu. NSS aproboval závěr, podle nějž je v případě spolupracující osoby třeba nejprve stanovit výši příjmů a výdajů „hlavního daňového subjektu“, z něj poté podle pravidel vyplývajících z § 13 ZDP stanovit podíl na příjmech a výdajích spolupracující osoby a následně stanovit vlastní daňovou povinnost spolupracující osoby.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve sporu stran uplatnění skutečných výdajů k příjmům dle § 9 ZDP. NSS se ztotožnil se závěrem, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 3 daňového řádu a žádným způsobem neprokázal výdaje související s realizovaným pronájmem předmětných vozidel. Správce daně proto správně k příjmům z pronájmu předmětných vozidel zohlednil zákonem garantované výdaje ve výši 30 % podle § 9 odst. 4 ZDP.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve sporu na dani z příjmů fyzických osob týkající se naplnění podmínek pro stanovení daně podle pomůcek. NSS aproboval závěry správce daně, že z předložené evidence nebylo možno seznat stav zásob v průběhu času a nebylo tak možno stanovit daň dokazováním.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve sporu ohledně vzniku nároku na osvobození příjmu z prodeje bytu dle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP. Podle právní úpravy účinné do konce roku 2013 by byl příjem z prodeje osvobozen, jelikož do časového testu by se zahrnulo i období, po které byl daňový subjekt členem bytového družstva, dle právní úpravy účinné pro posuzovaný případ, tj. v roce 2014, je nutné vycházet z okamžiku nabytí vlastnictví k prodávané nemovitosti. Dle NSS tak nedošlo k naplnění časového testu pro osvobození od daně. Dále se NSS ztotožnil s vyměřením penále, neboť daň nebyla doměřena na základě posledního daňového přiznání, byť správce daně využil údaje uvedené v dodatečném daňovém přiznání, které však následně daňový subjekt opravil tak, že tvrzená daň byla 0 Kč.
-
Rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 215/2021, sp. zn. 1 Afs 216/2021 a sp. zn. 1 Afs 217/2021 ze dne 4. 11. 2021 – žalovaný OFŘ:
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci týkající se daně z příjmů, ve které došlo k vyloučení výdajů z daňově účinných. NSS se ztotožnil s Krajským soudem v Ostravě, kdy konstatoval, že stěžovatel své důkazní břemeno neunesl nejen v tom, zda byly tvrzené společnosti dodavateli sporného plnění, ale také ohledně jeho rozsahu a ceny plnění. Za takové situace nebylo možné uznat dotčené výdaje jako daňově účinné dle § 24 ZDP, neboť nebylo prokázáno, zda byl předmětný výdaj skutečně vynaložen.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v oblasti doměření daně z příjmů právnických osob z důvodu neprokázání daňových výdajů dle § 24 odst. 1 ZDP. Daňový subjekt neprokázal, že daňové výdaje skutečně vynaložil, nedokázal řádně reagovat na výzvy k prokázání, i přes výzvy k prokázání nepředložil řádně vedené účetnictví, předkládal jen formální doklady a účastnil se organizované činnosti úzké skupiny lidí, kteří vytvářeli fiktivní plnění v rámci řetězce obchodních společností.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci týkající se daně z příjmů fyzických osob stran poukázaných částek na bankovní účet daňového subjektu, které zjevně nebyly uvedeny v jeho daňovém přiznání. Stěžejní otázkou bylo rozložení důkazního břemene v daňovém řízení. NSS přisvědčil odůvodněnosti výzvy správce daně k identifikaci finančních prostředků, když konstatoval, že správce daně v předmětné výzvě dostatečně popsal své pochybnosti a jednoznačně a srozumitelně ve výzvě po daňovém subjektu požadoval, aby u jednotlivých konkrétně vyznačených částek specifikoval, o jaké prostředky se jedná, zda byly zdaněny, či se jedná o částky dani nepodléhající, nebo od daně osvobozené.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z příjmů právnických osob. Daňový subjekt neprokázal vynaložení nákladů na zprostředkování ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP (nedostatečné podklady vymezené smluvními dokumenty, navržení svědci nemohli tvrzení prokázat). V případě dalších neuznaných nákladů na služby daňový subjekt neprokázal, kdo je vykonal a v jaké výši.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v případě doměření daně z příjmů právnických osob. Daňový subjekt neprokázal podmínku přímé vazby nákladů, které nelze uznat pro daňové účely dle § 25 ZDP, a zdanitelných výnosů. Z tohoto důvodu nebylo možné tyto náklady akceptovat za daňově účinné dle § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v případě doměření daně z příjmů právnických osob a potvrdil postup Finanční správy při určení transferové ceny metodou rozdělení zisku/ztráty (tzv. profit split method). Daňový subjekt nesprávně rozporoval zahrnutí nerealizované kurzové ztráty do výpočtové základny pro rozdělení zisků/ztrát koncernu, přičemž do základu daně ji požadoval nekonzistentně zahrnout.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z příjmů právnických osob, neboť daňový subjekt neprokázal včasné podání žaloby. NSS ve shodě s Městským soudem v Praze uvedl, že „printscreen“ e-mailového klienta nemá tytéž účinky jako doručenka v případě podání prostřednictvím informačního systému datových schránek.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu na dani z příjmů právnických osob z důvodu uplynutí lhůty pro stanovení daně. Dle NSS správce daně nemohl v souzené věci přikročit k doměření daně na základě aplikace § 148 odst. 6 daňového řádu u zdaňovacího období započatého za účinnosti ZSDP, jelikož tento zákon takovou pravomoc správce daně neznal a současně se přechodné ustanovení § 264 odst. 4 věty první daňového řádu na věc nevztahuje.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu na dani z příjmů právnických osob, neboť daňový subjekt neprokázal, že vyhotovil a schválil písemné projekty výzkumu a vývoje před započetím jejich řešení dle § 34 odst. 5, resp. 34c ZDP. Projekty obsahovaly údaje, které nemohly být před deklarovaným datem jejich schválení daňovému subjektu známy. NSS též odmítl námitku podjatosti úředních osob.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil doměření daně z příjmů právnických osob dle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5. ZDP z důvodu, že byl shledán a prokázán neodůvodněný rozdíl v ceně sjednané reklamy a ceně obvyklé dané reklamy, která byla zjištěna za využití ceníků prvního článku vytvořeného řetězce.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve sporu na dani z příjmů fyzických osob. NSS se ztotožnil s hodnocením Krajského soudu v Ústí nad Labem stran nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z důvodu nedostatečně odůvodněného vyloučení všech výdajů na reklamu, byť byla konstatována její částečná realizace. Stran věrohodnosti svědecké výpovědi NSS konstatoval, že tuto nelze posuzovat dle toho, zda svědek příjmy zdanil či nikoliv.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci výkladu ustanovení § 235 daňového řádu a § 38i odst. 5 písm. b) ZDP. NSS souhlasil s postupem správce daně, který na základě zjištění při daňové kontrole, že daňový subjekt některým svým zaměstnancům srazil z jejich příjmů a odvedl správci daně nižší částky na dani z příjmů ze závislé činnosti, zjištěný rozdíl dodatečně stanovil k přímé úhradě daňovému subjektu, jakožto plátci příslušné daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů právnických osob z důvodu vyloučení nákladu v podobě odstupného za převzetí práv a povinností z nájemní smlouvy z daňově účinných. Daňový subjekt bez protiplnění postoupil právo užívat předmět nájmu, a ještě za něj zaplatil vysokou sumu, což postrádalo jakékoli rozumné opodstatnění. NSS shledal veškeré kasační námitky způsobilé věcného projednání nedůvodnými, přičemž také ujasnil, že i správní orgány mají pravomoc vyložit soukromoprávní úkony z pohledu jejich ekonomického významu a dopadu do daňové pozice daňového subjektu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil doměření daně z příjmů právnických osob z důvodu neprokázaných nákladů za reklamu dle § 24 odst. 1 ZDP. Daňový subjekt neprokázal rozsah provedené reklamy, ani kdo reklamu poskytnul. Pochybnosti nebyly vyvráceny ani vůči smlouvám a fakturám. Nad rámec soud také uvedl, že částku, kterou daňový subjekt investoval do reklamy, ve srovnání s přiznanými příjmy, lze považovat za velmi rizikovou, nestandardní či krajně iracionální.
NSS částečně vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu na dani z příjmů právnických osob, a to v námitce týkající se vyloučení nákladů vykázaných k jedné ze zakázek u projektu VaV po datu předání a převzetí stroje z daňově účinných ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP. Dle NSS tento postup správce daně nemá oporu v důkazech založených ve správním spise. Námitkám týkajícím se odpočtu na VaV NSS naopak nepřisvědčil, když konstatoval, že orgány Finanční správy postupovaly správně, pokud odpočet na VaV dle § 34 odst. 5 ZDP odmítly pro závažné nedostatky všech projektů VaV formálního charakteru.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů fyzických osob dle § 23 odst. 7 ZDP. NSS konstatoval, že správce daně při posuzování, zda se jedná o jinak spojené osoby, vycházel toliko ze zjištění o navýšení ceny oproti ceně obvyklé. Dle NSS je však takový postup nedostačující, neboť tím fakticky dochází ke splynutí první (jedná se o spojené osoby) a druhé podmínky (ceny sjednané mezi spojenými osobami se liší od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích) pro použití postupu dle § 23 odst. 7 ZDP.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve sporu na dani z příjmů fyzických osob týkajícího se aplikace § 23 odst. 7 ZDP v případě výdajů na reklamu. Dle NSS správce daně nemusí prokazovat subjektivní stránku jednání daňového subjektu, která spočívá ve vytvoření právního vztahu převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP. Pokud správce daně zjistil rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou, konkretizoval tím své pochybnosti nasvědčující tomu, že daňový subjekt a dodavatel vytvořili právní vztah převážně za účelem snížení základu daně, a bylo na daňovém subjektu, aby vysvětlil ekonomické důvody ospravedlňující tento rozdíl.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z příjmů, kdy Finanční správa předepsala českému plátci daně k přímému placení daň vybíranou srážkou v sazbě 15 % z úrokových příjmů poplatníka z bezesmluvního státu, který byl členem nizozemského tichého společenství, neboť na uvedený příjem nelze aplikovat výhody vyplývající ze SZDZ s Nizozemím.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve sporu na dani z příjmů fyzických osob týkajícího se nesplnění časového testu pro osvobození od daně při prodeji akcií dle § 4 odst. 1 písm. w) ZDP. Dle NSS je výklad § 4 odst. 1 písm. w) ZDP z hlediska jazykového zcela jasný (vztahuje se pouze na výměnu akcií o celkové stejné jmenovité hodnotě) a neposkytuje jakýkoliv prostor k závěru, že by se nepřerušení časového testu vztahovalo též na případ zvýšení jmenovité hodnoty akcií tzv. okolkováním.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ohledně nezákonného zásahu a jeho vlivu na zákonnost rozhodnutí o stanovení daně, když s odkazem na judikaturu uvedl, že absence výzvy k podání dodatečného daňového přiznání před zahájením daňové kontroly nemá vliv na zákonnost doměření daně. Ohledně činnosti předsedy představenstva a příjmu ze závislé činnosti pak NSS uvedl, že i když byla mandátní smlouva uzavřena ještě před vznikem funkce předsedy představenstva, nelze bez dalšího vyloučit, že činnost, která je vykonávána podle mandátní smlouvy, se později shoduje s náplní činnosti předsedy představenstva, která je dle zákonné fikce zdaněna jako příjem ze závislé činnosti.
NSS částečně vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci doměření daně z příjmů právnických osob titulem neprokázaného reklamního plnění dle § 24 odst. 1 ZDP. V části, v níž kasační stížnosti nevyhověl, souhlasil s krajským soudem, že samotnou propagací značky, jíž byl daňový subjekt na území ČR výhradním distributorem, docházelo k propagaci samotného daňového subjektu a prokázání oprávněnosti daňového výdaje bylo postačující. V ostatních dvou případech NSS vytknul krajskému soudu, že se nesprávně zaměřil pouze na to, zda nějaká reklama byla provedena, jednostranně a neobjektivně vyhodnotil svědecké výpovědi, aniž by v celém kontextu posoudil vztah s osobou deklarovaného dodavatele, případně jeho subdodavatele reklamy, a skutečný rozsah plnění.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů fyzických osob dle § 23 odst. 7 ZDP. NSS konstatoval, že správce daně při posuzování, zda se jedná o jinak spojené osoby, vycházel toliko ze zjištění o navýšení ceny oproti ceně obvyklé. Dle NSS je však takový postup nedostačující, neboť tím fakticky dochází ke splynutí první (jedná se o spojené osoby) a druhé podmínky (ceny sjednané mezi spojenými osobami se liší od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích) pro použití postupu dle § 23 odst. 7 ZDP.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy v otázce určení dne splatnosti daně z příjmů fyzických osob, od kterého se odvíjel počátek výpočtu penále dle § 63 ZSDP ve znění účinném do 31. 12. 2006. Dle NSS byl daňový subjekt povinen podle ust. § 23 odst. 8 ZDP podat dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2005 ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období roku 2006, která v tomto případě uplynula dne 2. 7. 2007, přičemž od tohoto dne se tedy měl odvíjet výpočet penále.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zdanění příjmů fyzické osoby dle § 10 ZDP. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno, když nerozptýlil pochybnosti správce daně ohledně povahy přijatého finančního plnění. NSS současně aproboval správnost postupu správce daně, který označil dotčený příjem jako „ostatní“ a podřadil jej pod ust. § 10 ZDP.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů právnických osob a potvrdil výklad Finanční správy, že ustanovení § 34 odst. 5 ZDP je potřeba vykládat v tom smyslu, že projekt výzkumu a vývoje musí vždy obsahovat zákonem vyjmenované náležitosti. Nad rámec obligatorních náležitostí však lze do projektu zahrnout další informace. NSS také přisvědčil názoru Finanční správy, že daňová kontrola nebyla zahájena pouze formálně a lhůta pro stanovení daně neuplynula.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů právnických osob a potvrdil výklad Finanční správy, že ani dodatečné zrušení daňové ztráty nemá vliv na aplikaci speciálního ustanovení § 38r odst. 2 ZDP, které v kontextu vyměřené daňové ztráty definuje delší lhůtu pro stanovení daně. NSS taktéž přisvědčil, že se lhůta nevztahuje jen na porušení povinností v příčinné souvislosti s daňovou ztrátou.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve sporu na dani z příjmů fyzických osob ohledně posouzení možného odstranění procesní vady v odvolacím řízení. NSS konstatoval, že vady odvoláním napadeného rozhodnutí či postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, může odstranit odvolací orgán v odvolacím řízení, a to i v případě, kdy správce daně zákonným způsobem neprojedná zprávu o daňové kontrole s daňovým subjektem.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve sporu na dani z příjmů fyzických osob ohledně nutnosti aplikovat tzv. esenciální výdaje. NSS konstatoval, že případnému zohlednění tzv. esenciálních výdajů musí předcházet posouzení, zda jsou splněny podmínky pro přechod na stanovení daně podle pomůcek. V posuzovaném případě podmínky pro stanovení daně podle pomůcek splněny nebyly, a proto nebylo možné tzv. esenciální výdaje uznat.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí o odvolání ve věci doměření daně z příjmů právnických osob. Důvodem vyhovění kasační stížnosti byla interpretace § 148 odst. 3 daňového řádu, resp. aplikace pravidla stanoveného v § 33 odst. 1 daňového řádu v případě běhu prekluzivní lhůty pro stanovení daně. NSS vyložil, že § 148 daňového řádu obsahující pravidla běhu prekluzivní lhůty (vč. jejího přerušení či stavění) jsou lex specialis k § 33 odst. 1 daňového řádu, kdy se toto ustanovení nepoužije.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci týkající se daně z příjmů právnických osob a aplikace § 23 odst. 7 ZDP, tj. ceny sjednané mezi spojenými osobami. NSS konstatoval, že mezi daňovým subjektem a jeho dodavateli byl vytvořen právní vztah ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP a neztotožnil se s názorem Krajského soudu v Ostravě, že ze strany správce daně nedošlo k dostatečnému zjišťování tzv. ceny obvyklé.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v oblasti doměření daně z příjmů právnických osob dle § 24 odst. 1 ZDP u nákladových úroků z půjčky od švýcarské společnosti, neboť daňový subjekt neprokázal faktické přijetí předmětné půjčky a využití pro dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z příjmů právnických osob. NSS aproboval závěr správce daně, že daňový subjekt u úroků z emitovaných dluhopisů neprokázal, že sloužily k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a proto nebyly daňově uznatelné. Nebylo prokázáno, že by došlo k úhradě za dluhopisy, ani že by došlo k zápočtu pohledávek a závazků, tj. že by došlo k faktickému toku peněz směrem k daňovému subjektu, jež by mohl získané prostředky použít pro své podnikání.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve sporu na dani z příjmů fyzických osob ohledně oprávněnosti uplatněných nákladů na znehodnocené zboží. Dle NSS odvolací orgán bez předchozího vyrozumění odvolatele posoudil danou problematiku odlišně oproti správci daně, přičemž bez náležité opory ve spise dovodil, že daňový subjekt oprávněnost nákladů neprokázal.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci týkající se daně z příjmů právnických osob. NSS uložil Krajskému soudu v Brně, aby se zabýval opomenutou žalobní námitkou, a dále aby zkoumal, zda daňová kontrola byla fakticky zahájena ve lhůtě pro stanovení daně. Přestože existují významné pochybnosti o unesení důkazního břemene ze strany daňové subjektu ohledně prokázání sporných plnění de § 24 odst. 1 ZDP, došlo v řízení k upření práva na provedení dalších navrhovaných důkazních prostředků.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů právnických osob. NSS konstatoval, že v řešeném případě nebyly splněny podmínky pro přechod na pomůcky a uznání tzv. esenciálních výdajů. Nebylo prokázáno, zda byly práce a služby na stavebních zakázkách provedeny deklarovanými dodavateli, či jinými dodavateli či subdodavateli, a v uváděném rozsahu. Rovněž nebylo možné určit, zda v ceně prodávaných staveb byly zahrnuty tvrzené náklady, jelikož daňový subjekt nepředložil doklady o stavu rozestavěnosti staveb k datům jejich prodeje.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů právnických osob, neboť daňový subjekt neprokázal oprávněnost uplatnění daňového výdaje za služby dle § 24 odst. 1 ZDP. Nedůvodná byla i námitka rozdílného postupu mezi uznáním odpočtu DPH a neuznáním daňového výdaje, neboť v konkrétní věci k namítanému rozporu nedošlo.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve sporu na dani z příjmů fyzických osob ohledně možnosti napravit procesní vady vzniklé při projednání zprávy o daňové kontrole. NSS konstatoval, že takové pochybení správce daně je třeba v rámci odvolacího řízení odstranit tak, aby měl daňový subjekt i poté reálnou možnost uplatnit své návrhy a argumenty ve dvou instancích, což bylo splněno.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z důvodu nesprávného posouzení použitelnosti omezujících podmínek při aplikaci § 38p zákona o daních z příjmů, ve znění do 31. 12. 2013, i po účinnosti daňového řádu.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ohledně uplatněné výše výdajového paušálu ve vztahu k příjmům ze samostatné činnosti u daně z příjmů fyzických osob. Dle závěru NSS pokud daňový subjekt vykonávající činnost profesionálního sportovce není držitelem živnostenského oprávnění, je třeba na jeho činnost nahlížet jako na výkon nezávislého povolání. Tomu odpovídá i možnost využití příslušného výdajového paušálu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil zvýšení daně z příjmů právnických osob dle § 18 odst. 1 ZDP z titulu neoprávněného snížení příjmů (výnosů) o tzv. dodatečné dobropisy vystavené společnostem ve skupině spojených osob, a dále o neprokázané výdaje (náklady) dle § 24 odst. 1 ZDP z titulu množstevních bonusů pro odběratele, u nichž se však tato výhoda v účetnictví neprojevila.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy v oblasti daně z příjmů právnických osob. Konkrétně bylo předmětem sporu neuznání odčitatelné položky od základu daně z titulu nákladů vynaložených na projekty výzkumu a vývoje. NSS uznal existenci zásadních pochybností správce daně o prospektivnosti projektů výzkumu a vývoje, které nebyly v celém průběhu daňového řízení odstraněny
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci doměření daně z příjmů právnických osob. NSS neshledal jednoznačnou přímou příčinnou souvislost mezi náklady vynaloženými na demolici původního spalovenského kotle a výstavbou kotle nového, tedy pořízením nové investice. Daňový subjekt tak mohl náklady na demolici uplatnit jako běžné provozní náklady dle § 24 odst. 1 ZDP, nikoli je evidovat jako investiční náklady související s pořízením hmotného majetku ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a) ZDP.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci doměření daně z příjmů právnických osob. NSS v části týkající se aplikace § 23 odst. 7 ZDP uzavřel, že nebylo prokázáno, že by daňový subjekt profitoval ze svého zapojení do řetězce spojených osob, a dále se správce daně odchýlil od zákonného postupu při zjištění ceny obvyklé, když bez řádného zdůvodnění přistoupil k stanovení ceny obvyklé jako hypotetického odhadu. V části týkající se neuznání nákladů jako daňových dle § 24 odst. 1 ZDP z důvodu neprokázání deklarovaného dodavatele plnění NSS uzavřel, že správce daně dostatečně nepřenesl důkazní břemeno na daňový subjekt.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci uplatnění daňové ztráty z příjmů právnických osob jako odčitatelné položky s tím, že daňový subjekt ji uplatnit nemůže, pokud byla vyměřena ještě před přemístěním sídla do ČR daňovými orgány Nizozemska v roce 2008 z jeho podnikatelské činnosti v Nizozemsku. Ztráta nebyla vyměřena podle českých právních předpisů daně z příjmů. Svoboda usazování bez dalšího nezaručuje, že přemístění skutečného vedení společnosti z jednoho členského státu do jiného bude daňově neutrální.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci posouzení uplynutí lhůty pro stanovení daně v případě daně z příjmů fyzických osob. NSS konstatoval, že k uplynutí lhůty pro stanovení daně nedošlo, jelikož v posuzovaném případě bylo nutné aplikovat § 38r odst. 2 ZDP, což Krajský soud v Ostravě neučinil.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci pokuty za opožděné tvrzení daně. NSS dospěl k závěru, že daňový subjekt – nerezident – nebyl v prodlení, pokud podal daňové přiznání, ve kterém si dodatečně nárokoval slevu na děti, když měl svoji daňovou povinnost včas vypořádánu prostřednictvím ročního zúčtování. Dle NSS lze daňové zvýhodnění uplatnit kdykoli ve lhůtě pro stanovení daně, nikoliv jen ve lhůtě pro podání daňového přiznání, třebaže v souladu s § 38g odst. 2 ZDP je daňový nerezident povinen uplatnit daňové zvýhodnění na děti pouze formou daňového přiznání.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil zvýšení základu daně z příjmů právnických osob z titulu neprokázání daňově uznatelného výdaje dle § 24 odst. 1 ZDP, a to u výdajů za úpravy pozemků, za pronájem haly a vozidla a za poradenské služby.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů právnických osob a otázky daňové uznatelnosti nákladů na poradenské služby a podnájem dle § 24 odst. 1 ZDP. NSS neshledal rozsudek Krajského soudu v Brně nepřezkoumatelným či v rozporu se zásadou plné jurisdikce, jak namítal stěžovatel. S ohledem na závažné rozpory mezi již provedenými důkazy potvrdil NSS nadbytečnost navrhovaných svědeckých výpovědí a uzavřel, že daňový subjekt nedostál podmínkám uvedeným v § 24 odst. 1 ZDP.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci doměření daně z příjmů právnických osob a otázky uplatnění tzv. esenciálních nákladů. Správce daně vyloučil náklady údajně vynaložené na nákup drogistického zboží. NSS uvedl, že povinnost správce daně respektovat tzv. esenciální náklady předpokládá prokazatelnost na straně výnosové. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě byly shodné skutkové pochybnosti na straně výnosů i nákladů, nelze dle NSS akceptovat výnosovou stránku jako nezpochybněnou a zakládající podmínky pro akceptování postupu cestou tzv. esenciálních nákladů.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů právnických osob. Předmětem sporu bylo neuznání úrokových výnosů z emitovaných dluhopisů do daňových nákladů, jelikož daňový subjekt daňovou uznatelnost úroků z dluhopisů neprokázal ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP. NSS se ztotožnil se závěrem správce daně, že daňový subjekt v této souvislosti neunesl své důkazní břemeno.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy, která z důvodu neprokázání uskutečnění neuznala náklady za reklamní plnění jako daňově uznatelné. Navázal tím na svůj právní názor o shodné skutkové situaci z pohledu DPH v rozsudku NSS ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 10 Afs 268/2019. Současně potvrdil, že správce daně měl před daňovou kontrolou vydat výzvu dle § 145 odst. 2 daňového řádu, proto aproboval postup, kdy v rámci odvolacího řízení došlo ke zrušení příslušného penále, aniž by musel označit rozhodnutí o odvolání za nezákonné.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci stanovení daně z příjmů fyzických osob podle pomůcek. V daném případě daňový subjekt předložil relevantní doklady až Krajskému soudu v Brně k podané žalobě. Dle NSS však nebylo povinností odvolacího orgánu se důkladněji zabývat tvrzeními žalobce a za tím účelem v dalším řízení doplňovat skutková zjištění. NSS odkazuje na koncentrační zásadu ovládající daňové řízení a vycházející z koncepce důkazního břemene ležícího na daňovém subjektu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci týkající se posouzení zařazení nemovitých věcí do obchodního majetku daňového subjektu a z toho plynoucích důsledků stran daňové uznatelnosti výdajů. Dle NSS daňový subjekt neprokázal vložení nemovitých věcí do obchodního majetku, a proto výdaje týkající se opravy, údržby a provozu těchto nemovitých věcí jsou dle § 25 odst. 1 písm. u) ZDP daňově neúčinné.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci týkající se daně z příjmů právnických osob. NSS potvrdil správnost postupu správce daně při vydání výzvy k podání daňového tvrzení a využití mezinárodní výměny informací v souvislosti s příjmy plynoucími z licenčních poplatků daňovým nerezidentům ze zdrojů na území ČR, které podléhají zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z příjmů fyzických osob. NSS přisvědčil závěru orgánů Finanční správy, že daňový subjekt neprokázal daňovou uznatelnost výdajů v souladu s § 24 odst. 1 ZDP. NSS se ztotožnil se správností postupu správce daně stran přenesení důkazního břemene na daňový subjekt a stran provedeného hodnocení důkazů.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu týkající se neuznaných výdajů na dani z příjmů fyzických osob a otázky aplikace tzv. esenciálních výdajů. Dle NSS odvolací orgán nerespektoval závazný právní názor tohoto soudu, když při odmítnutí nutnosti použití esenciálních výdajů argumentoval celkovou nákladovostí obdobných subjektů, neboť dle NSS nebyla tato úvaha dostačující. Dle NSS je nutno zkoumat, zda uznané výdaje umožnily realizaci konkrétního příjmu v co nejkonkrétnější rovině a v každém jednotlivém případě, a to přiměřeně povaze zkoumaného plnění.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozhodnutí Finanční správy, kterým byla podle ZSDP zamítnuta žádost o vrácení přeplatku na dani z příjmů právnických osob. NSS odmítl argumentaci daňového subjektu, že po zrušení autoremedurního rozhodnutí správce daně soudem, zaniklo i původní konkludentní vyměření daně a nemohlo zpětně obživnout. Soudy naznaly, že obě rozhodnutí tvořila jeden celek jen po dobu platnosti autoremedurního rozhodnutí, proto zrušení autoremedurního rozhodnutí správce daně Krajským soudem v Ústí nad Labem neovlivnilo existenci původního konkludentního vyměření daně. V důsledku toho nedošlo k vratitelnému přeplatku.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci nezahrnutí do základu daně z příjmů právnických osob úrokových výnosů ze smlouvy o půjčce. Dle NSS správce daně důsledně neposoudil platnost a účinky ústní dohody a povahu konkrétního předloženého potvrzení, jímž daňový subjekt prokazoval změnu písemně sjednané úročené půjčky na ústně sjednanou formu bezúročné půjčky.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil doměření daně z příjmů právnických osob z titulu neunesení důkazního břemene s tím, že vyplácená provize není zdanitelným příjmem (výnosem) daňového subjektu dle § 18 odst. 1 ZDP. V druhém bodě potvrdil přesvědčivou argumentaci správce daně, jíž právně prokázal objektivní okolnosti o účelovém chování daňového subjektu s dodavateli reklamy, včetně tzv. vědomostního testu, čímž došlo ke krácení daně jiným způsobem dle § 23 odst. 10 ZDP.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci stanovení daně z příjmů fyzických osob podle pomůcek. Dle NSS nebyly splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, jelikož správce daně neunesl důkazní břemeno ke skutečnostem, jež by zpochybňovaly důvěryhodnost a pravdivost předložené daňové evidence.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy proti zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně vážícímu se k doměření daně z příjmů právnických osob za rok 2014 a neshledal ani důvody pro přerušení řízení do doby vyřešení související otázky za zdaňovací období let 2011 a 2012. NSS uzavřel, že se v daném případě nejedná o podmíněné a podmiňující rozhodnutí ve smyslu závěrů usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 6 As 211/2017-88.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Předmětem sporu bylo posouzení povahy daru, který daňový subjekt daroval svému zaměstnanci. NSS aproboval závěr správce daně, že dar byl poskytnut v souvislosti se závislou činností a předmětný nepeněžní příjem posoudil jako příjem dle § 6 ZDP, nikoliv jako dar, který by byl předmětem daně darovací. Daňový subjekt tak byl povinen z tohoto příjmu svého zaměstnance srazit a odvést daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.
NSS na základě kasační stížnosti daňového subjektu zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v kauze týkající se daně z příjmů právnických osob. NSS konstatoval, že se krajský soud dopustil vady řízení, když se nevypořádal s žalobním důvodem popírajícím možnost zdanění fiktivních příjmů. NSS dále konstatoval, že rozhodnutí odvolacího orgánu bylo vydáno ve lhůtě pro stanovení daně.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci týkající se daně z příjmů fyzických osob. Dle NSS byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci pro učinění závěru ohledně charakteru příjmů daňového subjektu, jakožto příjmů z výkonu nezávislého povolání ve smyslu § 7 odst. 2 písm. c) ZDP, jež byly žalobci vypláceny na základě smluv o výkonu činnosti civilního experta uzavřených mezi žalobcem a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy v oblasti daně z příjmů fyzických osob. Předmětem sporu byla otázka zohlednění záloh uhrazených jedním ze zaměstnavatelů daňového subjektu při výpočtu daně z příjmů fyzických osob. NSS dal za pravdu orgánům Finanční správy, které nezohlednily v daném zdaňovacím období uhrazené zálohy z příjmů, které nebyly daňovému subjektu v daném zdaňovacím období vyplaceny, ačkoli mu vyplaceny být měly, a to s odkazem na ust. § 5 odst. 4 ZDP.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci týkající se daně z příjmů právnických osob. NSS potvrdil správnost postupu správce daně při vydání výzvy k podání daňového tvrzení a využití mezinárodní výměny informací v souvislosti s příjmy plynoucími z licenčních poplatků daňovým nerezidentům ze zdrojů na území ČR, které podléhají zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci týkající se daně z příjmů právnických osob. NSS potvrdil správnost postupu správce daně, který vyloučil z daňově uznatelných nákladů náklady na reklamní služby z důvodu neprokázání, že tyto byly daňovému subjektu poskytnuty jím deklarovanými dodavateli.
NSS nevyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v otázce uplatnění mimořádných odpisů. NSS aproboval závěr správce daně, že neuplatněním odpisů v roce 2010 došlo k přerušení odpisování daného majetku a tedy k porušení podmínky stanovené v § 30a odst. 2 ZDP. Odpis uplatněný v roce 2011 tak daňový subjekt uplatnil neoprávněně.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, když konstatoval, že při posouzení uznatelnosti uplatněných úroků z hypotečního úvěru jako odčitatelné položky od základu daně z příjmů fyzických osob v případě, kdy hypoteční úvěr byl daňovému subjektu poskytnut za účelem koupě rekreačního objektu, je nutné zjistit skutečný stav věci, tedy zda posuzovaná stavba celoročně slouží k uspokojení bytových potřeb.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci týkající se daně z příjmů právnických osob. NSS potvrdil správnost postupu a závěru správce daně, když konstatoval, že nezáleží na tom, jestli dokazování provádí sám odvolací orgán nebo jeho provedení uloží správci daně, který napadené rozhodnutí vydal, pokud je daňový subjekt řádně seznámen s tím, že byly provedeny nové důkazy, včetně jejich hodnocení. NSS taktéž potvrdil závěr žalovaného, že bývalého člena statutárního orgánu daňového subjektu nelze v daňovém řízení vyslechnout jako svědka, týká-li se výslech období, kdy vykonával svoji funkci.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci týkající se daně z příjmů právnických osob. NSS potvrdil správnost postupu a závěru správce daně, dle kterého daňový subjekt neprokázal uskutečnění sporného plnění spočívajícího v provedení reklamy na automobilových závodech deklarovanými dodavateli.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci týkající se daně z příjmů právnických osob. NSS potvrdil správnost postupu a závěru správce daně, dle kterého daňový subjekt neprokázal faktické uskutečnění sporného plnění majícího spočívat ve zprostředkování rámcových smluv na výrobu vlnovců.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu týkající se problematiky daně z příjmů fyzických osob a potvrdil správnost posouzení příjmu daňového subjektu z prodeje dřeva z lesního pozemku zařazeného do obchodního majetku daňového subjektu jakožto příjmu z podnikání dle § 7 ZDP. K námitce, že správce daně označil za neúčinná podání učiněná e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem na e-mailovou adresu podatelny Finanční správy NSS, uvedl, že ačkoliv správce daně nesprávně tvrdil, že taková podání je třeba považovat za neúčinná, na zaslané e-maily věcně reagoval, ke zkrácení práv daňového subjektu tak nedošlo.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti daně z příjmů právnických osob. NSS v rozporu se svou vlastní judikaturou požaduje přiznání tzv. esenciálních výdajů, přestože daňový subjekt neusnesl své důkazní břemeno, tj. neprokázal, jakým způsobem automobily nabyl a za jakou cenu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil způsob stanovení daně z příjmů právnických osob podle pomůcek dle § 98 daňového řádu jako správný, a daň takto stanovenou za spolehlivou a přiměřenou. Absence skladové evidence, společně s daňovým subjektem doloženými evidencemi či obecnými odbornými podklady ze zpracovatelské praxe, neumožňovala ověřit úplnost deklarovaných výnosů a nákladů, zejména nebylo možné prokázat provázanost mezi nákupem jatečních zvířat a následným prodejem masa z těchto zvířat. Z tohoto důvodu nebylo možné stanovit daň dokazováním.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy při doměření daně z příjmů právnických osob ve smyslu ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP, kdy daňovému subjektu nebyla uznána část uplatněných nákladů na reklamní služby, neboť daňový subjekt neprokázal důvod rozdílu mezi cenou obvyklou a cenou sjednanou za toto reklamní plnění.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu týkající se problematiky zdanění příjmů z nájmu u fyzické osoby. NSS potvrdil závěry správce daně, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno ve vztahu ke svým tvrzením stran nezdaněných příjmů dle § 9 ZDP a k nim uplatněným výdajům. Důkazní řízení bylo správcem daně vedeno v souladu s daňovým řádem.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy v případě týkajícím se daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. NSS dospěl k závěru, že náhrada výdajů, kterou se daňový subjekt zavázal vnitřním předpisem poskytovat svým zaměstnancům v souvislosti s jejich přijetím do zaměstnání v pracovním poměru, je nutné považovat za cestovní náhrady ve smyslu § 152 odst. 1 písm. f) zákoníku práce. Takové cestovní náhrady jsou daňově účinným nákladem zaměstnavatele a zároveň do jejich výše vymezené v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP nejsou zdanitelným příjmem zaměstnance.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy v otázce daně z příjmů právnických osob. Předmětem sporu byl způsob stanovení základu daně v případě postoupení pohledávek ze smluvních sankcí, které byly v předchozích obdobích položkami snižujícími základ daně. NSS konstatoval, že smluvní sankce se zdaňují až při úhradě a daňový subjekt v případě postoupení pohledávek ze smluvních sankcí zvyšuje základ daně pouze o skutečně přijaté plnění z postoupení, nikoliv o celkovou nominální hodnotu pohledávek.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci týkající se daně z příjmů právnických osob, konkrétně stanovení ceny obvyklé dle § 23 odst. 7 ZDP. Dle NSS daňový subjekt neprokázal důvodnost odchýlení se od ceny obvyklé u výše úroků, když výše úroků sjednaných mezi spojenými osobami byla navíc zpochybněna i znaleckým posudkem.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu týkající se úroku z prodlení. Dle NSS pokud daňový subjekt v řádném daňovém přiznání k dani z příjmů tvrdil daň nižší, než měl, je povinen uhradit úrok z prodlení ode dne původní splatnosti daně až do dne zaplacení, přičemž orgány Finanční správy se dostatečně vypořádaly také se zohledněním vratitelných přeplatků za jednotlivá období při výpočtu výše úroku z prodlení. Konkrétní rozporovaný přeplatek na DPH nebylo možné použít způsobem, jaký navrhoval daňový subjekt, neboť ke dni původní splatnosti daně z příjmů daňový účet daňového subjektu vratitelný přeplatek na DPH nevykazoval.
NSS zamítl kasační stížnosti daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy, která v souladu s § 24 odst. 1 ZDP neuznala za daňové náklady částky z titulu neprokázaného vypracování technických výkresů pro jednotlivé stavební práce. Daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, neboť předkládal nerelevantní doklady a tvrzení. Až v reakci na názor Krajského soudu v Brně, které dokumenty by příkladně mohly tvrzené skutečnosti prokázat, daňový subjekt NSS předložil technické výkresy a předávací protokoly, což zcela odporuje zásadě subsidiarity správního soudnictví. Nelze přenášet těžiště dokazování v důsledku své předchozí procesní pasivity až do řízení před správním soudem. Navíc předložení důkazů až v řízení před NSS snižuje jejich věrohodnost.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy v oblasti daně z příjmů fyzických osob. NSS akceptoval, že Finanční správa použila v rámci odvolacího řízení výzvu k odstranění pochybností dle § 89 daňového řádu, byť za běžných okolností je namístě tuto výzvu použít výlučně před vyměřením daně. Tímto postupem žalovaný v odvolacím řízení napravoval procesní vadu správce daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy v oblasti daně z příjmů fyzických osob. NSS akceptoval, že Finanční správa použila v rámci odvolacího řízení výzvu k odstranění pochybností dle § 89 daňového řádu, byť za běžných okolností je namístě tuto výzvu použít výlučně před vyměřením daně. Tímto postupem žalovaný v odvolacím řízení napravoval procesní vadu správce daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy při doměření daně z příjmů právnických osob dle § 25 odst. 1 písm. zk) ZDP (nepřímé náklady související s držbou podílu v dceřiné společnosti určené procentem), když poplatník nesplnil podmínku dle tohoto ustanovení, přestože povinnost prokázat skutečnost leží na něm, nikoli na správci daně. Poplatník musí hodnověrným způsobem náklady identifikovat, vyčíslit a opřít je o příslušné podklady. NSS odmítl, že by daňový subjekt byl „obětí“ objektivní složitosti prokazování skutečných nákladů, pouze nese nepříznivé následky vlastní procesní pasivity v daňovém řízení, kterou se snaží napravit až v řízení před správními soudy.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci daně z příjmů právnických osob. NSS se zabýval otázkou, zda dosavadní zjištění správce daně postačují k závěru, že daňovému subjektu beze všech pochybností vznikla stálá provozovna na území České republiky. NSS uvedl, že v případě registrace z moci úřední musí Finanční správa unést důkazní břemeno, což znamená vycházet nejen z formálních důkazů, ale např. ověřit i faktickou povahu činnosti odštěpného závodu.
