Daň z přidané hodnoty 2021
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a přisvědčil závěrům správce daně, kdy předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu s drogistickým zboží. Daňový subjekt namítal v kasační stížnosti nesoulad závěrů správce daně stran daně z příjmů (doměřeno za pomocí pomůcek) a závěry na DPH (doměřeno dokazováním), NSS však v tomto pochybení neshledal, neboť každá z daní vychází z jiného hmotněprávního předpisu a jsou postaveny na rozdílných institutech. V dalším NSS uvedl, že nebrojí-li daňový subjekt proti vypořádání námitek ze strany Krajského soudu v Brně, nezbývá NSS než v tomto ohledu na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat, neboť není povolán k tomu, aby domýšlel kasační argumentaci.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu byl především nárok na odpočet z jízdních kol a dalšího zboží, u něhož daňový subjekt neprokázal faktické přijetí ani použití pro ekonomickou činnost.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet daně z nákupu hliníkových fólií z důvodu, že příslušné obchodní transakce jsou součástí řetězce zasaženého podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt měl a mohl vědět. NSS dospěl k závěru, že i když rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl stručný, nelze jej považovat za nepřezkoumatelný, neboť se vyjádřil k podstatě všech žalobních námitek daňového subjektu, s čímž se NSS ztotožnil, stejně jako se závěry správce daně ohledně nestandardních okolností dané obchodní transakce a nepřijetí opatření daňovým subjektem k zamezení účasti na podvodu.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí Finanční správy ve věci úroku z daňového odpočtu. NSS uvedl, že se podrobně zabýval danou problematikou v rozsudku ze dne 16. 7. 2020 sp. zn. 1 Afs 445/2019 ve věci EP ENERGY TRADING, na který odkázal a uvedl, že výše úroku stanovená v podle s § 254a daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 nebyla souladná s předpisy EU, a proto měl správce daně aplikovat výši úroku tak, jak NSS vytyčil v rozsudku ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 7 Aps 3/2013 ve věci Kordárna.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí Finanční správy. Předmětem sporu byla výše úroku z daňového odpočtu, kdy se NSS odkázal na svůj dřívější rozsudek ze dne 16. 7. 2020 sp. zn. 1 Afs 445/2019 ve věci EP ENERGY TRADING a konstatoval, že výše úroku stanovená v podle s § 254a daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 nebyla souladná s předpisy EU.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s ryzím stříbrem a granulátem, které dodával do jiného členského státu. NSS se ztotožnil s argumentací správce daně ohledně odmítnutí navržených svědeckých výpovědí a uvedl, že závěr Finanční správy o odmítnutí nároku na odpočet je správný a to, že s ním, resp. s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, daňový subjekt nesouhlasí, neznamená, že je nezákonný.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na daňovém podvodu. K námitce daňového subjektu, že počátek řetězce nebyl zatížen daňovým podvodem, a proto mělo dojít k odepření nároku na odpočet pouze částečně, NSS uvedl, že ze závěrů správce daně jednoznačně plyne, že chybějící daň byla shledána v části řetězce, která byla zatížena daňovým podvodem (tj. nikoli u reálných dodavatelů na počátku řetězce obchodů). Chybějící daň (daňový únik) má s podvodným jednáním v řetězci souvislost, a proto lze hovořit o cíleném získání neoprávněné výhody a o oprávnění správce daně následně odmítnout odpočet takovému subjektu v řetězci, který o jednání věděl či mohl vědět.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Jednalo je již o druhé soudní kolo, kdy předchozí kasační stížnosti Finanční správy NSS vyhověl. Předmětem sporu byl nákup obalů na instantní polévky, kdy dle názoru správce daně daňový subjekt neprokázal jejich použití pro ekonomickou činnost. NSS se s tímto názorem neztotožnil, a naopak se přiklonil k závěrům krajského soudu, že v případě nezpochybnění existence obalů byly pochybnosti správce daně o jejich použití nedostatečné a nevyvrátily tvrzení daňového subjektu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu bylo provozování výherních hracích přístrojů (VHP) v provozovně daňového subjektu, resp. zda se může jednat o osvobozené plnění - nájem. NSS k tomu připomněl, že nájem nemovitosti je „relativně pasivní“ činností a zahrnuje-li dohodnuté plnění ještě některé jiné složky než nájem, nemůže být za nájem považováno. V tomto případě je pro závěr o smíšené povaze poskytnutého plnění rozhodující smluvní ujednání o převzetí závazku daňového subjektu zabezpečit dodržování podmínek provozování VHP podle zákona o loteriích, konkrétně zajistit zákaz účasti ve hře a vstupu do provozovny osobám mladším 18 let a zajištění povinného dozoru v herně vlastními zaměstnanci. I další okolnosti (přítomnost při odvodu tržeb, zajištění vhodného prostoru pro umístění VHP, zajištění maximální otevírací doby, či kamerový dozor) svědčí o tom, že se daňový subjekt na provozu VHP podílel a nejednalo se o prostý nájem. Dohodnutá plnění jsou tedy natolik provázána, že je třeba je považovat za plnění jediné, které nelze pro účely DPH uměle dělit.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, který rozhodl společně o třech rozhodnutí o odvolání jedním rozsudkem tak, že zrušil všechna tři rozhodnutí se stejným odůvodněním, aniž mezi nimi rozlišoval. Finanční správa v kasační stížnosti namítala, že přepravu zboží v období leden a únor 2012 prováděli jiní přepravci, než které navrhoval daňový subjekt vyslechnout, a proto nemůže mít neprovedení výslechů těchto svědků vliv na výsledky odvolacího řízení v těchto obdobích. NSS se však s tímto názorem neztotožnil a uvedl, že napadená rozhodnutí ve sporných pasážích nevyznívají tak jednoznačně, jak je předestřeno v kasační stížnosti a navíc, že tyto důkazní prostředky mohly alespoň teoreticky objasnit okolnosti sporných transakcí.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo rozhodnutí o udělení statusu nespolehlivé plátce. NSS odkázal na svá předchozí rozhodnutí, kdy potvrdil, že zásadní pro vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci je vydání zajišťovacího příkazu a jeho neuhrazení ze strany daňového subjektu. Otázka zákonnosti vydání zajišťovacích příkazů není předmětem soudního přezkumu v tomto řízení o nespolehlivém plátce, a to bez ohledu na tam stanovenou splatnost ke dni vydání zajišťovacího příkazu. NSS se ztotožnil s názorem Finanční správy, že důvodem neuhrazení celé požadované jistoty zjevně nebylo, že by k tomu daňový subjekt neměl dostatečný časový prostor.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích. Předmětem sporu bylo posouzení okamžiku vydání rozhodnutí o odvolání, resp. zda-li uplynula lhůta pro vyjádření daňového subjektu na seznámení dle § 115 daňového řádu. NSS odmítl jako nedůvodné kasační námitky stran toho, že krajský soud neposoudil vliv této procesní vady na učiněné závěry o účasti daňového subjektu na řetězových dodávkách PHM zatížených podvodem na DPH a ztotožnil se se závěrem krajského soudu, že odvolací orgán nesprávně vydal rozhodnutí o zastavení řízení ve věci žádosti o prodloužení lhůty a následně vydal rozhodnutí o odvolání před koncem lhůty prodloužené ex lege dle § 36 odst. 3 daňového řádu.
1NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění od deklarovaného dodavatele, neboť daňový subjekt neprokázal, že přijal zdanitelná plnění tak, jak bylo uvedeno na daňových dokladech. Daňový subjekt argumentoval tím, že závěry správce daně nebyly jasné zejména v oblasti ručení, k čemuž NSS uvedl, že odvolací orgán v odvolacím řízení přípustným způsobem korigoval závěry prvostupňového správce daně a bylo tedy naprosto jasné, že správce neuplatnil institut ručení.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran vědomé účasti daňového subjektu na podvodu na DPH při obchodování s drahými kovy. NSS konstatoval, že z provedeného dokazování a personální propojenosti subjektů zapojených v řetězci (i na pozici missing traderů vystupovaly firmy ovládané příbuznými daňového subjektu) vyplynulo, že daňový subjekt na podvodném řetězci participoval vědomě, či o své účasti minimálně vědět měl a mohl, pročež byly v daném případě splněny podmínky pro postup daňových orgánů spočívající v odepření nároku na odpočet DPH.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění. Předmětem sporu byla především přijatá plnění na provoz vozidel, ubytování a další, u kterých daňový subjekt neprokázal použití pro ekonomickou činnost. NSS konstatoval, že požadavky správce daně na vyvrácení pochybností o předložených evidencích (např. knihách jízd) nebyly nijak nepřiměřené ani šikanózní. NSS se naopak se závěry správce daně ztotožnil a konstatoval, že daňový subjekt své důkazní břemeno neunesl.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu bylo uplatnění nároku na odpočet z nákupu nemovitosti (bytu) a prokázání pronájmu plátci DPH pro uskutečňování ekonomické činnosti. NSS k námitkám daňového subjektu uvedl, že nestačí jen uzavřít nájemní smlouvu s právnickou osobou a uvést do ní, že nebytové prostory (přestože se jednalo o byt) bude nájemce využívat „k účelu provozu firmy“, ale naopak je to daňový subjekt, který nese důkazní břemeno a je povinen prokázat faktické užívání bytu k soustavné ekonomické činnosti nájemce.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH podle pomůcek. NSS konstatoval, že skladové evidence náhradních dílů předložené daňovým subjektem, vykazovaly takové nedostatky a vyvolávaly pochybnosti o správnosti odvedené daně na výstupu, že nelze než souhlasit se správcem daně, že daň nebylo možné stanovit dokazováním, nýbrž podle pomůcek, neboť daňový subjekt nesplnil při dokazování své povinnosti a toto jeho pochybení znemožnilo stanovit daň dokazováním.
NSS shledal kasační stížnost Finanční správy částečně důvodnou a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. NSS přisvědčil závěrům Finanční správy stran výpočtu odpočtu daně v poměrné výši, kdy konstatoval, že správce daně poskytl daňovému subjektu dostatek prostoru pro jeho součinnost, přičemž za situace nedodání veškerých potřebných údajů pro stanovení poměru mezi ekonomickou a neekonomickou činností ze strany daňového subjektu, získal správce daně tyto údaje správně z veřejně dostupné zprávy o hospodaření daňového subjektu za předmětné období, což řádně, logicky a srozumitelně v napadených rozhodnutích odůvodnil. V této části tedy nejsou rozhodnutí Finanční správy nepřezkoumatelná. NSS však přisvědčil městskému soudu v otázce posouzení platby za zahraniční vysílání, kdy uvedl, že v této části jsou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť se správce daně dostatečně nevypořádal s povahou smluvního ujednání mezi daňovým subjektem a Ministerstvem zahraničních věcí.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci DPH. NSS se úvodem vyjádřil k nesrozumitelnosti a nízké argumentační úrovni kasační stížnosti. K námitce daňového subjektu stran povinnosti odvést DPH uvedenou na daňovém dokladu NSS potvrdil závěry správce daně a uvedl, že z judikatury jasně vyplývá, že osoba, která uvede na vystaveném dokladu DPH, má povinnost tuto daň odvést bez ohledu na povinnost odvést tuto daň na základě plnění, jež je předmětem DPH, a bez ohledu na to, zda bylo zdanitelné plnění uskutečněno.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byl podvod na DPH, kdy krajský soud konstatoval, že správce daně neprokázal existenci daňového podvodu, neboť k identifikaci chybějící daně došlo u předcházejících nekontaktních článků řetězce, kde byla daň doměřena z důvodu neprokázání naplnění podmínek, a proto byla porušena jednota skutku. NSS k tomu uvedl, že krajský soud pochybil, pokud nehodnotil všechny skutečnosti svědčící o existenci daňového podvodu ve vzájemných souvislostech, dokonce některé nestandardnosti přitom zcela ignoroval, u jiných jejich závažnost bagatelizoval. NSS dospěl k závěru, že v detekovaném řetězci bylo spolehlivě prokázáno narušení neutrality daně, a to u subdodavatelů daňového subjektu, jež vystupují jako tzv. missing trader. Chybějící daň v řetězci přitom nebyla výsledkem podnikatelského selhání jedné společnosti v řetězci, ale nebyla úmyslně uhrazena, čímž byla jednoznačně prokázána existence podvodu na DPH.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byly fiktivně vytvářené obchody v řetězci personálně propojených subjektů s neprodejným zbožím za účelem navýšení obratu zapojených společností a čerpání úvěru formou faktoringu, což daňový subjekt nijak nepopíral. NSS shodně se správcem daně však konstatoval, že i když formálně došlo k naplnění podmínek nároku na odpočet (obchod proběhl fakturačně s bezvadnými daňovými doklady), nebyl naplněn základní předpoklad nároku na odpočet, a to skutečné uskutečnění zdanitelného plnění, které vyžaduje skutečné dodání fakturovaného zboží.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Daňový subjekt realizuje distribuci (prodej) léků na českém trhu za regulovanou cenu (a z ní odvádí DPH), která nepokrývá plně jeho náklady, a proto jako kompenzaci zisku získává od mateřské zahraniční firmy (Eli Lilly Export S.A.) platby na úhradu marketingu na českém trhu. NSS na rozdíl od městského soudu a správce daně dospěl k závěru, že distribuce léčiv a marketingové služby představují rozdílná plnění a nikoli plnění jednotná. Proto úplata od zahraniční firmy nevstupuje do základu daně prodávaných léků, ale je samostatnou marketingovou službou, jejímž příjemcem je subjekt Eli Lilly Export S.A., tudíž nepodléhá DPH, protože místo plnění je mimo tuzemsko.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odmítnutí nároku na odpočet DPH z důvodu prokázání účasti na podvodu na DPH při dodání dobíjecích kupónů na Slovensko. NSS uvedl, že správce daně unesl důkazní břemeno, neboť závěr o existenci podvodu založil na objektivních okolnostech, které byly popsány ve zprávě o daňové kontrole a byly doloženy. Správce daně prokázal a postavil najisto, v jakých skutkových okolnostech daňový podvod spočíval. Není podstatné, aby správce daně přesně určil, kolik který článek řetězce neodvedl na dani. K subjektivní stránce podvodu NSS uvedl, že tato byla ze strany správce daně též prokázána, a to s ohledem na klíčovou skutečnost – objem prodaných dobíjecích kupónů. Daňovému subjektu muselo být zřejmé, že v rozsahu poptávaném slovenskými odběrateli není možné tolik kupónů na Slovensku prodat.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí správce daně ve věci úroku z prodlení dle ust. § 104 odst. 2 ZDPH. NSS při posouzení případu vyšel ze svého rozsudku sp. zn. 2 Afs 274/2020, kde učinil závěr, že okamžikem složení peněz do úschovy svěřeneckého správce, daňový subjekt nepřijal úplatu a nevznikla mu povinnost přiznat daň z přidané hodnoty dle ust. § 21 odst. 1 ZDPH. NSS rozhodnutí i rozsudek zrušil a uložil správci daně, aby se vázán vysloveným právním závěrem znovu zabýval tím, zda bylo namístě vůči daňovému subjektu uplatnit úrok z prodlení.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z deklarovaných přijatých plnění, neboť nebylo prokázáno zda, od koho a v jakém rozsahu se tato plnění uskutečnila. NSS se v tomto případě zabýval i neprovedením výslechů svědků, kteří měli potvrdit výnosnost půdy při pěstování česneku, k čemuž uvedl, že rozpory ohledně skutečného množství vypěstovaného česneku byly pouze jedněmi z mnoha pochybností, které ohledně uskutečnění zdanitelných plnění vyvstaly, a proto svědecké výpovědi nemohly ověřit ani vyvrátit tvrzené skutečnosti.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění – přepravy. NSS přisvědčil správci daně, že svědecké výpovědi byly natolik rozporné, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno ohledně toho, zda se deklarované zdanitelné plnění uskutečnilo tak, jak tvrdil. Za takových okolností opakovat svědeckou výpověď bylo zbytečné.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy. Předmětem doměření DPH bylo odmítnutí nároku na odpočet z důvodu neprokázání deklarovaného dodavatele, předmětem sporu u NSS však bylo jen ukončení daňové kontroly, kdy NSS připustil, že správce daně nepostupoval bezvadně, ale zároveň se nedopustil žádného naprosto zjevného porušení zákonných povinností, nebo zjevného nerespektování práv daňového subjektu a nelze tak usuzovat o účelovém konání správce daně pouze či převážně za účelem prodloužení lhůty ke stanovení daně.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, neboť jej shledal jako vnitřně rozporný. Předmětem sporu byl podvod na DPH, kdy krajský soud konstatoval, že k podvodu nedošlo, aniž se ovšem zabýval všemi argumenty správce daně. NSS přisvědčil Finanční správě v tom, že odůvodnění napadeného rozsudku působí z hlediska systematického a terminologického nesourodě, a proto vrátil případ krajskému soudu k novému posouzení.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci řetězových dodávek PHM. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH ve vztahu ke skutečnosti, kde došlo k převodu práva nakládat s PHM jako vlastník. Jednalo o dodávku PHM s jediným pohybem zboží v řetězci, kdy daňový subjekt pro PHM do Rakouska sám přímo fyzicky přijel a přepravil je do předem daného místa určení v ČR (svého vlastního provozu), a subjekty v řetězci vystupující formálně jako nabyvatelé PHM byly nekontaktní společnosti, kdy nebyl zřejmý ani účel a ekonomický smysl zapojení většiny článků do řetězce. NSS dospěl shodně jako správce daně k závěru, že faktické okolnosti dodání PHM ve svém souhrnu svědčí o tom, že na daňový subjekt přešlo právo nakládat s PHM jako vlastník již v Rakousku při nakládce PHM. Daňový subjekt od počátku přepravy (kterou organizoval, prováděl a hradil) totiž ovlivňoval osud přepravovaných PHM, nakládal s nimi tedy jako jejich vlastník, a proto mu nelze přisvědčit, že byl pouze v postavení dopravce.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci DPH. NSS potvrdil, že důkazní břemeno stran prokázání vlastních tvrzení tíží jednoznačně daňový subjekt, který jej neunesl, pokud správce daně definoval jasné pochybnosti, které se nepodařilo rozptýlit. Tyto pochybnosti se týkaly nejen tvrzeného nároku na odpočet (úklidové práce, pracovní oděvy, nákup televizorů) ale i správnosti přiznané daně na výstupu (vývoz televizorů a odpuštěné nájemné). K námitce daňového subjektu, že správce daně jej měl nejprve vyzvat k podání dodatečného daňového přiznání, NSS uvedl, že z daňového spisu nevyplývá, že by správce daně měl ještě před zahájením daňové kontroly poznatky odůvodňující předpoklad budoucího doměření daně, čemuž ostatně odpovídá následné rozsáhlé dokazování.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu bylo zdanění prodeje pozemků DPH na výstupu, neboť správce daně seznal, že daňový subjekt prodej uskutečnil v rámci ekonomické činnosti, kdy činil řadu systematických kroků, aby byly pozemky, upravené ve stavební parcely, připraveny k výstavbě rodinných domů.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci doměření DPH uvedené na dokladu. NSS konstatoval, že z hlediska povinnosti přiznat a zaplatit příslušnou daň podle § 108 odst. 1 písm. i) zákona o DPH je nerozhodné, že daňovému subjektu nebyl uznán odpočet, který nárokoval na vstupu. Stejně tak je nerozhodné, zda skutečně došlo k uskutečnění plnění. Cílem ustanovení § 108 zákona o DPH je zachování neutrality DPH a vyloučení nebezpečí ztráty daňových příjmů, neboť příjemce dokladu (faktury), na kterém je DPH uvedena, může uplatnit odpočet DPH, je-li plátcem této daně. Povinnost odvést daň uvedenou na faktuře tak existuje nezávisle na povinnosti odvést tuto daň z důvodu plnění podléhajícího DPH, což vyplývá i z judikatury SDEU a směrnice EU, se kterými neshledal NSS postup správce daně rozporný.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, kdy předmětem sporu byl výklad § 108 odst. 1 písm. k) zákona o DPH, který stanoví osobě, která uvede DPH na dokladu, tuto daň přiznat a odvést bez ohledu na to, zda se plnění uskutečnilo. NSS uvedl, že správce daně by se v případech, kdy sám překlasifikuje daň podle tohoto ustanovení zákona o DPH, měl s přihlédnutím k zákonem stanoveným lhůtám, které by mohly následné provedení opravy daňovým subjektem znemožnit, zabývat otázkou, zda není naplněn předpoklad, že ztráta daňových příjmů je zcela vyloučena (zejména v závislosti na průběhu řízení u dalších dotčených společností). Pokud dojde k závěru, že daňové příjmy nejsou ohroženy (např. s ohledem na odepření nároku na odpočet DPH z plnění, u něhož daňový subjekt nesprávně uvedl daň na faktuře), je namístě výši daně opravit tak, že povinnost k úhradě DPH podle § 108 odst. 1 písm. k) zákona o DPH nebude stanovena.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci podvodu na DPH. NSS shledal, že rozsudek trpí vadou nesrozumitelnosti, která způsobuje jeho nepřezkoumatelnost, neboť jednotlivé části odůvodnění si vzájemně protiřečí a uvedené skutečnosti neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu. NSS rovněž konstatoval nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů. V předmětném případě totiž městský soud použil v odůvodnění východiska rozsudku NSS ve věci VYRTYCH, aniž by však zohlednil skutkový stav zde řešeného případu, který se dle názoru NSS značně odlišuje od věci VYRTYCH.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve věci DPH. Předmětem sporu bylo dodání PHM v řetězci. NSS uvedl, že správce daně neposoudil všechny skutkové okolnosti komplexně, nevěnoval se otázce přechodu nebezpečí škody na věci ani předložené rámcové kupní smlouvě mezi daňovým subjektem a dodavatelem, které mohly být v otázce posouzení přechodu vlastnického práva podstatné. NSS dále konstatoval, že nelze mít bez dalšího za to, že okamžikem fyzického převzetí zboží dopravcem získal daňový subjekt právo nakládat s PHM jako vlastník, tudíž za účelem celkového posouzení a správného stanovení daně neměly daňové orgány odmítnout návrhy na dokazování ohledně daňové povinnosti jednotlivých dodavatelů daňového subjektu a neměly jednotlivé okolnosti posuzovat izolovaně, a proto vrátil věc zpátky k doplnění dokazování.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání deklarovaného dodavatele a neprokázaného rozsahu plnění. NSS uvedl, že v rámci daňového řízení byly shledány podezřelé skutečnosti stran dodavatele daňového subjektu, kdy za společnost nejednal její statutární orgán či jiný pověřený zástupce, ale pouze pro daňový subjekt dosud neznámý člověk. Nepochybně tedy bylo na uvážení daňového subjektu, jaká smluvní ujednání přijme a jaké riziko v rámci obchodní transakce podstoupí. Pokud však měl v úmyslu nárokovat si odpočet DPH, bylo na něm, aby si zajistil náležité podklady.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve všech bodech a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z reklamních služeb poskytovaných v řetězci firem s mnohonásobným navýšením ceny. Krajský soud zrušil rozhodnutí správce daně z důvodu nedostatečné identifikace chybějící daně, nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí a nedostatečně definovaných pochybností. Ve všech třech bodech NSS konstatoval, že krajský soud pochybil a přisvědčil závěrům správce daně. Ve věci nedostatečně identifikované chybějící daně NSS korigoval názor soudu a přisvědčil správci daně, že nepochybil, pokud konstatoval, že došlo k narušení neutrality v řetězci, i když dalšímu článku řetězce nebyla daň doměřena z titulu podvodu, ale proto, že vůbec neunesl své důkazní břemeno stran prokázání naplnění podmínek nároku na odpočet. Vyslechnuté svědkyně označil NSS za dostatečně důvěryhodné a přisvědčil správci daně také ve věci přenesení důkazního břemene.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neodvedené DPH z titulu neprokázané likvidace cigaret. Daňový subjekt věrohodným způsobem neprokázal úbytek cigaret na skladě v hodnotě přesahující 13 mil. Kč. Tyto cigarety se měly stát po zavedení nových norem neprodejnými a daňový subjekt tvrdil, že proto je sám na otevřeném ohni zlikvidoval. Z této likvidace pořídil pár fotografií, ale další důkazní prostředky (skladová evidence, kniha jízd, neohlášení ohně hasičům i výpovědi svědků) svědčily proti jeho tvrzení. NSS tedy konstatoval, že nelze hodnotit důkazy izolovaně, nýbrž je třeba je vykládat i ve vzájemném kontextu, což poukazuje na správnost závěru správních orgánů ve věci doměření manka daní na výstupu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Daňový subjekt brojil proti závěrům kontroly na DPH, kdy tvrdil, že kontrola byla zahájena na základě padělané plné moci a došlo tak k prekluzi práva stanovit daň, obchodní případy se neuskutečnily, činnost firmy za ni řídila jiná osoba a platby na bankovním účtu neodpovídaly vystaveným fakturám. K tomu NSS uvedl, že při zahájení kontroly jednal správce daně v dobé víře a byl to právě jednatel daňového subjektu, kdo se měl s péčí dobrého hospodáře o činnost firmy zajímat. Pakliže tvrdí, že se obchodní případy neuskutečnily, naopak to potvrzuje závěry správce daně, že nevznikl nárok na odpočet. Co se týče uskutečněných plnění, tak daňovému subjektu vznikla daňová povinnost bez ohledu na to, zda byly jím vystavené faktury uhrazeny, kdy se tak stalo, popř. jakou formou.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve věci podvodu na DPH. NSS zcela přisvědčil závěrům Finanční správy ve věci existence podvodu, kdy konstatoval, že pohled krajského soudu na neexistenci chybějící daně byl značně zkreslený a zjednodušený, neboť pojem „chybějící daň“ je třeba vykládat v širším pojetí, tj. ve smyslu „narušení neutrality DPH“. Dále NSS konstatoval, že krajský soud pochybil, pokud se nezabýval dalšími žalobními námitkami stran vědomosti daňového subjektu o účasti na podvodu ani důsledky na zákonnost rozhodnutí přiznané procesní vady nevyrozumění daňového subjektu ohledně konání výslechu svědka.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neprokázání osvobození při dodání automobilů na Slovensko. NSS konstatoval, že základním znakem od DPH osvobozeného dodání zboží do jiného členského státu je jeho skutečné přemístění mezi členskými státy a důkazní břemeno ohledně splnění podmínek § 64 zákona o DPH tíží daňový subjekt. Jednou z možností prokázání přemístění je písemné prohlášením pořizovatele nebo zmocněné třetí osoby. Takové prohlášení však není možné použít jako „jediný a absolutní“ důkaz, naopak musí být věrohodné zejména s ohledem na další okolnosti případu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu. Daňový subjekt v kasační stížnosti v obecnosti namítl, že nebylo prokázáno spojení jím uskutečňovaných obchodů a podvodného řetězce. NSS k tomu konstatoval, že správní orgány prokázaly, že obchodní transakce byly součástí daňového podvodu, o němž daňový subjekt věděl nebo měl a mohl, a byl to právě daňový subjekt, kterému se nepodařilo relevantním způsobem tyto závěry vyvrátit, neboť neuvedl taková opatření, ze kterých by vyplynulo, že jednal v dobré víře a že učinil vše, co po něm bylo možné rozumně požadovat, aby své účasti na podvodu zabránil.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z reklamních plnění z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že v daném řetězci byla identifikována chybějící daň a že obchodní transakce v řetězci dodavatelů neodpovídají běžným obchodním podmínkám. V tomto směru zdůraznil, že ke skokovému nárůstu cen plnění došlo u společností, které k němu nepřidaly žádnou hodnotu a plnění fakticky pouze přefakturovaly, tudíž navýšení ceny nemělo žádné rozumné opodstatnění. Z kontextu identifikovaných objektivních okolností pak vyplynulo, že si daňový subjekt mohl a měl být vědom toho, že reklamní služby, které nakoupil, mohou být zasaženy podvodem, přičemž nepřijal potřebná opatření, aby své účasti v podvodném řetězci zabránil.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o odepření nároku na odpočet z důvodu zapojení daňového subjektu do obchodů zatížených podvodem na DPH. Daňový subjekt nakupoval od svého odběratele ložiska, flash disky a další technické zboží za nestandardních podmínek a zpravidla platbou v hotovosti. NSS uvedl, důkazní břemeno stran prokázání účasti na podvodu sice leží na správci daně, ale pokud správce daně prokáže objektivní okolnosti svědčící o vědomosti daňového subjektu o účasti v řetězci zasaženém podvodem na DPH a daňový subjekt k tomu žádnou kvalifikovanou obranu nenabídne, nelze po správci daně vyžadovat, aby za daňový subjekt domýšlel všechna myslitelná tvrzení či možné skutkové verze a v rozhodnutí se s nimi vypořádal. Totéž platí o situaci, kdy daňový subjekt sice o tom, že se svými transakcemi účastní podvodu, nevěděl jen proto, že se nechoval s dostatečnou mírou obezřetnosti.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci prominutí penále na DPH a potvrdil, že při posuzování žádosti o prominutí penále je možné při posouzení pojmu porušení daňových předpisů zohlednit postup odepření nároku na odpočet daně, neboť v posuzovaném případě byl daňový subjekt zapojen v řetězci realizujícím plnění zasažené podvodem na DPH, což je jev ve značné míře narušující princip neutrality DPH, který ohrožuje základy celého systému fungování daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu byl úrok z prodlení, kdy k pravomocnému vyměření daně, z jejíhož pozdního uhrazení úrok vznikl, došlo po uplynutí prekluzívní lhůty. NSS k tomu uvedl, že prolomit právní moc a závaznost platebního výměru o vyměření daně nelze ani z důvodu spočívajícího ve vyměření daně po uplynutí prekluzivní lhůty pro její stanovení. I nezákonné rozhodnutí, je-li v právní moci, je závazné a nezměnitelné a správce daně se při předpisu úroku z prodlení nemohl znovu zabývat otázkami, které byly s konečnou platností vyřešeny pravomocným platebním výměrem zakládajícím daňovou povinnost. NSS se také vyjádřil k charakteru úroku, kdy potvrdil, že úrok z prodlení nemá povahu platebního deliktu (trestní sankce).
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy v oblasti DPH. Předmětem sporu byly reklamní služby, kdy nebylo sporné, že nějaké proběhly, ale sporný byl jejich vykázaný rozsah. NSS konstatoval, že správce daně neměl povinnost prokazovat, že k obchodním případům došlo jinak, než je daňový subjekt deklaroval. I když daňový subjekt předložil mnoho důkazních návrhů, tyto neprokázaly, že přijal spornou reklamu tak, jak o ní účtoval, zvláště za situace, kdy účelnost a rentabilita reklamy byla z čistě podnikatelského hlediska jen obtížně pochopitelná. Daňový subjekt tak neunesl svoje důkazní břemeno.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu gumových forem. NSS uvedl, že kasační námitky daňového subjektu sestávají pouze z opakování toho, což už bylo uvedeno v odvolání a žalobě, aniž by daňový subjekt nějak reagoval na rozsudek Krajského soudu v Ostravě. NSS tak konstatoval, že kasační námitky jsou nedůvodné, neboť nepřezkoumatelnost rozsudku neshledal.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z přijatých plnění za úpravu skládky. NSS souladně se správcem daně konstatoval, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal, kdo měl fakticky fakturované práce provést, neboť v rámci dokazování bylo prokázáno, že je osobně neprovedl ani deklarovaný dodavatel, ani jeho subdodavatel, a ani další subdodavatelé v řetězci. Provedení prací pak neosvědčily ani výslechy svědků provedené na návrh daňového subjektu.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, kdy tento konstatoval, že správce daně neprokázal vědomost daňového subjektu o účasti na podvodu na DPH při koupi luxusního automobilu. NSS se s městským soudem neztotožnil, naopak konstatoval, že soud pochybil, neboť hodnotil identifikované objektivní okolnosti transakce nikoliv v souhrnu a ve vzájemných souvislostech, ale izolovaně, resp. vyhodnotil pouze jednu z nich (nadhodnocenou cenu), a to nesprávně. NSS také uvedl, že správce daně nebyl povinen provést všechny důkazní návrhy daňového subjekt, neboť tyto zjevně nemohly přispět k objasnění sporných skutečností.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty u reklamních plnění z důvodu neprokázání předmětu a rozsahu přijatých plnění. NSS uvedl, že ačkoli obecně platí, že předmět a rozsah plnění nemusejí být na daňovém dokladu uvedeny vyčerpávajícím způsobem, stále je nutno trvat na tom, aby bylo patrné a určitelné, za jaká konkrétní plnění (v jakém množství a rozsahu) byla cena účtována tak, aby bylo možno ověřit, že účtovaná cena právě tomuto plnění a jeho rozsahu odpovídá. V případě daňového subjektu přitom byla plnění na daňových dokladech specifikována obecně a daňový subjekt ani následně v průběhu daňového a soudního řízení blíže nekonkretizoval, jaká plnění měla být z jeho strany přijata.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty z prodeje vstupenek na 121. Velkou pardubickou Steeplechase. NSS uvedl, že daňový subjekt poskytl svému odběrateli 156 vstupenek, tedy službu, která je předmětem daně a dle zákona o DPH byl proto povinen ke dni, kdy proběhl vlastní závod, přiznat daň, což neučinil. Správce daně potom zcela správně stanovil základ daně ve výši částky, kterou měl daňový subjekt obdržet od odběratele, neboť nezaplacení ceny odběratelem nemá vliv na primární daňovou povinnost daňového subjektu, která vzniká již poskytnutím služby.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci ručení za nezaplacenou DPH z důvodu úhrady na nezveřejněný účet. NSS se neztotožnil s argumentací Finanční správy, že samotná dikce ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona o DPH vylučuje dobrou víru příjemce zdanitelného plnění. NSS konstatoval, že zavinění příjemce zdanitelného plnění musí být vždy posuzováno individuálně, neboť jakákoli paušalizace (třeba i na úrovni zákonné úpravy) z povahy věci odnímá konkrétnímu příjemci zdanitelného plnění možnost v řízení tvrdit a prokazovat, že nevěděl a nemohl vědět o tom, že daň nebude zaplacena.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty dle pomůcek poté, co daňový subjekt neumožnil správci daně zahájit u něj daňovou kontrolu. NSS konstatoval, že z jednání daňového subjektu bylo zjevné, že se snažil záměrně vyhnout daňové kontrole, aniž by k tomu sdělil závažné důvody a se správcem daně nespolupracoval ani na základní úrovni, byly tak splněny podmínky pro postup správce daně dle ust. § 87 odst. 5 daňového řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2020). NSS shledal postup orgánů finanční správy rovněž zcela souladným se zákonem o finanční správě (tzv. vybraná působnost orgánů finanční správy).
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozhodnutí správce daně ve věci doměření daně z přidané hodnoty pro porušení ust. § 21 odst. 1 zákona o DPH, tj. nepřiznání daně z přijaté úplaty za dodání nemovitých a movitých věcí dle kupní smlouvy. NSS dospěl k závěru, že daňový subjekt v den složení částky odpovídající kupní ceně dle kupní smlouvy do úschovy svěřeneckého správce (advokáta), nepřijal úplatu za zdanitelné plnění a nevznikla mu tak povinnost přiznat daň, neboť hovoří-li citované ust. zákona o DPH o přijetí úplaty, rozumí se tím přijetí úplaty plátcem daně, tj. poskytovatelem zdanitelného plnění (daňovým subjektem), a nikoli třetí osobou (schovatelem či svěřeneckým správcem), která není poskytovatelem zdanitelného plnění. NSS dodal, že pojem „přijetí úplaty za zdanitelné plnění poskytovatelem zdanitelného plnění“, je třeba vykládat nezávisle na doktríně občanského práva hmotného k otázce okamžiku splnění smluvní povinnosti zaplatit kupní cenu, neboť jde o autonomní pojem daňového práva.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neunesení důkazního břemene daňovým subjektem. NSS k námitkám daňového subjektu uvedl, že rozsah vypořádání žalobních i kasačních námitek musí odpovídat obsahu žaloby či kasační stížnosti. Je-li žaloba stručná a obecná, není možné, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, konkretizoval jeho obecná tvrzení či vybíral ze spisu ty skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by naopak funkci advokáta jedné ze stran.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal použití přijatého zdanitelného plnění (pořízení pohonných hmot a opravu motocyklu) při své ekonomické činnosti. NSS odkázal v odůvodnění na svůj rozsudek sp. zn. 8 Afs 313/2019, kdy předmětem řízení bylo taktéž neprokázání použití nakoupených automobilů a motocyklu pro ekonomickou činnost. NSS konstatoval, že stejně jako v řízení, které bylo přezkoumáno v odkazovaném rozsudku, ani zde daňový subjekt své důkazní břemeno neunesl.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu Finanční správy ve věci doměření DPH z nepřiznaných uskutečněných plnění a pořízení zboží z jiného členského státu. Skutečnost, že daňový subjekt nesplnil svou důkazní povinnost, protože nereagoval na výzvy správce daně, byla nesporná, daňový subjekt se však domáhal toho, že správce daně měl doměřit DPH podle pomůcek či daň sjednat, nikoli ji stanovit na základě dokazování. NSS k tomu uvedl, že správce daně nestanovil daň svévolně, ale plně v souladu s daňovým řádem usiloval o co nejúplnější zjištění skutečností rozhodných pro správné stanovení daně a správně stanovil daň dokazováním. Naopak daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno a nepodařilo se mu zjištění správce daně zpochybnit, natož vyvrátit.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu bylo odejmutí nároku na odpočet z důvodu zapojení do podvodného řetězce na dani z přidané hodnoty ve věci nadhodnocené reklamy na sportovních akcích. NSS se neztotožnil s posouzením krajského soudu a uvedl, že chybějící daň (daňový únik) u jednoho z článků v dodavatelsko-odběratelském řetězci nemusí nutně odpovídat odepřené výši nárokovaného odpočtu z plnění, jež bylo v tomto řetězci přijato, a proto požadavek krajského soudu na konkrétní propojení plnění spojeného s daňovým únikem s plněním, které daňový subjekt obdržel, je v rozporu s pravidly vytyčenými judikaturou SDEU i NSS. Pokud daň byla dodavatelům v řetězci doměřena z důvodu, že se stali nekontaktními, je předpoklad chybějící daně jednoznačně naplněn.
NSS zamítl kasační stížnosti daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neprokázání nároku na odpočet z důvodu neprokázání rozsahu přijatého plnění – reklamy. K námitce daňového subjektu, že část plnění byla prokázána a měl jí tedy náležet minimálně částečný odpočet, NSS uvedl, že nezpochybnění plnění v určitém rozsahu (loga na některých autech a na některých závodech vylepena byla) samo o sobě nevypovídá nic o skutečném přijetí deklarovaných plnění, ani o jejich deklarovaném rozsahu. Od správce daně pak nelze očekávat, že ten by namísto daňového subjektu podrobně vypočítával rozsah zdanitelného plnění.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost rozsudku Městského soudu v Praze a postup Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet daně z titulu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS potvrdil závěry Finanční správy, že při pořízení tří luxusních vozů existovaly objektivní okolnosti, které měly v daňovém subjektu vzbudit podezření o jeho zapojení do podvodu na DPH. Námitkám daňového subjektu, že orgány Finanční správy okolnosti podvodu na DPH dostatečně nepopsaly a že veřejně dostupné informace o dodavatelích v něm nevzbudily žádné podezření, NSS nepřisvědčil.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. NSS konstatoval, že o existenci podvodu nemohlo být sporu, městský soud tak nesprávně vyhodnotil pouze vědomost daňového subjektu o účasti na tomto podvodu, neboť nepostupoval komplexně, ale hodnotil zcela izolovaně jen několik zjištěných skutečností a rezignoval na řádné a úplné posouzení skutkového stavu zjištěného správcem daně. Z tohoto důvodu nemůže rozsudek městského soudu obstát. Obdobně se vyjádřil již jiný senát NSS (sp. zn. 6 Afs 154/2020), který se zabýval jinými zdaňovacími obdobími.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do obchodování se stříbrem v řetězci zatíženém podvodem. Daňový subjekt brojil proti závěrům o své vědomé účasti v tomto řetězci, NSS však v souladu s Krajským soudem v Hradci Králové a správcem daně konstatoval, že zjištěné objektivní skutečnosti nesporně měly v daňovém subjektu vzbudit podezření, zda se neúčastní takového podvodu, a přijatá opatření se v tomto kontextu jevila jako nedostatečná.
NSS obdobně jako ve věci sp. zn. 3 Afs 82/2019 vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, kdy předmětem sporu byla skutečnost, zda činnost předsedy představenstva akciové společnosti lze považovat pro účely DPH za výkon ekonomické činnosti. NSS konstatoval, že služby poskytované předsedou představenstva v rámci výkonu této funkce splňují kritéria proto, aby je bylo možné považovat za samostatně vykonávanou ekonomickou činnost ve smyslu Směrnice EU. Ustanovení § 5 odst. 3 věta poslední zákona o DPH je v rozporu s čl. 9 směrnice, a proto toto ustanovení českého zákona o DPH nelze aplikovat.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (pobočka v Liberci) i rozhodnutí Finanční správy pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu bylo uplatnění nároku na odpočet z plnění, která byla uskutečněna v době tří let před registrací plátce. NSS vytkl krajskému soudu, že nesprávně na daný případ aplikoval judikaturu týkající se stanovení daně náhradním způsobem (sankce za nesplnění registrační povinnosti), ačkoliv se jednalo o dodatečný platební výměr a nárok na odpočet. Správci daně pak vytkl, že jeho rozhodnutí je vnitřně rozporné, neboť uvádí, že registrace plátce je čistě evidenční záležitostí, ale současně upírá plátci nárok na odpočet.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci účasti daňového subjektu v řetězci zasaženém daňovým podvodem při obchodování se pšenicí. NSS uvedl, že skutkové okolnosti nepochybně svědčí o vědomé účasti daňového subjektu na podvodu, neboť bez jakékoliv předchozí zkušenosti a smluvního zajištění se vrhl do milionových obchodů se zcela novou a pro obchodování daňového subjektu netypickou komoditou, kdy slovenští dodavatelé jsou pro správce daně nekontaktní a obě společnosti byly z moci úřední zrušeny bez likvidace a vymazány ze slovenského obchodního rejstříku.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neunesení důkazního břemene daňovým subjektem. Předmětem sporu byly práce spočívající ve svařování kovů a povrchové úpravě kovů, kdy NSS konstatoval, že orgány Finanční správy zjistily zásadní pochybnosti týkající se předložených dokladů a daňový subjekt neprokázal, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo tak, jak bylo deklarováno.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byla skutečnost, že daňový subjekt neprokázal využití nakoupených automobilů a motocyklu pro svoji ekonomickou činnost, a to ani řádně vedenou knihou jízd ani jiným způsobem. NSS se zcela ztotožnil s posouzením správce daně, že daňový subjekt neprokázal nárok na odpočet a místo konkrétní právní a skutkové argumentace se zacyklil v lamentaci nad nespravedlností, jíž se mu ve správním či soudním řízení dostalo. Taková obecná argumentace však nemůže obstát.
NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci vědomé účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. Daňový subjekt v předmětných zdaňovacích obdobích nakupoval kůže od nově vloženého článku v řetězci (který neodvedl DPH) za cenu 3x vyšší než od původních dodavatelů, což vysvětloval nezbytností zajištění surovin pro výrobu bot a jejich nedostatku na trhu. NSS v daném případě potvrdil názor Krajského soudu v Brně, že správce daně neunesl důkazní břemeno a dostatečně nezpochybnil skutkovou verzi daňového subjektu vysvětlující nákup zboží od nového dodavatele, čímž neprokázal vědomou účast daňového subjektu na podvodu na DPH. Ke kompletnímu zjištění skutkového stavu mohlo dle NSS přispět i opakovaní svědeckých výpovědi, což správce daně odmítl jako nadbytečné.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Podstatou sporu bylo posouzení otázky, zda se nákup vozidla uskutečnil deklarovaným způsobem. NSS v této věci jednoznačně potvrdil, že námitky daňového subjektu jsou zcela liché, neboť z předloženého spisu je zřejmé, že daňové orgány prokázaly existenci důvodných pochybností o správnosti, věrohodnosti a průkaznosti dokladů předložených daňovým subjektem a důkazní břemeno tak přešlo zpět na daňový subjekt, který jej neunesl. Správce daně ani krajský soud nejsou povinni prokazovat, jaký právní úkon měl být daňovým subjektem zastřen (simulován), pokud daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno a neprokázal skutečný stav věci, resp. obsah kupní smlouvy.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a přisvědčil závěrům Finanční správy o zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. Předmětem obchodování daňového subjektu byla elektronika a licenční klíče, kdy do obchodního řetězce byly účelově zapojeny články, které neodvedly DPH. Správce daně dle NSS vymezenými objektivními kritérii svědčícími o nestandardnostech průběhů transakce dostatečně prokázal, že daňový subjekt o své účasti na tomto podvodu věděl nebo vědět měl. Odlišné posouzení v jiných zdaňovacích obdobích, kdy součástí řetězce byly jiné společnosti, nemá na tuto skutečnost žádný vliv.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti DPH. Předmětem sporu byla skutečnost, zda činnost předsedy představenstva akciové společnosti lze považovat pro účely DPH za výkon ekonomické činnosti. NSS konstatoval, že služby poskytované předsedou představenstva v rámci výkonu této funkce v jejím statutárním orgánu splňují kritéria proto, aby je bylo možné považovat za samostatně vykonávanou ekonomickou činnost ve smyslu směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Ustanovení § 5 odst. 3 věta poslední zákona o DPH je v rozporu s čl. 9 směrnice, a proto toto ustanovení zákona o DPH nelze aplikovat.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty, kde předmětem sporu před NSS byla výhradně otázka řádného ukončení daňové kontroly. NSS uvedl, že ačkoliv daňový subjekt opakovaně trvá na svém přesvědčení, že procesní vady vzniklé při projednání zprávy o daňové kontrole nelze zhojit v odvolacím řízení, možnost napravovat vady řízení v odvolacím řízení připustila dlouhodobá a ustálená judikatura.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží. NSS uvedl, že orgány finanční správy doměřily daň z důvodu, že daňový subjekt nesplnil hmotněprávní podmínky pro vrácení daně dle ust. § 84 zákona o DPH.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci doměření daně z přidané hodnoty, kde předmětem sporu byla výhradně otázka řádného ukončení daňové kontroly. NSS uvedl, že ačkoliv daňový subjekt opakovaně trvá na svém přesvědčení, že procesní vady vzniklé při projednání zprávy o daňové kontrole nelze zhojit v odvolacím řízení, možnost napravovat vady řízení v odvolacím řízení připustila dlouhodobá a ustálená judikatura.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci opravy daně dle § 44 zákona o DPH. Svůj závěr NSS opřel o usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 9 Afs 240/2019 – 41, neboť tímto usnesením rozšířený senát vyřešil jedinou spornou právní otázku, o niž byla kasační stížnost opřena, a to, zda je věřitel ve lhůtě pro opravu daně povinen rovněž podat daňové přiznání.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kde předmětem sporu bylo posouzení účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s mobilními telefony. Krajský soud ve svém posouzení dospěl k závěru, že okruhem indicií shromážděných správcem daně nebyla vyvrácena verze daňového subjektu, podle níž pouze využil obchodní příležitosti, kdy obchod byl zprostředkován známým dodavatelem, zboží bylo řádné dodáno a zaúčtováno. NSS posoudil veškeré skutečnosti, z nichž správce daně dovozoval vědomou účast daňového subjektu na podvodu a dospěl k závěru, že některé podstatné okolnosti obchodního případu předestřené orgány finanční správy krajský soud vůbec nezohlednil a nevypořádal se s nimi jednotlivě ani v jejich souhrnu.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí o odvolání ve věci doměření daně z přidané hodnoty z důvodu nesprávného uplatnění snížené sazby DPH při prodeji přístroje na iontoforézu. NSS ve věci sazby daně posuzoval, zda se jedná o zdravotnický prostředek, který spadá do přílohy 3 k zákonu o DPH a je možno při jeho dodání uplatnit sníženou sazbu daně. Dle NSS městský soud při výkladu textu zákona o DPH dospěl, přestože vyšel ze správných tezí, k překvapivému a restriktivnějšímu výkladu pro použití snížené sazby daně u zdravotnických prostředků, než k němuž dospěl správce daně, který postupoval v souladu s metodikou daňové správy. NSS uzavřel, že výkladové metody zákona neposkytují dostatečně přesvědčivou a spolehlivou oporu pro závěr městského soudu, že do snížené sazby daně lze zařadit pouze zboží, které spadá do jedné z kategorií zdravotnických prostředků uvedených v části B a C přílohy 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění a zároveň není v příloze 3 zákona o DPH ze snížené sazby vyloučeno. Dle NSS by totiž takto došlo k popření textu zákona, aniž by pro to byla jednoznačná opora v důvodové zprávě, smyslu novelizace zákona o DPH, či v systematice zákona. Proto dle NSS nezbylo, než v projednávané věci vycházet z prostého textu zákona, což znamená, že sníženou sazbu daně lze uplatnit také u skupin zdravotnických prostředků uvedených v oddíle A přílohy 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění, které obsahují výslovný popis zboží. NSS doplnil, že soud nemůže dotvářet právo v neprospěch daňových subjektů tam, kde si zákonodárce při formulaci právních předpisů nepočínal dostatečně obratně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci předepsání úroku z prodlení úhrady daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty. NSS shledal nedůvodnými veškeré procesní námitky uplatněné daňovým subjektem (existence přeplatků, jež nebyly při výpočtu úroku zohledněny, nekomplexnost daňového spisu, nesprávnost doručení předmětného platebního výměru, vznik úroku z vratitelného přeplatku mající vliv na úrok z prodlení).
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci odepření nároku na odpočet DPH z řetězových dodávek pohonných hmot z jiného členského státu. NSS se neztotožnil s právním názorem krajského soudu a odvolacího orgánu, že navržené důkazy nejsou s to zvrátit skutkový stav věci, který daňové orgány zjistily. NSS uzavřel, že daňové orgány nevycházely při svém rozhodování z dostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť nezjistily, jestli s přepravou předmětného zboží nebyla spojena předchozí dodání zboží, a nezjistily ani povahu celého řetězce subjektů zapojených do jednotlivých transakcí ani prvního pořizovatele, který předložil své identifikační číslo k DPH a který projevil záměr přepravit zboží na území jiného členského státu EU. Tímto postupem pak podle NSS nedaly daňové orgány daňovému subjektu možnost unést důkazní břemeno.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci oprávněnosti opravy daně z přidané hodnoty dle § 42, resp. § 43 ZDPH. NSS dospěl k závěru, že jelikož bylo v řízení nesporné, že daňový subjekt nevystavil opravný daňový doklad se všemi jeho zákonnými náležitostmi, je bez ohledu na hodnocení povahy plnění u původních daňových dokladů zřejmé, že nebyly naplněny podmínky § 42 a § 43 ZDPH. NSS uzavřel, že za těchto okolností neobstojí závěr městského soudu, že správce daně nedostatečně zjistil skutkový stav věci ohledně reálného poskytnutí právních služeb, který byl důvodem ke zrušení rozhodnutí správce daně, neboť tento požadavek soudu byl pro posouzení věci nadbytečný.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozhodnutí o odvolání ve věci rozhodnutí o přeplatku, kdy správce daně nevyhověl požadavkům dlužníka na vrácení přeplatků na DPH a tyto přeplatky použil na úhradu nedoplatku – penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Dle správce daně i krajského soudu penále lze považovat za daň, která je pohledávkou za majetkovou podstatou. NSS se s tímto posouzením neztotožnil a odkázal na rozsudek rozšířeného senátu sp. zn. 9 Afs 4/2018 ze dne 15. 10. 2020, kde uvedl, že definice daně dle § 2 daňového řádu je pro nynější věc nepoužitelná, naopak poukázal na povahu penále jako zákonné mimosmluvní sankce, která se v insolvenčním řízení uspokojuje jen za předpokladu, že povinnost zaplatit vznikla před rozhodnutím o úpadku. Důvod zrušení tedy spočívá v tom, že správce daně započetl svoji pohledávku na penále vzniklou až po prohlášení úpadku dlužníka, tato pohledávka však nebyla pohledávkou za majetkovou podstatou.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. NSS uvedl, že Finanční správa nepochybila, dospěla-li k závěru, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno a neprokázal podmínky nutné pro uznání nároku na odpočet daně. Konkrétně daňový subjekt nebyl schopen prokázat nejen konkrétní osobu dodavatele, ale též že tvrzené množství přijatých plnění odpovídalo souvisejícím daňovým dokladům.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, neboť dospěl k závěru, že krajský soud vyhodnotil okolnosti nasvědčující existenci daňového podvodu dílem nesprávně a dílem nedostatečně, a proto nemůže obstát jeho závěr, že zde nebyly dány okolnosti svědčící podvodnému jednání. Dále NSS konstatoval, že krajský soud překročil i dispoziční zásadu, když sám dovodil nedostatečnou identifikaci chybějící daně, což daňový subjekt v žalobě nenamítal.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání přijetí zdanitelných plnění při výstavbě fotovoltaických elektráren od deklarovaných dodavatelů. NSS se velmi podrobně na 61 stranách rozsudku vypořádal se všemi kasačními námitkami daňového subjektu, které neshledal jako důvodné, a ve všech bodech se ztotožnil se závěry správce daně při hodnocení předložených důkazních prostředků daňovým subjektem.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet z přijatých plnění za pronájem pracovní síly z důvodu zapojení do podvodu na DPH. NSS uvedl, že v tomto případě správce daně jednoznačně objektivními okolnostmi prokázal vědomost daňového subjektu o tom, že se účastní řetězce zasaženého podvodem na DPH, neboť relevantně zpochybnil předloženou verzi obchodních transakcí a zdůvodnil, že jednání daňového subjektu nemohlo představovat běžnou obchodní praxi.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci podvodu na DPH při obchodování s drahými kovy. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal ani základní obezřetnost v obchodních vztazích, když neuzavíral písemné smlouvy, nezjišťoval si údaje o svých dodavatelích a v podstatě naprosto rezignoval na ověření kvality zboží (ryzosti), čímž se vystavoval neadekvátnímu podnikatelskému riziku. NSS se ztotožnil se zjištěními správce daně, že skutkové okolnosti nasvědčují tomu, že transakce byly zasaženy daňovým podvodem a daňový subjekt měl a mohl vědět o své účasti na tomto podvodu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu byla doměřená DPH podle pomůcek z prodeje tabákových výrobků, které daňový subjekt nakupoval jménem cizích firem a prodával v maloobchodě. Daňový subjekt sám opakovaně zdůraznil, že nesplnil své zákonné povinnosti, v důsledku čehož nebylo možné stanovit daň dokazováním, avšak zpochybňoval spolehlivost stanovené daně, zejména nezohlednění skladovaných zásob správcem daně. K tomu NSS uvedl, že při stanovení daně podle pomůcek daňovému subjektu nesvědčí právo domáhat se použití konkrétních pomůcek, respektive napadat z jakéhokoli důvodu výběr pomůcek ze strany správce daně, neprokáže-li významný exces ve správní úvaze správce daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o odepření nároku na odpočet DPH při obchodování s betonářskou ocelí v řetězci zasaženém podvodem. NSS rozhodoval o tomto případě již podruhé (v prvním kole vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě) a na svůj první rozsudek ve věci sp. zn. 7 Afs 8/2018 odkázal a doplnil, že předmětem sporu nebyla existence podvodu, ale přijetí přiměřených opatření, kdy se NSS zcela ztotožnil se správcem daně, že na základě zjištěných skutečností nebylo možné osvědčit dobrou víru daňového subjektu, neboť tento nepostupoval adekvátně obezřetně a nutná preventivní opatření neprovedl. NSS dodal, že není povinností orgánů Finanční správy explicitně daňovému subjektu sdělovat, jaká konkrétní opatření měl učinit, neboť přijmout adekvátní opatření je povinností daňového subjektu a tato opatření mají vždy vycházet z konkrétních podmínek obchodu a zjištěných nestandardností. Významné je, že se NSS opětovně vyjádřil k otázce, že ručení nemá přednost před odepřením nároku na odpočet z důvodu účasti na podvodu a uvedl, že ani z obsahu stanoviska generální advokátky SDEU ve věci C-4/20 neshledává žádný důvod odchýlit se od svého předchozího názoru, neboť tento podrobně zdůvodnil a stručná zmínka generální advokátky SDEU učiněná obiter dictum na tomto nemůže nic změnit.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci stanovené šestiměsíční lhůty pro vznik pohledávek před rozhodnutím o úpadku pro možnost provedení opravy daně dle § 44 zákona o DPH. NSS zopakoval v této věci závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 7. 2019, kde uvedl: „Ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 4. 2011 do 28. 7. 2016, je nutno vykládat tak, že oprávnění plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň, provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky se vztahuje na pohledávky, které vznikly z tohoto plnění v období končícím 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Nevztahuje se naopak na pohledávky vzniklé z tohoto plnění později než 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku.“
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z přijatého plnění z důvodu účasti na daňovém podvodu. NSS uvedl, že orgány Finanční správy shledaly a dostatečně důkazně doložily existenci daňového podvodu, objektivní okolnosti, na jejichž základě daňový subjekt již v době provádění posuzovaných obchodních transakcí (nikoli až zpětně) mohl a měl vědět, že se účastní podvodného řetězce. Orgány Finanční správy dostatečně odůvodnily, z jakého důvodu shledaly nedostatečnými opatření, kterými měl daňový subjekt předcházet své případné účasti na tomto řetězci. Prověření obchodních partnerů ve veřejných rejstřících je v případě navazování nových obchodních vztahů nezbytným a zcela základním opatřením, které však o faktické povaze zkoumaných obchodních subjektů příliš nevypovídá a nelze je považovat za dostačující.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o neuznání nároku na odpočet DPH a neuznání nároku na osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu z důvodu účasti na podvodu. NSS uvedl, že správce daně své závěry opřel o dostatečně zjištěný skutkový stav, přičemž jeho úvahy o tom, že dané plnění bylo poskytnuto v rámci řetězce obchodů zasažených daňovým podvodem, o němž daňový subjekt věděl či vědět měl a mohl, jsou logické a ucelené. Sama skutečnost, že zboží bylo nakoupeno v rámci řetězce zasaženého daňovým podvodem, sice není dostatečným důvodem pro odepření nároku na odpočet, ze zjištěných okolností však jednoznačně vyplynulo, že daňový subjekt si musel být vědom toho, že zboží pořídil za nestandardních okolností, přičemž nepřijal žádná opatření, aby svému zapojení do podvodného řetězce předešel.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy v oblasti DPH. Předmětem sporu byly opravy a investiční výdaje prováděné daňovým subjektem na cizí nemovitosti, kdy NSS souhlasně se správcem daně konstatoval, že tímto zhodnocením cizí nemovitosti poskytoval daňový subjekt vlastníkům nemovitosti službu bez úplaty (daňový subjekt nepožadoval žádné protiplnění, pouze spekuloval o budoucí koupi nemovitosti) pro účely nesouvisející s uskutečňováním jeho ekonomických činností, a protože u souvisejících přijatých plnění uplatnil nárok na odpočet daně, byl povinen odvést z poskytnuté služby daň na výstupu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodném jednání v obchodu s tonery. NSS uvedl, že daňový subjekt měl a mohl vědět o účasti na daňovém podvodu, jelikož si o svém dodavateli nezjistil dostatečné informace tak, aby i přes zjevné indicie o nestandardním průběhu obchodního případu zamezil své možné účasti na podvodu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do řetězce zasaženého podvodem. NSS konstatoval, že daňový subjekt si nepočínal s dostatečnou opatrností při obchodech s rizikovým zbožím (tonery a inkoustové kazety), uzavíral milionové obchody s novými dodavateli, aniž by dostatečně podrobně definoval podmínky spolupráce a zachytil je v písemné smlouvě. Mechanismus ověření informací z veřejných rejstříků, komunikace pouze mailem a spolehnutí na případné reklamace odběratelů se sice může jevit pro daňový subjekt jako běžný postup, pro účely prokázání přijetí dostatečných opatření a dobré víry v řádnost obchodních transakcí se však takový postup jeví přinejmenším jako nedbalý a nedostatečný. NSS proto přisvědčil závěrům Finanční správy, že daňový subjekt měl a mohl vědět o účasti na daňovém podvodu.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti DPH. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet z pořízení automobilu, neboť správce daně konstatoval podvod na DPH. NSS se neztotožnil se správcem daně a Krajským soudem v Brně ohledně identifikace chybějící daně, která byla následně daňovým subjektem za svého dodavatele částečně uhrazena. NSS uvedl, že změnu skutkových okolností spočívající v částečném uhrazení daně měla Finanční správa zohlednit při svém rozhodování a ne ji odmítnout jako zcela nerozhodnou, protože k ní došlo až následně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozhodnutí Finanční správy ve věci registrace daňového subjektu jako plátce DPH z důvodu překročení obratu. NSS odmítl argumentaci daňového subjektu stran registrace plátce jako společníka společnosti k dřívějšímu datu, neboť podstatné skutečnosti v této věci byly již přezkoumány soudem v jiném řízení a byly shledány nedůvodnými. NSS uvedl, že správní orgány dospěly ke správnému závěru, že byl překročen zákonem stanovený obrat 1 mil. Kč, neboť vycházely ze skutečností tvrzených samotným daňovým subjektem v jeho přiznáních, na bankovních účtech či z jiných skutečností, o nichž musel daňový subjekt vědět, a byly potvrzeny jeho obchodními partnery, proto nebyl ani důvod pokládat předběžnou otázku SDEU. NSS sice souhlasně s Městským soudem v Praze uvedl, že odvolací orgán pochybil, když neseznámil daňový subjekt s podklady pro rozhodnutí týkajícími se prověřování, zda vyvíjí ekonomickou činnost, tato vada však nemohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve věci podvodu na DPH, neboť se neztotožnil s názorem krajského soudu ohledně neexistence chybějící daně. NSS uvedl, že k podvodnému jednání může dojít na kterémkoli článku řetězce a plnění, u kterého je odmítnut nárok na odpočet, nemusí být podvodem přímo zasaženo, stejně jako chybějící DPH (daňový únik) u jednoho z článků v řetězci nemusí nutně odpovídat odepřené výši nárokovaného odpočtu z plnění v tomto řetězci přijatém. Ani se nemusí přímo týkat daného plnění, neboť při mnohonásobném navýšení ceny v řetězci může být výsledná daň na výstupu kompenzována fiktivními vstupy. Důležité však je, z jakého důvodu byla dodavateli v řetězci daň vyměřena či doměřena a aby důvod doměření byl dán do spojitosti s takovými objektivními okolnostmi, které odůvodní, že porušení neutrality bylo v konkrétní věci následkem cílené snahy získání neoprávněného daňového zvýhodnění. Chybějící daň (daňový únik) tedy musí mít vždy s podvodným jednáním v řetězci nějakou souvislost.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ve věci řetězových dodávek pohonných hmot (PHM). NSS uvedl, že názor krajského soudu, že se správce daně nedostatečně zabýval otázkou převodu vlastnického práva, když tento okamžik ztotožnil s fyzickým stočením PHM do cisteren dopravce smluvně zajištěného daňovým subjektem, byl nesprávný a neměl oporu ve správním spisu, neboť právě z toho vyplynulo, že stočení PHM do cisteren představovalo pouze jeden ze střípků mozaiky skutkových okolností, které správce daně podrobně popsal a vyhodnotil.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání použití přijatých plnění pro ekonomickou činnost. K námitkám daňového subjektu, že Krajský soud v Českých Budějovicích neodůvodnil neprovedení důkazních prostředků, NSS uvedl, že ze správního spisu jasně vyplývá, že daňový subjekt měl řadu možností, jak uplatnit své důkazní návrhy v daňovém řízení, tudíž není zřejmé, proč se domáhal zohlednění svého daňového přiznání k dani z příjmů až před soudem. Ostatně ani tady nebylo možno osvědčit uvedené jako důkaz, neboť je možno jej posoudit pouze jako důkaz výkonu nějaké ekonomické činnosti, ale rozhodně ne jako důkaz použití konkrétních přijatých plnění v rámci ekonomické činnosti. K provedenému místnímu šetření před zahájením daňové kontroly NSS konstatoval, že toto sice svědčí o tom, že správce daně postupoval do jisté míry „opačně“, avšak takový postup neměl vliv na zákonnost rozhodnutí správce daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání osvobození při dodání zboží (telefonní karty a tabákové výrobky) do JČS, neboť bylo prokázáno, že k faktické přepravě zboží do jiného členského státu vůbec nedošlo anebo došlo pouze účelově tak, že bylo formálně na krátkou dobu vyvezeno za hranice a hned vráceno zpět do ČR. NSS se ztotožnil se závěry správce daně i o tom, že daňový subjekt nemohl být v případě této manipulace se zbožím v dobré víře, neboť z provedeného řízení bylo zřejmé, že daňový subjekt účelově předkládal dodatečně vyhotovené listiny, kde manipuloval s fakty.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z luxusního vozu z důvodu podvodu na DPH. NSS konstatoval, že se zřetelem ke všem okolnostem sporné transakce (zejména s ohledem na výši kupní ceny a způsob její úhrady) daňový subjekt musel vědět, že realizované plnění bylo zasaženo podvodem na DPH, resp. že toto plnění neodpovídalo standardním obchodním podmínkám. I přes svou vědomost o těchto okolnostech daňový subjekt neučinil nic, čím by mohl svou účast na podvodu na DPH eliminovat, a bez jakéhokoli rozumného důvodu nakoupil ojetý vůz za částku, která neodpovídala jeho reálné hodnotě.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí odvolacího orgánu. Předmětem sporu bylo uplatnění nároku na odpočet z nepeněžitého vkladu, kdy správce daně zkonstatoval, že vzhledem k úzkému propojení obou společností se převod majetku jeví jako účelový a provedený s cílem čerpat nadměrný odpočet. NSS na rozdíl od správce daně a městského soudu však zkonstatoval, že vzhledem k tomu, že vkladatel dodatečně DPH přiznal i zaplatil, daňový subjekt prokázal, že nepeněžitý vklad do základního kapitálu je zdanitelným plněním a že tak vznikl nárok na odpočet DPH.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých plnění týkajících se administrativních činností spojených s vedením a propagací e-shopu, kdy daňový subjekt tvrdil, že mu tyto služby poskytl jeho jednatel nikoliv v rámci činnosti jednatele, ale jako podnikající fyzická osoba. NSS konstatoval, že s ohledem na skutkové okolnosti případu a obsah správního spisu považuje úvahy správce daně za vyčerpávající a správné, tudíž se ztotožnil s jeho závěrem, že daňový subjekt své důkazní břemeno neunesl a nárok na odpočet daně neprokázal.
NSS na základě kasační stížnosti Finanční správy zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, ale současně zrušil i rozhodnutí odvolacího orgánu. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH a určení charakteru přijatých služeb , zda se jedná o služby související s nemovitou věcí či nikoliv. Předmětem posouzení byly velké nafukovací haly, které měly sloužit pro ubytování uprchlíků. NSS konstatoval, že ačkoli správce daně a krajský soud dospěli ke zcela rozdílnému posouzení této stěžejní otázky, chybí pro jakýkoli z těchto závěrů skutkové důvody, tedy spolehlivé zjištění skutkového stavu.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu, že daňový subjekt neprokázal, že skutečně přijal deklarovaná zdanitelná plnění (reklamní služby a marketingové studie týkající se analýzy činnosti lékárny a sortimentu) a že je použil v rámci své ekonomické činnosti. NSS konstatoval, že správce daně komplexně zjišťoval skutkový stav a vyhodnotil veškeré získané důkazy, včetně důkazů získaných z trestního řízení vedeného proti jednateli daňového subjektu. V takovém případě bylo provádění dalších svědeckých výpovědí nadbytečné. Byl to daňový subjekt, který neunesl své důkazní břemeno.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci naplnění podmínek pro vznik ručení plátce daně za nezaplacenou daň svého dodavatele, který disponoval statusem nespolehlivého plátce. NSS se neztotožnil s názory Finanční správy ohledně prokázání vědomosti daňového subjektu (odběratele) o naplnění podmínek vzniku ručení. NSS uvedl, že prvek zavinění nelze vztahovat ke skutečnosti, že příjemce zdanitelného plnění „vědět měl a mohl“ že jeho dodavatel je registrován jako nespolehlivý plátce, ale pouze k úmyslu dodavatele daň nezaplatit. Tímto se dle NSS správce daně nezabýval, naopak uhrazené platby dodavatele započítal vůči nejstarším nedoplatkům na dani, aniž by hodnotil úmysl dodavatele hradit konkrétní daňové povinnosti.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy. Předmětem sporu byla oprava DPH v dodatečném daňovém přiznání, kdy daňový subjekt poté, co byl správcem daně odhalen, že vystavuje fiktivní daňové doklady a byla mu daň na nich uvedená doměřena, pokusil se tuto skutečnost opravit postupem podle ustanovení § 43 zákona o DPH a vystavit opravné daňové doklady. Správce daně označil jednání daňového subjektu za účelové a opravu daně mu neumožnil. NSS se s tímto postupem zcela ztotožnil.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na daňovém podvodu s betonářskou ocelí. NSS se plně ztotožnil se závěry Finanční správy ve věci prokázání podvodu a vědomé účasti daňového subjektu na něm. Za zásadní lze považovat názor NSS, že správce daně není povinen vyvracet každé dílčí vysvětlení daňového subjektu ohledně jednotlivých objektivních okolností svědčících o nestandardnosti transakce.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci posouzení opravného daňového dokladu, resp. zda se jednalo o opravu DPH podle § 42 nebo § 43 zákona o DPH. NSS potvrdil, že se jednalo o opravu dle § 42 zákona o DPH, neboť pozdější rozdělení původní komplexní dodávky na poskytnuté služby a nedodané zboží nemůže nic změnit na tom, že se plnění částečně uskutečnilo, nejednalo se tedy o nesprávně (omylem) uvedenou daň, ale o dodatečnou změnu podmínek, které měly vliv na výši DPH.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. NSS uvedl, že Finanční správa nepochybila, pokud dospěla k závěru, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno a neprokázal veškeré podmínky nutné pro uznání nároku na odpočet daně.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu stavebního materiálu od deklarovaného dodavatele. Námitky daňového subjektu stran prokázání účasti na podvodu NSS odmítl jako nepřípadné, neboť předmětem sporu nebyla účast v řetězci zasaženém podvodem, ale prokázání hmotněprávních podmínek nároku na odpočet. NSS uzavřel, že daňový subjekt neprokázal faktické uskutečnění plnění od deklarovaného dodavatele tak, jak je uvedeno na dokladu, a proto nesplnil jednu ze zákonných podmínek stanovených v § 72 a § 73 zákona o DPH, přičemž tyto musí být splněny kumulativně.
NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem i rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci odepření nároku na odpočet DPH z řetězových dodávek pohonných hmot z jiného členského státu. NSS konstatoval, že orgány Finanční správy nevycházely při svém rozhodování z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu byla účast daňového subjektu na podvodu na DPH při obchodování s mobilními telefony, kdy sám daňový subjekt nerozporoval, že byl účastníkem obchodování zasaženého podvodem, ale uváděl, že přijal dostatečná opatření, když pověřil svého odběratele, aby za něj prověřoval solidnost dodavatelů, tudíž byl v dobé víře, že se podvodu neúčastní. NSS k tomu uvedl, že obsah spisu naopak odpovídá závěrům Finanční správy, neboť obchodování objektivně doprovázely tak zásadní nesrovnalosti, že daňový subjekt s ohledem na svou naprostou pasivitu nemohl být v dobré víře, navíc jeho tvrzení, že pověřil kontrolou svých dodavatelů jiný subjekt, zůstalo pouze v rovině tvrzení a daňový subjekt jej nijak neprokázal.
NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ve věci neuznání nároku na osvobození při dodání zboží do jiného členského státu z důvodu účasti na podvodu na DPH. Dle NSS se krajský soud zřejmě nechal zmást námitkou žalobkyně, která označila za „logický nonsens“ postupu správce daně, pokud nepřiznal nárok na osvobození od DPH a současně doměřil DPH na výstupu. NSS naopak shledal tento postup Finanční správy za správný a v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, které měl krajský soud za problematické, žádnou nesrozumitelnost či vnitřní rozpornost neshledal.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci DPH, konkrétně neuznání nároku na odpočet z důvodů účasti na podvodu. NSS seznal, že i když zástupkyně daňového subjektu umně polemizovala se závěry správce daně, její argumenty byly liché, neboť správce daně bezesporu prokázal, že obchodní řetězce, v nichž daňový subjekt prodával zboží s obsahem drahých kovů, byly skutečně zasaženy podvodem, o kterém daňový subjekt věděl, nebo přinejmenším vědět mohl a měl.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu vědomého zapojení daňového subjektu do obchodování s masem, které bylo zatíženo podvodem na DPH. Sám daňový subjekt nerozporoval, že se daňový podvod stal, svoji argumentaci vedl pouze v tom směru, že o podvodu nevěděl ani vědět nemohl. NSS však shodně s Krajským soudem v Českých Budějovicích a orgány Finanční správy dospěl k názoru, že existovaly takové indicie, které u daňového subjektu měly vzbudit podezření o nestandardním průběhu obchodních transakcí, a že tento přesto neučinil žádná adekvátní opatření, aby svou účast na podvodu vyloučil.
NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ohledně neuznání nároku na odpočet z důvodu zapojení daňového subjektu do obchodů zatížených podvodem na DPH.
