Finanční správa se ve své praxi vždy řídí zákonnými předpisy a judikaturou

Finanční správa se ve své praxi vždy řídí zákonnými předpisy a judikaturou, samozřejmě proto zohledňuje i poslední rozsudek NSS týkající se zajišťovacích příkazů. Podle Finanční správy však nejsou závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2018, č.j. 4 Afs 261/2017-55, ve věci žalobce EUROBIT GROUP s.r.o. nikterak převratné a tyto zásadně neusměrňují správce daně při vydávání zajišťovacích příkazů. Nynější potvrzení již dříve Nejvyšším správním soudem zastávaného právního názoru, že zajišťovací příkaz je rozhodnutím na jeden pokus, však neznamená, jak autoři článku nesprávně dovozují, že by zabavení majetku muselo být definitivně ukončeno. Správce daně dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu může vydat nový zajišťovací příkaz (na téže dani a za stejné zdaňovací období), pokud jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vydání. Předmětný rozsudek Finanční správa ČR vnímá jako ustálení dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu v otázce, zdali po zrušení rozhodnutí o odvolání ve věci zajišťovacího příkazu lze vést opakované odvolací řízení či je nezbytné zrušit i zajišťovací příkaz. Pokud do vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci EUROBIT GROUP s.r.o. postupovala Finanční správa ČR tak, že odvolací orgán po zrušujícím rozsudku ve věci přezkumu zajišťovacího příkazu vydával nová rozhodnutí o odvolání, činil tak z důvodu neustálenosti judikatury správních soudů v dané otázce a jejích dílčích výkladových nejasností a vždy ve shodě s konkrétními zrušujícími rozsudky.