Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Osvobození od daně z nemovitých věcí u pozemků pozemních komunikací a u pozemků, na nichž jsou zřízena veřejná parkoviště

Na základě dotazů odborné veřejnosti k možnostem osvobození od daně z pozemků, na nichž se nacházejí stavby pozemních komunikací sloužících veřejné dopravě, pozemků využívaných pro veřejnou dopravu, a rovněž pozemků se stavbami veřejných parkovišť, respektive ploch sloužících veřejnosti pro parkování níže uvádíme stanovisko, které vychází z ustálené praxe v dané oblasti.

Předmětné pozemky se v případě splnění podmínek pro osvobození neuvádějí do daňového přiznání, ale v případě pochybností může správce daně požadovat prokázání nároku na osvobození, tj. zdůvodnění, proč poplatník předmětnou nemovitou věc neuvedl v daňovém přiznání.

Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“) jsou od daně z pozemků osvobozeny pozemky zastavěné stavbou podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), která je dálnicí, silnicí, místní komunikací, veřejnou účelovou komunikací, stavbou drah a na dráze, leteckou, vodních cest a přístavů, pokud jsou v souladu s kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem stavebního úřadu užívány k veřejné dopravě, a to v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb, a jiné pozemky určené pro veřejnou dopravu.

Pojem „veřejná doprava“ se v dané souvislosti může jevit jako zavádějící, neboť zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“), upravuje pouze silniční dopravu provozovanou dopravcem, tj. subjektem podnikajícím v dopravě, jako službu pro jiné subjekty, anebo fyzickou či právnickou osobou pro zajišťování jejich vlastního podnikání. Za veřejnou dopravu se ve smyslu zákona o silniční dopravě považuje osobní či nákladní doprava poskytovaná dopravcem veřejnosti, zejména pak veřejná linková osobní doprava, přičemž podle § 1 odst. 4 zákona o silniční dopravě se tento zákon nevztahuje na provozování dopravy pro soukromé potřeby fyzické osoby – provozovatele vozidla, členů jeho domácnosti a jiných osob, pokud není prováděna za úplatu.

Ve vztahu k dani z nemovitých věcí však „veřejnost“ dopravy spočívá především v obecném užívání pozemních komunikací širokou veřejností bez omezení na vybraný okruh uživatelů, přičemž není podmínkou, aby na nich byla provozována např. veřejná linková doprava. Lze proto konstatovat, že obecně užívané pozemní komunikace tak, jak jsou vymezeny zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), svým charakterem a využitím odpovídají spíše dříve užívanému pojmu „veřejné dopravní cesty“.

Obecné užívání pozemních komunikací upravuje zákon o pozemních komunikacích, podle jehož § 19 odstavce 1 smí každý v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem, užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen „obecné užívání“), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak.

Zákon o pozemních komunikacích upravuje rovněž kategorizaci pozemních komunikací, podmínky pro jejich výstavbu, užívání a ochranu, práva a povinnosti vlastníků a uživatelů, a také výkon státní správy ve věcech pozemních komunikací příslušnými silničními správními úřady.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je pozemní komunikace dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie:
a) dálnice,
b) silnice,
c) místní komunikace,
d) účelové komunikace.

  1. dálnice je podle § 4 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly, která je budována bez úrovňových křížení s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd, a která má směrově oddělené jízdní pásy.
  2. silnice je podle § 5 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť. Podle odst. 2 téhož ustanovení se silnice podle svého určení a dopravního významu rozdělují do těchto tříd:
    • silnice I. třídy, která je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu,
    • silnice II. třídy, která je určena pro dopravu mezi okresy,
    • silnice III. třídy, která je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace.
    Dálnice a silnice I. až III. třídy mají charakter veřejné komunikace s obecným užíváním a jimi zastavěné pozemky, evidované v katastru nemovitostí s kódy využití pozemku 15 – dálnice a 16 – silnice, jsou ve smyslu § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí od daně osvobozeny. V těchto případech lze vycházet z evidence katastru nemovitostí.
  3. místní komunikace je podle § 6 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Místní komunikace se podle odst. 2 téhož ustanovení dělí na třídy, a to:
    • místní komunikace I. třídy,
    • místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí,
    • místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace,
    • místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel, nebo na které je smíšený provoz.
  4. účelová komunikace je podle ustanovení § 7 zákona o pozemních komunikacích definována jako pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace může být též upravena zvláštními právními předpisy, např. zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
    Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není užívána pro veřejnou dopravu, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

    Veřejný charakter mají rovněž místní komunikace a uvedené osvobození se vztahuje i na jimi zastavěné pozemky, evidované s kódem využití 17 – ostatní komunikace. Se stejným kódem 17 jsou však v katastru nemovitostí evidovány také pozemky zastavěné účelovými komunikacemi, které v řadě případů neslouží veřejné dopravě, respektive nejsou přístupné veřejnosti

    Vzhledem k uvedeným skutečnostem je zřejmé, že nárok na osvobození pozemků zastavěných stavbou pozemní komunikace nelze, zejména u místních a účelových komunikací, přiznat pouze na základě údajů z katastru nemovitostí, ale je nutno vycházet z kolaudačního rozhodnutí nebo kolaudačního souhlasu stavebního úřadu, z něhož by mělo být zřejmé, zda jsou předmětné pozemky užívány k veřejné dopravě, respektive zda se jedná o veřejné komunikace s obecným užíváním.

    Nelze-li zjistit užívání stavby účelové komunikace k veřejné dopravě z rozhodnutí příslušného správního orgánu, je třeba se v této věci obrátit na příslušný stavební úřad. Podle ustanovení § 15 stavebního zákona u staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, vykonávají, s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování, státní správu podle zvláštních právních předpisů speciální stavební úřady. Při pochybnostech, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu veřejně přístupné účelové komunikace či nikoli, platí stanovisko příslušného speciálního stavebního úřadu.

    Při posouzení polních nebo lesních cest je rozhodné, zda byly zřízeny jako účelové komunikace ve smyslu ustanovení § 7 zákona o pozemních komunikacích. Jestliže se nejedná o pozemní komunikaci ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, podléhá pozemek dani ve druhu pozemku evidovaném v katastru nemovitostí. Jedná-li se o pozemek druhu ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, zpevněný stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce, který je užíván k podnikání nebo v souvislosti s ním, podléhá dani jako zpevněná plocha pozemku ve smyslu ustanovení § 6 odst. 5 zákona o dani z nemovitých věcí. Osvobození od daně z pozemků podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) citovaného zákona nelze v takovém případě přiznat, neboť nejsou splněny právní důvody nároku na osvobození. Uvedené pozemky je možné testovat i na splnění podmínek pro přiznání osvobození podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí.

    V případě, že se jedná o zpevněné i nezpevněné cesty, které nebyly zřízeny jako účelové komunikace podle § 7 zákona o pozemních komunikacích, jsou však užívány veřejností bez omezení, mohou být u nich splněny podmínky pro osvobození od daně z pozemků podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí, podle něhož jsou od daně osvobozeny pozemky veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť.

    U zpevněných i nezpevněných cest, které nebyly zřízeny jako účelové komunikace podle § 7 zákona o pozemních komunikacích, nelze přiznat osvobození podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí pouze na základě údajů z katastru nemovitostí, ale na základě skutečného stavu pozemku.

    Výše uvedené vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích 52 Af 28/2019-47, kde je uvedeno: „Základním kritériem je reálný stav pozemku v terénu, tudíž je v řízení o osvobození pozemku dle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitostí vždy potřeba prokázat, zda li pozemek je veřejně přístupnou plochou či nikoliv. Skutečnost, že v minulosti tento pozemek mohl splňovat onu podmínku veřejné přístupnosti, neznamená, že tuto podmínku splňuje i nyní. Vždy je tedy potřeba posoudit objektivní okolnosti v době, kdy vlastník nárok na osvobození uplatňuje.“

Součástmi dálnice, silnice a místní komunikace jsou podle § 12 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích všechny konstrukční vrstvy vozovek a krajnic, odpočívky, stavby a technická a jiná zařízení určená k provádění kontrolní činnosti při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, přidružené a přídatné pruhy, včetně zastávkových pruhů linkové osobní dopravy, mostní objekty (nadjezdy), po nichž je komunikace vedena, včetně chodníků, revizních zařízení, ochranných štítů a sítí na nich, strojní vybavení sklopných mostů, ledolamy, propustky, lávky pro chodce nebo cyklisty, tunely, galérie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy, násypy a svahy, dělicí pásy, příkopy a ostatní povrchová odvodňovací zařízení, silniční pomocné pozemky, svislé dopravní značky, zábradlí, odrazníky, svodidla, pružidla, směrové sloupky, dopravní knoflíky, staničníky, mezníky, vodorovná dopravní značení, dopravní ostrůvky, odrazné a vodicí proužky a zpomalovací prahy, únikové zóny, protihlukové stěny a protihlukové valy, pokud jsou umístěny na silničním pozemku.

Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí jsou kromě pozemků zastavěných stavbou podle stavebního zákona, která je dálnicí, silnicí, místní komunikací, nebo veřejnou účelovou komunikací, osvobozeny také jiné pozemky určené pro veřejnou dopravu. V případě pozemních komunikací se jedná zejména o pozemky zastavěné stavbami sloužícími zajišťování hromadné osobní přepravy, anebo o pozemky, které nejsou zastavěny stavbami veřejných komunikací, avšak jsou nezbytné pro jejich provoz, zejména pro zajišťování přístupu, bezpečnosti a provádění údržby.

Pozemkem určeným pro veřejnou dopravu rozhodnutím příslušného správního orgánu je ve smyslu ustanovení § 11 zákona o pozemních komunikacích silniční pozemek. Silničním pozemkem se podle citovaného ustanovení rozumí pozemek, na němž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek.

Těleso dálnice nebo těleso silnice a místní komunikace mimo území zastavěné nebo zastavitelné je ohraničeno spodním okrajem a vnějšími okraji stavby pozemní komunikace, kterými jsou vnější okraje zaoblených hran zářezů či zaoblených pat náspů, vnější hrany silničních nebo záchytných příkopů nebo rigolů nebo vnější hrany pat opěrných zdí, tarasů, koruny obkladních nebo zárubních zdí nebo zářezů nad těmito zdmi.

Těleso průjezdního úseku dálnice a silnice je těleso dálnice a silnice v území zastavěném nebo zastavitelném (dále jen "průjezdní úsek dálnice" nebo "průjezdní úsek silnice"), pokud se jím převádí převážně průjezdná doprava tímto územím. Je ohraničeno šířkou vozovky s krajnicemi mezi zvýšenými obrubami chodníků, zelených pásů nebo obdobných ploch. Na náměstích a podobných prostranstvích je šířkou průjezdního úseku šířka pruhu odlišeného od okolního povrchu druhem nebo materiálem vozovky nebo plochými rigoly, a není-li ani jich, šířka pruhu odpovídající šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků silnice. V ostatních případech je průjezdní úsek dálnice nebo průjezdní úsek silnice ohraničen obdobně jako v předchozím odstavci.

Šířka průjezdního úseku dálnice nebo průjezdního úseku silnice celništěm na hraničním přechodu odpovídá šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků dálnice nebo silnice.

Silniční pomocný pozemek je pruh pozemku přilehlého po obou stranách k tělesu dálnice, silnice nebo místní komunikace mimo souvisle zastavěné území obcí, který slouží účelům ochrany a údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace, pokud je tento pozemek ve vlastnictví vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí jsou osvobozeny rovněž části silničního pozemku nezastavěné tělesem dálnice, silnice a místní komunikace a veškeré silniční pomocné pozemky, jedná-li se o pozemky nezastavěné dopravními stavbami, určené rozhodnutím příslušného správního úřadu pro veřejnou dopravu.

Pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou podle ustanovení § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích součástmi místních komunikací také přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce.

Silniční ochranná pásma podle § 30 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích slouží k ochraně dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy a provozu na nich mimo souvisle zastavěné území obcí. Silniční ochranné pásmo pro nově budovanou nebo rekonstruovanou dálnici, silnici a místní komunikaci I. nebo II. třídy vzniká na základě rozhodnutí o umístění stavby nebo společného povolení, kterým se stavba komunikace umisťuje a povoluje.

Podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích se silničním ochranným pásmem rozumí prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m a ve vzdálenosti

  1. 100 m od osy přilehlého jízdního pásu dálnice anebo od osy větve její křižovatky s jinou pozemní komunikací; pokud by takto určené pásmo nezahrnovalo celou plochu odpočívky, tvoří hranici pásma hranice silničního pozemku,
  2. 50 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu silnice I. třídy nebo místní komunikace I. třídy,
  3. 15 m od osy vozovky nebo od osy přilehlého jízdního pásu silnice II. třídy nebo III. třídy a místní komunikace II. třídy.

V silničním ochranném pásmu lze provádět stavby, které vyžadují stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu, provádět terénní úpravy, jimiž by se úroveň vozovky snížila nebo zvýšila ve vztahu k niveletě vozovky, a zřídit a provozovat reklamní zařízení jen na základě povolení silničního správního úřadu.

Povolení stavby v silničním ochranném pásmu je podkladem pro stavební řízení a nenahrazuje stavební povolení, respektive ohlášení stavebnímu úřadu. Povolení stavby v silničním ochranném pásmu se nevyžaduje u staveb čekáren linkové osobní dopravy, zařízení tramvajových a trolejbusových drah, telekomunikačních a energetických vedení a pro stavby související s úpravou odtokových poměrů.

Hranice silničního ochranného pásma definovaná v § 30 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích je pro případ povolování zřizování a provozování reklamních zařízení, které by byly viditelné uživateli dotčené pozemní komunikace, posunuta ze 100 metrů na 250 metrů (§ 30 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích).

Zatímco silniční pomocný pozemek je spolu se stavbou silnice, dálnice nebo místní komunikace přímo využíván k zajišťování hromadné dopravy, zejména pro údržbu komunikace, a není určen k umisťování staveb, využití pozemku ochranného silničního pásma je širší. Pozemek ochranného silničního pásma není součástí silničního pozemku a nemusí být ve vlastnictví vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace. Existence silničního ochranného pásma nebrání vlastníkům dotčených pozemků v jejich užívání například k zemědělskému nebo lesnímu hospodářství a dalším činnostem. Lze na něm provádět stavby, které vyžadují stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu, a na základě povolení silničního správního úřadu zřizovat a provozovat reklamní zařízení. Využívání pozemků silničních ochranných pásem tedy není zcela znemožněno, omezení spočívá zejména v nutnosti schválení záměrů staveb silničním správním úřadem, předcházejícím vlastnímu stavebnímu řízení. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a s ohledem na charakter užívání těchto pozemků lze konstatovat, že pozemky silničních ochranných pásem nejsou pozemky určenými pro veřejnou dopravu, a proto u nich nelze uplatnit osvobození od daně podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí. Výjimkou mohou být pouze případy, kdy by tento pozemek (nebo jeho část) byl se souhlasem silničního správního úřadu zastavěn stavbou podle stavebního zákona sloužící veřejné dopravě, např. zastřešenou plochou sloužící jako čekárna hromadné dopravy osob, nebo zařízením tramvajové či trolejbusové dráhy.

Veřejné parkoviště definuje ustanovení § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích jako stavebně a provozně vymezenou plochu místní nebo účelové komunikace anebo samostatnou místní nebo účelovou komunikaci určenou ke stání silničního motorového vozidla. Podmínky pro obecné užívání předmětných pozemních komunikací včetně veřejně přístupných účelových komunikací stanovuje § 19 zákona o pozemních komunikacích. Veřejné parkoviště zřízené ve smyslu ustanovení § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích splňuje podmínky osvobození od daně z pozemků podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí, přičemž není rozhodující, zda řízení vedl příslušný obecný úřad (§ 13 stavebního zákona) nebo speciální stavební úřad v působnosti, pravomoci a v řízení dle § 15 stavebního zákona.

Pro stavbu dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace jsou podle § 16 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích speciálními stavebními úřady příslušné silniční správní úřady, které o zařazení pozemní komunikace do uvedených kategorií rozhodují podle § 3 odst. 1 téhož zákona na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. Některé stavby parkovišť jsou však součástí rozsáhlých komplexů staveb, zejména obchodních a nákupních center, a jsou povolovány a kolaudovány společně s ostatními stavbami těchto areálů příslušnými obecnými stavebními úřady, přičemž v některých případech mohou vzniknout pochybnosti, zda bylo kolaudační rozhodnutí vydáno v souladu s ustanovením § 40 zákona o pozemních komunikacích, a zda se skutečně jedná o stavby veřejných komunikací na pozemcích, které lze osvobodit od daně podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí. V takových případech je nutno vycházet z účelu a režimu využívání konkrétních parkovacích ploch.

Z pohledu využití lze veřejné parkoviště charakterizovat jako veřejně přístupnou plochu určenou místní úpravou dopravního značení k parkování, tj. zastavení a stání vozidel. Veřejná parkoviště přitom mohou být podle rozsahu a druhu poskytovaných služeb neplacená, placená (pomocí výběrčí služby nebo parkovacích automatů apod.) a hlídaná. Při posouzení, zda se jedná o parkoviště veřejné, není pak rozhodující, zda jsou či nejsou poskytovány uvedené služby, případně zda je parkoviště z technických či bezpečnostních důvodů opatřeno např. závorou či je pro ně stanovena provozní doba, ale pouze to, zda slouží široké veřejnosti bez omezení nebo pouze vybraným osobám či skupinám uživatelů, např. majiteli, zaměstnancům, dodavatelům nebo vymezenému okruhu klientů firmy. V případě parkovišť u nákupních středisek, která jsou určena veřejnosti, se zpravidla o takové omezení nejedná, neboť podmínkou možnosti parkování není uskutečnění nákupu a okruh uživatelů není nijak vymezen. Stejně jako komunikace a parkoviště u obchodních center jsou posuzovány také zpevněné plochy a komunikace u čerpacích stanic pohonných hmot, tzn., že komunikace a parkovací plochy, sloužící pro veřejnost, mají charakter veřejných komunikací nebo jejich součástí, a pozemky, na nichž se nacházejí, jsou proto podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí osvobozeny od daně z pozemků.

U staveb v působnosti obecného stavebního úřadu a staveb spadajících do působnosti speciálního stavebního úřadu, vymezených v § 15 odst. 1 písm. b) až d) a § 16 odst. 2 písm. d) stavebního zákona lze vydat společné povolení ve společném územním a stavebním řízení. Příslušným k vydání společného povolení je stavební úřad příslušný k povolení stavby podle § 13 odst. 1, § 15 odst. 1 písm. b) až d) nebo § 16 odst. 2 písm. d) stavebního zákona.

Rovněž u souboru staveb v působnosti obecného stavebního úřadu a staveb spadajících do působnosti speciálního stavebního úřadu, vymezených v § 15 odst. 1 písm. b) až d) a § 16 odst. 2 písm. d) stavebního zákona, lze vydat společné povolení. Příslušnost k vydání společného povolení se řídí příslušností k povolení stavby hlavní souboru staveb. Stavební úřady příslušné k umístění nebo povolení vedlejších staveb souboru jsou ve společném územním a stavebním řízení dotčenými orgány a pro potřeby vydání společného povolení vydávají namísto rozhodnutí závazná stanoviska.

Souborem staveb se rozumí vzájemně související stavby, jimiž se v rámci jednoho stavebního záměru uskutečňuje výstavba na souvislém území nebo za společným účelem.

Hlavní stavbou souboru staveb se rozumí stavba, která určuje účel výstavby souboru staveb.

Vedlejší stavbou souboru staveb se rozumí stavba, která se stavbou hlavní svým účelem užívání nebo umístěním souvisí a která zabezpečuje uživatelnost stavby hlavní nebo doplňuje účel užívání stavby hlavní.

Jestliže se tedy jedná např. o obchodní areál s hypermarketem, veřejným parkovištěm a veřejnými přípojnými komunikacemi, u něhož je hlavní stavbou budova hypermarketu spadající do působnosti obecného stavebního úřadu, spadá řízení ve věci celého areálu, včetně komunikací a parkoviště, do působnosti obecného stavebního úřadu. Speciální stavební úřad, jímž je silniční správní úřad, vydává k řízení jako dotčený stavební úřad závazné stanovisko.

V areálech nákupních center se nacházejí také plochy a manipulační rampy, určené pro stání vozidel dodavatelů a manipulaci se zbožím, které nejsou určeny k parkování veřejnosti, a nejsou proto od daně osvobozeny. Jedná se zpravidla o zpevněné plochy pozemků druhu ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, zpevněné stavbou bez svislé nosné konstrukce podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce, která není zdanitelnou stavbou, a slouží pro podnikání nebo v souvislosti s ním, se sazbou daně podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona o dani z nemovitých věcí ve výši 1,00 Kč nebo 5,00 Kč za každý m2 podle druhu podnikání daná ustanovením § 6 odst. 2 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí.

Stavební úřad, který vydal společné povolení, je příslušný k provedení kontrolní prohlídky rozestavěné stavby, k povolení změny stavby před dokončením podle § 118 stavebního zákona, k vydání rozhodnutí o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, bude-li jím povolená stavba prováděna v rozporu s povolením, popřípadě ji dodatečně povolit.

Podle ustanovení § 15 odst. 3 stavebního zákona v pochybnostech, zda se v konkrétním případě jedná mj. o stavbu dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace, nebo o stavbu v působnosti obecného stavebního úřadu, platí stanovisko příslušného speciálního stavebního úřadu.

Pokud je součástí místní nebo účelové komunikace veřejné parkoviště, je pozemek, na němž se parkoviště nachází, evidován v katastru nemovitostí se způsobem využití pozemku 17 – ostatní komunikace.

Jedná-li se o veřejné parkoviště, které není součástí pozemní komunikace, je ve smyslu § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, samostatnou místní nebo účelovou komunikací určenou ke stání silničního motorového vozidla, a pozemek, na němž se parkoviště nachází, je v katastru nemovitostí zpravidla evidován se způsobem využití pozemku 18 – ostatní dopravní plocha.

Nachází-li se na pozemku plocha, která není kolaudována jako veřejné parkoviště, avšak svým charakterem a úpravou umožňuje stání vozidel a slouží jako parkovací plocha široké veřejnosti bez omezení na jakoukoli skupinu uživatelů, tzn. že žádným způsobem není podmíněno, kdo na něm může parkovat (např. že na něm mohou parkovat pouze zaměstnanci nebo klienti určité firmy, pouze vlastníci bytů v konkrétním domě, pouze klienti firmy, dodavatelé apod.) a není užívána k podnikání, pronajímána nebo propachtována (§ 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí), lze u ní aplikovat osvobození podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí, podle něhož jsou od daně osvobozeny pozemky veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť. A to ale pouze za podmínky, že se jedná o pozemek, který kromě svého charakteru a úpravy umožňuje stání vozidel, tak i jeho základní účel je umožnit parkování široké veřejnosti, a to s plným vědomím a souhlasem vlastníka pozemku. Nemělo by se tedy jednat o pozemky, které jsou primárně učeny k jinému účelu než k parkování široké veřejnosti.

Závěr:

  1. Veřejné parkoviště splňující definici dle ustanovení § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, tj. stavebně a provozně vymezená plocha místní nebo účelové komunikace anebo samostatná místní nebo účelová komunikace určená ke stání silničního motorového vozidla nebo veřejná parkoviště, která lze charakterizovat jako veřejně přístupné plochy určené místní úpravou dopravního značení k parkování, tj. zastavení a stání vozidel a v souladu s kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem stavebního úřadu (speciálního nebo obecného) užívána k veřejné dopravě bez ohledu na to, zda jsou placená nebo neplacená jsou osvobozena podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí. Například se jedná o veřejná parkoviště u nákupních a obchodních center, záchytná parkoviště např. typu „zaparkuj a jeď hromadnou dopravou“ (Park+Ride), veřejná parkoviště v centrech měst atd.
  2. Plocha pozemku, která není kolaudována jako veřejné parkoviště, avšak svým charakterem a úpravou umožňuje stání vozidel a slouží jako parkovací plocha široké veřejnosti bez omezení na jakoukoli skupinu uživatelů, tzn., že žádným způsobem není podmíněno, kdo na něm může parkovat a není za parkování na těchto plochách vybírán poplatek za parkování či další poskytované služby (hlídání aut atd.), není osvobozena podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí, neboť nenaplňuje definici osvobození, ale může být osvobozena podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí. Například se může jednat o parkovací plochy v bývalých průmyslových areálech, které obvykle slouží široké veřejnosti a bez omezení, parkovací plochy u koupališť a kulturních památek nebo nezpevněné parkovací plochy u komunikací atd. Podstatné je, že vlastník pozemku se svobodnou vůlí přenechává svůj pozemek veřejnosti k parkování, nikoliv, že veřejnost svévolně, případně ojediněle, užívá pozemek vlastníkem určený k jinému účelu užití
  3. Plocha pozemku, která není kolaudována jako veřejné parkoviště, avšak svým charakterem a úpravou umožňuje stání vozidel a slouží jako parkovací plocha široké veřejnosti bez omezení na jakoukoli skupinu uživatelů, tzn., že žádným způsobem není podmíněno, kdo na něm může parkovat, ale za parkování na těchto plochách je vybírán poplatek za parkování či za další poskytované služby (hlídání aut atd.), není osvobozena podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí, neboť nenaplňuje definici daného osvobození a ani podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí, neboť není naplněna podmínka uvedená v § 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí, tj. nelze konstatovat, že pozemek není užíván k podnikání, pronajímán nebo propachtován. Například se může jednat o zpoplatněné parkovací plochy v bývalých i stávajících průmyslových areálech, placené parkovací plochy ve vnitroblocích domů, nezpevněné placené parkovací plochy v centrech měst atd.
  4. Plocha pozemku, která není kolaudována jako veřejné parkoviště, avšak svým charakterem a úpravou umožňuje stání vozidel, ale slouží pouze vybraným osobám či skupinám uživatelů, např. majiteli, zaměstnancům, dodavatelům nebo vymezenému okruhu klientů firmy, není osvobozena podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitých věcí neboť nenaplňuje definici osvobození, ale ani podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitých věcí, neboť není naplněna podmínka veřejné přístupnosti pozemku. Například se může jednat o soukromé parkovací plochy v uzavřených průmyslových areálech, soukromé parkovací plochy ve vnitroblocích domů, parkovací plochy před provozovnou soužící pouze zaměstnancům dané společnosti, parkovací plochy uzavřené závorou, vjezdem na čip, klíče, kartu apod.

 

Aplikační služby