Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Finanční úřad pro Liberecký kraj

Druh daně: daň z příjmů fyzických osob

Typ řízení: nalézací (zjištění v rámci vyměření řádného daňového tvrzení postupem k odstranění pochybností)

Stručný popis skutkových událostí:

Na Finanční úřad pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v České Lípě bylo podáno řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2012 daňovým subjektem – fyzickou osobou, rezidentem České republiky. V daňovém přiznání uvádí příjmy ze závislé činnosti dle § 6 zákona o daních z příjmů (ZDP), plynoucí ze zdrojů na území České republiky a ze zdrojů na území Rakouska s uplatněním vynětí příjmů ze zdrojů v zahraničí za použití § 38f odst. 4 ZDP. Rezident České republiky má celosvětovou daňovou povinnost.

Z podmínek ustanovení § 38f odst. 4 ZDP vyplývá, že příjmy ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, plynoucí daňovému subjektu od zaměstnavatele, který je daňovým rezidentem státu, kde je taková činnost vykonávána, nebo od zaměstnavatele se sídlem nebo bydlištěm v ČR, a příjmy ze závislé činnosti pro takového zaměstnavatele šly k tíži jeho stálé provozovny umístěné ve státě, s nímž ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, se v ČR vyjímají ze zdanění za předpokladu, že uvedené příjmy byly ve státě zdroje zdaněny. Z ustanovení § 38f odst. 5 ZDP pak vyplývá, že daň zaplacená v zahraničí se prokazuje potvrzením zahraničního správce daně, v odůvodněných případech potvrzením plátce příjmu.

Daňový subjekt k daňovému přiznání nedoložil a následně ani v rámci postupu k odstranění pochybností nepředložil správci daně žádné listiny, které by prokazovaly, že vyňaté příjmy mu plynuly od zaměstnavatele, který byl rezidentem Rakouska, nebo od zaměstnavatele se sídlem v ČR, který měl stálou provozovnu v Rakousku, a uvedené příjmy šly k tíži této stálé provozovny. Daňový subjekt předložil Potvrzení o zdanitelných příjmech pouze od českého zaměstnavatele, ze kterých následně vyňal příjmy ze zdrojů v Rakousku, a to pouze na základě Doplnění k potvrzení o příjmech ze závislé činnosti, vystavené opět českým zaměstnavatelem. Tímto doplněním však daňový subjekt nemůže prokázat nárok na vynětí uvedených příjmů. Daňový subjekt tak neprokázal splnění podmínek v ustanovení § 38f odst. 4 ZDP, a proto je třeba příjmy uvést do českého daňového přiznání a při jejich zdanění se musí postupovat dle příslušných smluv. V daném případě je v čl. 22 stanovena metoda zápočtu daně zaplacené v Rakousku.

Ze strany daňového subjektu nebylo prokázáno, jakou konkrétní činnost v Rakousku prováděl, zda se vůbec jednalo o závislou činnost, že se skutečně jednalo o příjmy z výkonu závislé činnosti v Rakousku a že tyto příjmy v Rakousku byly zdaněny a daň zaplacena. Předložené osvědčení o přihlášení daňového subjektu k pracovní činnosti v Rakousku, neověřená kopie rakouského výměru daně za rok 2012, potvrzení o zdanitelných příjmech od českého zaměstnavatele a potvrzení o vyslání daňového subjektu do Rakouska včetně pracovního kalendáře na rok 2012, zaplacenou daň v Rakousku neprokazují. To je třeba prokázat potvrzením zahraničního správce daně, jak vyplývá z ustanovení § 38f odst. 5 ZDP, které však daňový subjekt nepředložil. Daňový subjekt neprokázal, že skutečně v Rakousku vykonával závislou činnost, což je v této záležitosti stěžejní. V předmětném roce 2012 byl rezidentem ČR, měl proto daňovou povinnost vztahující se jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Protože v daném případě nebylo prokázáno porušení článku 14 odst. 2 smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Rakouskem, veškeré příjmy daňového subjektu ze závislé činnosti mohly být zdaněny pouze v ČR. Správce daně ukončil postup k odstranění pochybností a vyměřil platebním výměrem daň z příjmů fyzických osob ve výši 535 078.00 Kč namísto daně tvrzené v daňovém přiznání 101 458.00 Kč.

Proti tomuto platebnímu výměru bylo podáno odvolání. V průběhu odvolacího řízení bylo správci daně doručeno dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012, které správce daně posoudil jako doplnění odvolání. V rámci tohoto dodatečného přiznání daňový subjekt místo uplatnění vynětí příjmů ze zdrojů v zahraničí uplatňuje metodu zápočtu daně zaplacené v zahraničí podle ustanovení § 38f ZDP. S ohledem na výše uvedené, na případnou povinnost daňového subjektu podat daňové přiznání v Rakousku a zaplacení daně v Rakousku, nebyla tím prokázána skutečnost, že daňový subjekt uplatnil metodu zápočtu daně z příjmů ze zdrojů v Rakousku při zdanění v ČR oprávněně v souladu s ustanovením ZDP a smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Odvolací orgán proto neakceptoval návrh zástupce, který v odvolání navrhoval aplikování metody zápočtu daně dle článku 22 odst. 2 smlouvy o zamezení dvojího zdanění. V průběhu celého daňového řízení nebylo prokázáno, že daňový subjekt skutečně vykonával závislou činnost v Rakousku. Odvolací orgán odvolání daňového subjektu zamítl a rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj potvrdil.

Rozdíl mezi vyměřenou daní a daní tvrzenou v přiznání: 433 620.00 Kč

Výše vykázaného přeplatku v daňovém tvrzení: 480 077.00 Kč

Absolutní hodnota částky plynoucí z výsledku postupu k odstranění pochybností: 913 697.00 Kč.

Aplikační služby