Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Reakce Finanční správy na článek v týdeníku Ekonom: Co vše mají firmy prověřovat? Berňák neřekne a jde si rovnou pro peníze

Ve čtvrtečním vydání Ekonomu zazněla opět velmi ostrá slova na účet Finanční správy, proti kterým se zásadně ohrazujeme. Finanční správa v žádném případě nikoho nelikviduje, ale snaží se pouze zamezit alarmujícím únikům na DPH, což právě ustanovení o ručení příjemce zdanitelného plnění, které přímo vyplývá i z evropských předpisů o DPH, jako jeden z řady nástrojů v boji proti daňovým únikům, umožňuje. Zdůrazňujeme, že k uplatnění institutu ručení za daň není přistupováno běžně a automaticky, jak je v článku nepravdivě uvedeno, ale pouze v případě, kdy daň není vymožena na dlužníkovi a na základě splnění zákonem vymezených kritérií. Bohužel, útoky na Finanční správu v tomto směru zaznamenáváme již delší dobu a zejména ze strany těch, kterým naše postupy maří jejich podvodný byznys a šanci na snadný výdělek. Úspěchy Finanční správy při potírání daňových úniků hovoří samy za sebe a dávají jasný signál, že naše taktika je nastavena správně.

Dlouhodobě se snažíme o šíření povědomí o tom, že by podnikatelé měli, zejména u významnějších obchodních transakcí, prověřovat spolehlivost obchodních partnerů, standardnost obchodních transakcí a řádným nastavením interních kontrolních mechanismů se tak vyvarovat účasti v podvodu na DPH, a to jak prostřednictvím médií, tak našich webových stránek. Odmítáme tedy tvrzení, že Finanční správa neposkytuje dostatečnou osvětu. Pokud by však hlavní příčinou účasti v podvodech na DPH byla pouze neznalost podnikatelů a řešením by byla osvěta jako ve Velké Británii, kterou nám dává Ekonom explicitně za příklad, pak by Británie byla prakticky bez podvodů na DPH. Nicméně, tak to ve skutečnosti ani zdaleka není.

Ekonom však (možná úmyslně) opomněl zmínit skutečnost, že česká Finanční správa s podnikateli běžně komunikuje. Prostřednictvím telefonátů upozorňuje plátce daně (odběratele), že daná transakce mezi ním a dodavatelem může vykazovat určitou rizikovost či nestandardnost, která může při naplnění všech kritérií stanovených zákonem vést případně k aplikaci ručení. Vedle toho je také upozorněn na možnost vyvinění se z ručení za daň, a to prostřednictvím tzv. zvláštního způsobu zajištění daně – tj. odvedení DPH z dané transakce přímo Finanční správě a nikoliv dodavateli. V poslední době Finanční správa zaznamenala větší počet telefonátů, a to díky zavedení kontrolního hlášení, které jí umožňuje rizikové transakce detekovat v aktuálním čase a podnikatelům umožňuje promptně reagovat na vzniklou situaci.

Daňoví poradci nám neustále vyčítají, že podnikatelům neposkytujeme přesný návod toho, na co si mají u obchodních transakcí dávat pozor. Finanční správa však v této otázce nemůže poskytovat přesné návody. Obvykle se jedná o souhrn skutečností, které samy o sobě nemusí působit „závadně“, ale při jejich vzájemném propojení se teprve stanou důkazem rizika. Rozmanitost obchodních vztahů je v různých oborech podnikání tak široká, že dát univerzální návod na to, co je a co není při účasti na obchodování v řetězci rizikové, jednoduše není možné. Obezřetnost při sjednávání obchodů a standardnost obchodních podmínek však představuje základní prevenci podnikatele před případnými spory nejen se správcem daně, ale i s jeho obchodním partnerem. Samozřejmě nikdo nemůže bránit daňovým subjektům, aby uzavíraly s dodavateli pro ně výhodné obchody, nicméně měly by si být vědomy rizika, že dodavatel s neobvykle výhodnou nabídkou může být případným rizikovým obchodním partnerem.

Podnikatelé by si měli nastavit standardní obchodní praktiky, kde podle výše obchodované částky je klient prověřován, a to např. jeho solventnost, kvalita zboží, připravenost zboží dodat možnosti odpovědnosti za škody při reklamaci, výhodnost obchodu s vysokou ziskovostí rostou i rizika s tím spojená atd. Není přece možné, aby se příjemce tvářil, že jde o seriózní obchod, když jde například o dodání 25 kg zlata od firmy, o které nic neví, nebo jde o společnost, kterou zastupuje například bezdomovec. Zvýšené pozornosti a opatrnosti by například neměl uniknout požadavek dodavatele na zaplacení kupní ceny v několika dílčích platbách v hotovosti nebo na bankovní účet nezveřejněný správcem daně či vedený v zahraničí. Výstrahou je také skutečnost, že obchodní partner je ve veřejném registru plátců veden jako nespolehlivý plátce. V návaznosti na institut nespolehlivého plátce lze některá kritéria pro aplikaci tohoto institutu obecně považovat za jednotlivé rizikové signály upozorňující ve svém souhrnu na potenciální neodvedení daně obchodním partnerem – nesoučinnost se správcem daně, neschopnost hradit finanční závazky vůči správci daně, virtuální sídlo atp.

Podvody na DPH se bohužel ve výsledku dotýkají nás všech, poctivých podnikatelů nevyjímaje. Obchodní vztahy by tak měly být uzavírány s přiměřenou obezřetností, jelikož v podnikatelském světě není nic zadarmo. Tedy ani na první pohled velmi výhodná nabídka koupě zboží.

Aplikační služby