Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Reakce Finanční správy ČR na Tiskovou zprávu společnosti InsolCentrum a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR ze dne 17. 6. 2015 a související medializaci

Finanční správa ČR považuje za nezbytné vyjádřit se k obsahu tiskové zprávy, která negativně hodnotí činnost finanční správy v oblasti zajišťování a vymáhání daňových nedoplatků, přestože předmětem jejich zájmu je výhradně analýza insolvenčních řízení v ČR.

Citace části tiskové zprávy:
„Velmi zajímavě ale dopadlo i porovnání úspěšnosti bank, státu a ostatních věřitelů, kdy navzdory svým mimořádným oprávněním zajišťovat majetek či provádět vlastní exekuce státní orgány ve výsledcích dopadají nejhůře. Jestliže je běžný živnostník, který nemá k dispozici štáby vymáhacích úředníků ani vlastní legislativu, výrazně úspěšnější než státní orgány, signalizuje tento stav selhávání státní správy v oblasti vymáhání pohledávek. Například finanční úřady nezajišťují včas majetek dlužníků, ač tak mohou učinit svými výměry. Jejich vymáhání prostřednictvím vlastních exekucí je neefektivní. Zarážející je i to, že finanční úřady až na výjimky nepodávají insolvenční návrhy. Přitom nedoplatky daní, zdravotního a sociálního pojištění dosahují již více jak dvojnásobku deficitu státního rozpočtu. Neutěšený je i údaj o tom, v kolika procentech nedostanou věřitelé ani korunu. Průzkum ukazuje, že se tak stane u neuvěřitelných 58 % insolvenčních řízení.“

V tiskové zprávě je konstatováno „selhávání státní správy v oblasti vymáhání pohledávek a neefektivitu vlastních exekucí“.

Uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení je pouze jedním ze způsobů, jakým lze vymáhat daňový nedoplatek. Daleko efektivnější způsob je využití standardních forem exekuce, jako je např. exekuce bankovních účtů, exekuce nemovitých či movitých věcí, apod.

Tato skutečnost jednoznačně vyplývá ze statistických údajů Finanční správy.

Pro dokreslení situace, Finanční správa v roce 2014 vymohla o cca 3,7 mld. Kč více než v roce 2013; celkem 11,2 mld. Kč.
S odkazem na tyto statistické údaje se pak musíme silně ohradit proti výrokům, které tvrdí, že selháváme v oblasti vymáhání. Pravý opak je pravdou.

Odmítáme také tvrzení, že finanční úřady nezajišťují včas své pohledávky majetkem dlužníků. Institutů daných správci daně daňovým řádem je využíváno řádně a včas, v souladu se zákonem a základními zásadami a cílem správy daní.

Závěr uvedený společností InsolCentrum se opírá o zjištění míry uspokojení pohledávek věřitelů, které třídí do těchto skupin dle procenta uspokojení: banky, stát, ostatní; kdy na prvním místě společnost InsolCentrum uvádí banky, oproti tomu stát s průměrným uspokojením cca dvakrát nižším.

Tento fakt vychází ze samé podstaty věci. Stěžejním faktorem ovlivňujícím míru uspokojení pohledávek věřitele v insolvenčním řízení je existence zajištění těchto pohledávek. Banky obecně, obdobně jako jiní soukromoprávní věřitelé, zajišťují své pohledávky majetkem v dostatečném rozsahu ještě před jejich vznikem, a to za součinnosti subjektu, subjekt je jejich smluvním partnerem a banky zvažují rizika předem s právem smluvní vztah nenavázat. Správce daně je ve zcela jiném postavení, neboť mu zákon umožňuje zřídit zástavní právo teprve v okamžiku vzniku daňového nedoplatku. Vzhledem k těmto skutečnostem mají banky obecně lepší pořadí uspokojení svých pohledávek. I přesto se míra uspokojení pohledávek státu meziročně (2011 a 20121) zvýšila o téměř 2,5 %, zatímco míra uspokojení pohledávek bank, stejně tak ostatních věřitelů, poklesla o 1%.

Finanční správa přihlašuje standardně své pohledávky do insolvenčních řízení, dá se říci ve 100%, samozřejmě s přihlédnutím ke specifickým pravidlům tohoto řízení a za předpokladu splnění zákonných požadavků, kdy například některé pohledávky nelze žádným ze způsobů řešení úpadku uspokojit.

Co se týče možnosti iniciovat zahájení insolvenčního řízení, musí se správce daně chovat jako řádný hospodář. Jinak řečeno, správce daně vždy musí zvažovat, zda je schopen prokázat úpadek daňového subjektu a zároveň musí i umět zdůvodnit čerpání státních prostředků na úhradu záloh na náklady insolvenčního řízení ve vztahu k potencionálnímu výtěžku z insolvence. Tento postup Finanční správy lze jen stěží označovat za selhání, naopak, jedná se o racionální uvažování věřitele. V tomto kontextu lze selháním označit spíše situaci, kdy mnozí dlužníci v úpadku, kteří jako jediní mají komplexní informace o svých majetkových poměrech, neplní svou zákonnou povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli nebo při náležité pečlivosti měli dozvědět o svém úpadku.

Tisková zpráva obsahuje negativní soudy o činnosti správce daně bez toho, aby reflektovala skutečnost, že Finanční správa neoperuje pouze v oblasti podnikatelské sféry, na kterou se výlučně projekt InsolCentra zaměřuje, ale že uplatňuje pohledávky vůči všem daňovým subjektům bez ohledu na to, zda jsou podnikateli či nikoli. Je jasné, že bez zohlednění mj. této skutečnosti nemůže společnost InsolCentrum výkonnost Finanční správy reálně posoudit.

Cílem tohoto vyjádření není degradovat projekt společnosti InsolCentra jako celek. Výsledky analýzy jsou nepochybně přínosem; je však nutno je, vzhledem ke složitosti sledovaných procesů, interpretovat s přihlédnutím ke zvláštnostem postavení všech zainteresovaných subjektů (věřitelů, dlužníků, soudů, insolvenčních správců apod.) a k veškerým, i objektivním, okolnostem tyto procesy ovlivňujícím.

Finanční správa je otevřena vzájemnému dialogu v této oblasti.


1 Tisková zpráva ze dne 17. 6. 2015 vychází z údajů týkajících se insolvenčních řízení ukončených v letech 2011 a 2012.

Aplikační služby