Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

61/08.06.05

Pronájem honitby ve vztahu k zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Předkládá:

Ing. Zdeněk Veselý, daňový poradce, č. osvědčení 155

 

Cílem tohoto příspěvku je sjednotit výklad pronájmu honitby ve vztahu k zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), a to jedná-li se o:

  • pronájem souvislých honebních pozemků – tj. pronájem souboru nemovitostí,
  • převod (postoupení) práva myslivosti.

1. Právní rámec

Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), upravuje mj. užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře. Zákon vymezuje pro své účely v ustanovení § 2 pojmy, z nichž jsou podstatné z hlediska tohoto příspěvku zejména tyto pojmy:

  • právo myslivosti - souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků,
  • honitba - soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti podle tohoto zákona,
  • držitel honitby - osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána,
  • uživatel honitby - držitel honitby, pokud honitbu využívá sám, nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajal,
  • za vlastníka honebního pozemku se pro účely tohoto zákona považuje i právnická osoba, která byla k výkonu vlastnických práv státu a jiných majetkových práv státu na pozemcích ve vlastnictví státu zřízena nebo založena. (Jsou jimi zejména Lesy České republiky, s.p. (dále jen „LČR“) a Pozemkový fond České republiky – poznámka autora příspěvku.)

Držitel honitby, jímž může být fyzická nebo právnická osoba, která je vlastníkem honebních pozemků tvořících honitbu, anebo honební společenstvo, jehož členy jsou vlastníci honebních pozemků v dané honitbě, může užívat honitbu sám, anebo ji pronajmout při splnění podmínek stanovených zákonem.

Podle § 32 odst. 3 zákona:

(3) Pronajmout lze honitbu jen

a) české fyzické osobě, která má platný český lovecký lístek,
b) mysliveckému sdružení vzniklému podle předpisů o sdružování občanů za účelem nájmu honitby, jehož nejméně 3 členové splňují podmínku uvedenou v písmenu a),
české právnické osobě, která na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo která má myslivost uvedenu v předmětu své činnosti a jejíž statutární orgán nebo alespoň jeden jeho člen nebo odpovědný zástupce splňuje podmínku uvedenou v písmenu a).

Podmínky smlouvy o nájmu honitby upravuje § 33 zákona, který v dále uvedených odstavcích, jejichž výčet je z hlediska tohoto příspěvku relevantní, stanovuje:

(1) Smlouva o nájmu honitby musí být uzavřena písemně na dobu 10 let. Držitel honitby je povinen do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy zaslat jedno její vyhotovení orgánu státní správy myslivosti
(2) Nájemné z honitby se stanoví dohodou smluvních stran, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(9) Není-li tímto zákonem nebo smlouvou o nájmu stanoveno jinak, řídí se právní vztahy ze smlouvy o nájmu honitby ustanoveními občanského zákoníku o nájmu. Pronájem části honitby nebo podnájem honitby nebo její části je zakázán.

Podle ustanovení § 663 zákona č. 40/193 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“): „Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.“

Zákon dělí honitby do dvou základních typů podle vlastnictví honebních pozemků v dané honitbě, a to na:

  • vlastní honitbu v případě, že převážnou většinu honebních pozemků v honitbě vlastní jediný držitel (vlastník);
  • společenstevní honitbu, kdy vlastníci honebních pozemků v honitbě vytvářejí honební společenstvo a stávají se jeho členy. Členy honebního společenstva se tedy mohou stát pouze vlastníci honebních pozemků.

Jak k vlastní honitbě tak i ke společenstevní honitbě lze přičlenit honební pozemky jiných vlastníků buď rozhodnutím místně příslušného orgánu státní správy myslivosti, anebo písemnou dohodou o přičlenění honebních pozemků, uzavřenou mezi vlastníkem honebního pozemku a držitelem honitby.

2. Rozbor problematiky

Zákon zná jen smlouvu o pronájmu honitby, tedy souboru honebních pozemků uznaných rozhodnutím orgánu státní správy za honitbu. Nezná pojem pronájmu honebního pozemku či několika pozemků. V ustanovení § 33 s názvem smlouva o nájmu honitby je v odstavci 9 zakázán pronájem části honitby, podnájem honitby nebo její části. V § 33 odst. 2 se výslovně také mluví jen o nájemném z honitby, nikoliv z honebních pozemků. Podle § 33 odst. 9 zákona se smlouva o nájmu honitby řídí ustanoveními občanského zákoníku o nájmu. Podle § 663 občanského zákoníku jde ve smlouvě o nájmu jen o nájem věci či braní užitků z pronajaté věci. Podle § 118 odst. 1 občanského zákoníku sice mohou být předmětem občanskoprávních vztahů i práva, ovšem jen pokud to jejich povaha připouští. A to právě povaha práva myslivosti nepřipouští. V této souvislosti poukazuji na právní rozbor JUDr. Bohuslava Petra (Právní rozhledy č. 6/2001): „Jako zkrácenou a méně přesnou definici lze uvést, že toto věcné právo k cizí věci svědčí vlastníkovi honitby a jen v případě, že je vlastníkem všech honebních pozemků v honitbě a honitbu nepronajal, lze hovořit o dočasném „spojení“ práva myslivosti s vlastnictvím těchto pozemků.

Platná právní úprava myslivosti tedy nedává držiteli (vlastníkovi) honitby možnost uzavřít smlouvu jen o pronájmu práva myslivosti. S odkazem na ustanovení § 32 odst. 3 zákona je výkon práva myslivosti vázán na fyzickou osobu, která je držitelem platného českého loveckého lístku. Právo myslivosti tedy uděluje konkrétní fyzické osobě orgán státní správy myslivosti na základě splnění zákonem stanovených kritérií (složení zkoušky z myslivosti, bezúhonnost atp.) bez ohledu na to, je-li tato osoba vůbec držitelem či uživatelem honitby. Právo myslivosti je tedy nepřenosné a nelze je převádět (postupovat) na jinou osobu. To platí i pro nájemní smlouvy, jimiž např. LČR pronajímají vlastní honitby, pokud by byly posuzovány jako možnost samostatného nájmu práva myslivosti. Proti argumentu, že tutéž věc nelze pronajmout současně více nájemcům k různému způsobu užívání, lze uvést příklad, kdy v domě s nájemními byty pronajímatel pronajímá jednotlivým nájemcům s bytem zároveň i společné prostory tohoto domu, aby je nájemci bytů mohli užívat, a to často i rozdílným způsobem v témže čase a prostoru (v domovní prádelně jeden z nájemců pere prádlo, další z nájemců používá žehlící stroj, atp.). Zákon proto zejména v ustanoveních § 10 a § 11 vymezuje povinnosti vlastníků, resp. nájemců pozemků, které byly orgánem státní správy myslivosti uznány za honební, na straně jedné a povinnosti držitele honitby na straně druhé, aby bylo možno z nich brát užitky – užívat je – podle charakteru činnosti toho kterého nájemce. Na okraj je třeba uvést, že lesní pozemky státu, k nimž mají LČR právo hospodaření, LČR samy obhospodařují, poněvadž podle § 4 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb. je mohou k hospodářským činnostem pronajmout jen výjimečně, a to pouze po předchozím souhlasu Ministerstva zemědělství.

Všechny smlouvy o nájmu honitby, uzavřené podle zákona, stanovují nájemné z honitby částkou odvozenou od sazby za 1 hektar honebních pozemků za rok. Totéž platí i pro dohody o přičlenění honebních pozemků do honitby, kdy vlastník honebních pozemků souhlasí s jejich přičleněním, aniž by se stal spoludržitelem vlastní honitby, anebo společenstevní honitby. Rovněž není v žádné z uzavřených smluv o nájmu honitby jako předmět nájmu deklarován, natož byť jen zmíněn převod (postoupení) práva myslivosti.

3. Zařazení pronájmu honitby do SKP z hlediska ZDPH

Občanské sdružení Českomoravská myslivecká jednota zaslalo v březnu 2005 Českému statistickému úřadu žádost o posouzení správnosti zařazení pronájmu honitby do Standardní klasifikace produkce (SKP) z hlediska zdanitelného plnění podle ZDPH.

Český statistický úřad na základě této žádosti Českomoravské myslivecké jednoty vydal svým dopisem čj.: 65/2310/2005 z 29.3.2005 toto stanovisko: „Pronájem honitby je SKP platnou od 1.1.2003 klasifikován kódem 70.20.12 – Pronájem vlastních nemovitostí s nebytovými prostory“.

4. Shrnutí

Z výše uvedeného vyplývá, že smluvní vztah podle zákona – pronájem honitby – splňuje současně všechny pojmové znaky nájmu podle § 663 občanského zákoníku, a to:

  1. přenechání určité věci, resp. i braní užitků z určité věci;
  2. dočasnost;
  3. úplatnost.

Právě existence těchto všech tří pojmových znaků vytváří z pronájmu honitby nájem podle § 663 občanského zákoníku bez ohledu na název či další zvláštnosti stanovené zákonem. Totéž stanovisko zastává i Český statistický úřad.

5. Návrh na sjednocující názor

Pronájem honitby podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, je pronájmem souboru nemovitostí a je tedy podle ustanovení § 56 ZDPH plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet. Stejným způsobem lze posuzovat přičlenění honebních pozemků do honitby.

6. Závěr

Po projednání příspěvku v Koordinačním výboru Ministerstva financí doporučuji stanovisko publikovat vhodným způsobem.

Stanovisko MF ČR:

Nesouhlas se závěry předkladatele, jedná se o poskytnutí služby (práva) podléhající základní sazbě daně.

Právo honitby nelze chápat jako pronájem souboru nemovitostí a tedy plnění osvobozené od daně, ale jako převod práva.

Z judikátů ESD vyplývá, že „pronájem nemovitostí podle čl. 13 B b“ musí být interpretován restriktivně, neboť představuje výjimku z obecného principu zdanění dodávky zboží a služeb (C-108/99, C-275/01 )

Základním rysem pronájmu nemovitého majetku je poskytnutí práva pro danou osobu na smluvenou dobu a za smluvený poplatek zabrat a užívat nemovitost podobně jako vlastník za současného vyloučení stejných práv třetích osob. Právo užívat najatou nemovitost nesmí být pronajímatelem nijak omezeno.

Tyto podmínky nejsou v případě pronájmu honitby splněny, protože osoba, která užívá právo honitby, nemá právo užívat nemovitost jako vlastník. Účel užití je úzce vymezen užitím práva honitby, nikoliv hospodařením na nemovitosti.

 

V Praze dne 27.7.2005

 

Ing. Dana Trezziová
Náměstkyně ministra

Aplikační služby