Finanční správa České republiky

Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Dodávky elektřiny uskutečňované operátorem trhu

Nejčastější dotazy

Operátor trhu, jehož práva a povinnosti jsou upraveny v zákoně č. 458/2000 Sb. energetický zákon, organizuje v rámci výkonu svých povinností, mimo jiné, krátkodobý trh s elektřinou. V případech vzniku přetlaku nabídky nad poptávkou může dojít k situacím, kdy aktuální tržní cena bude dosahovat nulové hodnoty, takže na jejím základě dochází k bezplatnému dodání elektřiny (cena = 0) nebo i k situaci, kdy za odběr elektřiny je poskytnuta operátorem trhu úplata (záporná cena).

Předmětem dotazu je žádost o vyjádření k rozboru problematiky organizace krátkodobého trhu s elektřinou a stanovisko k uplatnění daně z přidané hodnoty v případě dodávek elektřiny bez úplaty a v případě, kdy za odebrání elektřiny je prodávajícím poskytnuta úplata, přičemž je navrhováno, aby bezplatné dodávky elektřiny byly posouzeny jako dodání zboží, se základem daně 0 (nula), zatímco co dodávky, za jejichž odebrání je poskytnuta úplata by byly posouzeny jako poskytnutí služby.

V případě „nákupu“ přebytečné elektřiny jde skutečně ze strany odběratele o poskytnutí služby, neboť ten činí úsluhu prodávajícímu odběrem elektřiny v době, kdy je jí na trhu nadbytek. Toto posouzení nicméně nelze ztotožňovat se souběžně uskutečněným plněním - dodáním elektřiny, které ostatně připouští i tazatel. Ve faktické rovině tu proti sobě jdou dvě plnění – od dodavatele dodání elektřiny a od odběratele poskytnutí služby.
Rozdíl mezi dodávkami, u nichž dodavatel navíc poskytuje úplatu (dodání se „zápornou cenou“), a dodávkami bezplatnými (za „cenu 0“), bude tak v zásadě pouze ve stanovení základu daně u služeb poskytnutých odběratelem.
Při stanovení základu daně je nutné vycházet ze skutečnosti, že dodání elektřiny bez úplaty („záporná cena“ a „cena 0“), je dodáním zboží ve smyslu § 13 odst. 4 a 5 zákona o dani z přidané hodnoty, pokud při nákupu elektřiny byl uplatněn nárok na odpočet, ke kterému se základ daně stanoví podle § 36 odst. 3 a 6 téhož zákona. Podle tohoto ustanovení bude základem daně cena, za kterou by bylo možné zboží pořídit, přičemž za tuto cenu lze považovat tržní cenu, za níž se v daném čase obchoduje. V obou řešených případech by tak šlo o bezúplatné plnění se základem daně ve výši 0, ke kterému je však nutné připočíst případnou energetickou daň, neboť dodání elektřiny při těchto transakcích je obecně předmětem daně s výjimkami osvobození stanovenými zákonem č. 261/2007 Sb.
Pokud půjde o odběry elektřiny (dodávky se „zápornou cenou“), u nichž se úplata poskytnutá dodavatelem posoudí jako úplata za službu poskytnutou odběratelem, bude základem daně za poskytnutí služby předmětná úplata a daň se vypočte podle § 37 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Odběrateli nebo jiné osobě na základě jeho pověření, tak vznikne povinnost vystavit ve smyslu § 26 a § 28 daňový doklad a to bez ohledu na to, zda vyrovnání mezi dodavatelem a odběratelem bude ve formě zápočtu. Na rozdíl od tohoto postupu bude poskytnutá služba odběratelem v případě bezúplatného dodání (cena 0), hodnocena podle § 14 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty s tím, že se ve smyslu tohoto ustanovení nepovažuje za poskytnutí služby.
Místo plnění se u dodání elektřiny stanovuje podle § 7a zákona o dani z přidané hodnoty a u poskytnuté služby odběratelem podle § 9 téhož zákona, z čehož lze dovodit, že v případě mimotuzemských odběratelů povinnost přiznat daň vznikne podle § 108 odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty příjemci služby – dodavateli, v dotazovaném případě operátorovi trhu, neboť on podle informace uvedené ve svém podání dodává elektřinu svým jménem a na svůj účet a v této souvislosti je proto příjemcem služby.
Daňové přiznání bude vyplněno standardním způsobem jak za dodání zboží, tak za poskytnutí služby, pokud příjemce bude osobou povinnou přiznat a zaplatit daň, přičemž základ daně bude stanoven ve smyslu výše uvedeného.

Aplikační služby